Otázka: Co jsou v 1. knize Paralipomenon 1 a 2 Paraleipomenon?
Odpověď: V řeckém překladu Septuaginty se 1. a 2. kniha Letopisů nazývaly 1. a 2. Paraleipomenon. Katolické Bible také používaly tento název, ale obsah je stejný.
Otázka: Proč je v 1. knize Letopisů tolik rodokmenů?
Odpověď: Kniha Letopisů byla pravděpodobně napsána později než Knihy králů, po exilu Judy. Pro Židy se stalo důležité pamatovat si své předky a tím si uvědomovat, kým jako národ jsou. Některé z těchto rodokmenů nám také ukazují část rodokmenu Marie a Josefa.
Otázka: Jaký je v 1. knize Letopisů rozdíl v zaměření mezi knihami Letopisů a Královských?
Odpověď: Mezi těmito dvěma spisy existuje řada rozdílů.
Čas: Kniha Letopisů byla napsána později, po exilu. Klade důraz na rodokmeny, které byly důležité pro navracející se Židy.
Čísla: Kniha Letopisů je v Bibli knihou nejvíce zaměřenou na čísla, uvádí velikost armád a počty kněží a potomků.
Odkazy: Kniha Královská zmiňuje „Knihu/Letopisy králů Izraele“, „Knihu/Letopisy králů Judska“ a „Knihu/Letopisy králů Izraele a Judska“ ve 32 verších. Kniha Letopisů zmiňuje knihy různých králů pouze 12krát a nikdy nezmiňuje „Knihu/Letopisy králů Judska“, aniž by zmínila také Izrael.
Království vs. chrám: Nehemiáš i 1. a 2. kniha Královská kladou důraz na království Izraele a Judy. Kroniky a Ezdráš je také zmiňují, ale větší důraz kladou na chrám.
Mezinárodní vztahy: Kniha Královská se zaměřuje na bitvy a spojenectví s Aramem, Edomem, Moábem a sousedními královstvími, včetně Egypta. Kniha Letopisů se zaměřuje na obchodní spojenectví s Hiramem z Týru, královnou ze Sáby a Egyptem.
Důsledky bezbožnosti vs. pokání: Knihy Královské se více zaměřují na důsledky hříchů králů, zatímco Knihy Letopisů vyprávějí o jejich osobním vztahu s Bohem.
David: Kniha Letopisy nám o Davidovi mnoho neříká, kromě toho, že chtěl postavit chrám. Kniha Královská nám o Davidovi neříká téměř nic, protože David byl popsán v 1. a 2. knize Samuelově.
Šalomoun: Kroniky nám o Šalomounovi říkají jen málo, kromě toho, co se týká stavby chrámu a jeho bohatství. S výjimkou faraonovy dcery vypráví pouze Kniha králů o závažných morálních kompromisech, které Šalomoun učinil.
Manasseho pokání, které nemělo žádný politický dopad, je zmíněno pouze v Knize letopisů. Manasse odstranil mnoho modlářských oltářů, ale jeho pokání nemělo na království téměř žádný vliv.
Jehoiakimovi je věnována větší pozornost ve 2. knize Letopisů 36 než ve 2. knize Královské 24.
Geografie: V období mezi rozdělením království a vládou Ezechiáše se Kniha Letopisů, která se zabývá chrámem, zaměřuje spíše na jižní část, tedy na Judsko, zatímco Kniha Králů podrobně pojednává o obou královstvích. V důsledku toho Kniha Letopisů neuvádí data ani délku vlády izraelských králů, zatímco Kniha Králů poskytuje informace jak o Judsku, tak o Izraeli. Kniha Králů také obsahuje více materiálu o Eliášovi a Elizeovi.
Doba vzniku: Kroniky byly sepsány později a pravděpodobně předpokládaly, že čtenář zná Knihy králů. O návratu Židů za vlády perského krále Kýra vyprávějí Kroniky, nikoli Knihy králů.
Poučení: Kronikář ukazuje, že spravedlivé jednání přináší hmotné výhody. Kniha Královská však také ukazuje důsledky poslušnosti či neposlušnosti vůči Bohu.
Všimněte si, že žádná fakta nebyla zamlčena, protože 1. a 2. kniha Královská byly napsány dříve než 1. a 2. kniha Letopisů.
Otázka: Jaké jsou v 1. a 2. knize Letopisů nesrovnalosti v číslech ve srovnání s knihami Samuelovými a Královskými?
Odpověď: Doktrína neomylnosti říká, že biblické rukopisy byly v originálech bezchybné, ale že do kopií, které máme dnes, se vkradly některé chyby, které nemají vliv na víru ani na praxi. Lidé, kteří se drží doktríny neomylnosti, bez výhrad uznávají následující chyby opisovačů v knihách Samuelových, Královských a Letopisů. Z 18 až 20 chyb opisovačů se asi dvě třetiny vyskytují v knihách Samuelových a Královských častěji než v Letopisech. Chyby opisovačů jsou:
1 Sam 16:10 (osm synů) vs. 1 Kr 2:13–15 (sedm synů)
2 Sam 8:4 (1 700 jezdců) vs. 1 Kr 18:4 (7 000 jezdců)
2 Sam 10:18 (700 vozatajů) vs. 1 Kr 19:18 (7 000 vozatajů)
2. Sam 23:8 (800 zabitých nepřátel) vs. 1. Kron 11:11 (300 zabitých nepřátel)
2 Sam 24:9 (800 000 + 500 000) vs. 1 Kr 21:5 (1 100 000 včetně 470 000) (možná chyba opisovače, možná ne)
2 Sam 24:13 (7 let) vs. 1 Kron 21:12 (3 roky)
1 Král 4:26 (40 000 stájí) vs. 2 Kron 9:25 (4 000 stájí)
1 Král 5:11 (20 korů olivového oleje, masoretský text, 20 000 korů v Septuagintě) vs. 2 Kron 2:10 (20 000 korů olivového oleje)
1 Král 5:16 (3 300 předáků) vs. 2 Kron 2:18 (3 600 předáků)
1 Kr 7:20b (200 granátových jablek) vs. 2 Krn 3:16b (100 granátových jablek)
1 Kr 7:26 (2 000 batů) vs. 2 Krn 4:5 (3 000 batů)
1 Kr 9:23 (550 velitelů) vs. 2 Krn 8:10 (250 velitelů)
2 Král 8:26 (22 let) vs. 2 Kron 22:2 (42 let v masoretském textu. Muselo mu být 22, jinak by byl starší než jeho otec)
2 Kr 24:8 (18 let) vs. 2 Krn 36:9 (8 let)
Ž 60:1 (12 000) vs. 1 Kr 18:12 (18 000)
(Zřejmě mi unikly tři až pět opisovatelských chyb.)
Otázka: Je v 1. Kron. 1:32 to, že Ketura byla Abrahamovou konkubínou, v rozporu s tím, že v Gn 25:1 je Ketura Abrahamovou manželkou, pokud tedy konkubína a manželka nejsou synonyma, jak tvrdí muslim Ahmed Deedat?
Odpověď: Ne, nejsou to synonyma, a ne, nejde o rozpor. Konkubína je druh manželky. Obvykle by děti konkubíny neměly stejné dědictví jako děti manželky, která nebyla konkubínou. Poctivý muslim by s tím neměl mít žádný problém, protože Mohamed měl konkubínu jménem Marie/Miriam Koptka. Jejich vztah byl zákonný, protože byla konkubínou, ale neměla práva jako Mohamedovy manželky, které konkubínami nebyly.
Otázka: Jaké byly v té době hlavní světové války, o nichž se píše v 1. a 2. knize Letopisů a v 1. a 2. knize Královské?
Odpověď: Zde jsou známé války, které se v té době ve světě odehrávaly.
1003 př. n. l. David dobývá Jeruzalém
1000 př. n. l. V Číně porazili Čou dynastii Šang
cca 998 př. n. l. Izrael pod vedením Davida proti Moábům, 10 000 zabitých
cca 997 př. n. l. Izraelská občanská válka – Absalom – 2. Sam. 18:7, 20 000 zabitých
969 př. n. l. Egypt vyplení město Gezer jako svatební dar pro Šalomouna
950 př. n. l. Libyjec Šišak nastupuje na egyptský trůn
926 př. n. l. Egyptský Šišak napadá Judsko
>926 př. n. l. Boj mezi Jeroboámem a Abijášem, Izrael a Juda, 500 000 mrtvých
918 př. n. l. Šišak zničil Taanach
911–894 př. n. l. Vojenské tažení asyrského krále Adada Nirariho II.
909 př. n. l. U Gibbetonu obléhají Izraelité Filištínce
900 př. n. l. San Lorenzo v Mexiku bylo zničeno povstáním
897 př. n. l. Ethbaal svrhává krále Phellese v Týru
889–886 př. n. l. Asyrské tažení Tukulti Ninurty II.
884/3–878 př. n. l. Vojenské tažení asyrského krále Ašurnasirpala II.
866 př. n. l. Vojenské tažení asyrského krále Ašurnasirpala II.
859–824 př. n. l. Asyrský Šalmaneser III. podnikl 32 tažení
858 př. n. l. Vojenské tažení asyrského krále Ašurnasirpala II.
858 př. n. l. Asýrie bojuje proti Urartuům
857 př. n. l. Asyřané útočí na Bit-Adini (Eden)
857 př. n. l. Asyřané dobývají Karkemiš
856 př. n. l. Asýrie bojuje proti Urartu
cca 855 př. n. l. Izrael proti Aramejcům – 1. Královská 20:29, 127 000 zabitých
853 př. n. l. U Karkaru, Asyřané proti koalici – remíza
850–841 př. n. l. Asyřané bojují proti Aramejcům
850 př. n. l. Asýrie obléhá Gannanatu
9. století Hasanlu v Urartu bylo vypáleno
843 př. n. l. Asyřané vyplenili Allabrii, Parsuu, Abdadani, Khaban a Namri
841 př. n. l. Asyřané bojují proti Hazaelovi, ale nedokážou dobýt Damašek
841 př. n. l. Jehu se vzbouří a zabije izraelského i judského krále
841 př. n. l. Asyřané porážejí Parasku
839 př. n. l. Asýrie vede tažení v Kilikii
836 př. n. l. U Hamadánu bojuje Šalmaneser III. proti Médům
835 př. n. l. Asyřané vyplenili město Šalmnas
832 př. n. l. U Arsanies porážejí Asyřané Urartijce
831 př. n. l. V Patinu dochází k povstání proti Asýrii
830–827 př. n. l. Asýrie bojuje proti Urartu.
828 př. n. l. Asyřané bojují proti Urartu a vyplenili Musasin
826–820 př. n. l. Asyrské povstání
824–805 př. n. l. Rozšíření Urartské říše
809 př. n. l. Asýrie bojuje proti Médii
808 př. n. l. Asyřané bojují proti Guzanu
807–806 př. n. l. Asyřané bojují proti Mannaeanům
cca 806–804 př. n. l. Zakir z Hamatu a Luash bojují proti městu Damašku
804–733 př. n. l. Další dobytí Urartu
804–802 př. n. l. Asyřané zaútočili na Damašek a dobyli ho
801 př. n. l. Asýrie útočí na Khubbushkii
800 př. n. l. Spartané dobývají Lakonii
800–799 př. n. l. Asýrie bojuje proti Médii
800–700 př. n. l. Núbie (Súdán) se odtrhává od Egypta
798 př. n. l. Asyřané bojují proti Lushii
797 př. n. l. Asyřané bojují proti Namrimu
793–792 př. n. l. Asýrie bojuje proti Médii
791 př. n. l. Asýrie útočí na Khubbushkii
789–787 př. n. l. Asýrie bojuje proti Médii
786 př. n. l. Asyřané bojují proti Kisku
785–784 př. n. l. Asýrie napadá Khubbushkii
771 př. n. l. V čínském Hao zabíjejí barbaři z kmene Rong krále Zhou Youa
770 př. n. l. Vzpoura proti dynastii Čou; dynastie Čou přesouvá hlavní město
745 př. n. l. Asyrský král Tiglat-Pileser III. dobývá město Damašek
743 př. n. l. Občanská válka v Asýrii
743 př. n. l. Asyřané dobývají město Kašpuna nedaleko Týru a Sidonu
743–740 př. n. l. Asyřané obléhají Arpad
740 př. n. l. Spartané dobývají Messénii
740–710 př. n. l. Skythové porážejí Kimmerijce
738 př. n. l. Yaudi v Sýrii povstávají proti Asyřanům
736 př. n. l. Řekové dobývají fénickou Maltu
735–715 př. n. l. Edomité zajali Židy za vlády Achaza (2. Kron. 28:17)
735–715 př. n. l. Filistínci přepadají Judsko za vlády Achaza (2. Kron. 28:18)
734 př. n. l. Korint dobývá Korfu z rukou Eretrianů
734 př. n. l. Tiglat-Pileser vyplení město Hazor v Izraeli
cca 733 př. n. l. Izrael poráží Judsko (2. Kron. 28:6), 120 000 zabitých
732 př. n. l. Asyřané dobývají Damašek
731–724 př. n. l. Král Piye a Napataané dobývají Egypt
724–722 př. n. l. Asyřané obléhají město Týros
722 př. n. l. Asyřané potlačují povstání v jižní Chaldeji
722 př. n. l. Asyrský král Sargon II. dobývá Samaří
721 př. n. l. Asyřané dobývají Urartu
720 př. n. l. Asýrie poráží Arpad, Simirus, Damašek a Samaří
720 př. n. l. Asyřané vyplenili Arpad a Qarqar
717 př. n. l. Asyřané porážejí Karkemiš
715 př. n. l. Asyřané vyplenili filistinská města Ašdod a Gát
714 př. n. l. Sargon II. podniká nájezdy na jezero Van a na kmen Mannai v Arménii
713–679 př. n. l. Asyřané a Kimérové útočí na Urartu
712 př. n. l. Asyřané dobývají Ekron ve Filistii
708 př. n. l. Asyřané dobývají Samsat v Anatolii
701 př. n. l. Král Sennacherib a Asyřané dobývají město Usse nedaleko Tyru
701 př. n. l. Asyřané obléhají Sidon ve Fénicii
701 př. n. l. U Eltekahu se Asyřané střetávají s Egypťany
701 př. n. l. Asyřané vyplenili Megiddo, Samaří a Gibeu
701 př. n. l. Asyřané dobývají Ekron
701 př. n. l. Asyřané vyplenili Lachiš, 1,5 tisíce mrtvých
701 př. n. l. Asyrská armáda utrpěla porážku před Jeruzalémem, 185 tisíc mrtvých
700 př. n. l. Bitva u Chalkidy a Eretrie
700 př. n. l. Asýrie srovná Karatepe se zemí
700 př. n. l. Asýrie bojuje proti Kašku
698 př. n. l. Asyřané dobývají Tarsus
689 př. n. l. Asyřané vyplenili Babylon
686 př. n. l. Asyřané bojují proti Arabům
680 př. n. l. Kimérové dobývají Frýgii
678 př. n. l. Asyřané potlačují babylónské povstalce
678 př. n. l. Skythové útočí na Asyřany
676–673 př. n. l. Asyřané obléhají Sidon po dobu 3 let
675/671 př. n. l. Asyřané dobývají Memfis
674 př. n. l. U Sile porážejí Egypťané Asyřany
672 př. n. l. Asyřané podmanili Egypťany
671 př. n. l. Asyrský král Esarhaddon dobývá město Memfis v Egyptě
670 př. n. l. Egypťané se vzbouřili proti Asyřanům
kolem 670 př. n. l. Skythové vtrhli do království Mannai.
669 př. n. l. Asyrský král Esarhaddon umírá při tažení proti Egypťanům
668 př. n. l. Král Pheidon z Argosu poráží Sparťany
667 př. n. l. Ašurbanipal dobývá Egypt.
665 př. n. l. Ašurbanipal útočí na Fénicii a později na Egypt
664 př. n. l. Tantamani osvobozuje Egypt
664–657 př. n. l. Faraon Psammetichos I. sjednocuje Egypt
663 př. n. l. Asyřané vyplenili egyptské Théby
653 př. n. l. Skythové ovládají Médy
653 př. n. l. Asyřané porážejí národ Elam.
653 př. n. l. Egypt se osvobodil od Asýrie
652–643 př. n. l. Šamaš-šum-ukin se vzbouřil proti asyrskému králi Ašurbanipalovi
cca 650 př. n. l. Mesenští se vzbouřili proti Sparťanům
650 př. n. l. Skythové a Kimérové napadají Palestinu
648 př. n. l. Asyřané vyplenili Babylon
646 př. n. l. Asyřané vyhnali Elamity do exilu
642–639 př. n. l. Asyřané napadají Elam a vyplenili Súsy
638 př. n. l. U řeky Hong v Číně poráží Chu vévodu Xianga ze Songu
cca 631/627 př. n. l. Médové pod vedením Kyaxarese obléhají Ninive, hlavní město Asýrie
630 př. n. l. Kmen Di zaútočil na severní Čínu
626/625 př. n. l. Babylóňané získávají nezávislost
625 př. n. l. Méd Kyaxares svrhává nadvládu Skythů
623 př. n. l. Kmen Di napadá severní Čínu
620 př. n. l. Kmen Di útočí na severní Čínu
616–612 př. n. l. Konec Asyrské říše
615 př. n. l. Dobytí asyrského města Arrapkha
614 př. n. l. Dobytí města Aššuru
614 př. n. l. Médové se pokoušejí dobýt město Ninive
cca 613–7–8/612 Médové vyplenili Ninive (Babylóňané přišli na pomoc Médům příliš pozdě)
612 př. n. l. Médové dobývají Arménii
612–609 př. n. l. Zničení posledních Asyřanů
609–606 př. n. l. Babylóňané napadají severní Izrael
609/608 př. n. l. Egypťané zničí Megiddo a zaútočí na Gazu
606–605 př. n. l. Útok na severní Čínu
604 př. n. l. U Karkemiše poráží Babylón Egypt
11.–12. 605/604 Babylóňané vyplenili město Aškelon ve Filistii
603 př. n. l. Babylóňané vyplenili Ekron
601 př. n. l. Babylóňané a Egypťané remizují s těžkými ztrátami
599–598 př. n. l. Babylóňané bojují s Araby
16. 3. 597 př. n. l. Babylóňané dobývají Jeruzalém
596 př. n. l. Babylóňané bojují proti Elamu
593 př. n. l. Egypťan Psamtik II. spolu s řeckými, fénickými a židovskými žoldáky porazili Kuš
591 př. n. l. Egypt napadá Núbii
589–587/586 př. n. l. Židé povstávají proti Babylóňanům
586/5–573/2 př. n. l. Nebúkadnesar II. z Babylonu obléhá Týros a dobývá ho
581 př. n. l. Babylóňané deportují další obyvatele z Judska
568–567 př. n. l. Vůdce Apries a Babylóňané vtrhli do Egypta
559 př. n. l. Médové a Babylóňané spojili síly proti Peršanům
Otázka: Jaké události se v této době odehrály na Blízkém východě, jak je popsáno v 1. a 2. knize Letopisů a v 1. a 2. knize Královské?
Odpověď: Zde je mnoho z nich.
969 př. n. l. Egypt vyplenil Gezer kvůli svatebnímu daru pro Šalomouna
950/945 př. n. l. Libyjec Šišak se stává egyptským faraonem
926 př. n. l. Egyptský Šišak napadá Judsko
>926 př. n. l. Jeroboám z Izraele bojuje proti Abijášovi z Judska, 500 000 mrtvých (2. Paralipomenon 13:17)
cca 613–7–8/612 Médové vyplenili Ninive (Babylóňané přišli na pomoc Médům příliš pozdě)
604 př. n. l. U Karkemiše poráží Babylón Egypt
970 př. n. l. Vysvěcení Šalomounova chrámu
cca 870 př. n. l. Hladomor za Elijáše v Izraeli
765 př. n. l. Mor v Ninive
15. 6. 763 Úplné zatmění Slunce
759 př. n. l. Mor v Ninive v době Jonáše
16. března 597 př. n. l. První velké vyhnanství do Babylonu
587/586 př. n. l. Juda byla odvedena do babylonského zajetí
538 př. n. l. Návrat vyhnanců do Jeruzaléma
540–10. 12. 539 Peršané dobývají Babylonskou říši
336–6/323 př. n. l. Říše Alexandra Velikého
Otázka: Jsou lidé z „Diphath“ v 1. Kronice 1:6 ti samí jako lidé z „Riphath“ v Genesis 10:3?
Odpověď: Pravděpodobně ano. Jedná se zřejmě o písařskou chybu a o lidech z Riphatu nemáme žádné další záznamy.
Otázka: Jakým způsobem byl Nimrod v 1. knize Paralipomenon 1:10 mocným lovcem na zemi?
Odpověď: Hebrejské slovo v 1. knize Paralipomenon 1:10 (vyslovuje se gib-BOR) jednoduše znamená „mocný“, což může znamenat zkušeného lovce, zkušeného válečníka, šampiona, obra nebo mocného v jiném smyslu. Překlad Septuaginty od Lancelota Brentona to překládá jako „mocný lovec“ s poznámkou pod čarou, že v řečtině to znamená „obr, lovec“. V jistém smyslu byl Nimrod „obrem“ mezi lidmi, ať už šlo o jeho fyzickou velikost, nebo o jeho válečnické schopnosti. Mnozí křesťané věří, že Nimrod lovil lidi jako válečník a zakladatel říše. Někteří lidé vidí v sumerských příbězích o Gilgamešovi tradici prvního zakladatele říše a možná se Bible na tohoto muže odkazuje jako na Nimroda.
To odráží to, co o Nimrodovi říká Genesis 10:9. Hebrejské podstatné jméno zde (vyslovované TSAH-yid) znamená lovec. Překlad Septuaginty od Lancelota Brentona uvádí v Genesis 10:9 „obří lovec“.
Dnes mohou být někteří „obři“ v boji nebo v podnikání, ale po smrti jim to k ničemu není.
Otázka: Má být v 1. knize Paralipomenon 1:42 „Jakan“ nebo „Akan/Waqan“?
Odpověď: Masoretský text uvádí Jakan (vyslovuje se Yakan), ale ve větě zřejmě chybí nezbytná spojka we (a), takže by to možná mělo být Akan/Waqan.
Otázka: Proč se v 1. knize Paralipomenon 2:3 oženil Juda s Kanaánkou?
Odpověď: Zákaz sňatků s kanaánskými nepřáteli Izraele byl vydán až za Mojžíšových časů, o 400 let později.
Otázka: Kdo byl v 1. knize Paralipomenon 2:7 Achan/Achar, ten, kdo způsobil Izraeli potíže?
Odpověď: Jedná se o Achána, který v knize Jozue 7 tajně odnesl část kořisti z města Jericha.
Otázka: V 1. Kronice 3:5, jmenoval se Batšebin otec Ammiel, nebo Eliam, jak uvádí 2. Samuelova 11:3?
A: Jedná se s největší pravděpodobností o chybu opisovače způsobenou záměnou písmen „l“ a „m“ v hebrejštině. „Eliam“ znamená „Bůh/bůh je příbuzný“ a „Ammiel“ znamená „Příbuzný je Bůh/bůh“. Jelikož Kniha letopisů byla sepsána později než 2. kniha Samuelova, je pravděpodobnější, že jméno v 2. knize Samuelově je zachováno správně. Jméno „Ammiel“ se vyskytuje v 1. knize Letopisů 3:5 jak v masoretském textu, tak v Septuagintě, takže k této záměně došlo ještě před vznikem řeckého překladu Septuaginty. Byla nalezena starověká hebrejská pečeť s jménem „Eliam“.
Otázka: Kdo přesně byli Davidovi synové v 1. Kronice 3:5–8, 14:4–7 a 2. knize Samuelově 5:14–16?
Odpověď: 2. Samuelova 5:14–16, 1. Paralipomenon 3:5–8 a 1. Paralipomenon 14:4–7 uvádějí: Šammua, Šobab, Nátan, Šalomoun, Ibhar, Elišua (Elišama v 1. Paralipomenon 3:5–8), Nefeg, Jafja, Elišama, Eliada a Elifelet. 1. Paralipomenon 3:5–8 uvádí dvakrát Elishamu, zatímco ostatní texty uvádějí Elishuu a Elishamu. Kromě toho 1. Paralipomenon 3:5–8 zmiňuje podruhé také Elifeleta a Nogaha. V 1. Paralipomenon 3:5–8 se možná jedná o překlep u druhého zmínění Elifeleta, ale David mohl mít kromě uvedených synů i další.
Otázka: Bylo v 1. knize Paralipomenon 3:9 možná devět synů, kteří měli před Šalomounem nárok na trůn, jak někteří předpokládají?
Odpověď: Mohlo by tomu tak být, pokud by byli Davidovi synové uvedeni v pořadí podle data narození. Amnon, Absalom a Adonijáš byli jistě starší než Šalomoun a Šalomoun se narodil, když byl David již starší. Nic však nenaznačuje, že by tento seznam byl seřazen podle pořadí jejich narození.
Otázka: Byl Šallum/Joachaz v 1. Kronice 3:15 čtvrtým synem Josiáše?
Odpověď: Ne, protože Zedekiah, syn uvedený jako třetí, měl v roce 609 př. n. l., kdy se Jehoahaz stal králem ve věku 23 let, teprve deset let.
Zde se můžeme poučit o jednom aspektu výkladu Bible. Kdykoli narazíte na seznam dětí, nemusí to nutně znamenat, že se děti narodily v pořadí, v jakém jsou uvedeny.
Otázka: Byl Šallum v 1. Kronice 3:15 křestním jménem krále, jehož trůnním jménem bylo Joachaz, jak naznačují někteří skeptici?
Odpověď: Křesťanští komentátoři se shodují, že Šallum bylo jiné jméno pro Joachaza. Není však známo, zda Šallum bylo křestní jméno, které dostal při narození, nebo přezdívka, kterou získal později.
Otázka: Byl v 1. Kronice 3:19 Zerubábelovým otcem Pedaiah, nebo Šealtiel, jak uvádějí Ezdráš 3:2,8; 5:2; Nehemiáš 12:1; Aggeus 1:1,12,14; 2:2,23 a Matouš 1:12?
Odpověď: Některé děti mají jak biologického otce, tak adoptivního otce. Podle 1. knihy Paralipomenon 3:17–18 byli Šealtiel a Pedaiah bratři. Šealtiel byl nejstarší, ale stává se, že nejstarší mužský dědic nemá syna, který by pokračoval v královské linii. Křesťanští učenci uvádějí dvě různé odpovědi.
Pedaiah zemřel a Šealtiel adoptoval Zerubábela. Byl to nejen milosrdný čin, ale také to Šealtielovi zajistilo královského nástupce.
Šealtiel zemřel a Pedaiahův nejstarší syn měl pokračovat v Šealtielově linii a královské nástupnictví.
Otázka: Kdo jsou Hagrité v 1. Kronice 5:10, 19, 20, 22?
Odpověď: Neměli jsme žádné archeologické záznamy o Hagritech, dokud nebyly nalezeny asyrské nápisy z doby Sennacheriba a Tiglat-Pilesera III., které zmiňují Hagrity jako aramejský kmen. Hagrité nejsou pouze potomky Hagar, neboť Žalm 83:6 zmiňuje jak Hagrity, tak Izmaelity spolu s dalšími východními národy.
Ačkoli pozdější autoři Strabo a Ptolemaios (5.19.2) zmiňují Agraioi žijící v severní Arábii, pravděpodobně se nejedná o stejný kmen.
Plinius v NH 6.159–161 rovněž zmiňuje Agraei, a ti jsou pravděpodobně obyvateli Hofuf-thaj v oáze al-Hasa ve východní Arábii přímo na západ od Bahrajnu a navzdory podobnosti jmen nemají s Hagrity nic společného.
Otázka: Vzhledem k tomu, že válka v 1. Kronice 5:22 byla z Boží vůle, jak by mohl být Bůh Bohem míru?
Odpověď: Bůh nakonec způsobí, že všechny války ustanou (Žalm 46:9). Dokud však ten čas nenastane, někdy vedení války přispívá k dosažení míru, a Izraelité zde vedli válku pro Boží mír a ochranu kmenů za Jordánem.
Měli bychom zpochybnit základní předpoklad pacifismu. Gleason Archer v knize *Encyclopedia of Bible Difficulties* (str. 219–220) říká: „Je skutečně projevem dobroty neklást zlu žádný odpor? Můžeme říci, že skutečně dobrý chirurg by neměl nic dělat, aby odstranil rakovinnou tkáň ze svého pacienta, a měl by ho prostě nechat dál trpět, až nakonec zemře? Můžeme chválit policejní síly, které nečinně přihlížejí a nekladou ani sebemenší odpor ozbrojenému lupiči, násilníkovi, žháři nebo jakémukoli jinému zločinci, který parazituje na společnosti? Jak by mohl být Bůh nazýván ‚dobrým‘, kdyby zakázal svému lidu chránit své manželky před znásilněním a uškrcením opilými lupiči, nebo klást odpor útočníkům, kteří přišli unést jejich děti a rozbít jim hlavy o zeď?
Žádná politika by nedala zlu a zločinu volnější průchod než úplné vzdání se práva na sebeobranu ze strany zákonů dbalých členů společnosti.“
Otázka: Byl Samuelův otec podle 1. Kroniky 6:16, 26–28 z pokolení Levi, nebo byl Samuel Efraimita, jak uvádí 1. Samuelova 1:1?
Odpověď: Levité neměli vlastní území, ale byli rozptýleni po celém Izraeli. Samuelův otec byl Levita, ale žili na efrajimském území.
Otázka: Byl podle 1. Kroniky 6:28 (masoretský text) Samuelovým nejstarším synem Vašni, nebo Joel, jak uvádí 1. Samuelova 8:2?
Odpověď: Samuelův nejstarší syn se jmenoval Joel. V masoretském textu se vyskytuje opisová chyba: vynechává jméno Joel a uvádí „prvorozený Vashni a Abijah“, přičemž hebrejské slovo pro „a druhý“ (vashni) je zde považováno za vlastní jméno. Septuaginta i syrský překlad uvádějí jako syny Joela a Abijaha.
Otázka: Byl Ner v 1. Kronice 8:33 Saulovým dědečkem, nebo Saulovým strýcem?
Odpověď: Pravděpodobně existovali dva muži jménem Ner a ten druhý byl pojmenován po svém dědečkovi.
Otázka: Je v 1. Kron. 8:33 Eš-baal tou samou osobou jako Iš-bošet ve 2. Sam. 2:8?
Odpověď: Pravděpodobně ano. Baal může znamenat pán, Hospodin nebo kanaánské modlářské božstvo. Saul pojmenoval svého syna Iš (muž) Baalův, nejspíš s úmyslem naznačit, že je pánem nebo Hospodinem. Autoři nebo opisovači pravděpodobně změnili jméno na „bošet“, což znamená hanba.
Otázka: Co byla v 1. Kronice 9:1 „Kniha králů“?
Odpověď: Nejednalo se o knihy 1. a 2. Královské v Bibli. Šlo spíše o světské záznamy o králech. Kniha When Critics Ask na str. 204 zmiňuje, že nebylo neobvyklé, když inspirované knihy Bible citovaly světské knihy, nebo dokonce když Pavel citoval pohanské básníky, pokud o něčem mluvili pravdivě.
Otázka: Jak v 1. Kronice 10:6 vymřel celý Saulův rod, když podle 2. Samuela 2:8 ještě žil Iš-bošet?
Odpověď: V 1. knize Paralipomenon 10:6 se výrazem „celý jeho rod“ myslí jeho tři synové, kteří zemřeli spolu s ním. Nezahrnovalo to Saulova malého vnuka Mefibošeta. Ačkoli Písmo neuvádí, proč s Saulem nebyl Iš-Bošet, ani proč zde nebyl Iš-Bošet (kterému bylo v té době téměř 40 let) zahrnut do „Saulova rodu“, možná je to proto, že Iš-Bošet byl Saulovým synem z konkubíny.
Otázka: Proč by v 1. Kronice 10:8–10 vítězná armáda obíral mrtvé?
Odpověď: Sbíraly meče, kopí, další zbraně a dokonce i cennosti, které vojáci mohli mít u sebe, ale především sbíraly brnění. To se pak používalo pro vlastní vojáky a mohlo být také vystaveno jako válečné trofeje.
Otázka: V 1. Kronice 10:13–14 se Saul neptal Hospodina, nebo se Saul ptal Hospodina v 1. Samuelově 28:6?
(Toto je opakování diskuse o 1. Samuelově 28:6)
Odpověď: I když by se mohlo jednat o chybu opisovače, hebrejský masoretský text i řecká Septuaginta uvádějí totéž a existuje jednodušší vysvětlení než chyba opisovače.
Je obrovský rozdíl mezi tím, když něco uděláme, a tím, když něco uděláme upřímně.
Hebrejské slovo „ša’al“ v 1. Samuelově 28:6 znamená ptát se, žádat, vyžadovat, prosit nebo si půjčit. Neznamená to nutně neupřímnou prosbu. Jedná se spíše o obecné slovo pro „ptát se“, které může být použito v upřímném i neupřímném smyslu.
Hebrejské slovo „darash“ v 1. knize Paralipomenon 10:14 znamená primárně „následovat“ a v širším smyslu „hledat“, „žádat“ nebo „uctívat“. Na více než 41 dalších místech, kde se toto slovo ve Starém zákoně vyskytuje, se jedná o něco, o co lidé buď prosí Boha, nebo modly, ale ne obojí.
Na rozdíl od použití slova „ša’al“ v 1. knize Samuelově 28:6, kdy se Saul ptal Boha, se v 1. knize Samuelově 28:7 používá slovo „darash“, když Saul šel za čarodějnicí z Endoru.
Ačkoli se Saul možná zeptal jen tak mimochodem, rozhodně se Boha neptal pomocí zavedených postupů kněží. Nezapomeňte, že Saul zabil všechny kněží z Nobu, s výjimkou Abiatara. Abiatar si vzal efod s sebou, když uprchl (1. Samuelova 23:6).
Saul se sice mohl ptát Hospodina, ale bez pokání je těžké, aby jeho dotaz byl upřímný, když zabil většinu Božích kněží, kteří by se mohli ptát.
Otázka: Kdo jsou někteří z neobvyklých lidí zmíněných v 1. Paralipomenon 11:10–12:40?
Odpověď: Zde jsou někteří z nich.
Zelek v 11:39 byl Ammonita.
Uriáš byl Chetita a Izmael byl Gibeonita.
V 1. knize Paralipomenon 12:29 se objevují Benjamínci a jak Benjamínci, tak Gibeonité se obvykle přikláněli k Saulovi.
David měl ve své armádě Peletity a Keretity, kteří byli Filištínci.
Bylo tam 4 600 Levitů a 3 700 Áronovců.
David tedy měl schopnost získat na svou stranu i lidi, kteří by za normálních okolností byli jeho nepřáteli.
Otázka: Jak můžeme podle 1. Paralipomenon 11:10–12:40 dosáhnout takové povahy a osobnosti, aby s námi chtěli žít v míru i naši bývalí nepřátelé?
Odpověď: David byl vášnivý muž; hluboce miloval své přátele a nenáviděl ty, kdo byli zlí nebo zrádní. Přesto dokázal David respektovat některé ze svých protivníků, jako například Abnera, který byl čestným mužem. David byl věrný muž. Byl věrný svým vojákům a odměňoval ty, kdo byli věrní. David byl muž zběhlý ve válce, u něhož se s postupem času zdálo, že by mohl zvítězit. Za někým, kdo vypadá, že bude úspěšný, půjdou nejrůznější lidé. Nejdůležitější však bylo, že David byl Boží muž, který jako vůdce poslouchal Boha, a zbožní Izraelité si uvědomovali, že by měli následovat Davida.
Je zajímavé porovnat loajalitu, kterou k Davidovi chovali jeho muži, Izraelité a Davidova rodina na počátku jeho vlády, s četnými problémy, které měl David s neloajálními lidmi v pozdější fázi své vlády. Zlomovým bodem byla ztráta úcty, kterou k Davidovi mnozí chovali, po aféře s Batšebou a vraždě jeho věrného vojáka Uriáše. Stačí jen trocha zrady, aby se z paměti ostatních vymazala vzpomínka na vaši loajalitu.
Otázka: Co je významné na počtech z jednotlivých kmenů v 1. Kronice 11:10–12:40?
Odpověď: Nejprve se podívejme na ta čísla.
Juda 6 800 – zřejmě když Saul pronásledoval Davida, jen málokdo z Judy Davida veřejně podporoval.
Simeon 7 100 – Simeon byl malý kmen, takže tento nízký počet byl očekávatelný.
Benjamín 3 000
Efraim 20 800
Manaš 18 000
Jissachar 200 náčelníků
Zabulon 50 000
Neftalím 38 000
Dan 28 600
Ašer 40 000
Kmeny z Transjordánska 120 000
Levité 4 600
Aaronovci 3 700
Kdyby měl David stálou armádu v takovém počtu, nemusel by utíkat před Saulem, ani před Filištínci, když už jsme u toho. Jednalo se spíše o lidi, kteří Davidovi přísahali věrnost. Zřejmě všichni muži z kmenů za Jordánem přísahali Davidovi věrnost, i když není jasné, kolik z nich skutečně sloužilo jako jeho vojáci. Davidovi původní vojáci byli vyhnanci a uprchlíci z různých kmenů. Issachar měl na severu nedostatek půdy, takže se zřejmě mnozí připojili k Davidovi.
Když dnes někdo organizuje nový podnik, připojí se k němu mnoho lidí z nejrůznějších důvodů. Někteří se připojí pouze z těch nejlepších důvodů, jiní z důvodů nepřijatelných, ale mnozí se připojí z méně významných či pragmatických důvodů, jako byl například nedostatek půdy v Davidově době. Dnes mnoho lidí jedná z naděje na odměnu nebo ze strachu z nepříznivých důsledků, pokud nepomohou. Tyto pohnutky jsou v pořádku a Bible je nekritizuje. Nejlepší motivací je však bezpodmínečná láska agapé, k Bohu i k ostatním lidem.
Otázka: Zabil v 1. Kronice 11:11 Hachmonita 300 mužů, nebo zabil Tachmonita 800 mužů, jak uvádí 2. Samuelova 23:8?
Odpověď: Odpověď najdete v diskusi k 2. Samuelově 23:8.
Otázka: Jak by v 1. Paralipomenon 11:19 mohl David vypít krev svých mužů, kteří mu přinesli vodu?
Odpověď: David to neudělal; jde pouze o obrazné vyjádření. David tím říká, že kdyby vypil vodu, kterou mu tito muži přinesli s nasazením vlastního života, neprojevil by dostatečnou úctu ke krvi svých vojáků, kteří mu vodu obstarali.
Otázka: Kdo byli v 1. Paralipomenon 11:22 ti „dva moábští hrdinové“ (v KJV „muži podobní lvům“)?
Odpověď: Jedná se o muže, jejichž odvaha, síla a bojové schopnosti byly tak velké, že byli přirovnáváni ke lvům. Hebrejské slovo ariel, které se zde vyskytuje, je příbuzné slovu ari, což je hebrejský výraz pro lva.
Otázka: Byl v 1. Kronice 21:7 Bůh nespokojen s tím, že provedli sčítání lidu, nebo s tím, že Joáb nepočítal Leví a Benjamín?
Odpověď: Bůh se nelíbil, že provedli sčítání lidu.
Otázka: Proč se v 1. Paralipomenon 21:7 Bůh nelíbil, že provedli sčítání lidu?
Odpověď: Odpověď najdete v diskusi k 2. Samuelově 24:1.
Otázka: Proč Bůh v 1. knize Paralipomenon 13:9–10 zabil Uzu?
Odpověď: Uzza a ostatní byli jeho smrtí pravděpodobně překvapeni. Koneckonců se Uzza jen snažil pomoci, když volové zakopli. Uzza i všichni ostatní však zapomněli na jednu důležitou věc: s Božími svatými věcmi se mělo zacházet s náležitou úctou. Bůh jim již dříve sdělil správný způsob, jak nést truhlu. Neposlouchali ho, a kdyby poslechli, voly by neklopýtly. To poukazuje na dva druhy poslušnosti: tvůj vlastní způsob a Boží způsob.
Ve svém vlastním způsobu služby Bohu sloužíte Bohu tak, jak se vám zlíbí, a myslíte si, že Bůh by měl ocenit vše, co děláte, a neexistuje žádný standard. Je nemožné být neposlušný, pouze více či méně poslušný.
Při Božím způsobu služby Bohu sloužíte Bohu tak, jak On přikázal. V rámci toho, co Bůh řekl, však Bůh oceňuje dobrovolné dary a dobré skutky z naší vlastní iniciativy (2. Korinťanům 8:10–12; 9:7). Bůh má měřítka a pravidla (2. Timoteovi 2:5). Jste-li v některých věcech neposlušní, pak jste neposlušní (Jakub 2:9–11). Chcete-li být Božím nástrojem pro vznešené účely, nemůžete jím být, dokud se neočistíte od nečestných věcí (2. Timoteovi 2:20–21).
Otázka: Proč byl Hiram v 1. Paralipomenon 14:1 tak přátelský k Davidovi?
Odpověď: Kromě osobního přátelství měli Féničané a Izraelité společného nepřítele v Filistíncích.
Otázka: Bylo v Palestině mnoho moruší, jak se píše v 1. Kronice 14:14–15?
Odpověď: Hebrejské slovo je zde nejisté. Pokud se jedná o „moruše“, existuje 12 druhů moruší. Moruše černá pochází ze západní Asie, ale pěstovali ji také Řekové a Římané. Hebrejská slova by mohla také znamenat „balzámové stromy“.
Otázka: Co jsou v 1. knize Paralipomenon 15:20,28 psalterie a alamoty?
Odpověď: Byly to hudební nástroje, ale dnes již nevíme, jak vypadaly.
Otázka: Proč v 1. Kronice 15:29 lidé, dokonce i někteří věřící, někdy pohrdají ostatními?
Odpověď: Existují přinejmenším dva důvody.
1. Někteří mají vůči druhým určité očekávání. Pokud lidé poruší jejich standardy, mohou být neúprosní a už je nikdy nebudou respektovat. Míkal ztratila úctu ke svému manželovi.
2. Někteří pohrdají druhými, pokud jim ublížili, a odmítají odpustit.
My křesťané bychom neměli nikoho pohrdat.
Otázka: Jak byli v 1. Kronice 16:13 vyvoleni Bohem?
A: Jako celek byli Božím vyvoleným lidem a vyvoleným národem. To je zde hlavní význam. Nicméně z individuálního hlediska byli mnozí z nich Božími vyvolenými. Vyvolení jsou ti, které Bůh před založením světa vyvolil, aby šli do nebe.
Otázka: Učí Bible v 1. knize Paralipomenon 16:25–26 a v Žalmu 97:7, že existuje mnoho bohů?
Odpověď: Jistě. Bible učí, že existuje mnoho modl, ale pouze jeden pravý Bůh. Mormoni se marně odvolávají na tento verš, aby podpořili své tvrzení, že existuje mnoho [legitimních] bohů.
Otázka: Proč si Nátan v 1. Paralipomenon 17:2–15 zde protiřečil?
Odpověď: Nátan zpočátku mluvil nesprávně, protože nemluvil jako prorok. Byl by falešným prorokem, kdyby řekl: „Takto praví Hospodin“, nebo dokonce kdyby jen řekl, že mu Bůh sdělil toto nesprávné tvrzení. Nátan spíše mluvil spontánně z vlastní iniciativy. Všimněte si také, že i když takto mluvil, Bůh ho okamžitě opravil.
Svědkové Jehovovi někdy poukazují na tento úryvek, aby se pokusili dokázat, že praví proroci (jakými podle nich je organizace Strážná věž) mohou být stále pravými proroky, i když vydali falešná proroctví. Oni však tvrdí, že jsou proroci, a Společnost Strážná věž vydala oficiální proroctví o Kristově návratu, která byla falešná.
Katolická církev rovněž tvrdí, že papež mluví neomylně, avšak pouze tehdy, mluví-li „ex cathedra“. To je však téměř bezpředmětné, neboť papežové v průběhu dějin promluvili „ex cathedra“ pouze sedm či osmkrát.
Mormonská církev rovněž tvrdí, že má proroky, kteří jsou neomylní, když mluví jako proroci. Joseph Smith i Brigham Young vydali falešná proroctví.
Otázka: Proč je Davidův postoj v 1. Kronice 17:16–27 a 1. Kronice 28:2–4 chvályhodný?
Odpověď: David byl jistě zklamaný, že jeho dlouhodobé přání, které bylo dobré, bylo Bohem zamítnuto. Přesto David tuto zprávu pokorně přijal a i nadále pracoval na shromáždění materiálu pro svého syna Šalomouna, aby mohl postavit chrám.
Otázka: Porazil David v 1. Kronice 18:3 Hadarezera, nebo Hadadezera, jak je uvedeno ve 2. Samuelově 8:3?
Odpověď: Tento rozdíl v hebrejštině je velmi pravděpodobně chybou opisovače. Hebrejská písmena odpovídající „d“ a „r“ jsou si navzájem podobná.
Otázka: Měl David v 1. Paralipomenon 18:4 právo ponechat si 100 válečných vozů?
Odpověď: Ne. Deuteronomium 17:16–17 říká, že král neměl rozmnožovat počet vozů a koní. David zřejmě usoudil, že 100 vozů není příliš mnoho, ale tím připravil půdu pro to, aby Šalomoun měl mnoho vozů a koní, jak ukazují 2. Paralipomenon 9:28 a 1. Královská 10:26–29.
Otázka: Bylo v 1. Kronice 18:12 zabito 18 000 Edomitů, nebo 12 000, jak uvádí nadpis v Žalmu 60:1?
Odpověď: S největší pravděpodobností se jedná o chybu opisovače.
Otázka: Byl ten Naháš Ammonita v 1. Paralipomenon 19:2 ten samý Naháš, který utlačoval Izraelity v 1. Samuelově 11:1?
Odpověď: Ne, protože ten starší Naháš žil o 50 let dříve. Není neobvyklé, že syn dostane jméno po svém otci nebo dědečkovi.
Otázka: Proč v 1. Paralipomenon 19:3–4 udělal amonitský král Hanun takovou pošetilost, že ponížil Davidovy vyslance?
