< Biblický dotaz z 1. listu Korinťanům

Otázka: Jaké bylo město Korint v 1 Kor 1:1?

Odpověď: Starověké město Korint bylo starší než Abraham (2000 př. n. l.); Řekové se tam začali usazovat až kolem roku 1350 př. n. l. Římané Korint vypálili a v roce 146 př. n. l., poté, co se provincie vzbouřila proti Římu, zabili nebo zotročili celé jeho obyvatelstvo. O století později, v roce 46 př. n. l., Julius Caesar město znovu založil s pomocí bývalých římských vojáků a propuštěných otroků. Ale za něco málo přes století, v Pavlově době (50 n. l.), byl Korint obrovským městem, které bylo obchodním centrem celé východní části Středomoří mezi Sicílií a Antiochií. Měl asi 650 000 obyvatel, z nichž dvě třetiny tvořili otroci. Konaly se zde Isthmijské hry, které byly co do významu druhé hned po olympijských hrách.

Korint měl zlou pověst; Řekové měli slangový výraz pro přechod k zcela nemorálnímu životu; doslova to znamenalo „korintizovat se“ (poprvé použil Aristofanes ve fragmentu 354). Platón použil výraz „korintská dívka“ ve smyslu prostitutky ve svém díle „Ústava“ 404d. Část bohatství Korintu pocházela z chrámu Afrodity Pandemos, který každou noc vysílal 1 000 prostitutek.

Přesto uprostřed všeho tohoto temného zla zářilo evangelium, aby v korintské církvi přineslo spasení. Ale ne všechno, co dobře začíná, končí vždy dobře. Místní církev tolerovala některé závažné morální a doktrinální problémy. Pokud někdo říká, že chceme být přesně jako raní křesťané, pravdou je, že nechceme být přesně jako Korinťané. Pokud však něco neskončí dobře, Bůh může použít člověka jako Pavla, aby to napravil a urovnal.

V letech 96–98 n. l. napsal Klement Římský dopis korintské církvi, v němž je v podstatě pokáral za to, že neplnili některé pokyny, které jim Pavel dal před téměř padesáti lety.

Otázka: Ukazuje 1 Kor 1,3, že Ježíš je Bůh Otec, jak tvrdí někteří pentekostálové vyznávající doktrínu „jednoty“?

Odpověď: Je pravda, že řecké slovo (kai) zde může znamenat buď „a“, nebo „dokonce“. Ačkoli verš 3 lze vyložit oběma způsoby, 1. Korinťanům 1:4 ukazuje rozdíl mezi Bohem [Otcem] a Ježíšem. Více informací najdete v diskusi k Římanům 1:7.

Otázka: Jak můžeme být v 1 Kor 1,8 „bezúhonní“?

Odpověď: Řecké slovo anenkletous zde doslovně znamená „bez obvinění“. Neznamená to, že bychom byli bezhříšně dokonalí nebo že bychom nikdy neměli nic, co by nám mělo být odpuštěno, ale spíše to, že právě teď bychom měli žít „bez obvinění“.

Otázka: Proč v 1. Korinťanům 1:9 Bůh nepovolal všechny do společenství s Ježíšem Kristem?

Odpověď: Bůh skutečně nabízí spasení všem lidem (Titus 2:11), neboť všem je přikázáno, aby ho přijali (2. Tesalonickým 1:8, 1. Petrův 4:17 a Skutky 2:38). Máme všem zvěstovat slovo života (Filipským 2:16). Bůh se však rozhodl stvořit lidi s volnou vůlí, aby mohli sami odmítnout Boží záměr (Lukáš 7:30) a nést následky, za které si mohou sami (Jeremiáš 17:4).

Otázka: Ukazuje 1. Korinťanům 1:10, že poslušní křesťané se nemají rozdělovat kvůli nezávislému myšlení, jak učí Svědkové Jehovovi?

A: Ne. Dva příklady toho, jak Pavel toleroval nezávislé myšlení, najdeme ve Filipským 3:15 a Římanům 14:1–10. Publikace „Jehovovi svědkové – odpovědi verš po verši“ (str. 92–94) poukazuje na to, že svědkové Jehovovi mají příkaz „vyhýbat se nezávislému myšlení… zpochybňování rad, které poskytuje Boží viditelná organizace“, a „bojovat proti nezávislému myšlení“ (časopis Strážná věž, 15. 1. 1983, str. 22, 27).

Pokud jde o mormony, mormonský prorok Ezra Taft Benson, když byl mormonským apoštolem, řekl: „Když prorok promluví, není co přemýšlet.“

Křesťané však mají klást otázky. I když se křesťanský vůdce mýlí, máme na to poukázat, jak to učinil Pavel v Galatským 2:11–21.

Otázka: V 1. Korinťanům 1:10–13 a 1. Korinťanům 3:3–7, když mají dva praví křesťané vztah s Bohem, jak to, že mezi sebou mohou být rozděleni?

Odpověď: I praví křesťané, kteří mají vztah s Bohem a v nichž přebývá Duch Svatý, stále hřeší a stále mají hříšnou přirozenost. Upřímný příklad toho najdete ve Skutcích 15:36–41.

Jeden z důvodů rozkolu je nenápadně naznačen v 1. Korinťanům 1:1–10. Pavel zmiňuje Krista desetkrát v deseti verších. Zaměřujeme se na církev (která není dokonalá), nebo na Krista (který je)?

Druhým důvodem rozkolu je přehlížení 1. Korinťanům 1:2. Pastor, starší, jáhni nebo běžní členové mohou být rozčarovaní, když věci v JEJICH církvi nejdou tak, jak by si přáli – jenže to není jejich církev. Je to Boží církev. Na to nesmíme zapomínat.

K rozkolům často dochází, když existují dvě skupiny, které chtějí věci dělat odlišným způsobem. Jedna se nakonec může od druhé oddělit. To však v tomto případě neplatilo. Bylo tam více skupin a přesto zůstávaly pohromadě, měly různé skupiny. Církev může mít různé skupiny a my jako křesťané bychom měli rozpoznat, do které skupiny možná patříme, a budovat mosty, abychom oslovili a „spojili se“ se všemi ostatními skupinami.

I přes naše nedostatky však Bůh křesťany přesto používá. Ale když se věřící mýlí a v církvi působí rozkol, dokázali byste ho ještě někdy respektovat? Co kdyby se jmenoval Petr nebo Jakub? Všichni jsme hříšníci spasení milostí, a protože ani vy sami nejste bez hříchu a Kristus vám odpustil, měli byste odpouštět i ostatním.

Chcete-li zjistit, jak mohou křesťané s odlišnými názory přesto vycházet spolu, můžete si vyhledat informace o německém městě Rostock a o menonitech a puritánech, kteří tam přišli.

Otázka: V 1. Korinťanům 1:14–16 si Pavel přesně nepamatoval, kolik lidí pokřtil; dokazuje to snad, že Pavlova slova zde nejsou Písmem?

Odpověď: Ne. Katolíci někdy poukazují na tento verš jako na vyvrácení konzervativního protestantského pohledu na Bibli, ale tento verš jej ve skutečnosti podporuje.

Teorie mechanického diktátu o božském vnuknutí by tvrdila, že Bible je výlučně Božím dílem a neobsahuje žádnou lidskou složku. Můžeme se tedy shodnout, že tento verš výslovně vyvrací teorii mechanického diktátu.

Konzervativní pohled na Bibli je uveden ve 2. Petrově 1:21: „Neboť žádné proroctví nikdy nevzešlo z lidské vůle, ale lidé mluvili z Božího pověření, jak je vedl Duch Svatý.“ Písmo je tedy Božím slovem zprostředkovaným autory, které si Bůh vyvolil. Písmo má také lidskou složku, neboť Bůh dohlížel na to, co autoři psali. Ačkoli je tedy Písmo v původních rukopisech bezchybné, lze v něm stále rozeznat Petrův styl, Pavlův styl, Lukášův styl atd.

Důležité je, abychom neříkali: „Budu Písmo chápat tak a tak, protože jsem takový a takový.“ Měli bychom se spíše všichni snažit chápat Písmo tak, jak se samo prezentuje a jak by mělo být chápáno. Zde je to, co Petr napsal o Pavlovi ve 2. Petrově 3:15b–16: „…stejně jako vám napsal i náš milovaný bratr Pavel z moudrosti, kterou mu dal Bůh. Tak píše ve všech svých listech, kde o těchto věcech hovoří. Některé části jeho listů jsou těžko srozumitelné, a ti, kdo jsou nevědomí a nestálí, je překrucují, stejně jako i ostatní části Písma, k vlastní záhubě.“

Otázka: Podporují 1 Kor 1,16 a Sk 16,15 křest nemluvňat tím, že se křtila Stephanasova domácnost?

Odpověď: Ne. Celá Stephanasova domácnost se obrátila v 1. Korinťanům 16:15, a kojenci se obrátit nemohou. Domácnost nemusí vždy zahrnovat kojence. Nicméně již děti ve věku 6 let se mohou rozhodnout přijmout Krista, a slyšel jsem o jednom případě, kdy čtyřleté dítě chápalo, o co jde, a bylo pokřtěno jako věřící. Slyšel jsem to od toho bývalého čtyřletého dítěte, které je nyní dospělým učitelem v letní biblické škole.

I když se praví křesťané neshodnou na otázce křtu věřících versus křtu kojenců, všichni by se měli shodnout na tom, že „domácnosti“ v 1. Korinťanům 1:16 a Skutcích 16:15 nedokazují ani nevyvrací, že se křest kojenců praktikoval. Viz také diskuse o Koloským 2:11–12.

Otázka: Byl Pavel v 1. Korinťanům 1:17 proti křtu vodou?

Odpověď: Ne, Pavel křest podporoval, protože pokřtil Krispa, Gaia a domácnost Stefanasovu. Pavel tím myslel, že jelikož někteří Korinťané se mýlili, když říkali, že „jsou z Pavlova“, byl rád, že to nebyl on, kdo osobně pokřtil mnoho z nich. V rané církvi Tertullian (198–220 n. l.) v díle De Corona, kap. 3, str. 94 výslovně zmiňuje vodu při křtu vodou.

Otázka: Neměli bychom podle 1 Kor 1,17 praktikovat vodní křest, protože již pominul, jak učí blud ultradispensacionalismu?

Odpověď: Ne. Viz odpověď na předchozí otázku. Navíc jak 1) představa, že mezi Kristovým vzkříšením v roce 33 n. l. a rokem 52 n. l. existovalo odlišné dispensační období, tak 2) představa, že křest pominul, zcela chyběly ve všech církevních spisech nejméně až do poloviny patnáctého století. Naopak Tertullian (198–220 n. l.) ve svém spise *De Corona*, kap. 3, str. 94, zmiňuje křest, a to výslovně ponořením do vody.

Představte si na chvíli, že byste narazili na křesťana, který miloval Ježíše jako Pána, ale zároveň vykonával všechny starozákonní oběti a dodržoval každý starozákonní stravovací zákon. Co kdybyste se dozvěděli, že to není nic zvláštního? Je to běžné, protože se k němu prostě ještě nedostala zpráva o novém období milosti. Co byste na to řekli?

A teď si představte, že jdeme do nebe a anděl nám řekne: „Vy jste se nedozvěděli o nové době milosti, která začala kolem roku 100 n. l. Téměř 1 900 let si křesťané mysleli, že žijí v době milosti, která ve skutečnosti trvala jen 100 let. Není to nic zvláštního a je to běžné, protože Bůh po 1 900 let zapomněl to zjevit jedinému věřícímu způsobem, kterému by rozuměl.“ Co byste na to řekli?

Více o ultradispensacionalismu najdete v následující otázce.

Otázka: Co je v 1 Kor 1,17 míněno pod pojmem „ultra-dispensacionalismus“ a proč je to mylné?

Odpověď: V praxi existuje ostrý rozdíl mezi ultra-dispensacionalisty na jedné straně a dispensacionalisty a ostatními křesťany na straně druhé: ultra-dispensacionalisté věří, že vodní křest by se dnes neměl praktikovat, a obecně se domnívají, že žijeme v jiné dispenzaci než v době, kdy byl napsán Nový zákon. Na základě jejich brožury „Měl by se dnes praktikovat vodní křest?“ zde uvádím (doufám) to, co by oni považovali za spravedlivé shrnutí.

1. [Správně] uvádějí, že řecké slovo baptisein je obecný výraz pro očištění

2. [Správně] uvádějí, že křest vodou v církvi nelze dokázat na základě Starého zákona ani na základě působení Jana Křtitele.

3. [Správně] věří, že evangelium bylo nejprve kázáno Židům a většina z nich ho odmítla.

4. [Nesprávně] tvrdí, že vodní křest byl platný pouze ve Skutcích, dokud byl Ježíš Izraeli ještě nabízen jako jejich Mesiáš, jak je uvedeno ve Skutcích 3:19–21. Viz také Skutky 2:16–40, zejména verše 22 a 36; Skutky 3:12–36, zejména verše 12, 25 a 26; Skutky 5:29–32, zejména verš 31; Skutky 2:37, 38; Skutky 3:19.

5. [Nesprávně] tvrdí, že křest by se dnes neměl praktikovat, protože:

5a. Omyvání (řecky baptisein) bylo součástí Mojžíšova zákona. (Jen pro zajímavost: před Ježíšem byli pokřtěni i ti, kdo konvertovali k judaismu.)

5b. Křest se prováděl předtím, než se změnilo Boží jednání s Izraelem.

5c. Křest se [údajně] prováděl předtím, než Bůh zjevil učení o církvi, kolem roku 52 n. l. Pavel řekl: „Kristus mě neposlal křtít, ale kázat evangelium“ (1 Kor 1:17).

5d. Dnes existuje „jeden křest“ (Ef 4,5), a tím je křest Duchem Svatým.

Existují tři různé způsoby, jak toto tvrzení vyvrátit, přičemž každý z nich je sám o sobě dostačující.

1. Pozorování Písma: Všichni se musí shodnout na tom, že 1. Korinťanům 1:13–16 bylo napsáno ve stejnou dobu jako verš 17. Tyto verše ukazují, že Korinťané byli pokřtěni stejně jistě, jako Kristus za ně zemřel a Pavel jim kázal evangelium. Jelikož Pavel pokřtil Krispa a Gaia, buď se Pavel tímto činem mýlil, nebo mezi jejich křtem a tím, že Pavel již žádné další Korinťany nekřtil, došlo k „přechodné události“, což je nepravděpodobné.

1. Janův list 5:7–8, jak v původním řeckém znění, tak i v moderních překladech, zmiňuje svědectví Ducha, vody a krve. Jestliže „Duch“ je Duch Svatý uvnitř věřících a krev je Ježíšova krev, co jiného by pak mohla být „voda“ než náš vodní křest?

1. Petr 3:21, napsaný po roce 60 n. l., učí o křestní vodě pro „vás“.

V Efezským 5:26, kde se píše, že Kristus očistil církev vodou, v čem se to liší od vodního křtu?

Stejně důležité je, že Písmo o nové době milosti, která nastala právě uprostřed psaní Nového zákona, mlčí tak, až je to ohlušující.

Stručně řečeno, to, co Ježíš přikázal, co činili Ježíšovi učedníci a Pavel s vodou, o které se zmiňuje Jan, by se mělo praktikovat i dnes, protože Bůh nepovažoval za dobré hovořit ve svém Slově o jakékoli nové dispenzaci, která byla tajemstvím utajeným před křesťanstvím až do moderní doby.

2. Výklad Písma: Je úžasné, kolik sporů dvacátého století ohledně starořeckých slov opomíjí položit tu nejzákladnější otázku: „Jak by řecky mluvící lidé, vedeni Duchem Svatým, obecně chápali svůj vlastní jazyk?“ Raná církev nevykládala žádné verše tak, aby se vodní křest nepraktikoval. Justýn Mučedník (umučil se v roce 165 n. l.) ve své První obhajobě věnuje křesťanskému křtu celou kapitolu (61). O křtu hovoří také ve svém dialogu s Židem Tryfonem.

Didaché (cca 60–120 n. l.), kap. 7, str. 379, říká: „Křti ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého v živé vodě. Máš-li však živou vodu, křti v ní; nemáš-li, křti v jiné vodě; a nemáš-li studenou, křti v teplé. Máš-li však ani jednu z nich, vylij třikrát vodu na hlavu ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého.“

Mezi další rané křesťany, kteří se zabývali významem vodního křtu, patří:

List Ignáce Smyrňanům, kap. 8, str. 90 (cca 107/116 n. l.)

Barnabášův list (cca 70–130 n. l.)

2. Klementův list (120–140 n. l.), sv. 7, kap. 6, str. 519

Pastýř Hermův (cca 115–155 n. l.), kniha 3, podobenství 9, str. 49 (implicitně).

Irenej, Proti herezím (182–188 n. l.), kniha 1, kap. 21.1, str. 345.

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.)

Tertullian (198–220 n. l.) má celé dílo nazvané O křtu.

Hippolyt, biskup z Portu (222–235/6 n. l.), Proti kacířství Noeta, kap. 14, s. 228. Viz také Rozprava o Svatém Zjevení, kap. 10, s. 237

Origenes (cca 227–240 n. l.) Komentář k Janovi, kniha 1, kap. 25, s. 312. Také na mnoha dalších místech.

Novatian (250/4–256/7 n. l.) „Pojednání o Trojici“, kap. 10, s. 620

Anonymní „Traktát o opětovném křtu“ (254–257 n. l.), kap. 7, s. 671. Také kap. 5, s. 669–670

Cyprian z Kartága (cca 246–258 n. l.) učil, že člověk musí být pokřtěn v církvi; křest provedený kacíři se nepovažuje za „legitimní“. Cyprianovy epištoly, dopis 70, str. 377. Také

dopis č. 71, s. 378

Firmilian (cca 246–258 n. l.) ve svém dopise Cypriánovi, dopis 74, s. 390

Novatus z Thamagudy na sedmém kartáginském koncilu (258 n. l.), str. 566

Dionýsius z Alexandrie (246–265 n. l.), dopis 6.1 (biskupovi Sixtovi), str. 102

Koncil v Elviře (306/307 n. l.) se ve 21 nesporných kánonech sedmkrát zmiňuje o pokřtěných mužích a ženách v kánonech 1, 2, 4, 9 a 10.

Koncil v Ankyře (314 n. l.)

Koncil v Neocaesareji (kolem roku 315 n. l.)

Alexandr z Alexandrie (313–326 n. l.)

Melito ze Sardis

Pamphilus (309 n. l.) Výklad kapitol Skutků apoštolů O, X. sv. 6, s. 167

Utrpení Perpetuy a Felicity (cca 201/205 n. l.),

Victorinus z Petau (mučednická smrt r. 304 n. l.) Komentář k Zjevení od první kapitoly (16), str. 346

Metoděj (270–311/312 n. l.)

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.) Božské instituce, kniha 4, kap. 15, s. 115

Podle Wycliffe Bible Dictionary, str. 441, praktikovala židovská sekta v Kumránu také křest ponořením.

Velmi podrobný pohled na to, jak zbožný řecky mluvící křesťan chápal 1. Korinťanům 1:10–17, najdete v 5½stránkové homilii II. Jana Zlatoústého k 1. Korinťanům.

Stručně řečeno, netvrdíme, že by kterýkoli z těchto pozdně biblických křesťanských učitelů byl neomylný. Pokud však raná církev všeobecně praktikovala křest vodou, pak by možná ultra-dispensacionalisté měli – s nadsázkou – postulovat další dispensaci, v níž Bůh křest vodou znovu zavedl.

3. Aplikace Písma: Jelikož nám Ježíš v Matoušovi 28:19–20 přikázal, abychom činili učedníky, křtili je a učili je „třetí věci“, a žádný verš výslovně neříká, že křest pominul, logicky by to znamenalo, že i činění všech učedníků a učení by také pominulo.

„Třetí věc“, o které se zmiňuje Matouš 28:20, spočívá v poslušnosti všeho, co Ježíš přikázal. Jelikož Ježíš přikázal křtít, měli bychom být velmi opatrní, abychom neodkládali Ježíšův příkaz stranou, když to žádný verš Písma neříká. A konečně, i když by se někdo mohl pokusit argumentovat, že Matouš 28:19–20 se nevztahovalo na nikoho jiného než na jedenáct učedníků, je to mylné, protože v Matoušovi 28:20 Ježíš říká: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání věku.“

Stručně řečeno, pokud vám vaše teologie brání v poslušnosti Kristu, měli byste poslouchat Krista a změnit svou teologii.

Otázka: Co přesně je v 1. Korinťanům 1:20–21 ta „moudrost světa“, před kterou Pavel varoval?

Odpověď: Lze ji chápat jako jakoukoli filozofii, psychologii nebo světový názor, který pošetile bere v úvahu pouze tento svět nebo se sám staví za měřítko. Pavel také hovořil o tom, co se mylně nazývá poznáním, v 1. Timoteovi 6:20.

Ačkoli však Pavel kritizuje spoléhání se na moudrost tohoto světa, neviděl žádný problém v tom, že souhlasil s pravdivými věcmi, které říkali i řeckí filozofové. Jak to vyjádřil Klement Alexandrijský ve svém díle Stromata (193–202 n. l.), kniha 1, kapitola 14, při rozebírání Tita 1:12–13: „Vidíte, jak i řeckým prorokům [Pavel] připisuje něco z pravdy a nestydí se, když hovoří pro poučení jedněch a zahanbení druhých, použít řecké básně.“

Otázka: Vzhledem k širokému spektru oblasti křesťanského poradenství, jak v 1 Kor 1,20–21 rozeznáte rozdíl mezi křesťany, kteří používají humanistické poradenství, a tím, co by měli křesťanští poradci dělat?

Odpověď: To, že je poradce křesťan, nebo dokonce že se snaží vést danou osobu ke Kristu, nestačí k tomu, aby se dalo říci, že provádí správné křesťanské poradenství. Spíše, podle knihy Roberta McGeeho The Search for Significance a mého osobního rozhovoru s ním ze dne 13. 6. 2000, spočívá pravé křesťanské poradenství v tom, ptát se, co Bůh chce v dané situaci dosáhnout, a poté být k tomu použit. Bůh je tím nejlepším poradcem. McGee, zakladatel křesťanských poradenských center Rapha, říká, že klíčovým faktorem je to, že pokud člověk začne komunikovat s živým Bohem, může dojít k dramatickým změnám během velmi krátké doby. Vedle poradenství jeho kniha také uznává, že léky hrají svou roli při léčbě zdravotních potíží a chemické nerovnováhy.

Otázka: Proč si Bůh v 1. Korinťanům 1:27–28 vyvolil to, co je v tomto světě považováno za pošetilé?

Odpověď: Odpověď najdeme v 1. Korinťanům 1:29–31. Nikdo se nebude moci před ostatními chlubit tím, že se stal křesťanem, protože byl chytřejší. Nikdo se nebude moci před Bohem chlubit tím, že tomu porozuměl díky své větší inteligenci.

Být „pedantský“ znamená získávat znalosti pouze za účelem získávání znalostí. Musíme se přiblížit ke Kristu a lépe Mu sloužit a oslavovat Ho; ne jen získávat znalosti pro znalosti samy o sobě. Jak řekl jeden člověk: „Nebyl to Žid milující znamení ani Řek milující moudrost, ale křesťan milující Spasitele.“ Ačkoli ne každý Řek byl takový, řecká kultura měla sklon klást důraz na hledání moudrosti. I když to má své dobré stránky, být moudrostí jako cílem samým o sobě může paradoxně někomu bránit v tom, aby zakusil pravdu v Božím tajemství. Někteří lidé mohou mít větší sklon k pedantství než jiní.

Větší inteligence člověku nedává větší šanci dostat se do nebe. V některých případech může intelektuální pýcha člověka bránit v uznání, že jeho moudrost je ve srovnání s Boží moudrostí velmi malá. Křesťanství je fascinující v tom, že je natolik jednoduché, aby dítě pochopilo všechny důležité věci, a přesto tak hluboké, že ani ten nejinteligentnější člověk nemůže doufat, že bude vědět vše o nekonečném Bohu. Přijetí Ježíše znamená odevzdat vše, co máte, bez ohledu na to, jak moudrý si o sobě myslíte, že jste.

Podobně Ježíš v Matoušovi 19:24, Markovi 10:25 a Lukášovi 18:25 řekl, že je pro bohatého člověka těžké přijít k Bohu. Ale 1. Korinťanům 1:26 neříká, že „žádný“ z moudrých, mocných nebo urozených; spíše říká, že „málokdo“. Jak vtipně poznamenala jedna bohatá anglická šlechtična, zachránilo ji písmeno „m“.

Otázka: Jaký je v 1 Kor 2,1–7 při zvěstování evangelia rozdíl mezi „vedením slovy“, „vedením moudrostí“ a „vedením pouze Ježíšem“ a jakou roli v tom hraje „tajemství“ ve verši 7?

Odpověď: Možná to lze shrnout tím, že si položíte otázku, proč by daná osoba měla uvěřit. Měla by uvěřit především kvůli mému skvělému projevu a tomu, že jsem ji přemohl debatou a rétorikou, nebo proto, že toho tolik vím a poskytl jsem jí tolik faktů, že by nemohla neuvěřit, anebo proto, že Bůh působí v jejím srdci a mysli? V obou prvních případech by v podstatě měla uvěřit hlavně kvůli „mně“? Takový přístup je nebiblický: „jestli se to má stát, záleží to na mně“. Pouze v posledním případě „záleží to na Bohu“ a já jsem jen nástroj, se všemi svými chybami. Poslední přístup je osvobozující, protože si nemyslíte, že jejich spasení závisí na vás; závisí na Bohu. Ale mizí tím výmluva, že nemůžeme sdílet evangelium, protože neumíme dobře mluvit nebo nemáme všechny odpovědi.

Ve verši 6 Pavel stále vidí hodnotu v používání moudrosti, ale ani ta nejlepší moudrost nemůže nahradit Boha. Nikdo z nás však neví všechno; Bůh nám dokonce nezjevil ani všechny věci, které budeme znát, až budeme v nebi. Takže bez ohledu na to, kolik toho člověk ví, naše víra stále skrývá tajemství.

Otázka: Ukazuje 1 Kor 2,3, že Pavel trpěl epileptickými záchvaty, jak naznačuje Asimovův Průvodce Biblí na str. 1047–1048?

Odpověď: Ne. Asimov vychází pouze z toho, že Pavel řekl, že měl „posla satana, aby mě trápil“ (2. Korinťanům 12:7), a že zážitek na cestě do Damašku mohl být záchvatem. Skutečnost, že Pavel v 1. Korinťanům 2:3 přiznal, že byl nervózní, neznamená, že trpěl epileptickými záchvaty. Na cestě do Damašku viděli světlo a slyšeli zvuk i ostatní lidé, ačkoli tomu hlasu nerozuměli. To však také neznamená, že všichni měli epileptické záchvaty. Asimovův návrh je ve skutečnosti „poučný“ v tom smyslu, že nám ukazuje, jak daleko jsou skeptici ochotni zajít na základě těch nejslabších důkazů, aby zdiskreditovali autory Bible a Bibli jako Boží slovo.

Otázka: Neměl by člověk v 1 Kor 2,3 při šíření evangelia vždy vyzařovat sebejistotu a jistotu?

