Otázka: Jak víme, že by měla být kniha Genesis součástí Bible?
Odpověď: Mimo jiné proto, že Ježíš a mnoho dalších postav v Bibli potvrdili pravost Starého zákona a odkazovali na knihu Genesis jako na Písmo. Viz Matouš 19:4 a Marek 10:4–9, kde Ježíš cituje z knihy Genesis jako z Písma.
Otázka: Kdo jako první odpovídal na otázky týkající se knihy Genesis?
Odpověď: Pokud vím, prvním člověkem, který sepsal odpovědi na otázky týkající se Genesis, byl Filón, helénistický Žid z Alexandrie, který žil přibližně v letech 20 př. n. l. až 50 n. l. Dnes máme k dispozici arménský překlad jeho díla. Napsal třídílné dílo s názvem Otázky a odpovědi k Genesis. Zachovaly se nám jeho odpovědi na 244 otázek z 1. až 17. kapitoly Genesis, a to z pohledu zbožného Žida, který byl silně ovlivněn řeckou platónskou filosofií. Toto dílo najdete v knize „The Works of Philo: Complete and Unabridged“ – nová aktualizovaná verze přeložená C. D. Yonge, vydavatelství Hendrickson Publishers, 1993, čtvrté vydání 1997.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. kapitole Genesis musí některé věci platit, jako například 1 = 1 a 1 + 1 = 2, stvořil Bůh matematiku a čísla? Jak by je mohl stvořit jinak?
Odpověď: Bůh stvořil všechno; tautologie, tedy něco, co je ze své podstaty pravdivé – jako že červené věci mají červenou barvu –, však není „věc“. Můžeme se domnívat, že Bůh stvořil každou „věc“ v matematice, která není tautologií.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. kapitole knihy Genesis Bůh stvořil všechno, stvořil také temnotu, zlo a díry v zemi? Pokud stvořil zlo, nezní to, jako by byl dokonale dobrý Bůh. Pokud ne, pak ten, kdo to udělal, zní, jako by byl také stvořitelem.
Odpověď: Bůh stvořil každou věc. Tma není věc, ale absence či omezení světla. Zlo není věc, ale absence nebo zkreslení dobra. Díry, tma a zlo nebyly přímo stvořeny Bohem, ale vznikly jako tautologie, neboli „existenciální vedlejší produkty“ hmoty, světla a dobra. Stejně tak stín není samostatná věc, která by měla hmotu, energii nebo ducha. Přesto mohou rostliny ve stínu uhynout. Stíny tedy mají „parazitickou existenci“, ale přesto skutečně existují.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. kapitole knihy Genesis Bůh stvořil vše dobré, proč tedy dochází k tornádům, morovým ranám a dalším katastrofám?
Odpověď: Původně bylo vše dobré. Římanům 8:20–22 však odhaluje, že od pádu byla i země „podrobena marnosti“. Celý svět je pod vládou toho zlého (1. Janův 5:19) a knížetem tohoto světa je podle Jana 12:31; 14:30 Satan.
Otázka: Jaký je kosmologický argument v 1. kapitole knihy Genesis?
Odpověď: Nejprve zde uvádíme jednoduchý, logicky volný způsob, jak to formulovat.
Z ničeho nelze nic vytvořit. Každá stvořená věc musela být stvořena. I ta první stvořená věc (nebo věci) musela být stvořena něčím nebo někým, kdo již existoval. Proto muselo existovat něco nebo někdo, kdo nebyl stvořen a byl věčný.
Zde je přesnější formulace; definice jsou moje vlastní.
Předpokládáme, že každý má dostatečné znalosti k tomu, aby měl vhodnou definici pojmů logika, rozpor a neporušenost, událost, proces, „v“, objekt, soubor, čas, posloupnost, hmota, energie, duch, příčina, ovlivňován a ovlivňuje.
Skutečná existence je zde definována jako nacházení se v tomto vesmíru, schopnost být ovlivňován něčím v tomto vesmíru nebo schopnost ovlivňovat něco v tomto vesmíru. To by byla příliš úzká definice „existence“, protože nezohledňuje myšlenky, vzorce a jiné věci. Nazvěme tedy toto „skutečnou existencí“ a omezme zde naši diskusi na skutečnou existenci.
Skutečná věc je zde definována jako objekt nebo soubor hmoty, energie, ducha nebo jejich kombinace, který má skutečnou existenci. Logické pravdy, logické rozpory a matematické důkazy zde nejsou považovány za věci.
Mimochodem, parazitická existence je definována jako skutečná existence věcí, které nejsou skutečnými věcmi. Díry, tma, nedostatek, nesprávnost a zlo nejsou hmota, energie ani duch, avšak stejně jako stín může zabít rostliny, které potřebují slunce, nebo nedostatek jídla může zabít člověka, mají stíny a nedostatek jídla skutečnou existenci, aniž by byly skutečnými věcmi.
Vesmír je zde definován jako soubor skutečných věcí, které skutečně existují. Všimněte si, že v této konkrétní definici je vesmír uzavřený a Bůh (za předpokladu, že Bůh existuje, je duchovní bytost a může na věci působit) se nachází ve vesmíru.
Nic je zde definováno jako něco, co ve skutečnosti nikdy neexistuje nebo nemá skutečnou existenci v určitém okamžiku. Jinými slovy, předtím, než je skutečná věc stvořena [nebo poté, co je zničena], není ve vesmíru, neovlivňuje vesmír a není ovlivňována vesmírem.
Příčina je definována jako něco, co má skutečnou existenci, protože ovlivňuje jiné věci ve vesmíru, které mají skutečnou existenci. Příčina je podle definice reálnou věcí, pokud může mít hmotu, energii, ducha nebo kombinaci výše uvedeného.
Stvoření je zde definováno jako událost nebo proces vytvoření nové skutečné věci. Stvoření se odlišuje od „změny“, která nutně nevyžaduje žádnou příčinu mimo samotnou věc. Stvoření nové skutečné věci může zahrnovat změnu nebo zničení již existující skutečné věci, ale nemusí tomu tak být. Viz však následující bod.
Nic nemůže vzniknout z ničeho. Každá stvořená skutečná věc vyžaduje pro své stvoření příčinu. Jinými slovy, nic nemůže být stvořeno, pokud to nestvořila nějaká věc (věci) nebo bytost (bytosti). Nic nemůže být stvořeno bez jakékoli příčiny.
Něco se nemůže stvořit samo. Nic se nemůže stvořit samo. Ačkoli se skutečné věci někdy mohou samy měnit nebo se samy zničit, nic nemůže být vlastní příčinou svého stvoření.
První příčina. I když stvořené skutečné věci mohou stvořit jiné stvořené skutečné věci, v konečném důsledku musela existovat první příčina. Jinými slovy, v řetězci příčin musela alespoň jedna příčina existovat před všemi ostatními příčinami, které samy vyžadují příčinu.
Nestvořená. Jelikož alespoň jedna příčina nesmí mít žádnou předchozí příčinu a každé stvoření vyžaduje příčinu, alespoň jedna věc nebo bytost se skutečnou existencí je nestvořená a existovala od věčnosti, protože nebyla stvořena.
Shrnutí: Každá skutečná věc, která existuje, měla buď určitý časový bod, nebo časové období, kdy poprvé existovala, anebo ne. Pokud ne, je věčná a nestvořená. Pokud ano, pak byla příčinou její existence nějaká skutečná věc.
Omezení: Tento argument nedokazuje, že první příčinou je živá bytost, ani že existuje pouze jedna nestvořená příčina, ani zda nějaké nestvořené příčiny ještě existují. Dokazuje pouze, že existovala alespoň jedna věc skutečné existence (osobní či neosobní), která existovala věčně, aniž by byla stvořena.
Jedním z prvních autorů, kteří jasně rozpoznali kosmologický argument a hovořili o Bohu jako o první příčině, byl Žid Filón, který žil v egyptské Alexandrii v letech 15/20 př. n. l. až 50 n. l. R. C. Sproul a Norm Geisler mají k dispozici mnoho kvalitních materiálů o kosmologickém argumentu.
Otázka: Argument, že „složitost světa naznačuje, že musí existovat stvořitel“, zní dobře, dokud ho nedovedeme k logickému závěru. A co složitost samotného Boha? Pokud složitá bytost vyžaduje tvůrce, pak Bůh musí vyžadovat ještě většího tvůrce, a tak dále po stupnici nahoru. Kde to končí? Argument končí „nekonečnou regresí“ a neexistuje na něj odpověď. Nebo snad ano?
Odpověď: Než odpovím na tento argument, rád bych nejprve rozvedl „tento problém“. Kromě složitosti se jedná také o problém s vadnou formou kosmologického argumentu. Pokud má všechno příčinu, pak i Bůh musí mít příčinu. Ale samozřejmě Bůh nepotřebuje příčinu pro své stvoření, pokud je věčný a nestvořený.
Jelikož něco musí mít konec, nebo naopak žádný konec mít nemusí, existují pouze dvě možné odpovědi:
a) zpětná regrese nemá konec
b) zpětná regrese má konec, a to v podobě první příčiny bez příčiny.
Pokud platí a), tedy že zpětná regrese nemá konec, pak ne všechno má příčinu, protože samotná regrese nakonec neměla žádnou příčinu. Proto v každém případě existuje někdo/něco, co nemá příčinu.
V případě b), tedy pokud má zpětná regrese konec, pak musí existovat první příčina, jejíž složitost není specifikována. To samozřejmě znamená, že Bůh není bytost s příčinou, produktem jakéhokoli stvoření.
Napadá mě však, zda by Bůh nemusel považovat celou tuto argumentaci za příliš zjednodušující, protože my uvažujeme o příčinách v čase. Pokud Bůh existuje jak mimo čas, tak i v něm, a pokud je i čas Božím stvořením, pak mluvit o tom, jaké to bylo v době před Božím stvořením, je oxymóron.
Otázka: Mohl Bůh v 1. kapitole Genesis stvořit i jiné bytosti a světy?
Odpověď: Jistěže stvořil jiné bytosti: anděly a démony. Pokud jde o stvoření jiných světů s bytostmi na nich, Bible nám neříká vše, co bychom chtěli vědět, ale pouze to, co potřebujeme vědět – a musíme se ujistit, že si alespoň to přečteme. Bůh mohl stvořit jiné vesmíry a možná právě tím jsou nebe a peklo.
Otázka: Proč Bůh v 1. kapitole knihy Genesis stvořil Adama a Evu, když předem věděl, že mu budou neposlušní?
Odpověď: Přestože Bůh předem věděl, že zhřeší, sděluje nám řadu důvodů, proč stvořil lidi.
Pro svou slávu: Bůh stvořil své děti pro svou slávu. Izaiáš 43:7; 61:3.
Aby měl koho milovat: Bůh nás velmi miluje. Žalm 145:9,17; 1. Janův 3:1.
Aby byli Jeho dětmi: 1. Janův 3:1–2; Galatským 3:28, Římanům 8:15–17
Aby v nás přebýval: 1. Janův 4:12–16; Římanům 8:9–11
Bůh si přeje, aby nikdo nezahynul. Ezechiel 18:23,32; 33:11; 2. Petr 3:9. Přesto Bůh nelituje, že stvořil ty, kteří se při dané příležitosti svobodně rozhodli Ho odmítnout. Bůh předem věděl, že zhřeší, a přesto se rozhodl nezasahovat do jejich volby ani je „nezrušit“.
Možná je část důvodu, proč se Bůh rozhodl stvořit bytosti, které by byly k Jeho obrazu, podobná důvodu, proč se rodiče rozhodnou mít děti. Ano, děti budou nákladné, s plenkami a jídlem, a ano, děti způsobí zármutek svými nemocemi, zraněními a neposlušností, ale přes to všechno to díky lásce stojí za to.
Otázka: Stvořil Bůh v Gen 1:1 proto, že to potřeboval?
Odpověď: Bible tuto spekulaci nijak nepodporuje. Bůh nemá žádné potřeby v tom smyslu, že by mu bylo ublíženo nebo že by přestal existovat, kdyby něco nestvořil. Na druhou stranu bylo Božím přáním stvořit, a Bůh své přání naplnil ve velkolepém a úžasném měřítku.
Otázka: Byly v Genesis 1:1 stvořeny i další bytosti po stvoření popsaném v knize Genesis?
A: Písmo se k tomu nevyjadřuje, a Bůh má svobodu činit, jak se Mu zlíbí. Pokud Bůh stvořil další stvoření, mohla by být jako andělé, jako Adam a Eva před pádem, jako my, jako démoni, jako zvířata nebo jako něco zcela jiného.
