< Dotaz k Bibli z 2. Janova listu

Otázka: Jak víme, že 2. Janův list 1 a 3. Janův list 1 napsal apoštol Jan?

Odpověď: Knihy neuvádějí, kdo je napsal, ale Jan ve svém evangeliu a v 1. Janově listu nechtěl uvádět své jméno. 2. a 3. Janův list mají podobný styl jako 1. Janův list a Janovo evangelium.

Otázka: Kdo je ta „vyvolená paní“ ve 2. Janově 1 a 5?

Odpověď: O totožnosti vyvolené paní existují dvě teorie.

Konkrétní žena: Konkrétní, dnes však neznámá žena z rané církve.

Alegorický výklad: Církev obecně. Církev je nazývána Kristovou nevěstou v Janovi 3:29; Zjevení 21:2,9;22:17 ; a Efezským 5:25-33.

Vzhledem k tomu, že Jan ve 2. Janově 8 používá množné číslo „vy“ a ve 2. Janově 5 vyzývá lidi, aby se navzájem milovali, byl tento dopis ve skutečnosti adresován nejen jedné ženě, ale ženě a jejím dětem. Žena a její potomci jsou zmíněni také ve Zjevení 12:17.

Otázka: Na koho se Jan ve 2. Janově 7 odkazuje, když hovoří o těch, kteří odmítají vyznat „příchod Ježíše Krista v těle“?

Odpověď: Později se objevily dvě skupiny lidí, které popíraly Ježíšův příchod „v těle“. Učily, že Ježíš byl podobný přízraku, který jen zdánlivě měl fyzické tělo.

Proto-gnostici věřili, že spása spočívá v tajném, mystickém poznání, že fyzický svět je zlý a že Ježíš byl přízrak. Pro více informací viz rozbor 1. Janova 1, „Kdo byli gnostici?“. Pro mnohem více informací viz Tertullianovo dílo Proti Marcionovi (204 stran, 207 n. l.), Hippolytovo dílo „Vyvrácení všech herezí“ (222–235/6 n. l.), Irenaeovo dílo „Proti herezím“ (182–188 n. l.) a dílo Klementa Alexandrijského „Stromata“ (193–202 n. l.).

Docetisté byli další skupinou, která popírala, že by Ježíš přišel v těle.

U obou skupin tento názor pravděpodobně vycházel z řecké filosofie, která učila, že hmota je nečistá. Pokud byl Ježíš dokonalý a bez hříchu, nemohl mít tělo z hmoty – tak zněla jejich filosofie.

Otázka: Je v 2. Janově 7 a 1. Janově 2:18,22 Antikrist osobou?

Odpověď: Ano. Ačkoli existuje také duch antikrista, Antikrist je osoba, která prohlásí: „Já jsem On,“ a bude klamat lidi jako falešný Kristus, jak ukazuje Matouš 24:23–24. Antikrist není Satan, ale spíše lidská bytost, kterou Satan využije.

Otázka: Je ve 2. Janově 7 a 1. Janově 2:18,22 řeč o mnoha antikristech, nebo je jich jen jeden?

Odpověď: Podle Matouše 24:4–5, 26; Marka 13:6, 14; Lukáše 21:8; Daniela 9:26–27; 11:36–37; 2. Tesalonickým 2:3–4 a Zjevení 13:1–10 existuje pouze jeden hlavní Antikrist. Existuje však mnoho menších antikristů, jak ukazují 1. Janův list 2:18,22 a 2. Janův list 7. Může existovat souvislost mezi tím, že někdo má v sobě ducha antikrista (1. Janův list 4:3), a tím, co psychologové popisují jako mesiášský komplex.

Následující osoby buď samy o sobě tvrdily, že jsou antikristy, nebo to o nich tvrdili jiní.

Zde je částečný seznam osob, které jiní označovali za Antikrista.

Otázka: Jak mohou křesťané podle 2. Janova 8 přijít o to, na čem pracovali?