Odpověď: Ne nutně, jak jasně ukazuje 1. Korinťanům 2:3,7. Pavel zde kázal s bázní a chvěním a zmínil tajemství naší víry. Jinde byl Pavel sebejistý. Trvalý účinek evangelia však nezávisí na naší sebejistotě, výmluvnosti či inteligenci, ale na tom, jak Bůh působí v životě druhého člověka.

Otázka: Jaký je v 1 Kor 2,5 rozdíl mezi vírou založenou na lidské moudrosti a vírou založenou na Boží moci?

Odpověď: Víra v jiného člověka, kterého vidíte, se často jeví jako snazší než víra v Boha, kterého vidět nelze. Hloubka víry je omezena hloubkou jejího předmětu. Pokud je víra v někoho založena pouze na této osobě, nepřekoná víru v samotného člověka. Víra může selhat, je-li založena na jiném člověku.

Vaše víra v nekonečného Boha však může stále růst. Vaše víra není od selhání vzdálena jen o jeden údajný rozpor nebo jednu nezodpovězenou otázku. Víra v Boha neklesá ani nezmizí, když selže pouhý smrtelník.

Otázka: Je v 1 Kor 2,6 nauka o Božím stvoření neslučitelná s pojmem „vládců tohoto věku“, jak se domníval Rudolf Bultmann?

Odpověď: Ne. To je neslučitelné pouze s zjednodušujícím pohledem na Boží stvoření. Bůh má nad vším naprostou svrchovanost a může činit cokoli, co si přeje. Nic Bohu nebrání v tom, aby se na určitou dobu rozhodl delegovat část své svrchovanosti.

Otázka: Jak je možné, že v 1 Kor 2,8 všichni vládci tohoto věku nerozuměli Kristu, když Ježíš přišel ještě před Herodem a Pilátem?

Odpověď: Již v Pavlově době řada římských vládců slyšela o Kristu a křesťanech. Pavel však poukazuje na to, že nikdo z nich nepoznal Ježíše takového, jaký skutečně byl. Doplňující odpovědi najdete v knize When Critics Ask na str. 449 a v Haleyho knize Alleged Discrepancies of the Bible na str. 358.

Otázka: V 1 Kor 2,9–10 – znají věřící budoucí veliké věci nebes, nebo ne?

Odpověď: Bylo nám řečeno o některých velkých věcech nebes, ale nebylo nám řečeno všechno a ještě jsme je nezažili. Jak říká 1. Korinťanům 13:12: „Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně; tehdy však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně; tehdy však poznám plně, tak jako jsem plně poznán.“

Mimochodem, tento verš byl pro křesťany z doby před nicejským koncilem obzvláště drahocenný; patří mezi verše, které citovali nejčastěji. Do roku 325 n. l. jej citovalo 21krát celkem 9 autorů.

Otázka: Proč Pavel v 1 Kor 2,12–14 říká, že přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha, když v Římanům 1,19–20 uvádí, že Bůh zjevil svou pravdu ve všech lidech?

Odpověď: Římanům 1,19–20 se týká všeobecného zjevení, zatímco 1. Korinťanům 2,14 se týká poznání spásy.

Všeobecné zjevení: Římanům 1:19–20 se týká pravdy o existenci Stvořitele, jeho neviditelných vlastnostech, věčné moci a božské přirozenosti. Toto poznání nestačí ke spasení, ale člověk by si mohl myslet, že by mělo stačit k tomu, aby každý usiloval o poznání tohoto Stvořitele. To však není pravda. Římanům 1:18 a 3:23 ukazují, že lidé svou bezbožností potlačují pravdu, a Římanům 3:9–20 podrobně popisuje, jak nikdo z vlastní vůle nehledá Boha. Všeobecné zjevení je prvním krokem: člověk musí jít dál, aby poznal Boha osobně. Člověk je však odsouzen, pokud odmítne pravdu všeobecného zjevení, kterou má k dispozici. Lidé tak činí kvůli pýše, neochotě přiznat si, že se mýlili, nebo proto, že více důvěřují jiným věcem.

Římanům 1:19–20 je součástí širšího argumentu, který Pavel předkládá, a sice že každý člověk je vinen hříchem a že všichni potřebujeme Spasitele, Ježíše.

Poznání spásy: 1. Korinťanům 2:14 na toto navazuje a říká, že přirozený člověk nemůže přijmout věci Boží; potřebujeme mít Božího Ducha. 1. Korinťanům 2:14 je součástí širšího argumentu v 1. Korinťanům 2 o zásadní roli Ducha v naší spáse a křesťanském růstu.

Otázka: Jak v 1 Kor 2,12–16 přítomnost Ducha mění to, co jsme schopni se naučit?

Odpověď: Může to změnit věci nejméně pěti různými způsoby.

Sebekázeň: ponořit se do Písma a „těžit“ z něj zlato a diamanty.

Rozlišování: Ze všech informací, které dostáváme, nám Bůh pomáhá rozlišit, co je pravda a co není.

Vize: Vidět věci, které naše fyzické oči nevidí, a rozumět pojmům, které na zemi nemůžeme vidět. Představte si rybu, která by dokázala alespoň částečně pochopit, jaké to je žít na souši.

Osvícení: Stejně jako slepý kritik obrazů nebo hluchý kritik hudby, i člověk bez Ducha může dojít jen do určité míry.

Duch dává věřícím mimo jiné dar poznání a moudrosti (nejsou to totéž) a rozlišování.

Někdy nejsou lidé schopni se něco naučit ne kvůli nedostatku inteligence, ale kvůli nedostatku základních informací nebo naopak kvůli přílišnému množství dezinformací.

Otázka: Jaký je v 1 Kor 3,1–2 rozdíl mezi křesťanským učením o „mléku“ a učením o „pevné stravě“?

Odpověď: Mléko nejen udržuje kojence naživu, ale umožňuje jim také růst a stát se většími a silnějšími dětmi. Aby však mohli růst dál, potřebují výživnější stravu a více bílkovin. Hovězí, kuřecí, vepřové maso nebo jiné bílkoviny by se kojencům neměly podávat; je pro ně příliš těžké je strávit. Starším dětem by se však mělo začít podávat malé množství masa nebo bílkovin, aby si zvykly na trávení výživnější stravy.

Stejně tak by měli být začínající křesťané pevně zakořeněni ve své spáse, v tom, kým jsou v Kristu, a v tom, jak trávit čas s Bohem a Jeho Slovem. Ale nezastavujte se u toho. Potřebují také pevnou stravu v podobě poznání, jak se má jejich život změnit, aby se více podobal Kristovu, a porozumění složitějším tématům, jako je Trojice, vtělení a konec časů.

Když studujete nějaký úryvek, můžete si položit čtyři otázky, abyste získali více pevné stravy.

1) Co nám to říká o Bohu?

2) Co nám to říká o Božím lidu?

3) Co mi to říká o mně samém?

4) V čem by Bůh chtěl, abych se nyní choval jinak?

(Tyto otázky pocházejí z kázání Richarda Kerryho ze 17. března 2019)

Otázka: Proč v 1. Korinťanům 3,1–2 někteří noví křesťané rostou a jiní ne?

Odpověď: Možná si neuvědomují, že by měli růst, nebo možná nevidí, že je to nutné. Ježíš vyprávěl podobenství o čtyřech druzích půdy v Matoušovi 13:1–23; Markovi 4:1–20; Lukášovi 8:4–15. Účelem semen v něm je růst a přinést úrodu. Úroda může být 100-, 60- nebo 30násobkem toho, co bylo zaseto. Jedním z hlavních důvodů, proč jsme stále na zemi, je přinést úrodu. V Jeremjášovi 29:11 Bůh hovoří o plánech, které pro nás má. Místo toho, abychom si vytvářeli vlastní plány, snažme se naplňovat Boží plán pro nás.

Otázka: Jaké očekávání zde Pavel vyjadřuje v 1 Kor 3:3?

Odpověď: Pavel jim nejen přikazuje, aby mezi křesťany nepanovala závist a hádky. Spíše od nich očekával, že jsou již natolik zralými křesťany, že mezi nimi k žádným hádkám ani závisti vůbec nedochází.

Závist je jednou z hlavních příčin hádek, ale stále se jedná o dvě odlišné věci. Závist je nepříjemný pocit, když vidíte, že někdo jiný má úspěch nebo se mu daří. Závist souvisí s hříchem chamtivosti, kdy si přejete, abyste ten úspěch měli vy místo nich. K hádkám může dojít, když podniknete kroky, abyste ten úspěch získali pro sebe místo nich.

Lék na závist spočívá v uvědomění si, že všichni patříme do stejného týmu; jako bratři a sestry v Kristu bychom měli být „fanoušci naší rodiny“ a povzbuzovat je na jejich cestě. Je těžké závidět někomu úspěch, když se za jeho úspěch modlíte. Lék na hádky spočívá v uvědomění si, že vztah lásky s danou osobou je důležitější než drobné spory. Šetřete si neshody pouze na to, co je důležité, a v drobných věcech ustupujte.

Nemůžeme však očekávat, že křesťané budou dokonalí, ať už v dávných dobách, nebo v dnešní době. Pavel a Barnabáš se ostře neshodli na tom, zda vzít Marka s sebou na misijní cestu (Skutky 15:37–39).

Otázka: V 1. Korinťanům 3:5 Pavel zdůrazňuje, že Kristovi služebníci, včetně něj samotného a Apolla, by neměli být zbožňováni. Jakými způsoby se dnes mohou křesťané mýlit, když zbožňují jiné?

Odpověď: Pokud se ten druhý v něčem mýlí a vy na něm zakládáte svou víru, dopustíte se stejné chyby, místo abyste sami hledali odpověď v Písmu. Pokud vkládáte svou víru do jiné osoby, ať už záměrně nebo nevědomky, může vaše víra upadnout, když ona upadne. Když s ostatními sdílíte, sdílíte to, jak veliký je Bůh, nebo to, jak velcí jsou oni? I ten nejlepší křesťan, kterého znáte, zdaleka nedosahuje podobnosti s Kristem, ke které jsme v tomto životě povoláni. Nevyzdvihujte na piedestal nikoho, kdo hřeší nebo není dokonalý, a my všichni hřešíme a jsme nedokonalí.

Otázka: Jaké jsou podle 1 Kor 3,5 způsoby, jak zabránit ostatním – ať už křesťanům, nebo nekřesťanům –, aby vás stavěli na piedestal?

Odpověď: Buďte otevření a upřímní ohledně toho, že nejste dokonalí. Dbejte na to, abyste jim ukazovali cestu ke Kristu, aby naslouchali jemu, a ne abyste omylem ukazovali na sebe. Když lidé říkají věci, které vás staví na piedestal, veďte je, aby vzhlíželi výš než k vám a za vás, k Bohu.

Otázka: Je v 1 Kor 3,11 základem Ježíš, nebo jsou základem apoštolové a proroci, jak uvádí Ef 2,20?

Odpověď: Ačkoli řecké slovo pro základ, themelion, je v obou verších stejné, Efezským 2,20 objasňuje dva významy slova „základ“. Apoštolové a proroci jsou základním kamenem, který zase spočívá na jediném základním kameni, jímž je Ježíš.

Stejně jako dům postavený na pilířích a trámech spočívá na celém svém základu tvořeném pilíři a trámy, ale dům a trámy spočívají na pilířích, tak i církev spočívá na základu apoštolů a proroků, který spočívá na základním kameni, jímž je Ježíš.

Otázka: Budou křesťané souzeni v 1. Korinťanům 3:12–15?

Odpověď: Při „soudu před velkým bílým trůnem“ nebudou praví křesťané souzeni; budou prohlášeni za spravedlivé, protože jsou pokryti Kristovou krví. Můžete si o tom přečíst ve Zjevení 20:11–15 a v podobenství o ovcích a kozách v Matoušovi 25:31–46.

Někteří křesťané tvrdí, že tyto dva verše odkazují na stejný soud, zatímco jiní křesťané hovoří o oddělených soudech. Oddělené soudy by znamenaly, že věřící nejsou přítomni při soudu před Velkým bílým trůnem, jak uvádí kniha The Complete Book of Bible Answers na str. 276–277. R. C. Sproul ve své knize Now That’s a Good Question na str. 501–502 uvádí, že při posledním soudu budou stát jak věřící, tak nevěřící. Ať už je tomu jakkoli, věřící se nemají čeho bát při soudu před Velkým bílým trůnem.

Při následném „soudě u bémy“: Křesťané obdrží nebeské odměny za skutky vykonané ze správné motivace. O tom si můžete přečíst v 1. listu Korinťanům 3:11–15 a ve 2. listu Korinťanům 5:10. Křesťané tento soud běžně nazývají „soudem u bémy“, protože v řeckém právu byla „béma“ (nebo přesněji lavice) místem, na kterém seděl soudce.

Otázka: Podporuje 1 Kor 3,13–15 katolickou teorii očistce?

Odpověď: Ne. Zdá se, že ji podporuje pouze tehdy, pokud někdo zaměňuje

1) zkouškou skutků s bolestivým očišťováním věřících

2) skutky vs. věřící procházející ohněm

Katolík by mohl (správně) namítnout, že zmínka v tomto verši o tom, že skutky věřícího procházejí ohněm za účelem zkoušky, nevylučuje také ohnivou zkoušku pro věřícího za účelem očištění. Jelikož je však tento verš jediným v celé Bibli, který katolíci používají na podporu očistce (s výjimkou 2. Makabejské 12:46 v katolických apokryfech), neexistuje žádný další základ pro tento mimobiblický výmysl.

Kromě toho 2. list Petrův 1:11 říká, že v věčném království nás čeká „velkorysé přijetí“, nikoli „vřelé“ přijetí. List Židům 10:2, 16–19; 9:14 ukazuje, že to Ježíš je ten, kdo nás očišťuje.

Možná, pokud věříte v očistec, mohl by vám tento argument ad hominem namířený proti katolíkům pomoci přesvědčit se o opačném názoru.

1. Katolíci učí, že dobu, kterou zesnulý stráví v očistci, lze zkrátit tím, že za něj živý člověk modlí nebo poskytuje finanční příspěvky církvi. Existují tedy způsoby, jak zkrátit dobu, po kterou je člověk očišťován ohněm očistce.

2. Katolíci učí, že ti, kdo nosí zvláštní oděv zvaný škapulíř, budou z očistce propuštěni do jednoho týdne, protože Panna Maria navštěvuje očistec jednou týdně a odnáší odtud všechny, kdo jej nosili. Kdyby byly všechny jejich hříchy očištěny ohněm, nepotřebovali by Mariinu zvláštní pomoc. Mariina zvláštní pomoc má očistnou moc. Oheň očistce tedy není nezbytný k očištění všech hříchů, pokud má někdo v nebi očistnou moc namísto ohně.

3. Marie není jediná, kdo má očistnou schopnost. Ježíš nás všechny „očisťuje“, jak uvádí 1. Janův list 1:7,9; List Židům 9:14,22; 10:2,16–19. Jelikož to Ježíš již slíbil, stačí jen důvěřovat v Jeho očistnou moc. Spoléhat se tedy na Marii a oheň očistce není nutné, pokud Ježíš již slíbil, že se o vše postará.

Otázka: Jak jsou v 1 Kor 3,16–17 praví křesťané chrámem Božím?

Odpověď: Při povrchním čtení se zdá, že tělo věřícího je chrámem Božím. Ačkoli je to pravda, není to to, co tento verš říká. Všechna zájmena jsou v množném čísle (vy) a slovo „chrám“ je v jednotném čísle. Jak tedy zdůrazňuje „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1756, skutečný význam tohoto verše spočívá v tom, že my všichni společně tvoříme jeden Boží chrám. Více informací najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ na str. 579–581.

Otázka: Jakých je alespoň deset druhů sebeklamu, a to i mezi křesťany, podle 1 Kor 3,18 a Jak 1,26?

Odpověď: Křesťané i ostatní lidé mohou mít o některých věcech mylné představy, nebo spíše než mylné představy, tak nesprávné priority.

Nesprávné představy

Nesprávné představy o pravdě: Křesťané nepopírají zásadní věci, jako je panenské zrození, Ježíšova smrt za naše hříchy, Ježíšovo fyzické vzkříšení z mrtvých atd., protože pokud by tak učinili, nebyli by pravými křesťany. Křesťané se však mohou mýlit v důležitých vedlejších záležitostech, jako je křest, Večeře Páně, konec časů, futurismus/preterismus, apokryfy, doktrína „jednou spasen, navždy spasen“, evangelizační přístupy, dispensacionalismus/teologie smlouvy, Židé v Božím plánu, duchovní dary, stáří Země, kreacionismus/teistická evoluce, kalvinismus/arminianismus, Boží střední poznání, neomylnost/bezchybnost, výzvy k obrácení/probuzení, sobota/neděle, služba v armádě, diakonky atd.

Křesťané mohou hledat pravdu z triviálních nebo pedantských důvodů, místo aby toužili více zakoušet Boha a lépe Mu sloužit. Měli byste chtít znát vše, co Bůh chce, abyste znali, a měli byste si přát neznat to, co Bůh nechce, abyste znali.

Mylná představa o Božím zaopatření: Někteří křesťané si mysleli, že jakmile přijdou ke Kristu, Bůh je uchrání před veškerým utrpením. Nebo že Bůh je učiní bohatými, či že se budou vždy těšit dobrému zdraví.

Nemusíme se však obávat, zda nám Bůh zajistí obživu. Stejně jako Bůh pečuje i o polní lilie, postará se i o nás podle Matouše 6:28–29 a Lukáše 12:22–23.

Věřící někdy zapomínají, že byli očištěni od svých hříchů podle 2. Petra 1:9. Jsme očištěni, a místo toho, abychom s hříchem bojovali sami, musíme si pamatovat, že máme čerpat z Boží očišťující moci, kterou nám dal skrze svého Ducha Svatého.

Oklamáni zklamáním: Pokud milujeme Boha tak, jak bychom měli, posloucháme Ho a sloužíme Mu, domníváme se, že můžeme předpokládat, že budeme mít úspěch a žádné zklamání ani problémy. Proč bychom to však měli předpokládat, když to neplatilo ani o Pavlovi? Pavel měl v 2. Korinťanům 2,12–13 otevřené dveře ke kázání v Troadě, ale v mysli měl neklid kvůli obavám o Tita.

Oklamáni ohledně světa: Mohou na svět pohlížet jako na svého přítele. Nebo naopak mohou svět vnímat jako něco, z čeho by měli vystoupit a před čím by měli utéct. Nesmíme opustit svou první lásku, jak varuje efeskou církev Zjevení 2:4.

Oklamáni ohledně sebe samých: Mohou si o sobě a o své práci myslet více, než by měli. Mohou věřit, že je Bůh považuje za výjimečnější než ostatní, protože dělají více. Nebo si naopak mohou myslet, že to, co na zemi dělají, vůbec moc nezáleží. Mohou věřit, že Bůh se o ně nezajímá. Nebo mohou věřit, že je Bůh nemá moc rád, protože nedělají nic, co by bylo vidět. Nikdy nejste příliš velcí na to, abyste byli služebníky. A dokud jste větší než lilie, nikdy nejste příliš malí na to, aby se o vás Bůh zvláště staral.

Někdy se stane, že křesťan, který kdysi pro Boha hodně dělal, „spoléhá na své minulé skutky“ a myslí si, že už nemusí Boha tak pečlivě následovat ani Mu tak dobře sloužit, protože už v minulosti něco vykonal. Neměli byste však chtít projevovat svou lásku k Bohu právě teď?

Klam ohledně druhých: Stejně jako může být člověk klamán ohledně sebe sama, může být klamán i ohledně druhých. Může si o někom myslet příliš mnoho a stavět ho na piedestal. Naopak může mít o jiném věřícím špatné mínění, protože si myslí, že toho moc nedělá. Neměli bychom se starat o to, abychom byli nad ostatními nebo lepší než ostatní; měli bychom se starat o to, abychom se líbili našemu Pánu.

Klam ohledně hříchu: Lidé mohou mít mylnou představu, že „hřích to zlepší“. Krátkodobě se to může jevit jako pravda, ale z dlouhodobého hlediska hřích nikdy nic nezlepší. Všechno, co děláte, vidí Bůh; mnoho věcí, které děláte, vidí také andělé a démoni. Dávejte pozor, abyste nedělali věci, při kterých nechcete být viděni. Lidé si mohou myslet: „Hřích se týká jen mě samotného.“ Hřích však může ovlivnit všechny, kteří o vašem hříchu vědí, a také ostatní.

Špatné priority

Boží dílo: Co musíš dělat, co je důležitější než sloužit Bohu? Pokud zanedbáváš službu Bohu nebo jí věnuješ jen trochu času, který ti zbyl, nečekej od Boha větší požehnání, než jaké měli v knize Aggea 1. Bůh by tě mohl vzít domů do nebe právě teď. Tak proč jsi ještě tady? Bůh pro tebe má nějaké úkoly.

Tvá rodina: Boží dílo nespočívá jen v šíření evangelia, v pomoci druhým a v konání věcí. Stejně důležité je být něčím. Být dobrým manželem, manželkou, matkou, otcem, synem nebo dcerou, sestrou nebo bratrem, prarodičem či příbuzným vyžaduje záměrnou a vědomou snahu. Mnoho křesťanů, kteří jsou aktivní ve službě, si zničilo rodinný život tím, že jim nevěnovali dostatek času. Chceš dobře sloužit Bohu? Nesloužíš mu dobře, pokud neděláš dobře i toto.

Vaši přátelé: Neměli byste věnovat veškerý svůj čas přátelům, ale měli byste vynikat v tom, být přítelem ve dvou ohledech. Můžete pomáhat svým přátelům, aby byli spaseni, nebo aby zůstali pevní v Pánu. Zadruhé můžete naslouchat zbožným přátelům a učit se od nich. Můžete být silnější proti pokušením, včetně skleslosti, pokud máte zbožné přátele, s nimiž sdílíte svůj život. Vybírejte si však přátele moudře. Přátelé vás mohou stahovat dolů, svádět a také rozptylovat. Je ještě lepší, když se s přáteli podílíte na Božím díle a jsou přáteli i s vaším manželem či manželkou a dalšími členy rodiny.

Světské rozptýlení: Můžete se nechat rozptýlit nejen zlými věcmi, ale i všemi marnými věcmi tohoto světa. Jeden autor řekl, že naše společnost se „baví k smrti“. Sport, příroda, filmy, nakupování, stravování v restauracích a kulturní akce nejsou samy o sobě špatné, ale pokud vám zabírají příliš mnoho času a brání vám v tom, abyste si stanovili správné priority, pak se pro vás stávají špatnými.

Rozptýlení způsobená hříchem: Obrovské množství času lidé tráví sledováním televize a zábavou, honbou za romantickými vztahy, opíjením se (stejně jako následnou kocovinou) a chamtivostí. Kdybyste se mohli odstěhovat od své rodiny, opustit všechny své přátele a ocitnout se v situaci, kdy byste mohli sloužit Bohu jen omezeně, ale za to byste si na rok či dva zdvojnásobili plat, udělali byste to? A co je ještě důležitější, chtěl by to po vás Bůh?

Existuje pravděpodobně ještě více způsobů, jak se klamat, než je tento. Ve skutečnosti je děsivé, kolik jich je. Ještě děsivější je, že lidé si každý z nich mohou racionalizovat jako něco dobrého, nebo alespoň jako něco, co „Bůh chápe“. Jedinou nadějí, kterou máme, abychom se tomu všemu vyhnuli, je zůstat v modlitbě blízko Bohu, držet se Jeho slova a naslouchat radám našich zbožných přátel.

Otázka: Proč v 1 Kor 3,19 Pavel citoval jako pravdivý biblický text slova Elifáze z Joba 5,13, když Bůh v Joba 42,7 řekl, že Elifáz nemluvil o Bohu správně?

Odpověď: Job 42,7 neříká, že každé slovo, které Elifaz pronesl, bylo nesprávné. Konkrétně se Elifaz mýlil v tom, že předpokládal, že Bůh nedopustí, aby se nezasloužené utrpení přihodilo těm, kteří si to nezaslouží. Nicméně by se obecně chápalo, že Elifaz mluvil správně, když řekl, že Bůh „chyta moudré v jejich lstivosti“.

Zda bylo toto učení poprvé předáno prostřednictvím Elifáze, nebo zda se to Elifáz naučil od zbožného člověka, který ho učil, není známo, ale to je irelevantní. Klíčové body jsou

1. Jedná se o pravdu o Bohu.

2. Bylo to zapsáno ve Starém zákoně, který uznávali Ježíš, Židé i raná církev.

3. Pavel pouze říkal, že se jedná o pravdu zapsanou v Písmu. Pavel měl pravdu.

Otázka: Jak je 1 Kor 3,21–22 „seznamem majetku Božího dítěte“?

Odpověď: Zahrnuje to učitele, které potřebujeme, vše, co potřebujeme pro náš život, a dokonce i vše, co potřebujeme k tomu, abychom „dobře zemřeli“ pro Boha. Zahrnuje to, co potřebujeme právě teď, i to, co budeme potřebovat v budoucnosti. Nezahrnuje to však nutně vše, co si přejeme.

Otázka: Co je neobvyklého na řeckém slově pro „sluhu“ v 1 Kor 4,1?

Odpověď: V řečtině existují čtyři slova pro služebníka:

doulos (1401) – obecné slovo pro otroka nebo služebníka. Je to nejběžnější slovo používané pro služebníka.

diakonos (1249) – od kterého pochází slovo „diakon“

huperetes / (množné číslo) hyperetas (5257) – odvozeno od slova „veslovat“, doslovně znamená otroka na galéře, který vesluje na lodi. Může také znamenat správce, podřízeného, služebníka, úředníka nebo služebníka. Příbuzné slovo hypereteo znamená být podřízeným.

pais (3816) – dítě, které je otrokem nebo služebníkem.

Další slovo, oikonomous (3623), ve skutečnosti neznamená otroka, ale správce. V 1. Korinťanům 4:1 použil Pavel slovo huperetas pro sebe a své spolupracovníky. Toto je jediné místo, kde Pavel toto slovo použil.

Otázka: V 1 Kor 4,1–3 je správci, na rozdíl od běžného služebníka, svěřena důvěra, aby určité věci spravoval a vykonával. Jaký je v našem křesťanském životě rozdíl mezi tím, být služebníkem Kristovým, a být správcem Kristovým?

Odpověď: Obecně platí, že služebníci mají prostě dělat to, co se jim řekne. Obvykle jsou pod dohledem, někdy proto, že by bez dohledu nepracovali usilovně, jindy však prostě proto, že je třeba je neustále sledovat. Správci jsou jako Josef nebo jako ti tři služebníci v podobenství o hřivnách. Nejsou příliš pod dohledem; ve skutečnosti se od nich očekává, že projeví iniciativu. Ačkoli však nejsou sledováni v tom, co dělají, jejich výsledky jsou pečlivě zkoumány. Zachovali důvěru, která jim byla svěřena? Vzali si věci, které jim nepatřily? Dosáhli toho, co se od nich vyžadovalo, nebo se o to alespoň pokusili?

Nejsme jen Kristovi služebníci, ale také Kristovi správci. Nejde jen o to, zda jsme něco udělali, nebo neudělali. Nejde jen o to, zda jsme milovali Boha hodně, nebo málo. Jde také o to, zda jsme v našich životech projevovali Boží lásku tím, jak jsme se starali o děti, stárnoucí členy rodiny a podřízené. Jaký vliv jsme měli na svého manžela či manželku a spolupracovníky?