Otázka: Pokud se v 1. Mojžíšově 1:2 Duch Boží vznášel nad vodami, znamená to, že Duch Svatý není inteligentní, živá bytost, ale spíše aktivní síla, jak tvrdí Svědkové Jehovovi?
Odpověď: Ne. Skutečnost, že Duch Svatý nemá fyzické tělo a může se vznášet nad vodami, není v rozporu s tím, že Písmo ukazuje, že Duch Svatý je živá bytost s osobností.
Následující text je kopie diskuse k 1. Janovu 5:6–8.
Svědkem může být jak živá bytost, tak neživý předmět. Chybou Svědků Jehovových je, že vzhledem k tomu, že Duch Svatý má mnoho vlastností, které člověk nemá, nemůže (podle jejich poněkud přitažené logiky) mít osobnost. 1. Janův 5:6–8 ukazuje, že existují tři svědci toho, že Ježíš měl fyzické tělo. Krev odkazuje na Jeho ukřižování a Duch je vnitřním svědectvím pro křesťany. Voda odkazuje buď na Ježíšův křest od Jana, nebo možná na vodu obklopující dítě při narození.
Následují různá fakta, která nám Bible sděluje o osobnosti Ducha Svatého.
Parakletos (utěšitel, ten, kdo je po našem boku). Jan 14:16,26, Jan 15:26
Může znát nejskrytější myšlenky Boha. 1. Korinťanům 2:10–11
Promlouvá k nám. Skutky 13:2, Židům 3:7
Připomíná nám. Jan 14:26
Jako rodič, abychom nebyli sirotky (řecky „orphanos“). Jan 14:18
Nás vede. Jan 16:13
Učí nás. Jan 14:26, 1. Korinťanům 2:13
Přebývá v nás. 1. Korinťanům 3:16, 2. Timoteovi 1:14, Římanům 8:9,11, Efezským 2:22
V našich srdcích. 2. Korinťanům 1:22, Galatským 4:6
Zastupuje se za nás (neživé předměty se nemodlí ani nezastupují). Římanům 8:26–27
Může být uražen. Židům 10:29
Svědčí o Kristu. Jan 15:26
Má rozum. Římanům 8:27
Může být zarmoucen. Izaiáš 63:10, Efezským 4:30
Rozhoduje se. 1. Korinťanům 12:11
Je plný lásky. Římanům 15:30
Může považovat věci za dobré. Skutky 15:28
Pátrá po hlubokých věcech Božích – 1. Korinťanům 2:9–10
Sténá (a tedy se o nás stará) Římanům 8:26
Otázka: Jak mohl Bůh v Genesis 1:10 stvořit zemi, když byla země již stvořena v Genesis 1:1?
Odpověď: Hebrejské slovo (eres) je v obou případech stejné. Stejně jako v angličtině může (eres) znamenat svět pod nebem, ale také zem nebo suchou zemi. Bůh tedy stvořil planetu v Genesis 1:1 a suchou zemi v Genesis 1:10. Viz Encyklopedie biblických obtíží, str. 65–66.
Otázka: Proč se v 1. a 2. kapitole Genesis zdá, že existují dva popisy stvoření?
Odpověď: Podívejte se, co je v každém z těchto popisů stvořeno. Genesis 1 popisuje stvoření nebes a země, zatímco Genesis 2 popisuje stvoření člověka v rajské zahradě.
Otázka: Proč je v 1. kapitole Genesis a na dalších místech Bůh nazýván Elohim, zatímco jinde, například ve 2. kapitole Genesis, je nazýván Jahve?
Odpověď: Bůh má v Bibli velké množství jmen a titulů. Zdá se, že jméno Jahve se zaměřuje na Boží osobní vztah k nám, na rozdíl od jména Elohim, které zdůrazňuje Jeho nestranné, transcendentní aspekty. V 1. kapitole Genesis nejsou uvedena jména Adama, Evy ani žádných zvířat, zatímco v 2. kapitole Genesis ano. Tento kontrast je tak výrazný, že musel být záměrný.
Ve starověkých kulturách bylo běžné, že stejný bůh měl více než jedno jméno. Zde jsou příklady:
Osiris – Wennefer, Khent-amentius, Neb-abdu
Bel – Enlil, Nunamnir
Sin – Nanna
El – Latpan
Baal – Larpan
Otázka: Mohl Bůh v 1. kapitole knihy Genesis stvořit zemi za šest doslovných 24hodinových dnů?
Odpověď: Bez ohledu na to, zda se domnívají, že Země je stará, nebo mladá, měli by všichni křesťané na tuto otázku odpovědět „ano“.
Místo šesti dnů by ji Všemohoucí mohl stvořit za šest sekund, kdyby chtěl. Nejde o to, jak Bůh musel stvořit, ale o to, jak Písmo a příroda odhalují, jak se rozhodl stvořit.
Jen pro doplnění: Písmo v 1. kapitole knihy Genesis neuvádí, jak dlouhý je u Boha jeden den. Deuteronomium 9:1 ukazuje, že „den“ může označovat časové období delší než 24 hodin, jak tomu bylo v případě Mojžíšova „dne“. Žalm 90:4 a 2. list Petrův 3:8 naznačují, že Boží dny mohou být velmi dlouhé.
Otázka: Dokazují podobnosti mezi popisem stvoření v 1. kapitole Genesis a babylónskými popisy stvoření, že mají společný lidský původ?
Odpověď: Babylonské příběhy jsou podobné v mnoha fyzických detailech, ale z hlediska příčiny jsou téměř diametrálně odlišné. Na rozdíl od Marduka, který bojuje proti chaosu draka Tiamata, Bůh určuje, co se stane. Pokud se v mimobiblické kultuře nachází nějaká pravda, nemělo by to být překvapením. Navíc se zdá, že styl 1. kapitoly Genesis záměrně kontrastuje s pohanskými představami.
Otázka: Proč se v 1. Mojžíšově 1:26 a 3:22 používá slovo „nás“ pro jediného pravého Boha?
Odpověď: Existují dvě možné odpovědi.
1. „Nás“ odkazuje na jediného pravého Boha, ale množné číslo je správným výrazem pro rozhovor v rámci Trojice.
2. „Královské my“ se u králů a bohů používalo pro označení jedné osoby. Jako příklad z blízkovýchodního náboženství islámu lze uvést, že muslimský Korán používá „nás“ a „my“, když Alláh hovoří o sobě samém. Muslimové i nemuslimové se shodují na tom, že použití „královského my“ v Koránu neznamená, že by Mohamed učil, že Alláh je více bohů.
Žid Filo (15/20 př. n. l. – 50 n. l.) však toto nevykládal jako královské „my“, ale jako to, že Bůh používal pomocníky (v díle O stvoření, kapitola 24, č. 75, str. 11).
Otázka: Znamená Gen 1:26, že bychom měli být vychováváni k tomu, abychom dosáhli božské dokonalosti a stali se středem božských požehnání, jak učí bahá’í v knize „Některé zodpovězené otázky“, str. 8, 9?
Odpověď: Ne, protože Genesis 1:27 říká, že Bůh učinil to, co řekl v Genesis 1:26. Když byli stvořeni Adam a Eva, byli před pádem dokonale bez hříchu a nepotřebovali žádné vzdělávání. I když jsme stále stvořeni k Božímu obrazu, Genesis 1:26–28 odkazuje na to, čeho Bůh již dosáhl.
Otázka: Znamená Genesis 1:26, že lidé jsou sami „malými bohy“, jak tvrdí Kenneth Hagin a někteří učitelé hnutí „slovo-víra“?
Odpověď: Ne. Slovo v Genesis je „jako“, nikoli „je“. I učitelé hnutí „slovo-víra“ by souhlasili s tím, že stvoření jako my nikdy neměla být uctívána. Těla Adama a Evy byla obdařena nesmrtelností, o kterou bylo možné přijít, spravedlností, kterou bylo možné zničit, a dokonalou láskou k Bohu, kterou bylo možné odhodit jako staré ovoce.
Otázka: Jednalo se v Gen 1,26–27 o rozhovor mezi členy Trojice, nebo mezi stvořenými bytostmi, jako jsou andělé?
Odpověď: Ačkoli andělé možná tato slova také zaslechli, šlo o rozhovor mezi osobami Trojice. Naše stvoření nebylo dílem andělů, ale Boha v Trojici. Prvním křesťanským spisovatelem, o kterém je známo, že si všiml, že to nemohli být andělé, byl Justýn Mučedník (psal cca 138–165 n. l.) ve svém spise „Dialog s Židem Tryfonem“, kapitola 62, str. 228.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v Gen 1,26–27 Bůh stvořil lidi vyšší než anděly, mohl by Bůh později stvořit bytosti vyšší než lidi?
Odpověď: Písmo se k tomu nevyjadřuje ani v jednom směru a Bůh má svobodu činit, cokoli si přeje. Písmo však říká, že věřící jsou „Boží synové“ a že budeme „vládnout s Kristem“ a „sedět s Kristem na trůnu“ (Efezským 2:6). Pro konečné stvoření je těžké být mnohem vyšší než toto.
Otázka: Byl Adam v Gen 1:26 „superčlověk“ s schopnostmi milionkrát většími než jsou naše, jak učil Watchman Nee v knize The Latent Power of the Soul (1933, str. 15)?
Odpověď: Písmo nikdy neučilo tuto podivnou spekulaci. Nikdy také neučilo, že by Adam již byl ve vnějším vzhledu podobný Bohu, jak učil Watchman Nee ve stejné knize na straně 18. Bohužel se lidé často snaží přidávat svá vlastní učení k tomu, co Bůh skutečně řekl.
Otázka: Pokud jsme podle Gen 1:26 stvořeni k Božímu obrazu, neprokazuje to snad, že Bůh (nebo alespoň Otec) má lidské fyzické tělo? (Mormoni to zmiňují.)
Odpověď: Většina lidí by souhlasila, že Duch Svatý nemá fyzické tělo a že ani Ježíš v té době fyzické tělo neměl. Pokud se slovo „nás“ vztahuje k diskusi s Otcem, Synem a Duchem, pak se „obraz“ nemůže vztahovat pouze na fyzické tělo. Mimochodem, Genesis 9:6 ukazuje, že i od pádu stále máme Boží obraz.
Otázka: Jsou lidé v Genesis 1:27 i po pádu stále stvořeni k Božímu obrazu?
A: Ano. Genesis 9:6, po potopě, ukazuje, že i když jsme poznamenáni hříchem, stále v sobě neseme Boží obraz.
Q: Vzhledem k tomu, že v Genesis 1:28 měl člověk naplnit zemi a podmanit si ji, znamenalo to snad, že měl povolení ničit životní prostředí?
A: Vůbec ne! Nikdy jsme neslyšeli o křesťanovi nebo Židovi, který by Bibli četl s takovým výkladem. Tento nový výklad, poprvé předložený v roce 1967 [viz Kaiserův odkaz na konci], dává smysl pouze tehdy, pokud čtete část Genesis 1 a definujete „podmanit si“ jako „ničit“, nikoli jako „moudře vládnout“. Ve skutečnosti Bible uvádí šest důležitých věcí ohledně péče o zemi a zvířata.
1. Byli „nájemci“ na zemi, která ve skutečnosti patřila Bohu
1a. Zemi proto nebylo možné trvale prodat (Leviticus 25:23)
1b. Všechno patří Bohu (Žalm 24:1)
2. Bůh bude soudit ty, kdo obecně znečišťují zemi
2a. Izaiáš 24:5 říká, že země byla znesvěcena svým lidem.
2b. Zachariáš naříkal nad zničením mohutných lesů a úrodných pastvin. Ještě více však naříkal nad duchovní pohromou, pro kterou jsou tyto přírodní katastrofy alegoriemi. (Zachariáš 11:1–3)
3. Bůh odsuzuje fyzické znesvěcování země
3a. Bůh zničí ty, kdo ničí zemi. (Zjevení 11:18).
3b. Bůh bude soudit „ovce“, které nejenže jedí, co potřebují, ale i pošlapávají zbytek pastviny. Nejenže pijí čistou vodu, ale zbytkem vody kalí svými nohami (Ezechiel 34:17–22).
3c. Numeri 5:3 hovoří o tom, že se nesmí znesvěcovat tábor, a to v souvislosti s nakažlivými nemocemi.
3d. Ani ve válce nesmíte kácet ovocné stromy, které činí zemi úrodnou (Deuteronomium 20:19–20). Olivovník může žít více než 1 000 let.
4. Bůh odsuzuje znesvěcování země zlem
4a. Numeri 35:33–34 nám přikazuje: „Neznečišťujte zemi“ v souvislosti s zabíjením lidí.
4b. Neznečišťujte zemi modlářstvím (Jeremiáš 16:18).
4c. Jeremjáš 32:34 zmiňuje lidi, kteří znesvěcují údolí Tofet obětováním nemluvňat.
4d. V Ezechielovi 7:22 znesvětí bezbožní Boží drahocenné místo.
5. Boží zákon zahrnuje moudré hospodaření se zdroji
5a. Adam byl umístěn „do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil“ (Genesis 2:15).
5b. Nesmí se pěstovat dva druhy plodin společně (Deuteronomium 22:9). Střídání plodin naopak snižuje výskyt škůdců.
5c. Nechat půdu odpočívat každý sedmý rok a během jubilea (Leviticus 25:3–7, 11–12, 18).
5d. Bůh by soudil Izrael za porušení tohoto pravidla (Leviticus 26:34-35).
6. Zvířata: patří Bohu, jsou stvořena pro náš užitek, ale musíme se k nim chovat laskavě
6a. Zvířata patří Bohu (Žalm 50:10) a On se o ně stará (Žalm 36:6; 104:11,14; 147:8–9).
6b. Jíst maso je v pořádku a v některých případech je to dokonce přikázáno (Genesis 9:2–5; Skutky 10:13).
6c. Ježíš byl bez hříchu (Židům 4:15; 7:26; 1. Petr 2:22; 1. Jan 3:5). Jedl ryby (Lukáš 24:42–43) a jako dobrý Žid jedl maso, jak bylo přikázáno během Pesachu (Exodus 12:8–10).
6d. Nošení kůže je v pořádku, protože Jan Křtitel měl kožený opasek (Marek 1:6).
6e. Lov je v pořádku (Leviticus 17:13).
6f. Zabíjení zvířat pro oběti bylo dokonce přikázáno (Exodus – Deuteronomium).
6g. Máme být laskaví ke zvířatům (Přísloví 12:10).
Otázka: I když Bible v Genesis 1:28 výslovně neříká, že bychom měli plýtvat Božím darem, jímž je naše životní prostředí, učí křesťanství implicitně, že můžeme životní prostředí ničit?
Odpověď: Ne. Ekologické problémy způsobené chamtivostí a přelidněním nelze přičítat křesťanství, stejně jako je nelze přičítat animistům v Africe, hinduistům v Indii, ateistům v Číně a muslimům v Indonésii a na Blízkém východě. Ekologické problémy existují na každém kontinentu, stejně jako na každém kontinentu existují lidé, kteří obětují životní prostředí pro osobní prospěch. Pro diskusi o tom, co Bible skutečně říká o životním prostředí, viz předchozí odpověď.
Otázka: Byly Adamovi a Evě v Gen 1,29 dány všechny rostliny nesoucí semeno, nebo nesměli jíst z ovoce stromu poznání dobra a zla, jak říká Gen 2,17?
Odpověď: Ačkoli nevíme, zda strom poznání dobra a zla měl semena či nikoli, v tomto kontextu to není podstatné. V každém případě to znamenalo, že mohli jíst ze všech rostlin nesoucích semeno, s výjimkou stromu poznání dobra a zla.
Otázka: Pokud podle Genesis 1:29 mohly lidé jíst všechny rostliny, jak je možné, že je Bible logická a rozumná, když existují jedovaté rostliny a semena, která jíst nemůžeme? (Tuto otázku vznesl muslim.)
Odpověď: V Koránu, súra 5:46–48, se píše, že Ježíš potvrdil Tóru a evangelia. Je to pro muslima velmi závažné obvinění, že Ježíš potvrdil něco, co bylo nesprávné a nepocházelo od Boha. Abychom však odpověděli na tuto námitku: bez ohledu na to, zda se to chápalo jako každá jednotlivá rostlina, nebo každá bylina a obilovina, Bůh to řekl Adamovi před pádem, než byla země prokleta. Příroda se radikálně změnila, když Adam a Eva zhřešili. Před pádem dal Bůh Adamovi a Evě vládu nad zemí, ale když zhřešili tím, že poslechli hadův návrh, stal se Satan knížetem (ačkoli ne králem) tohoto světa. Pád však vyvolává zajímavou otázku: pokud muslimové dnes tvrdí, že proroci jsou bez hříchu, a pokud Adam a Eva zhřešili a svým hříchem na nás přivolali veškeré prokletí, proč pak muslimové říkají, že Adam byl prorokem?
Otázka: Proč v Gen 2,2–3 Bůh sedmého dne odpočinul od svého díla?
Odpověď: „Odpočinek“ zde znamená přestat s dílem stvoření. Bůh se neunavuje (Izaiáš 40:28). Písmo nikde neříká, že by Bůh potřeboval odpočívat, ale že se tak rozhodl.
Otázka: Pochází pojem „sabbat“ v Genesis 2:2 z babylonské tradice a byl do židovské tradice přidán až později?
Odpověď: Dvě odpovědi, jedna pro křesťany a jedna pro nekřesťany.
1. (pro křesťany): Pokud vycházíte z toho, že Ježíš pocházel od Boha, jak dokazuje jeho vzkříšení, a vzhledem k tomu, že Ježíš uznával původní přesnost a zachovanou spolehlivost Starého zákona a lze prokázat, že zmínky o sabatu v Genesis a Jeremiášovi byly sepsány před Ježíšem, nejednalo se o babylónský výmysl a není třeba k tomu nic dalšího dodávat.
2. (pro nekřesťany): Babylóňané nazývali 15. den měsíce „sappatu“. Samozřejmě se jedná pouze o jeden den v měsíci, nikoli o čtyři. Na str. 19 Asimov bystře postřehl, že sabat se zdál mít pro Izraelity v době před exilem jen malý význam, zatímco v době po exilu měl velký význam. Nicméně tvrdit, že babylónští a poexiloví Židé byli bez výjimky „oklamáni“ tak, že a) uvěřili, že jejich vyhnanství bylo způsobeno neuposlechnutím příkazu, který v jejich Písmu nebyl, a b) že tento příkaz byl přidán na 59 místech (z nichž 35 bylo v Tóře), aniž by si někdo všiml tohoto nového pojmu, není věrohodné. Mimochodem, ne všichni Židé odešli do Babylonie. Jeremiáš zaznamenává, že někteří místo toho odešli do Egypta. Právě potomci těchto Židů přeložili Starý zákon do řečtiny a řecký překlad Septuaginta obsahuje verše o sobotě také.
Jakákoli spekulace o chybách v Bibli se může jevit jako zcela uvěřitelná někomu, kdo považoval za velmi důležité dokázat, že v Bibli jsou chyby a že ji nemusí dodržovat. Avšak i Isaac Asimov alespoň uznal chabost této teorie tím, že ji zmínil pouze jako pouhé pokušení.
Otázka: V Gen 2:4, 5:1, 6:9, 10:1, 11:10, 11:27, 25:12, 25:19, 36:1, 36:9 a 37:2, Num 3:1; Rút 4:18, začíná hebrejské slovo (Toledot) oddíl, nebo jej uzavírá?
Odpověď: Buď se vždy vztahuje na začátek, vždy na konec, nebo se někdy vztahuje na obojí.
Nejednoznačné: Zde je několik „tole dots“, které lze vyložit oběma způsoby: Genesis 2:4; 5:1; 36:9; 37:2.
Začátek: Zde je několik „tole dots“, u nichž kontext vyžaduje, aby byly na začátku: Genesis 6:9; 10:1; 11:10; 11:27; 25:12; 25:19; 36:1; Numeri 3:1. Žid Filo (15/20 př. n. l. – 50 n. l.) zmiňuje Genesis 2:4 jako „shrnutí jeho [Mojžíšova] vyprávění o stvoření světa“ ve spise O stvoření 44:129, str. 18.
Na závěr: Neexistuje ani jeden znak „toledot“, o kterém by se dalo prokazatelně říci, že patří na konec oddílu. Proto jsou sporné oddíly pravděpodobně oddíly začínajícími znakem „toledot“.
Nejpřesvědčivějším důkazem toho, že „tole tečka“ se nachází na začátku oddílu, je Genesis 25:19, kde se uvádí, že jde o vyprávění o Izákovi. Bezprostředně následující oddíl hovoří o Izákových dětech. Bezprostředně předchozí oddíl hovoří o Izmaelovi a nemá s Izákem vůbec nic společného.
Otázka: Stvořil Bůh v Genesis 2:5–7 rostliny až po člověku, nebo před ním, jak uvádí Genesis 1:12,26? (Tuto otázku položil ateista jménem Capella.)
Odpověď: Při zodpovězení této otázky je třeba zohlednit tři body.
1. Nejprve rostliny: Genesis 1 jasně říká, že rostliny byly na zemi stvořeny před člověkem. Mezi ně samozřejmě patří i předkové všech dnešních rostlin.
2. Svět versus zahrada: Genesis 1 je popis stvoření nebes a země, zatímco Genesis 2 je popis stvoření rajské zahrady.
3. Plodiny až po člověku: Genesis 2 ukazuje, že polní keře se objevily až po člověku, alespoň v rajské zahradě. V obou případech je použito hebrejské slovo pro „pole“, saday, místo pouhého označení „rostliny“.
Jen pro zajímavost, Wycliffeův slovník biblické archeologie na str. 23 uvádí, že v Beershebě našli spálená zrna pšenice, ječmene, čočky a hroznů z roku 4000 př. n. l.
Otázka: Jaká obiloviny, které používáme dnes i v minulosti, jsou zmíněny v Gen 2:5–7?
Odpověď: Lidé si pod pojmem „obilí“ často představují pouze tři největší potravinářské plodiny: pšenici, rýži a kukuřici, ale ve skutečnosti byste mohli jíst tři jídla denně po celý týden a při každém jídle mít jiné obilí.
Kukuřice: Archeologové uvádějí, že kukuřice byla domestikována v Novém světě kolem roku 5000 př. n. l. Před Kolumbem se kukuřice v Evropě, na Středním východě, v Africe ani v Asii nevyskytovala. Kukuřice pochází z obiloviny zvané teosinte. Teosinte mělo asi 50 volně uspořádaných zrn a klas byl dlouhý méně než jeden palec. Naproti tomu dnešní kukuřice má na každém klasu 500 až 1 000 pevně uspořádaných zrn. Protože jsou zrna pevně uspořádána, dnešní kukuřice není schopna růst ve volné přírodě bez pomoci člověka.
Pšenice: Archeologické nálezy odhalily předky pšenice na Blízkém východě v Iráku kolem roku 7 000 př. n. l. Nazývá se emmer a při foukání větru ztrácí semena. Dnes existují tisíce odrůd pšenice. Kamut (= khorasan, = pšenice krále Tuta) je pravděpodobně druh tvrdé pšenice. Jen pro zajímavost: někteří považují 2 000 letový rozdíl mezi dobou, kdy se začala pěstovat pšenice a kukuřice, za jeden ze dvou důvodů (druhým důvodem jsou koně), proč byla indiánská kultura v době příchodu Španělů do Ameriky o 1 000 až 2 000 let pozadu za evropskou kulturou.
Rýže byla nováčkem mezi těmito třemi hlavními obilovinami. Byla domestikována kolem roku 3500 př. n. l.
Emmer (= pšenice emmer, = faro) byl nalezen na předkeramických nalezištích na Blízkém východě již v období 9800–8800 př. n. l. Domestikovaný emmer se liší od divokého emmeru, ale pochází z divokého emmeru. Později se emmer rozšířil do Evropy a Indie.
Špalda má poněkud záhadný původ. Pěstovala se v Římské říši, Velké Británii a Asii ještě před pěstováním pšenice. Může se jednat o hybrid mezi emmerem a pšenicí, nebo mezi emmerem a divokou kozí trávou (Aegilops tauschii), případně může mít dva původní zdroje. Někteří se domnívají, že špalda se poprvé objevila kolem roku 6 000 př. n. l.
Čirok pochází z africké trávy. Vzhledem poněkud připomíná kukuřici. Čirok je jednou z osmi hlavních obilnin pěstovaných v současnosti; dnes se používá jako krmivo pro zvířata, ale je pravděpodobně také pátou nejrozšířenější plodinou pro lidskou spotřebu.
Ječmen se pravděpodobně poprvé pěstoval kolem roku 8 000 př. n. l. v oblasti Izraele a Jordánska. Odtud se rozšířil na východ až k Himalájím.
Žito se podle odhadů začalo pěstovat v oblasti hory Ararat a jezera Van ve východním Turecku krátce po domestikaci pšenice. Roste na místech, kde se pšenice a ječmen nepěstují.
Oves je obilovina, o které víme jen málo, kromě toho, že jeho zbytky byly nalezeny v egyptské hrobce z roku 2 000 př. n. l. a že jeho pěstování pravděpodobně začalo v Malé Asii.
Pohanka (Fagopyrum esculentum) se poprvé pěstovala v čínských provinciích Yunnan a S'-čchuan kolem roku 1000 n. l. Nemá vysoký výnos, ale rychle dozrává a daří se jí v suchém a chladném podnebí. Existuje nejméně 14 odrůd.
Palmerova tráva (= nipa, = Distichlis palmeri) se pěstovala pouze v Sonorské poušti v západním Mexiku a na západě Spojených států. Byla hlavním zdrojem potravy pro kmen Cocopah. Je poněkud podobná pšenici, s tím rozdílem, že může růst v suchých podmínkách a dokáže absorbovat mořskou vodu a vylučovat sůl.
Prosa jsou skupina nejméně 13 druhů jedlých trav s malými semeny, které se dobře pěstují v suchých podmínkách. Prosa, jako například kukuřice metlová, byla v dávných dobách také hlavní obilninou v Číně a Koreji. Mezi druhy prosa patří proso obilné, proso kartáčové, proso hnědohlavé, proso prstovité, fonio, proso liščí, proso japonské, Jobovy slzy, proso kodo, proso malé, proso perlovité, proso obilné a teff. Více informací najdete na http://en.wikipedia.org/wiki/Millet.
Brambory nejsou obilovinou, ale dnes představují čtvrtou nejrozšířenější potravinářskou plodinu. Předpokládá se, že jejich pěstování začalo kolem roku 6 000 př. n. l. v Peru a Bolívii v oblasti jezera Titicaca.
Mezi další neobilninové plodiny patří fazole, luštěniny, sójové boby, podzemnice olejná, maniok, sladké brambory, hrách, chlebovník, kokosové ořechy, banány, plantány a taro. V Indii se pěstovalo semeno kesari, které však má dlouhodobé paralyzující účinky.
Otázka: Stvořil Bůh v Gen 2:7 hmotu, nebo ji pouze „uspořádal“, jak učí mnoho mormonů, anebo byla hmota nestvořená, protože hmota není skutečná věc, jak učí Křesťanská věda a některé východní náboženské skupiny?
Odpověď: Ne. To, že je Bůh všemohoucí, znamená, že Bůh může učinit cokoli, a to, že je Bůh Stvořitelem, znamená, že Bůh stvořil vše. Bůh stvořil vesmír „ex nihilo“, což znamená z ničeho. Přesněji řečeno tedy Bůh nejen stvořil „věci z hmoty a energie“, ale stvořil samotnou hmotu a energii.
Otázka: Stvořil Bůh v Gen 2:7,19 člověka před zvířaty, nebo až po zvířatech, jak uvádí Gen 1:24,27? (Tuto otázku položil ateista (Capella)).
Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.
Na zemi Bůh stvořil člověka až po zvířatech, jak uvádí Genesis 1:24,27.
V rajské zahradě musel Bůh stvořit člověka dříve, než mu ukázal zvířata.
I v rajské zahradě mohla zvířata být přítomna již před člověkem. Genesis 2:19 odkazuje na zvířata, která již do té doby byla stvořena. To neznamená, že zvířata nebyla stvořena až do té doby.
Otázka: Dokazuje Genesis 2:7, že lidé nemají nesmrtelnou duši, jak tvrdí Svědkové Jehovovi?
Odpověď: Ne. Hebrejské slovo „nephesh“ zde v některých případech znamená „duše“ a v jiných, jako je tento, znamená „život“. Jak by mohli věřící pod oltářem ve Zjevení 6:9–10 být pod oltářem, kdyby po smrti neexistovali?
Otázka: Kde jsou v Genesis 2:10–14 řeky, které vytékaly z Edenu?
Odpověď: Zaprvé, rajská zahrada dnes na Zemi neexistuje. Nevíme, kde se nacházela řeka Pishon, a řeky Tigris a Eufrat se nacházejí v Turecku, Sýrii a Iráku. Řeka Gihon je obvykle považována za Nil, který pramenil v oblasti Kuš, jižně od Egypta. Mohlo se však jednat o menší řeku pramenící v „Kuš“ (Kashshu) v západním Elamu, který leží velmi blízko Tigrisu a Eufratu. Odtud pocházeli Kassité (řecky: Kossaeané).
Otázka: Proč v Gen 2:15 Bůh řekl: „Můžeš (jednotné číslo) jíst z jakéhokoli ovoce v zahradě, kromě toho, že vy (množné číslo) nesmíte jíst ze stromu poznání dobra a zla?“
Odpověď: Každý z nich si mohl vybrat jakýkoli konkrétní strom; nemuseli jíst stejnou potravu. Nikomu z nich však nebylo dovoleno jíst z toho jednoho stromu. Množné číslo dodává důraz; tento příkaz nebyl určen pouze Adamovi, ale všem.
Žid Filo (15/20 př. n. l. – 50 n. l.) jako první odpověděl na tuto otázku ve spise Otázky a odpovědi k Genesis, I, str. 794.
Otázka: Proč Bůh v Gen 2,16 stvořil Adama, když věděl, že zhřeší?
Odpověď: Bůh může učinit cokoli, ale logická nemožnost neexistuje. Bůh nemůže stvořit bytost, která se rozhodne pro láskyplnou poslušnost vůči Bohu, pokud tato bytost není schopna se rozhodnout Boha poslouchat. Být schopen se rozhodnout poslouchat Boha znamená být schopen se rozhodnout Boha neposlouchat.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v Gen 2,17 se píše: „V den, kdy z něj budeš jíst, jistě zemřeš“, jak Adam a Eva „ten den“ zemřeli?
Odpověď: Duchovně a soudně. V odpovědi je třeba zohlednit tři body.
Téhož dne nastala duchovní smrt.
Z právního hlediska byly toho dne proti nim vyneseny rozsudky jak věčné, tak fyzické smrti. V knize „Hard Sayings of the Bible“ (Těžko srozumitelné výroky Bible), str. 91–92, Walter Kaiser ml. ukazuje, že hebrejský idiom znamená jistotu jejich smrti, nikoli bezprostřednost smrti.
Další příklad použití tohoto idiomu najdeme v 1. Královské 2:37, kde Šalomoun dal podobné varování Šimeimu v den, kdy opouštěl Jeruzalém.
První osobou, o které víme, že na tuto otázku odpověděla, byl Žid Filón (15/20 př. n. l. – 50 n. l.) v dílech „Otázky a odpovědi k Genesis“, I, str. 794, a „Allegorický výklad“, I, 33 (105), str. 46–47, kde zmiňuje smrt duše.
Druhým starověkým autorem, který dal odlišnou odpověď, je Irenej v díle „Proti kacířstvím“, kniha 5, kap. 23 (182–188 n. l.), str. 551–552. Jelikož Irenaeus poznamenává, že jeden den u Pána je 1 000 let, vykládá to jako jeden z Božích dnů a považuje za významné, že Genesis 5:5 uvádí, že Adam zemřel ve věku 930 let, což je méně než 1 000 let.
Otázka: Proč se v Genesis 2:18 píše, že člověk byl sám, když byl přece s Bohem i se zvířaty?
Odpověď: Adam sice vládl nad zvířaty a uctíval Boha, ale neměl nikoho jiného, kdo by byl jako on. Byl osamělý v tom, že neměl nikoho, s kým by mohl navázat vztah na horizontální úrovni jako s rovným.
Otázka: Ukazuje Genesis 2:18–22, že ženy byly stvořeny až dodatečně, jak tvrdí kniha Born Again Skeptic na str. 164?
Odpověď: Ne, ukazuje to právě opak. Bůh si dal na čas – Adam musel pojmenovat zvířata a tak dále –, aby Adamovi ukázal, že potřebuje partnerku. Většina věcí v 1. a 2. kapitole Genesis byla stvořena bez většího vysvětlení. Bůh však nejprve „připravil půdu“ a vysvětlil její účel jako Adamovy spolupracovnice, než stvořil Evu.
Otázka: Ukazuje Genesis 2:18, že ženy jsou mužům podřízené, protože Eva byla stvořena jinak než Adam?
Odpověď: Ne, neukazuje. V odpovědi je třeba zvážit šest bodů.
1. Odlišnost neznamená nerovnost. Různí lidé mluví různými jazyky, ale to neznamená, že by jeden jazyk byl horší nebo lepší než druhý. Jak řekl jeden křesťan, Eva nebyla stvořena z Adamovy nohy, aby byla pod ním, ani z jeho hlavy, aby byla nad ním, ale z jeho boku, aby byla s ním.
2. „Pomocník“ neznamená „podřadný“. Někteří by si mohli myslet, že Eva byla méněcenná než Adam, protože byla v Genesis 2:18 „pomocníkem“. Bůh je však naším pomocníkem (stejné hebrejské slovo) v Žalmu 70:5, a to neznamená, že by Bůh byl podřadný vůči nám! Překlad hebrejského výrazu jako „pomocník“ je tedy poněkud nepřesný. Lepším překladem je „Stvořím sílu [nebo moc] odpovídající muži“, jak uvádí Walter Kaiser ve své podrobné studii hebrejštiny v knize Hard Sayings of the Bible, str. 92–94. Žena má tedy být „plnohodnotnou partnerkou“ a ne pouze pomocnicí.
3. Genesis 1:27 ukazuje, že oba jsou stvořeni k obrazu Božímu. Nejen Adam byl stvořen k obrazu Božímu, ale jak muž, tak žena jsou stvořeni k obrazu Božímu. Mimochodem, být stvořen „k obrazu Božímu“ v žádném případě neznamená, že by Bůh měl pouze dvě nohy, dvě ruce, žaludek atd. Spíše, stejně jako je dvourozměrný obraz nedokonalým obrysem skutečného trojrozměrného objektu, vykazují charakter nekonečného Boha a naše konečné bytí určité podobnosti.
4. Rovní co do povahy, hodnoty, významu atd. V Bibli, v listu Galatským 3:28, se píše: „Není už Žid ani Řek, otrok ani svobodný, muž ani žena, neboť všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (BSB)
5. Přesto se liší ve svých rolích: Efezským 5:22–24 ukazuje, že manželky se mají podřizovat svým manželům, neboť manželé jsou hlavou manželky. Manželé mají milovat své manželky tak, jak Kristus miloval církev (Efezským 5:25–26). Pavel v 1. Timoteovi 2:12 řekl, že ženy nemají učit muže ani mít nad nimi autoritu.
6. Jak to funguje v praxi?
6.1 Debora byla zbožnou soudkyní Izraele (Soudců 4–5). Na základě toho není žádný problém volit ženu za prezidentku nebo premiérku.
6.2 Mohly dědit majetek, včetně pozemků (4. Mojžíšova 36:8 a Jób 42:15).
6.3 Podrobnější popis toho, jak má být manželka plnohodnotnou partnerkou svého manžela, najdete v knize Přísloví 31:10–31. Mimo jiné se tam píše:
Pracuje rukama (Přísloví 31:13, 22) a má z toho užitek (Přísloví 31:24, 31).
Nakupuje potraviny (Př 31:14) a vaří. Př 31:15
Řídí ostatní. Přísloví 31:15
Sama se rozhoduje o koupi nemovitosti (Přísloví 31:16).
Zakládá vinici. Přísloví 31:16 (Všimněte si, že rodina nevlastní celou vinici pouze pro vlastní spotřebu; byla to zdroj zisku.)
Je fyzicky silná. Př 31:17
Zabývá se také obchodem, a to nejen z nutnosti, ale i za účelem zisku. Př 31:18
Sama dává chudým. (Aby to mohla dělat, musela mít kontrolu nad penězi.) Přísloví 31:20
Spravuje domácnost. Př 31:21
Je moudrá a učí moudrosti. Př 31:26
Shrnutí: Ženy nejsou mužům podřízené, ať už jde o povahu, hodnotu nebo význam. Mají sice jinou roli než muži, jak vám potvrdí každá nastávající matka.
Viz také publikace Today’s Handbook for Solving Bible Difficulties, str. 191–193, kde se dozvíte více o tom, jak byla žena stvořena „podobná“ muži a rovná mu.
Otázka: Proč Adam v Gen 2:19 potřeboval vidět všechna zvířata?
Odpověď: Bůh dal Adamovi v Genesis 1:26 vládu nad všemi zvířaty a chtěl vidět, jaká jména Adam zvířatům dá (Genesis 2:19).
Kromě toho zde mohl být i jemnější důvod. Ještě před stvořením Evy si Bůh uvědomil, jak důležité je doplnit to, co Adamovi chybělo, ale Adam si to neuvědomoval. Adam se tak mohl o zvířatech dozvědět tři věci, které se týkaly jeho současné situace.
Rodina:
a) Tím, že Bůh Adamovi ukázal, že všechna vyšší zvířata mají samce a samice, dal najevo, jak je stvořil úplná a schopná rozmnožovat svůj druh.
b) Adam se mohl podívat na všechna stvoření a vidět, že žádné z nich není jako on.
c) Adam mohl vidět, že i on potřebuje někoho jiného, aby byl úplný.
Mimochodem, učit děti, jak se rozmnožují rostliny a jak se rozmnožují zvířata, je dobrý přístup k tomu, jak dětem vysvětlit, jak Bůh určil způsob, jakým jsou děti stvořeny.
Společenství:
a) I psi a jeleni žijí v společenstvích.
b) Adam viděl, že v komunitě nemá nikoho, kdo by byl jako on a s kým by mohl sdílet svůj život, a že lidé potřebují mít kolem sebe jiné lidi.
Vedení:
a) Jelikož Bůh dal Adamovi vládu nad zemí, Adam musel znát zvířata, která se na zemi nacházela.
b) Jelikož Adam měl vládu, Bůh ho poctil tím, že mu svěřil pojmenování zvířat. Žid Filo se o tom zmiňuje ve svém díle „Díla Fila“ na str. 882.
Otázka: Jaké důkazy z raných mormonských spisů v Gen 2:19–3:19 svědčí o tom, že mormoni věřili v šílenou doktrínu, že Adam byl Bůh?
Odpověď: Zde jsou citáty z mormonského „Journal of Discourses“, následované dvanácti dalšími spisy jako důkazy.
a. „Journal of Discourses“, sv. 1, str. 50. (Kázání Brighama Younga) „Nyní poslouchejte, ó obyvatelé země, Židé i pohané, svatí i hříšníci! Když náš otec Adam vstoupil do zahrady Eden, vstoupil do ní s nebeským tělem a přivedl s sebou Evu, jednu ze svých žen. Pomohl stvořit a uspořádat tento svět. On je Michael, archanděl, Věčný! O němž svatí muži psali a mluvili On je náš Otec a náš Bůh a jediný Bůh, s nímž máme co do činění. Každý člověk na zemi, ať už se hlásí ke křesťanství, či nikoli, to musí slyšet a dříve či později to pozná.“ (kurziva a malá velká písmena jsou v originále)
b. Journal of Discourses, sv. 1, str. 51. (stejné kázání) „Ježíš, náš starší bratr, byl zplozen v těle tou samou bytostí, která byla v rajské zahradě a která je naším Otcem v nebi.“
Všimněte si, že mormoni často namítají, že se jedná o tiskovou chybu. Je zajímavé, že svazky velkého křesťanského kazatele Charlese H. Spurgeona byly vydány přibližně ve stejné době a v Spurgeonových dílech se nevyskytovaly žádné tiskové chyby, které by tvrdily, že nějaká stvořená bytost je Bohem. Následují podpůrné důkazy, že mormonský prorok to skutečně řekl.
1. Deník Wilforda Woodruffa ze dne 19. 2. 1854. (Nahlédněte do knihovny BYU)
2. Deseret Evening News, 14. 6. 1873
3. Deseret Evening News, 18. 6. 1873
4. Deník Hosea Stouta: On the Frontier, sv. 2, str. 438.
5. The Millennial Star, sv. 16, str. 543.
6. The Millennial Star, sv. 15, s. 769–770. O rok a půl později.
7. Deník Johna Nuttalla, sv. 1, str. 18–21.
8. Deník Abrahama H. Cannona, sv. 11, str. 39 (učil 50 let)
9. Sacred Hymns and Spiritual Songs for the Church of Jesus Christ of Latter-Day Saints, 1856, str. 375
10. „Women of Mormondom“, str. 179
11. „Journal of Discourses“, sv. 4, str. 1 (prezident Heber C. Kimball hovoří 29. 6. 1856)
„…a také vím, že pokud nejsme jedno s bratrem Brighamem, naším vůdcem, nejsme jedno s Kristem. Ano, vím to, a mé city jsou a vždy byly s bratrem Brighamem. Z vlastní zkušenosti jsem se naučil, že pro tento lid existuje pouze jeden Bůh, a tím je Bůh, který patří k této zemi , prvnímu člověku. Ten první člověk poslal svého vlastního Syna, aby vykoupil svět, aby vykoupil své bratry.“
12. A nakonec kniha z mnohem pozdější doby:
Postavení Adama v písmech a teologii Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů: „Ztotožnění Adama s Bohem Otcem prezidentem Brighamem Youngem je nevyvratitelný fakt.“ str. 58
Otázka: Jak mohl Adam v Gen 2:20 pojmenovat všechna zvířata, pokud by zakázaným ovocem nebyl počítač Apple Macintosh?
Odpověď: Někdo kdysi vtipně poznamenal, že pokud Adam musel pojmenovat všechny druhy zvířat (včetně 1,5 milionu brouků a hmyzu) během 24 hodin šestého dne, není divu, že si zakázané ovoce pleteme s jablkem, pevnými disky a vším ostatním!
Na druhou stranu Paul S. Taylor správně poznamenal, že věta „dal jména všem hospodářským zvířatům, ptákům nebeským a všem zvířatům polním“ v Genesis 2:20 nemusí nutně znamenat pojmenování každého druhu na zemi. Mohlo se jednoduše jednat o pojmenování rodů a čeledí zvířat v Adamově bezprostředním okolí.
Pro milovníky zajímavostí: na Zemi žije přibližně 26 000 druhů suchozemských obratlovců a ptáků a je známo 9 500 fosilních druhů. (Z fosilních druhů tvořili téměř polovinu plazi a 1 000 druhů tvořili ptáci).
Existuje zhruba 5 600 žijících rodů suchozemských živočichů, včetně 1 900 rodů ptáků. Existuje asi 6 500 rodů známých fosilních suchozemských živočichů, včetně téměř 1 000 rodů ptáků a 1 500 rodů plazů.
Otázka: Byl Adam v Genesis 2:21–23 před stvořením Evy zároveň mužem i ženou?
Odpověď: Nic v Písmu na to nenaznačuje. Genesis 3:16 říká, že muž bude hlavou ženy. Jelikož se to odehrálo po pádu, nemá to, do jaké míry byl Adam „mužem“ před Evou, žádný význam. Pokud však jde o církevní autoritu obecně, Pavel v 1. Timoteovi 2:13 považuje za významné, že Adam byl stvořen před Evou. Pavlův argument by byl zavádějící, kdyby byl Adam zároveň mužem i ženou.
Otázka: Byl popis stvoření Evy z žebra v 1. Mojžíšově 2:21–23 převzat ze sumerské básně o Dilmunu?
Odpověď: Ne. Nejprve několik základních informací, poté odpověď a nakonec dvě poučení, která si z této odpovědi můžeme vzít ohledně toho, jak Bůh inspiroval Bibli.
B1. Samuel Noah Kramer ve své knize The Sumerians (University of Chicago, 1963) zmiňuje, že sumerské slovo pro žebro, ti, znamená také „oživit“, a v dilmunsé básni byla Nin-ti „paní žebra“ i „paní, která oživuje“, která uzdravila nemocné žebro boha Enkiho.
B2. V sumerštině se jedná o slovní hříčku, v hebrejštině však nikoli, což činí tuto podobnost o to pozoruhodnější.
B3. S výjimkou „paní, která uzdravila žebro“ oproti „Evě, která byla stvořena z Adamova žebra“ v knize Genesis neexistují mezi těmito dvěma příběhy žádné další podobnosti. Sumerské vyprávění najdete v knize The Sumerians, str. 148–149, nebo v knize Hard Sayings of the Bible, str. 94–95.
B4. Tabulky s dilmunskou básní pocházejí z roku 2400 př. n. l. nebo později. V každém případě jsou však starší než Abraham, který opustil Ur před rokem 2050 př. n. l.
B5. Tento příběh mohl být ve starověku dobře známý.
Odpověď má čtyři body.
A1. Jedná se pouze o jeden z řady příkladů podobných vyprávění o událostech zmíněných v knize Genesis. Dalším příkladem je více než 200 příběhů o celosvětové potopě různých národů po celém světě.
A2. Slovní hříčka týkající se žebra může naznačovat, že i jiné rané kultury si uchovaly alespoň neúplné znalosti o stvoření lidstva.
A3. Navíc se zdá, že i další části 1. kapitoly Genesis jsou napsány téměř záměrně tak, aby kontrastovaly se sumerskými, akkadskými a dalšími popisy. Tyto jiné popisy zobrazují hádající se bohy; v Genesis jediný Bůh klidně stvořuje. Jiné popisy zobrazují hrdinu bojujícího proti chaosu. Genesis představuje Boha, který se vznáší nad „propastí/vodami“ a vydává příkazy a nařizování.
A4. Některé podobnosti v detailech mezi Genesis a dilmunskou básní či jinými starověkými díly by mohly poukazovat na společnou znalost některých událostí. Je však neudržitelné tvrdit, že jedno bylo zkopírováno z druhého, a to nejen proto, že společných detailů je málo, ale také proto, že v významu, který se za těmito detaily skrývá, nejsou téměř žádné podobnosti.
Poučení z této odpovědi:
L1. Kniha Genesis nebyla napsána ve vzduchoprázdnu. Bůh nám nezjevuje jen pravdu, ale zjevuje pravdu nadčasovou, a to praktickým způsobem, relevantním pro danou dobu a kulturu. Jedním z důvodů (ale ne hlavním důvodem), proč Bůh dal knihu Genesis, bylo napravit mylné názory, které lidé měli o původu člověka, a zároveň uznat některé správné věci, které se dochovaly.
L2. Bůh využívá kulturu. Bůh využívá dokonce i zlé činy lidí ke své slávě (Genesis 50:20). Jak bychom se vůbec mohli pokoušet zakázat Bohu, aby také využíval kulturu, jak se mu zlíbí? Mojžíš byl vzdělaný muž a možná tento příběh četl; Bůh využil Mojžíšovo čtení k tomu, aby mu ukázal, co je pravda a co není.
L3. A co je nejdůležitější, neberte výraz „Písmo je neomylné“ tak, že by to znamenalo, že Bible musela být mechanicky diktována. 2. Petr 1:21 říká, že proroctví bylo mluvením lidí, kteří byli vedeni Duchem Svatým. Když tedy různé části Bible zjevně odrážejí různé lidské styly psaní, nevylučuje to božské autorství. Pouze to dokazuje, že Bůh použil různé styly psaní různých lidí, jak uznal za vhodné.
Otázka: Kdo je v Gen 2:22 v této době Lilith?
Odpověď: Jméno Lilith se v Bibli ani jednou nevyskytuje. Ve středověku kolovala báje o ženě jménem Lilith, která byla Adamovou první manželkou. Odmítla se Adamovi podřídit, a tak Bůh stvořil Evu. Lilith byla podle tohoto mýtu proměněna v démona, který zabíjí novorozence.
Lilith byla také upírem v sumerské mytologii, jak uvádí kniha The Sumerians na str. 198, 258. Kniha Civilizations of the Ancient Near East na str. 1890 zmiňuje, že svobodní lidé, kteří zemřeli, se stali zvláštní třídou démonů zvaných Lilu (muži) a Lilitu (ženy). Žádali živé, aby si je vzali, a slibovali jim bohatství, ale pokud živý člověk souhlasil, zemřel předčasně.
Žádný z biblických rukopisů, ať už židovských či křesťanských, neobsahuje o Lilith ani o Kačerovi Donaldovi ani nejmenší zmínku.
Otázka: Jak mohl Bůh v Gen 2:22 stvořit Evu z žebra?
Odpověď: Jakkoli si to Všemohoucí Bůh přál. Kdyby Bůh musel použít žebro a kdybyste si mysleli, že musel odebrat celé žebro, pak byste asi došli k závěru, že by Eva každé ráno počítala všechna Adamova žebra!
Vážně, Bůh možná nevyužil celé žebro; stačila by možná i jedna buňka.
Kniha „735 Baffling Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek), str. 23, dodává, že kdyby ji Bůh stvořil z hlíny, dalo by se argumentovat, že ženy jsou ve své podstatě odlišné (a možná i podřadné vůči mužům). Jelikož však byla Eva stvořena z žebra, měla stejnou identitu jako muž.
Otázka: Měli by podle Gen 2,22–23 mít muži o jedno žebro méně než ženy?
Odpověď: Ne. Pokud je muži uříznuta ruka, jeho budoucí děti a vnoučata se nerodí s chybějící rukou. Stejně tak, pokud z žebra člověka odeberete několik buněk, rodiče i jejich děti budou mít stále stejný počet žeber.
Tertullian, píšící v letech 198–220 n. l., to ve svém spise „Výzva k cudnosti“ (kap. 5, str. 53) vykládá tak, že si Bůh „vypůjčil žebro“. Dodává také, že Bůh si mohl vypůjčit více žeber pro více manželek, ale rozhodl se tak neučinit, což je příkladem toho, že normou byla monogamie, nikoli polygamie.
Otázka: Byli muž a žena v Gen 2,25 původně stvořeni nazí a měli nosit oděv?
Odpověď: Ano, byli stvořeni nazí a necítili stud. Po pádu je však Bůh oblékl a od té doby jsme oblečeni.
Otázka: Vzhledem k tomu, že Bůh v Genesis 3:1–24 stvořil člověka tak, aby byl nakonec vyšší než andělé, mohlo to být jedním z faktorů, které vedly Satana k rozhodnutí upadnout?
Odpověď: Písmo se k tomu nevyjadřuje, ale je to jistě možné.
Otázka: Byli Adam a Eva v Genesis 3:1–24 běloši, černoši, hnědoši, žlutoši nebo rudokožci?
Odpověď: Bible se k tomu vůbec nevyjadřuje. Jelikož Adam a Eva byli předky nás všech, na tom nezáleží. Všichni jsme stejně potomky Adama a Evy. Možná to Bůh záměrně nechtěl říci, aby nikdo nemohl tvrdit, že Bůh naznačil, že nějaká rasa je Adamovi a Evě bližší nebo vzdálenější.
Otázka: Proč Bůh v 3. kapitole knihy Genesis dopustil, aby byli Adam a Eva pokoušeni?
Odpověď: Bible to neříká. Můžeme však spekulovat, že Bůh nechtěl jen lidi, kteří Ho milují, ale lidi, kterým byla dána možnost volby a kteří se přesto rozhodli milovat Boha.
Otázka: Pokud v 3. kapitole Genesis Eva zavedla prvotní hřích, jak to, že Satan spáchal hřích pýchy proti Bohu? Uniká mi tu něco?
Odpověď: Satan zhřešil a padl ještě před Adamem a Evou. Hřích Adama a Evy však vnesl hříšnou přirozenost do lidského rodu.
Otázka: Mám otázku ohledně 3. kapitoly Genesis, na kterou jsem dosud nenašel odpověď. V Bibli je psáno, že Bůh stvořil člověka. Bůh řekl člověku, aby nejedl zakázané ovoce – ovoce ze stromu poznání, neboť jeho ovoce mu otevře oči a uvědomí si, co je správné a co špatné, co je dobré a co zlé. Člověk zakázané ovoce snědl a změnil se. Člověk nyní vidí, že být nahý je špatné. Jak může být hříchem, že člověk neuposlechl Boha, když v době, kdy snědl zakázané ovoce, neměl žádné poznání o tom, co je správné a co špatné?
Odpověď: Rád na vaši otázku odpovím. Dovolte mi začít odpověď na vaši otázku další otázkou: jak člověk od pádu ví, co je správné a co špatné? Víme to přímo díky všemu, co nám Bůh zjevil o tom, co je správné a co špatné, a každý má o tom hrubou představu díky svědomí, které v sobě má. (Samozřejmě však člověk může své svědomí otupit.)
Po pádu měli Adam i Eva svědomí, pocit viny z toho, že se dopustili špatného činu tím, že neuposlechli, a oni i jejich potomci měli hříšnou přirozenost. Důsledky pádu byly dalekosáhlé.
Před pádem nic z toho neměli a neměli ani ponětí o tom, co je správné a co špatné. Jejich přirozenost byla dobrá a cokoli udělali, bylo správné – téměř vždy. Neměli žádné přikázání, o jehož neuposlechnutí by se museli obávat, kromě jediného: nejíst ze zakázaného stromu poznání dobra a zla. Jejich volba, zda jíst či ne, nebyla volbou mezi správným a špatným, protože nevěděli, co to je. Jejich volba spočívala spíše jednoduše v tom, zda budou Bohu poslušní, či nikoli.
Dnes mají lidé někdy podivné představy o tom, co je správné a co špatné, jako například muslimští otcové, kteří považují za správné zabít své dcery, protože věří, že přinesly hanbu na rodinu, mimo jiné tím, že se provdaly za někoho, koho jejich otec neschvaloval. I křesťané se někdy příliš upínají na otázku „dovoluje to Bible?“. Důležitější než ptát se „je to správné nebo špatné“ je „chce Bůh, abych to udělal?“ nebo „je to Bohu milé“. Odpověď bude ve skutečnosti stejná jako na otázku „je to správné nebo špatné“, ale nemělo by jít o to, abychom něco dělali pouze proto, abychom si uklidnili svědomí, nebo abychom se řídili spoustou pravidel, ale abychom se líbili Bohu.
Krátká odpověď na vaši otázku tedy zní, že Adam a Eva nezhřešili tím, že si vybrali zlo místo dobra, neboť nevěděli, co je zlo a co je dobro. Zhřešili tím, že znali Boží jednoduchý příkaz a rozhodli se Bohu neuposlechnout.
Otázka: Byla zkouška v 3. kapitole knihy Genesis nespravedlivá, protože Adam a Eva ještě neměli poznání dobra a zla, jak tvrdí ateista (Capella)?
Odpověď: Ne. Je nespravedlivou zkouškou říci někomu, aby neužíval nelegální drogy, jako je kokain, dokud nebude mít nejprve příležitost je vyzkoušet? Samozřejmě že ne. Stejně tak nebylo nespravedlivé, že dostali tento zákaz, aniž by zažili zlo a vinu. I když by se dalo argumentovat, že v té době nevěděli vše o dobru a zlu, věděli, že jim jejich Stvořitel přikázal, aby z toho stromu nejedli, a tato znalost sama o sobě stačila k tomu, aby to byla spravedlivá zkouška.
Dnes neznáme každý jednotlivý důvod, proč nám Bůh něco zakazuje, ale pokud nám Bůh přikázal, abychom to nedělali, víme vše, co potřebujeme vědět, abychom Bohu poslechli.
Otázka: Co přesně bylo v 3. kapitole Genesis špatného na tom, že jedli z toho stromu?
Odpověď: Nešlo o to, že by konkrétní ovoce bylo zlé; možná by z toho stromu mohli jíst i později. Jak napsal Theofil, biskup z Antiochie (168–181/188 n. l.), ve svém dopise Theofil Autolykovi, kniha 2, kap. 25, str. 104: „Nebylo to totiž stromem, jak si někteří myslí, ale neposlušností, v níž byla smrt.“ Ante-Nicene Fathers, sv. 2, str. 104. Někteří také ve větě „jako Bůh, znát dobro a zlo“ vidí, že si chtěli přisvojit Boží výsadu určovat, co je dobré a co zlé.
Otázka: Byla tato zkouška v 3. kapitole knihy Genesis něco jako když rodiče dají do obývacího pokoje baterii o napětí 40 000 voltů a řeknou svému dítěti, aby se jí nedotýkalo?
Odpověď: Ne, nebezpečí spočívalo v jejich neposlušnosti, nikoli ve stromu. V odpovědi je třeba zohlednit čtyři body.
1. Na rozdíl od nebezpečné baterie to nebyl strom, který byl smrtelný. Smrtelná byla neposlušnost vůči Bohu, která způsobila, že toho dne zemřeli duchovně a později i fyzicky.
2. Adam a Eva nebyli malé děti. Uměli uvažovat jako dospělí, plně si uvědomovali, co dělají, a jaké následky podle Božích slov to bude mít.
3. Adamovi a Evě bylo splněno vše, co potřebovali, a neměli žádnou možnost neuposlechnout Boha, kromě toho, že by jedli ze stromu. Ať se nám to líbí nebo ne, Bůh dává lidem možnost volby, zda Mu budou sloužit, či nikoli. Někteří si možná myslí: „Bůh to neměl dělat, měl z nás všech udělat roboty, kteří nejsou schopni neuposlechnout.“ Bez ohledu na to, co si lidé myslí, Bůh může činit, jak se Mu zlíbí, a Bůh se rozhodl dát každému svobodnou vůli, aby Ho mohl neuposlechnout a žít s důsledky své poslušnosti či neposlušnosti.
4. Ovoce by nakonec mohlo být snědeno. Theofil, biskup z Antiochie (168–181/188 n. l.), učil, že kdyby Adam a Eva nezhřešili, dozráli by, stali by se dokonalými a vystoupili by do nebe s nesmrtelností. Lidstvo mělo střední povahu, ani zcela smrtelnou, ani zcela nesmrtelnou, anebo se ráj nacházel mezi zemí a nebem. Theofil Autolykovi, kniha 2, kap. 22, str. 24, str. 104
Otázka: Měli bychom být podle 3. kapitoly knihy Genesis hrdí na to, že Eva snědla jablko, jak tvrdí Laura Schlesingerová?
Odpověď: Ne. Dr. Laura má v mnoha věcech pravdu, ale v tomto případě se mýlí. Zde je to, co řekla v časopise Modern Maturity, září–říjen 1999, str. 67.
„Jsem velmi hrdá na to, že snědla ovoce ze stromu poznání. Kdyby to totiž neudělala, byli bychom v rajské zahradě stále jen zvířaty. Bůh tam ten strom nepostavil jen proto, aby poskytoval stín. Tímto krokem jsme se stali lidmi.“
Za prvé, ten strom nebyl jen strom poznání, ale strom poznání dobra a zla. Schlesingerová má pravdu v tom, že lidé už nebyli stejní. Všechny vraždy, války, útlak a morální nezodpovědnost, kterých se lidé dopustili, se staly až poté. Lidé však zůstávají lidmi i v nebi, kde již nebudou hřešit. Není nemožné být plně člověkem a nehřešit, jak tomu bylo u Adama a Evy předtím, než jedli, a jak tomu je u Ježíše Krista.
Později v rozhovoru, když dr. Laura řekla, že Adam se mýlil, když se snažil svalit vinu na Evu, měl Schlesinger pravdu, protože Genesis 3:6 říká, že Adam byl s Evou, když jedla.
Otázka: Bylo ovoce ze stromu v 3. kapitole Genesis metaforou pro nezákonné duchovní sexuální spojení mezi Evou a Satanem, jak učí reverend Moon z Církve sjednocení (Moonies) v knize Božský princip (páté vydání, 1977), str. 75–79?
Odpověď: V souvislosti se stromem, ovocem nebo Satanem nešlo o žádnou sexuální metaforu. Kdyby měl reverend Moon pravdu, pak:
Co byly všechny ty ostatní stromy, které byly povoleny?
Eva ignorovala Satana, když snědla ovoce ze stromu
V Genesis 3:13 Eva, když se snažila svalit veškerou vinu na hada, pouze řekla, že ji had oklamal. Nikdy neřekla, že by jí had něco udělal.
Viz také předchozí otázka.
Q: Mají v souvislosti s 3. kapitolou Genesis nějaké jiné kultury podobný příběh o prvních lidech v zahradě, kteří jedli zakázané ovoce?
Odpověď: Ano. Zde jsou alespoň tři příklady.
Lid S’gaw Karen z východní Barmy: všemocný a vševědoucí Bůh jménem Y’wa stvořil vše. Stvořil dva lidi, muže jménem Thanai a ženu jménem Eeu, a umístil je do zahrady se sedmi druhy ovocných stromů. Jeden druh však nesměli jíst. Zlý Mu-kaw-lee tyto dva oklamal a řekl jim, že získají zázračné schopnosti a vystoupí do nebe. Mu-kaw-lee je přesvědčil, aby snědli ovoce ze stromu zkoušky. Snědli ho a stali se tak náchylnými k nemocem, stárnutí a smrti.
Don Richardson zkoumá možnost, že by tento příběh mohl pocházet z nestoriánského nebo římskokatolického vlivu, a dochází k závěru, že tomu tak není, protože Richardson nenašel žádný pojem vtělení ani spasitele, který by zemřel za člověka a vstal z mrtvých.
Santalové ze severovýchodní Indie: Věřili v „Thakur Jiu“ (Thakur = pravý, Jiu = Bůh), který stvořil první pár, muže jménem Haram a ženu jménem Ayo, a umístil je do Hihiri Pipiri, které leželo na západě Indie. Zlý Lita je svedl, aby uvařili rýžové pivo a část z něj vylili na zem jako oběť Satanovi. Tak učinili a zbytek piva vypili, až se opili. Když se probudili, uvědomili si, že jsou nazí, a styděli se. Později měli sedm synů a sedm dcer. Jejich potomci se zkazili, a tak Thakur Jiu ukryl „svatý pár“ na hoře Harata (= Ararat?) a zbytek zničil potopou. Nakonec jejich předkové putovali (na východ) z lesa do lesa, až dorazili k vysokým horám, které jim zatarasily cestu. Nakonec se jim podařilo projít (možná přes průsmyk Khyber) a dorazili do své vlasti poblíž Kalkaty.
Sumerové: Sumerové věřili, že pocházejí z ráje, kterému říkali Dilmun. S rajskou zahradou však není mnoho dalších podobností. Dilmun bylo místo, kde se nacházeli všichni bohové, stejně jako Ziusudra, člověk, který dosáhl nesmrtelnosti. Dilmunska báseň pochází z období kolem roku 2400 př. n. l.
Otázka: Vzhledem k tomu, že Adam a Eva byli v 3. kapitole Genesis dokonalí, jak mohou dokonalé bytosti činit nedokonalé věci, jako je hřích?
Odpověď: Bez ohledu na to, jak někdo definuje pojem „dokonalý“, Bible nikde neříká, že Adam a Eva byli dokonalí. Nikde také neříká, že nebyli schopni hřešit. Bible spíše pouze ukazuje, že byli velmi dobří a že byli „bez hříchu“ v tom smyslu, že dosud nezhřešili. Stále však byli schopni uplatňovat svobodnou vůli a rozhodovat se ohledně hříchu.
Klement Alexandrijský ve svém díle Stromata (193–202 n. l.), kniha 6, kap. 12, str. 502, byl jedním z prvních, kdo na tuto otázku odpověděl. Mimo jiné řekl, že člověk „nebyl při svém stvoření dokonalý, ale byl uzpůsoben k přijetí ctnosti. … Schopnost je však pohyb směrem k ctnosti, nikoli ctnost sama o sobě. Všichni jsou tedy, jak jsem řekl, od přírody uzpůsobeni k získávání ctnosti.“
Otázka: Vzhledem k tomu, že dokonalý Bůh stvořil v knize Genesis 3 pouze dokonalé bytosti, jak mohli Adam a Eva zhřešit?
Odpověď: V odpovědi je třeba zohlednit pět bodů.
Tertullian na tuto otázku odpověděl již v letech 207/208 n. l. ve druhém svazku díla Pět knih proti Marcionovi, kapitolách 5–9. Tertullianovu rozsáhlou odpověď lze shrnout jeho vlastními slovy: „Proto bylo správné, aby [člověk], obraz a podoba Boží, byl stvořen s svobodnou vůlí a se sebeovládáním; aby právě tato věc – totiž svoboda vůle a sebeovládání – mohla být v něm považována za obraz a podobu Boží.“ Jinými slovy, bylo vhodné, aby dokonalý Bůh stvořil bytosti podobné sobě, disponující svobodnou vůlí.
Theofil, biskup z Antiochie (168–181/188 n. l.), odpověděl na související otázku, zda byli Adam a Eva smrtelní či nesmrtelní, tím, že ukázal, že se nacházeli v procesu vývoje a byli schopni se vydat jakýmkoli směrem. (Theofil Autolykovi, kniha 2, kap. 27, str. 105)
Ne roboti: Chtěli byste, aby byl dokonalý Bůh omezen na stvoření robotů a nebyl schopen stvořit lidi, kteří mají svobodnou vůli? Bůh nestvořuje logické nemožnosti, a aby Bůh mohl stvořit lidi, kteří se svobodně rozhodnou Ho milovat a poslouchat, stvořil je také tak, aby byli schopni Ho nemilovat a neposlouchat. Bible nikde neříká, že Adam a Eva byli „dokonalí“ v tom smyslu, že by nikdy nemohli zhřešit. Bible spíše říká, že byli „velmi dobří“ a „bez hříchu“ v tom smyslu, že dosud nezhřešili.
Boží dokonalost: Pokud jde o lidstvo a démony, Bible zcela jasně ukazuje, že Boží dokonalost Mu nebrání ve stvoření bytostí se schopností Mu neuposlechnout.
Čí definice? Pokud je něčí definice dokonalého Boha taková, že není schopen stvořit lidi s morálními rozhodnutími, pak leží na něm důkazní břemeno, aby našel alespoň jeden verš, který tento názor podloží. Jinak tato definice neodpovídá Bohu Bible. Zásadní otázkou zde je:
a) měli byste se snažit vnutit svou definici „Boží dokonalosti“ Bohu Bible, nebo
b) nechat Boha, aby v Bibli sám promluvil o tom, jak je dokonalý a jak se rozhodl stvořit.
Pokud jde o to, proč se Bůh rozhodl „podstoupit tu námahu“ a stvořit Adama a Evu, ačkoli věděl, že zhřeší, viz diskuse k 1. knize Mojžíšově.
Otázka: Proč byli Adam a Eva v Genesis 3:1 a 2. Korinťanům 11:3 pokoušeni Satanem v podobě hada, a ne něčím jiným, jako třeba lvem nebo králíčkem?
Odpověď: Písmo to neříká, ale můžeme spekulovat. Velká zvířata by mohla být zastrašující a přimět lidi k ostražitosti. Malá zvířata by mohla být ignorována jako bezvýznamná. Had by mohl naznačovat, že „lstivost“ je v pořádku. Aby se mnoho lidí ve společnosti hromadně dopustilo hříchu, musí být nejprve přesvědčeno, že hřích není špatný.
Někteří lidé vnímají hada jako symbol inteligence zbavené svědomí. Had je úžasný tím, jak lstivě čeká na svou kořist a plíží se k ní. Matouš 10:16 říká, že máme být prohnaní jako hadi a nevinní jako holubice.
Otázka: Jak mohl v Genesis 3:1 neinteligentní, němý živočich, jako je had, svést Adama a Evu?
Odpověď: Nejednalo se o obyčejného hada. Satan na sebe vzal podobu hada, a Satan mohl mluvit a je velmi inteligentní. Satan je také nazýván hadem ve Zjevení 12:9, 14, 15 a ve Zjevení 20:2. Existují dva možné způsoby, jakým mohl být Satan hadem, a nejjednodušší výklad naznačuje, že oba jsou pravdivé.
Fyzická proměna: Satan se buď sám proměnil, nebo byl proměněn do fyzické podoby hada, který dokázal mluvit.
Posednutí: Je možné, že Satan vstoupil do již existujícího zvířete a promlouval skrze něj.
Bez ohledu na to, zda had, kterého Eva viděla, byl sám Satan, nebo jen obyčejný had, Satan „mluvil skrze“ tuto podobu, aby naznačil lstivý a zákeřný přístup hada.
Otázka: Jaké obecné poučení o hříchu můžeme z tohoto příkladu v Gen 3:1–16 vyvodit?
Odpověď: Můžeme se naučit mnoho věcí, ale zde je jen několik z nich.
1. Hřích přináší smrt. Adam a Eva by nikdy nezemřeli, ale v den, kdy zhřešili, se vydali na cestu ke smrti.
2. Hřích má následky i po odpuštění. Bůh jim odpustil, ale oni přesto zemřou a dar stromu života jim nebyl navrácen (alespoň ne dříve než ve Zjevení 2:7; 22:2,14).
3. Písmo nezmiňuje, zda vůbec viděli smrt, než Bůh zabil některá zvířata, aby je oblékl do kůží. Hřích nemohl být zakryt svazkem listů, které by příští rok znovu vyrostly. Mohl být zakryt pouze krví zvířete, které zemřelo.
4. Mohli jíst z téměř každého stromu v zahradě, ale považovali Boha za lakomého, že jim odepřel právě ten jeden strom. Po pádu jim Bůh milosrdně odpustil a oblékl je do zvířecích kůží, ale čekaly je potíže, protože země k nim nyní bude lakomá.
5. I následky jejich hříchu byly milosrdenstvím od Boha. Haddon Robinson zmiňuje, že bolest vráží vlajku reality do pevnosti vzpurného srdce.
6. I po hříchu má Bůh stále spasitelský plán. I když to pořádně zkazíme, slib z Římanům 8:28 stále platí. I v této temné kapitole měl Bůh slib v Genesis 3:15.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v Genesis 3:1,14 byl had proklet tím, že se bude plazit po břiše, znamená to, že hadi kdysi měli nohy?
Odpověď: Ne. Ačkoli některé obojživelníky (sirény) mají přední končetiny, ale žádné zadní, o to zde nejde. Ačkoli Písmo není konkrétní, Satan byl proklet omezeným a ponižujícím způsobem pohybu. Satan přijal podobu nízkého hada a Bůh ho potrestal kletbou, že část hadích vlastností zůstane i u Satana.
Když lidé hřeší, potřeba odpuštění za vnější čin je pouze částí problému. Povaha hříchu je často taková, že část hříchu ulpívá v našich srdcích, a proto potřebujeme nejen odpuštění, ale i očištění.
Otázka: Měl had v Gen 3:1,14–15 před prokletím nohy, nebo ne?
Odpověď: Existují dva hlavní názory.
Ano: Je možné, že tento konkrétní „had“ v zahradě připomínal varana, který drží břicho nad zemí, a Bůh toto stvoření změnil tak, aby ztratilo veškeré stopy po nohách. Nemohl se pouze změnit z „varanovitého“ postoje na plazení po břiše podobné krokodýlu, protože použití běžného slova „had“ by naznačovalo, že nemá nohy. Nelsonova studijní bible na str. 10 uvádí: „Text … naznačuje, že předtím měl had nějakou jinou tělesnou podobu.“
Ne: New International Bible Commentary na str. 117 zastává názor, že „trest hada (v. 14) nesmí být chápán tak, že kdysi měl nohy. Spíše to, co se kdysi jevilo jako přirozené a krásné, bude nyní věčnou připomínkou toho, co kdysi spáchal.“ Expositor’s Bible Commentary, sv. 1, str. 55 uvádí: „Tato kletba nutně nenaznačuje, že had dříve chodil na nohách jako ostatní suchozemská zvířata. Jde spíše o to, že po zbytek svého života, v důsledku kletby, když se had bude plazit po břiše, jak to hadi dělají, bude ‚jíst prach‘. Důraz je kladen na to, že had ‚bude jíst prach‘, což je výraz, který jinde nese význam ‚úplné porážky‘ (srov. Iz 65,25; Mi 7,17).“
Nicméně podstatné je, že had, který byl tak lstivý („arum“ v Genesis 3:1), je nyní prokletý („arur“ v Genesis 3:14). Slovo „prokletý“ se používá ve vztahu k hadovi a zemi, nikoli však k muži nebo ženě.
Otázka: Proč byli Adam a Eva v Gn 3,3–24 potrestáni přísněji než mnoho lidí dnes?
Odpověď: Bůh je nepotrestal pouze za to, že si ovoce utrhli; koneckonců mohli utrhout ovoce i z jiných stromů. Bůh je potrestal za to, že neměli padlou přirozenost, a přesto Bohu neuposlechli.
Přísnost jejich trestu se jeví jako přiměřená, uvážíme-li, že Bůh trestá na základě toho, co lidé vědí, a toho, čeho byli schopni. Na rozdíl od dnešních lidí se nacházeli v přímé Boží přítomnosti, a přesto nevěřili, že Bůh ví, co je pro ně nejlepší. Na rozdíl od dnešních lidí neměli hříšnou přirozenost, která by je neustále sváděla k hříchu.
Otázka: Snědli Adam a Eva v Gen 3:3–6 jablko?
Odpověď: Písmo nikde neříká, že jedli jablko. Jednalo se o zakázané ovoce, ovoce poznání dobra a zla, které se dnes na zemi pravděpodobně nevyskytuje.
Někteří se domnívají, že ke zaměnění zakázaného ovoce s jablkem došlo ve středověku proto, že latinské slovo pro zlo je „malum“ a latinské slovo pro jabloň je „malus“. Ať už však tato myšlenka vznikla jakkoli, pro její podstatu neexistuje žádný biblický základ, ať se na to díváte jakkoli. ;-)
Otázka: Symbolizuje v Gen 3:5–22 Adam nebeského ducha, Eva pozemskou duši a had připoutanost k lidskému světu, jak učí bahá’í v knize „Některé zodpovězené otázky“ na str. 123?
Odpověď: Ne. Lidé se již po staletí snaží v Genesis nacházet duchovní významy, které jsou v rozporu s doslovným významem. Adam je jednoznačně muž a Eva žena, a přidání této neopodstatněné interpretace činí z mužů vyšší „nebeské duchy“ a ze žen „pozemské duše“. Pravdou však je, že muži a ženy mají v Božích očích stejnou a rovnocennou hodnotu (Galatským 3:28).
Otázka: Pokud by Adam a Eva podle Genesis 3:5, 22 byli „jako bohové“, kdyby snědli ovoce, znamená to snad, že existuje více než jeden Bůh, jak učí mormoni?
Odpověď: Teprve poté by získali poznání dobra a zla. Genesis 3:5 hovoří o „jako Bůh“. Slovo „bohové“ s „s“ se vyskytuje pouze v KJV; v hebrejštině je to Elohim, což je jméno pro Boha. Genesis 3:5 tedy nedokazuje žádnou skutečnou pluralitu.
Otázka: Mohli by lidé podle Genesis 3:5, 22 vědět všechno, jako Bůh?
Odpověď: Ne. Satan ani nenaznačoval, že by byli jako Bůh ve všech ohledech (uctívání, Všemohoucnost, Trojice atd.). Satan spíše slíbil, že budou jako Bůh v tom, že budou znát jak dobro, tak zlo. Samozřejmě, než snědli ovoce, znali pouze dobro. Poté, co ovoce snědli, poznali jak dobro, tak zlo. Had tedy měl pravdu, i když to Adam a Eva později hluboce litovali. Podobnou odpověď najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ (Těžko srozumitelné výroky Bible), str. 95–96.
Existuje dalších pět pasáží, které zmiňují poznání dobra a zla: Deuteronomium 1:39; 2. Samuelova 14:17; 19:35; 1. Královská 3:9; a Izaiáš 7:15. Tyto pasáže ukazují, že Bůh je tím, kdo určuje, co je dobré a co zlé, a možná jim Satan sliboval „prohlášení o svobodě“, v jehož rámci by sami rozhodovali o tom, co je dobré a co zlé. Tato „deklarace nezávislosti“ je ve skutečnosti uvěznila v odsouzení. Více o tomto pohledu najdete v knize 735 Baffling Bible Questions Answered, str. 24–25.
Satan dává podobný slib i dnes. V mnoha formách hinduismu není cílem mít vztah s Bohem nebo být „dobrý“. Cílem je spíše být „zkušený“ a prožívat jak dobro, tak zlo. Někdy jsou lidé překvapeni, když narazí na hinduistického guru, který je nečestný a někoho podvádí. Je možné, že tento guru není ve svém jednání v rozporu se svým náboženstvím. Pro některé je cílem ovládnutí jak dobra, tak zla.
Otázka: Proč byla Eva v Gen 3:6 potrestána za to, že hledala moudrost tím, že snědla ovoce, když se získávání moudrosti považuje za něco vždy dobrého?
Odpověď: Hledání moudrosti není samo o sobě dobré. Hledání moudrosti u Boha je dobré, ale moudrost získaná neposlušností dobrá není. Křesťané obecně nepoznali a nezažili všechny různé podoby zla, ani to nechtějí.
Jak napsal Theofil, biskup z Antiochie (168–181/188 n. l.), ve svém dopise „Autolykovi“, kniha 2, kap. 25, str. 104: „Nebylo to totiž strom, jak si někteří myslí, ale neposlušnost, v níž byla smrt. V tom ovoci totiž nebylo nic jiného než pouhé poznání; poznání je však dobré, pokud je člověk používá uvážlivě. Adam však, jelikož byl ještě v dětském věku, nebyl z tohoto důvodu dosud schopen přijmout poznání důstojným způsobem.“ Ante-Nicene Fathers 2, str. 104.
Otázka: V čem se v Gen 3,6 podobají Satanova pokoušení Evy Satanovým pokoušením Ježíše v Mt 4,1–11 a Lk 4,1–13?
Odpověď: I když nejsou identická, Satan často opakovaně používá podobné taktiky, a to pravděpodobně proto, že stále fungují.
Eva viděla, že zakázané ovoce bylo
1. Dobrý k jídlu [tělesná chuť],
2. lahodný na pohled [krása, žádostivost očí],
3. žádoucí pro získání moudrosti [oči se otevřou a budou jako Bůh, poznají dobro a zlo] [božská moc po uposlechnutí Satanova příkazu].
Ježíš, který se postil, byl pokoušen tím, že
1. proměnou kamenů v chléb [tělesná touha],
2. tím, že by se vrhl z křídla chrámu [předvádění se],
3. Vládu nad všemi královstvími země [božská moc pod Satanovým velením].
1. Jan 2:16 zmiňuje tři druhy hříchů ve světě: žádostivost těla, žádostivost očí a pýcha života.
Otázka: Vzhledem k tomu, že Bůh je všude (Žalm 139), jak mohl být Adam v Genesis 3:8 mimo Boží přítomnost?
Odpověď: Skutečnost, že je Boží přítomnost všude, nebrání Bohu v tom, aby měl přímou, lokalizovanou přítomnost, skrze kterou s námi komunikuje. Jak se uvádí v knize *When Critics Ask* na str. 36, existuje mnoho dalších příkladů, kdy se Bůh zjevil na určitých místech prostřednictvím různých věcí. Patří mezi ně tři návštěvníci u Abrama (Genesis 18:1–33), hořící keř (Exodus 3:2–22), hustý oblak (Exodus 19:9), na hoře Sinaj (Exodus 19:11–12), na Archu smlouvy (1. Královská 8:11–13), opuštění chrámu (Ezechiel 10:3–18) a Ježíšův příchod na zem.
Otázka: Vzhledem k tomu, že Bůh je všude, jak mohli Adam a Eva v Genesis 3:8 slyšet, jak Bůh kráčí v zahradě?
Odpověď: Bůh je všude a může učinit cokoli; cokoli zahrnuje i lokalizovanou přítomnost. Mohl by to být Bůh v Trojici, ale raní křesťané, jako například Theofil z Antiochie (168–181/188 n. l.) ve svém „Dopise Autolykovi“, kniha 2, kap. 22, str. 103, uvádějí, že se jednalo o Ježíše Krista. Teologové nazývají zjevení Krista před jeho panenským zrozením „kristofanie“.
Otázka: V Gen 3:9,11, když Bůh ví všechno, proč se musel ptát, kde je Adam a co udělal?
Odpověď: Bůh skutečně ví všechno. Stejně jako rodič, který vychovává děti, i Bůh někdy klade otázky, na které již zná odpověď, aby dal lidem příležitost se Mu přiznat.
Tehdy jim Bůh položil čtyři otázky:
1. Kde jsi?
2. Kdo ti to řekl (kde ses to dozvěděl)?
3. Snědl jsi (neuposlechl jsi)?
4. Co jste to udělali?
Boží otázky je jemně vedly k pokání. Bůh jim sice ochotně odpustil, ale oni přesto nesli následky a dar stromu života zpět nezískali.
I dnes klade Bůh lidem tytéž čtyři otázky!
1. Kde jsi? Lidé žijící v hříchu často nevědí, kde se nacházejí, i když jak Bůh, tak lidé kolem nich vidí, jak si sami zhoršují svůj život. „Neboť i my jsme kdysi byli nerozumní, neposlušní, bloudili jsme a byli jsme otroky nejrůznějších žádostí a rozkoší – žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme nenáviděni a navzájem jsme se nenáviděli. Když se však zjevila laskavost Boha, našeho Spasitele, a jeho láska k lidstvu,“ (Titus 3:3–4a BSB).
2. Kdo ti to řekl (kde ses to dozvěděl)? Lidé dnes často věří příliš mnoha lžím namísto pravdy od Boha. „Obávám se však, že stejně jako byla Eva oklamána hadovou lstí, mohou být i vaše mysli svedeny z vaší prosté a čisté oddanosti Kristu. Neboť jestliže někdo přijde a hlásá jiného Ježíše, než jakého jsme hlásali, nebo jestliže přijmete jiného ducha, než jakého jste přijali, nebo jiné evangelium, než jaké jste přijali, velmi snadno to snášíte.“ (2. Korinťanům 11:3–4 BSB)
3. Jedli jste (neposlechli jste)? Ať už jde o pramen zakázaného (a často lživého) poznání, zakázané zážitky nebo srdce upnuté na méně důležité věci, Duch Svatý se ptá: „Neuposloucháte?“
4. Co jste udělali? Tragédie, které si způsobujeme sami (ať už morální, nebo fyzické), se obvykle nestávají náhle jako prasknutí balónku, ale mají základ v hříchu, který se postupně hromadil, jako balón, z něhož pomalu uniká vzduch. Jakub 1:15 říká, že jakmile touha počne, rodí hřích; a hřích, když je plně zralý, rodí smrt. I když viník nemá omluvu, přesto se ohlédni zpět a podívej se, jaká rozhodnutí a postoje srdce vedly k této katastrofě.
Raní křesťanští spisovatelé rovněž vnímali Boží otázky jako odhalení jejich situace jim samotným a výzvu k pokání.
Theofil (biskup Antiochie v letech 168–181/188 n. l.) se jako první zabýval touto otázkou ve svém „Dopise Autolykovi“, kniha 2, kap. 26, str. 105. Řekl: „A pokud jde o to, že Bůh volal a řekl: ‚Kde jsi, Adame?‘, Bůh to neučinil, jako by o tom nevěděl; ale jelikož je trpělivý, dal mu příležitost k pokání a přiznání.“
Tertullian ve svém díle Pět knih proti Marcionovi (207/208 n. l.) odpovídá na tuto otázku následovně: „…Bůh nebyl ani na pochybách ohledně spáchání hříchu, ani nevěděl, kde se Adam nachází. Bylo jistě na místě předvolat hříšníka, který se skrýval před vědomím svého hříchu, a přivést ho před tvář svého Pána, a to nejen tím, že ho oslovil jménem, ale i přímým úderem namířeným proti hříchu, který v tu chvíli spáchal. Neboť tuto otázku nelze číst pouze v tónu pouhého dotazu: ‚Kde jsi, Adame?‘, ale s působivým a vážným hlasem a s nádechem obvinění. „Ó, Adame, kde jsi?“ – což znamená: již zde nejsi, jsi v zatracení – takže tento hlas je projevem Toho, kdo zároveň kárá i truchlí.“ (Pět knih proti Marcionovi, kniha 2, kap. 26, s. 317). Na tuto otázku odpovídá (stručněji) také Tertullianus v díle Proti Praxeovi (kolem r. 213 n. l.), kap. 16, s. 612.
Adamantius (kolem r. 300 n. l.) říká, že Bůh se Adama nezeptal „proto, že by se chtěl něco dozvědět, ale spíše proto, aby mu [Adamovi] něco připomněl.“ *Dialog o pravé víře*, první část, sloka 17, str. 61.
Athanasius (331 n. l.) rovněž odpověděl, že Bůh se ptal, ačkoli odpověď znal. Dodává také, že pokud si někdo myslí, že Bůh nezná odpověď, když klade otázku, patří již k manichejcům. Čtyři pojednání proti ariánům, pojednání 3, kap. 28.50, s. 421
Otázka: V Gn 3,14–15 Pán Bůh proklel hada slovy: „Prach budeš jíst po všechny dny svého života.“ Je pro mě obtížné to sladit se zoologickými důkazy, že hadi jsou masožravci a živí se žabami, ptáky atd. Nechci tím říci, že se Bůh mýlí; věřím, že je neomylný, ale mohl byste mi vysvětlit, co tento verš vlastně znamená? Je zde zamýšlena metafora?
A: Podívejme se nejprve na hady a poté na tuto metaforu. Na rozdíl od červů jsou hadi masožravci a neživí se prachem. Většina hadů se však plazí po zemi; jejich potravou je pouze to, co spadne do prachu, a nemohou se vyhnout tomu, aby spolu s potravou spolkli i trochu hlíny. Nejen jejich potrava, ale celý hadí život je nízký, obklopený špínou a bezvýznamnými věcmi. Hebrejské podstatné jméno „nacash“ je běžný výraz pro hada, odvozený od slovesa znamenajícího syčet nebo šeptat. Má konotace šeptané magie. Slovo tedy zdůrazňuje hadovo šeptání a kniha Genesis zdůrazňuje prach, takže obraz zde zní: „jednou šeptačem prachu, po všechny své dny šeptačem prachu.“
New Geneva Study Bible na str. 13 uvádí, že prach může znamenat „ponížení až k opovržení“. NIV Study Bible na str. 10 uvádí, že prach může být také symbolem smrti.
Had, který sváděl Adama a Evu, však nebyl obyčejným hadem; byl to sám Satan. Existují dvě možnosti: buď se Satan zjevil v podobě hada, nebo využil tělo již existujícího hada. Zatímco Genesis 3:14–15 by se mohlo vztahovat na všechny hady, nebo na jednoho obojživelníka/ještěra/hada a všechny jeho potomky, mohlo by se to také vztahovat na to, že Satan je nějakým způsobem vázán k této fyzické podobě, jelikož ji tehdy použil.
Nejdůležitějším bodem v Genesis 3:14–15 je rozsudek nad Satanem. