< Otázka k Bibli z listu Galatským

Otázka: Čím se liší Pavlův pozdrav v Gal 1,1–6 od pozdravů v jeho ostatních epištolách?

Odpověď: Pavlovy dopisy vždy začínají vřele, obvykle slovy „milost a pokoj“. Pavel obvykle chválí své bratry, svaté nebo spolupracovníky a děkuje Bohu za jejich lásku, vytrvalost a víru, kterou sdílejí. Tady však nic z toho nenajdeme. V Galatským 1:2 je záměrný nedostatek vřelosti, který je v ostatních epištolách přítomen. Pavel nevítá mnoho Galatských, kteří možná ani nejsou spaseni, protože následují falešné evangelium. V Galatským 1:6–9 se Pavel jeví velmi rozrušený tím, co slyšel o Galatských. Zdá se, že veškerá jeho tvrdá práce v jižní Galatii, stejně jako jeho pronásledování a kamenování pro Krista, jsou v nebezpečí, že je Satan zcela smete.

Otázka: Nacházejí se v Gal 1,1–6,18 nějaké pasáže, které jsou podobné jiným částem Bible?

Odpověď: Ano. Ačkoli se přesná slova liší, logická argumentace v Galatským 4:3–7 a Římanům 8:2–17 je podobná. Někteří dokonce zašli tak daleko, že tvrdí, že List Galatským sloužil jako jakási zkrácená verze nebo „hrubý návrh“ Listu Římanům. To je však příliš zjednodušené, protože List Galatským obsahuje také mnoho informací o judaizantech a legalismu, které v Listu Římanům nejsou.

Otázka: V Gal 1,1 a Sk 13,30 – vzkřísil Ježíše z mrtvých Bůh Otec, vzkřísil se Ježíš sám, nebo ho vzkřísil Duch?

Odpověď: Platí všechny výše uvedené možnosti. I lidé mohou spolupracovat. Trojice v Trojici spolupracovala při tomto úžasném zázraku ještě více. Zde je, co říká Písmo.

1. Otec se na tom podílel (1. Tesalonickým1:10 ; Skutky3:26 ).

2. Ježíš se podílel na svém vlastním vzkříšení (Jan2:19 –21;10:18 ).

3. Podílel se na tom Duch (Římanům8:11 ).

4. Bůh to učinil. (Skutky17:31 ;2:32 ;3:15 ; Židům 13:20).

5. Otec a/nebo Duch (2. Korinťanům4:14 ).

Otázka: Jaká falešná evangelia, která se od té doby kážou, jsou zmíněna v Gal 1:1-2?

Odpověď: Bylo kázáno mnoho falešných evangelií, ale většina z nich spadá do jedné nebo více ze tří kategorií.

Omezovači: Je v pořádku ignorovat některé části Nového zákona nebo Bible, zejména ty, které jsou považovány za nepříjemné. Nebo byly některé části tak radikálně špatně vyloženy, že se staly téměř zcela bezvýznamnými.

Přidavači: Abyste byli skutečně duchovní, musíte se řídit nějakou formou legalismu.

Inovátoři: Kromě Bible musíte na stejné úrovni jako Bibli následovat i jiné knihy nebo učení.

Otázka: Kdy a komu byl napsán List Galatským (Gal 1,2)?

Odpověď: Křesťanští učenci se v této otázce neshodují. Nejprve uvedeme historické pozadí, poté dva názory a nakonec to, který z nich se jeví jako pravděpodobnější. To, komu byl dopis určen, značně zužuje časové rozmezí, kdy byl napsán.

Jižní názor: Pavel psal církvím, které navštívil spolu s Barnabášem, tj. v jižní části římské provincie Galacie. Když Pavel v Listu Galatským zmiňuje Barnabáše, neříká o něm nic úvodního, což naznačuje, že všichni již věděli, kdo Barnabáš je.

To by znamenalo, že List Galatským je nejstarším Pavlovým listem, napsaným kolem let 48–50 n. l., tedy před jeruzalémským koncilem popsaným ve Skutcích 15. Vzhledem k problému s judaizátory by se dalo očekávat, že by se Pavel zmínil o jeruzalémském koncilu, který rozhodl, že pohané se nemusí stát Židy, než se stanou křesťany. Odpověď podle jižního názoru zní, že jeruzalémský koncil se ještě nekonal. Tento názor jako první prosazoval sir William Ramsay a dnes je to názor převládající.

Severní názor: Jelikož Pavel psal „Galatským“, jednalo se o potomky galatských Galů, nikoli o jižní část, kde se žádní „Galatští“ nevyskytovali. To by znamenalo, že Pavel psal církvím, o nichž nemáme žádné záznamy, lidem, které nikdy nenavštívil. Proč by je Pavel navštěvoval, když směřoval do Evropy a v Galatii se zdržel pouze kvůli nemoci, jak uvádí Galatským 4:13. To by znamenalo, že List Galatským byl napsán později, kolem let 53–56 n. l. Tento názor zastávali němečtí učenci a je uveden v publikaci The New Geneva Study Bible, str. 1845.

Nejpravděpodobnější odpověď: Ani jedna z možností není zcela jistá, ale jižní názor má převahu důkazů. Ať už je to však jakkoli, křesťanská nauka a důkazy o autentičnosti této knihy tím nejsou nijak dotčeny.

Otázka: Proč je v Gal 1,4 tento současný svět zlý, když je to ve skutečnosti dobré a úžasné místo?

Odpověď: Zaprvé, to nejlepší, co tento svět nabízí, je ve srovnání s úžasnými věcmi nebes chudé a bezvýznamné. Zadruhé, tento svět, který Bůh stvořil, má skutečně dobré a úžasné stránky. Lidé ze Súdánu, Somálska, z německých a japonských koncentračních táborů z druhé světové války a z Kambodže však nejsou tak naivní jako někteří dnešní Američané. Ve skutečnosti je v buddhismu první ze čtyř ušlechtilých pravd ta, že život je plný bolesti a utrpení. Kromě přírodních katastrof mnoho fundamentalistických muslimů a oddaných komunistů upřímně věří, že je jejich povinností napadat a zabíjet lidi, kteří s nimi nebyli ve válce.

Svět rozhodně není jen dobrý a úžasný. Žijeme v padlém stvoření (Římanům8:19 –22) a lidé mají v sobě zlo (Římanům3:23 ). Bůh se nezajímá tolik o to, aby svět vylepšil nebo aby se v něm lidem žilo pohodlně, ale o to, aby je z něj vysvobodil.

Otázka: V Gal 1,6–7 Pavel v podstatě nazývá mnoho Galatských „křesťanskými dezertéry“. Jak mohou dnes existovat křesťanští dezertéři a jaký by měl být náš postoj k nim?

Odpověď: Řecké slovo metatithemi zde NEZNAMENÁ pouze odklonit se nebo se odvrátit. Znamená to „převést svou loajalitu, jako u vojáků, kteří se vzbouří, dezertují nebo obecně přejdou na druhou stranu“. Ve Skutcích 15:1 a následujících judaizátoři shrnuli své poselství takto: „Pokud nebudete obřezáni podle zvyku Mojžíšova, nemůžete být spaseni.“

Za takové lidi bychom se i dnes měli modlit, protože i opravdový křesťan může být odpadlíkem a pak se vrátit. Neměli bychom však přijímat jejich falešné učení ani jim dovolit, aby otrávili ostatní. Jakkoli to zní bolestně, neměli bychom si také dělat iluze, že pokud se nevrátí k víře, půjdou do nebe. Všimněte si, že Pavel neříká jen to, že má odlišný názor, ani to, že se odvrací od pravdy nebo od pravé víry. Spíše zde Pavel říká, že se odvrací od Něho, tedy od Boha.

Otázka: Proč jsou v Gal 1,6–7 někteří v církvi tak ochotní přijímat bludy, jako tomu bylo u Galatských?

Odpověď: Existují přinejmenším dva důvody.

a) Mnozí křesťané nemají jasnou představu o tom, které rozdíly v učení se pohybují v mezích ortodoxie a které jsou kacířstvími vedoucími ke zkáze duše. Jiní se pokoušeli rozlišovat mezi nimi pomocí poněkud arbitrárních kritérií. V zásadě platí, že pokud někdo popírá základní učení, přímo vyučované v Bibli, je to něco jiného, než když se křesťané neshodnou na implicitním učení, dedukcích a důsledcích, které někteří křesťané chápou jedním způsobem a jiní jiným.

b) Mnozí křesťané nechápou, že se máme oddělit od těch, kteří učí hereze vedoucí ke zkáze duše. Jan nám ve 2. Janově 10 říká, abychom je ani nezvali do svého domu, ani je nezdravili. Máme však zachovávat jednotu v Duchu s ostatními věřícími, kteří se s námi neshodují v druhořadých záležitostech.

Otázka: Jaké jsou v Gal 1,6–7 příklady křesťanských odpadlíků v nedávné době?

Odpověď: Odpadlíci jsou ti, kteří se hlásili k ortodoxnímu křesťanství a poté se od něj odvrátili. V době Nového zákona to byli například Šimon Magus a Demas, kteří se někomu jevili jako křesťané, ale opustili víru. V moderní době patří mezi příklady Joseph Smith ml. (zakladatel mormonismu), reverend Sun Myung Moon (zakladatel Církve sjednocení), Ted Turner, Charles Templeton (slavný evangelista ve 40. a 50. letech 20. století, který se stal ateistou) a Martin Luther King ml., který popíral tělesné vzkříšení Ježíše.

Existuje mnoho křesťanských odpadlíků, slavných i neznámých, kteří na tomto seznamu nejsou. Jde však o to, že křesťanští odpadlíci byli vždy běžní a budou jimi i nadále.

Otázka: Proč Bůh v Gal 1,7 připouští, aby bylo Jeho evangelium zkreslováno?

Odpověď: V odpovědi je třeba zohlednit dva body.

Není ztraceno: Boží evangelium není zkresleno v tom smyslu, že by bylo ztraceno. Boží slovo se nikdy nevzdálí od Božího lidu, jak říká Izaiáš 59:21.

Některé zkreslené verze: Bůh však připouští, aby někteří lidé učili zkreslenou verzi evangelia. I za Ježíšových časů saduceové popírali anděly a vzkříšení mrtvých, jak ukazují Mt 22,23–32 a Sk 23,8.

Otázka: Ukazuje Gal 1,8, že raná církev upadla do takového odpadlictví, že [doplňte libovolné jméno] musel téměř o 2 000 let později církev obnovit?

Odpověď: Ne. Pavel mluví pouze k galatské církvi, ne ke všem církvím. Například poté, co byl napsán list Galatským, měl sám Ježíš v knize Zjevení 2:8–11 a 3:7–13 o církvích ve Smyrně a Filadelfii samá dobrá slova. Kniha When Cultists Ask na str. 248 zmiňuje, že mormoni tvrdí, že Bůh musel církev obnovit skrze Josepha Smitha. O nutnosti obnovy učil také reverend Moon, stejně jako další.

Otázka: V Gal 1,8–9 nezní Pavel příliš láskyplně, když proklíná lidi. Měli bychom v tomto ohledu následovat Pavlův příklad?

Odpověď: Pavel neříká, že se zde dopouštějí jen malé chyby; Pavel vážně poukazuje na to, jak závažné je jejich falešné evangelium. Pavel je neproklíná, ale nazývá je prokletými. Navíc Pavel zahrnuje i sebe a svaté anděly, když říká: „kdybychom my nebo anděl z nebe…“ Chce, aby je ostatní jasně rozpoznali jako prokleté a nenásledovali je, nedoporučovali je ani nesouhlasili s jejich učením. Dnes bychom měli dávat pozor, abychom nevzbuzovali dojem, že jako učitele doporučujeme kohokoli, kdo káže falešné evangelium, které posílá lidi do pekla.

Otázka: Co přesně Pavel v Gal 1,9 řekl, že „již řekl“?

Odpověď: Existují dva názory:

1. Jan Zlatoústý a další tvrdí, že Pavel záměrně opakuje verš 8. (Komentář k Galatským, str. 8)

2. Dr. Alexander Gross a další tvrdí, že to není možné, protože řecké slovo je v množném čísle, nikoli v jednotném. Řecké slovo navíc vyjadřuje větší časový odstup. Více informací najdete v díle „The Nicene and post-Nicene Fathers, First Series“, sv. 13, str. 8.

Pokud je správný druhý názor, můžeme si z tohoto zdánlivě nepodstatného bodu vzít ponaučení. Řecká gramatika byla složitá a ani křesťané hovořící řecky nedokázali gramatiku Bible vykládat bezchybně.

Otázka: Co si v Gal 1,10–24 myslet o člověku, který říká, že věří v Ježíše, ale odmítá Pavla?

Odpověď: Pavel zde dokládá, že jeho poslání pochází od Boha. Pavlova obhajoba svého povolání je ústředním tématem 1. kapitoly a jedním ze dvou hlavních bodů první poloviny Listu Galatským. Člověk, který něco takového říká, buď a) odmítá Boží jmenování Pavla za apoštola, nebo b) uznává, že Pavel byl podvodník a že celá křesťanská církev v průběhu věků falešně považovala Pavlova slova za Písmo. Pavel je zde tak přímý, že nám nedává jinou možnost. Pokud odmítáte Pavla jako apoštola, prosím, neříkejte, že vy a já máme stejnou víru, protože to tak není.

Teolog C. H. Dodd kdysi napsal: „Někdy si myslím, že se Pavel mýlí, a odvážil jsem se to říci.“ (List Římanům v Moffattově komentáři k Novému zákonu, 1932, str. xxxiv, xxxv). Citováno z knihy Johna R. W. Stotta *The Message of Galatians*, str. 15.

Viz „Believer’s Bible Commentary“, str. 1875.

Otázka: Proč se křesťané v Gal 1,10 snaží zalíbit lidem? Proč se dokonce i Pavel snažil být vším pro všechny v 1 Kor 9,19–22?

Odpověď: 1. Korinťanům9:23 odpovídá, že se Pavel snaží navázat vztah se všemi lidmi „kvůli evangeliu“. Pavel (a my) se snažíme být vstřícní, navazovat vztahy s lidmi a předkládat věčnou pravdu způsobem, který je srozumitelný lidem naší doby. Pavel (ani my) však nesmíme dělat kompromisy v našem učení ani v praktikování pravdy. Je zajímavé, že List Galatským se celý točí kolem svobody, a Pavel často zdůrazňuje, že je Kristovým otrokem.

Pavlovo přání být vším pro všechny lidi kvůli evangeliu bylo některými nesprávně vyloženo tak, že se pouze snažil všem vyhovět.

Otázka: V Gal 1,11–12 si Pavel protiřečil s 1 Kor 15,3–8, jak tvrdí „Jesus Seminar“?

Odpověď: Ne. V Galatským 1,11–12 Pavel říká, že evangelium nepřijal od žádného člověka, ale že je obdržel zjevením od Ježíše Krista. V 1. Korinťanům 15,3–8 Pavel řekl: „To, co jsem přijal, jsem vám předal jako to nejdůležitější:…“. Všimněte si, že 1 Korinťanům 15:3–8 nespecifikuje, jak Pavel evangelium přijal. Pavel přijal evangelium od Boha a předal nám ho.

Otázka: Kdy bychom si podle Gal 1,11–24 měli udělat čas na důkladnou obhajobu svého křesťanského svědectví nebo služby?

Odpověď: Judaisté říkali ostatním, aby Pavlovi nedůvěřovali, a zpochybňovali tak jeho autoritu. Pavel hájil svou autoritu i svou nezávislost. Důvodem, proč se nezaměřoval na židovský zákon, rozhodně nebylo to, že by jej nějak neznal. Ve verších 1:11–24 Pavel zdůrazňoval, že je apoštolem jmenovaným samotným Ježíšem Kristem, nikoli „odvozeným apoštolem“, který vzešel z řad ostatních apoštolů a byl jim podřízen. Na druhou stranu byl Pavel jimi přijat.

Otázka: Proč Pavel v Gal 1,14–16 tak zdůrazňoval svou dřívější horlivost?

Odpověď: Nikdo s takovou horlivostí by se nenechal přesvědčit obyčejnými lidmi. Bylo by k tomu zapotřebí něčeho výjimečného, a Bůh to zajistil tím, že se Pavlovi zjevil sám Ježíš.

Otázka: Učí Gal 1,15–16 a Jer 1,5, že kacířství reinkarnace, nebo alespoň preexistence, je pravdivé?

Odpověď: Ne. Židům 9,27–28 ukazuje, že reinkarnace je nepravdivá, a žádný verš neukazuje, že by preexistence byla pravdivá. To, že Bůh někoho oddělil již od narození, nebo dokonce ještě před jeho početím, znamená, že Bůh pro něj naplánoval, aby Mu sloužil zvláštním způsobem. Žalm 139:16 ukazuje, že každý den našeho života byl zapsán v Boží knize ještě předtím, než jeden z nich vůbec nastal. Jinými slovy, ještě před naším prvním dnem existence měl Bůh pro nás vše naplánováno. Bůh není omezen. Nemuseli jsme nejprve existovat, aby pro nás Bůh mohl něco naplánovat.

Bylo by zoufalým výmyslem tvrdit, že jelikož Bůh o nás věděl ještě před naším narozením, nemohl znát naši budoucnost, pokud bychom v té době ještě neexistovali.

Otázka: Jaká je v Gal 1,18 a 2,1 Pavlova časová osa?

Odpověď: V Galatským 1:18 Pavel říká, že po třech letech odešel do Jeruzaléma. Jan Zlatoústý se domníval, že Pavel tam šel, aby evangelizoval Araby, ale je pravděpodobnější, že tam šel, aby se učil od Boha. Stejně jako ostatní apoštolové strávili tři roky s Ježíšem, tak i Pavel strávil tři roky v Arábii. Poté, v Galatským 2:1, po 14 letech, odešel znovu do Jeruzaléma.