Pokud by váš věřící manžel či manželka měli v nebi dostat velkou odměnu za to, že vás museli snášet a následovat Krista navzdory vám, je to opravdový problém!

Otázka: Jaké jsou v 1 Kor 4,3–5 příklady nesprávných způsobů, jakými by křesťané mohli soudit druhé nebo soudit před stanoveným časem?

Odpověď: V 1. Korinťanům 12:10 je rozlišování duchů duchovním darem; soudit druhé jím není. Můžeme rozeznat, co je správné a co špatné; co je biblické, co je proti Bibli, stejně jako to, co je mimobiblické (jako žvýkání žvýkačky nebo řešení algebraických úloh). Křesťané mohou z církve vyloučit nepokání hříšníky. Ale nesoudit druhé a nesoudit věci před stanoveným časem ve skutečnosti jde ruku v ruce. Přijde ten člověk nakonec ke Kristu? Bude později činit pokání? To ví Bůh, ne my.

Jedním z důvodů, proč tyto věci nemůžeme soudit, je to, že v tom nejsme dobří. Nejsme o nic lepší, než kdybychom se ve Skutcích 7 pokoušeli soudit, co se stane se Saulem z Tarsu, nebo hned po příběhu o Davidovi a Goliášovi, co David udělá později.

Druhým důvodem je, že tím ponižujeme druhého člověka. Jiný věřící není vaším služebníkem; je Božím služebníkem. Bůh ví, jak soudit lidi, a my ne, ale Bůh má také právo soudit druhé, a my ne. Je nevěřící jedním z vyvolených, kteří budou nakonec spaseni, nebo se jeho srdce nikdy neotevře a patří mezi zavržené? Nemáme o tom ani ponětí. Pokud tedy nazýváme nevěřící zavrženými, pyšně tím prohlašujeme, že s jistotou známe jejich věčný osud a víme, zda se někdy pokají, či nikoli.

Otázka: Jak se Pavel v 1 Kor 4,3 nesoudil?

Odpověď: Pavel se nesoudil ve srovnání s ostatními a nesnažil se odhadovat, jakou odměnu dostane v nebi. Pavel však zkoumal svůj vlastní život, aby se ujistil, že ve svém úsilí být podobný Kristu nehřeší, ať už neúmyslně, nebo záměrně.

Otázka: Proč se Pavel v 1 Kor 4,3 nesoudil, když ve 2 Kor 13,5 říká, že se máme zkoumat?

Odpověď: Jedná se o různá řecká slova. V 1. Korinťanům 4:3–4 je použito slovo anakritho / anakrinun (soudit), zatímco ve 2. Korinťanům 13:5 je použito řecké slovo peirazete (Strongova konkordance 3985), které se lépe překládá jako zkoumat.

Otázka: V 1 Kor 4,5 se zde používá neobvyklý výraz: „co je skryto (krypta) ve tmě“. Jaké různé druhy věcí skrytých ve tmě vyžadují pokání? Jaký by měl být rozsah veřejného vyznání?

Odpověď: Neměli byste dělat nic, co byste nechtěli, aby viděl Bůh, andělé nebo ostatní věřící. Než zhřešíte, zamyslete se nad tím, jak to vysvětlíte, až budete v nebi. Rozsah veřejného vyznání by měl odpovídat rozsahu znalosti o hříchu. Vyznání hříchu není nutné sdělovat těm, kteří o něm nevěděli; ti, kteří o něm věděli, by však měli vědět o vyznání a pokání.

Pokud chcete být „superkřesťanem“, neměla by vás ovlivňovat „krypta-night“.

Otázka: Co znamená ve 1 Kor 4,6; Př 30,6 a Dt 4,2 „nepřekračovat to, co je napsáno“?

Odpověď: Jedná se o opakování odpovědi k Přísloví 30:6.

Je nejen pošetilé, ale i hříšně nebezpečné říkat: „Bůh řekl toto“, když to Bůh neřekl. Je v pořádku vyjádřit svůj vlastní názor nebo výklad, pokud je zřejmé, že se nejedná o Boží slovo. Židé měli zvyk stát, když četli Boží slovo, a sedět, když ho vykládali. Tak mohli lidé vidět, kde končí Boží slovo a začíná lidský výklad.

Když lidé do Božího slova bezostyšně něco přidávají nebo nenápadně tvrdí, že jejich lidský výklad je Boží pravdou, může se stát, že lidé budou považovat Boží slovo za neúspěšné, pokud se lidská slova ukážou jako mylná. To neznamená pouze „nepřidávejte lži k tomu, co Bůh napsal“, ale jednoduše „nepřidávejte nic k tomu, co Bůh napsal“. I když se křesťané neshodnou na mnoha teoriích (a to je v pořádku), mnoho rozkolů, které nejsou v duchu Kristově, pramení z toho, že lidé prohlašují něco za Boží slovo, ačkoli jejich logický závěr ve skutečnosti není v Písmu uveden. Například:

1. Kdy by se lidé měli nechat pokřtít?

2. Přijde Kristus před, během nebo po soužení?

3. Jak se chléb a víno stávají Kristovým tělem a krví?

4. Jaký přesně stupeň svobody mají lidé?

5. Je Bůh mimo čas, v čase, nebo obojí?

Jelikož někteří křesťané zastávají každý z možných názorů, musí mít někteří z nich na tyto otázky správný názor. Pokud však křesťan považuje svůj názor za biblicky podložený, staví lidský názor na roveň Božímu slovu. To není správné, i kdyby byl tento lidský názor skutečně správný.

Otázka: V 1 Kor 4,8–21 se zdá, že je Pavel rozčilený na Korinťany, na jejich chování, malicherné hádky a pýchu. Co bychom měli dělat, když nás rozčilují ostatní křesťané?

Odpověď: Je tu pět věcí.

1. Pamatujte si, že někdy může být Bůh velmi nespokojen i s naším chováním.

2. Nemáme soudit cizího služebníka (Římanům 14:4).

3. Modlete se za ně a modlete se také za trpělivost a větší lásku pro sebe.

4. Bůh vás možná povede k tomu, abyste s nimi mluvili a napomínali je, opravovali je nebo je povzbuzovali, ale vždy v lásce.

5. Láska může znít jemně, ale pravá láska může být také nekompromisně přísná a neúprosná.

Otázka: Jaký význam má to, že Pavel v 1. Korinťanům 4:9 hovoří o průvodu?

Odpověď: Průvod byl vzácnou, ale mediálně zajímavou součástí života ve starověkém Římě. Když římský generál vyhrál důležitou válku, konal se na jeho počest v Římě vítězný průvod, který sám vedl. V průvodu bylo mnoho jeho zajatců v řetězech. Zjednodušeně řečeno, Pavlovy zkušenosti jako apoštola ho vybavily schopností snadno se vcítit do takových zajatců. Pavel zde kontrastoval svou zkušenost s samolibostí Korinťanů.

Otázka: Přiznávají křesťané v 1 Kor 4,10, že věří Pavlovi, který se sám označil za blázna?

Odpověď: Nevěříme v Pavla, ale věříme v Ježíše, který věděl, co činí, když Pavla ustanovil za svého apoštola. Pavel tím nemyslel jen to, že jeho moudrost je bláznovstvím ve srovnání s Boží moudrostí, ale uvědomoval si, že moudrost každého člověka je bláznovstvím ve srovnání s Boží moudrostí. Pavel však také v 1. Korinťanům 2,6–7 tvrdil, že jeho řeč je Boží moudrostí, která není z tohoto světa.

Otázka: Proč by měli Korinťané v 1. Korinťanům 4:15 považovat Pavla za svého otce, když Ježíš v Matoušovi 23:9 řekl, aby nikoho nenazývali otcem?

Odpověď: Neměli by Pavla nazývat otcem a také ho tak nenazývali. Pavel zde pouze ilustruje, jak se stal jejich otcem tím, že je seznámil s evangeliem. Podobně Pavel ve Filipským 4,1 nazývá Filipany součástí své koruny.

Otázka: Proč v 1 Kor 5:1 Pavel vyloučil z církve muže, ale ne ženu? Jednalo se o dvojí metr?

Odpověď: Kdyby byli oba členy církve, měli být vyloučeni oba. Ačkoli se Písmo o ženě nezmiňuje, Pavel o ní možná nic neřekl, protože se nikdy nehlásila k tomu, že je křesťanka.

Kniha „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 514) obsahuje zajímavou poznámku na okraj. Muž, který měl intimní vztah se svou matkou nebo s manželkou svého otce, porušoval nejen zákon Starého zákona (Leviticus 18:8 a Deuteronomium 22:30), ale také římské právo (Cicero, Pro Cluentio 6:15 a Gaius, Instituty 1:63).

Řecký text naznačuje, že se nejednalo o opakované jednání. Nejsme si jisti, jak na tento hřích reagovala korintská církev. Možná to byla pýcha, že tolerovali to, co mylně považovali za „svou svobodu v Kristu“, jak naznačuje „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1759. Nebo možná chtěli ignorovat jakékoli problémy tohoto druhu, které se objevily. Nebo možná u některých to netolerovali, ale u jiných, u lidí, kteří hodně přispívali nebo sloužili, je nechali být výjimkou. To nevíme, ale cokoli z výše uvedeného bylo ze strany církve hříchem. Církev by měla truchlit a podniknout kroky k vyloučení člena, který se z tohoto hříchu nekáno. 1. Korinťanům 5:9–12 říká, že nemáme soudit ty, kdo jsou mimo církev, ale vyloučit ty uvnitř, kteří se tak chovají.

Otázka: Co znamená ve 1. Korinťanům 5:5 „vydat tohoto člověka Satanovi k zničení těla“?

Odpověď: Když křesťan nebo nekřesťan ví, co je správné, a odmítá to dodržovat, je tato modlitba „posledním prostředkem“, aby Bůh vydal tuto osobu do rukou Satana, aby ji postihl tělesným utrpením za účelem kázně.

Lze si všimnout, že navzdory Satanově otevřené vzpouře proti Bohu se Bůh přesto rozhodl použít Satana jako nástroj své kázně a trestu. Jak to vyjádřil jeden křesťan, Satan je neochotným služebníkem Nejvyššího Boha.

Otázka: Jaký byl smysl toho, že se v 1 Kor 5,7 hřích přirovnával k kvasu?

Odpověď: V dobách Starého zákona měli lidé jednou ročně příkaz odstranit veškerý kvas ze svých domovů. Měli vyčistit nástroje na pečení chleba. Pomocí lampy hledali jakýkoli další kvas. Nakonec se modlili: „Ó Bože, vyhnal jsem veškerý kvas ze svého domu, a pokud je tam nějaký kvas, o kterém nevím, z celého srdce ho také vyháním.“ To znázorňuje důkladnost a vážnost, s jakou se máme snažit zbavit svůj život hříchu. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1760.

Otázka: Je 1. Korinťanům 5:9 důkazem existence předchozího dopisu Korinťanům?

Odpověď: Konzervativní křesťanští učenci zastávají tři názory.

1. Ztracený dopis: Jedná se o dřívější dopis, u kterého Bůh neviděl potřebu zachovat jej jako Písmo. Ne vše, co Pavel kdy napsal, muselo být Písmem.

2. Zachován ve 2. Korinťanům: Jedná se o dřívější dopis, který je zachován jako fragment ve 2. Korinťanům a který mohl být zachován v kapitolách 1–9 tohoto listu.

3. Žádný předchozí dopis nebyl napsán. Pavel použil v řečtině aorist, který by se mohl vztahovat k tomu, co Pavel právě píše. Příkladem Pavlova použití aoristu přesně tímto způsobem je 1. Korinťanům 9:15. Ve prospěch tohoto názoru hovoří i to, že v rané církvi se o žádném předchozím dopisu vůbec nemluví.

Otázka: Jak by měla být v 1 Kor 5,9–13 prováděna církevní kázeň?

Odpověď: Církevní kázeň je někdy nezbytná jako forma „tvrdé lásky“, prováděná v zájmu církve, světa i hřešící osoby. Jak poukazuje „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1760–1761, exkomunikace není cílem sama o sobě, ale nástrojem. Má trojí účel. Má probudit hřešícího věřícího k uvědomění, že takové chování není tolerováno. Má chránit ostatní členy církve před tím, aby případně napodobovali jeho či její špatný příklad. Má ukázat světu, že takoví my nejsme. Ti, kteří byli disciplinárně potrestáni, však mohou být po projevení pokání znovu přijati do církve.

Pokud se člověk z určitých hříchů nekáže, měl by být z církve vyloučen. Mezi příklady patří vražda, sexuální nemravnost, krádež, modlářství a další věci. Ještě závažnější je to však v případě staršího nebo jáhna. Ti by měli znát pravdu a být schopni učit, ale měli by také být příkladem. Pokud nejsou dobrým příkladem, měli by být odvoláni z vedoucí funkce a nahrazeni někým, kdo je dobrým příkladem.

Otázka: Měli by se křesťané podle 1 Kor 6,1–8 navzájem žalovat u soudů?

A: Ne. Křesťané mohou a měli by se podřídit závaznému rozhodčímu řízení vedenému jinými křesťany, ale poslušní křesťané se navzájem nežalují u světských soudů. Pokud se někdo diví, jak může být druhá strana stále opravdovým křesťanem a chovat se takovým způsobem, není to žádná omluva pro to, aby ji žaloval. Pokud druhá strana tvrdí, že je křesťanem, ale nesouhlasí v otázkách vedlejších doktrín, jako je způsob křtu, ztráta spasení atd., není to rovněž žádná omluva pro to, aby ji žaloval. Pokud však druhá strana tvrdí, že je křesťanem, ale neuznává základní pravdy, jako je Kristovo smírné dílo, Kristova božskost, ukřižování, fyzické vzkříšení (viz 1. Korinťanům 15), pak není pravým křesťanem a je v pořádku ji žalovat, i když je stále lepší se pokud možno dohodnout mimosoudně.

Celý Žalm 133 vypráví, jak dobré a příjemné je pro křesťany žít společně v jednotě. Když mezi pravými křesťany dojde k neshodě, měli by se oba snažit tuto neshodu vyřešit, aby obnovili radost ze společenství mezi sebou.

Otázka: Jak budou v 1. Korinťanům 6:2–3 svatí (všichni věřící) soudit všechny věci, když soudcem je Bůh?

Odpověď: Bůh bude soudit všechny lidi. Část svého soudu nad věcmi a anděly však Bůh svěřuje křesťanům v nebi.

Otázka: V 1 Kor 6,9–10 se píše, že tito lidé nepůjdou do nebe – jak tedy může někdo do nebe vůbec jít?

Odpověď: Nejprve si tuto otázku zkomplikujme a poté na ni odpovíme. Pavel nikdy neřekl, že tento seznam je vyčerpávající; jinými slovy, zatímco tyto věci mohou někomu zabránit v tom, aby se dostal do nebe, člověk by mohl dodržovat všechny tyto věci, ale porušovat jiné, a přesto se do nebe nedostane.

Odpověď na tuto otázku najdeme v 1. Korinťanům 6:11. Je to upřímné přiznání, že někteří z nich tyto věci dělali předtím, než přišli ke Kristu, ale že je Ježíš očistil, posvětil a ospravedlnil. Ježíšovým dílem je učinit nemožné možným, vzít lidi, kteří se nikdy nemohou dostat do nebe vlastními silami (což jsou všichni), a vzít je s sebou do nebe.

Otázka: Byl Pavlův názor na homosexualitu v 1. Korinťanům 6:9 pouze jeho osobním názorem?

Odpověď: Ne. Jednalo se o učení apoštola Pavla a Pavlova slova měla autoritu od Boha, jak ukazují 1. Korinťanům 14:37 a Galatským 1:12.

Otázka: Učí 1 Kor 6,9 proti veškeré homosexualitě, nebo pouze proti „homosexuálním hříšníkům“?

Odpověď: Neexistuje žádná nejistota ani v definici, ani v řeckém slově, které použil. Někteří lidé zpochybňují rozsah tohoto verše.

Definice: Pro Řeky, zejména pro Sparťany, byla homosexualita běžnou praxí. Někteří dokonce vychovávali děti výhradně za účelem toho, aby z nich vychovali mužské a ženské prostitutky. Řekové rozlišovali mezi 1) muži, kteří se oddávali sexu s chlapci, a 2) chlapci, kteří byli těmito muži zneužíváni. Řecké slovo arsenokoitai označuje právě tyto muže.

Rozsah: Někteří tvrdí, že jelikož Pavel použil právě toto konkrétní řecké slovo, jakoby tím zrušil to, co Leviticus 18:22; 20:13 a Římanům 1:26–27 říkají o homosexualitě obecně. Pravdou však je, že Pavel používá konkrétní slovo, aby svým čtenářům připomněl odsouzení celé této praktiky.

V rané církvi neexistoval žádný náznak toho, že by se tento zákaz nevztahoval na veškerou homosexualitu. Viz Klement Alexandrijský, „Učitel“ 3:12, a také diskuse o Římanům 1:26–27 a Leviticus 18:22; 20:13.

Otázka: Jak může Bůh v 1 Kor 6,13 vzkřísit naše těla, když je má zničit?

Odpověď: „Zničit“ neznamená, že je trvale nemožné vzkřísit. Bůh nás vzkřísí a dá nám fyzická těla, a to i křesťanům, kteří byli zabiti a sežráni šelmami.

Otázka: Měl by křesťanský pastor podle 2 Kor 6:14 provádět svatební obřad mezi křesťanem a nekřesťanem?

Odpověď: Křesťan, který se takovým způsobem žení, se vzpírá Boží vůli, a proto by to pastor neměl dělat. Domnívám se však, že sňatek mezi dvěma nekřesťany je v pořádku.

R. C. Sproul k sňatku mezi křesťanem a nekřesťanem říká: „Zásadně to nedělám. Nedělám to, protože jsem přesvědčen, že mi to Bůh nedovoluje.“ Obecně by si pastoři, stejně jako my ostatní, měli dávat pozor, aby svým souhlasem neschvalovali hřích.

Otázka: Jak se musíme změnit podle 1 Kor 6,20, když si uvědomíme, že jsme byli „vykoupeni za velkou cenu“?

Odpověď: Náš život už nám nepatří. William Borden z Yale byl milionářským synem rodiny Bordenů, která prodávala mléko značky Borden. Napsal, že jako věřící „pokud si vezmeme svůj život a děláme s ním, co chceme, bereme si něco, co nám nepatří, a proto jsme zloději!“ citováno z Believer’s Bible Commentary, str. 1993.

Otázka: Měl by se podle 1 Kor 7,2 každý oženit?

Odpověď: Manželství je pro lidstvo obecně normálním stavem. Nicméně Pavel, když psal tento verš, a další lidé se neměli ženit ani vdávat, jak ukazuje 1. Korinťanům 7:7–8, 25–29.

Otázka: Je podle 1 Kor 7,3–5 v pořádku, když se člověk po určitou dobu zdržuje sexuálního styku se svým manželem či manželkou?

Odpověď: Zde se jedná o osobu, která se vdala/oženila s očekáváním sexuální intimity, a jeden z manželů se jednostranně rozhodl změnit to, na čem se oba dohodli. Význam v řečtině je takový, že člověk by se neměl zdržovat sexuálního styku se svým manželem či manželkou, ledaže by k tomu došlo na základě vzájemného souhlasu, a to na krátkou dobu za účelem modlitby. To platí bez ohledu na to, zda je manžel či manželka věřící nebo nevěřící. Používání sexu nebo jeho odepření jako odměny (či trestu) je tedy v rozporu s Biblí.

Sozomenova „Církevní historie“ (370/380–425 n. l.), kniha 3, kap. 14, str. 293, vypráví o odpadlých mniších, kteří odsuzovali manželství, a o lidech, kteří nejedli žádnou živočišnou stravu. Mnoho žen se jimi nechalo oklamat a opustilo své manžely, ale protože nedokázaly zůstat v celibátu, upadly do cizoložství. Některé ženy se oblékaly do mužského oděvu.

Otázka: Je 1 Kor 7,10–16 v rozporu s Mt 5,32 a 19,8–9 ohledně rozvodu?

Odpověď: Ne. Matouš 5:32 a 19:8–9 pojednávají o iniciování rozvodu bez ohledu na to, zda se jedná o křesťany či nikoli. 1. Korinťanům 7:10–16 říká, že můžeme dovolit nevěřícímu manželovi či manželce, aby inicioval či iniciovala rozvod, pokud je to skutečně jejich přání.

Otázka: Umožňuje 1 Kor 7,10–16 rozvod z důvodu opuštění manžela či manželky?

Odpověď: Rozvod je samozřejmě spíše trvalé rozloučení, ale řecká slova ve skutečnosti neříkají „rozvod“, ale „rozloučení“ nebo „odejít“, takže by se to vztahovalo jak na opuštění, tak na rozvod. Krátkodobé nebo zkušební rozloučení by však nebylo trvalým opuštěním a není zde zahrnuto. Více o širších souvislostech najdete v Encyklopedii biblických obtíží na str. 398–401.

Otázka: Bylo by možné, aby Pavel v 1 Kor 7,10–16 a 1 Kor 7,25–29 napsal nějaké osobní názory, které by nebyly součástí Písma? Jak by raná církev (a my) věděli, že je nemají přijímat?

Odpověď: Jistě. Vedli mnoho rozhovorů, které nejsou v Písmu zaznamenány. Navíc Pavel pravděpodobně napsal Korinťanům ještě před 1. Korinťanům soukromý dopis, jak ukazuje 1. Korinťanům 5:9.

Tertullian, který psal v letech 198–220 n. l., rovněž zmiňuje, že Pavlovo učení zde bylo Písmem, ale rozlišoval mezi tím, co vycházelo z jeho vlastní autority, a opakováním toho, co řekl Ježíš. Z díla „Výzva k cudnosti“, kap. 3, str. 52

Někteří se snaží tvrdit, že jde pouze o Pavlův osobní názor, zatímco konzervativní křesťané tvrdí, že se stále jedná o autoritativní učení. Všichni by se měli shodnout na pěti bodech:

1. V okolních verších 1. Korinťanům 7:8–13 a 7:17 není žádné učení, které bychom nemohli čerpat z jiných míst Bible.

2. 1. Korinťanům 7:14–16 je nové učení, které se nikde jinde v Novém zákoně nevyskytuje, a 1. Korinťanům 7:12–13 je k tomu úvodem.

3. Pavel říká, že Pán to přímo neřekl.

4. Pavel v 1. Korinťanům 2:13 a 14:37 uvedl, že to, co napsal, jsou Boží slova. Petr ve 2. Petrově 3:15–16 uvedl, že Pavlova slova jsou Písmem.

5. Pavel nikdy neřekl, že by toto nemělo apoštolskou autoritu jako jeho ostatní učení.

Otázka: Mohou se křesťané podle 1 Kor 7,12–13 rozvést se svými nevěřícími manželi?

Odpověď: Křesťané by neměli iniciovat rozvod, s výjimkou nevěry (Matouš 5:32) nebo v extrémních případech ohrožení života manžela či manželky nebo dětí.

Pokud však rozvod iniciuje nevěřící manžel či manželka, mohou křesťané nechat druhého odejít, jak v této situaci uvádí 1. Korinťanům 7:15: „Bůh vás povolal k životu v pokoji.“ Mnozí považují opuštění za ekvivalent iniciování rozvodu. Kniha „1001 odpovědí na biblické otázky“ na str. 247 rovněž vysvětluje 1. Korinťanům 7:14, 15, 39.

Otázka: Pokud se podle 1. Korinťanům 7:12–16 nevěřící manžel nebo manželka rozvede s křesťanem, může se křesťan znovu oženit nebo vdát?

Odpověď: 1. Korinťanům 7:15 říká, že křesťan v takových případech „není vázán“. To by naznačovalo, že se křesťan může znovu oženit či vdát, pokud nebyl tím, kdo rozvod inicioval.

Publikace „New International Bible Commentary“ (str. 1362) a „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 518) uvádějí, že řecký text naznačuje totéž.

Otázka: Dokazuje 1 Kor 7:14 křest nemluvňat, nebo jej alespoň podporuje?

Odpověď: Ne. Kdyby „svatost“ dětí ospravedlňovala jejich křest, pak by posvěcení manžela či manželky ospravedlňovalo i křest nevěřících manželů.

Tento verš znamená, že Bůh bude i nadále žehnat dětem věřících, i když jeden z manželů není věřící. Pokud by dítě s jedním křesťanským rodičem nebylo pokřtěno jako nemluvně z vůle nekřesťanského rodiče, tento verš by i tak platil a vztahoval se na toto dítě.

Ve Švédsku, které bylo až do roku 2000 oficiálně luteránským státem, se nekonají veřejné obřady křtu nemluvňat. Křest nemluvňat zcela opomíjí podstatu toho, že se člověk sám rozhodne nechat se pokřtít.

Děti vychovávané věřícím rodičem však budou (nebo by alespoň měly) slyšet evangelium, být vyučovány z Bible a naučit se modlit se k Bohu a pomáhat druhým.

Viz také diskuse o Koloským 2:11–12 a 1. Korinťanům 1:16 pro více informací.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. Korinťanům 7:14 jsou děti věřícího rodiče posvěceny, jsou tyto děti stále hříšné?

Odpověď: Ano, protože „posvěcené“ neznamená „bez hříchu“. Všichni, kromě Adama, Evy a Ježíše, se narodili s hříšnou přirozeností. 1. Korinťanům 7:14 pouze říká, že nad dětmi věřícího bdí Bůh obzvláště. Doplňující odpověď najdete v knize „Biblické obtíže a zdánlivé rozpory“ na str. 244–255.

Otázka: V 1. Korinťanům 7:18–19 se píše, že obřízka nic neznamená, a Galatským 5:2–3 říká, že bychom se neměli nechat obřezat. Proč tedy Pavel v Skutcích 16:3 obřezal Timotea?

Odpověď: Pavel nechal Timotea obřezat, protože Židé v té oblasti věděli, že Timoteův otec byl Řek. Více informací najdete v diskusi ke Skutkům apoštolů 16:3.

Otázka: Je v 1 Kor 7,21–23 Pavel v rozporu s tím, co řekl v Ef 6,5–8 o otroctví?

Odpověď: Ne. Zde je stručné shrnutí Pavlova učení.

a) Vyhýbejte se tomu, abyste se stali otroky.

b) Jsi-li otrokem a můžeš získat (vykoupit) svou svobodu, učiň tak. (1. Korinťanům 7:21, 23)

c) Do té doby se naučte být spokojeni ve své současné situaci.

Vzhledem k tomu, že pro chudého svobodného člověka bylo ve velkých městech těžké poctivě si vydělat na živobytí a že dvě třetiny Korinťanů byli otroci, je 1. Korinťanům 7:21–23 moudré a pragmatické.

Ve Starém zákoně se nesměli lidé unášet a prodávat jako otroci (Exodus 21:16); otroci nesměli být týráni (Exodus 21:26–27) a uprchlí otroci nesměli být vraceni svým pánům (Deuteronomium 23:15–16).

Jen pro doplnění: pozdější židovský spisovatel Maimonides tvrdil, že žádný otrok nemůže být prorokem. V církvi však, jelikož se nerozlišuje mezi otroky a svobodnými, mohl být prorokem kdokoli. Více k tomuto tématu najdete v knize The Expositor's Greek Testament, sv. 2, str. 80.

Viz také diskuse k Titovi 2:9, Filemonovi 10–15, „Tony Evans Bible Commentary“, str. 1232, a „Hard Sayings of the Bible“, str. 591–593 a str. 642–644, kde najdete další informace.

Otázka: V 1 Kor 7:25–26, vztahuje se to na panny nebo na muže?

Odpověď: Odkazuje to jak na muže, tak na ženy. Stejný termín „panny“ se používá pro muže ve Zjevení 14:4. V Bibli se často uvádějí příklady mužů pro věci, které se vztahují na obě pohlaví.

Otázka: Měli by se křesťané před 2 000 lety podle 1 Kor 7:29 vyhýbat manželství, protože čas je krátký?

Odpověď: Z dnešního pohledu byla tato rada moudrá, protože do deseti let začalo intenzivní pronásledování. Pavel nám neposkytl všechny podrobnosti o tom, proč byl čas krátký; v 1. Korinťanům 7:26,31 pouze zmínil „současnou krizi“ a velké změny.

Stejně jako pozemský rodič nám Bůh někdy něco říká, aniž by nám sdělil všechny důvody nebo souvislosti. Jsme-li moudří, budeme Bohu poslušni bez ohledu na to.

Tertullian, který psal v letech 198–220 n. l. ve spise De Corona, kap. 13, str. 101, zmiňuje, že „máte apoštola [Pavla], který lidem přikazuje, aby se ženili v Pánu.“

Otázka: Odkazuje věta „tento svět v jeho současné podobě pomíjí“ v 1 Kor 7,29–31 na pronásledování v té době, nebo na Kristův návrat?

Odpověď: Než odpovíme na otázku, pojďme si nejprve ujasnit, co tento úryvek říká. Pavel dává jak rady, tak příkazy, a uvádí, že tak činí na základě předpovědi a pozorování. Radí (ne přikazuje) lidem, aby se neženili. Říká věřícím, aby neplakali, neradovali se ani se nestarali o svůj majetek (tj. aby stoicky přijali to, co se chystá stát). Uvádí dva důvody (7:28b): předpověď, že jde o krátkou dobu a že to bude utrpení v těle, a postřeh: (7:31b) „Neboť tento svět ve své současné podobě [právě teď] pomíjí.“ Pokud jde o to, že svět ve své současné podobě (řecky schema) pomíjí, Believer’s Bible Commentary na str. 1770 uvádí, že poslední fráze byla ve skutečnosti převzata z řeckého divadla a znamenala změnu scény.

Co se týče odpovědi, křesťanští učenci se neshodují, protože se hodí k oběma možnostem.

(pravděpodobná odpověď) Pronásledování: Kromě místních intenzivních pronásledování došlo během deseti let od doby, kdy Pavel tento text napsal, k intenzivnímu všeobecnému pronásledování. Křesťany tedy čekají velmi těžké časy a pro ty, kteří jsou ženatí či vdané, to bude ještě těžší. Nenechte se unést pláčem, protože pronásledování bude hojné. Nenechte se unést radostí ani lpěním na svém majetku, protože vše bude velmi pomíjivé. Pavel zde neřekl nic o tom, kdy svět ve své současné podobě zcela pomine. Spíše řekl, že svět ve své současné podobě právě pomíjí. Křesťanství se v Římské říši stalo legálním a upřednostňovaným náboženstvím až v roce 325 n. l., ale tento proces byl pro Kristovy následovníky těžký a bolestivý. New International Bible Commentary, str. 1363, a The Expositor’s Bible Commentary, sv. 10, str. 235 zastávají názor, že Pavel hovoří o pronásledování ve své době.

(nepravděpodobné) Návrat Pána: Tento názor tvrdí, že Pavel má na mysli Kristův návrat. Opět platí, že Pavel neudělal žádnou předpověď, kdy svět ve své současné podobě pomine, pouze uvedl, že se nyní nachází v procesu pomíjení. Jinými slovy, Pavel neříká, kdy zazvoní budík, ale spíše to, že čas neúprosně ubíhá. Jelikož však čas ubíhá, Pavel jim radí, aby se celým srdcem věnovali Pánu a Jeho dílu a nezaplétali se do světských věcí, ať už přinášejí smutek, radost nebo zisk majetku. Odrazuje od manželství, aby se lidé mohli více věnovat Pánovu dílu, protože nikdy nevíme, kdy se Kristus vrátí. Komentář „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 519) a „Believer’s Bible Commentary“ (str. 1770) zastávají názor, že se jedná o Pánův návrat. „NIV Study Bible“ (str. 1743) uvádí, že někteří zastávají tento názor, avšak sama jej neschvaluje.

Nejpravděpodobnější je první výklad, protože tato rada, kterou Pavel v tomto verši dává – včetně toho, aby se chovali jako ti, kdo nepláčou ani se neradují – by platila jak pro tu dobu, tak i pro další období pronásledování. Druhý výklad by znamenal, že Pavlova rada platí pro tu dobu i pro všechny následující časy až do Kristova návratu.

Otázka: Co znamená 1 Kor 7,30–31?

Odpověď: Tyto verše obsahují velmi dobrou radu jak pro Pavlovu dobu, tak pro každou dobu, kdy křesťané čelí těžkému pronásledování. I když křesťané nejsou pronásledováni, je moudré „držet se jen volně“ všech pozemských věcí, ať už jde o radost z manželství či jiné štěstí, majetek nebo dokonce smutek. Nikdy nevíte, kdy vám mohou být odebrány, ani kolik času vám zbývá. Víte však, že v tom krátkém čase, který zde trávíme, Bůh chce, abychom pro něj zářili a plnili jeho vůli.

Nemůžeme žít tak, jak to vyjádřil malý chlapec Calvin v komiksu „Calvin a Hobbes“: „Bůh mě poslal na zem, abych splnil určité úkoly, a jak to tak vypadá, budu žít věčně!“

Otázka: Jakým způsobem „tento svět ve své současné podobě… pomíjí“ v 1 Kor 7,31?

Odpověď: Příchod Ježíše a šíření křesťanství byly nejvýznamnějšími historickými událostmi té doby. Než se však křesťanství v roce 324 n. l. za vlády císaře Konstantina stalo v Římské říši legálním a upřednostňovaným náboženstvím, museli křesťané projít velkým utrpením v podobě deseti pronásledování.

Otázka: Kdo je v 1 Kor 7:36 tím mužem – otec, nebo snoubenec a budoucí manžel?

Odpověď: Je to snoubenec. Není to otec, kdo ji vdává, ale snoubenec, který se obává nevhodného chování.

Jiný názor je, že slovo „panna“ neodkazuje na osobu, ale na panenství dané osoby. Muž se tedy obává o své vlastní panenství a o to, že mu pomine kvetoucí mládí. Tento názor zastává „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1771.

Otázka: Jaké je společné téma mezi 1. Korinťanům 6 a 7 v verších 1 Kor 7:23 a 6:20?

Odpověď: Oba verše zdůrazňují, že máme žít tak, jako bychom byli „vykoupeni za velkou cenu“: krví Ježíše. 1. Korinťanům 6:20 říká, že jelikož jsme byli vykoupeni za velkou cenu, máme oslavovat Boha svým tělem. 1. Korinťanům 7:23 říká, že jelikož jsme byli vykoupeni za velkou cenu, nemáme se stávat otroky lidí.

Otázka: V 1 Kor 8:4 se píše, že „modla není vůbec nic“; proč je tedy modlářství tak důrazně odsuzováno v 1 Kor 10:20, Ex 20:4, Lv 19:4, 26:1,30?

Odpověď: Zde pomůže analogie. Imaginární padák není nic, ale spoléhat se na neexistující padák je smrtelně nebezpečné. Podobně modla není nic, ale vkládat svou důvěru v modlu je smrtelně nebezpečné. Bůh v mnoha pasážích zdůrazňuje, že nelze vkládat svou důvěru zároveň v Něho i v modlu.

Otázka: Je podle 1 Kor 8,4; 7–13 v pořádku jíst maso obětované modlám, nebo bychom se ho měli zdržet, jak říká Sk 15,28–29?

Odpověď: Římanům 14 ukazuje, že to může být špatné nebo v pořádku v závislosti na okolnostech.

a) Je špatné účastnit se hostiny na oslavu modly. Je špatné jíst maso z takové hostiny, pokud to vnímáte jako určitou formu uctívání modly. Římanům 14:23 říká, že vše, co nepochází z víry, je hřích.

b) Je v pořádku jíst toto maso (s jednou výjimkou), pokud si uvědomujete, že veškeré jídlo pochází od Boha, nikoli od modl, a že tím žádné modly neuctíváte.

b2) Výjimkou je situace, kdy by slabší křesťan nebo nekřesťan považoval vaše jídlo za ohrožení vaší víry. Nesmíme způsobovat druhým pohoršení (Římanům 14:10, 13) a měli bychom se vyhýbat tomu, abychom budili dojem zla (1. Tesalonickým 5:22 a 2. Korinťanům 8:21).

Otázka: Učí 1 Kor 8,5 a Jan 10,35 o mnoha bozích?

Odpověď: Ne. 1. Korinťanům 8:5 se vztahuje na všechny modly, v něž věřili nekřesťané. Existuje mnoho bohů, ale pouze jeden je právem nazýván Bohem. Měli bychom uctívat „jediného Boha“ (1. Timoteovi 1:17). Viz také rozbor Jan 10:35. Tertullian (198–220 n. l.) ve spise Proti Hermogenovi, kapitola 4, Ante-Nicene Fathers, svazek 3, str. 479, byl jedním z prvních, kdo se zabýval 1 Korinťanům 8:5. Řekl, že mnozí bohové jsou bohy pouze podle jména, zatímco existuje pouze jeden pravý Bůh. Origenes (225–253/254 n. l.) rovněž odpověděl na tuto námitku ve svém spise Proti Celsovi, kniha 8, kap. 4, str. 641.

Jedli byste v chrámu modly, což by bylo v rozporu s veršem 10 téže kapitoly? Modlů je sice mnoho, ale učili byste snad, že tito bohové jsou skuteční, což by bylo v rozporu s veršem 4? Pokud ne, pak nemůžete použít verš 5 k tomu, abyste hovořili o více skutečných bozích. Verš 6 říká, že se lišíme v tom, že věříme pouze v jednoho Boha.

Jen pro doplnění: prvním, kdo se touto otázkou zabýval a dal v podstatě stejnou odpověď, byl Irenej, biskup z Lyonu, ve svém díle „Proti herezím“, kniha 3, kapitola 6.5, str. 420.

Jeden mormon jednou řekl mému křesťanskému spolubydlícímu Gregovi, že existuje mnoho bohů, ale že je pouze jeden bůh tohoto světa, a že on uctívá boha tohoto světa. Bůh tohoto světa je však podle 2. Korinťanům 4:4 a 1. Jana 5:19 Satan. Irenaeus z Lyonu (žil v letech 120–202 n. l., psal v letech 182–188 n. l.) ve Fragmentu 46, str. 575, rovněž uvádí, že bohem tohoto světa je Satan.

Otázka: Učí 1. Korinťanům 8:6, že Ježíš není Všemohoucí Bůh, jak tvrdí Svědkové Jehovovi?

Odpověď: Ne. V tomto verši se slovo „Bůh“ vztahuje na Boha Otce, ale Svědkové Jehovovi by museli ignorovat všechny ostatní verše, které říkají, že Ježíš je Bůh, jako například Jan 20:28–29 a Jan 8:58. Museli by popřít, že slovo „Bůh“ má alespoň dva významy, což by bylo v rozporu s Židům 1:8 a Židům 1:9. Museli by odmítnout ctít Syna tak, jak ctí Otce, což by bylo v rozporu s Janem 5:23.

Svědkové Jehovovi se snaží rozlišovat mezi „Všemohoucím Bohem“ (Otcem) a „Mocným Bohem“, o kterém tvrdí, že je Synem. Ačkoli v rámci Trojice existuje rozlišení mezi těmito třemi osobami, jelikož Bůh je Všemohoucí, buď existují oddělení bohové, jak naznačují Svědkové Jehovovi, anebo existuje pouze jeden Bůh a ten je Všemohoucí.

Otázka: Co by měli křesťané podle 1 Kor 8,6–13 dělat ohledně závěrečných svátků ramadánu u muslimů, Divali v Indii a dalších svátků?

Odpověď: Obecně platí, že se nemáte účastnit žádných náboženských obřadů. Pokud jste však pozváni na jídlo, může to být v pořádku, ale nemusí. Pokud by to mohlo způsobit, že nový věřící zakopne ve své víře, pak nejezte. Pokud by si někdo mohl myslet, že tím porušujete své křesťanské zásady, pak nejezte. V opačném případě je v pořádku přijmout jejich pohostinnost a najíst se. Samozřejmě je můžete pozvat i na naše oslavy.

Podle jednoho zdroje je indický svátek Diwali, svátek světel, tak starý, že nikdo nezná důvod jeho vzniku, a není vlastně náboženský. Podle jiného zdroje se důvody uváděné pro Diwali v jednom místě zcela liší od důvodů uváděných jinde. Podle třetího zdroje je to náboženský svátek, při kterém se oslavuje, že bůh Ráma, který se vtělil na zemi, směl po svém vyhnanství odejít domů. Je to tedy poněkud komplikované, ledaže byste se toho dne prostě nezúčastnili. Pokud se tedy koná nějaký obřad, vynechte ho. Jídlo můžete jíst, pokud jste pozváni. Samozřejmě nic nejezte, pokud se k jídlu jen tak připojíte a nejste pozváni.

Otázka: Měli by křesťané podle 1 Kor 8,6–13 jíst maso, které je halal, tedy maso, které muslimové zabili poté, co na něj vyprosili Alláhovo požehnání?

Odpověď: I v pohanských chrámech se nad obětmi modlili. Modlitba k jinému bohu nemá na maso žádný vliv, takže je v pořádku, když ho křesťan sní, pokud tím neublíží svědomí někoho jiného.

Otázka: Jak mohou podle 1 Kor 8,11 naše činy týkající se masa obětovaného modlám způsobit, že náš křesťanský bratr bude „ztracen“, když Jan 10,28 říká, že nikdy nezahynou?

Odpověď: Ačkoli jsou řecká slova stejná (liší se pouze koncovkou) – apoleitai/apoluntai –, jejich význam je odlišný. Skuteční křesťané se neshodují v tom, zda mohou věřící ztratit své spasení. Bez ohledu na to však věřící bohužel mohou ztratit své svědectví a čisté svědomí tím, že jedí jídlo, o kterém se domnívají, že je to špatné.

Otázka: Byl Pavel v 1. Korinťanům 9:1–2 apoštolem pouze pro Korinťany, nebo pro všechny?

Odpověď: Sám Pavel řekl, že byl apoštolem nejen pro Korinťany, ale pro všechny, a to v 1. Timoteovi 1:1; 2:7; Římanům 1:1; Galatským 1:1; Efezským 1:1; Koloským 1:1; 2. Timoteovi 1:1 a Titovi 1:1.

Otázka: V 1 Kor 9:1–7 někteří zpochybňovali Pavlovu autoritu jako apoštola. Co můžete říci křesťanům, kteří dnes nepatřičně zpochybňují autoritu pastora, staršího nebo jiného křesťanského vedoucího?

Odpověď: Bible obsahuje mnoho příkladů lidí, kteří nepatřičně zpochybňovali své vedoucí. Miriam se postavila proti Mojžíšovu sňatku s Kušítkou a Bůh ji v knize Numeri 12 postihl malomocenstvím. Izraelité reptali proti Mojžíšovi a Bůh jim v knize Numeri 14:11–12 pohrozil, že je vydědí. Korach a jeho stoupenci se vzbouřili proti Mojžíšovi a byli v knize Numeri 16:1–36 pohlceni zemí. Lid se ptal Mojžíše a Árona ohledně Koráše a v knize Čísel 16:41–50 vypukla morová rána.

Pokud vůdce udělá něco, co by mělo být předloženo ostatním starším, pak to předložte jim. Ale kromě toho bychom o našich vůdcích neměli pomlouvat.

Pokud vedoucí učiní špatné rozhodnutí nebo se dopustí něčeho špatného, měli byste s ním promluvit, aby se to napravilo, a mít přitom na paměti, že všichni jsme někdy učinili špatná rozhodnutí nebo se dopustili něčeho špatného. Pokud se vedoucí dopouští kacířství, které vede ke zkáze duší, krádeže nebo hrubého hříchu, za který neprojevil lítost, měl by být z funkce vedoucího odvolán. V opačném případě byste ale nechtěli dopadnout jako ti, o nichž se píše v Bibli, a na konci muset stanout před Kristovým soudem.

Otázka: Měl Ježíš podle 1 Kor 9,5 a Mt 12,46–47; 13,55–56; Sk 1,14; Gal 1,19 nějaké bratry?

Odpověď: Ano, Ježíš měl nevlastní bratry.

Většina nekatolíků obecně chápe doslovný význam těchto veršů tak, že Ježíš měl bratry. Stejně to chápali i raní křesťané. Podle Matouše 13,55–56 byli Ježíšovými bratry Jakub (autor Jakubova listu), Josef, Šimon a Juda [Juda] (autor Judova listu).

Většina katolíků chápe slovo „bratři“ jako bratrance, protože katolická církev učí, že Marie zůstala navždy pannou.

Řecké slovo pro bratrance, „suggenes“, které bylo použito v Lukášovi 1,36 a 1,58, však měli Pavel i Matouš k dispozici, a přesto ho nepoužili. Jelikož někteří katolíci rádi připomínají lidem význam křesťanské tradice, Hippolyt (222–235/6 n. l.) ve svém spise „Vyvrácení všech herezí“ v kapitole 2 zmiňuje Jakuba jako bratra našeho Pána.

Další verše zmiňující Ježíšovy bratry jsou Matouš 13:55; Marek 3:31–32, Lukáš 8:19–20 a Jan 2:12; 7:3, 5, 10.

Otázka: Měl Petr (Kefas) v 1 Kor 9,5 manželku?

Odpověď: Kromě toho, že to uvádí 1. Korinťanům 9:5, v Matoušovi 8:14 a Lukášovi 4:38–39 Ježíš uzdravil Petrovu tchýni z horečky. Klement Alexandrijský (Stromata, 193–202 n. l.) a Eusebius ve svém spise „Církevní dějiny“ (3:30) rovněž uvádějí, že Petr byl ženatý a měl děti.

Podle Eusebiovy Církevní historie 3:30: „Říká se tedy, že když blahoslavený Petr viděl, jak jeho vlastní manželku vedou na smrt, radoval se z jejího povolání a návratu domů, a volal na ni velmi povzbudivě a utěšujícími slovy, oslovoval ji jménem a říkal: ‚Ó ty, pamatuj na Pána.‘ Takové bylo manželství blahoslavených a jejich dokonalý postoj vůči těm, kteří jim byli nejdražší“ (Stromata, kniha 7, kap. 2)

Ježíš uzdravil Petrovu tchýni na počátku svého působení (Matouš 8:14–17; Marek 1:29–34; Lukáš 4:38–39). Petr tedy byl pravděpodobně ženatý již před setkáním s Ježíšem.

Otázka: Jak může být v 1 Kor 9,12 bráněno Kristovu evangeliu?

Odpověď: „Evangelium“ je prostě „dobrá zpráva“ o Ježíši Kristu. Šíření a předávání evangelia mohou bránit nevěřící. Může být také omezeno věřícími, kteří ze strachu z pronásledování nebo z jiných důvodů nechtějí kázat celé evangelium.

Evangelium lze sdělit pomocí čtyř jednoduchých bodů.

1. Pochopit, kým Bůh částečně je, že existuje pouze jeden Trojjediný Bůh a že nemáme uctívat žádné jiné takzvané bohy.

2. Uvědomit si, kým jsme, že jsme se narodili s hříšnou přirozeností a potřebujeme očištění a odpuštění našich hříchů. Do nebe se nemůžeme dostat vlastními zásluhami.

3. Uvědomit si, že Ježíš Kristus svou smrtí na kříži a vzkříšením z mrtvých poskytl jedinou cestu, jak se každý může dostat do nebe.

4. Uvědomit si, že musíme vzývat Boha, důvěřovat v Pána a pochopit, že Ježíšova krev zaplatila cenu za naše hříchy.

Poté, co jsme se znovu narodili jako Boží děti, víme, že v nás přebývá Duch Svatý a působí v nás, abychom žili tak, aby se to Bohu líbilo. I když budeme stále hřešit, Bůh nás posvěcuje, aby nás učinil více podobnými Kristu. Máme žít v poslušnosti Božích přikázání, nechat se pokřtít vodou a vést život, v němž milujeme především Boha a milujeme i druhé.

Otázka: Kdy bychom podle 1 Kor 9,12; 18–19; 22 neměli uplatňovat práva, která nám náleží?

Odpověď: Nikdo by nebyl moudrý, kdyby uplatňoval nepodstatné právo v triviální záležitosti, pokud by to znamenalo vzdát se významného práva v něčem důležitém. Jedním z našich nejdůležitějších „práv“, nebo vlastně výsad, je podílet se spolu s Duchem Svatým na zvěstování životodárného poselství evangelia ostatním. Měli bychom být okamžitě ochotni vzdát se většiny našich ostatních práv, než abychom se vzdali naší výsady konat Boží dílo.

Otázka: Měl by podle 1 Kor 9,14 každý, kdo káže evangelium, žít z evangelia?

Odpověď: Jak ukazuje 1. Korinťanům 9:15, jedná se o výsadu, nikoli o příkaz. Je naprosto v pořádku, když zbožný křesťan žije z evangelia, ale nemusí tak činit.

Otázka: Proč musel Pavel v 1 Kor 9,16–17 kázat evangelium, ať už bylo jeho kázání „dobrovolné“ nebo „nedobrovolné“?

Odpověď: Neměli byste si myslet, že máte sloužit Bohu jen tolik nebo tak málo, kolik se vám zlíbí. Pavel byl povolán, aby kázal evangelium. Chtěl je kázat s nadšením a dobrovolně. Poukazoval však na to, že i kdyby neměl touhu kázat, cítil by se k tomu přesto povinen kvůli důvěře, kterou v něj Bůh vložil. Kniha „1001 Bible Questions Answered“ (str. 125–126) poukazuje na to, že stejně jako Pavel mají všichni praví křesťané vážnou povinnost kázat evangelium a budou muset stanout před Bohem a skládat mu účty z toho, co nám bylo svěřeno. Naše věčné odměny v nebi závisí na tom, co děláme nebo neděláme. V Ezechielovi 3:17–21 Pán řekl Ezechielovi, že bude zodpovědný za něčí krev, pokud selže ve své povinnosti strážce.

Otázka: Jaké jsou v 1. Korinťanům 9:19–23 některé způsoby, jak bychom se mohli pro Krista vzdát svých dřívějších zábran?

Odpověď: V případě Pavla by zbožný Žid nejedl vepřové maso, krevety ani jiné potraviny zakázané ve Starém zákoně. Farizeové se domnívali, že by se neměli stýkat s ne-Židy. Měli také řadu dalších pravidel.

Dnes mají lidé „zásady“, jako je například každodenní sprchování. Co kdybyste měli vyrazit na misijní pole do odlehlého místa, kde byste to nemohli dělat? Odmítli byste pak vyrazit? Neměli byste vidět osobu opačného pohlaví bez oblečení, kromě svého manžela či manželky. Co kdyby však šlo o nějakou nehodu nebo lékařskou pohotovost a bylo to nevyhnutelné? Odešli byste prostě pryč, když by vás potřebovali na pomoc? V křesťanském životě existují dobrá pravidla, která bychom měli dodržovat, ale v konečném důsledku nejde o pravidla; jde spíše o to, abychom dělali to, co by Bůh chtěl, abychom dělali, a neporušovali Jeho vůli.

Otázka: Jak je Pavel v 1 Kor 9,20–23 „vším pro všechny“?

Odpověď: Pavel nešel na kompromis, pokud jde o kázání nebo praktikování pravdy. Nicméně ve Skutcích 17 a na dalších místech používal různé přístupy při kázání jediného pravého evangelia a učil, že bychom měli přizpůsobit své zvyky v nepodstatných záležitostech kvůli slabším věřícím (Římanům 14) a co nejvíce žít v pokoji se všemi (Římanům 12:18).

Otázka: Snaží se Pavel v 1 Kor 9:20 a 1 Kor 10:33 zalíbit lidem, i když v Gal 1:10 říká, že to nedělá?

Odpověď: Pavel se snaží být vším pro všechny, aby je získal pro Krista, ale to neznamená, že by dělal kompromisy s pravdou.

Otázka: Máme podle 1 Kor 9,24 běžet, abychom dosáhli cíle, nebo nemáme běžet, abychom dosáhli cíle, jak říká Římanům 9,16 („nezáleží na lidské vůli ani na lidském úsilí“)?

Odpověď: Máme usilovat, jako bychom dosahovali cíle, a Římanům 9:16 tomu neodporuje. Římanům 9:16 nám připomíná, že nás naše úsilí samo o sobě nezachrání; je to Bůh, kdo nás zachraňuje.

Nesnažíme se o to, abychom byli spaseni, ale snažíme se projevit svou lásku a vděčnost Bohu, který nás spasil.

Otázka: Získá v 1. Korinťanům 9:24 cenu pouze jeden křesťan?

Odpověď: Ne, podle 2. Timoteovi 4:8. Nicméně, stejně jako běžec dělá vše pro to, aby se stal vítězem na prvním místě, měli bychom se snažit neméně pilně, aby náš život byl „vítězstvím na prvním místě“ pro Krista.

Otázka: Proč Pavel v 1 Kor 9,24 mluví ke Korinťanům o závodění?

Odpověď: Možná proto, že věděl, že je to příklad, ke kterému mají blízko. Isthmijské hry, konané nedaleko Korintu, byly co do významu na druhém místě hned po olympijských hrách. Konaly se každé dva roky. Sportovci absolvovali náročný desetiměsíční trénink a jejich cílem bylo získat vavřínový věnec, který však brzy zvadne.

Otázka: Jakými způsoby nás může naše tělo ovládnout, pokud nejsme opatrní, jak se píše v 1 Kor 9,26–27?

Odpověď: Kdykoli máte pocit, že prostě „musíte“ něco udělat, a nejde o něco, co Bůh přikázal, nebo je to v rozporu s tím, co Bůh přikázal, měli byste se zamyslet, zda netrpíte nějakou závislostí. Musíte prostě „hodně“ jíst a sníst každé jídlo, i když máte nadváhu? Musíte prostě „sledovat“ nějaký pořad nebo film? Někdy je dobré „půstovat“ tím, že neděláte to, co vaše tělo cítí, že „musí“ udělat.

Slovo pro „kázat“ zde, keryxas, je zajímavé. Doslovně odkazuje na hlasatele, který svolává lidi, aby přišli na závod.

Otázka: Co znamená řecké slovo pro „kázeň“ v 1 Kor 9,27?

Odpověď: Řecké slovo hupopiazo znamená být zmlácen do modra a do černého. Korinťané byli vášniví sportovci a box a zápas patřily mezi jejich hlavní sporty.

Otázka: Mohlo v 1 Kor 9,27 dojít k tomu, že by byl Pavel „diskvalifikován“? Pokud ne, co to znamená?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit čtyři body.

1. Z Božího věčného pohledu Bůh s jistotou věděl, kdo vytrvá a získá věčný život.

2. Vyvolení, kteří jdou do nebe, mohou přijít o svou odměnu.

3. Z našeho pozemského pohledu se někteří mohou jevit jako spasení, ale nakonec půjdou do pekla.

4. Křesťané se neshodují v tom, zda mohou skuteční křesťané přijít o své spasení.

Více informací najdete v diskusi k Efezským 1:14 a Židům 6:4–10.

Otázka: Co nás učí 1. Korinťanům 10:1–5 o Božích darech?

Odpověď: Porovnáme-li tuto pasáž s koncem 1. Korinťanům 9, vidíme, že to, co sportovci (ať už duchovní, nebo jiní) získávají disciplínou, Izraelité ztratili tím, že se oddávali svým choutkám. 1. Korinťanům 10:1–4 zdůrazňuje, že všichni, tj. každý jednotlivý Izraelita, obdrželi tato požehnání. 1. Korinťanům 10:5 však říká, že většina z nich přesto zahynula na poušti. Lidé dnes přijímají požehnání v podobě základů, které položily zbožné ženy a muži, matky a otcové. Mnozí však promrhávají to, co jim bylo dáno a s čím vyrostli.

Otázka: Kdo byli ti 23 000 lidí, kteří zemřeli v jeden den, jak je uvedeno v 1 Kor 10:8?

Odpověď: Skuteční křesťané uvádějí čtyři výklady.

1. 2. Mojžíšova 32:28 zmiňuje událost z počátku exodu, kdy Áron vyrobil zlaté tele a 3 000 lidí bylo v jeden den zabito mečem. Zároveň byli další zabiti morem, jak uvádí Exodus 32:35. Více informací k této odpovědi najdete v publikacích Encyclopedia of Bible Difficulties, str. 141, 401, When Critics Ask, str. 458–459, a The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 526.

2. Pavel při zaznamenávání tohoto textu udělal číselnou chybu. Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (str. 597–598) nabízí tento výklad. To by znamenalo, že Bible není neomylná (bez jakékoli chyby), ale že je bezchybná (bez významných teologických chyb).

3. Kniha Numeri 25:9 zmiňuje událost z pozdní fáze exodu v Šittim, kdy midjánské ženy sváděly izraelské muže a bylo zabito 24 000 mužů. Existují dva možné způsoby, jak vyřešit tato čísla:

3a) 23 000 se týká pouze jednoho dne a 24 000 je celkový počet

3b) 23 000 představuje pouze lid, zatímco 24 000 zahrnuje lid i vůdce.

Tertullian uvedl, že při midjánské ráně zahynulo 24 000 lidí, ale neuvedl, za kolik dní (v díle O skromnosti, kap. 6, str. 79)

4. Pavel se zde zmiňuje o těch, kteří zemřeli, a číslo 24 000 je zaokrouhlené číslo, pravděpodobně pocházející z rabínské tradice.

Otázka: V 1 Kor 10,9 – jelikož Bůh nemůže být pokoušen, jak zde Izraelité pokoušeli Boha?

Odpověď: Řecké slovo použité v tomto verši může také znamenat „zkoušet“ Pána. Viz diskuse k Exodu 17:2.

Otázka: Co nám Bible v 1 Kor 10,10 říká o špatných věcech, které lidé dělali?

Odpověď: Moudrý člověk se může poučit z chyb druhých, než je sám udělá. Bible chce, abychom byli moudří.

Otázka: Čelíme někdy v 1 Kor 10,13 nesnesitelnému pokušení?

A: Ne. Bez ohledu na to, co v danou chvíli možná cítíme, 1. Korinťanům 10:13 je pravdivý. Z vlastní síly bychom možná mohli čelit nesnesitelnému pokušení. Ale když se spoléháme na Boha, nikdy nebudeme čelit nesnesitelnému pokušení. V okamžicích pokušení se můžeme modlit k Bohu, číst Bibli a zavolat jiným věřícím, abychom se s nimi modlili. Pokud k Bohu voláme, vždy nám poskytne cestu ven z pokušení.

Otázka: Vzhledem k tomu, že 1. Korinťanům 10:14 říká, abychom „utíkali před modlářstvím“, neměli by křesťané nosit kříže, jak tvrdí Svědkové Jehovovi?

Odpověď: Ne. Odpověď najdete v diskusi k 2. Mojžíšovi 20:4–5.

Otázka: Není v 1. Korinťanům 10:20 a v Deuteronomiu 32:16–17 řečeno, že náboženství je vždy dobrá věc?

Odpověď: Ne. Nejprve si řekneme, co říká falešné náboženství reverenda Moona zvané Církev sjednocení, a poté, co říká Bible.

Božský princip, str. 9: „Náboženství vzniklo jako prostředek k naplnění účelu dobra při následování Boží cesty... v souladu se záměrem původní mysli. Potřeba různých druhů porozumění vedla ke vzniku různých náboženství.“

Bible se podrobně zabývá zbožným náboženským modlářstvím.

1. Korinťanům 10:20 „...oběti pohanů jsou přinášeny démonům, ne Bohu...“ (Možná odkaz na Žalm 106:37)

Jonáš 2:8 „Ti, kdo lpí na bezcenných modlách, opouštějí Jeho milující oddanost.“

Jeremiáš 2:5 „...a následovali bezcenné modly, a sami se stali bezcennými?“

Existuje mnoho dalších veršů proti modlářství. Jde o to, že pokud chcete následovat skutečného Boha, musíte zničit všechny své modly.

V rané církvi to takto chápal Origenes, který jako příklad použil skythské náboženství: „A ačkoli Skythové možná nazývají Pappaeuse nejvyšším Bohem, my s tím nesouhlasíme; připouštíme sice, že existuje Nejvyšší Bůh, avšak nedáváme Mu jméno Pappaeus jako Jeho vlastní titul, nýbrž považujeme jej za jméno, které vyhovuje démonovi, jemuž byla přidělena skythská poušť spolu s jejím lidem a jazykem. Ten však, kdo Bohu dává Jeho jméno ve skythském jazyce, v egyptském nebo v jakémkoli jazyce, v němž byl vychován, se nedopustí hříchu.“ Origenes, Proti Celsovi, kniha 5, kap. 46, str. 564.

Otázka: Nemáme podle 1 Kor 10,21.27 jíst to, co je obětováno modlám, jak ukazují 1 Kor 10,21 a Sk 15,29, nebo je to v pořádku, jak ukazují 1 Kor 10,27 a 1 Kor 8,4.8?

Odpověď: Odpověď najdeme přímo v 1. listu Korinťanům.

1. Není to v pořádku, pokud se účastníte náboženského obřadu. (1. Korinťanům 10:20–21)

2. Jelikož veškeré jídlo pochází od Boha, je v pořádku jíst, pokud to neporušuje vaše svědomí. (1. Korinťanům 8:4,8; 10:23–27)

3. Není v pořádku, pokud to porušuje vaše svědomí, nebo v situacích, kdy by to mohlo způsobit, že někdo jiný upadne do hříchu. (1. Korinťanům 8:9–13; 10:28–30)

Otázka: Ukazuje 1 Kor 11:2–16 zákaz homosexuality?

A: Ačkoli to není výslovně uvedeno, vyplývá z toho, že muži a ženy by neměli zastávat role, které jim nepřísluší. Zatímco Římanům 1:26–27; Leviticus 18:22,24; 20:13 a 1. Korinťanům 6:9–10 jsou v tomto ohledu přímější, 1. Korinťanům 11:2–16 naznačuje, že Bůh si nepřeje, aby se ženy oblékaly jako muži a muži jako ženy. Kirk R. MacGregor napsal na toto téma článek „Je 1. Korinťanům 11:2–16 zákazem homosexuality?“ v časopise Bibliotheca Sacra, sv. 166 (duben–červen 2009), s. 201–216.

Otázka: Vzhledem k tomu, že slovo „Bůh“ má v Bibli dva významy, je pravda, že můžeme Ježíše nazývat „bohem“ ve smyslu velké a mocné osoby (1 Kor 8:5; Jan 10:35–36), ale ne „Bohem“ ve smyslu jediného pravého Boha (Dt 6:4; 1 Kor 8:6; 1 Kor 11:3), jak tvrdí Svědkové Jehovovi?

Odpověď: Slovo „Bůh“ má v Bibli alespoň čtyři významy. V nejširším smyslu se jedná o vnímanou mocnou bytost, takzvaného boha, jak je uvedeno v 1. Korinťanům 8:5 a Janovi 10:35. Dalším významem je Bůh Otec (Kolosanům 1:3 a Efezanům 1:3). Třetím významem je Ježíš (a Duch Svatý), jak je uvedeno v Janovi 1:1; 20:28–29 a dalších verších. Dalším významem jsou všichni tři. Sám Ježíš ukazuje, že je Bohem v širším smyslu, než je ten nejširší, jak je uvedeno v Janovi 10:36 a Janovi 5:22–23. Kdyby Ježíš měl na mysli pouze to, že je Bohem ve smyslu Jan 10:35, proč by pak řekl to, co je uvedeno v Janovi 10:36?

Kniha „Jehovovi svědkové – odpovědi verš po verši“ na str. 96–97 přesvědčivě poukazuje na to, že pokud by Jehovovi svědkové chtěli, aby „jeden Bůh“ v 1. Korinťanům 8:6 dokazoval, že Bůh je pouze Otec a ne Ježíš, museli by věřit, že „jeden Pán“ ve stejném verši znamená, že Ježíš je náš Pán a Bůh Otec jím není.

Otázka: Jak je v 1. Korinťanům 11:3 muž hlavou ženy?

Odpověď: V rodině se manželka podřizuje manželovi podle 1. Petra 3:1 a Efezským 5:22, 24. Pokud nelze dosáhnout shody, musí manželka poslechnout manžela, pokud to není v rozporu s tím, co říká Bible.

Otázka: Jak je v 1 Kor 11:3 Bůh „hlavou“ Krista?

Odpověď: Lidský syn a otec jsou oba lidé a v Božích očích mají stejnou hodnotu, přesto mají otec a syn odlišné role. Otec může poslat syna někam a syn by měl otci poslechnout. Podobně jsou Ježíš a Otec rovni ve své podstatě i v cti, přesto mají také odlišné role. Ježíš byl tím, kdo přišel na zem a poslouchal Otce (Židům 5:8; Filipským 2:7–8).

Jen pro doplnění: při výkladu 1. Korinťanům 11:1–3 Ambrož Milánský (340–397 n. l.) ve spise O křesťanské víře 4:3:31 vyložil výraz „Bůh“ jako Boha v Trojici, nikoli jako Boha Otce. Téměř všichni ostatní však v tomto bodě s Ambrožem nesouhlasí. Ambrožův výklad by bylo obtížné sladit s Efezským 1:3,17 a Židům 1:9.

Otázka: Je v 1 Kor 11:3, Mt 24:36 a Flp 2:7–8 Ježíš méně než Otec?

Odpověď: Samozřejmě, že Ježíš byl na zemi v slávě menší než Otec. V nebi je však rovný Bohu Otci co do podstaty, slávy, cti a dalších věcí. Je (dnes v nebi) menší než Otec, pokud jde o původ (Ježíš byl zplozen Otcem), úlohu a postavení. Zjednodušeně řečeno, Ježíš je rovný Otci stejně, jako je syn rovný svému otci. Ježíš je méně než Otec stejně, jako je syn méně než jeho otec. Bible ukazuje obě stránky a poctiví věřící nemohou učinit nic jiného. Máme ctít Syna tak, jak ctíme Otce, jak to přikazuje Jan 5:22–23.

Otázka: Je tvrzení v 1 Kor 11,3, že Ježíš je v jakémkoli smyslu méně než Otec, v rozporu s učením o Trojici?

Odpověď: Ne. Pokud Trojici špatně chápete nebo narazíte na jiné, kteří o ní nemají ponětí, nic to neubírá na Boží pravdě. Od biskupa Theofila z Antiochie (168–181/188 n. l.) až po současnost křesťané neustále učí o Trojici. Křesťané učí, že Ježíš byl rovný ve své podstatě, avšak Otec je jeho hlavou.

Otázka: Je pasáž v 1 Kor 11,3–9 projevem mužského šovinismu?

Odpověď: Možná podle radikálně feministických měřítek, ale podle Božích měřítek nikoli. Muži a ženy mají stejnou hodnotu (Galatským 3:28), ale muži a ženy mají odlišné role, jak ukazují 1. Korinťanům 11:3–9; 14:34–35 a 1. Timoteovi 2:11–15. Více informací najdete v diskusi o těchto verších.

Mimochodem, v židovské tradici by ženy měly mít při bohoslužbě zakrytou hlavu podle 3. knihy Makabejské 4:6; Mišny Ketubot 7:6; Babylonského Talmudu Ketubot 72a-b. V řecko-římské kultuře by ženy měly mít zakrytou hlavu podle Plútarchových Moralií 3.232c; 4:267b; u Apuleia v díle Zlatý osel 11:10. Také u Ovida v díle Umění milovat 3:135–165. V řecké kultuře byla žena s oholenou hlavou považována za hanbu podle Aristofanovy hry Thesmophoriazusae 837. Více informací najdete v publikaci The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 529.

Otázka: Měli by dnes ženy podle 1 Kor 11:5 nosit při modlitbě závoj?

Odpověď: V té době by měly, jako projev úcty a podřízenosti vůči svým manželům. Tehdy ženy při modlitbě nosily závoje. Skuteční křesťané se dnes v této otázce neshodují.

1. Někteří tvrdí, že to platilo kvůli jejich kultuře.

2. Jiné křesťanky nosí při pobytu v kostele pokrývky hlavy.

Otázka: Proč by se ženy podle 1 Kor 11,10 měly zahalovat „kvůli andělům“?

Odpověď: Ačkoli někteří poukazují na to, že řecké slovo angelos může znamenat lidského posla, kontext naznačuje andělské bytosti, a ne pouze lidské posly. Další tři výklady jsou:

1. Padlí andělé: například bytosti z Genesis 6:2–5. (Tertullian (200 n. l.) O zahalování panen 9 a O modlitbě 22). Tyto bytosti mohly být pouze padlými anděly, nebo to mohli být lidé posedlí démony. Oblékání způsobem, který by kultura považovala za neslušný, dává padlým andělům příležitost svádět muže.

2. Všichni andělé: „Andělé byli diváky církve“. Přímo uprostřed uctívání Boha, které sledovali andělé, dobří i zlí, je neúcta k jejich roli naprosto nevhodná. Podobnou myšlenku o přítomnosti andělů při uctívání má Pavel v 1. Timoteovi 5:21.

3. Obojí: Jelikož jsou pravdivé obě předchozí možnosti, mohl mít Pavel na mysli obojí.

Otázka: Jak v 1. Korinťanům 11,11–12 souvisí skutečnost, že žena pochází z muže a muž z ženy, s tím, že vše pochází od Boha?

Odpověď: Muži určitého druhu nemají žádný smysl bez žen téhož druhu a naopak. V konečném důsledku nic nemá smysl bez Boha. Jak metaforicky zeptal jeden ruský křesťan: „Jestliže cesta nevede ke kostelu, k čemu je pak dobrá?“

Otázka: Jaké druhy duchovních pravd bychom měli podle 1 Kor 11,13 „posoudit sami“, zda je přijmout, či nikoli?

Odpověď: Měli bychom bez výhrad přijímat všechny pravdy, které Písmo uvádí. Všechny ostatní údajné pravdy, včetně všech výkladů Písma, bychom měli prověřovat a posuzovat. Je důležité nezaměňovat náš výklad Písma s tím, co Písmo učí. Přísloví 30,5–6 a 1. Korinťanům 4,6 zdůrazňují, že nesmíme k Božímu slovu nic přidávat. I při pádu Evy předkládali jak Satan, tak Eva své výklady jako Boží slovo.

V 1. Korinťanům 11:13 Pavel vybízí čtenáře, aby si všimli, že to, co zde píše, je v souladu s jejich vnímáním. Neříká, aby soudili Boží slovo, ani že pokud tyto pravdy nesouhlasí s jejich vnímáním, mají je odmítnout.

Otázka: Učí 1 Kor 11:14, že muži by neměli mít dlouhé vlasy a ženy musí mít dlouhé vlasy?

Odpověď: Někteří křesťané tvrdí, že to platí dnes stejně jako tehdy. Jiní křesťané říkají, že to bylo dáno kulturou. Všichni křesťané se však shodnou na třech bodech.

1) V té době, jelikož žena s oholenou hlavou si vydělávala na živobytí nemorálním způsobem, neměly by křesťanské ženy mít příliš krátké vlasy. Vypadalo by to jako zlo (2. Korinťanům 8:21; 1. Tesalonickým 5:22).

2) 1. Korinťanům 11:14 i Deuteronomium 22:5 se staví proti tomu, aby muži vypadali jako ženy a ženy jako muži.

3) Pokud se křesťan v tomto bodě mýlí, jedná se o malou chybu ve srovnání s uctíváním modl nebo následováním falešného Ježíše.

Jiný názor najdete v knize When Critics Ask, str. 460–461.

Otázka: Pokud se církev v 1 Kor 11:14 mýlí ohledně délky vlasů mužů a žen, dokazuje to, že tato církev není církví Boží?

Odpověď: Než na tuto otázku odpovíme, pojďme si uvést několik postřehů. Církev může být i nadále pravým místním shromážděním jediné Boží církve, pokud alespoň dočasně:

a) tolerovala přítomnost nemorálního člena (1. Korinťanům 5:1)

b) rozkol mezi svými členy (1. Korinťanům 3:3)

c) měla mezi sebou některé legalisty (Galatským 2:13)

Abychom odpověděli na otázku: pokud by církev mohla být i s těmito problémy stále pravou Boží církví, lze předpokládat, že by církev mohla být stále Boží církví, i kdyby měla nesprávný názor na vedlejší otázku, jako je například účes.

Pokud však někdo káže jiné evangelium (Galatským 1:6–9) nebo popírá smíření či vzkříšení (1. Korinťanům 15:1–7), je jeho víra bezcenná. Co se týče těch, kteří mají vnější podobu zbožnosti, ale popírají její moc, máme se od nich držet stranou, jak přikazuje 2. Timoteovi 3:5.

Otázka: Proč Pavel v 1. Korinťanům 11:19 řekl, že mezi Korinťany musí být „rozdíly“?

Odpověď: Toto slovo může znamenat hereze, ale zde znamená frakce nebo rozkoly. Nebyly žádoucí, ale byly nevyhnutelné mezi lidmi, kteří neposlouchali Boží autoritu.

Otázka: Jaké jsou v 1. Korinťanům 11:20–22 další příklady toho, že forma přetrvává i poté, co byl původní účel ztracen nebo zneužit?

Odpověď: Existuje mnoho příkladů, které mohou platit pro některé lidi, ale ne pro jiné. Všechny tyto věci mohou být dobré, ale zároveň si musíte dávat pozor, aby se žádná z nich nestala cílem sama o sobě.

Teologická historie a znalosti nám mohou pomoci přiblížit se k Pánu, dát nám správnou perspektivu a učit ostatní. Mohou se však stát cílem samy o sobě a vyžadovat, aby se ostatní učili mnoho věcí, které nemají nic společného s Božím charakterem, naším životem ani zbožností.

Chvalozpěvy během bohoslužby mají sloužit k chvále Boha. Pokud však nebudeme opatrní, může se hudba stát cílem sama o sobě – aby zněla dobře pro ostatní.

Evangelizace je nařízená naším Pánem – tak nějak. Matouš 28:19 nám přikazuje jít a činit učedníky ze všech národů. Neříká, abychom hlásili vyšší čísla, ani abychom získávali více „obrácených“, kteří nemají v úmyslu učinit Ježíše Pánem svého života.

Společenství je v křesťanském životě důležité. Pokud však společenství není ničím víc než navazováním povrchních přátelství a povídáním, přicházíte o možnost mít hluboké vztahy s ostatními věřícími. Společenství by také nemělo být hlavním důvodem setkávání s ostatními věřícími, který by vylučoval uctívání a studium Božího slova. Společenství by mělo být důvodem, ale až tím druhotným.

Liturgie a organizace bohoslužby mohou mít svůj smysl. Existuje však nebezpečí, že se tento smysl ztratí a stane se z ní pouhý rituál.

I modlitba se může stát marným opakováním, pouhým mechanickým vykonáváním. Modlitba je pro křesťanský život nezbytná, ale lidé se mohou modlit pouze proto, že vědí, že by měli, a ne z lásky k Pánu.

Otázka: Jsou slova v 1 Kor 11,23–26 přesným zněním Poslední večeře, nebo jsou přesným zněním slova evangelií v Mt 26,21–29; Mk 14,18–24 a Lk 22,14–20?

Odpověď: Pravděpodobně ani jedno z nich není úplným přepisem Poslední večeře; parafráze může být stále pravdivá. Smyslem toho, že Pavel a autoři evangelií parafrázovali část rozhovoru při Poslední večeři, je to, abychom se nedívali pouze na mechanické zapamatování si formulí, ale viděli společný obsah.

Jedním z klíčových bodů, který nesmíme přehlédnout, je to, že Večeře Páně byla „večeří“ neboli jídlem. V různých obdobích v římskokatolické církvi dostávali laici (nekněží) pouze hostii, nikoli kalich. Na druhou stranu 1 Korinťanům 11:34 ukazuje, že nešlo o běžné jídlo, ale o zvláštní jídlo. Pokud chcete jen běžné jídlo a nechcete čekat na ostatní, pak při Večeři Páně nejezte, zůstaňte raději doma.

Otázka: Mělo by v 1 Kor 11,24 stát „zlomené za vás“, nebo „za vás“?

Odpověď: Existují řecké rukopisy, které uvádějí obě varianty.

Slovo „zlomený“ chybí:

p46 (Chester Beatty II) 100–150 n. l.

Vaticanus 325–350 n. l.

Sinaiticus [Si] 340–350 n. l. (originál)

Ephraemi Rescriptus [C] 5. století (originál)

Alexandrinus, kolem roku 450 n. l.

Athanasius z Alexandrie 326–373 n. l.

Slovo „Broken“ je přítomno

Sinaiticus [Si] 340–350 n. l. (opravený)

Ephraemi Rescriptus [C] 5. století (3. korektor)

Gothic, 493–555 n. l.

Jan Zlatoústý 370–407 n. l.

Byzantský lekcionář

Otázka: Jakým způsobem je v 1 Kor 11,28–29 nehodné přijímání večeře Páně hříchem proti tělu a krvi našeho Pána?

Odpověď: To, jak přistupujeme k připomínce Ježíšovy oběti, ukazuje, jakou hodnotu jí přikládáme. Je nesmírně závažným hříchem brát na lehkou váhu to, co pro nás Ježíš učinil.

Otázka: Máme podle 1 Kor 11,28.31 soudit sami sebe, anebo ne?

Odpověď: V odpovědi je třeba zohlednit dva body.

Máme soudit sami sebe v tom smyslu, že se hodnotíme a hledáme, jak můžeme žít život více podobný Kristovu. Pavel to myslí vážně, když v 2. Korinťanům 13:5–6 říká, abychom se zkoumali. David v Žalmu 139:24 prosí Boha, aby mu ukázal vše, co je v něm urážlivé.

Nemáme se soudit v tom smyslu, že bychom se srovnávali s ostatními nebo se pokoušeli určit, jak budeme stát před Bohem.

Otázka: Pokud dnes lidé přijímají Večeři Páně nehodně, jak je uvedeno v 1. Korinťanům 11:29–31, onemocní a zemřou?

Odpověď: Bůh může věřící kárat tehdy i dnes, jakkoli se mu zlíbí. Není automatické, že onemocní, ale nic nebrání Bohu, aby každého věřícího káral tak, jak to považuje za vhodné.

Otázka: Pokud někdo v 1 Kor 12,3 třikrát vážně řekne, že Ježíš je Pán, je pak spasen, jak učili někteří v místní církvi Witness Leeho?

Odpověď: Je nutné vyslovit tato nebo podobná slova, abychom přijali Ježíše, pouze jednou. Tato slova však nejsou kouzelnou formulkou. Žádná kouzelná formulka nestačí, i kdyby byla vyslovena upřímně. Nakonec to nejsou slova ani činy, které nás spasí, ani dokonce evangelium, které spasí, ale Bůh je ten, kdo spasí.

Otázka: Říká v 1 Kor 12:3 každý, kdo říká „Ježíš je Pán“, tato slova pod vlivem Ducha Svatého?

Odpověď: Ne. Nezáleží na vyslovení slabik v nějakém jazyce, ale na významu těchto slov. Člověk může říci „Ježíš je Pán“ v jakémkoli jazyce a skutečně přijmout Ježíše jako svého jediného Pána pouze skrze Ducha Svatého.

Tento verš také něco říká o našich schopnostech bez Boha. Bez působení Ducha Svatého není padlý člověk schopen upřímně uznat Ježíše jako Pána.

Otázka: Má podle 1 Kor 12,7 a pravděpodobně i Řím 8,9–11 každý křesťan nějaký projev Ducha? Jinými slovy, pokud nemáte žádný projev, znamená to, že nejste pravým křesťanem?

A: Každý pravý křesťan má buď jeden z darů uvedených v 1. listu Korinťanům 12:8–31, anebo jiné dary, které zde nejsou uvedeny. V 1. listu Korinťanům 12 se nikde neříká, že by tento seznam byl vyčerpávající. Ne všechny tyto dary jsou „velkolepé“, jako například zázraky, uzdravování a mluvení v jazycích. Některé jsou dary moudrosti, poznání a pomoci. Římanům 12:6–8 zmiňuje další dary.

Q: Pro koho přesně jsou duchovní dary v 1 Kor 12,7–11 určeny a proč?

Odpověď: 1. Korinťanům 12:7 říká, že duchovní dar NENÍ primárně určen pro osobu, které byl dán; je spíše určen pro společné dobro. Potřebujeme ho, abychom pomáhali druhým, zejména ostatním věřícím. Pokud máte duchovní dar a nepoužíváte ho ve prospěch Kristova těla, pak svůj duchovní dar promarňujete.

Měli bychom duchovní dary správně chápat a 1. Korinťanům 12 nás učí o třech aspektech. Hovoří o zdroji darů (12:1–11), o rozmanitosti darů (12:12–31a) a o významu lásky v souvislosti s dary (12:31b–13:13).

Otázka: Jaké jsou jednotlivé duchovní dary uvedené v 1 Kor 12:7–11?

Odpověď: Zde je stručný popis.

Moudrost – Uplatňování Božího slova v našich životech a aktuálních situacích

Poznání – Nejde jen o znalost faktů, ale zejména o poznání Božího slova, a tím i Jeho obecné vůle a přání.

Víra – Naprostá víra a důvěra v Boha, že se to, o co se modlíme, skutečně uskuteční.

Uzdravení – fyzické a někdy i psychické uzdravení

Zázraky – Další zázraky, které oslavují Boha

Proroctví – Zjevování Boží konkrétní vůle pro současné situace

Rozlišování duchů – Poznání původu duchů, kteří obvykle stojí za lidmi, aby je motivovali a ovlivňovali. Jednou jsem čekal venku na někoho a přistoupil ke mně neznámý člověk a začal se mnou mluvit. Ale ještě než cokoliv řekl, ozval se v mé hlavě tichý hlas: „Církev sjednocení“ (falešného Krista, reverenda Moona).

Mluvení v jazycích – Nadpřirozená schopnost mluvit v jazyce, který mluvčí nezná.

Výklad jazyků – Schopnost tlumočit do jazyka, kterému lidé rozumějí, to, co řekl někdo mluvící v jazycích.

Otázka: Jsou v 1. Korinťanům 12:7–11 uvedeny všechny duchovní dary?

Odpověď: Ne, to nejsou všechny dary, protože Efezským 4:11–12 uvádí seznam darů, který vykazuje určité podobnosti i rozdíly. Není to tak, že bychom měli seznam darů a mohli s jistotou říci: „Bůh nemůže dát žádné jiné.“

Otázka: Jak mohou křesťané s různými duchovními dary v 1 Kor 12,12–26 lépe spolupracovat jako tým?

Odpověď: Je třeba zvážit alespoň tři věci: synergie, překážky a rozvoj.

Synergie: Nemyslete si, že vy nebo jiní věřící, kteří jsou vám podobní, musíte dělat věci úplně sami. Hledejte příležitosti, jak využít dary, které mají ostatní věřící.

Překážky: Přestaňte se starat o to, který smrtelník si připíše zásluhy; zásluha patří Bohu. Nepovažujte ostatní věřící za konkurenci nebo hrozbu, ale spíše za spoluhráče. Nebuďte pyšní na svůj duchovní dar a necítte se méně důležití, protože nemáte nějaký konkrétní dar. Naše rozdíly by nás neměly rozdělovat na frakce, ale spíše nás sjednocovat jako spolupracovníky.

Rozvoj: Mnoho lidí chce znát své vlastní duchovní dary a vědět, jak je rozvíjet a používat. To je dobré, ale proč se také nezeptat, jaké jsou duchovní dary nebo potenciální duchovní dary u ostatních a jak můžete být katalyzátorem jejich rozvoje a využití pro dobro církve?

Otázka: Ukazuje 1 Kor 12,28, že máme mít dnes apoštoly?

Odpověď: Pokud jde o dvanáct apoštolů, ne. Slovo „apoštol“ má však tři významy.

1. Řecké slovo pro apoštola může znamenat „ten, kdo je poslán“. Barnabáš byl v tomto smyslu poslem a apoštolem ve Skutcích 4:36 a 14:14. V dřívějších stoletích mohlo v řečtině označovat admirála v námořnictvu. I když dnes existují apoštolové, stejně jako existují pošťáci a námořní důstojníci, tento význam slova apoštol zde nemáme na mysli.

2. Zjevení 21,14 říká, že město Nový Jeruzalém bude mít přesně dvanáct základů a na nich budou jména dvanácti „apoštolů Beránka“. Jelikož dvanáct apoštolů již žilo, neexistují již žádní další „apoštolové Beránka“.

3. V Novém zákoně existuje ještě třetí význam slova „apoštol“. Stejně jako mohou existovat falešní proroci a učitelé, 2. Korinťanům 11:13 a Zjevení 2:2 ukazují, že mohou existovat lidé, kteří se vydávají za apoštoly. Jsou to falešní apoštolové, kteří nebyli posláni od Boha.

Otázka: Jaké jsou v 1. Korinťanům 12:28–31 některé role, v nichž se tyto duchovní dary uplatňují?

Odpověď: Zde je stručný popis darů, které jsou zde uvedeny.

Apoštolové – V širším smyslu to byli ti, kteří podle Efezským 2:20 tvořili základ církve, z nichž mnozí se podíleli na sepsání Nového zákona. Jelikož Písmo je dokončené, úplné a dostačující a my již máme veškerou nezbytnou pravdu, kterou potřebujeme, dnes takové apoštoly nemáme ani nepotřebujeme. V užším smyslu však existují lidé, kteří vedou skupiny církví.

Proroci – V širším smyslu byli i oni základem církve podle Efezským 2:20, přičemž mnozí z nich se podíleli na sepsání Starého zákona. Jelikož je Písmo dokončeno, od dob Jana Křtitele jsme již nepotřebovali proroky, kteří by sepsali Písmo. V menší míře však církev potřebovala proroky i po Janovi Křtiteli, jako byl například Agabus ve Skutcích 21:10–11, aby Boží lid mohl lépe porozumět Božímu působení ve své době.

Učitelé – Ačkoli církev potřebuje učitele, Jakubův list 3:1–2a varuje, abychom se nestávali učiteli v hojném počtu, neboť Bůh bude učitele soudit přísněji. Jedna věc je věřit v falešné učení, ale jiná věc je učit a přesvědčovat ostatní o falešném učení.

Zázraky – Ti, kdo konají zázraky, mají jeden z těch „nejokázalejších“ darů. V Austinu byla jedna církev, která věřila, že všechny duchovní dary již pominuly. Potom však pastor, který se velmi dobře vyznával v Písmu, onemocněl nevyléčitelnou rakovinou. Lidé se za něj modlili a on byl zázračně uzdraven. Poté církev změnila svůj názor: prohlásila, že všechny dary pominuly, s výjimkou uzdravování. Nemohli by zvážit možnost, že by mohly existovat i jiné duchovní dary?

Uzdravení – Někteří mají nadpřirozený dar být nástroji, skrze které Bůh uzdravuje lidi z tělesných nemocí. Jiní, jako například lékaři a zdravotní sestry, tvrdě studovali a mají přirozené dary. Ať už máte nadpřirozený nebo přirozený dar pomáhat druhým, měli byste jim pomáhat.

Pomoc – Někteří mají finanční prostředky, čas, dům či nemovitost nebo jiné zdroje, které lze využít k šíření Božího království. S prostředky, které máme, však musíme být opatrní a pamatovat si: „Nenechte se tím, že děláte dobré věci, odradit od toho, abyste dělali to nejlepší.“

Správa – Také nazývaná vedení, je to dar řídit Boží lid. Na jedné straně to zahrnuje rozpoznávání výzev, problémů a hrozeb pro Boží lid a jejich řešení. Na druhé straně to znamená vidět příležitosti, lidi a místa, kde může dojít k rozvoji, a mobilizovat síly, aby lidé mohli tyto příležitosti využít a otevřít nové dveře. A konečně to také zahrnuje vypracování ucelené strategie, která povede církev směrem, kde bude schopna lépe sloužit a oslavovat Boha.

Jazyky – Mluvení v neznámých lidských jazycích s primárním cílem usvědčit nevěřící, jak je uvedeno v 1. Korinťanům 14:22. Mluvení v neznámých jazycích lidí nebo andělů s láskou je také oslavou Boha podle 1. Korinťanům 13:1. Bůh by „nezmatil situaci“ tím, že by nechal Pavla v 1. Korinťanům 13:1 vůbec zmínit andělské jazyky, kdyby žádné andělské jazyky neexistovaly.

Mimochodem, nic v 1. Korinťanům 12 neříká, že se jedná o vyčerpávající seznam, ani že by v rámci těchto rolí nemohly existovat podkategorie. Jsou to pouze důležité příklady některých různých rolí v rámci církve, přičemž jde o to, jak by tyto role měly všechny spolupracovat. Mít místní církev, kde téměř všichni členové mají pouze jednu z těchto rolí, není vůbec to, co Bůh chce.

Otázka: Má podle 1 Kor 12,30 každý pravý křesťan mluvit v jazycích, nebo ne?

Odpověď: Jak nekharismatičtí, tak i někteří charismatičtí křesťané se shodují na tom, že většina křesťanů nemá dar mluvení v jazycích zmíněný v 1. Korinťanům 12:30, stejně jako většina z nich nejsou apoštolové ani proroci.

Necharismatičtí křesťané tvrdí, že ani za Pavlových časů neměli všichni křesťané mluvit v jazycích, tečka.

Většina charismatických křesťanů rozlišuje mezi několika málo lidmi, kteří mají dar veřejného mluvení v jazycích v církvi, a soukromým mluvením v jazycích při osobní modlitbě. Mnozí, avšak ne všichni, tvrdí, že by všichni křesťané měli (ale bohužel to nedělají) využívat soukromé mluvení v jazycích. Jediný biblický důkaz, že by všichni měli mluvit v jazycích (1. Korinťanům 14:5), je v nejlepším případě nepřímý.

Mnozí charismatici spojují pojem „křest Duchem Svatým“ s mluvením v jazycích a věří, že se jedná o druhé požehnání, které necharismatici nemají. „Believer’s Bible Commentary“ (str. 1794) však jednoznačně uvádí, že je nesprávné učit, že každý má dar jazyků, nebo že jazyky jsou [jediným] znamením křtu Duchem Svatým.

1. Korinťanům 14:1,5 říká, že Pavel si přeje, aby všichni nemluvili v jazycích, ale spíše aby prorokovali. Tato formulace je podobná situaci, kdy Eldad a Medad prorokovali v Číslech 11:27–29 a Jozue řekl Mojžíšovi, aby je zastavil. Mojžíš odpověděl: „Kéž by celý lid Hospodinův byl proroky.“ To neznamená, že každý Izraelita měl být prorokem.

Otázka: Mluví dnes alespoň někteří křesťané v 1 Kor 12:30 skutečně v jazycích?

Odpověď: Skuteční křesťané se v této otázce neshodují.

Charismatici: věří, že tento dar se dnes uplatňuje. Jak vysvětlil jeden můj charismatický přítel, charismatiky lze rozdělit na „charismatiky s velkým C“ a „charismatiky s malým C“. Charismatici s velkým C kladou na duchovní dary stejný důraz jako na Krista. Často nechtějí spolupracovat s necharismatiky. Charismatici s malým C sice věří, že necharismatici se v této doktríně mýlí, ale chápou, že Bůh používá necharismatické křesťany mnoha jinými způsoby, a chtějí s nimi spolupracovat, protože Kristus, který nás sjednocuje, je větší než nepodstatné doktríny, které nás rozdělují.

Kultovní pentekostálové jednoty: kromě popírání Trojice učí, že každý, kdo dnes nemluví v jazycích, půjde do pekla.

Anticharismatici: učí, že veškeré Bohem dané mluvení v jazycích již dávno pominulo a že na žádném křesťanském shromáždění by nemělo být mluvení v jazycích povoleno, a že 1. Korinťanům 14:39 je verš Nového zákona, který by měl být dnes ignorován.

Ostatní necharismatici: Liší se v názoru na to, zda mluvení v jazycích nebo všechny duchovní dary pominuly. Buď věří, že některé případy mluvení v jazycích mohou být pravé, nebo věří, že žádné mluvení v jazycích není božsky inspirované, ale nikdo není dokonalý a jedná se o druh omylu, který lze tolerovat, a 1. Korinťanům 14:39 by dnes neměl být ignorován.

Upozornění: Je mylné tvrdit, že veškeré mluvení v jazycích je dnes satanské. Necharismatici i mnozí charismatici se shodují, že alespoň některé pokusy o mluvení v jazycích nepocházejí ani od Boha, ani od satana, ale od někoho, kdo se pošetile snaží mluvit v jazycích pomocí svých vlastních přirozených schopností.

Otázka: Proč bychom měli podle 1 Kor 13,7–8 vždy důvěřovat druhým, když Mi 7,5–6 a Jer 9,4–5; 17,5 říkají, že bychom neměli?

Odpověď: Máme druhým důvěřovat, ale nemáme se na ně spoléhat. I když druhým důvěřujeme, existují určité podmínky.

Jeremjáš 9:4–5 a Micheáš 7:5–6 nabádají proroka a věřící žijící v těch temných časech, aby nespoléhali na své sousedy ani na členy své vlastní domácnosti.

Jeremjáš 17:5 říká, že ten, kdo vkládá svou důvěru v člověka (ať už v sebe nebo v jiné) místo v Boha, je proklet.

1. Korinťanům 13:7–8 nám předkládá ideál lásky. Řecká slova panta pisteuei doslovně znamenají „věřit ve všechno“. Řecké slovo pro víru zde neznamená pouhý intelektuální souhlas, ale spasitelnou víru, která zahrnuje nejen intelektuální souhlas, ale také vkládání naší důvěry a závislosti.

Jelikož nikdo vážně nepočítá s tím, že by Pavel obhajoval víru ve falešné proroky a lži, kvůli kterým by člověk musel nevěřit Božímu slovu, aby uvěřil, co tedy znamená „věřit všemu“? Tato fráze neříká, že máme věřit všem lidem, ale že máme věřit celé pravdě. Komentář „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 535 poukazuje na to, že věci, kterým máme zvláště věřit, se nacházejí jen o stránku či dvě dál v naší Bibli, v 1. Korinťanům 15:11.

Otázka: Dokazuje 1 Kor 13,9–11, že duchovní dary pominuly?

Odpověď: Tři dary zmíněné v 1. Korinťanům 12:8–10 (poznání, proroctví a jazyky) pominou, až přijde to „dokonalé“. „Dokonalé“ se může vztahovat na dokonalou věc, stav nebo osobu. Existují tři možnosti, co tímto stavem může být:

1) Dokončení Nového zákona

2) Až církev dostatečně dozraje

3) Až se Kristus vrátí

Publikace „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 536) je komentářem vypracovaným fakultou Dallas Theological Seminary. Uvádí, že výklad 1) je nepravděpodobný, protože neodpovídá 1. Korinťanům 13:12. Autoři tvrdí, že třetí názor má mnoho argumentů ve svůj prospěch. Také Zachariáš 13:3–6 říká, že poté, co bude otevřen pramen k očištění Jeruzaléma od hříchu a nečistoty, duch proroctví pomine. Podobně i „New International Bible Commentary“ (str. 1377) uvádí: „Tvrzení, že dokonalost odkazuje na dokončení kánonu Písma, nenachází žádnou oporu v biblickém užití slova ‚dokonalý‘ ani v žádné z jeho příbuzných forem. Takový výklad existuje pouze z důvodu potřeby vysvětlit absenci určitých charismat v mnoha dnešních církvích.“ (kurziva v originále)

Někteří tvrdí, že pokud 1. Korinťanům 13:9–11 dokazuje, že mluvení v jazycích pominulo, pak pominulo i poznání a dokonalost již nastala. Nemusí však jít o poznání, které pominulo, ale o nadpřirozený dar poznání.

Otázka: Používali se v 1 Kor 13,12 tehdy jako zrcadla bronzová nebo skleněná?

Odpověď: Dnešní zrcadla se liší od těch, která se používala před 2 000 lety. (Tehdy také neměli dalekohledy ani mikroskopy.) Dnešní zrcadla mají za sklem stříbrnou vrstvu, a tento vynález byl vyvinut teprve v 19. století. Řecké slovo zde znamená „zrcadlo“, které mohlo být z jakéhokoli materiálu. Mnoho překladů uvádí „zrcadlo“, ale ve starověku měli pouze skleněná nebo vysoce vyleštěná bronzová zrcadla.

Zrcadla v té době byla běžně vyrobena z leštěného bronzu, který lze vyrobit velmi rovný, ale neposkytuje příliš jasný obraz. V Malé Asii se však již před Abrahamovou dobou vyráběla některá luxusní zrcadla z obsidiánového skla. Těsně po Pavlově době zmiňuje římský spisovatel Plinius Starší ve své knize „Přírodní historie“ použití skla v zrcadlech. Tento luxus však běžní lidé obvykle nepoužívali a ani ta nejlepší skleněná či obsidiánová zrcadla té doby nebyla rovná, ale poskytovala zkreslený obraz.

Otázka: Pokud má někdo podle 1 Kor 13,13 víru, naději a lásku, proč by pak ještě potřeboval číst Bibli nebo znát nauku?

Odpověď: Víra, naděje a láska neznamenají víru ve víru, naději v cokoli a lásku k sobě samému. Znamenají víru v Boha, naději v Boží sliby a lásku k Bohu i k druhým.

Potřebujeme lépe poznat Boha, v něhož věříme, abychom si uvědomili, že naše naděje je jistá, a abychom Ho i ostatní lidi milovali více. V Efezským 1:17 píše Pavel, aby lépe poznali Boha, abychom poznali naději, k níž nás Bůh povolal.

Otázka: Co v 1. Korinťanům 14 v souhrnu říká Pavel?

Odpověď: Pavel řekl Korinťanům následující:

1. Mluvil v jazycích a pro každého z nich bylo dobré toužit po tom, aby mluvil v jazycích. (verše 5a, 18)

2. Každý by měl toužit spíše po prorokování než po mluvení v jazycích (verše 1, 5b, 19).

3. Oprávněný účel mluvení v jazycích (verše 2, 4a) a prorokování (verše 3, 4b).

4. Příliš zdůrazňovali mluvení v jazycích; místo toho by měli klást důraz na dary, které budují církev (verše 4–5, 26, 28).

5. Správný způsob, jak praktikovat mluvení v jazycích v církvi, je řádným způsobem, nanejvýš dva nebo tři, s tlumočníkem (verše 6–13, 26–33).

6. Nezakazujte uspořádané mluvení v jazycích s tlumočníkem (verš 39).

Otázka: Měli bychom podle 1 Kor 14,1.5.12 „horlivě usilovat“ o duchovní dary?

Odpověď: Ano. Měli bychom usilovat o každou dobrou věc, kterou nám Bůh chce dát. Navíc, pokud máme nějaký duchovní dar, žádný biblický text neříká, že bychom pak měli přestat toužit po dalších darech. 1. Korinťanům 12:31 říká, že máme [vždy] „usilovat o větší dary“, a 1. Korinťanům 14:12 a 1. Petrův 4:10–11 zmiňují, že bychom se měli snažit vynikat v darech, které máme. Přesto bychom neměli usilovat o dary více než o blízkost s Bohem. Pavel, když si přál, aby všichni měli duchovní dary, navazuje na Mojžíše, který v 4. knize Mojžíšově 11:29 řekl, že by si přál, aby všichni Boží lidé prorokovali.

Existují tři varování týkající se duchovních darů. Za prvé, cokoli kromě Boha se může stát modlou, dokonce i duchovní dar. Netoužte po duchovním daru více než po Bohu. Za druhé, nenechte se definovat svými duchovními dary. Vaše identita spočívá v tom, že jste Božím dítětem, nikoli v duchovních darech, které vám dal Duch Svatý. Za třetí, pokud víte, že vám Duch Svatý dal duchovní dar, nenechte se tím odradit od hledání dalších duchovních darů; Duch Svatý vám může později dát více toho daru nebo další duchovní dary.

Viz diskuse k 1. Korinťanům 12:30, kde se dozvíte více o tom, zda jsou mluvení v jazycích a proroctví určeny i pro dnešní dobu.

Otázka: Říká Pavel v 1 Kor 14,1.5 Korinťanům, že by měli toužit po darech mluvení v jazycích a proroctví, nebo ne?

Odpověď: Odpověď najdete v diskusi k 1. Korinťanům 14.

Otázka: Jak přesně máme v 1 Kor 14:3–4 povzbuzovat a budovat druhé?

Odpověď: Když někdo něco staví, nezáleží tolik na tom, co dělá, jako na tom, co se nakonec podaří. Například pokud někdo postaví cihlovou zeď, pak ji zboří, znovu ji postaví a pak ji znovu zboří, postavil nakonec vůbec něco? Povzbuzování druhých nespočívá tolik v činnostech, které při službě druhým provádíme, ale v tom, čeho v jejich životech dosáhneme (nebo se snažíme dosáhnout).

Otázka: Proč v 1 Kor 14,21 Pavel uvedl, že tento citát pochází ze Zákona (Tóry), když ve skutečnosti pochází z Iz 28,11–12?

Odpověď: Saduceové a další uznávali jako Tóru pouze prvních pět knih Bible, zatímco farizeové považovali za Tóru celý Starý zákon.

Otázka: Jak je v 1 Kor 14,22–25 mluvení v jazycích znamením pro nevěřící a proroctví znamením pro věřící?

Odpověď: V odpovědi je třeba zohlednit tři body.

Záhada: Mluvení v jazycích (bez tlumočníka) bude pro nevěřící záhadou, která je přiměje myslet si, že jste blázni, a to je nevhodné. (1. Korinťanům 14:23)

Důkaz: Když nevěřící uslyší správné prorokování a uslyší, jak jsou odhalena tajemství jeho srdce, uvidí v tom důkaz, že Bůh je mezi námi. (1. Korinťanům 14:25)

Obojí: Zjevení (proroctví) i mluvení v jazycích měly v korintské církvi své správné místo. (1. Korinťanům 14:26)

Otázka: Měli by křesťané podle 1 Kor 14:23 někdy dělat věci, které by vedly ostatní lidi k domněnce, že jsou křesťané blázni?

Odpověď: Ano i ne, pokud to správně pochopíme.

1. Někteří nevěřící si myslí, že křesťané jsou blázni už jen proto, že žijí jako křesťané. Tomu se nedá vyhnout a křesťané by měli poslouchat Boha bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Ježíš i proroci byli obviňováni z toho, že jsou blázni a/nebo že jsou od ďábla.

2. Neměli bychom však dělat nic jen proto, aby si lidé mysleli, že jsme blázni, protože to nikoho nepovznáší. Jediný příklad v Bibli se týká Davida, který tak učinil ze strachu a zoufalství (1. Samuelova 21:13–15).

Otázka: Měli by lidé podle 1 Kor 14,28 mluvit v církvi v jazycích bez tlumočníka? A co zpívání v Duchu?

Odpověď: 1. Korinťanům 14:28 je jasný: v kostele (ať už veřejném, nebo soukromém) se nemá mluvit v jazycích bez tlumočníka.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1 Kor 14,32 se píše, že duchové proroků jsou pod kontrolou proroků, dokazuje to snad, že Duch Svatý není Bůh, jak tvrdí jeden z odpůrců trojice?

Odpověď: Ne. Nejprve vysvětlení logiky a poté odpověď. Jelikož A) duchové proroků jsou pod kontrolou proroků a B) Bůh není pod naší kontrolou, tedy: Duch Svatý není Bůh.

Ačkoli A i B jsou pravdivé, argument je neplatný: duchy lidí nejsou Duch Svatý.

Nezapomeňte na „s“: Slovo „duchové“ je v řečtině v množném čísle, nikoli v jednotném. Seznam variant rukopisů od Alanda a kol. neukazuje žádný rukopis, který by uváděl něco jiného.

Každý člověk má ducha, duši a tělo, jak uvádí 1. Tesalonickým 5:23. „Duchové“ v 1. Korinťanům 14:32 nejsou ani Duch Svatý, ani démoničtí „duchové-doprovodci“, ale dar či duch proroctví, který je člověku dán Duchem Svatým. Více informací lze najít v Homilii Jana Zlatoústého k 1. Korinťanům (str. 219) a v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 540.

„Duchové proroků“ však stále komunikují s Duchem Svatým a Novatian tento verš mylně použil, když hovořil o Duchu Svatém, a ve svém spise „Traktát o Trojici“, kapitole 29, tento verš parafrázoval jako „ducha“ v jednotném čísle.

Otázka: Jak to, že v 1 Kor 14,33 není Bůh „Bohem nepořádku“, když přece v Gen 11,7–8 zmátl lidský jazyk u Babylonské věže?

Odpověď: Řecké slovo pro „nepořádek“ může znamenat také „zmatek“ nebo „vzrušení“. Bůh není původcem zmatku v církvích, ale příležitostně skutečně zmate myšlenky, plány a jazyky těch, kteří se proti Bohu bouří.

Otázka: Vzhledem k tomu, že 1 Kor 14:33 říká, že Bůh není Bohem nepořádku ani zmatku, dokazuje tedy tento verš, že Trojice je falešná, jak tvrdí Svědkové Jehovovi ve své brožuře Měli byste věřit v Trojici (1989), str. 4?

Odpověď: Sotva. Farizeové nedokázali pochopit Ježíšův příchod na zem, a to ne proto, že by nebyli dost inteligentní, ale proto, že Mesiáš, který k nim přišel, se nevešel do jejich teologie ani plánů.

Svědkové Jehovovi téměř bez výjimky tvrdí, že Trojice je falešná. Totéž obecně tvrdí i mormoni, ačkoli jsem potkal několik z nich, kteří říkají, že Trojice je pravdivá. U Svědků Jehovových i u obou typů mormonů však nejde ani tak o popírání Trojice, jako spíše o to, že vůbec nechápou, co Trojice ve skutečnosti je. Viz diskuse k Matoušovi 28:19, kde najdete sedmibodové shrnutí toho, co Bůh v Bibli o Trojici zjevil.

Tajemné aspekty pravého Boha jsou veliké, jak zdůrazňuje Pavel v 1. Timoteovi 3:16. Ve skutečnosti v téže knize, z níž Svědkové Jehovovi tento verš čerpají, Pavel v 1. Korinťanům 2:6–16 říká, že lidé bez Božího ducha neporozumí Boží moudrosti. Zatímco pro pravé věřící, kteří byli poučeni, to není matoucí, lze pochopit, proč by Svědkové Jehovovi mohli svou nepochopitelnost v této věci nazývat zmatením.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. Korinťanům 14:33 a Římanům 15:33 je Bůh označen jako „Bůh pokoje“, proč je Bůh v Exodu 15:3 a Izaiášovi 42:13 válčivý?

Odpověď: Lze to přirovnat k lidské situaci: země může toužit pouze po míru, ale přesto vést zuřivou válku, když je napadena ona sama nebo její spojenec. To, že je Bůh původcem míru, mu nebrání v tom, aby byl zároveň bojovný. Ježíš je Kníže míru, ale ve Zjevení Ježíš přijde a v podstatě povede válku, při níž vyvraždí celé armády.

Otázka: Proč v 1 Kor 14:34–35 a 1 Tim 2:11,12 ženy v církvích mlčely, když přece v novozákonních dobách prorokovaly, jak je uvedeno ve Sk 2:18; 21:9 a 1 Kor 11:5?

Odpověď: Skuteční křesťané se v této otázce neshodují. Mnozí křesťané poukazují na to, že slovo „mluvit“ může znamenat i „povídat si“. Jiní křesťané říkají, že to platilo v té době a v té kultuře. Další křesťané věří, že to platí i dnes.

1. Pokud předpokládáme, že 1. Korinťanům 14:34–35 zakazuje veškeré mluvení v církvi, vztahuje se to pouze na „v církvích“. Žádný verš nezakazuje věřícím ženám prorokovat mimo církev.

2. Někteří tvrdí, že řecké slovo v 1. Korinťanům 14:34–35 může znamenat „žvanění“, a zatímco prorokování, modlitba a zpěv jsou pro ně v pořádku, žvanění nikoli. Komentář „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1802 však uvádí, že toto slovo v koiné řečtině neznamenalo žvanění. „Stejné slovo se používá o Bohu ve verši 21 této kapitoly a v Židům 1:1. Znamená to mluvit s autoritou.“ Ženy v 1. Korinťanům 11:5 během bohoslužby jak prorokovaly, tak se modlily.

Bez ohledu na to však 1. Timoteovi 2:11,12 říká, že ženy se měly učit v tichosti a neměly učit muže.

Otázka: Mělo by být ve 1. Korinťanům 14:38 slovo „nevědomý“ nebo „ignorovaný“?

Odpověď: Je to přinejmenším zajímavá studie o tom, jak se liší biblické rukopisy. Rozdíl v řečtině spočívá ve dvou písmenech („ai“ vs. „w“). Třetí vydání řeckého Nového zákona (ed. Aland et al.) klasifikuje tuto variantu rukopisu jako „B“ – „určitá míra pochybnosti“.

„Ignorovaný“ se vyskytuje v následujících rukopisech:

Původní Sinaiticus [Si] 340–350 n. l.