Odpověď: Mohlo to být způsobeno neznalostí síly Izraelitů, jeho výchovou a pýchou, nebo domněnkou, že Davidova armáda by mohla být vyčerpaná po boji se Syřany. Hanun se nepokusil bojovat proti Davidovi, pouze ho chtěl urazit, a to bylo velmi pošetilé.
Otázka: Proč v 1. Kronice 19:10–11 Joáb nasadil elitní jednotky armády proti Syrům a hlavní síly armády proti Ammonitům?
Odpověď: Syřané bojovali s vozy (1. Královská 22:30–33) a vozy byly velmi účinné proti nezkušeným vojákům nebo vojákům vyzbrojeným pouze meči a štíty. Elitní vojáci, pravděpodobně s luky a dlouhými kopími, věděli, jak se s vozy vypořádat. Jízdní jednotka používající šípy by nebyla schopna porazit početnější pěchotní jednotku používající šípy. Útoky vozů často přiměly pěchotu k útěku, ale pokud měla pěchota dlouhá kopí a nepropadla panice, útok vozů byl zastaven. Alexandr Makedonský tyto skutečnosti poznal o mnoho let později, když jeho malá, vysoce vycvičená armáda složená převážně z pěchoty opakovaně porážela početnější armády jezdců a vozů Perské říše.
Otázka: Jak se dá sladit 1 Kr 19,18 s 2 Sam 10,18?
Odpověď: S největší pravděpodobností se jedná o chybu opisovače. Odpověď najdete v diskusi k 2. Sam. 10:18.
Otázka: V 1. Paralipomenon 21:1, byl to Bůh, kdo přiměl Davida, aby provedl sčítání lidu Izraelitů, nebo to byl Satan?
Odpověď: Byl to přímo Satan a nepřímo Bůh. Odpověď najdete v diskusi k 2. Samuelově 24:1.
Hebrejské slovo „satan“ může znamenat jak protivníka, tak Satana. Asimov však nenabízí žádnou hypotézu o tom, kým by tento protivník mohl být, pokud by to nebyl Satan.
Otázka: Pochází hebrejský pojem „Satan“ v 1. Paralipomenon 21:1 od Peršanů, jak tvrdí někteří skeptici?
Odpověď: Ne. Had, který v 1. Mojžíšově 3 promlouval k Evě a pokoušel ji, měl nepochybně nadpřirozené schopnosti, včetně řeči a inteligence.
Kniha Jób, kterou někteří považují za jednu z nejstarších knih Bible, se o Satanovi podrobně zmiňuje, stejně jako Izaiáš. Tvrdit, že zmínky o Satanovi v těchto knihách dokazují, že vznikly až po exilu, je kruhová argumentace.
Otázka: Proč chtěl David v 1. knize Paralipomenon 21:1 provést sčítání lidu v Izraeli?
Odpověď: V konečném důsledku Bůh dopustil, aby Satan Davida k tomu sváděl. Bezprostředními důvody, proč David mohl chtít spočítat Izrael, byla pýcha na národ, lepší výběr daní, budoucí nucené práce a verbování či odvod mužů do války.
Otázka: Měl Joáb v 1. Kronice 21:4 pravdu, když zde poslechl Davida, přestože věděl, že to bylo proti Boží vůli?
Odpověď: Joáb byl v obtížné situaci. Měl poslouchat krále, pokud mu král nepřikázal něco, co by bylo v rozporu s Božím slovem.
Neexistoval žádný příkaz zakazující sčítání lidu, ale Joáb (správně) cítil, že to není to, co Bůh chce.
Neexistoval žádný přímý příkaz, a tak Joáb udělal to, co bylo nejlepší. Vyjádřil svůj nesouhlas, ale přesto králi poslechl. V Davidově příkazu byla určitá nejednoznačnost ohledně toho, zda mají být Levité započítáni či nikoli, a Joáb jej vyložil tak, jak považoval za nejlepší.
Toto je odlišná situace od situace pastorů v Německu během druhé světové války. Hitler jim řekl, že jelikož je vůdcem Německa, neměli by kritizovat nic z toho, co dělá. V rámci rozumu mají křesťané ctít vládní představitele a poslouchat je. Když však Hitler začal vyvražďovat Židy, Bible výslovně říká, že máme hledat spravedlnost a napravovat utlačovatele (Izaiáš 1:17), a Boží přímý příkaz byl v rozporu s tím, co říkal Hitler.
Otázka: Bylo v 1. Kronice 21:5 celkem 1 100 000 bojeschopných mužů, nebo 1 300 000, jak uvádí 2. Samuelova 24:9?
Odpověď: Dvě možné odpovědi najdete v diskusi k 2. Samuelově 24:9.
Otázka: Hrozily v 1. Paralipomenon 21:12 tři roky hladomoru, nebo sedm let, jak uvádí 2. Samuelova 24:13?
Odpověď: Nemůžeme si být jisti, které číslo je původní, protože k hladomoru nedošlo, ale jednalo se o chybu opisovače.
Otázka: Jak mocní jsou Boží andělé v 1. Paralipomenon 21:15?
Odpověď: Nejsou všemocní, ale k zničení celého Jeruzaléma stačil jediný anděl. Když Ježíš kráčel ke kříži, řekl v Matoušovi 26:53, že kdyby požádal, Otec by mu dal 12 legií (možná 60 000) andělů.
Otázka: Jak se zde v 1. Kronice 21:15 Pán odvrátil od zla?
Odpověď: Hebrejské slovo zde znamená jak fyzickou újmu, tak morální zlo. Bůh tam poslal anděla, viditelného pro Davida, aby mu pohrozil tím, co se stane Jeruzalému.
Jedním z ponaučení, které zde můžeme vidět, je, že Boží zjevené plány pro člověka se mohou změnit, když se ten člověk pokání nebo změní.
Otázka: Proč v 1. Paralipomenon 21:17 Bůh způsobil, že lid trpěl kvůli Davidovu hříšnému nařízení?
Odpověď: Nejprve to, co není správnou odpovědí, a poté správná odpověď.
V tomto životě lidé často trpí za hříchy druhých. Děti narozené matkám závislým na kokainu se rodí také závislé na kokainu a mají snížené mentální schopnosti. Je poměrně běžné, že celé národy velmi trpí kvůli grandiózním ambicím jednoho vůdce. Život na zemi není spravedlivý a v tomto padlém světě spravedlivý nebude, dokud Bůh vše nenapraví v den soudu.
Ačkoli výše uvedené je pravda, není to odpověď na tuto situaci. Zde je to sám Bůh, kdo aktivně zabíjí mnoho Izraelitů kvůli hříchu Davida, jednoho člověka.
David byl pyšný na svou pozemskou moc, zejména na svou armádu, a Bůh zmenšil počet lidí, na které byl David pyšný. Navíc nevíme přesně, kdo všechno patřil k Davidovým válečníkům. Jedna z hypotéz zní, že Bůh nechal Davidovu armádu posílit anděly, a když to Satan uviděl, požádal o vysvětlení, co se to zde děje.
Někdo by mohl mylně definovat utrpení jako to, že Bůh neprodlužuje zdravý život na maximum nebo že nedopouští, aby se nějaký národ rozšiřoval v co největší míře. Bůh nemá žádnou povinnost nás automaticky žehnat. Když od Boha požehnání dostáváme, měli bychom být vděční, a ne požadovat ještě více. Bůh nás velmi miluje a chce nás žehnat, ale nezapomínejme, že velká část tohoto života je přípravou na život budoucí a Bůh nás nechce žehnat natolik, abychom na to zapomněli.
Otázka: Jak můžeme v 1. Kronice 21:24 uplatnit Davidův princip, že Bohu nemáme přinášet oběť, která Davida nic nestojí?
Odpověď: Existuje mnoho způsobů, jak tento princip uplatnit, ale jedním z jednoduchých způsobů je výchova vašich dětí. Jakmile budou vaše děti dost staré na to, aby si vydělaly trochu peněz za pomoc v domácnosti, nechte je, aby na církevní sbírky přispívaly ze svých vlastních peněz, a nedávejte jim peníze na oběti vy.
Otázka: Začalo nucené práce podle 1. Paralipomenon 22:2 za Davida, nebo za Šalomouna?
Odpověď: Šalomoun ve velkém měřítku využíval nucenou práci neizraelitů, ale David s tím začal. Jak toto, tak i držení některých válečných vozů byly příklady toho, jak David v relativně malých věcech neposlouchal Boha, a Šalomoun tyto věci ještě zesílil. Existují ve vašem životě jako rodiče nějaké „malé“ hříchy, které by vaše děti mohly zesílit? David také provedl sčítání lidu a Šalomoun ho provedl také.
Otázka: Dal David v 1. Kronice 22:14 na budoucí chrám 100 000 talentů zlata, nebo pouze 3 000 talentů, jak uvádí 1. Kronika 29:3–4?
Odpověď: Odpověď na tuto otázku najdeme v 1. Paralipomenon 29:3. David věnoval 100 000 talentů kořisti z dobytí Sýrie, Moábu a Edomu. 1. Paralipomenon 29:3 říká, že David dal ze svých osobních pokladů „nad rámec všeho, co jsem již poskytl“.
Otázka: Jak David v 1. knize Paralipomenon 22:14 získal všechno toto zlato?
Odpověď: Odpověď najdete v rozboru 2. Samuelovy 8:11.