Odpověď: Ačkoli Bůh může křesťanům odebrat hmotný majetek, pozemské statky jsou bezvýznamné ve srovnání s nebeskými odměnami, o nichž zde Jan hovoří. Nepracujeme pro svou spásu, ale za svou práci dostáváme odměnu v nebi (1. Korinťanům3:13 –15). Podle 2. Janova 8 o ně můžeme přijít.

Otázka: Co přesně znamená „běžet napřed“ ve 2. Janově 9 a jak to souvisí s tím, že nezůstáváme v Kristově učení?

Odpověď: Pokud se vaše touhy a cíle obecně shodují s Božími, ale chcete dělat věci po svém, podle vlastního uvážení, nenásledujete Boha. Boží vůle často zahrnuje trpělivé čekání, milování druhých tím, že se jim přizpůsobujeme, a společnou práci. V Číně se vypráví bajka o dvou opilcích, kteří se vsadili, kdo rychleji nakreslí hada. Jeden z nich vedl, ale v prodloužení nakreslil hadovi ruce a nohy, čímž byl diskvalifikován. Důležitou součástí kreslení, nebo služby, je vědět, kdy se zastavit nebo přestat. Služba Bohu není jen o cíli, ale také o cestě.

Otázka: Znamená v 2. Janově 9 to, že setrvání v učení vám dává Otce a Syna, nebo to, že setrvání dokazuje, že Otce a Syna již máte?

Odpověď: 1. Janův 2,23 ukazuje, že to dokazuje, že máme Otce a Syna. Kdyby setrvání bylo předpokladem pro to, abychom měli Otce a Syna, pak by žádný křesťan neměl Otce a Syna, dokud by nezemřel.

Otázka: Na co se odkazuje verš 2 Jn 10?

Odpověď: Existují dva hlavní, vzájemně se doplňující názory.

Pohostinnost v domácnosti: Nejběžnějším názorem je, že tito falešní učitelé by neměli být vítáni v našich domovech. Ačkoli mají být křesťané obecně pohostinní, naše domovy a pohostinnost nesmějí napomáhat šíření falešného učení.

Pohostinnost v církvi: Jelikož se církve až do legalizace křesťanství scházely především v domácnostech, odkazuje to na dvě věci:

1. Konkrétně to znamená nepřijímat putující falešné učitele do domácích církví a

2. Obecněji řečeno, neposkytovat členům sekt platformu k hlásání falešné doktríny.

Samozřejmě nic nebrání tomu, aby byly pravdivé oba názory.

Otázka: Měli bychom podle 2. Janova 10 někdy vítat nekřesťany ve svých domovech?

Odpověď: Jistě, křesťané mají praktikovat pohostinnost. Římanům12:13 a 1. Timoteovi 5:10 nám říkají, abychom praktikovali pohostinnost, aniž by to omezovaly pouze na jiné křesťany. Nicméně 2. Janův list 9–11 říká, že lidé, kteří „běží napřed“, aniž by zůstali v Kristově učení, nemají být přijímáni do domácností. Dvě poznámky:

1. Kdo jsou tito lidé? Ti, kdo se odchylují, jsou ti, kteří sice intelektuálně vyslechli Kristovo učení, ale nezůstali v něm a nyní učí něco jiného. Mezi tyto lidi patří odpadlíci od křesťanství a mnoho členů sekt.

2. Co máme dělat? Nemáme je přijímat do svých domovů ani je ani zdravit. Ačkoli některé překlady uvádějí „tvůj dům“ nebo „tvůj domov“, slovo „tvůj“ se v řeckém textu nevyskytuje. Zákaz se vztahuje jak na domácí sbory, tak na naše vlastní domovy. To je v souladu s 1. Korinťanům 5:11–13, kde se píše, že se nemáme stýkat s nikým, kdo se prohlašuje za bratra, ale vede bezbožný život.

Viz také předchozí otázka.

Otázka: Měli bychom podle 2. Janova 10 někdy vítat členy sekt do svých domovů?

Odpověď: Skuteční křesťané se v této otázce neshodují.