Alexandrinus [A] cca 450 n. l.

Bohairský [Boh] a sahidský [Sah] koptský rukopis, 3.–4. století

Origenův řecký text, 225–253/254 n. l.

Pozdější syrština, 6.–7. století

Ignorant – se nachází v následujících pramenech:

str. 46 (Chester Beatty II) 100–150 n. l.

Starosyrština 4.–5. století

Oprava v Sinaiticus [Si] 340–350 n. l.

Arménština [Arm] od 5. století

Oprava v Alexandrinus, kolem roku 450 n. l.

Latinská Vulgata [Vg] 4. a 5. století

Etiopština [Eth] od cca 500 n. l.

Byzantská tradice

Shrnutí: Varianta „Ignored“ se jeví jako nejslibnější pro ty, kteří upřednostňují původní alexandrijskou rukopisnou tradici. Varianta „Ignorant“ se jeví jako nejslibnější pro ty, kteří upřednostňují nejstarší rukopis a latinskou a byzantskou skupinu rukopisů. Ať tak či onak, tato varianta vznikla brzy, v letech 200–254 n. l. A konečně, ačkoli se jedná o jednu ze dvou či tří nejvýznamnějších variant v 1. listu Korinťanům, má to opravdu nějaký význam, pokud o ní nevíme, nebo ji ignorujeme?

Otázka: Co si myslet o některých liberálních křesťanech, kteří se hlásí ke křesťanství, ale popírají, že Kristus zemřel za naše hříchy a že skutečně vstal z mrtvých třetího dne, jak uvádí 1 Kor 15,1–4?

Odpověď: Jak říká 1. Korinťanům 15:1–4, jejich víra je, bohužel, bezcenná. Pokud se nezmění, po smrti bohužel skončí v pekle. Římanům 3:25, 5:6–10, 1. Janův 2:2, Židům 9:11–10:18 a Jan 1:29 jsou jen některé z mnoha dalších veršů, které zdůrazňují ústřední význam smíření.

Zajímavé je, že i židovský skeptik Isaac Asimov ve své knize Asimovův průvodce Biblí na str. 1023 píše: „Jakubovo obrácení k víře mohlo nastat díky zjevení vzkříšeného Ježíše.“ Alespoň Pavel ho ve svém Prvním listu Korinťanům uvádí mezi svědky vzkříšení.“ Pokud i skeptik jako Asimov dokáže připustit možnost, že lidé viděli vzkříšeného Ježíše, vedl si lépe než někteří liberální křesťané, kteří tuto myšlenku nedokázali ani připustit.

Otázka: Nebyl Ježíš v 1 Kor 15,1–4 vzkříšen tělesně, protože do jeho těla vnikl Satan, jak tvrdí reverend Moon?

Odpověď: Nejprve se podívejme, co ve skutečnosti říká „Božský princip“ reverenda Moona (páté vydání, 1977), a poté si přečteme odpověď z Bible.

Božský princip, str. 170: „Člověk dosud zastával mylnou představu, že skončení fyzického života člověka je smrtí způsobenou pádem. V důsledku toho jsme věřili, že vzkříšení zesnulých svatých bude uskutečněno prostřednictvím obnovení jejich kdysi zkažených a rozložených fyzických těl do jejich původního stavu.“

Božský princip, str. 170: „Proto ‚vzkříšení‘ znamená jevy, k nimž dochází v procesu obnovy člověka podle prozřetelnosti obnovy, ze stavu, kdy se dostal pod satanskou nadvládu, zpět pod přímou nadvládu Boha.“

Božský princip, str. 289 „Kvůli pádu člověka byl i jeho mrtvé tělo napadeno Satanem... [Jákob, Mojžíš] Po Ježíšově smrti také vznikly problémy týkající se jeho těla (Matouš 28:12–13).“

Božský princip, str. 360 „Jak dobře víme z Bible, Ježíš po vzkříšení nebyl tím stejným Ježíšem, který žil se svými učedníky před svým ukřižováním. Už nebyl člověkem, kterého bylo možné vidět fyzickýma očima.... Jednou se náhle zjevil v uzavřené místnosti...“

Božský princip, str. 360–361 „Ježíš, aby spasil lidstvo, položil duchovní základ víry..., poté, co obětoval své fyzické tělo na kříži.“

Božský princip, str. 147–148: „Protože židovský lid Ježíšovi nevěřil a vydal ho k ukřižování, jeho tělo bylo napadeno Satanem a on byl zabit. Proto i když křesťané věří v Ježíše a stávají se s ním jedním tělem, jehož tělo bylo napadeno Satanem, jejich těla stále zůstávají vystavena Satanovu napadení.“

Co říká Bible:

V Janovi 2:19–21 Ježíš výslovně hovořil o vzkříšení svého těla. Buď se mýlil Ježíš, nebo se mýlil reverend Moon.

Filipským 3:21 hovoří o velkém slibu, že Ježíš promění naše těla, aby byla podobná jeho slavnému tělu. Je těžké si představit, že by se sjednotenci (ti, kteří následují reverenda Moona) příliš nadchli pro to, co Pavel s radostí napsal.

V Janovi 20:24–28 buď Ježíš oklamal Tomáše tím, že ho přiměl uvěřit, že má fyzické tělo, anebo Ježíš skutečně měl fyzické tělo.

Skutky 2:31–32 říkají, že Ježíšovo tělo nepoznalo rozklad. To silně naznačuje, že Ježíšovo tělo nebylo napadeno Satanem.

Závěr: Buď se mýlili Ježíš a apoštolové, nebo se musí mýlit reverend Moon.

Otázka: Pokud by se v 1. Korinťanům 15:1–4, 12–16 dalo nějak dokázat, že k Ježíšovu vzkříšení nedošlo, zhroutilo by se tím celé křesťanství?

Odpověď: Ano, zhroutilo by se. Ale i podle standardů důkazních pravidel amerického právního systému by bylo možné u soudu prokázat, že k němu došlo bez jakýchkoli pochybností. Ačkoli zde není prostor pro uvedení všech argumentů ve prospěch vzkříšení, lze je obecně rozdělit do pěti kategorií.

1. Boží proroctví ve Starém zákoně

2. Výpovědi očitých svědků

3. Spisy jiných osob, jak příznivců, tak odpůrců

4. Neschopnost najít vhodný motiv, prostředky a vysvětlení pro zmizení těla

5. Následné svědectví apoštolů, z nichž jedenáct z dvanácti trpělo a zemřelo pro Krista. Kdyby někdo věděl, že se jedná o podvod, byli by to právě oni. Nikdo by nezemřel za něco, o čem by sám věřil, že je lež. Jak to vyjádřil jeden křesťanský pastor: buď je hrob prázdný, nebo je prázdná naše víra.

Otázka: Jaké jsou v 1 Kor 15,1–4 nejstarší mimobiblické odkazy na křesťanské učení, že nás spasila Kristova krev?

Odpověď: Nejstarší jsou kapitoly 21 a 49 Prvního Klementova listu, který byl napsán v letech 96–98 n. l.

Druhá mimobiblická zmínka pochází od Ignáce (zemřel buď v roce 107, nebo 116 n. l.), který ve svém dopise Smyrňanům v 6. kapitole říká, že pokud člověk nevěří v Kristovu krev, bude odsouzen.

Třetím odkazem je Barnabášův list (cca 70–130 n. l.), mimo jiné v 5. kapitole.

Poté je pořadí poněkud nejasné. Polykarp (110–155 n. l.) se o vykoupení zmínil ve svém krátkém dopise Filipským v 1. kapitole. Řekl: „… Pane Ježíši Kriste, který jsi za naše hříchy trpěl až k smrti, [ale] kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, když rozvázal pouta hrobu.“

List Diognetovi (cca 130–200 n. l.) v 9. kapitole zmiňuje, že Bůh poslal svého vlastního Syna jako výkupné za nás v rámci krásné výměny.

Na rozdíl od toho je velká část liberálního křesťanství shrnuta jako „křesťanství bez krve“.

Otázka: V 1 Kor 15,4 svatý Pavel říká, že Ježíš Kristus „byl pohřben a že byl vzkříšen třetího dne podle Písem“. „Písma“ znamenají Starý zákon. Kde se ve Starém zákoně uvádí, že Ježíš vstanou z mrtvých, a to konkrétně třetího dne?

Odpověď: O tom, že Mesiáš bude vykořeněn (zabit), se píše v Danielovi 9:26 a Izaiášovi 53:8–9,12. Jeho vzkříšení je předpovězeno v Izaiášovi 53:11 a Žalmu 16:9–10.

Otázka: Jak se v 1 Kor 15,5 zjevil Ježíš „dvanácti“, když Jidáš již odešel?

Odpověď: Bylo tam přes 70 učedníků, ale „dvanáct“ bylo synonymem pro nejbližší okruh, synonymem pro učedníky, i když Jidáš nebyl přítomen. Alternativně by se to mohlo vztahovat na zjevení poté, co již byl v Skutcích 1:21–26 vybrán Matěj, aby nahradil Jidáše. Jelikož lidé běžně používají řečnické obraty a přibližné údaje, je první vysvětlení s největší pravděpodobností správné.

Otázka: Proč se v 1 Kor 15,5–8 Ježíš zjevil pouze věřícím?

Odpověď: Nezjevil se pouze těm, kteří v něj již věřili. Jeho bratr Jakub před vzkříšením nevěřil. Tomáš byl v Janovi 20:24–29 plný pochybností, než se mu Ježíš zjevil. Pavel byl stěží věřící, když se mu Ježíš zjevil na cestě do Damašku ve Skutcích 9:1–9.

Je pravda, že každý, kdo viděl Ježíše po jeho vzkříšení, v něj uvěřil, ale co jiného byste čekali?

Otázka: Proč se v 1 Kor 15,5–8 a Sk 10,40 Ježíš zjevil jen některým?

Odpověď: 1. Korinťanům 15:6 říká, že se Ježíš zjevil více než pěti stům lidí.

Otázka: Píše Pavel v 1 Kor 15,6, že Ježíše po jeho vzkříšení vidělo více než 500 lidí, podobně jako dnes všichni ti, kteří tvrdí, že viděli Elvise po jeho smrti?

Odpověď: Je pravda, že Pavlovo tvrzení, že Ježíše vidělo 500 lidí, není tak pádné jako 500 nezávislých písemných svědectví. Pavlovo tvrzení o více než 500 lidech v kombinaci s popisy Matouše, Marka, Lukáše, Jana a Petra (1. a 2. Petrův list) by však mělo důvěryhodnost posílit, nikoli ji oslabit.

Otázka: Proč se Pavel v 1 Kor 15,10 chlubil, když by se člověk neměl chlubit?

Odpověď: Stejně jako David v Žalmech měl i apoštol Pavel svobodu sdělit nám, jak se cítil. Čtyři body:

1. To, co Pavel řekl, byla pravda – skutečně vykonal více práce.

2. Pavel se nechlubil sám sebou, ale řekl, že to nebyl on, ale Boží milost.

3. Ano, Pavel se zde možná chlubil, i když neměl.

4. Není v rozporu s Božím vnuknutím, že nám to Pavel, který nebyl bez hříchu, sdělil. Boží vnuknutí Písma nespočívá v tom, že by Bůh autory mechanicky inspiroval tím, že by jim diktoval každou jednotlivou souhlásku a samohlásku. Bůh spíše vyvolil tyto muže a dal jim zkušenosti, moudrost a přímé sdělení od svého Ducha, aby mohli napsat Písmo.

Otázka: Proč v 1 Kor 15,12–19 mnozí mají sklon popírat Kristovo vzkříšení?

Odpověď: Existují přinejmenším čtyři možné důvody.

1) V řecké a římské kultuře sice existovala představa o nesmrtelné duši, ale neexistovala představa o lidech, kteří by vstávali z mrtvých.

2) Nikdy nepozorovali, že by se něco takového v přírodě dělo. Jedinou výjimkou je víra v mýtické stvoření, fénixe, který se každých 1 000 let upálil a poté se znovuzrodil. Dnes lidé, kteří věří ve vědu jako ve svou víru (tzv. scientismus), popírají, že by mohly být porušeny přírodní zákony. Ale jak řekl jeden pastor: „Jakmile se smíříte se zázrakem, že Bůh stvořil vesmír, zbytek je snadný.“

3) Vzkříšení z mrtvých by bylo nemožné, pokud by se nepřipustilo, že existují Boží zázraky.

4) Z etického hlediska, pokud Ježíš vstal z mrtvých, pak by to dokazovalo, že Ježíš měl pravdu, když říkal, že vstanou z mrtvých, a že by si měli dávat větší pozor na to, jak nyní žijí svůj život.

Otázka: Jak by se lišil život člověka, který věří, že Kristus vstal z mrtvých a že i my vstaneme z mrtvých, od života člověka, který tomu nevěří, jak je popsáno v 1 Kor 15,12–19?

Odpověď: Kdysi byla jedna žena, která před amputací navštěvovala psychologa. Psycholog byl překvapen, jak klidně to všechno snáší. Nakonec se psychologa zeptala: „To mi zase doroste, že ano?“

Stejně jako ta žena, jen v opačném smyslu, víme, že naše těla, když se zraní a zestárnou, znovu dorostou, jenže budou lepší, než kdy předtím byla. Náš postoj k životu, k protivenstvím a k vztahům by měl být zcela odlišný. I ten první milion let, které strávíme v nebi se svými vzkříšenými těly, je mnohem delší než čas, který právě trávíme „tady dole“. Jsme tu jen na průchodu na cestě do našeho skutečného domova.

Otázka: Proč jsou v 1 Kor 15,18–19 Pavel a ostatní hodni lítosti, pokud Kristus nebyl vzkříšen?

Odpověď: Nebylo to nic příjemného být ukamenován a ponechán napospas smrti, bojovat s divokými šelmami a později ztroskotat na moři. Pavel v tomto životě mnoho vytrpěl, aby mohl v tom příštím spatřit Boha. Kdyby však nebylo vzkříšení, pak by to všechno bylo marné.

Otázka: Je v 1 Kor 15,20.22 prvotinou Kristus, nebo někteří věřící?

Odpověď: Prvotinou je Kristus.

Otázka: V 1 Kor 15,20 je Ježíš uveden jako první plod z těch, kteří mají být vzkříšeni. Co tedy Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých již dříve?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

Chronologický: Lazar byl vzkříšen se svým běžným fyzickým tělem, které by i tak zemřelo. Ježíš byl chronologicky prvním člověkem, který byl vzkříšen s oslaveným fyzickým tělem, které nikdy nezemře ani nehnije (Skutky 13:35–39).

Pozicový: I když pomineme chronologii, „první plod“ znamená také „nejvýznamnější“, a Ježíš zaujímá pozici prvního plodu mezi všemi, kteří budou vzkříšeni.

Ježíš byl vůbec prvním, kdo byl vzkříšen ve slavném fyzickém těle, a je také nejvýznamnějším z těch, kteří budou vzkříšeni.

Otázka: Jak to, že podle 1 Kor 15,22 všichni zemřeli v Adamovi, a jak to, že všichni jsou oživováni v Kristu?

Odpověď: Všichni jsou v Kristu oživeni třemi způsoby.

1. Všichni lidé jsou oživeni na konci milénia (Zjevení 20:5) před soudem před velkým bílým trůnem, o kterém se píše ve Zjevení 20:12–14. Člověk musí být naživu, aby mohl zakusit druhou smrt.

2. Nabídka spasení a ospravedlnění je dostupná všem (Římanům 11:32; Titovi 2:11; 1. Timoteovi 2:4–6; 4:10). Ježíš je smírnou obětí za celý svět podle 1. Jana 2:2.

3. Všem, kdo uvěří, bude ospravedlnění připsáno (1. Timoteovi 4:10) a budou žít navěky v nebi s Bohem.

Otázka: Je 1 Kor 15:22 nepravdivý, protože všichni proroci byli bez hříchu, jak učí bahá’í v knize „Some Questions Answered“ (Odpovědi na některé otázky), str. 118–121?

Odpověď: 1. Korinťanům 15:22 říká, že všichni potomci Adama zhřešili, a to zahrnuje všechny proroky kromě Ježíše. Je to běžný muslimský omyl, který bahá’í zdědili, že všichni proroci byli bez hříchu. To však vede k podivným rozporům. Jonáš (pro muslimy zbožný prorok Yunus) utekl do Tarsisu a byl spolknut velkou rybou. Nebyl v tom útěku žádný hřích? Muslimové považují Adama za proroka, ale pokud v rajské zahradě nezhřešil, nestává se pak vaše definice hříchu bezvýznamnou frází? Mojžíšovi bylo zakázáno vstoupit do Zaslíbené země, protože v Meribě ztratil trpělivost. Vzhledem k tomu, že se Hospodin v Deuteronomiu 3:26 hněval na Mojžíše, může se Hospodin hněvat na někoho, kdo nikdy nezhřešil?

Z toho plyne poučení pro každého. Někdy lidem jejich zkreslené předsudky téměř nutí překrucovat Bibli, aby vyhovovala jejich představám.

Otázka: Ukazuje 1 Kor 15,23, že Marie byla vzata do nebe i s tělem, jak učí někteří katoličtí teologové?

Odpověď: Ne. Bylo by těžké uvěřit, že by se nějaký katolík odvolával na 1. Korinťanům 15:23 při hovoru o údajném nanebevzetí Marie, až na to, že kniha *When Cultists Ask* (str. 234) uvádí, že Ludwig Ott zmínil „možnost“, že se tento verš vztahuje na Marii, ve své knize *Fundamentals of Catholic Dogma* (vydané Jamesem Canonem Bastiblem, nakladatelství Tan Books, 1960, str. 208).

Zřejmě proto, že 1 Korinťanům 15,23 říká, že každý jde do nebe ve svém vlastním pořadí a Kristus šel do nebe jako první, což prý nějak naznačuje, že Marie šla jako druhá.

Jelikož se v tomto úryvku o Marii nehovoří, je to tak trochu jako říkat, že

1. Pokud byla Marie tělesně vzata do nebe, musí být právě ona tím „prvním plodem“, o kterém se zde hovoří.

2. Pokud byla Marie tím „prvním plodem“, o kterém se zde hovoří, pak byla Marie vzata do nebe v těle.

Možná právě tento kruhový argument je důvodem, proč Ott uvedl, že se jedná pouze o možnost a že v Písmu nelze nalézt důkaz o Mariině nanebevzetí.

Kromě kruhového uvažování je druhým problémem tohoto argumentu to, že 1 Korinťanům 15,22–25 nehovoří o nanebevzetí, ale o vzkříšení. Ježíš byl prvním, kdo vstal z mrtvých s nesmrtelným tělem. Katolíci i protestanti se shodují, že ať už se s Marií na konci jejího pozemského života stalo cokoli, z mrtvých nevstala. A konečně, i kdyby se zde jednalo o tělesné nanebevzetí a ne o vzkříšení z mrtvých, Enoch a Eliáš byli vzati do nebe ještě před Kristem.

Pokus o použití tohoto verše je poučný v tom, jak daleko musí někteří chytří teologové zajít, aby podpořili tělesné nanebevzetí Marie, ačkoli Ottovi je třeba přiznat upřímnost za to, že přiznal, že v Písmu se žádný důkaz nenachází.

Otázka: V 1 Kor 15,24 – skončí Kristovo království skutečně a předá On vše Bohu Otci, nebo bude Kristovo království trvat navěky, jak říkají Lk 1,33 a Žid 1,8?

Odpověď: Obě tvrzení jsou pravdivá. Kristovo království má dva aspekty. Ježíš je vítězný král, který poráží své nepřátele, a tato část skončí. Ježíš je věčný Kníže pokoje, a tato část nikdy neskončí. Více informací najdete v Haleyho knize Alleged Discrepancies of the Bible, str. 137–138.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1 Kor 15,25–28 budou všichni podrobeni Kristu, znamená to snad, že všichni půjdou do nebe, jak učí kacířská nauka o universalismu?

Odpověď: Ne. To, že bude někdo podřízen Kristu, neznamená, že půjde do nebe. Pod Kristovu vládu budou podřízeny i neživé kameny a démoni, a ti do nebe nepůjdou. Více informací najdete v rozboru Koloským 1:20, Římanům 5:19; Římanům 8:29–30 a v knize „When Cultists Ask“ (Když se ptají členové sekt), str. 234–235.

Otázka: Znamená křest za mrtvé v 1. Korinťanům 15:29, že lidé nemusí věřit individuálně?

Odpověď: Ne. Jak ukazují odpovědi na následující čtyři otázky, každý člověk je pokřtěn sám za sebe a my nekřtíme za mrtvé. Podrobnější odpověď najdete v knize „When Critics Ask“ (Když se ptají kritici), str. 464–465.

Otázka: Měli by křesťané podle 1 Kor 15,29 křtít za mrtvé?

Odpověď: Ne. Pavel tím chtěl říci, že pokud i tito nekřesťané věřili ve vzkříšení, o čemž svědčí jejich křest za mrtvé, proč vy nemůžete věřit ve vzkříšení? Velmi podobný argument najdeme v díle Theophilus To Autolycus 1:13. (Theophilus byl biskupem v Antiochii v letech 168–181/188 n. l.)

„Co se pak týče tvého popírání, že mrtví jsou vzkříšeni … věříš, že Herkules, který se upálil, žije; a že Aeskulapios, kterého zasáhl blesk, byl vzkříšen;…“ (Ante-Nicene Fathers, svazek 2, str. 92)

Pokud je křest za mrtvé jednou z nejdůležitějších věcí, které můžeme dělat, jak učí mormonismus, proč nám to Písmo ani jednou nepřikazuje? Pavel v 1. Korinťanům 15:29 mluvil o „jiných“ (oni). Sekta v Pavlově době v Řecku, zvaná cerinthiáni, křtila za mrtvé, ale nikdo nikdy neřekl, že by to měli dělat křesťané. (Mimochodem, cerinthiáni také učili, že Kristus sestoupil na Ježíše při jeho křtu a opustil Ježíše na kříži, takže zemřel pouze člověk Ježíš, jak uvádí poznámka pod čarou ve studijní Bibli NIV k 1. Janovu 4:2, str. 1911.)

Součástí eleusinských mystérií byla nauka o očistných obřadech nezbytných pro blaženost v posmrtném životě (Pindarův fragment 212, Sofoklovův fragment 753). Křest za jiné byl znám již z Orfického fragmentu 245. Více informací najdete v knize Hard Sayings of the Bible, str. 616–618.

Samozřejmě nemáme napodobovat mnoho praktik, které prováděli Korinťané, jako je tělesnost, nemravnost, sektářství, zneužívání Večeře Páně a popírání fyzického vzkříšení Ježíše. Pokud by nás dnešní praktikování těchto zvyků, jak to činí mormoni, vedlo k myšlence, že Bůh od nás vyžaduje intenzivní genealogický výzkum, 1. Timoteovi 1:3,4 a Titovi 3:9 přikazují Božímu lidu, aby se nevěnoval nekonečným rodokmenům.

Otázka: Měli bychom podle 1 Kor 15:29–30 praktikovat křest za mrtvé, jak učí mormoni?

Odpověď: Nejprve několik skutečností, které přímo nesouvisí s odpovědí, a poté samotná odpověď.

1. Řecké slovo „huper“ znamená „kvůli“, ne nutně „v zájmu“.

2. Mnoho lidí se stalo křesťany kvůli svědectví křesťanů, kteří již byli umučeni.

3. Křest pro všechny křesťany znamená, že v jistém smyslu jsme všichni mrtví, to znamená mrtví pro sebe a živí v Kristu (Kolosanům 2:11–13).

Odpověď: Zájmena, která Pavel používá (oni, oni a my), jasně ukazují, že Pavel nikdy neřekl, že on ani jeho bezprostřední čtenáři praktikovali křest za mrtvé. Pavel nepřikázal, nedoporučoval, neprováděl, nepraktikoval ani neřekl, že by Korinťané praktikovali křest za mrtvé. V 1. Korinťanům 10:18–22 Pavel zmiňuje, že jiní obětovali modlám, ale my bychom to také neměli dělat. V celé Bibli ani v rané církvi neexistuje žádný příklad křesťanů, kteří by prováděli křest za mrtvé. Křest za mrtvé však praktikovali někteří náboženští kacíři, zvaní cerinthiáni.

Jelikož k tomu neexistuje žádný příkaz ani příklad a jediná známá praxe pocházela od nekřesťanských cerinthiánů, stojí mormoni na poměrně vratkých základech, když z toho činí nejdůležitější součást svého náboženství.

Při rozhovorech s Řeky používal Pavel texty pohanských řeckých básníků, aby zdůraznil pravdivé skutečnosti, jako například ve Skutcích 17:23–29. Juda použil pravdivá tvrzení z apokryfních knih, aby svým posluchačům vtloukl určitou myšlenku do hlavy. Stejně tak Ježíš při diskusi s farizeji v Janovi 5:31–34 použil takzvaný argument „ad hominem“, aby dokázal, že pochází od Boha.

Pavel v 1. Korinťanům 15:29–30 poukazuje na to, že ačkoli mnoho Řeků nevěřilo ve fyzické vzkříšení a posmívalo se mu (1. Korinťanům 15:12; Skutky 17:32), zároveň však proto-gnostičtí cerinthiáni křtili za mrtvé. Proč si myslí, že musí provádět tento tělesný rituál křtu, pokud jsou těla navždy pryč?

Otázka: Co je v 1 Kor 15,29–30 míněno křtem za mrtvé?

Odpověď: Kromě tohoto verše známe pouze dva případy, přičemž v obou se jednalo o pohanské zvyky. Praktikovali to mandejci v Mezopotámii a cerinthiáni (kteří se náhodou nacházeli v Korintu). Nemáme žádný důkaz o tom, že by křest za mrtvé praktikoval jediný křesťan.

Otázka: Koho citoval Pavel v 1 Kor 15,32–33?

Odpověď: Existují dvě doplňující se odpovědi.

1. V 15:33 („Špatná společnost kazí dobrý charakter“) Pavel citoval řeckého básníka Menandra z jeho komedie Thais. Viz také diskuse ke Skutkům 17:16–34.

2. Ve verši 15:32 Pavel citoval z Izaiáše 22:13. Stejně jako Pavel ani Izaiáš nenavrhoval, abychom se řídili tímto prázdným rčením, ale Izaiáš vyjadřoval názor bezbožných lidí.

Mimochodem, Menander žil přibližně v letech 342–291 př. n. l. Izaiáš prorokoval od doby před rokem 739 př. n. l. až do doby po roce 682 př. n. l. Pavel pravděpodobně znal jak Menandera, tak Izaiáše.

Otázka: Když v 1 Kor 15,36 někdo položí pošetilou otázku, jako například „jak je možné, že Všemohoucí Bůh…“, jak na takovou námitku s úctou odpovíte, ale zároveň poukážete na její pošetilost?

Odpověď: Pokud existuje jakákoli šance, že se jedná o upřímnou námitku, měli byste na ni odpovědět. Měli byste respektovat osobu, která otázku klade. Pokud však otázka obsahuje mylný předpoklad, například že Bůh není všemocný, měli byste poukázat na chybu v tomto mylném předpokladu, který za otázkou stojí.

Otázka: Podporuje 1 Kor 15,37 herezi reinkarnace?

Odpověď: Ne, a to z následujících důvodů:

1. Oslávené tělo je věčné a již nezemře.

2. K této proměně dochází pouze jednou.

3. Jedná se o změnu v našem těle, nikoli o změnu našeho těla.

Více informací najdete v diskusi k Janovi 3:3.

Q: Podporuje 1 Kor 15:38–41 nějak mormonskou koncepci nebes celestálních, terestriálních a telestiálních?

Odpověď: Ne. Tato analogie pouze ukazuje, že stejně jako existují různé druhy slávy na (jediném) fyzickém nebi, existují i různé druhy slávy v (jediném) nebi. Skutečnost, že Pavel uvedl tři příklady (slunce, měsíc a hvězdy), neznamená, že existují tři nebesa, stejně jako to, že Pavel v 1. Korinťanům 15:39 uvedl čtyři příklady (lidé, zvířata, ptáci a ryby), neznamená, že existují čtyři nebesa. Nebe by nebylo Nebem, kdyby tam nebyl Ježíš.

Podle Pavla v 2. Korinťanům 12:2 existují alespoň tři (nejmenovaná) Nebesa. Pavel navštívil to třetí.

Otázka: Je v 1 Kor 15,44 naše vzkříšené tělo fyzické, nebo duchovní?

Odpověď: Pavel uvedl podobenství o Izraelitech na poušti a o skále, a právě toto podobenství na tuto otázku odpovídá. Izraelité získávali vodu z fyzické skály, ale nešlo o pouhou fyzickou skálu. Za tou skálou stál jako duchovní síla Kristus. Naše vzkříšená těla budou fyzická, ale nebudou to pouhá fyzická těla. Skrze Krista budeme mít také dodatečný duchovní rozměr.

Justýn Mučedník (psal přibližně v letech 138–165 n. l.) byl řecký filozof, který konvertoval ke křesťanství, které nazýval „pravou filozofií“. Byl si dobře vědom řeckých argumentů, které se posmívaly fyzickému vzkříšení „v těle“, a patřil mezi první, kdo na tyto argumenty odpověděl ve spise O vzkříšení. Úryvky, které z tohoto díla máme, jsou přeloženy ve sbírce Ante-Nicene Fathers, svazek 1, str. 294–299

Otázka: Proč je v 1 Kor 15,45 Ježíš posledním Adamem?

Odpověď: Mezi Adamem a Ježíšem existují zásadní paralely. Od Adama jsme zdědili závažné důsledky, včetně zkažené, hříšné přirozenosti vedoucí ke smrti. Všichni, kdo přijímají Ježíše jako svého Pána a Spasitele, dostávají od Ježíše novou přirozenost a věčný život.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1 Kor 15,45 je Kristus označen jako „duch, který dává život“, znamená to snad, že neměl také fyzické tělo?

Odpověď: Ne. Kristovo tělo je duchovní i fyzické, není pouze duchovní.

Otázka: V 1 Kor 15,50 se píše, že tělo a krev nemohou vstoupit do nebe. Jak tedy můžeme být vzkříšeni s fyzickými těly?

Odpověď: Kdo říká, že oslavené fyzické tělo musí mít pozemské vlastnosti, jako je tělo a krev? Bible to neříká. 1. Korinťanům 15:35–44 naopak jednoduše říká, že budou jiné.

Otázka: V 1 Kor 15,50 se píše, že tělo a krev nemohou vstoupit do nebe. Jak je tedy možné, že Enoch byl vzat do nebe, takže „neviděl smrt“, jak uvádí Žid 11,5?

Odpověď: Je zřejmé, že Všemohoucí Bůh má schopnost proměnit Enocha tak, aby měl oslavené tělo, aniž by okusil smrt. Stejně tak, když budou živí lidé vytrženi do nebe, nemusí okusit smrt ze stejného důvodu.

Stručně řečeno, Bůh mohl proměnit těla Enocha a vytržených věřících tak, aby neokusili smrt, a to stejným způsobem jako u věřících, kteří umírají.

Otázka: Znamenají pojmy „život“ a „smrt“ v 1. Korinťanům 15:51–52 pouze „víru“ a „nevěru“, jak učí bahá’í v knize Bahá’u’lláh a nová éra na str. 270?

Odpověď: Ne, Písmo je jednotné v tom, že dojde k fyzickému vzkříšení.

Kromě 1. Korinťanům 15:51–52 viz také:

Dan 12:2 „A mnozí, kteří spí v prachu země, se probudí, jedni k životu věčnému, druzí k hanbě a věčnému opovržení.“

Zj 20,5: „Ostatní mrtví však nevstali k životu, dokud se nenaplnilo tisíc let. To je první vzkříšení.“

1. Sam 2,6: „Hospodin dává smrt a dává život; svádí do podsvětí a vyvádí z něj.“

Žalm 49:15 „Ale Bůh vykoupí můj život ze Šeolu, neboť mě jistě vezme k sobě.“

Žalm 22:29: „…všichni, kdo sestupují do prachu, před Ním pokleknou…“

Žalm 23:6 Poté, co v Žalmu 23:4 hovoří o stínu smrti, David říká: „Budu přebývat v domě Hospodinově navždy.“

Žalm 49:8–9 „Vykoupení jeho duše je drahé, a nikdy nebude stačit žádná platba, aby žil navěky a neviděl rozklad.“

Žalm 52:8–9 „V milosrdenství Božím doufám navěky. Budu Tě chválit navždy… v přítomnosti Tvých svatých.“

Izaiáš 25:7–8 „Na této hoře [Bůh] pohltí závoj, který zahaluje všechny národy, plachtu, která zakrývá všechny národy; navždy pohltí smrt…“

Izaiáš 53:8–10 Poté, co ve verších 8–9 říká, že ten, kdo za nás trpí, bude zabit a uložen do hrobu bohatého muže, ve verši 10 se píše, že uvidí své potomstvo.

Všechny tyto verše jsou citovány z BSB.

Otázka: Co říká „poslední polnice“ v 1 Kor 15:52 a 1 Tes 4:16–17 o soužení?

Odpověď: Zastánci předtrýzněného výkladu tvrdí, že poslední polnice byla zvláštní polnicí pro věřící a nepatří mezi sedm polnic ze Zjevení. Jiní poukazují na tento verš jako na jeden z největších nedostatků předtrýzněného výkladu. Tvrdí, že se jedná o sedmou polnici ze Zjevení 11:15.

Otázka: Jak může Bůh v 1 Kor 15:52–54 vzkřísit smrtelné tělo věřícího, který byl spálen na popel nebo sežrán lvy?

Odpověď: Bůh je Všemohoucí a může učinit cokoli. Z vědeckého hlediska sice většina našich buněk přežívá (nebo se množí a přežívá) po celý náš smrtelný život, avšak většina atomů, z nichž se naše buňky skládají, jsou jiné atomy než ty, které tam byly před sedmi lety. K vzkříšení z mrtvých tedy nemusíme mít tytéž atomy. Stejně tak jsou buňky „uspořádáním“ atomů. Bůh však může, ale nemusí použít stejné fyzické materiály (tj. atomy), které se nacházejí v pohřbeném těle. Ať už je tedy tělo křesťana pohřbeno nebo zpopelněno (ať už s jeho vůlí, nebo proti ní), nemá to žádný vliv na to, co Bůh učiní. Někteří však v křesťanském pohřbu vidí svědectví o naší jisté naději ve vzkříšení.

Otázka: Jak a proč musí být v 1 Kor 15,54 „to, co je pomíjivé, … oděno v to, co je nepomíjivé“?

Odpověď: Nebylo nám odhaleno celé toto tajemství. Existuje však několik příkladů z přírody, které by mohly naznačovat část odpovědi.

Když je keř nebo malý strom napaden plísní na všech listech, jediným způsobem, jak rostlinu zachránit, je ji porazit a nechat jen vysoký pařez. Vrchol je pryč spolu s „hříchem“ plísně, která jej napadla, ale kořeny tam stále jsou a jsou zdravé. Rostlina často znovu vyroste a za dobu, než vyraší nové listy, může plíseň zmizet, protože neměla kde žít.

Pokud jste si mysleli, že množství DNA v buňce souvisí s tím, jak velký nebo inteligentní je organismus, možná vás velmi překvapí, že buňka žáby obsahuje asi dvacetkrát více DNA než buňka člověka. Žába musí mít nejen DNA, aby mohla fungovat jako vodní pulc, ale musí mít také DNA pro všechny přechodné fáze a konečný výsledek, tedy pro život jako žába dýchající vzduchem. Andělé a démoni se na nás možná dívají a myslí si, jak jsme ubohá a křehká stvoření. My však můžeme vždy říci: „Ale podívejte se na naši duchovní DNA, kterou jsme dostali od našeho Otce!“

Otázka: Co můžete říci nebo udělat, když v 1 Kor 15,58 začnete mít pocit, že vaše úsilí je marné?

Odpověď: Kéž bychom se mohli zeptat Jeremiáše. Měl za sebou dlouhou kariéru, možná přes 55 let, jako prorok. Během svého života, kdy věrně sloužil a snášel vězení i spiknutí proti svému životu, viděl jen hrstku lidí, kteří věřili jeho slovům. Přesto, asi 2 600 let později, jsou lidé inspirováni Božím slovem, které skrze něj přišlo. Řekněme to trochu jinak: Jeremiáš by byl mizerným soudcem toho, jak velký vliv bude mít jeho život a dílo.

Galatským 6:9 nám říká, abychom se nevzdávali, protože víme, že naše práce není marná, pokud v ní vytrváme.

Naším cílem není, aby nás lidé považovali za vlivné, ani abychom byli vlivní. Naším cílem je prostě potěšit Boha a dělat to, co od nás konkrétně chce, ať už se to v očích lidí jeví jako velké nebo malé. Nakonec je radost z toho, že Bůh řekne: „Dobře, dobrý a věrný služebníku!“, větší než veškeré bohatství tohoto pomíjivého světa. Upírejte svůj zrak na konečnou odměnu a zůstaňte v modlitbě blízko Bohu.

Otázka: Vzhledem k tomu, že si v 1 Kor 16,18 nezasloužíme žádné dobré věci, jak si tito zbožní muži zaslouží uznání?

Odpověď: V absolutním smyslu si od Boha nezasloužíme nic kromě spravedlnosti (a díky Bohu, že nám dává milost).

V relativním smyslu nám však Bůh přikazuje, abychom projevovali uznání a povzbuzovali zbožné vedoucí, kteří dobře slouží Bohu i ostatním.

S nadsázkou řečeno, pro křesťana by bylo těžké pracovat pro křesťanského šéfa, který by toto rozlišování neuznával. Šéf by mohl říci: „Ze všech dobrých věcí, které ti v tomto životě byly dány, kterou z nich si opravdu zasloužíš?“ Zaměstnanec by mohl odpovědět: „Žádnou. Vše je z Boží milosti a milosrdenství.“ Šéf by mohl odpovědět: „No, jsem rád, že to chápeš, chtěl jsem ti dát přidáno, ale ty si to prostě nezasloužíš!“

Otázka: Proč v 1 Kor 16,22 Pavel proklíná lidi, kteří nemilují (fileo) Pána?

Odpověď: Pokud to někteří chápou tak, že Pavel chce, aby šli do pekla, není to Boží vůle, jak ukazují Ezechiel 18:23,32 a 2. Petr 3:9, kde se píše, že Bůh nechce, aby kdokoli zahynul. V odpovědi je třeba zvážit tři body.

1. Bez ohledu na to, zda nám to Pavel říká, lidé, kteří nemilují Ježíše, jsou pod kletbou.

2. Pavel, a my s ním, bychom se měli modlit, aby ti, kdo jsou pod kletbou nepoznání Ježíše, uviděli prázdnotu svého života a aby Bůh seslal jakékoli zážitky, i ty bolestivé, které jim ukážou, jak moc potřebují Krista.

3. Pavel i my bychom se měli modlit, aby ti, kdo vykonávají prokleté dílo svádění druhých na scestí, byli prokleti neúspěchem.

Otázka: Jak víme, že 1. list Korinťanům skutečně napsal Pavel?

Odpověď: Nemáme žádný důkaz, který by naznačoval, že to Pavel nenapsal. Samotná kniha 1. Korinťanům to uvádí a raná církev to nikdy nezpochybňovala. Sedmnáct přednicejských autorů uvedlo, že 1. Korinťanům napsal Pavel. Klement Římský, Polykarp, List Diognetovi, Irenej z Lyonu, Muratoriho kánon, Klement Alexandrijský, Tertullian, Hippolyt, Origen, Cyprián Kartáginský, Pierius Alexandrijský, Adamantius, Victorinus z Petau, Metoděj, Athanasius Alexandrijský, Alexandr Alexandrijský a Eusebius z Cesareje.

Pokud předpokládáme, že Pavel zemřel za vlády Nera, jeho smrt by se datovala přibližně do roku 67 n. l.

Otázka: Jak můžeme na základě 1. Korinťanům vědět, že dnešní Písmo je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?

Odpověď: Existují přinejmenším tři dobré důvody.

1. Bůh slíbil zachovat své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. Petrově 1:24–25 a Matoušovi 24:35.

2. Svědectví rané církve. Autoři rané církve až do I. nicejského koncilu (325 n. l.) citovali z 1. listu Korintským asi 755krát, nepočítáme-li narážky. Citovali 65 % 1. listu Korintským, přičemž zlomkové verše počítali jako zlomky. To je 282,6 z celkových 437 veršů.

Zde jsou autoři z doby před Nicejským koncilem, kteří odkazovali na verše z 1. listu Korintským.

1. Klement (96–98 n. l.) je v podstatě dopis Klementa, biskupa Říma, v němž říká Korinťanům, že musí dělat to, co jim Pavel řekl před 50 lety. V kapitole 47 Klement zmiňuje Apollose a Kefáše

Klement Římský cituje 1. list Korintským 2:9, 1. Klement, kap. 34, sv. 1, str. 14, sv. 9, str. 239

Ignác 1. Korinťanům 1:20 ¼ Citát z Ignácova listu Efezským, kap. 18, s. 56–57. Následuje parafráze, ale jedná se o nezaměnitelný odkaz.

Ignác 1 Korinťanům 3:16; 6:19 Narážka v Ignácově listu k Filadelfským, kap. 7, str. 84

1 Korinťanům 6:19 Narážka „jsme chrámy Boží“ v Ignácově listu Efezským, kap. 15, s. 56

Papias píše: „Jak říkají presbyteři“ a cituje 1. Korinťanům 15:25,26 jako slova apoštola. Poté cituje 1. Korinťanům 15:27,28, fragment 5, sv. 1, str. 154.

1 Kor 6,9.10b 1½ Citace z Listu Polykarpa Filipským (110–155 n. l.), kap. 5, str. 34

List Diognetovi (cca 130–200 n. l.)

Didaché (120–150 n. l.)

Muratoriho kánon (170–210 n. l.) ANF sv. 5, str. 603 zmiňuje dva Pavlovy listy Korinťanům, stejně jako dalších 11 Pavlových listů.

2. Klementův list (120–140 n. l.), kap. 11, str. 254, cituje polovinu verše 1 Korinťanům 2:9: „Co ucho neslyšelo a oko nevidělo, co ani do lidského srdce nevstoupilo.“

Melito ze Sard (170–180 n. l.) zmiňuje Lukáše a Marka jako „evangelium“. Zmiňuje 1. list Korinťanům jako dílo apoštola. Cituje z Listu Židům. Projev o Pánově utrpení, kap. 9, s. 760–761

Athenagoras (177 n. l.) říká: „slovy apoštola“ a hned poté cituje 1. list Korinťanům 15,54. Vzkříšení mrtvých, kap. 18, str. 159

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) cituje 1. list Korinťanům 6:12 jako slova Pavla ve svém spise Proti herezím, kniha 4, kap. 37.4, str. 519

Klement Alexandrijský se ptal, co je to moudrost tohoto světa, před kterou nás Pavel varoval v 1. listu Korintským 3:19–21. Stromata (193–202 n. l.), kniha 1, kap. 11

Tertullian (198–220 n. l.) cituje 1. list Korinťanům 8:2 a Galatským 1:7 a 5:7 jako slova apoštola ve spise „O předpisech proti kacířům“, kap. 27, str. 256.

Tertullian (198–220 n. l.) cituje 1. Korinťanům 15:29 ve spise O vzkříšení těla, kap. 48, s. 582

Theodotus, pravděpodobně montanista (cca 240 n. l.), naráží na 1. list Korintským 15:49 v kap. 24, str. 46

Hippolyt (225–235/6 n. l.) cituje část 1. Korinťanům 2:13 jako Písmo ve spise „Vyvrácení všech herezí“, kniha 7, kap. 14, s. 107.

Julius Africanus (232–245 n. l.) cituje 1. Korinťanům 15:12 a uvádí, že tento verš pochází od apoštola, v díle „List Aristidovi“, kap. 1, str. 125

Origenes (225–253/254 n. l.) cituje 1. list Korinťanům 1:24 jako Pavlův text v díle *De Principiis*, kniha 1, kap. 2.1, str. 246. Rovněž cituje 1. list Korinťanům 14:15 jako Pavlův text v díle *De Principiis*, kniha 2, kap. 2, str. 287.

Cyprián byl biskupem v Kartágu od cca roku 246 až do své mučednické smrti v roce 258 n. l. Zmiňuje První Pavlův list Korinťanům a poté cituje 1 Korinťanům 7:10,11 v díle „Cypriánovy spisy – Svědectví“, kap. 90, str. 553. Na Pavla a jeho První list Korinťanům odkazuje také v „Traktátu 12“, druhá kniha, kap. 1, str. 516

Gregor Thaumaturgos (240–265 n. l.) cituje 1. Korinťanům 6:13 jako slova apoštola v díle „Kanonický list“, kap. 1, s. 18.

Pierius z Alexandrie (275 n. l.) cituje 6 z 22 slov z 1. listu Korinťanům 7:7 jako slova Pavla ve „Fragmentu 1“, str. 157

Adamantius (kolem r. 300 n. l.) cituje 1. list Korinťanům 15:29 v „Dialogu o pravé víře“, pátá část, kap. 23, str. 181

Arnobius v díle Proti pohanům (297–303 n. l.), kniha 2, kap. 7, str. 435: „Nezazněla vám nikdy v uších ta známá slova, že moudrost člověka je u Boha bláznovstvím?“ (1. Korinťanům 3:19)

Victorinus, biskup z Petau v dnešním Slovinsku (zemřel mučednickou smrtí v roce 304 n. l.) Ve svém Komentáři k Zjevení blahoslaveného Jana (str. 345) zmiňuje Starý a Nový zákon. Uvádí Pavlovy listy jako Římanům, Korinťanům, Galatským, Efezským, Tesalonickým, Filipským, Koloským a Timoteovi a v kapitole 16 na str. 345 cituje 1. Timoteovi 3:15. Dále na str. 346 cituje 1. Korinťanům 15:53

Metoděj (270–311/312 n. l.) cituje 1. Korinťanům 7:34 jako slova Pavla. „Hostina deseti panen“, rozprava 1, kap. 1, str. 311.

Alexandr z Alexandrie (313–326 n. l.) cituje 1. Korinťanům 2:9 jako slova apoštola Pavla a Koloským 1:16,17 jako slova Pavla v „Listu o ariánské herezi“, 1. list, kap. 5, str. 293

Eusebius z Cesareje (318–325 n. l.) cituje celý text 1 Kor 15,55–56. „Důkaz evangelia“, kniha 4, kap. 11, str. 7

Po Nicejském koncilu

Eusebius z Cesareje (318–339/340 n. l.) napsal celé komentáře k Lukášovi a 1. listu Korinťanům. „Nicejští a postnicejští otcové“, druhá série, sv. 1, str. 41

Hegemonius (4. století) cituje 1 Korinťanům 13,8–10 slovy: „Neboť v tom prvním listě Korinťanům Pavel říká…“ (mluví Archelaus) „Disputace s Manesem“, kap. 37, s. 211

Zeno (4. století)

Victorinus z Říma (po roce 363 n. l.)

Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) uvádí seznam knih Nového zákona ve Svátečním listu 39, str. 552

Hilary z Poitiers (355–367/368 n. l.) cituje 1. list Korinťanům 3:8 jako „ta slova adresovaná Korinťanům“ v díle O Trojici, kniha 8, kap. 5, str. 139

Dílo *Synopsis Scripturae Sacrae* (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje dva Pavlovy listy Korinťanům jako součást Nového zákona. Cituje 1. list Korinťanům 1,1–2a.

Schizmatický Lucifer z Cagliari (370/371 n. l.)

Marcellus z Ancyry (kolem roku 374 n. l.)

Basil z Kappadokie (357–378/379 n. l.) cituje 1. Korinťanům 3:13 jako text apoštola. O Duchu, kap. 15.36, str. 22. Rovněž uvádí, že 1. Korinťanům 7:6 je od Pavla. Dopis 8, kap. 3, str. 117

Synoda v Laodiceji (ve Frýgii) (343–381 n. l.) v kánonu 60, str. 159, uvádí seznam knih Starého a Nového zákona. Kánon 59, str. 158, stanoví, že v kostele smí být čteny pouze kanonické knihy Starého a Nového zákona.

Ambrosiaster (po roce 384 n. l.)

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.)

Ambrož Milánský (370–390 n. l.)

Apollinaris z Laodiceje (kolem 390 n. l.)

Pacian z Barcelony (342–379/392 n. l.)

Gregor z Elviry (po r. 392 n. l.)

Amfilochius (–397 n. l.) v díle Iambi ad Seleucum

Gregor z Nyssy (cca 356–397 n. l.) 1. Korinťanům 15:51, 52 „božský apoštol … Korinťanům“ O stvoření člověka, kap. 32.6, str. 412

Didymus Slepý (398 n. l.)

Makarios/Symeon (4. nebo 5. století)

Maximinus (4. nebo 5. století)

Petilianus (4. nebo 5. století) odkazuje na 1. Korinťanům 7:5

Timotej z Alexandrie (4. nebo 5. století)

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.)

Flavian z Antiochie (404 n. l.)

Gaudentius (po roce 406 n. l.)

Jan Zlatoústý (392–407 n. l.) musel 1. list Korinťanům opravdu oceňovat, protože o něm sepsal 44 kázání, která se dochovala dodnes. Uvádí, že 1. list Korinťanům napsali Pavel a Sosthenes.

Chromatius (zemřel 407 n. l.)

Severian (po r. 408 n. l.)

Niceta z Remesiany (366–cca 415 n. l.)

Orosius/Hosius z Bragy (414–418 n. l.) cituje část 1. listu Korintským 15:10 jako Pavlovo dílo. Obrana proti pelagiánům, kap. 10, str. 127

Jeroným (373–420 n. l.)

Sozomen (370/380–425 n. l.) cituje 1. list Korinťanům 11:12 jako slova apoštola Pavla. Sozomenova Církevní historie, kniha 4, kap. 29, str. 324

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) cituje 1. Korinťanům 10:17 jako slova apoštola Pavla v díle O Božím městě, kniha 17, kap. 5, str. 345

Polipelagián Jan Cassian (419–430 n. l.) cituje čtvrtinu verše z 1. listu Korinťanům 3:16; 4:16 jako slova Pavla v díle „Instituty Jana Cassiana“, kniha 9.3, str. 264

Marcus z Eremity (po r. 430 n. l.)

Cyril Alexandrijský (444 n. l.)

Hesychius z Jeruzaléma (–450 n. l.)

Speculum (5. století)

Theodoret z Kyrusu (biskup a historik) (423–458 n. l.)

Varimadum (445/480 n. l.)

Důkazy o kacířích a padělaných knihách

Marcion odkazuje na 1. list Korinťanům podle Tertulliana.

Gnostik Ptolemaios se podle Irenea odvolával na 1. list Korinťanům 2:15.

Kacíř Priscillian (kolem roku 385 n. l.)

Donatistický kacíř Tyconius (po r. 390 n. l.)

Kacíř Pelagius (416–418 n. l.)

Pelagiánský kacíř Theodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.)

Všechny tyto texty máme k dispozici i dnes.

3. Nejstarší rukopisy 1. listu Korinťanům, které máme k dispozici, vykazují drobné rozdíly v textu, ale žádné teologicky významné chyby.

str. 11 1 Kor 1,17–23; 2,9–12, 14; 3,1–3, 5–6; 4,3–5,5, 7–8; 6,5–7, 11–18; 7,3–6, 10–14. 7. století. Shoduje se s rukopisem Sinaiticus

7. století – 1968 – Text Nového zákona.

str. 14 – 1 Kor 1:25–27; 2:6–8; 3:8–10 5. století. Alexandrijský text.

5. století? – 1968 – Text Nového zákona.

str. 15 (=Papyrus Oxyrhynchus 1009) 1 Kor 7:18–8:4 (konec 3. století). Publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“ obsahuje obrázek str. 15 na str. 84. Zde je datace:

3. století – 1968 – Text Nového zákona.

3. století – 1975 – Alandovo třetí vydání

3. století – 1998 – Alandovo čtvrté revidované vydání

konec 3. století (Philip Comfort a David P. Barrett v knize „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“, 1999)

p34 – 1 Kor 16,4–7; 10; 2 Kor 5,18–21; 10,13–14; 11,2,4,6–7 (7. století) alexandrijský text.

7. století – 1968 – The Text of the New Testament.

str. 46 Chester Beatty II, 100–150 n. l. 1 Kor 1:1–9:2; 9:4–14:14; 14:16–15:15; 15:17–16:22 (99 % neboli 431/437 veršů) a další části Pavlových listů a Listu Židům. Publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“ obsahuje na str. 192 fotografii části p46. Na str. 197–198 se dále uvádí, že kvalita a stichiometrické značky naznačují, že text napsal profesionální písař.

První polovina 3. století – 1936 – Frederic G. Kenyon podle publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“.

2. století, 200 n. l. – 1935 – Ulrich Wilken podle publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“.

200 n. l. – 1968 – The Text of the New Testament.

81–96 n. l. – 1988 – Young Kyu Kim podle publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts.

kolem roku 200 n. l. – 1975 – Aland a kol., třetí vydání.

Kolem roku 200 n. l. – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání.

Počátek až polovina 2. století – 1999 – Kompletní text nejstarších rukopisů Nového zákona. Toto datování je částečně založeno na tom, že rukopis je velmi podobný papyru Oxyrhynchus 8 (konec 1. nebo počátek 2. století) a papyru Oxyrhynchus 2337 (konec 1. století).

str. 61 Římanům 16:23,25–27; 1. Korinťanům 1:1–2, 2–6; 5:1–3, 5–6, 9–13; Filipským 3:5–9, 12–16; Koloským 1:3–7, 9–13; 1. Tesalonickým 1:2–3; Titovi 3:1–5, 8–11, 14–15; Filemonovi 4–7. cca 700 n. l.

kolem roku 700 n. l. – 1968 – Text Nového zákona.

kolem roku 700 n. l. – 1975 – Aland a kol., třetí vydání.

kolem roku 700 n. l. – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání.

Vaticanus [B] 325–350 n. l.

Sinaiticus [Si] 340–350 n. l.

Bohairský koptský [Boh] 3./4. století

Sahidská koptská [Sah] 3./4. století

Gotický [Goth] 493–555 n. l.

Alexandrinus [A] kolem roku 450 n. l.

Efraemův reskript [C] 5. století

Více informací o raných rukopisech 1. listu Korinťanům najdete na stránce www.BibleQuery.org/1 Corinthians Manuscripts.html.