Není jasné, zda těch 14 let následuje po jeho obrácení (což by se časově shodovalo s těmi třemi lety), nebo až po uplynutí těch tří let. Nicméně v knize „The Expositor’s Bible Commentary“, svazek 10, str. 438, se uvádí, že by se mohlo zdát, že Pavel počítá těch čtrnáct let od svého obrácení, ale zároveň se tam píše, že je nejpravděpodobnější, že se jedná o období na konci těch tří let.

V židovském chápání však tři roky mohly znamenat jeden celý rok plus části dalších dvou let, tři celé roky nebo cokoli mezi tím. Tři roky tedy představují období od něco málo přes jeden rok až po tři roky. Stejně tak 14 let představuje období od něco málo přes dvanáct let až po 14 let.

Pavel se obrátil mezi lety 32 a 35 n. l. a odešel do Arábie. (Skeptická publikace Asimov’s Guide to the Bible, str. 1021, uvádí období mezi lety 32–36 n. l.) Pavel uprchl z Damašku v koši a poprvé se vydal do Jeruzaléma (Skutky apoštolů 9:23–30), přibližně v letech 35–36 n. l. Poté se Pavel vrátil do Antiochie. Poté se Pavel vydal na svou první misijní cestu, která začala kolem roku 47 n. l. V té době panoval velký hladomor, který je historicky datován do roku 46 n. l. Pavel se vrátil do Jeruzaléma, aby na to poskytl finanční prostředky (Skutky 11:27–30). Poté se Pavel vydal do Jeruzaléma na Jeruzalémský koncil (Skutky 15:1–30) v roce 49 n. l. Do Jeruzaléma se Pavel vydal také na konci své druhé misijní cesty (Skutky 18:22). Naposledy se Pavel v Jeruzalémě ocitl, když byl uvězněn (Skutky 21:15–23:24). Židé obvykle chodili do Jeruzaléma alespoň jednou ročně, takže Pavel tam mohl být i jindy.

Otázka: V Gal 1,21–22 – neznali církve v Judeji Pavla, nebo Saul pronásledoval církve v Judeji a Samaří (Sk 8,1–3) (Jesus, Interrupted, str. 56)?

Odpověď: Určitě znali pověst Saula z Tarsu, i když ne jeho tvář. Poté, co se však stal křesťanem (a změnil si jméno na Pavla), církve v Judeji ho osobně neznaly. Galatským1:22 NEŘÍKÁ, že judejské církve o Saulovi nikdy neslyšely. Řecký text spíše říká: „Byl jsem neznámý tváří“ církvím v Judeji. Druhým faktorem, zmíněným v knize The Expositor’s Greek Testament, sv. 3, str. 156, je to, že po asi 17 letech se Pavel pro mnoho křesťanů „stával neznámým“.

Otázka: Proč v Gal 2,2 Pavel řekl, že se obával, že by mohl svůj závod běžet nadarmo?

Odpověď: Nejprve to, co není správnou odpovědí, a poté správná odpověď.

Co není odpověď: Pavel se s největší pravděpodobností nebál, že by kázal nesprávné evangelium, protože v Galatským 1:11–12 zdůraznil, že je přijal od Boha.

Odpověď: Pavel se obával, že jeho úsilí, jeho „závod“ za to, aby lidé přišli ke Kristu, by bylo zmařeno, pokud by on a apoštolové nemluvili jedním hlasem. Pavel si uvědomoval, že jejich nesprávné rozhodnutí by mohlo mít skutečně strašné následky. Pavel pravděpodobně vzal s sebou Tita, pohana, jako „testovací případ“, aby osobně ukázal ovoce mezi pohany.

Otázka: Co je na Pavlově textu v Gal 2,3–5 neobvyklého?

Odpověď: Pavel je dobrý spisovatel v řečtině, ale zde jsou věty trhané a, jak řekl biskup Lightfoot, tento odstavec je „gramatickou katastrofou“. Zřejmě Pavel psal pod vlivem silných emocí a poněkud narychlo.

Otázka: Kdy bychom podle Gal 2,6 měli uznat, že někdo „vypadá, že je něčím“, a kdy ne?

A: Máme respektovat autoritu, pokud se představitelé moci chovají v rámci svých oprávnění. Nemáme se však podřizovat falešným autoritám. Možná Pavlovi nebyla zcela jasná role Jakuba, bratra Páně a biskupa jeruzalémské církve, který zřejmě disponoval podobnou autoritou jako apoštolové, avšak sám apoštol nebyl a k Ježíši se přidal až po Jeho vzkříšení. Pokud lidé zpochybňovali Pavlovu autoritu, protože nepatřil mezi dvanáct apoštolů, pak by tito judaizátoři měli zpochybňovat i autoritu Jakuba. Judaizátoři pocházeli z „Jakubovy strany“, ale Písmo neříká, že by skutečně měli Jakubovu podporu, jak uvádí The Expositor’s Bible Commentary, sv. 10, str. 447, a The Expositor’s Greek Testament, sv. 3, str. 162.

Pavel zde zdůrazňuje současně dvě věci. Za prvé, tyto autority uznávaly Pavlovu autoritu, a za druhé, neudělily Pavlovi žádnou autoritu, kterou by již neměl.

Otázka: V Gal 2,7 svatý Pavel hovoří o „evangeliu neobřezaných“ a „evangeliu obřezaných“. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Odpověď: Obřízka a neobřízka odkazují na dvě skupiny lidí: Židy a pohany. Galatským 2,7 říká, že mu byl svěřen úkol kázat evangelium pohanům, stejně jako Petrovi Židům, ale hovoří se pouze o jednom evangeliu, nikoli o evangeliích v množném čísle.

Otázka: Jak mohl být apoštol Petr v Gal 2,11–14 špatným příkladem?

Odpověď: Petr zhřešil a ve svém uvažování i příkladu nebyl bezchybný. Petr pravděpodobně nezměnil to, čemu věřil, ale změnil své chování, aby se zavděčil těmto judaizátorům z Jeruzaléma. Boží slova, včetně těch, která byla vyslovena skrze apoštoly, byla bezchybná. To však neznamená, že každé slovo samotných apoštolů bylo bezchybné, ani že apoštolové byli bez hříchu. Petr nepotřeboval napomenutí jako někdo, kdo nevěděl. Spíše potřeboval pokárání, protože Petr jistě věděl lépe, a to díky vidění, které mu Bůh dal, a také proto, že se Petr posadil k jídlu s Korneliem a ostatními pohany ve Skutcích 10, a zejména ve Skutcích 11:3–4. Petr také jedl s pohany v Antiochii, ale pokrytecky s tím přestal, když z Jeruzaléma přišli židovští křesťané.

Otázka: V Gal 2,11–14 by se dalo argumentovat, že Pavel měl v zájmu jednoty v této drobné záležitosti prostě tiše přistoupit na Petrovu pokrytectví. Proč by to bylo špatné?

Odpověď: Zaprvé, nejednalo se o malou záležitost; znamenalo to spoléhat se na dodržování židovských obřadů jako na něco nezbytného pro spasení vedle Krista.

Pavel by se pravděpodobně přizpůsobil, kdyby považoval jednotu v Kristu za nejvyšší cíl. Pro Pavla to však nejvyšší cíl nebyl a neměl by jím být ani pro nás. Byl to vlastně Petr, kdo zde jako první narušil jednotu věřících, nikoli Pavel. Měli bychom usilovat o jednotu v Duchu podle Efezským 4:3, ale naší nejvyšší prioritou by místo toho měla být láska k Bohu, poslušnost a jeho oslavování. Zachování jednoty by mělo být pouze jedním z prostředků, jak plnit tyto nejvyšší priority.

Ve skutečnosti zde nešlo o jeden problém, ale o tři. Prvním bylo, že se Petr oddělil od ostatních věřících, protože to byli pohané. Druhým byla jeho pokrytectví, že tak činil pouze v přítomnosti židovských věřících; co by si pohané pomysleli o Petrově společenství s nimi poté, co židovští křesťané odešli? Třetím problémem bylo, že Petr zastával tak významnou autoritativní pozici, že by to mohlo zdánlivě legitimizovat podobné chování i u ostatních křesťanů, a tak by do toho upadli i další, včetně dokonce i Barnabáše.

Pavel se snažil o kompromis se slabými bratry, nikoli s falešnými bratry. Když však Petr sám dal tento špatný příklad, Pavel v této věci nemohl ustoupit. Často, když někdo zhřeší, měli byste s ním nejprve promluvit v soukromí. Jelikož však Petr tak učinil veřejně, musel ho Pavel veřejně pokárat, a to ve stejném rozsahu, v jakém se tento špatný příklad odehrál. Kdyby Pavel nic neudělal, buď by křesťanství stagnovalo jako židovská sekta, nebo by vznikla „dvě křesťanství“ – jedno židovské a jedno pohanské.

Otázka: Jaké jsou některé chytré racionalizace, které někteří z tohoto úryvku v Gal 2,11–14 vyvodili?

Odpověď: Tento úryvek nevrhá na Petra/Kefáše dobré světlo. Ukazuje, že dělal chyby a dopouštěl se špatných činů stejně jako my ostatní. Klement Alexandrijský navrhl, že by se mohlo jednat o jiného Kefáše než o apoštola Petra. Neexistuje však žádný náznak toho, že by Pavel nemluvil právě o tomto apoštolovi. Podivný učitel Origenes a později i Jeroným se domnívali, že se jednalo pouze o zinscenovaný komplot mezi Petrem a Pavlem, jehož cílem bylo zdůraznit význam milosti. Augustin a další však tuto teorii vyvrátili.

Otázka: Jak bychom měli postupovat v situaci, kdy vážený církevní vůdce říká nebo dělá věci, které jsou špatným svědectvím o Kristu (Gal 2,11–14)?

Odpověď: Nejprve si uvědomte, že se nejedná o ojedinělé případy. Stalo se to zde s Petrem; stalo se to s biskupem Zefirinem z Říma v letech 198–217 n. l. Stalo se to s mnoha dalšími biskupy předtím i poté, a to po celé západní Evropě ve středověku, a děje se to i dnes s římskokatolickými, protestantskými a charismatickými vůdci. Je to tedy něco, s čím se musíme často vypořádávat.

K tomu mohlo dojít a) kvůli opravdovým křesťanům, kteří sešli z cesty, nebo b) proto, že to vůbec nebyli křesťané. Jako příklad toho druhého lze uvést římského papeže Formosa, o kterém se všichni shodují, že byl kacířem. Sedm měsíců po jeho smrti bylo jeho tělo exhumováno a postaveno před soud za kacířství. Představte si nyní, že byste byli v té době křesťanem, a zkuste vysvětlit nevěřícímu, proč se to stalo.

V zásadě musíme zdůraznit, že vzhlížíme k Ježíši jako k původci a dokonavateli naší víry (Židům 12:2), nikoli k nějakému omylnému člověku. Petr nebyl ve svém příkladu neomylný, a stejně tak ani ostatní vedoucí. Petr se zřekl spasení skrze skutky, ale nyní se k němu vracel. Ano, je zklamáním, když křesťan upadne, nebo když křesťané nerozumně dovolí, aby se jejich vůdcem stal nekřesťan. Máme se podřizovat dobrým křesťanským vůdcům, i když si uvědomujeme, že žádný z nich není dokonalý. Ale zatímco nám mohou být nápomocni, měli bychom se odvrátit od těch, kteří se zdají vést Kristovu církev, ale jsou bezbožní, jak nám přikazuje 2. Timoteovi 3:1–5.

Otázka: Pokud byl Petr v Gal 2,11–14 kdysi špatným příkladem, znamená to, že katolický papež, který byl špatným příkladem, není diskvalifikován jako Petrův nástupce?

Odpověď: Předpokládám, že by někdo mohl namítnout, že pokud papež upaloval křesťany na hranici, nebyl ochoten s nimi usednout k jídlu, ale domnívám se, že tyto dvě situace se zásadně liší. Je obrovský rozdíl mezi tím, že se člověk neposadí s opravdovými křesťany, a tím, že nařídí, aby byli upáleni na hranici za zločin čtení Bible. Neúmyslný hřích, jímž bylo Petrovo zmatení, neomlouvá celoživotní okázalou zkaženost, vraždy, nemravnost, opilost a luxusní život z darů druhých. Navíc Petr činil pokání ze své pokrytectví, zatímco římští katoličtí papežové nikoli.

Papež Julius II. (1503–1513) nechal své armády zničit a vyplenit celá italská města, aby je připojil ke svému impériu Papežského státu. Podle Austinovy knihy „Topical History of Christianity“ (Tematické dějiny křesťanství), str. 148, po roce 904 n. l. panovala takzvaná „pornokracie“, v níž prostitutky měly mocenské vztahy a sexuální intimitu s různými papeži, včetně papežů Sergia III., Anastasia III., Landa a Jana XII. Lidé si kupovali papežský úřad, jak to učinili Řehoř VI. a Alexandr VI. Muži se stali papeži v důsledku zavraždění předchozího papeže (Bonifác VII., Lev V. a Štěpán VII. byli všichni zavražděni). Vyskytla se období, kdy byli současně dva a dokonce (jednou) tři papežové (Ursinus a Damasus (366–384); Řehoř VI., Benedikt IX. a Sylvester III.). Papežové byli někdy sesazeni proti své vůli, což činí pojetí papežské nástupnictví velmi zajímavým. Papež Štěpán VII. (896–897) nechal exhumovat tělo papeže Formosa a v inscenovaném procesu ho odsoudil za kacířství.

Někteří katolíci by mohli souhlasit s tím, že existuje možnost, že alespoň jeden z předchozích papežů nebyl v souladu s Boží vůlí. Ve skutečnosti „papežská nástupnictví“, pokud vůbec někdy existovala, ztratila ve středověku svůj smysl právě kvůli absenci papežské nástupnictví.

Na jedné straně je třeba zdůraznit, že pokud se najde katolík, který je zkažený a bezbožný člověk, neznamená to, že by to dokazovalo, že katolicismus je špatný. Na druhé straně, pokud miliony katolíků věrně poslouchají zlé touhy někoho takového, i když vědí, že je bezbožný, je na tom něco velmi špatného.

Otázka: Naznačuje Pavel v Gal 2,16–21, že starozákonní zákon byl zlý, jak učili gnostičtí kacíři?

Odpověď: Vůbec ne. Jak to vyjádřil Jan Zlatoústý (392–407 n. l.): „Neříká, že by Zákon opustili proto, že byl zlý, ale proto, že byl slabý.“ Více o gnostikách najdete v diskusi k 1. Janovu 1,1.

Otázka: V Gal 2,16–21 a Gal 3,11 se píše, že spravedlnost nelze dosáhnout skrze zákon; jak je tedy možné, že ti, kdo četli Starý zákon, byli učeni této mylné představě?

Odpověď: Starý zákon tuto chybu neučí. Lidé však mají podivuhodnou schopnost vykládat věci tak, jak si přejí, a přidávat k Božímu slovu. Někteří lidé vzali vše, co Bůh řekl o svém milosrdenství, a učinili svou naději z poslušnosti Božímu zákonu, nikoli z Boha samotného. I dnes mohou být někteří křesťané nevyvážení a klást větší důraz na některé pozitivní aspekty křesťanství, jako jsou duchovní zážitky, studium Bible, pomoc chudým nebo náboženské obřady, než na samotného Boha. Někteří mohou milovat náboženství více než Boha.

Otázka: Může být podle Gal 3,1 někdo z křesťanů očarován?

Odpověď: Ne, to Pavel neříká. Pavel se hypoteticky ptá, zda by tomu tak mohlo být, protože byl překvapen tím, jak rychle se mnozí Galatští obraceli k jinému a falešnému evangeliu. Řecké slovo pro „kdo“, tis, je v jednotném čísle, nikoli v množném, a proto odkazuje na satana, a NE na skupinu lidí. Blázen v Bibli není někdo, kdo je neinteligentní nebo nevzdělaný; je to někdo, kdo je naivní nebo zatvrzelý vůči duchovní moudrosti.

Řecký jazyk má několik slov pro „pošetilý“. Slovo použité zde se liší od toho, které použil Ježíš v podobenstvích. Tím slovem je „anoetus“, což znamená člověka, který je schopen myslet, ale rozhodl se tak nečinit.

Jen na okraj: v islámském náboženství se křesťané a sunnitští muslimové shodují alespoň v tom, že Mohamed byl alespoň v určitém období pod vlivem zlého kouzla a že pronesl nepravdivá tvrzení. Úplný popis toho, jak se v hadítech al-Bukhárí (sv. 4, kniha 53, kap. 33, č. 400, str. 267; sv. 4, kniha 54, kap. 10, č. 490, str. 317 a sv. 8, kniha 75, kap. 59, č. 400, str. 266) uvádí, že Mohamed byl kdysi pod vlivem zlého kouzla, si můžete přečíst. Muslimové obecně věří, že se Mohamed z toho vzpamatoval.

Otázka: Jakými způsoby mohou být lidé v Gal 3:1 odvedeni k něčemu méně důležitému, místo toho, na co by se měli soustředit?

Odpověď: Lidé jsou často lepší ve shromažďování informací než v určování priorit, co s těmito informacemi dělat. Při rozhodování o nákupu pro společnost se někdy zdá, že lidé mají tendenci rozhodnout se pro posledního prodejce, s nímž mluvili. Při rozhodování můžeme mít vážné předpojatosti v závislosti na tom, jak dlouho o něčem diskutujeme a jak nedávno jsme se na daný aspekt podívali. Naše pozornost se příliš snadno odvádí. Ve svém tichém čase s Bohem bychom měli nejen studovat Slovo a modlit se, ale také meditovat a přemýšlet. Opravdu považujeme ty nejdůležitější věci za nejdůležitější? Nebo jsme paradoxně příliš zaneprázdněni na to, abychom se zastavili a zamysleli se nad tím, co bychom měli dělat?

Otázka: V Gal 3,2–3 se zdá, že v průběhu dějin existovala u lidí téměř neodolatelná touha něco k evangeliu přidávat. Proč si myslíte, že tomu tak je?