Ne: Mnozí, včetně bývalého křesťana ze Svědků Jehovových jménem William Schnell, tvrdí, že poslušnost tomuto verši znamená nikdy je nevpustit dovnitř. Vpustit je dovnitř znamená touhu učit se od nich. William Schnell to napsal v knize Jak svědčit Svědkům Jehovovým.

Ano, za určitých okolností: Smyslem tohoto verše bylo nikdy v nich nevzbuzovat dojem, že respektujeme jejich kacířství, které vede ke zkáze duše. Za účelem sdílení evangelia s nimi je to v pořádku, pokud dáme jasně najevo, že jejich názory neschvalujeme ani nepodporujeme.

Otázka: Nemáme podle 2. Janova 10 vpouštět falešné učitele do svých domovů, nebo máme milovat své nepřátele, jak říká Matouš5:44 ?

Odpověď: Obojí. Vytvořit u někoho dojem, že jeho blud, který vede ke zkáze duše, je v pořádku, je jednou z nejméně láskyplných věcí, které pro danou osobu můžete udělat. Milovat někoho neznamená pouze chovat se k němu shovívavě bez ohledu na okolnosti, ale někdy to zahrnuje i to, že mu prokážete lásku tím, že budete přísní.

Otázka: Jak mohou lidé podle 2. Janova 11 pomáhat kacířům?

Odpověď: Lidé mohou kacířům poskytovat peníze, ubytování a další materiální pomoc. Například liberální Světová rada církví poskytovala finanční prostředky partyzánské skupině Roberta Mugabeho v Rhodésii (dnešní Zimbabwe). Tito partyzáni pronásledovali misionáře církví, které byly členy Světové rady církví.

Lidé mohou kacířům také vyjadřovat souhlas. Například demokratický viceprezident Walter Mondale napsal v doporučujícím dopise pro reverenda Jima Jonese (který se později proslavil tragédií v Jonestownu), zveřejněném 2. 12. 1978: „Vědomí hlubokého zapojení vašeho sboru do hlavních sociálních a ústavních otázek naší země je pro mě velkou inspirací.“

Otázka: Jak můžeme v 2. Janově listu vědět, zda to, co máme dnes, je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?

Odpověď: Existují přinejmenším tři důvody.

1. Bůh slíbil zachovat své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. Petrově 1:24–25 a Matoušovi 24:35.

2. Svědectví rané církve. Zde jsou autoři, kteří odkazovali na verše ve 2. Janově listu.

Irenaeus (182–188 n. l.) cituje 2. Janův list 10–11 jako slova Jana, učedníka Páně, ve svém spise Proti kacířstvím, kniha 1, kap. 16.3, str. 342.

Irenej (182–188 n. l.) cituje 2. Janův list 7–8a jako slova Pánova učedníka ve svém listě. Irenej, Proti herezím, kniha 3, kap. 16.8, str. 443. Zaměnil dvě věty, ale kromě toho je formulace přesná a tato formulace se vyskytuje pouze ve 2. Janově listu 7–8a.

(sporné) Origenes (225–254 n. l.) „Co máme říci o tom, kdo spočíval na Ježíšově hrudi, totiž o Janovi, který zanechal jedno evangelium, ačkoli vyznával, že by jich mohl napsat tolik, že by je svět nepojmul? Napsal však také Zjevení, ačkoli mu bylo přikázáno mlčet a nezaznamenávat hlasy sedmi hromů. Zanechal také list o pouhých několika řádcích. Předpokládejme také druhý a třetí, jelikož ne všichni je považují za pravé; ale tyto dva dohromady nedosahují ani sta řádků.“ Komentář k Janovi, kniha 5, č. 3, s. 346–347

Muratoriho kánon (170–210 n. l.), ANF sv. 5, str. 603, zmiňuje dva Janovy listy.

Dionýsius Alexandrijský (246–265 n. l.) se podrobně zabývá otázkami týkajícími se 2. a 3. Janova listu, stejně jako tím, zda Zjevení napsal tentýž Jan jako Evangelium a 1. Janův list. Fragment 1, kap. 4–5 v Eusebiově „Církevních dějinách“ (319–339/340 n. l.), kniha 7, kap. 25, s. 309–310.

Po Nicejském koncilu

Eusebius z Cesareje (319–339/340 n. l.) podrobně rozebírá názory Dionýsia z Alexandrie na otázky týkající se 2. a 3. Janova listu, jakož i na to, zda je Zjevení od téhož Jana jako Evangelium a 1. Janův list. Eusebiova „Církevní historie“, kniha 7, kap. 25, s. 309–310.

Athanasius (367 n. l.) neodkazuje na žádné konkrétní verše v 1., 2. a 3. Janově listu, ale uvádí seznam knih Nového zákona ve Svátečním dopise 39, str. 552

Hilarius z Poitiers (355–367/368 n. l.)

Dílo „Synopsis Scripturae Sacrae“ (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje tři Janovy knihy jako součást Nového zákona. Cituje 2. Janův list 1a.

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) (implicitně) zmiňuje sedm epištol Jakuba, Petra, Jana a Judy. Katechétické přednášky, přednáška 4, kap. 36, s. 27–28

Didymus Slepý (398 n. l.) odkazuje na 2. Janův list 9

Schizmatický Lucifer z Cagliari na Sardinii (361–cca 399 n. l.) odkazuje na 2. Janův list 8

Jeroným (373–420 n. l.) cituje celý 2. Janův list 1 jako dílo Jana. Dopisy Jeronýma, dopis 146, kap. 1, s. 288

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) odkazuje na 2. Janův list 3

Jan z Damašku (706–749 n. l.) „...sedm katolických epištol, a to jedna od Jakuba, dvě od Petra, tři od Jana, jedna od Judy...“ Výklad pravoslavné víry, kniha 4, kap. 17, str. 90

Důkazy o kacířích a padělaných knihách

Žádné

3. Nejstarší rukopisy 2. Janova listu, které máme k dispozici, ukazují, že existují malé rukopisné odchylky, ale žádné teologicky významné chyby.

str. 74 (= Bodmer 17) Skutky 1:2–5, 7–11, 13–15, 18–19, 22–25; 2:2–4; 2:6–3:26; 4:2–6, 8–27; 4:29–27:25; 27:27–28:31; Jakubův list 1:1–6, 8–19, 21–23, 25, 27; 2:1–3, 5–15, 18–22, 25–26; 3:1, 5–6, 10–12, 14, 17–18; 4:8, 11–14; 5:1–3, 7–9, 12–14, 19–20; 1. Petrův 1:1–2, 7–8, 13, 19–20, 25; 2:6–7, 11–12, 18, 24; 3:4–5; 2. Petrův 2:21; 3:4, 11, 16; 1. Janův 1:1,6; 2:1–2,7,13–14,18–19,25–26; 3:1–2,8,14,19–20; 4:1, 6–7, 12, 16–17; 5:3–4, 9–10, 17; 2. Janův 1, 6–7, 13; 3. Janův 6, 12; Juda 3, 7, 12, 18, 24 (7. století)

7. století – 1968 – Text Nového zákona obsahuje Jakubův list 2:4 a 1. list Petrův 1:12

7. století – 1975 – Aland a kol., třetí vydání

6. století – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání

Unciál 0232, cca 300 n. l. podle publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts (Aland jej datuje do 5. nebo 6. století) 2. Janův 1–9

Vaticanus [B] (325–350 n. l.), Sinaiticus [Si] (340–350 n. l.) a Alexandrinus [A] (kolem roku 450 n. l.) obsahují celý 2. Janův list.

Bohairská koptská verze [Boh] 3./4. století

Sahidská koptská [Sah] 3./4. století

arménština [Arm] od 5. století

gruzínština [Geo] od 5. století

Etiopština [Eth] od cca 500 n. l.

Více informací o raných rukopisech 2. Janova listu najdete na stránce www.BibleQuery.org/2 John Manuscripts.html.