Otázka: Proč se v 1. Paralipomenon 24:31 a 26:13 losovalo?
Odpověď: Jednalo se o jednoduchý a nestranný způsob přidělování povinností, když na pořadí nezáleželo. Dnes lidé dělají totéž, když „tahají slámky“, aby zjistili, kdo dostane určitou funkci. Ačkoli Bůh může řídit losování nebo tahání slámek, neznamená to, že by Bůh ovlivňoval výsledky o nic více, než kdyby hlasovali, řídili se daty narození nebo použili nějaký jiný způsob.
Otázka: Proč v 1. Kron. 25:1,3 lidé prorokovali s harfami?
A: Pro proroky neexistovalo žádné omezení, aby při prorokování používali jakékoli nehříšné věci, které si přáli. I David prorokoval za doprovodu harfy.
Pokud však mormon tvrdí, že Joseph Smith použil okultní knihu falešného [egyptského] náboženství pouze jako inspiraci k sepsání mormonského Písma zvaného Kniha Abrahama, jednalo by se téměř o případ použití modlářské, zlé knihy k získání toho, co je údajně Božím slovem. Je to „téměř“ ten případ, protože mormon, který to řekl, přesně nevystihl to, co řekl sám Joseph Smith. Smith řekl, že knihu „přeložil“, a dokonce měl vedle údajného anglického překladu egyptské hieroglyfy, aby to dokázal. Navíc Joseph Smith dokonce napsal absurdní knihu „Egyptská abeceda a gramatika“, která dokazuje, že Joseph skutečně tvrdil, že nadpřirozeným způsobem překládá egyptské hieroglyfy.
Mimochodem, mormonská církev dodnes vlastní kopie původních anglických rukopisů mormonské Knihy Abrahama a knihy „Egyptská abeceda a gramatika“, a v jednom muzeu byl nalezen egyptský papyrus, který se jak znaky, tak obrázky shoduje s tím, co Joseph Smith použil k „překladu“.
Otázka: Co je na Davidově postoji v 1. Kronice 28:2–4 pozitivního?
Odpověď: David byl nepochybně zklamaný, že to nebude on, kdo postaví Boží chrám. Byl však nejen vděčný za mnoho věcí, které mu Bůh dal, ale také se soustředil na Boha, a ne na sebe. Chrám byl památkou Bohu, nikoli Davidovi, a David neměl důvod se hněvat, protože chrám nevnímal jako památku sobě samému.
Otázka: Jak je možné, že se všechny tyto pasáže (1. Kron. 28:9, 10, 20; 2. Kron. 6:2; 8:11; 1. Král. 3:3–13; 8:23; 9:8–9; 11:9–14; 2. Sam. 12:24–25) vztahují ke stejné osobě? (tuto otázku položil ateista)
Odpověď: Všechny se skutečně vztahují k Šalomounovi. V odpovědi je třeba zohlednit šest bodů.
Určitá soudržnost: Šalomoun byl vždy inteligentním mužem a stavitelem chrámů. Šalomoun využíval svou moudrost a stavební dovednosti pro Boha, zejména v raném období svého života. Později v životě však své schopnosti využil i k stavbě chrámů pro modly. Někteří lidé mají vrozenou touhu stavět a dosahovat úspěchů; otázkou však je, do jaké míry to bude pro Boha?
Šokující: Pokud vám nepřipadá překvapivé a šokující, že Šalomoun, který byl vybrán k výstavbě chrámu, se modlil k Bohu tak krásnou modlitbou a napsal knihy Bible, mohl upadnout do hříchu, pak jste možná tyto pasáže ještě nečetli dostatečně pozorně. Je to šokující a ateistovi, který se na to zeptal, lze odpustit, že se ptá, zda se jedná o tutéž osobu.
A přece se to stává: Jedná se rozhodně o tutéž osobu. Stejně jako Jidáš mohl opustit vše, aby následoval Ježíše, a později Ho zradit; stejně jako Demas mohl přinést oběť, aby doprovázel Pavla na jeho cestách, a poté odejít, protože miloval svět (2. Timoteovi 4:10), i lidé se mohou změnit. Bůh nad námi bdí a chrání nás, ale věřící mají na výběr, zda odpadnou, či nikoli. Někteří lidé uniknou zkaženosti světa tím, že poznají našeho Pána, a pak se do ní zapletou (2. Petr 2:17–22). Jiní nikdy nezapřou víru, ale dělají kompromisy tím, že se snaží sloužit jak Bohu, tak modlám, nebo Bohu a penězům.
Proč se Šalomoun změnil? V případě Šalomouna dává Písmo jasnou odpověď v 1. Královské 11:1–4. Šalomoun šel na kompromis tím, že si vzal cizí ženy, ať už z lásky, nebo kvůli politickým spojenectvím. Tento kompromis ho svedl ještě více na scestí, protože jeho ženy obrátily jeho srdce k jiným bohům.
Můžeme se z toho poučit, že lidé ve vašem okolí na vás mohou mít silný vliv, pokud jim to dovolíte. Důsledkem malých kompromisů je, že bez včasného pokání mohou vést k čím dál větším kompromisům.
Bible bere vážně odpovědnost každého věřícího za to, aby byl pilný (Židům 6:11), zkoumal sám sebe (2. Korinťanům 13:5) a byl na pozoru (Matouš 10:16–17). Jinak může Boží muž či žena hluboce upadnout, jak zjistili šokovaní uctívači Hospodina a potěšení uctívači Kemoshe.
Otázka: Jaký je v 1. Paralipomenon 29:2 rozdíl mezi stavbou pro lidi a stavbou pro Boha?
Odpověď: Pokud stavíte něco pro člověka, měli byste to postavit tak, jak si to přeje, a nemusí to vydržet déle, než to potřebuje. Pokud stavíte pro Boha, stavíte pro Jeho slávu, ne pro svou vlastní, a měli byste to postavit tak, jak si to přeje Bůh, a ne podle svého vlastního způsobu. Pokud stavíte něco pro Boha, měli byste to stavět tak, aby to vydrželo na věčnost. Dalším rozdílem je, že pro Boha nestavíte fyzické budovy, peníze a věci, ale životy a charakter, a to jak u sebe, tak u druhých.
Otázka: V 1. Kronice 29:19 David prosil Boha o něco dobrého, totiž aby dal Šalomounovi srdce, které bude dodržovat Boží přikázání. Proč se tedy Šalomoun později odvrátil od Boha?
Odpověď: Bůh byl se Šalomounem a hojně ho požehnal, ale nikdy neřekl, že by Šalomounovi odňal schopnost volit mezi poslušností a neposlušností, bez ohledu na to, za co se David modlil. Šalomounovi byla dána veškerá moudrost, kterou potřeboval, ale Bůh se rozhodl dát Šalomounovi (i nám) svobodnou vůli.
Mimochodem, tvrzení, že „Bůh nikdy neovlivňuje naši svobodnou vůli“, není pravdivé. Bůh naopak velmi aktivně zasáhl do života Saula z Tarsu na cestě do Damašku. Ať už však Bůh použil jakékoli vnější podněty, bylo stále na Saulovi, jak na ně zareaguje.
Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů z 1. a 2. knihy Paralipomenon, které se dochovaly dodnes?
Odpověď: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) 1 exemplář. Podle badatele v oblasti svitků od Mrtvého moře Nathana Jastrama obsahuje tento malý fragment, označovaný jako 4Q522 frag 9, 1. Paralipomenon 7:24 a 2. Paralipomenon 28:18.
Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně 1. a 2. knihy Letopisů.
Papyrus Egerton 4 (3. století n. l.) zachovává část 2. knihy Letopisů.
Vaticanus (325–350 n. l.) zachoval celou 1. a 2. knihu Letopisů.
Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.) zachoval celou 1. a 2. knihu Letopisů.
Sinaiticus (340–350 n. l.) zachoval 1. knihu Letopisů 9:27–19:17.
Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na 1. knihu Paralipomenon?
Odpověď: Spisovatelé z doby před nicejským koncilem, kteří odkazovali na verše z 1. knihy Letopisů nebo na ně naráželi, jsou:
Filón, Žid z Alexandrie (15/20 př. n. l. – 50 n. l.), odkazuje na 1. knihu Paralipomenon 7:14. „Preliminary Studies“, kap. 8 (43), str. 307
Melito/Meleto ze Sard (170–177/180 n. l.) uvádí seznam všech knih Starého zákona a zahrnuje do něj všechny knihy, které máme, s výjimkou Nehemiáše a Ester. Fragment 4 z Knihy výňatků, str. 759.
Hippolyt (222–235/6 n. l.) naráží na 1. Paralipomenon 3:15, když zmiňuje, že Josiáš měl pět synů: Joachaza, Eliakima, Johana, Sedekiaše neboli Jekoniaše a Saduma [Šalluma]. Fragment z Komentáře k Danielovi, kap. 1, s. 177
Origenes (225–254 n. l.) cituje 1. Paralipomenon 16:8 jako „Opět v Prvních Paralipomenonech“.
Origenes (240 n. l.) zmiňuje „První knihu Paralipomenon“, což je jiný název pro 1. knihu Paralipomenon. Komentář k Písni písní, prolog, str. 49
Laktancius (315–325/330 n. l.) cituje 1. Královskou 9:6–9, což je také 2. Paralipomenon 7:19–22, v díle Božské instituce, kniha 4, kap. 18, str. 121.
Po Nicejském koncilu
Eusebius z Cesareje (318–339/340 n. l.)
Athanasius (367, 325–373 n. l.)
Efraim/Efrem (350–378 n. l.)
Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.) (implicitně)
Rufinus (374–406 n. l.)
Jeroným (373–420 n. l.)
Augustin z Hippa (388–430 n. l.)
Sulpicius/Sulpitius Severus (363–420 n. l.)
Kartáginský koncil (218 biskupů) (393–419 n. l.)
Otázka: Jaké verše z 1. a 2. knihy Letopisů se nacházejí v Svitcích od Mrtvého moře?
Odpověď: 2. Kniha Paralipomenon 28:27; 29:1–3 jsou zachovány v 4Q118 (=4QChr)
Otázka: Jaké jsou v 1. knize Paralipomenon některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?
Odpověď: Zde je několik překladových rozdílů. První věta je z hebrejského textu a druhá z řeckého překladu Septuaginty. Pro ilustraci se tato část zaměřuje zejména na 1. kapitolu.
1. Kron. 1:11–23 V masoretském textu a alexandrijské Septuagintě, ale ne v jiných verzích Septuaginty
1. Kron. 1–9 obsahuje četné rozdíly v pravopisu mezi různými hebrejskými texty a texty Septuaginty. Jako příklad viz 1. Kron. 1:29–31.
1 Kr 1:4 „Šem“ vs. „synové Noeho: Šem“
1 Kr 1:5 „Javan a Tubal“ vs. „Jovan, Helisa, Thobal“
1 Kr 1,6 „Diphath“ (většina hebrejských textů) vs. „Riphath“ (mnoho hebrejských textů, Septuaginta, Vulgata)
1 Kr 1:7 „Elíša a Tarsis, Kittim a Dodanim“ vs. „Helisa a Tarsis, Kittim a Rhodiané“
1 Kr 1:7 „Dodanim“ vs. „Rhodans/Rhodanim“ (Septuaginta, syrština, Vulgata)
1 Kr 1:9 „Raama“ vs. „Regma“
1 Kr 1:10 „Nimrod“ vs. „Nebrod“
1 Kr 1:17 „Aram a Uz“ (masoretské texty) vs. „Aram. Synové Aramovi: Uz“ (jeden masoretský text a některé verze Septuaginty)
1 Kr 1:17–23 „a Arfaxad a Lud (atd. až do verše 24) Šem, Arfaxad, Šela, Eber“ (masoretské texty) vs. „a Arfaxad, Sala, Eber“ (většina Septuaginty)
1 Kr 1:22 „Obal“ (většina masoretských textů) vs. „Ebal“ (některé masoretské texty a syrský překlad) vs. (chybí) (Septuaginta)
1 Kr 1:24 „Arfaxad“ vs. „Arfaxad, Kainan“ (některé verze Septuaginty)
1 Kr 1:29–31 „Nabajot, pak Kedar, Adbeel, Mibsam, Mišma, Dumá, Massa, Hadad, Tema, Jetur, Nafiš a Kedema“ vs. „Nabaeoth, Kedar, Nabdeel, Massam, Masma, Iduma, Masse, Chondan, Thaeman, Jettur, Naphes, Kedma“ (Toto je příklad toho, jak se jména liší v hebrejštině a řečtině.)
1 Kr 1:32 „Šeba a Dedan“ vs. „Daedan a Sabai“
1 Kr 1:34 „Ezau a Izrael“ vs. „Jákob a Ezau“. (Jákob byl později přejmenován na Izrael)
1 Kr 1:36 „Zefi“ (většina masoretských textů) vs. „Zefo“ (mnoho masoretských textů, některé verze Septuaginty a syrský překlad. Také Genesis 36:11 uvádí „Zefo“.)
1 Kr 1:36 „Kenaz, Timna a Amalek“ (masoretský text a většina Septuaginty) vs. „Kenaz u Timny a Amalek“ (některé verze Septuaginty a Genesis 36:12)
1 Kr 1:40 „Alian“ (většina masoretských textů) vs. „Alvan“ (mnoho masoretských textů a některé verze Septuaginty. Také Genesis 36:23) vs. „Alon“ (většina verzí Septuaginty)
1 Kr 1:43 „králové, kteří vládli v zemi Edomu, než začal vládnout nějaký král nad Izraelity: Bela, syn Beorův“ vs. „králové, Balak, syn Beorův“
1 Kr 1:44 „z Bozry“ vs. „z Bosorry“
1 Kr 1:50 „Pai“ (většina hebrejských rukopisů) vs. „Pau“ (mnoho hebrejských rukopisů, některé verze Septuaginty, Vulgáty a syrské překlady. Také Genesis 36:39 uvádí „Pau“) vs. „Phogor“ (většina verzí Septuaginty)
1 Kr 1:50 „Pai a jméno jeho ženy: Mehetabel, dcera Mezahabova“ vs. „Phogor“.
1 Kr 1:51 „A Hadad zemřel; a knížata Edomu byla: kníže Timna; kníže Alia; kníže Jetheth; kníže Aholibama; kníže Ela; kníže Pinon, kníže Kenaz, kníže Teman, kníže Mibzar, kníže Magdiel a kníže Iram.“ vs. „Knížata Edomu: kníže Thamna, kníže Golada, kníže Jether, kníže Elibamas, kníže Elas, kníže Phinon, kníže Kenez, kníže Thaeman, kníže Babsar, kníže Magediel, kníže Zaphoin.“
1 Kr 2:6 „Dara“ vs. „Darda“ (některé verze Septuaginty, některé syrské targumy. Viz 1 Král 4:31) vs. „Darad“ (většina verzí Septuaginty)
1 Kr 2:42 „Meša“ vs. „Mareša“
1 Kr 2:50 „Syn“ vs. „Synové“ (Septuaginta, Vulgata)
1 Kr 3:5 „Bathšua“ (většina hebrejských rukopisů) vs. „Bathšeba“ (jeden hebrejský rukopis a Vulgata; 2 Sam 11:3 také uvádí „Bathšeba“) vs. „Bersabee“ (Septuaginta)
1 Kr 4:3 „otec Etama“ vs. „synové Etama“
1 Kr 4:13 „Hathath“ vs. „Hathath a Meonothai“
1 Kr 5:24 „a Efer“ vs. „Efer“
1 Kr 6:28 (chybí) vs. „Joel“ (Septuaginta, syrština, arabština, 1 Sam 8:2).
1 Kr 6:28 „Vašni a Abijáš“ vs. „druhý Abijáš“
1 Kr 7:28 „Aja“ (některé masoretské texty) vs. „Gaza/Gazza“ (mnoho masoretských textů, Septuaginta, Targum, Vulgata)
1 Kr 8:30 „Baal“ vs. „Baal, Ner“
1 Kr 9:41 „Tahrea“ (masoretský text, Septuaginta) vs. „Tahrea a Achaz“ (masoretský text, syrský, arabský, Targum, Vulgata)
1 Kr 11:11 „třicet“ (masoretský text a některé verze Septuaginty, Vulgata) vs. „tři“ (některé verze Septuaginty)
1 Kr 11:20 „Abshai“ vs. „Abishai“ (Septuaginta, Vulgata, Targum, 2 Sam 23:18)
1 Kr 11:20 „tři“ (masoretský text, Septuaginta, Vulgata) vs. „třicet“ (syrský text)
1 Kr 11:21 „z těch tří“ vs. „z těch třiceti“
1 Kr 12:33 „aby pomáhal“ vs. „aby pomáhal Davidovi“
1 Kr 15:18 „Zachariáš, syn“ (masoretský text, Vulgata) vs. „Zachariáš“ (Septuaginta)
1 Kr 17:5 „ale já jsem se stěhoval ze stanu do stanu a z příbytku do příbytku“ vs. „ale já jsem byl ve svatyni a ve stanu“
1 Kr 18:6 „David rozmístil muže“ vs. „David umístil posádky“ Posádka je skupina vojáků pověřených střežením pevnosti nebo jiného místa. (Septuaginta, Vulgata a 2 Sam 8:6)
1 Kr 18:16 „Abimelech“ (většina masoretských textů) vs. „Ahimelech“ (některé hebrejské rukopisy, Vulgata a syrština. Také 2 Sam 8:17).
1 Kr 20:2 „koruna jejich krále“ vs. „koruna Milkomova“ (Septuaginta, Vulgata a 1 Král 11:5,33)
1 Kr 20:3 „[pracovat s] pilami“ vs. „řezat je pilami“
1 Kr 23:7 „z mužů Geršonových“ (masoretský text) vs. „Geršonitům“ (masoretský text podle NRSV) vs. „A pro rod Gedsonův“ vs. „Synové Geršonovi“ (Vulgata)
1 Kr 23:10 „Zina“ vs. „Zizah“ (Septuaginta, Vulgata)
1 Kr 24:15 „Happizzez“ vs. „Aphses“ (Septuaginta, Vulgata)
1 Kr 25:3 „Jeshaiah“ vs. „Jeshaiah, Šimei“ (jeden masoretský text, Septuaginta) vs. „Iseas“ (Septuaginta)
1 Kr 26:17 „bylo šest Levitů“ vs. „bylo každý den šest Levitů“
1 Kr 26:20 „Co se týče Levitů, velel jim Achija“ vs. „veleli jim jejich spolulevité“
1 Kr 27:6 „Ammizabad byl jeho oddílem“ vs. „Ammizabad měl na starosti svůj oddíl“
1 Kr 27:24 „počet letopisů“ vs. „kniha letopisů“