Odpověď: Člověk může uznávat, že evangelium obsahuje pravdu, ale nemusí ho považovat za úplné. Pokud si myslíte, že neexistuje mnoho způsobů, jakými se lidé snaží k evangeliu něco přidávat, dovolte mi, abych vás z tohoto názoru vyvedl. Různí lidé tvrdili, že kromě toho potřebujeme ještě následující.

Celý židovský zákon (někteří představitelé hnutí Hebrejských kořenů)

Obřízku a další části židovského zákona (Adventisté sedmého dne)

Vodní křest lidí namísto obřízky (Církev Kristova)

Křest (pokropením) automobilů, domácích zvířat a dokonce i vojenských tanků (ruská pravoslavná církev)

Další knihu pravidel (Tyconius)

Dodatečné Písmo (mormoni, Církev sjednocení)

Spojení s islámem (C5 „křesťané“ a Chrislam v Nigérii)

Spojení s hinduismem (někteří Indové v Kérale)

Kombinace s řecko-římskými bohy (hermetičtí gnostici)

Kombinace s dalšími tajnými učeními (ostatní gnostici)

Organizace, která nám říká, čemu máme věřit, protože Bible může být nebezpečná (Svědkové Jehovovi)

Svatí, kteří se za nás přimlouvají

Násilná revoluce (teologie osvobození)

Modlitba k obrazům nebo sochám svatých

Víra a skutky (římský katolicismus)

Ikony (především v pravoslavných církvích)

„Kalvínova díla nebyla Písmem, ale měla by jím být“

Pokrok v teologii: Potřebujeme teologický pokrok v průběhu věků, abychom byli skutečně „plnohodnotnými“ křesťany.

Lidé byli velmi kreativní v tom, co kromě evangelia ještě potřebujeme. Ale kreativita není vždy dobrá věc.

Existuje pravděpodobně mnoho různých důvodů, proč tolik lidí věřilo, že kromě evangelia je důležité ještě mnoho dalších věcí, ale většinu z nich lze zařadit do alespoň jedné ze čtyř kategorií: konvence, strach, pýcha a touha.

Konvence: Vítězství ve sportovních soutěžích, dobré známky ve škole, povýšení v práci a většina věcí v životě, které jsme si buď zasloužili, nebo si alespoň myslíme, že jsme si je zasloužili. Proč by to mělo být u duchovních věcí, u nichž je ještě důležitější se snažit, jinak? Kdybychom si to nezasloužili, proč by se lidé vůbec snažili?

Strach: Stále se drží toho, co považují za „dobré“ v konkurenčním světovém názoru nebo náboženství, a bojí se, že o něco přijdou, pokud to také nepřijmou. Považuje se za lepší být na jistotu a kromě evangelia dělat i tu druhou věc, jen aby měli pokryté všechny možnosti.

Pýcha: Bůh odvedl skvělou práci, když nám dal své slovo, ale oni ho mohou – a myslí si, že musí – vylepšit.

Touha: Vidí (možná správně), že život v tomto světě by byl mnohem snazší, kdyby mohli říci, že kromě křesťanství existuje i něco jiného. Pronásledování by bylo menší, obchodních příležitostí by mohlo být více a oni prostě mají touhu pokračovat i ve svých starých zvycích.

Otázka: Jaké jsou v Gal 3,3.21 příklady toho, jak se lidé snaží něco doplnit, aby věci vylepšili, ale nakonec zničí samotnou podstatu toho, co se snažili vylepšit?

Odpověď: Když změníte podstatu tak, že už to není ta samá podstata, pak jste vyprázdnili evangelium, abyste se lépe přizpůsobili ostatním tím, že máte zásadně odlišné poselství.

V čínštině existuje pro tuto myšlenku slangový výraz: „dát hadovi nohy“, tj. být první, kdo nakreslí hada v soutěži v kreslení hadů, a pak mu v opilosti přidat nohy a tím svou kresbu diskvalifikovat.

Otázka: Jakými způsoby dnes lidé v Gal 3,3.21 v podstatě učí, že Kristus zemřel zbytečně?

Odpověď: Pokud se do nebe dostanete tím, že budete dobrým člověkem, pak Kristus zbytečně promarnil svůj čas. Samozřejmě, pokud si někdo může definovat „dobrého člověka“ podle vlastního uvážení, stává se pojem „dobrý člověk“ poněkud arbitrárním. Pokud se však do nebe dostanete dodržováním konkrétního souboru pravidel, pak opět nebyla Kristova smrt na kříži nutná. Musel Kristus opravdu zemřít za naše hříchy a je zásadně důležité tomu věřit? Pokud tomu věříte, sdílejte to s lidmi tak, jak tomu věříte.

Otázka: Jaký smysl má zmínka o Abrahamovi a Mojžíšovi v Gal 3,8?

Odpověď: Jak říká John R. W. Stott, Pavel nahlížel na celý Starý zákon jako na horský hřeben, kde Abraham a Mojžíš představují dva z jeho nejvyšších vrcholů. Ale Mount Everestem je Ježíš Kristus. Abraham a slib, který mu byl dán, představují první vrchol, a ten není popřen druhým velkým vrcholem, jímž je Mojžíš a Zákon. Pavel má k Zákonu velký respekt a chce zdůraznit, že neexistují pouze dva vrcholy, ale že je tu i třetí.

Otázka: Jak jsou v Gal 3,10.13 prokleti lidé pod Zákonom?

Odpověď: Deuteronomium 28:1–13 hovoří o požehnáních pro Izraelity, kteří znají Zákon a dodržují ho. Deuteronomium 28:15–68 však hovoří o mnoha prokletích pro Izraelity, kteří znají Zákon, ale odvrací se od něj.

Pokud jde o prokletí, jedná se o výstižný popis lidí, kteří se snaží splnit standard, který nemohou dodržet, nikdy si to neuvědomí, a přesto odmítají následovat jedinou cestu do nebe, kterou pro ně splnil ten, kdo tento nemožný standard splnil za ně. „Pod prokletím“ se jeví jako výstižný popis.

Otázka: Jak souvisí Gal 3,11; Řím 1,17; 3,28 s Hab 2,4?

Odpověď: V knize Habakuk se slovo „spravedlivý“ zřejmě vztahuje na ty, kteří jsou ve správném vztahu s Bohem. V těchto verších Nového zákona se slovo „spravedlivý“ může vztahovat na ty, kteří byli prohlášeni za spravedlivé, a jsou tedy ve správném vztahu s Bohem.

Pavel také citoval z Habakuka 1:5 v pisidské Antiochii ve Skutcích 13:41, takže Habakuk měl Pavel rozhodně na mysli.

Otázka: Byl Ježíš v Gal 3:13 proklet, nebo byl požehnán, jak říká Ž 72:17?

Odpověď: Platí obojí. Kristus byl požehnán Bohem Otcem a na kříži dobrovolně vzal na sebe Boží prokletí za naše hříchy. Ve Zjevení 5:12 bude Kristus v nebi požehnán.

Otázka: Uctívají a následují křesťané v Gal 3:13 někoho, o kom sami přiznávají, že byl Bohem proklet?

Odpověď: Ano, uctíváme a následujeme ho, a za to se nijak neomlouváme. Nejde jen o to, že Ježíš byl pod prokletím, jde spíše o to, že se Ježíš rozhodl být pod prokletím – kvůli vám i kvůli mně. Ježíš dobrovolně vzal na sebe naše prokletí, trest a hanbu tím, že zemřel na kříži za naše hříchy. Ježíš se sám nestal hříšným, ale hříchy lidí byly vloženy na něj.

Otázka: V Gal 3,16 (a Sk 3,25) oproti Gn 12,7 atd. je „potomstvo“ kolektivní podstatné jméno v jednotném čísle (stejně jako slovo „potomci“), tak proč Pavel říká, že by se mohlo vztahovat jen na jednoho?

Odpověď: V angličtině můžeme říkat „lidé“, „potomstvo“ nebo „zchátrat“, aniž bychom tím mysleli pouze jednoho. Jde zde o to, že Pavel připomíná Židům, že jejich Písma (Starý zákon) učila, že sliby dané Abrahamovým potomkům se naplní skrze Mesiáše, kterého jak Židé, tak křesťané uznávali jako jednu osobu.

Otázka: V Gal 3,17 – obdržel Mojžíš zákon teprve 430 let po Abrahamovi?

A: Izraelité žili v Egyptě 430 let; v Egyptě byli v otroctví pouze 400 let. Pavel zejména připomínal čtenářům, kteří se přikláněli k judaismu, že Mojžíš obdržel zákon těsně po uplynutí tohoto 430letého období. Jelikož to samozřejmě trvalo déle než 430 let, je pravdivé tvrzení, že k tomu došlo 430 let poté.

Q: Co se v Gal 3,17 říká o tom, že Abrahamovo období bylo nahrazeno Mojžíšovým obdobím?

Odpověď: Bez ohledu na to, zda nahlížíte na historii z hlediska dispenzací či nikoli, tento verš dokazuje, že doba, kdy byl dán Mojžíšův zákon, nezbavila platnosti to, co bylo slíbeno dříve. Mojžíšův zákon byl jistě novým rozměrem nad rámec Boží smlouvy s Abrahamem, ale neznamenal, že by vše, co bylo Abrahamovi řečeno, ztratilo svou hodnotu. Dnes je vztah mezi Novou smlouvou v Kristu a Starou smlouvou pod Mojžíšem poněkud odlišný. Mnohé věci ze Staré smlouvy skutečně pominuly, jako například zvířecí oběti, stravovací předpisy atd. Kdo však Bůh je, se nezměnilo, a zásady vyučované ve Starém zákoně platí i dnes.

Otázka: Proč Pavel v Gal 3,17 neuvedl přesný počet let?

Odpověď: Než uvedu dva pravděpodobné důvody, je důležité vysvětlit rozdíl mezi přesností a konkrétností. Pokud kbelík obsahuje přesně 1 056 kuliček a někdo řekne, že jich je 2 000 nebo jen 500, jsou obě tvrzení nepřesná (a nepravdivá). Pokud někdo řekne, že jich je tisíc, je to přesné (a pravdivé), ale nekonkrétní. Pokud někdo řekne, že je v něm více než 500 míčků, je to také přesné a pravdivé, ale nekonkrétní a neúplné. Bible je ve svých původních rukopisech zcela pravdivá, ale často je nekonkrétní a neúplná. Zde jsou dva důvody, které v tomto případě můžeme pro nekonkrétnost uvést.

1) Bůh neviděl potřebu sdělit Pavlovi (ani nikomu jinému) přesný počet let mezi Abrahamem a exodem. Bůh dal Bibli sepsat tak, aby byla zcela pravdivá a aby měla veškerou přesnost, kterou potřebujeme k pochopení toho, co nám Bůh chtěl sdělit o sobě samém, o člověku, o spasení, o růstu v Kristu a o službě Bohu. Bůh zřejmě neviděl potřebu, aby byla Bible sepsána s větší přesností, než bylo nutné, a neviděl potřebu, aby byla uchována s větší přesností, než bylo nutné.

2) Pavel chtěl použít nejkonzervativnější číslo. Pokud judaizátoři chtěli zvýšit přesnost, jen to zdůrazňuje Pavlův argument o dlouhém časovém období.

Otázka: Co přesně pro nás zákon udělal v Gal 3,21?

Odpověď: Neočistil nás ani neudělal nic, co by nás zlepšilo; spíše nám ukázal, jak špatní jsme. Jak říká Tony Evans, zákon je jako zrcadlo. Ukazuje nám, že si musíme učesat vlasy, umýt obličej a upravit si oblečení, ale nic z toho za nás udělat nemůže.

Otázka: Je podle Gal 3,26 každý, kdo čte List Galatským, Božím dítětem? Je universalismus pravdivý?

Odpověď: Ne. Evangelium je nabízeno všem, ale ti, kdo se rozhodnou Boha odmítnout, tak mohou svobodně učinit – a nést za to následky. Viz diskuse ke Koloským 1:20.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Gal 3,27 se píše, že všichni pokřtění se oblékli do Krista, půjdou všichni pokřtění do nebe? A co Šimon Magus ve Skutcích 8,13,18–20?

Odpověď: Vodní křest vás nezachrání; je to Kristus, kdo vás zachraňuje. Bůh přikazuje všem křesťanům, aby se nechali pokřtít vodou jako záruku svého dobrého svědomí vůči Bohu, jak říká 1. list Petrův3:21 .

Otázka: V Gal 3:28 se píše, že v Kristu není muž ani žena, proč tedy existují v církvi různé role, jak je uvedeno v 1 Tim2:11 –15 a 1 Kor14:34 –37?

Odpověď: Je zajímavé, že se jedná o nejstarší známý historický dokument, který uvádí, že muži a ženy jsou si rovni. Křesťané se dnes neshodují na rolích žen v církvi, ale všichni by se měli shodnout na třech bodech.

1. Pro Boha neexistuje mezi muži a ženami nikdy žádný rozdíl v hodnotě a neměl by existovat ani pro nás.

2. Všichni křesťané se musí shodnout na tom, že rovnocennost neznamená, že by nikdy neměl existovat rozdíl v rolích, protože – alespoň v té době – ženy neměly v církvi vykonávat autoritu nad muži, jak ukazují 1. Timoteovi 2:11–13, 1. Korinťanům 11:3–9 a 1. Korinťanům 14:34–35.

3. Pokud někdo omezuje význam verše z Nového zákona tím, že ho považuje za „platný pouze pro tu dobu“, měl by mít dobré biblické důvody, proč je právě tento verš omezen na tu dobu, a ne každý jiný verš, s nímž by se náhodou neshodoval.

Otázka: Jak vážně bychom měli brát příkaz v Gal 3,28, že máme být všichni jedno v Kristu Ježíši?

Odpověď: Galatským 3:28 se zdá být přímým protikladem modlitby židovských mužů: „Děkuji Bohu, že jsi mě neudělal pohanem, otrokem ani ženou“. Samozřejmě je snadné říci, že bychom to měli brát vážně. Na druhou stranu však může existovat pokušení toto zlehčovat, když se může zdát plodnější získávat lidi pro Krista. To je však špatné, neboť pokud se člověk nepodřídí Boží autoritě, měli bychom zpochybnit, zda je skutečně spasen. Slavný křesťanský misionář William Carey odmítal pokřtít kohokoli, kdo se hlásil ke křesťanství, ale stále se řídil indickým kastovním systémem.

Otázka: Jak vnímala řecká kultura ženy a manželství (Gal 3,28)?

Odpověď: Zde je několik citátů řeckých spisovatelů převzatých z knihy The Great Quotations, kterou sestavil George Seldes.

„Manželství je, abych řekl pravdu, zlo, ale zlo nutné.“ – Aristoteles (384–322 př. n. l.), citováno Diogenem Laertiem (str. 67)

„O ženě lze říci, že je podřadným mužem.“ Menander (342?–291? př. n. l.) (str. 486)

Není dobré čerpat naše názory na manželství od pohanských řeckých spisovatelů.

Otázka: Co přesně jsou v Gal 4,3 ty „prvky“ nebo „základní principy“, kterým byli lidé podrobeni?

Odpověď: Řecké slovo stoicheia je obecný termín, který může znamenat prvky. Nejprve uvedeme, co není správnou odpovědí, a poté dvě možné odpovědi.

Co není správná odpověď: zlí duchové nebo modly. Jelikož zákon není špatný, někteří se domnívali, že démoni nebo modly byly těmi „základními věcmi“, o nichž se zde hovoří. Verše z Galatským 3:23 až 4:3 však hovoří o zákoně jako o našem vychovateli a verše 4:4 až 4:7 se zabývají zákonem. Jediný verš, který zde podporuje tento názor, je Galatským 4:8, kde se hovoří o tom, že sloužili neurčeným věcem, které nejsou bohy. To by se mohlo vztahovat na modly, ale pak se v Galatským 4:9 píše, že Galatští uvažovali o návratu k těmto věcem, a hrozilo jim, že se vrátí k judaismu, nikoli k modlám.

Není to odpověď: fyzické živly. Mnoho Řeků, včetně křesťanů, považovalo fyzický svět za složený ze čtyř živlů: vzduchu, země, ohně a vody, odtud pochází Pavlovo použití slova „živly“. Pavel ve skutečnosti hovoří o věcech, které znali ze světa, ale ani zde, ani jinde v Novém zákoně není žádná zmínka o tom, že by někdo měl problém s uctíváním nebo návratem k „vzduchu“, „zemi“, „ohně“ nebo „vodě“.

Konkrétní odpověď: Zákon. Celý list Galatským až do tohoto místa nese jednotné poselství: nevzdávejte se spoléhání se na Krista, abyste se navíc spoléhali na zákon. „Prvky“ zde představují základní principy, které se Židé učili od dětství v souvislosti se zákonem. Pavel neříká, že by se zákon měl nadále dodržovat, ani neříká, že je zákon špatný. Spíše Pavel říká, že úloha zákona byla podobná pravidlům, která malé děti potřebovaly, než vyrostly. Zákon byl dán Bohem, ale farizejská posedlost zákony, která převážila nad láskou k Bohu, byla Satanem zneužita k tomu, aby lidi svazovala.

Obecná odpověď: Jiným způsobem, jak parafrázovat slovo „stoicheia“, by bylo téměř „abeceda“, až na to, že to neodráží disciplinární aspekt zákona. Kromě zákona, který se Židé učili od dětství, se to vztahuje i na náboženské učení, které člověk přijal před svým novým zrozením v Kristu a na které se spoléhal nebo v něj věřil namísto Krista nebo vedle něj. Možná sem lze zahrnout i falešnou filozofii, kterou se naučili v minulosti, jak zmiňuje Koloským 2:8. Tento názor zastává „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 601. Ačkoli se tento verš může vztahovat na jakoukoli předchozí náboženskou „historii“, kterou člověk měl před příchodem ke Kristu, bezprostředním kontextem pro galatské posluchače byl židovský zákon.

Otázka: V Gal 4,4 a Tit 1,3 se píše, že Otec poslal Ježíše „v plnosti času“ – proč byl Ježíš poslán právě v té době, a ne dříve nebo později?

Odpověď: Tento verš jednoduše říká, že Ježíš byl poslán ve správný čas, aniž by uváděl důvod – ale přesto je zábavné o tom spekulovat. Můžeme zde vidět alespoň čtyři faktory.

Jazyk: Od přibližně roku 200 př. n. l. do roku 250 n. l. se na velké části území Římské říše mluvilo řecky. Poté se na východě mluvilo řecky a na západě latinsky. Jeden jazyk výrazně napomohl šíření křesťanství.

Mír: Toto bylo období míru. Nastalo po mnoha válkách Seleukovců, Ptolemaiovců a Peršanů, které do roku 141 př. n. l. z větší části ustaly. Pompeius dobyl Fénicii v roce 64 př. n. l. Toto období relativního míru trvalo do roku 161 n. l., kdy Parthové vtrhli do Sýrie, a do roku 220 n. l., kdy Gótové vtrhli do Malé Asie. Kolem roku 350 n. l. bojovali proti Římu severní Evropané, Hunové a Peršané. Vzhledem k tomu, že panoval relativní mír, podařilo se Římanům do roku 69 př. n. l. potlačit velkou část pirátství, které často sužovalo Středomoří, což lidem v Pavlově době umožnilo setkávat se s piráty méně často. Obecně byl mír velkou pomocí pro křesťany při jejich cestách za šířením evangelia.

Silnice: Římané vybudovali rozsáhlou síť silnic o délce přes 42 000 mil, která propojovala jejich obrovskou říši. To umožňovalo lidem, jako byl Pavel, cestovat relativně bezpečně a snadno na mnoho různých míst.

Židovské synagogy: V této době již existovali Židé, kteří učili monoteismu, a židovské synagogy od Persie přes Etiopii až po francouzský Lyon. To mohlo pohanům usnadnit pochopení, že existuje pouze jeden Bůh.

A konečně proroctví: Mesiáš měl přijít během čtvrtého království, jak bylo předpovězeno v Danielovi 7:1–10.

Výsledky byly úžasné. Během 300 let se křesťanství pokojně rozšířilo do Etiopie, Indie, Gruzie, Anglie, Španělska a severní Afriky. Jedinými dvěma významnými světovými náboženstvími, která se zpočátku šířila rychleji, byly islám a komunismus, a obě se šířily především prostřednictvím vojenských dobytí.

Otázka: Od čeho nás Kristus vykoupil v Gal 4,5 a 3,13?

Odpověď: Kristus nás vykoupil z prokletí neuposlechnutí zákona (Galatským 3:13). Kristus však udělal ještě více. Vykoupil nás také z otroctví zákona (Galatským 4:5).

Otázka: Co je významné na slově „Abba“ v verši Gal 4,6–7?

Odpověď: Toto slovo lze zde přeložit jako „tati“. Žádný pouhý otrok, který není synem ani dcerou, by svého pána nikdy nenazval „tati“. Toto slovo použil Ježíš v Markovi 14:36 a později i Pavel v Římanům 8:15.

Otázka: Proč v Gal 4,9.21 někteří lidé touží být v otroctví?

Odpověď: Může to být ze strachu, z naděje na odměnu, protože se tak cítí pohodlněji, nebo v některých případech dokonce ze závislosti.

Otázka: Proč Pavel v Galatským 4:12–20 změnil svůj tón?

Odpověď: Pavel byl v celé této knize přísný a neúprosný, ale zde k nim promlouvá něžně. Pavel apeluje na jejich srdce, aby pokračovali ve stejném směru, jakým se ubírali. Člověk by si mohl přečíst text až do 4. kapitoly a intelektuálně pochopit, jak moc se Galatští mýlili. Mohl by si také přečíst, jak je Pavel varuje před závažností jejich omylu. Nemohl však pochopit, jak moc mu na nich Pavlovi skutečně záleželo. To Pavel zde ukazuje. Když potřebujeme někoho pokárat, měli bychom mu ukázat, v čem se mýlí, a jak závažné je, že se mýlí v zásadní věci. Neměli bychom však opomenout sdělit mu také, jak moc nám na něm záleží. V Galatským 4:15–20 se pak Pavel v podstatě ptá, zda k němu ještě chovají nějakou náklonnost a proč byli tak vrtkaví.

Pamatujte, že právě v jižní Galatii, konkrétně v Lystře, chtěli lidé podle Skutků apoštolů 14,11–18 obětovat Pavlovi a Barnabášovi jako božským bytostem, než je Pavel a Barnabáš zastavili. Tamní věřící vážili Pavla a jeho slova jako slova samotného Krista; jak se tedy mohli změnit a nyní se k němu chovat jako k nepříteli?

Otázka: V Gal 4,13 – když Pavel dokázal uzdravovat jiné, proč byl sám nemocný?

Odpověď: Tento cenný verš ukazuje, že uzdravující moc byla v Bohu, nikoli v apoštolovi. Některé sektářské skupiny, jako je Křesťanská věda a několik podivných charismatických skupin, učí, že poslušní, duchovní křesťané nikdy neonemocní a že křesťané by neměli užívat léky. Avšak skutečnost, že zde byl Pavel nemocný, jeho starost o téměř smrtelnou nemoc Epafrodita ve Filipským 2,26–27 a předepsání léku na Timoteovy žaludeční potíže v 1. Timoteovi 5,23 ukazují, že i ti nejlepší z poslušných, duchovních křesťanů mohou onemocnět. To nutně neznamená, že jim chybí víra, ani že je Bůh trestá.

Jan Zlatoústý (392–407 n. l.) ve své homilii „O sochách“, 1. část, verš 14, podává podrobnější odpověď ohledně situací, jako jsou Timoteovy žaludeční potíže v 1. Timoteovi 5:23. Jan Zlatoústý říká, že Bůh dopouští, aby se tato situace křesťanům stala. Zde je parafráze jeho osmi očíslovaných důvodů.

1. Aby se nestali pyšnými kvůli velikosti svých dobrých skutků a zázraků.

2. Aby si o nich ostatní nevytvářeli příliš vysoké mínění.

3. Aby bylo zřejmé, že se projevuje Boží moc, nikoli moc lidí.

4. Aby vytrvalost zbožných lidí v jejich zkouškách či nemoci mohla být příkladem pro ostatní.

5. Aby nám pohled na zbožné lidi umírající na nemoc připomínal vzkříšení všech.

6. Když upadneme do utrpení, můžeme čerpat útěchu z toho, že jiní před námi snášeli podobné utrpení.

7. Když se nám říká, abychom napodobovali Pavla nebo jiné, neuhýbáme s myšlenkou, že jsou vyšší povahy. Mají stejnou povahu a slabosti jako ostatní lidé obecně.

8. Můžeme se naučit, že požehnání zbožného člověka nepochází z okolností jeho zdravotního stavu.

Chryzostom pak na více než sedmi stránkách rozvádí a dokazuje každý z těchto bodů na základě Písma.

Otázka: Co měl Pavel na mysli v Gal 4,14, když řekl: „nepohrdli mou zkouškou/nemocí“?

Odpověď: Pavel trpěl nějakou nemocí, když byl u Galatských. Nevíme, zda šlo o malárii, oční potíže nebo o něco jiného. Pavel poukazuje na to, že i když nebyl zdravý, když byl s nimi, oni na něj kvůli tomu vůbec nepohrdali.

Otázka: Jaký význam mají čtyři dvojice v Gal 4,22–31?

Odpověď: Pavel nejprve vypráví příběh, aby z něj vyvodil alegorický závěr, který se vztahuje na nás. Jsou zde dva synové, dvě ženy, dvě smlouvy a dvě města. Izmael, Hagar, Stará smlouva a Starý Jeruzalém představují starý, otrocký způsob života podle zákonů. Izák, Sára, Nová smlouva a Nový Jeruzalém představují nový způsob života založený na zaslíbení. Stejně jako Izmael a Hagar nemohli zůstat s Izákem a Sárou, z nichž si utahovali a jimiž pohrdali, tak ani život podle zákona nemůže zůstat spolu s životem v Božím zaslíbení milosti skrze víru.

Otázka: Byla v Gal 4,25 hora Sinaj v Arábii, nebo na Sinajském poloostrově, jak naznačuje Tóra?

Odpověď: Obojí, s tím, že „Arábie“ zde neznamená moderní stát Saúdská Arábie. Jedná se o římskou provincii Arábie. Římská provincie Arábie zahrnovala Sinajský poloostrov, severozápadní část dnešního Jordánska a malou část Sýrie. Jen pro doplnění: Římané nikdy nedobyli území v okolí Mekky ani Rijádu.

Otázka: Proč v Gal 4,30 Pavel dochází k tomuto závěru?

Odpověď: Hagar věřila v Boha, ale Hagar a Izmael svým pohrdáním a posměchem nebyli slučitelní se Sárou a Izákem, dítětem zaslíbení. Podle Sáry museli odejít. Abraham nechtěl, aby odešli, ale Bůh Abrahamovi řekl, aby v této věci poslechl Sáru. Stejně tak musí pryč představa, že můžete následovat Krista ve svobodě milosti a přitom být stále v otroctví zákona. Nakonec Pavel říká, že lidé, kteří učí, že je třeba být v otroctví zákona, musí být rovněž vyloučeni z církve.

Otázka: Když Pavel v Gal 5,1 říká, že máme pevně stát ve svobodě, o jaké otroctví přesně se máme vyvarovat?

Odpověď: Jedná se o přechodový verš; tento verš slouží stejně dobře jako shrnutí 4. kapitoly Galatským i jako úvod k 5. kapitole Galatským, verše 1–13. Existují tři možné odpovědi.

Hřích: Ti, kdo hřeší, jsou otroky hříchu, a my jsme od toho byli osvobozeni. Římanům 6 se tím zabývá podrobněji.

Mojžíšův zákon: Ačkoli předchozí odpověď je správná, hřích a tělo jsou v Galatským 5:1–15 zmíněny pouze na jednom místě: v Galatským 5:13. Naproti tomu zákon a obřízka jsou zmíněny šestkrát. Máme sloužit Bohu, aniž bychom byli v otroctví zákona. Židé mluvili o „vzetí jha zákona na sebe“.

Obojí: V myšlení založeném na zákonu a hříchu platí buď: „Jsem takový hříšník, protože porušuji zákon“, nebo: „Jsem takový skvělý člověk, protože zákon dodržuji.“ Ať už se člověk nachází na jedné či druhé straně houpačky, důraz je stejný: „já“. Měli bychom se však soustředit na Toho, kdo je důležitý: na Boha, a ne na sebe. Žijeme svatý život, protože jsme v milujícím vztahu s Bohem a chceme se Mu líbit, ne jen proto, že se chceme vyhnout trestu, získat odměny nebo se považovat za lepší lidi.

Žijeme svatý (i když ne bezhříšný) život, protože jsme osvobozeni od otroctví a závislostí hříchu a od jha zákona. Jho zákona sloužilo dobrému účelu, a to omezovat hříšnost lidí. Ale my už Mojžíšův zákon nepotřebujeme a místo toho nás od hříchu zdržuje Boží láska.

Otázka: Omezuje obřízka v Gal 5,2 nějakým způsobem Kristovu moc nebo dílo?

Odpověď: Vůbec ne. Stejně jako to, že člověk nikdy neuvěří v Krista, znamená, že Kristova oběť pro něj nemá žádnou hodnotu, tak i důvěra v obřízku a odmítání Krista znamená, že Kristova oběť pro něj nemá žádnou hodnotu a že skončí v pekle.

Otázka: Jaký by byl v Gal 5,2, v dobách Starého i Nového zákona, rozdíl mezi legalismem a dodržováním Mojžíšova zákona?

Odpověď: Jak byste nazvali člověka, který bral dodržování Mojžíšova zákona velmi vážně a soustředil se na to, aby se Bohu zalíbil hlavně tím, že zákon dodržuje? – Kdyby žil před Kristem, mohli byste ho nazvat zbožným Židem.

Před příchodem Krista se od Židů očekávalo, že se budou snažit dodržovat Mojžíšův zákon co nejdůsledněji. Legalistou by tehdy byl někdo, komu šlo více o zákon než o Boha. Milovali své tradice a dodržování zákona více než milovali Pána. Stejně jako farizeové spoléhali spíše na svou vlastní spravedlnost, než aby měli víru v Boha, který odpouští.

Poté, co Kristus zemřel za naše hříchy, se definice legalisty „posunula“. Zahrnuje také někoho, kdo důvěřuje zákonu a svým vlastním skutkům namísto Krista nebo kromě něj. Věříte, že Kristovo spasení skrze Jeho krev je nezbytné – dobře! Ale věříte také, že je úplná, že Kristus dokončil vše, co bylo třeba učinit? Pokud tomu člověk nevěří, trpí problémem „rozdvojené důvěry“, kdy věří, že nás Kristus spasil jen zčásti a zčásti je zapotřebí ještě něco jiného.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Gal 5,2–3 se píše, že Kristus nepřináší užitek těm, kdo jsou obřezáni, může Kristus přinést užitek mnoha chlapcům, kteří jsou dnes obřezáváni? Měli by být také dlužníky zákona?

Odpověď: Ne, a to ze dvou důvodů.

1. Galatským 5:2–3 hovoří pouze o mužích, kteří se nechali obřezat, nikoli o chlapcích.

2. Obecný význam se vztahuje na ty, kteří se rozhodnou nechat se obřezat za účelem splnění starozákonního zákona. Prokazují tím, že se nespoléhají na Krista, aby je spasil, nezávisle na zákoně.

Otázka: Co byste v Gal 5,2–4 řekli někomu, kdo tvrdí: „Plně důvěřuji Kristově krvi pro svou úplnou spásu, ale chci si být ještě více jistý, a proto budu dodržovat i židovský zákon“?

Odpověď: Vaše slova si navzájem odporují. Nevěříte plně v Kristovu krev pro svou úplnou spásu, jinak byste se nespoléhali i na něco jiného. Pavel měl pro lidi, kteří tak uvažovali, ostrá slova; Pavel říká, že je to buď jedno, nebo druhé, jedno z toho. Obřízka je jen jedním příkladem toho, jak se snažíme chránit něco cenného (spásu) tím, že nakonec popíráme to, co jsme se snažili chránit.

V Galatským 5:6 Pavel říká, že ani obřízka, ani neobřízka ve skutečnosti nezáleží. Pavel dokonce obřezal Timotea ve Skutcích 16:3. To, proti čemu se Pavel tak důrazně staví, je spíše teologie, která spoléhá na Krista a ještě na něco jiného.

Otázka: Jak můžeme podle Gal 5,4 upadnout z milosti?

Odpověď: Pavel se přímo obrací na vážně zmatené křesťany, kteří přestali spoléhat na Boží milost v Kristu. Pavel také mluví k nezachráněným legalistům. Jak rozeznat vážně zmateného křesťana od nezachráněného legalisty? Často to nejde, ale můžete je varovat bez ohledu na to, k jaké skupině patří.

Otázka: Jaké jsou různé názory křesťanů na to, co se zde v Gal 5,4 míní?

Odpověď: Nejprve řecký text, poté čtyři názory a nakonec závěr.

Řecké slovo katergethete znamená „…jakékoli zničení růstu a života, fyzického či duchovního, prospěšného či škodlivého“, podle Expositor’s Greek Testament, str. 184. Toto slovo se také používá v Římanům 7:2 pro zrušení povinnosti manželky vůči manželovi smrtí a pro duchovní smrt v Římanům 7:6. Existují čtyři hlavní názory.

1. Ztráta spasení je ztotožňována s odpadnutím od milosti. Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ (str. 1891) uvádí, že tento názor je nesprávný, protože se NEZABÝVÁ lidmi, kteří upadají do hříchu a nevěry. Mluví spíše o morálně bezúhonných lidech, kteří si myslí, že jejich vlastní skutky jim pomohou získat nebo si udržet spasení. Považuje také za ironii, že někteří, kdo chtějí tento verš použít na podporu ztráty spasení, jsou legalisté podobní těm, proti kterým Pavel brojí.

2. Věřící opouští milost a přechází k systému legalismu, avšak neztrácí spasení. Nejedná se o odpadnutí od spasení do nevěry či úmyslného hříchu, ale o odpadnutí od milosti k legalismu. Jde o ochromení duchovního života: přerušení jednoty s Kristem má otupující účinek na celou duchovní podstatu a vede k touze po zákonickém ospravedlnění. Někteří však tvrdí, že tento názor je mylný, protože nepopisuje křesťany, kteří usilují o posvěcení, ale nespasené lidi, kteří se pokoušejí být ospravedlněni zákonem.

3. Falešní křesťané, kteří usilují o ospravedlnění zákonem. Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ (str. 1891) zastává tento názor a uvádí, že tito lidé museli volit mezi dvěma spasiteli: buď Kristem, nebo Zákonem. Kalvín se domníval, že se nesnažili zvolit zákon namísto Krista, ale zákon navíc ke Kristu, a že věřit, že jakákoli část spasení je z skutků, znamená nevěřit, že je vše z milosti skrze víru.

2+3. Jak pošetilí věřící, kteří se zříkají milosti ve prospěch legalismu, tak „zdánliví“ křesťané, kteří trvale opouštějí evangelium a nikdy nebyli spaseni.

V přednicejské církvi se o tomto verši ve skutečnosti nediskutuje. Jan Zlatoústý o tomto verši učí a říká, že zmiňuje nejtěžší z trestů, aniž by však upřesnil cokoli víc než to.

Závěr: Na jedné straně Pavel v Galatským 5:4 oslovuje tytéž lidi, které v 3:26 nazývá Božími syny; bratry, k nimž se obrací v Galatským 3:15; 4:12,28; 5:13; 6:1,18 a kteří v Galatským 5:7 běželi dobrý závod.

Na druhou stranu se však Pavel obává, že jeho úsilí na nich bylo marné (Galatským4:11 ), a že by mohli patřit mezi věčně zatracené, kteří kázali jiné evangelium (Galatským 1:8,9).

Pavel, stejně jako my, nevěděl, kdo jsou vyvolení. Zvažme tento příklad: pokud někdo, kdo se jevil jako opravdový křesťan, upadne do těžkého hříchu, je to: vyvolený člověk, který později činí pokání, vrátí se a vytrvá, nebo zavržený člověk, který trvale opustil pravdu, kterou slyšel? Bůh to ví; my ne, a ani to nemusíme vědět. Ale rozhodně nemáme jistotu, že jsou spaseni, když se tak chovají. Stejně tak, pokud někdo upadne do závažného doktrinálního omylu, jako to udělali legalističtí Galatští, byli všichni, na které se Pavel obrátil, praví křesťané, kteří upadli do hereze, ale vrátí se, nebo byli všichni nezachránění, určení pro peklo, kteří nikdy neuvěří evangeliu milosti, nebo by to mohla být směsice pšenice a plevele, a ani sám Pavel nevěděl, kdo je kdo, ale Pavlovým úkolem nebylo soudit jejich duše, nýbrž varovat je před důsledky, pokud budou pokračovat ve svém legalismu. Odpověď tedy zní „2 + 3“.

Otázka: V jakém smyslu je křesťanský život v Gal 5,7 podobný závodu?

Odpověď: Je to jako velmi soutěživý závod, ale křesťané mezi sebou nesoutěží. Spíše se snažíme běžet tak rychle, jak jen můžeme, navzdory pomalejším běžcům nebo autům, která se nám vkládají do cesty a zpomalují nás.

Otázka: Proč v Gal5:11 a 2 Kor2:15 –16 Pavel kázal o kříži, když věděl, že kříž je pro lidi urážlivý? Pavel nechtěl nikomu klást překážky (2 Kor 6:3) ani dělat nic, co by bránilo evangeliu (1 Kor 9:12).

A: Stejně jako Pavel nechceme dělat nic, co by lidi osobně urazilo. Když však zvěstujeme evangelium, nechceme skrývat ani bagatelizovat ty části, které někteří lidé považují za urážlivé. Některé lidi uráží, že Bůh sleduje každý jejich krok, nebo že sami o sobě jsou nedostateční a před Božím soudem jsou ztroskotanci. Některé uráží, že by někdo naznačoval, že dělají věci natolik špatné, že potřebují spasení. Ať už se lidé cítí uraženi, nebo ne, potřebují znát pravdu evangelia.

Otázka: Proč by Pavel v Gal 5,12 zmiňoval, že muži, kteří lpí na obřízce, by se mohli vykastrovat?

Odpověď: I když se nám to může zdát podivné, v Malé Asii existovala bohyně jménem Kybele a její kněží byli všichni muži, kteří se sami vykastrovali. Takže ani judaizátoři, kteří kladli důraz na obřízku, nebyli v tomto ohledu tak fanatičtí jako kněží Kybele.

Otázka: Co je v Gal 5,13 míněno pod pojmem „příležitost těla“?

Odpověď: Pavel tím říká, abyste si dávali pozor, abyste pod rouškou křesťanské svobody nepoužívali tuto svobodu jako zástěrku pro hřích. Máme svobodu od hříchu, ale ne svobodu hřešit. Řecké slovo pro „příležitost“, aphorme, znamená výhodné místo k zahájení vojenského útoku. Nenechte tedy satana, aby využil racionalizaci křesťanské svobody k tomu, aby hřích získal oporu ve vašem životě.

Otázka: Co tím Pavel naznačuje v Gal 5,14–15?

Odpověď: Galatským 5:1–13 a Galatským 5:14–15 se zdají být poněkud odlišnými tématy, ale ve skutečnosti Pavel naznačuje[vytváří zde souvislost. Legalisté, kteří upřednostňují zákon před Bohem, rozdělují společenství a rychle se hádají s ostatními. Pokud si myslím, že duchovnost spočívá výhradně v dodržování všech zákonů tak, jak je chápu já, a ty nedodržuješ vše tak, jak to chápu já, pak chci, abys se přizpůsobil – mému programu, samozřejmě!

Otázka: Jak máme podle Gal 5,16 chodit/žít v Duchu? Znamená to, že každou vteřinu dne, ať už dělám cokoli, se musím při tom modlit k Bohu? Znamená to, že musím neustále myslet na Boha? Mluvit s Bohem? Co znamená „chodit v Duchu“, jak říká Pavel? Znamená to, že když jdu do obchodu, v duchu si říkám: „Bože, každý krok, který dělám, je zcela v tvé moci, a chválím tě za každý nádech, který udělám“? Neříkám, že je to hloupé nebo absurdní, jen se snažím zjistit, jestli je to skutečně to, co se míní tím „chodit v Duchu“.

Pokud je to pravda, pak je opravdu, opravdu těžké vždy chodit v Duchu, což znamená, že hřeším mnohem víc, než jsem si myslel. Děkuji, Bůh vám žehnej. P.S. – Psal jsem tento e-mail v Duchu, kdyžže se týkal Boha?

Odpověď: Pokud se snažíš přiblížit se k Bohu, hříšné touhy tohoto světa (láska k penězům, chtíč, pýcha a další touhy) budou slábnout. Jako křesťané máme bojovat se zlem v nás i mimo nás, jak ukazuje Římanům 7:7–25. Naštěstí v tomto boji nejsme ponecháni sami sobě; Bůh je tu, aby nás zachránil (Římanům7:24 –25) a dokonce v nás koná své dílo (Filipským2:12 –13).

Místo slova „kráčet“ lze zde řecké slovo peripatite přeložit jako „pokračovat v chůzi“. Když tedy kráčíte s Bohem a narazíte na pokušení, které vás svádí k zastavení, prostě pokračujte v chůzi. Kráčet v Duchu není snadné, protože „vždy“ je velmi náročné slovo. Myslím si však, že v zásadě chápete, že jde o to, abyste si byli vědomi Boha ve všem, co děláte.

Zkušenost

Pavel v 1. Tesalonickým 5:16–18 říká, abychom se vždy radovali, neustále se modlili a za všech okolností děkovali.

„Vždycky děkujte Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.“ (Efezským5:20 ) (Berean Standard Bible)

[Láska] „všechno snáší, všemu věří, všeho doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezaniká.“ 1. Korinťanům 13:7–8a (Berean Standard Bible)

V konkordanci můžete najít další příklady toho, co máme „vždy“ dělat.

Ježíš řekl, že je s námi vždy, v Matoušovi 28:20.

Vždy se radujte v Pánu (Filipským 4:4).

Pavlův příklad

Pavel se neustále modlil za druhé (2. Tesalonickým 1:11).

Pavel děkoval Bohu pokaždé, když si vzpomněl na Filipany (Filipským 1:3–4)

Činy

Kolosanům3:17 „A cokoli děláte, ať už slovem nebo skutkem, dělejte to vše ve jménu Pána Ježíše a děkujte za to Bohu Otci skrze něj.“ (Berean Standard Bible)

Buďte vždy připraveni dát odpověď... 1. list Petrův 3:15.

Jakub4:17 říká: „Kdokoli tedy ví, co je správné, a přesto to nečiní, dopouští se hříchu.“ (Berean Standard Bible)

Bible obsahuje mnoho veršů o vytrvalosti a neměli bychom zapomínat ani na tuto důležitou křesťanskou ctnost.

Na závěr navrhuji začít každý den správně tím, že ho zasvětíme Bohu. To jsem se naučil před mnoha lety na mládežnickém táboře, kde přednášel Josh McDowell.

Otázka: Jsou v Gal 5,19 zmíněny cizoložství a vraždy?

Odpověď: Ačkoli „cizoložství“ do seznamu zapadá, v nejstarších rukopisech se nevyskytuje. „Vraždy“, phonoi, jsou téměř stejným řeckým slovem jako „závist“, phthonoi, liší se pouze o jedno řecké písmeno. Některé řecké rukopisy obsahují „vraždy“, jiné nikoli.

Otázka: Mohou křesťané podle Gal 5,19–21 dělat tyto věci a přesto se dostat do nebe?

Odpověď: Je možné, že opravdový křesťan udělá jednu z těchto věcí a poté činí pokání. Pokud však člověk některou z těchto věcí dělá pravidelně, vypadá to podezřele tak, že půjde do pekla a že vlastně nikdy nebyl věčně spasen. V Brazílii se odhaduje, že polovina lidí, kteří se hlásí ke katolické víře, také praktikuje nějakou formu čarodějnictví nebo jiného spiritismu, případně věří v to, že za peníze si mohou najmout čaroděje, aby někoho proklel. I když římský katolík může být opravdovým křesťanem a člověk praktikující čarodějnictví může být katolíkem, nezdá se, že by tito katolíci byli opravdovými křesťany.

Otázka: Proč se v Gal 5,19.22 píše o „skutcích těla“ a „plodech Ducha“ a ne o „plodech těla“ a „skutcích Ducha“?

Odpověď: Skutky jsou vykonávány lidskou energií; ovoce (v jednotném čísle, nikoli v množném) je to, co v nás pěstuje Bůh. Bez ohledu na to, zda se někdo musí velmi, velmi usilovně snažit o skutky (množné číslo) těla (a někteří se snaží opravdu velmi, velmi usilovně), snaží se tím zmírnit jejich následky. Mít ovoce znamená odstranit překážky růstu, které se ve vašem životě mohou vyskytovat. Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ na str. 1894 uvádí analogii, že skutky těla pocházejí z továrny a ovoce Ducha pochází ze zahrady.

Otázka: Jaké jsou v Gal 5,19–21 některé charakteristiky těchto sedmnácti uvedených skutků těla?

Odpověď: První čtyři se týkají sexuality, další dvě náboženství, osm se týká vztahů a dvě pití alkoholu. Pokud nemáte pokoj s Bohem, nemáte pokoj ani s ostatními, ani sami se sebou.

Otázka: Co je zajímavého na slově „nenávist“ v Gal 5,20?

Odpověď: Řecké slovo echtrai je ve skutečnosti v množném čísle, takže lepší překlad je „nenávisti“. Když lidé chovají nenávist vůči nějaké osobě, pravdě nebo Bohu, je to obvykle ojedinělý případ, nebo se brzy poté objeví i další nenávisti? Pokud nevykořeníte veškerou nenávist, kterou v sobě máte, může to vyvolat další nenávisti. Jediné, k čemu bychom měli chovat nenávist, jsou hříchy. Nemáme chovat nenávist ani k hříšným lidem.

Otázka: Co se v Gal 5,20 označuje jako „hněv“ mezi skutky těla?

Odpověď: Jedná se o silné řecké slovo „thymoi“, které NEZNAMENÁ pouze hněv. Znamená to ztratit sebeovládání v záchvatu zuřivosti. Když nemáte situaci pod kontrolou a váš hněv ovládá vás, vzpomeňte si na Jakubův list 1:20: lidský hněv nepřináší Boží spravedlnost.

Otázka: V Gal 5,20 se zdá, že Pavlovi zde vůbec nepřichází na mysl představa, že rozkoly a frakce či hereze jsou pouhými intelektuálními neshodami. Proč si myslíte, že jsou tyto věci uvedeny společně s ostatními, jako je modlářství, čarodějnictví a vraždy?

Odpověď: Pavel nevyjmenoval všechna možná skutky těla, ale pouze ta závažnější, a zjevně jsou rozkoly a hereze stejně závažné jako ostatní. Mohou oslabit víru některých a zničit víru těch, kteří vkládají svou důvěru do určité osoby nebo organizace.

Otázka: Co přesně znamená řecké slovo pharmakeia (čarodějnictví/kouzelnictví) v Gal 5,20?

Odpověď: Toto slovo má široký významový rozsah. Na jedné straně může znamenat čarodějnictví, kouzelnictví, magii nebo zaklínání. Na druhé straně může také znamenat podávání omamných látek, otrávení a dokonce i předepisování dobrých léků, jak naznačuje význam našeho anglického slova „pharmacist“ (lékárník). Obecně v tomto úryvku Pavel varuje před plody nemravnosti, nenávisti a svárů, drog a magie a divokých večírků. Člověk by si téměř myslel, že Pavel znal mnoho moderních filmů!

Otázka: Co přesně je v Gal 5,21 uvedeno jako poslední skutek těla?

Odpověď: Některé překlady uvádějí „husté večírky“, jiné „orgie“. Může se jednat o divoké večírky nebo bouřlivou zábavu v různých podobách. Řekové a Římané pořádali oslavy zasvěcené bohu vína, Bakchovi/Dionýsovi, od nichž pochází naše slovo „bakchanálie“. Bakchanálie byly tak divoké, že je římský senát v roce 186 př. n. l. zakázal (alespoň na určitou dobu).

Otázka: Pokud v Gal 5,22–23 nevěřící projevují ovoce Ducha, půjdou také do nebe?

Odpověď: Jen pokud by z vás nošení vlněného svetru udělalo ovci. Mít některé vnější skutky bez vnitřní proměny nepomůže.

Nevěřící neprojevují ovoce Ducha. Mohou konat některé z těchto dobrých skutků, a to dokonce z chvályhodných pohnutek. Pokud však v nich není Duch Kristův a nekonají tyto skutky kvůli Ježíši, pak jejich činy nejsou ovocem Ducha konaným z lásky k Bohu, který nám dal Bibli.

Otázka: Co je důležité na slovesu v Gal 5,24?

Odpověď: Je aktivní, nikoli pasivní. Jinými slovy, ukřižování těla s jeho touhami není něco, co se děje nám. Je to spíše něco, co děláme my sami. Jak poukazuje John R. W. Stott, ukřižování ve starověku bylo nemilosrdné, bolestivé a definitivní. Když sami ukřižujeme své tělo, je to stejné. Pavel toto sloveso používá v pasivním tvaru v Římanům 6:6 a Galatským 2:20, ale zde Pavel zdůrazňuje, co máme my věřící dělat.

Otázka: Co byste v souvislosti s Gal 5,24–25 řekli křesťanovi, který si myslí, že bychom měli pouze pasivně nechat Ducha, aby v našem životě činil, co chce, a sami bychom neměli vyvíjet žádnou iniciativu ani činit žádná rozhodnutí?

Odpověď: Ten křesťan má napůl pravdu a napůl se mýlí. Máme Duchu Svatému umožnit, aby v našem životě činil, co chce, a nemáme mu klást žádné překážky. Galatským 5:25 však také říká, že máme kráčet (nebo postupovat) v souladu s vedením Ducha. To neznamená, že máme činit vlastní rozhodnutí, abychom uspokojili svou ctižádost, a to nezávisle na tom, co od nás Bůh chce. Máme však projevit iniciativu a záměrně se rozhodovat v souladu s tím, kam nás Duch vede.

Otázka: Co v Gal 5,26 znamená „provokovat“ někoho?

Odpověď: Neznamená to rozhněvat se nebo jinak silně reagovat na někoho či něco. Spíše to znamená říci nebo udělat něco, co rozhněvá někoho jiného nebo vyvolá silnou reakci. Může se to stát záměrně nebo neúmyslně. Pokud je něco neúmyslné, nemusí to však nutně znamenat nevinnost. Může to být způsobeno lhostejností nebo nedostatkem zájmu a lásky vůči druhé osobě či lidem. Lze to chápat jako vržení výzvy k boji.

Otázka: Jaký je přesně v Gal 5,15.26 rozdíl mezi tím, když někoho upozorníte na nesouhlas a diskutujete o něm – o čemž může druhá strana být pevně přesvědčena – a tím, když překročíte hranici a vyvoláte svár?

Odpověď: Pravděpodobně téměř každý, kdo neprávem vyvolává svár, si myslí, že pouze poukazuje na to, v čem nesouhlasí, takže buďte opatrní, protože častost sebeklamu je velmi vysoká. Existují přinejmenším tři různé aspekty rozlišující vyvolávání sváru od poukazování na neshodu. Upadnutí do kteréhokoli z těchto tří aspektů znamená vyvolávání sváru.

Motiv – Říkáte nebo děláte to výhradně proto, že chcete potěšit Boha a přejete si to nejlepší pro ně i pro všechny, kdo o tom uslyší? Nebo jsou zde i jiné motivy, jako například „dát jim co proto“ či jiné formy žárlivosti? Jde o „pomstu“ nebo jiné formy odplaty? Jde o „víš, kdo jsem já“, předvádění, jak jste chytří nebo zkušení, či jiné formy pýchy? Než se s někým půjdete bavit, musíte se ujistit, že vaše pohnutky jsou správné. Když někdo něco dělá se špatnými pohnutkami, ostatní často ty špatné pohnutky vidí dříve, než si daná osoba uvědomí, že své špatné pohnutky „prozrazuje“.

Postup – Ježíš uvedl příklad uvážlivého přístupu v Matoušovi 18:15–17. Ježíš měl také příklady, kdy „jim to dal sežrat“ bez jakýchkoli mezikroků, jako například v případě Chorazínu a Betsaidy v Matoušovi 11:21 nebo saduceů v Matoušovi 22:23–32. Dojde k „vedlejším škodám“ nebo k negativním důsledkům, které jste nechtěli? Co můžete udělat, abyste zúžili zaměření sdělení nebo omezili okruh posluchačů, a tím snížili dopad „přátelské palby“ či vedlejších škod?

Rozsah – Pokud dokážete přesvědčit druhou stranu a lidi, kteří ten spor sledují, pak je to skvělé – možná. Jste ochotni zvážit, že možná nesouhlasí proto, že právě vy máte nesprávný názor? Nemusí být pravda, že právě vy máte nesprávný názor, ale pokud nejste schopni si tuto otázku ani položit, je to varovný signál. Řekněme však, že jste si jisti, že máte pravdu, a oni přesto nezmění názor? Jakmile dáte svůj názor najevo, co uděláte? a) necháte to být, protože oni to vědí, b) přivedete s sebou další dva nebo tři lidi, nebo to předložíte celé církvi, c) pokud se nikdo nepostaví na stranu pravdy (jak ji vidíte vy), odejdete a přitom si setřesete prach z nohou, d) před odchodem se pokusíte zachránit co nejvíce dalších lidí z „ohně“, dokud to ještě jde, e) budete také varovat svět před touto chybou, kterou zastávají, a konkrétně jmenovat dotyčné osoby? Co byste měli udělat?

Každá z těchto pěti reakcí je správná odpověď, v závislosti na dané doktríně nebo praxi. Reakce c, d a e vyvolávají sváry. Jsou chvíle, kdy máme vyvolávat sváry a bojovat proti bludu, který vede ke zkáze duší, ale jsou i chvíle, kdy bychom to dělat neměli. Římanům 14:1–15:7 uvádí několik příkladů, kdy bychom to dělat neměli. Galatským 1:6–10, 2. Janův 9–10 a 3. Janův 9–10 jsou příklady situací, kdy bychom měli stát za pravdou, i když to může vyvolat sváry. Ježíš dokonce v Matoušovi 10:21–23, 34–37 předpověděl, že ke svárům dojde právě kvůli poslušným křesťanům. Neměli bychom však vyvolávat sváry, které Bůh nechce, abychom vyvolávali.

Otázka: Jaké jsou v Gal 5:16, 22–23 tři skupiny uvedených plodů Ducha?

Odpověď: Tři aspekty života v Duchu spočívají v tom, že dovolíme Bohu, aby jednal podle své vůle, v „duchovním dýchání“, tedy v neustálém společenství s Ním, a v přijímání svatých rozhodnutí.

1) Láska, radost a pokoj jsou vztahy. Láska k Bohu a k druhým je správný vztah, jaký by měl být. Radost je spokojenost a štěstí v našich současných okolnostech, a to jak v tom, co se nám líbí, tak v tom, co se nám nelíbí. Pokoj s Bohem, s druhými a s naší vlastní situací je neotřesitelný klid i uprostřed bouří.

2) Trpělivost, laskavost a dobrota jsou postoje, které bychom měli mít vůči sobě navzájem. Trpělivost, v řečtině makrothumia, může znamenat snášet druhé. Laskavost zahrnuje napodobování laskavosti vůči druhým, kterou nám Bůh prokázal. Dobrota má mnoho aspektů a my bychom měli napodobovat všechny z nich.

3) Vnitřní život představuje věrnost, mírnost a sebeovládání. První slovo neznamená mít víru nebo v něco věřit. Znamená to být důvěryhodným člověkem, na kterého se lidé mohou spolehnout, že udělá to, co slíbil. Ve společnosti té doby, která si cenila síly, moci a někdy i bezohlednosti, bylo proti proudu říkat, že my bychom naopak měli vynikat v mírnosti. Na některých místech dnešního světa to platí dodnes. Sebekázeň se v dnešní společnosti zdá být málo ceněná, ale je klíčem k rozvoji dalších aspektů ovoce Ducha.

První tři části tohoto ovoce jsou věci, které máme objevit, prostřední tři jsou věci, pro které se máme rozhodnout, a u posledních tří se máme rozhodnout spoléhat na Ducha Svatého.

Otázka: Co říká Gal 5,25 o „chůzi“ v tomto kontextu?

Odpověď: Toto řecké slovo, stoichumen, se liší od slova pro „chůzi“ v Galatským 5:16, peripatite. Toto řecké slovo v Galatským 5:25 znamená kráčet nebo pochodovat v kroku, jak by to dělal voják. Chceme, aby nám vedení Ducha Svatého obecně ukázalo, kde nás chce mít. Tento verš však zdůrazňuje, že Duch Svatý nás vede i v tom, jak se tam dostat, a to na každém kroku.

Otázka: Proč se v Gal 5,26 lidé, kteří předtím možná nebyli domýšliví, stávají domýšlivými? Co můžeme udělat, abychom tomu u sebe zabránili?

Odpověď: Tuto otázku lze rozdělit alespoň na dvě části. První z nich je všepohlcující soustředění na sebe sama. Někdy to může pramenit z otázky „Co z toho budu mít já?“, jindy to může být snaha držet krok s ostatními, nebo prostě následování špatného příkladu ostatních. Druhým důvodem je přesvědčení, že jste v určitém ohledu lepší než někdo jiný, nebo než většina lidí. Pravdou je, že každý z nás je pravděpodobně v něčem lepší než někdo jiný. To však není nic zvláštního, protože každý z nás je pravděpodobně v něčem také horší než někdo jiný. V jádru jde o neuposlechnutí Filipským 2:3 a následujících veršů, kde se máme považovat druhé za lepší než sami sebe.

Zatímco někteří lidé chtějí být v společnosti těch, kteří mají stejný hřích, pýcha je obvykle pravým opakem. Pyšný člověk často nemůže vystát jiného pyšného člověka. Závidíš někomu jinému, pokud si myslíš, že je v určité oblasti lepší než ty (a záleží ti na tom). A projevuješ pýchu vůči někomu jinému, pokud jsi v něčem důležitém lepší než on, nebo alespoň v tom, co je důležité ve tvých vlastních očích.

Otázka: Proč si myslíte, že v Gal 6,1 Pavel hovoří o věřícím, který uvízl v hříchu, hned po zmínce o ovoci Ducha?

Odpověď: Mohlo by se to jevit jako náhlá změna, ale ve skutečnosti to dává smysl. Jedním z aspektů pěstování ovoce Ducha je to, že věřící má sílu; sílu překonat své závislosti.

Otázka: Jak by měla církev v Gal 6,1 uvést do pořádku věřícího, který upadl?

Odpověď: Člověk by neměl být přijat zpět, dokud neprojeví pokání. Jakmile však řekne, že činil pokání, a zdá se, že tomu tak skutečně je, měl by být přijat zpět. Někdy, když člověk činí pokání, už ten hřích neudělá. Jindy, zejména u některých závislostí, může tendence a touha stále přetrvávat, a za předpokladu, že daná osoba má záměr žít život bez této závislosti, možná budou křesťané muset kráčet po jejím boku, povzbuzovat ji a držet ji zodpovědnou, aby jí byli nablízku v jejích slabých chvílích. Pavel zde zejména říká, že to máme činit s mírností.

Doufejme, že když křesťan upadne, chodí do dobré církve, kde jsou dobří lidé, kteří mu pomohou. Pokud jste fyzicky nemocní, nechcete špatného lékaře. Stejně tak v duchovní rovině nechcete někoho, kdo dává nebiblické duchovní rady.

Řecké slovo pro „uzdravit“ zde, katartizō, je stejné slovo, které se používá při sádrování zlomené kosti nebo při opravě sítě. Mnohokrát, i když ne vždy, vyžaduje zlomená kost vnější zásah, tedy pomoc jiné osoby, aby ji znovu srovnal. Poté musí být končetina zafixována, sádrovou dlahou nebo sádrovým obvazem, aby se kost znovu neposunula. Člověk s ní musí během hojení zacházet opatrně, aby nedošlo k jejímu opětovnému zlomení. Nakonec se dlahu nebo sádru sundá a kost je stejně pevná jako předtím, někdy dokonce ještě pevnější. Svaly však budou oslabené a svalovou sílu bude třeba postupně znovu vybudovat.

Otázka: Máme podle Gal 6,2 nést břemena druhých, nebo jen svá vlastní, jak říká Gal 6,5?

Odpověď: Řecké slovo pro „nést“, bastazo, je v obou verších stejné, ale slovo pro „břemeno“ je odlišné. V Galatským 6:2 je řecké slovo „barē“, což znamená drtivou zátěž. V Galatským 6:5 je to slovo „phortion“, což by mohl být batoh, který nosí pochodující voják. Tento verš naznačuje, že téměř každý má svá břemena, a také naznačuje, že nemáme vždy nést své vlastní břemeno sami. Tony Evans to přirovnává k pomocníkovi, který pomáhá zvedat závaží, pokud má vzpěrač více, než je v danou chvíli schopen zvednout.

Máme nést odpovědnost za své vlastní činy. Máme však také pomáhat druhým a zároveň nechat druhé, aby pomáhali nám. Jsme zodpovědní za nesení svého vlastního břemene, ale často je to snazší, když nám pomáhají ostatní věřící. A měli bychom být ochotni pomáhat i ostatním věřícím, ať už jde o to, abychom je povzbudili, podpořili je v boji proti ďáblovým nástrahám, materiálně nebo v jiných věcech.

Jak se píše v knize *To Walk and Not Grow Weary* (str. 17): „Slovo přeložené jako ‚nést‘ má ve svém významu obsaženu podporu. Také slovo ‚břemeno‘ ve verši 2 se výrazně liší od slova ‚náklad‘ ve verši 5. ‚Náklad‘ se jednoduše vztahuje k něčemu, co se nese, ale ‚břemeno‘ označuje dopady něčeho, co tlačí na naše zdroje.“

Otázka: Co v Gal 6,2 může bránit křesťanům v tom, aby si lépe navzájem nesli břemena?

Odpověď: Může to být nejméně pět věcí.

Vnímaná vlastní důležitost člověka, který může pomoci. Někdy si člověk myslí, že má na práci mnohem důležitější věci než pomáhat konkrétnímu člověku. Nikdo z nás nemá čas, aby sám pomohl všem lidem na světě, znamená to tedy, že bychom neměli pomáhat nikomu? – Samozřejmě že ne. Ale pokud by každý pomohl některým lidem ve svém okolí, pak by se kolektivně mohlo pomoci všem.

Strach přiznat někomu, že potřebujete pomoc. To je stejně pyšné jako předchozí důvod, ale jde o zcela odlišnou formu pýchy. Možná se často srovnáváte s ostatními, nebo si myslíte, že to dělají ostatní vám. Nechcete si přiznat, že v určité oblasti bojujete, nebo že v ní dokonce ani nebojujete, ale prostě selháváte. Možná si myslíte, že by vás lidé nerespektovali nebo nemilovali, kdyby to věděli.

Falešná pokora může být upřímná, nebo jen kouřová clona, kterou si člověk namlouvá, aby zakryl předchozí důvod. Měl bych mít tuto závislost za sebou, ale nemám, takže to musím vyřešit sám, nebo jen já a Pán. Ostatní lidé mají na starosti příliš mnoho důležitých věcí, než aby trávili čas něčím tak nedůležitým, jako jsem já.

Je známo, že někdo nedokáže dobře radit. Když Job procházel těžkými časy, přišli mu na pomoc jeho tři přátelé, a v jednu chvíli Job řekl, že jejich přátelská pomoc je k ničemu. Na různé věci je různý čas. Je čas kárání a čas, kdy je třeba vědět, že kárání není na místě, například když člověk přizná, že se chová špatně, a chce činit pokání. Jsou také chvíle, kdy je třeba napravovat, a chvíle, kdy je třeba povzbuzovat.

Nedostatek lásky ze strany toho, kdo radí. Alespoň Jóbovi přátelé k němu lásku nechyběla, ale Jonáš ji postrádal vůči Ninivským. Nejenže máme milovat své bratry (1. Jan 4:11, 20), ale Filipským 2:3 říká, že máme považovat druhé za důležitější než sami sebe.

Otázka: V Gal 6,2 Pavel říká, že jsme osvobozeni od zákona, proč tedy máme „plnit Kristův zákon“?

Odpověď: Jsme osvobozeni od Mojžíšova zákona, ale nejsme osvobozeni k hřešení. Spíše podléháme Kristovu zákonu, neboli „vládě“, o které se píše v Galatským 6:16. Ve Starém zákoně se máme zdržet modl, modlářství, krádeží, cizoložství, křivého svědectví, vraždy, chtivosti a dalších věcí. I když jsme osvobozeni od Mojžíšova zákona, Kristův zákon (který spočívá ve službě v Duchu, a ne pouze v písemném předpisu) nám přikazuje, abychom se těchto věcí rovněž nedopouštěli.

Otázka: Ukazuje Gal 6,2, že svatý může nést břemena jiných lidí, jak učí římskokatolická církev?

Odpověď: Ne. Zřejmě se o tom uvažovalo již v dobách Starého zákona, a pokud by nějaký svatý mohl nést hříchy druhých, jistě by to dokázali Noe, Daniel a Jób. Avšak Ezechiel14:14 , 20 a Jeremjáš 15:1 jasně říkají, že svou spravedlností mohli zachránit pouze sami sebe, nikoli ostatní.

Otázka: Proč se v Gal 6,6 v této duchovní části zmiňují peníze?

Odpověď: Zaprvé to ukazuje, že je v pořádku, když je křesťanský učitel placen za svou službu; placení učitelé existovali už za Pavlových časů. I když byl Pavel výrobcem stanů, ostatní apoštolové a učitelé jimi nebyli, a Pavlovi to v 1. Korinťanům 9:3–15 nevadilo. Důležitější však je, že vaše peníze jdou tam, kam vás vede vaše srdce. Pokud vám opravdu leží na srdci evangelizace, budování církve, misie nebo jiné věci, budete chtít na tyto účely moudře přispívat.

Na rozdíl od toho Židé platili chrámovou daň pro své kněze a Levity. Pohané také platili poplatky a plnili sliby na podporu svých chrámů. John R. W. Stott poznamenává, že historicky římskokatolická církev očekávala od bohatých věřících velké dary, aby mohla financovat okázalý životní styl některých duchovních.

Otázka: Ukazuje Gal 6,7–8, že zákon karmy, a tedy i reinkarnace, je pravdivý, jak učí [takzvaná] křesťanská škola Unity?

Odpověď: Ne. Říká to pouze, že člověk sklízí, co zasel. Podle Bible k sklizni pro nevěřící dochází primárně až při Posledním soudu.

Otázka: Jaké dvě lži jsou v první části verše Gal 6,7 vyvráceny?

Odpověď: Boha nelze zesměšňovat, myktērizetai z řeckého muktērizō, což doslovně znamená posmívat se nebo „ohýbat nos“ nad něčím či někým. První lež spočívá v tom, že na našem hříchu nezáleží, protože nemá žádné důsledky. Ve skutečnosti nemusí mít okamžité důsledky nebo může mít pouze dočasný účinek, ale může mít dlouhodobé a trvale nezvratné důsledky.

Druhou lží je, že dobré skutky, které konáme, nemají význam, protože hned nevidíme žádné ovoce. Jeden chlapec, kterého jsem učil v nedělní škole od šesté třídy až po střední školu, s přestávkami asi šest let, mi minulý týden připomněl, že učení druhých může přinášet ovoce. Nyní je hlavním pastorem sboru PCA ve Filadelfii. V Galatským 6:9 je však jeden háček: nesmíme se toho unavit, vzdát se uprostřed a hodit ručník do ringu.

Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu, Bůh vám vrátí plody toho, co děláte. Někdy však může být mnoho dobrého zasetého zmařeno hříchem. A když činíme pokání ze zlého zasetí hříchu, někdy, ale ne vždy, může Bůh část těch plodů odstranit.

Lidé si možná mohou namlouvat, že mohou zasévat zlo a nesklidit za to nic špatného, nebo že zasijí málo a budou očekávat mnoho, ale Boha oklamat nemohou.

Otázka: Jakých šest věcí, pozitivních či negativních, můžeme v Gal 6,7–8 a následujících verších vyčíst z toho, že zaséváme dobré věci?

Odpověď: Je jich alespoň šest.

1) Správné pole: Sázíte na poli Ducha, nebo na poli těla?

2) Správná úroda: Pokud zaséváte divoký oves, očekáváte, že sklidíte pšenici? O tom, jaká bude úroda, nerozhodují ženci, ale ti, kdo zasévají. Job 4:8 říká, že pokud někdo orá zlo a trápení, sklidí totéž. Ozeáš 8:7 říká, že pokud někdo zasévá vítr, sklidí vichřici.

3) Mějte dobré semeno: Pokud nemáte dobré semeno, moc pšenice nesklidíte.

4) Nesázejte dobré věci jen střídmě: Mnoho pšenice nezískáte, pokud budete sázet jen střídmě a lakomě. O tom si povíme podrobněji později.

5) Sejte záměrně: Nedosáhnete dobré úrody, pokud budete nerozhodně zasévat náhodná semena. Tento verš ukazuje, že se můžete záměrně rozhodnout, co chcete zasít, a tím pádem za nějaký čas sklidit.

6) Ovlivňuje to i vás vnitřně: Každé rozhodnutí, ať už dobré nebo špatné, má nejen vnější dopady, ale také vnitřní vliv na váš charakter.

Chcete-li získat dobrou úrodu, musíte na poli Ducha zasít správné semeno dobré kvality a zasít ho hojně a vytrvale.

„Zasej myšlenku a sklidíš čin; zasej čin a sklidíš zvyk; zasej zvyk a sklidíš charakter; zasej charakter a sklidíš osud.“ (Ralph Waldo Emerson, parafrázováno v knize Johna W. Lawrencea Sedm zákonů sklizně – Zákon 2 (2023))

Otázka: Co můžeme v Gal 6,7–8a vyčíst o zasévání špatných věcí?

Odpověď: Je zde alespoň pět věcí.

Sklízíš to, co zasiješ. Job 4:8 říká, že ti, kdo orou neštěstí, sklízejí totéž. Žalm 7:15–16 říká, že pokud vykopáš jámu, spadneš do jámy, kterou jsi vykopal. Matouš 26:52 říká, že ti, kdo se chápou meče, mečem zahynou, jak ukazuje také Ozeáš 10:13–14.

Kdo rozsévá vítr, sklidí vichřici (Ozeáš 8:7) – sklizeň je mnohem větší než to, co bylo zaseto. Přísloví 22:8 říká, že kdo rozsévá nespravedlnost, sklidí neštěstí.

Může to neúmyslně ovlivnit i ostatní: Dopady na ostatní mohou být jak záměrné, tak náhodné. Pokud zaséváme semena jedovatých rostlin, jako je břečťan jedovatý nebo lilek, mohou nám ublížit nebo nás zabít, pokud je sníme. Mohou však ublížit i ostatním. I když se semena těchto rostlin náhodou smíchají s dobrým semenem, může to přesto způsobit, že celá úroda bude jedovatá.

Může to být postupné: Člověk se nestane drogově závislým, alkoholikem nebo závislým na pornografii či hazardu ze dne na den. Je to postupný proces, sklizeň toho, co bylo zaseto v průběhu času. Obvykle člověk, který se ocitne v beznadějné situaci, neměl tušení, že tak skončí, když s tím poprvé začal „experimentovat“. Zvíře lze chytit, když se past rychle spustí. Ale tohle je jiné. Je to pomalu se pohybující past, ale návnada je tak lákavá, že oběť tam jen sedí, jako jelen oslněný světly aut, dokud se past pomalu, ale účinně nezavře.

Žádný únik bez zřeknutí se hříchu: Nakonec může člověk uvězněný v pasti nevidět žádné východisko, ačkoli všichni kolem něj si možná myslí, že stačí jen přestat a není to žádný problém. V jihovýchodní Asii měli originální způsob, jak chytat opice, ať už jako domácí mazlíčky, nebo na jídlo. Do džungle umístili hliněný hrnec s hrdlem a na dno mu dali nějaké sladkosti. Opice milují sladké věci, a tak do něj strčí ruku, popadnou sladkost a jdou si po svém. Dělají to opakovaně, přičemž hrdlo se postupně zužuje. Jednoho dne opice strčí ruku dovnitř a jakmile ji zaťatou pěstí sevře bonbón, už ji nedokáže vytáhnout. Aby opice unikla, musela by bonbón pustit, a to nedokáže snést. Opice se tedy vzdá svého svobodného života, ba dokonce i života samotného, a to jen kvůli jedinému bonbónu. Takový může být i hřích.

Otázka: Jaké jsou v Bibli, v Gal 6,7 a Jak 3,5–6, příklady lidí, kteří sklidili to zlé, co zaseli?

Odpověď: Pomineme příklady lidského soudního trestu, jako je rozptýlení Simeona a Léviho v Izraeli, a zaměříme se na věci s dalekosáhlejšími důsledky.

Adam a Eva – smrt pro lidstvo

Kain zabil Ábela – země mu nepřinesla úrodu.

Abraham neopustil celou svou rodinu, ale vzal s sebou Lota – Moábci a Ammonité byli neustálými nepřáteli Izraele.

Abraham pochyboval o Božím slibu a zplodil Izmaela – Mnoho arabských muslimů má v sobě Izmaelovu krev.

Izmael se posmíval Izákovi nebo ho šikanoval, a poté byli on i jeho matka vyhnáni.

Jakub oklamal Ezaua, poté byl sám oklamán Lábanem a musel se znovu postavit Ezauovi. V Genesis 27 musí Jakub uprchnout, Rebeka ho už nikdy neuvidí a Jakub bude oklamán Lábanem.

Eli, který nevychovával své syny – Oba zemřeli a jejich potomci byli prokleti.

David sčítal Izraelity – mor

David spáchal cizoložství s Batšebou a zavraždil Uriáše – 2. Samuelova 12:9–12. David na útěku před Absalomem.

Šalomoun miloval cizí ženy a stavěl pohanské chrámy – v době jeho syna mu byla odebrána polovina království.

Jekonja neuposlechl Boží slova zprostředkovaná Jeremiášem – neměl žádné potomky, kteří by kdy usedli na trůn.

Obecně řečeno, Jakub 3:5–6 říká, že jazyk je oheň, který může zapálit celý les.

Otázka: Jaké jsou v církevních dějinách příklady věřících, kteří zaseli zlé věci, které přinesly ovoce, jak je uvedeno v Gal 6:7 a Jak 3:5–6?

Odpověď: Je jich celá řada.

Konstantin nenásilně uzavřel pohanské chrámy a mnoho synagog, aby lidé místo toho chodili do kostela. Někteří říkají, že se evropské křesťanství nikdy plně nezotavilo z toho, co Konstantin udělal.

Konstantin učinil křesťanství legálním a upřednostňovaným náboženstvím Římské říše. Kromě toho v letech 325–381 n. l. za vlády Šápúra II. trpělo a ubývalo asi milion perských křesťanů, když se jejich náboženství stalo státním náboženstvím nepřítele jejich země.

60 000 křesťanských Arabů z kmene Lakhmidů bylo zabito perským císařem Šápúrem II. po jejich předchozích nájezdech do Persie.

Zwingli shromáždil armádu, aby porazil jeden katolický kanton ve Švýcarsku. Zvítězil, ale v pozdější bitvě jeho stoupenci prohráli a on sám byl zabit.

Luther učil ostatní, aby zabíjeli anabaptisty, až do svého posledního kázání, kdy změnil svůj názor. O 72 let později vypukla třicetiletá válka mezi katolíky a luterány, při níž zahynula asi čtvrtina obyvatelstva Německa.

Luther se stal antisemitou poté, co zjistil, že Židé se k luteránství neobrátí. Čtyři století poté, co Luther kázal, aby je zabíjeli a bodali, většina Němců tolerovala, že nacisté nechali zmizet 6 milionů Židů.

John Wesley bagatelizoval nauku a rozdíly v učení, aby se mohl soustředit na evangelizaci. Metodistická církev se rychle stočila k křesťanskému liberalismu.

Otázka: Co získáme, když dobře rozséváme, jak je uvedeno v Gal 6,7–8?

Odpověď: Přísloví 11,18 říká: „Kdo však rozsévá spravedlnost, sklidí pravou odměnu.“ Nejde jen o věčný život, ale i o další odměny. Mezi odměny může patřit i radost z toho, že přivádíme jiné lidi k Pánu. Ozeáš 10:12 říká: „Zasejte si spravedlnost a sklízejte plody láskyplné oddanosti; rozorávejte svou neoranou půdu. Neboť je čas hledat Hospodina, dokud nepřijde a nepošle na vás spravedlnost jako déšť.“ (Berean Standard Bible)

Otázka: Jak je možné, že podle Galatským 6:7 lidé nesklízejí to, co nezaseli?

Odpověď: V Ježíšově podobenství o čtyřech druzích půdy by se dalo uvažovat i o pátém druhu půdy: nic nevykvetlo, protože nikdo nezasel žádné semeno. Pěstování rostlin vyžaduje čas a když poprvé vyraší, nevypadají nijak zvlášť. Mohly by existovat velkolepé skutky pro Boha, které by rozkvetly po mnoha letech, ale nikdy se neuskutečnily, protože nikdo neudělal tu práci, aby zasel a staral se o semeno.

Jakub 5,7–8 nám říká, že musíme být trpěliví jako rolník. Nebuďte jako ten malý chlapec, který si pro školu pěstoval fazolovou rostlinu. Nikdy mu dobře nerostla, protože ji každý den vykopával, aby viděl, jak se vyvíjí. Pamatujte, že sklízíme v jiném ročním období, než v jakém zaséváme.

Otázka: Jakých pět způsobů, jak poznat, kam zaséváme, najdeme v Galatským 6:6–8 a Matoušovi 6:21–33?

Odpověď: Můžete říkat jednu věc a neuvědomovat si, že ve skutečnosti jde o něco jiného. Abyste si to ověřili, existuje nejméně pět způsobů, jak můžete prozkoumat svůj život.

Výpisy z kreditní karty a šeková knížka. Podle Matouše 6,19–20, kam dáváte své peníze? Své peníze můžete považovat za semena, ať už je vynakládáte na podporu církevní služby, nebo na jiné věci.

Vaše srdce. Podle Matouše 6:21, jaké naděje a sny máte, které byste si přáli, aby se splnily?

Vaše oči. Podle Matouše 6,22–23 – na co se neustále díváte? Na zábavu, zprávy, burzu nebo na něco jiného, co vám zabírá obrovské množství času?

Váš kalendář. Podle Matouše 6:24,33, jak trávíte většinu svého času? Trávíte ho hledáním Božího království, nebo mamony, nebo něčím jiným?

Vaše myšlenky. Na co myslíte ve chvílích, kdy nemáte nic konkrétního, o čem byste museli přemýšlet? Jsou vaše myšlenky zbožné, plné nenávisti nebo jinak bezbožné? Jsou vaše myšlenky plné starostí a úzkosti, před čímž nás varuje Matouš 6,25–32.34?

Otázka: Jak souvisí Gal 6,9 s Gal 6,7–8?

Odpověď: Nejde o setí na jeden den, ale o to, abyste setí pokračovali po celou dobu setí, aniž byste se unavili. Pokud se během setí unavíte a zasijete jen velmi málo semene, nezáleží na tom, jak pilní budete po zbytek roku – sklidíte jen velmi malou úrodu.

Otázka: Jak v Gal 6,9; 2 Kor 9,6 a Kaz 11,1–6 sklízíme úrodu úměrnou tomu, co zaséváme?

Odpověď: Přísloví 11:24–26 to jasně vysvětluje. Člověk, který je štědrý a rozhazuje dokonce i nad rámec toho, co má, bude mít nadprůměrnou úrodu a zbohatne (ať už materiálně, nebo duchovně). Kdo však ostatním něco odepírá, upadne do chudoby. Musíme brát vážně to, co říká Přísloví 22:9 o štědrosti vůči druhým.

Můžete se snažit, vytrvat, zasít a pečovat o semeno, abyste dosáhli dobré úrody. Nebo můžete nedělat vůbec nic. Existuje však i třetí možnost: jen sporadicky zasít trochu semene a přesvědčovat sám sebe, že zaséváte, i když ve skutečnosti toho moc neděláte. Něco, co o mně pravděpodobně nevíte, je, že kolem roku 1985 jsem po konzultaci se svým makléřem investoval 5 000 dolarů do společnosti jménem Apple Computer. Navzdory výkyvům společnosti Apple i trhu má tato investice dnes hodnotu asi 4 miliony dolarů. Představte si, kdybych do toho vložil 10 nebo 15 tisíc!

Každopádně asi po měsíci už cena trochu stoupla a na radu mého makléře jsem akcie prodal. Později mi makléř poradil, abych znovu koupil akcie za 5 000 dolarů, což jsem udělal. Poté, co cena za měsíc či dva opět stoupla, jsem je znovu prodal. Místo 4 milionů dolarů jsem pravděpodobně vydělal asi 4 000 dolarů. Zasel jsem? – Technicky vzato ano. Ale bral jsem setí do té konkrétní akcie vážně? – Ne. Děláme službu podobným způsobem? Hrajeme si s něčím dobrým a přesvědčujeme sami sebe, že setíme, zatímco ve skutečnosti toho moc neděláme. Jak to vypadá, když někteří lidé vydělávají 300 nebo 400 dolarů ročně a mezi nimi žije po celá desetiletí misionář, který má stejnou životní úroveň jako oni? A pak skupina lidí zaplatí asi 1 200 dolarů na osobu, aby přijela na 8 dní vykonávat misijní práci. Je v pořádku dělat krátkodobé věci, ale nemyslete si, že to nahrazuje dlouhodobé zasévání.

Jednou jsem slyšel o zkušené, dobře placené křesťanské chirurgii, která uvažovala o tom, že se vzdá své praxe a odjede do Afriky, aby tam prováděla operace. Když si to ale spočítala, uvědomila si, že může pokračovat v operacích v Americe a ze svého příjmu zaplatit tři africké chirurgy, aby operovali. Ekonomicky pro ni tedy bylo lepší financovat tři chirurgy, než jet tam sama. Existuje tedy „hraní si na setí“, vytrvalé setí a pak, v případě té chirurgyně, chytré a vytrvalé setí.

Otázka: Jak si někteří věřící v Gal 6,6–9 sami kladou omezení, pokud jde o dobré setí?

Odpověď: Můžeme být prostě příliš zaneprázdněni. Můžeme být příliš zaneprázdněni setím jiných věcí, nebo naopak plýtvat časem tím, že neseme vůbec nic. Jak řekl jeden pastor: „Nenechte se tím, že děláte dobré věci, odradit od toho, abyste dělali věci skvělé.“ Příliš snadno nás rozptyluje svět, politika, aktuální dění, zprávy, komentáře, filmy a tisíce dalších zábavných věcí, takže nám nezbývá moc času na službu Bohu. Křesťané se musí stát „méně“; to znamená méně se zabývat jinými rozptylujícími věcmi, abychom tak, když jsme vyprázdněni, mohli být naplněni Duchem až k přetékání.

Druhým důležitým způsobem, jak přestat zasévat dobré věci a dokonce začít zasévat špatné věci, je nechat v srdci přetrvávat neodpuštění. V Matoušovi 18,21–22, když se Petr zeptal Ježíše, kolikrát má odpustit svému bratrovi, Ježíš metaforicky odpověděl: „Sedmdesátkrát sedmkrát.“

Otázka: Jaký je časový kontext veršů v Gal 6,6.9–10?

Odpověď: Pavla pronásledovali Židé, kteří ho chtěli zabít. Pavel se zde také musel vypořádat s judaizujícími křesťany, kteří ho chtěli zdiskreditovat. Pavel právě shromažďoval velkou sbírku, kterou chtěl předat církvi v Jeruzalémě na pomoc při hladomoru. Chtěli zdiskreditovat Pavlovu sbírku, a to buď zpochybněním skutečné potřeby, způsobu jejího využití, nebo Pavlových motivů. Nebylo by nutné přesvědčovat ostatní, že je Pavel chamtivý; stačilo jen vzbudit dostatek pochybností a nejistoty, aby lidé váhali s dárcovstvím, a s pouhou skromnou sbírkou by Pavel zůstal v trapné situaci.

Otázka: Co byste měli dělat, pokud máte pocit, že vás začíná unavovat „setí dobra“, jak se píše v Gal 6,9?

Odpověď: Buďte trpělivější, když běžíte svůj maraton. Přestaňte se soustředit na sebe; místo toho vzhlédněte a rozhlédněte se kolem sebe. Především si za to nedávejte vinu, protože v tom nejste sami. Pavel, který to píše, sám dobře věděl, jaké to je, jak uvádí ve 2. Korinťanům 1:8–11. Ale stejně jako Pavel, který čelil mnoha těžkostem pro církev, jen aby viděl, jak korintské společenství hrozí, že se potenciálně odkloní (2. Korinťanům), i Pavel vzhlédl nad sebe a za své vlastní hranice. Výsledky jsou v Božích rukou. Moc k službě je v Božích rukou. Láska, která vás motivuje ke službě, je v Božích rukou.

Můžeme se vyhořet, když se snažíme sloužit Bohu pouze vlastními silami, osvětlovat si cestu sami (Izaiáš 50:11), stavíme si vlastní rozbité cisterny, abychom v nich uchovávali vodu (Jeremiáš 2:13), vedeme boje vlastními zbraněmi (Matouš 26:51–54) a dokonce jsme si tak jisti svou moudrostí, že dáváme Bohu vlastní rady (Matouš 16:22–23).

Tvá hodnota v Božím díle na zemi nespočívá v tom, kým jsi, ale spíše v tom, jak skrze tebe září Kristus. Jsem tak duchovní, tak znalý, tak věrný a milující (a také pokorný!), tak se dívej na mě, na mě, na mě – místo na Krista. Nejde o to, jak velkým věřícím jsi (podívej se na Ester a Mardochea), ale spíše o to, jakým kanálem pro Boha jsi. Účinnost křesťanské služby nespočívá v tom, co děláte vy, ale v tom, co Bůh činí skrze vás. Jednejte tedy v Boží moci, ne ve své vlastní (Jeremiáš 17,5–8), přibližujte se k Němu v modlitbě (Lukáš 18,1) a radujte se z Božích výsledků.

A nakonec se rozhlédněte kolem sebe a uvědomte si naléhavost situace. V Janovi 4:35–36 a Lukášovi 10:2 se píše, že pole jsou bílá ke sklizni. Nemusíme se tolik modlit za to, abychom měli sklizeň, ale spíše za to, aby bylo více ženců. Pamatujte, že vaše práce není marná, jak říká 1. Korinťanům 15:10,58.

Otázka: Proč nás Pavel v Galatským 6:9 varuje, abychom se neunavili a neztráceli odvahu / neochabovali?

Odpověď: Při setí je důležité nedopustit se dvou věcí: neunavit se a neztratit odvahu (nebo to nevzdat). Rostliny jsou připraveny ke sklizni až asi čtyři měsíce po zasazení. Úrodu získáte pouze tehdy, pokud počkáte „v pravý čas a neztratíte odvahu“. Člověk by si téměř mohl myslet, že zde Pavel mluvil i k sobě samému, vzhledem k zkouškám, které snášel, kdy byl ukamenován a ponechán napospas smrti kvůli tomu, co bylo zpočátku jen malým množstvím ovoce v Galatii.

V zemědělství by mohl být pracovník v pokušení to vzdát a skončit předčasně, nebo si nerozdělit síly a omdlít z horka.

Pamatujte, jak nás neustále učí, že všechny problémy a konflikty se vyřeší do jedné hodiny – POUZE V TELEVIZI.

Jak říká John Brown (str. 344): „Křesťané se v souvislosti s touto sklizní často chovají jako děti. Chtěli by zasít a sklidit v jeden den.“ (citováno z knihy Johna R. W. Stotta *The Message of Galatians*, str. 172).

Otázka: Máme podle Gal 6,10 konat dobro všem, nebo nemáme prokazovat pohostinnost falešným učitelům, jak říká 2 Jn 10–11?

Odpověď: Obojí. Přijímání falešných učitelů do našich domovů vyvolává u nich i u ostatních dojem, že jejich učení je pro nás přijatelné a že si myslíme, že je přijatelné i pro Boha. Nechceme tímto způsobem lidi klamat. Tím, že je přijímáme, neprokazujeme dobro ani falešným učitelům, ani ostatním.

Otázka: Proč Pavel v Gal 6,11 zdůraznil svá velká písmena?

Odpověď: Existuje řada teorií, z nichž některé jsou poněkud přitažené za vlasy. Zde je jedna nepravděpodobná a dvě pravděpodobné.

a) Pavel záměrně psal většími písmeny, než bylo nutné, aby něco zdůraznil. Kdyby to však byla pravda, co přesně Pavel zdůrazňoval?

b) Pavel psal většími písmeny než profesionální písař.

c) Možná měl Pavel špatný zrak nebo oslepoval. Kdyby Pavel před svou návštěvou onemocněl oční chorobou, mohlo by to být důvodem, proč v Galatským 4:15 řekl, že Galatští „by si pro něj byli ochotni vyškrábat oči“. Tento názor zastává publikace The Expositor’s Greek Testament, sv. 3, str. 190.

Otázka: Proč by v Gal 6,12 mělo být obřízání způsobem, jak se vyhnout pronásledování?

Odpověď: V Pavlově době (51–57 n. l.) by to někomu pomohlo uniknout pronásledování ze strany Židů.

Otázka: Co znamená ve Gal 6,12 výraz „vytvořit dobrý dojem navenek“?

Odpověď: V angličtině je to neutrální výraz, který může znamenat upřímně udělat dobrý dojem z dobrých důvodů, nebo neupřímně z špatných důvodů. V řečtině tomu tak není. Řecké slovo euprosōpēsai znamená neupřímně udělat dobrý dojem, někoho uvést v omyl.

Otázka: Máme se v Gal6:14 a 1 Kor1:17 –2:2 chlubit křížem? Mormoni, Svědkové Jehovovi a muslimové věří, že je to špatné.

Odpověď: Jelikož má být naše víra stejná jako víra apoštolů, měli bychom se tak chovat. Pavel by byl v Galatským6:14 a 1. Korinťanům 1:17–2:2 velmi mizerným mormonem nebo Svědkem Jehovovým. Stejně tak i Tomáš, který v Janovi20:28 nazval Ježíše „mým Pánem a mým Bohem“. Stejně tak i Štěpán, který se modlil k Ježíši ve Skutcích 7:59. Stejně tak Jan, který na vlastní oči viděl, jak lidé a andělé v nebi chválí a oslavují Ježíše (Zjevení 5:8–14; 7:9–10). A aby toho nebylo málo, Ježíš řekl, že všichni mají ctít Syna stejně, jako ctí Otce (Jan 5:23).

Ignác byl učedníkem apoštola Jana, který zemřel buď v roce 107, nebo 116 n. l. Ve Druhém listě Ignáce Efezským v kapitole 13 se píše: „Můj duch se v úctě sklání před křížem, který je kamenem úrazu pro ty, kdo nevěří, ale pro vás je spásou a věčným životem.“ (Ante-Nicene Fathers, svazek 1, str. 102.) Věřme a praktikujme to, čemu byl Ignác vyučován.

Otázka: Kdo je v Gal 6,16 „Izrael Boží“?

Odpověď: Křesťané zastávají dva názory:

1. Od Kristovy smrti je Izraelem Božím církev, bez ohledu na to, zda je člověk Žid nebo pohan.

2. Odkazuje se zde na židovský lid, a to buď na ty, kteří ještě nevěří v Krista, ale uvěří, anebo na ty, kteří již k Kristu přišli.

Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (str. 633–636) uvádí řecké gramatické argumenty pro oba názory.

Otázka: Jaké jizvy měl Pavel v Gal 6,17?

Odpověď: Písmo to neuvádí. Jedním z vysvětlení jsou jizvy a fyzická zranění způsobená bitím, ztroskotáním lodí a pronásledováním, které Pavel snášel. Stejně jako byl v římském světě otrok označován jménem svého pána, byl i Pavel jakoby označen jménem Krista bitím a zraněními, která jeho tělo utrpěla.

Druhé vysvětlení, že se jednalo o „stigmata“, není tak pravděpodobné, protože raná církev zřejmě tento pojem neznala.

Otázka: Mohly být v Gal 6,17 jizvy na Pavlovi „stigmata“?

Odpověď: – Pravděpodobně ne. Stigmata jsou otevřené rány, které se u některých katolických mystiků objevily na rukou a boku bez známé fyzické příčiny. Jedním z nich byl Padre Pio (1887–1968). Později zemřel přirozenou smrtí, což Padre Pio označil za oběť ve prospěch jednoty církve.

Podle knihy Johna R. W. Stotta „The Message of Galatians“ (str. 181) bylo do počátku dvacátého století zaznamenáno nejméně 321 případů stigmat.

Někteří tvrdí, že stigmata jsou psychologickým jevem, jiní zase, že jde o zázračné znamení od Boha. Důležitý bod se týká rukou. Řecké slovo „ruka“ zahrnuje i zápěstí a dnes víme, že při ukřižování byly hřeby zatlučeny do horní části zápěstí oběti, kde kost hřeb drží. Kdyby byly hřeby v dlaních, byly by vytrženy. Stigmata se však objevují právě na dlaních.

Otázka: Jak víme, že knihu Galatským napsal Pavel?

Odpověď: Existují přinejmenším dva důvody.

1. Pavel to uvádí v Galatským 6:11. Věříme, že je to správné, protože nikdo v rané církvi to nikdy nezpochybňoval. Bůh slíbil, že zachová své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. Petrově 1:24–25; Matoušovi 24:35.

2. Důkazy z rané církve. Viz dvě otázky dále, kde jsou uvedeni autoři, kteří odkazovali na List Galatským.

Otázka: Jaké důkazy máme o tom, že by kniha Galatským měla být v Bibli?

Odpověď: Existují přinejmenším čtyři důvody.

1. Napsal ji Pavel a ten byl apoštolem. Petr ve 2. Petrově 3:15–16 dosvědčil, že Pavlova slova jsou Písmem.

2. Sám Pavel prohlásil, že je apoštolem, v 1. Timoteovi 1:1; 2:7, Římanům 1:1; 1. Korinťanům 1:1; 9:1, 2. Korinťanům 1:1, 11:5; v Galatským 1:1, Efezským 1:1; Koloským 1:1; 1. Timoteovi 1:1; 2. Timoteovi 1:1; Titovi 1:1.

3. Svědectví rané církve. V následující otázce najdete některé autory, kteří odkazovali na verše z Listu Galatským.

4. Raná rukopisy Listu Galatským

Zde jsou autoři rané církve, kteří odkazovali na List Galatským.

2. Klement, kap. 2, str. 251 (120–140 n. l.) cituje jak Izaiáše 54:1, tak Galatským 4:27

List Polykarpa Filipským (100–155 n. l.) cituje čtvrtinu verše z Listu Galatským: „Bůh se nedá zesměšňovat“ (3 z 14 řeckých slov).

Mathetes k Diognetovi (cca 130–200 n. l.), kap. 4, str. 26, naráží na Galatským 4:10: „na jejich dodržování měsíců a dnů“

Muratoriho kánon (cca 190–217 n. l.) uvádí, že Pavel ve svých epištolách psal sedmi církvím: Korinťanům (2 dopisy), Efezským, Filipským, Koloským, Galatským, Tesalonickým (2 dopisy) a Římanům. Pavel napsal také list Filemonovi, list Titovi a dva dopisy Timoteovi.

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) cituje Galatským 4:4–5 jako text, který napsal Pavel Galatským. Irenaeus, Proti herezím, kniha 3, kap. 16.3, str. 441

„Utrpení scilitanských mučedníků“ (180–202 n. l.) zmiňuje Pavlova spisy, aniž by uvádělo konkrétní knihy.

Klement Alexandrijský cituje Galatským 3:19, 23, 24 jako Pavlovo dílo ve spise „Stromata“ (193–202 n. l.), kniha 1, kap. 27, s. 338

Tertullian (198–220 n. l.) cituje 1. Korinťanům 8:2 a Galatským 1:7 a 5:7 jako slova apoštola ve spise O předpisech proti kacířům, kap. 27, str. 256.

Tertullian (198–220 n. l.) zmiňuje Pavla jako autora listů Galatským, Korintským, Filipským, Tesalonickým, Efezským a Římanům a Jana jako autora Apokalypsy (Zjevení) v díle Proti Marcionovi, kniha 4, kapitola 5, str. 350.

Tertullianus v roce 207 n. l. uvedl, že Pavel napsal List Galatským, jak je uvedeno v díle „Proti Marcionovi“, kniha 4, kapitola 5, str. 350. Jednalo se o knihu, „která pochází od apoštolů a která byla uchovávána jako posvátný poklad v církvích apoštolů“.

Theodotus, pravděpodobně montanista (cca 240 n. l.), odkazuje na Římanům8:15 a Galatským 4:6 v kap. 19, str. 45

Hippolyt (222–235/6 n. l.) cituje polovinu Galatským 1:1 jako Pavlovo dílo v „Traktátu o Kristu a Antikristovi“, kap. 8, str. 206. Cituje Galatským 3:20 – fragment z „Komentářů k Numeri“, str. 169

Origenes (psal v letech 225–253/254 n. l.) odkazuje na Galatským2:12 jako na Pavlovo dílo v „Listu Galatským“. Origenes, „Proti Celsovi“, kniha 2, kap. 1, str. 429

Novatian (250/254–257 n. l.) citoval Galatským 1:1 a1:12 jako dílo Pavla. „Traktát o Trojici“, kap. 13, s. 622

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) uvádí „Pavla Galatským“ a cituje z „Galatským“ mimo jiné v „Cypriánových pojednáních“, pojednání 12, třetí kniha, 3,9,64. Cituje také Galatským 5:17–22 s tím, že se jedná o slova apoštola Pavla, v Traktátu 4, kap. 16, s. 452.

Firmilian z Cesareje v dopise 74, kap. 12, str. 393 (256 n. l.) adresovaném Cypriánovi cituje polovinu Galatským 3:27

Sedmý kartáginský koncil, str. 566 (258 n. l.) – Nemesianus z Thubunae cituje Galatským 5:19–21 jako slova apoštola.

Adamantius (kolem roku 300 n. l.) Adamantius uvádí, že Pavel napsal Galatským; „Dialog o pravé víře“ (808a), str. 44

Methodius (270–311/312 n. l.) cituje Galatským 5:22,23 jako slova apoštola. „Hostina deseti panen“, rozprava 10, str. 340

Alexandr z Alexandrie (313–326 n. l.) cituje Galatským 1:8,9 jako slova „blahoslaveného Pavla“ v „Dopisech o ariánské herezi“, kap. 1.13, s. 296

Athanasius z Alexandrie (kolem roku 318 n. l.)

Eusebius z Cesareje (318–325 n. l.)

Po Nicejském koncilu

Eusebiova Církevní historie (323–326 n. l.), kniha 3, kap. 3, s. 134 (implicitně). Říká: „Čtrnáct Pavlových epištol je dobře známých a nesporných.“ Dále uvádí, že někteří zpochybňují, zda Pavlův list Židům skutečně napsal. V knize 3, kap. 25, str. 155 také uvádí, že Pavlovy listy jsou Písmem. Nicene and Post-Nicene Fathers, druhá řada, sv. 1, str. 155.

Asterius Sofista (po r. 341 n. l.)

Afrahat (337–345 n. l.) Vybrané důkazy

Hegemonius (3. století) cituje část Gal 4,3 jako slova apoštola Pavla. „Disputation with Manes“, kap. 13, str. 188. Cituje také Galatským 1,6–8. „Disputation with Manes“, kap. 36, str. 209

Eusebius z Emesy (kolem roku 359 n. l.)

Victorinus z Říma (po r. 363 n. l.)

Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) uvádí seznam knih Nového zákona ve Svátečním listu 39, str. 552

Hilarius z Poitiers (355–367/368 n. l.)

Synopsis Scripturae Sacrae (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje Pavlův list Galatským jako součást Nového zákona. Cituje z něj vše kromě poslední věty z Galatským 1:1.

Marcellus z Ancyry (kolem roku 374 n. l.) odkazuje na Galatským 1:11

Efraim Syrský, autor duchovních písní (350–378 n. l.)

Basil z Kappadokie (357–378/379 n. l.) cituje Galatským 4:7 jako slova Pavla. O Duchu, kap. 5.10, str. 7

Synod v Laodiceji (ve Frýgii) (343–381 n. l.) v kánonu 60, str. 159, uvádí seznam knih Starého a Nového zákona. Kánon 59, str. 158, stanoví, že v kostele smí být čteny pouze kanonické knihy Starého a Nového zákona.

Ambrosiaster (po roce 384 n. l.)

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.)

Ambrož Milánský (370–390 n. l.)

Řehoř z Nazianzu (330–391 n. l.)

Pacian z Barcelony (342–379/392 n. l.)

Gregor z Elviry (po r. 392 n. l.)

Řehoř z Nyssy (cca 356–397 n. l.)

Didymus (398 n. l.)

Schizmatický Lucifer z Cagliari na Sardinii (361–cca 399 n. l.)

Ammon (4. století)

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.)

Rufinův komentář k Apoštolskému vyznání víry (374–406 n. l.)

Gaudentius (po r. 406 n. l.)

Jan Zlatoústý (392–407 n. l.) napsal komentář k Listu Galatským, který se dochoval dodnes.

Chromatius (407 n. l.)

Severian (po r. 408 n. l.)

Niceta z Remesianu (414 n. l.)

Jeroným (373–420 n. l.)

Kartáginský koncil (218 biskupů) (393–419 n. l.)

Augustin z Hippa (388–28. 8. 430 n. l.)

Semi-pelagián Jan Cassian (419–430 n. l.)

Nilus (kolem roku 430 n. l.) odkazuje na Galatským 6:10

Marcus z Eremity (po r. 430 n. l.)

Vincenc z Lerins (kolem 434 n. l.)

Sokratova Církevní historie (cca 400–439 n. l.)

Alexandrijský rukopis (A) (kolem roku 450 n. l.)

Hesychius z Jeruzaléma (po r. 450 n. l.) odkazuje na Galatským 6:2, a na žádné jiné verše v listu Galatským

Chalcedonský koncil proti monofyzitům (451 n. l.)

Quodvultdeus (cca 453 n. l.)

Theodoret z Kyrusu (biskup a historik) (423–458 n. l.)

Papež Lev I. z Říma (440–461 n. l.)

Prosper z Akvitánie (nepřítel Cassiana) (426–465 n. l.)

Varimadum (445/480 n. l.)

Makarius/Symeon (4. nebo 5. století)

Speculum (5. století)

Theodotus z Ancyry (5. století n. l.)

Druhý konstantinopolský koncil (cca 153 přítomných) (květen 553 n. l.)

Proklos (412–485 n. l.)

Důkazy o kacířích a padělaných knihách

Kacíř Marcion podle Tertulliana a Adamantiuse

Manichejský kacíř Faustinus z Milevis/Milevum (4. století)

Kacíř Priscillian (popraven v roce 385 n. l.) odkazuje na Galatským 3:28

Donatista Tyconius (po r. 390 n. l.) odkazuje na Galatským 3:28 a další verše.

Kacíř Pelagius (416–418 n. l.)

Nestoriův „Bazar Herakleida“ (451/452 n. l.)

Pelagiánský kacíř Theodor z Mopsuestie (425 n. l.)

Většina těchto informací je převzata z čtvrtého revidovaného vydání Alanda a kol., Adamantius: Dialog o pravé víře v Boha a Knihy kroků: syrský Liber Graduum.

Otázka: Jak můžeme v listu Galatským vědět, že dnešní Písmo je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?

Odpověď: Existují přinejmenším tři dobré důvody.

1. Bůh slíbil, že zachová své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. Petrově 1:24–25; Matoušovi 24:35.

2. Svědectví rané církve. Autoři rané církve až do I. nicejského koncilu (325 n. l.) citovali z Listu Galatským asi 182krát, nepočítáme-li narážky. Citovali 59 % Listu Galatským, přičemž zlomkové verše počítali jako zlomky. To je 87,4 z celkových 149 veršů.

Autory, kteří odkazovali na verše z Listu Galatským, najdete v předchozí otázce.

3. Nejstarší rukopisy Listu Galatským, které máme k dispozici, vykazují drobné rukopisné odchylky, ale žádné teologicky významné chyby.

p46 Chester Beatty II (100–150 n. l.) obsahuje 140 veršů z Listu Galatským, stejně jako další verše. Konkrétně obsahuje Galatským 1:1–8;1:10 –2:9;2:12 –21; 3:2–29; 4:2–18;4:20-5:17 ;5:20 –6:8;6:10 –18 a další části Pavlových listů a Listu Židům. Publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts obsahuje na str. 192 fotografii části p46. Na str. 197–198 se dále uvádí, že kvalita a stichometrické značky svědčí o tom, že text napsal profesionální písař. Docela dobře čitelná fotografie stránky z Chester-Beattyho papyru obsahující Galatským 6:10–18 a začátek Filipským se nachází v knize „Paul: Apostle of the Heart Set Free“.

První polovina 3. století – 1936 – Frederic G. Kenyon podle publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“.

2. století, 200 n. l. – 1935 – Ulrich Wilcken podle publikace *The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts*.

200 n. l. – 1968 – „The Text of the New Testament“.

81–96 n. l. – 1988 – Young Kyu Kim podle publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts.

kolem roku 200 n. l. – 1975 – Aland a kol., třetí vydání.

Kolem roku 200 n. l. – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání.

Počátek až polovina 2. století – 1999 – Kompletní text nejstarších rukopisů Nového zákona. Tento text je částečně založen na tom, že rukopis je velmi podobný papyru Oxyrhynchus 8 (konec 1. nebo počátek 2. století) a papyru Oxyrhynchus 2337 (konec 1. století).

str. 51 (= Papyrus Oxyrhynchus 2157) Galatským 1:2–10, 13, 16–20, cca 400 n. l.

cca 400 n. l. – 1968 – Text Nového zákona a – 1975 – Aland et al., třetí vydání a – 1998 – Aland et al., čtvrté revidované vydání

Vaticanus [B] 325–350 n. l.

Sinaiticus [Si] 340–350 n. l.

Bohairský koptský [Boh] 3./4. století

Sahidský koptský [Sah] 3./4. století

Gotický [Goth] 493–555 n. l.

Více informací o raných rukopisech Listu Galatským najdete na stránce www.BibleQuery.org/Galatians Manuscripts.html.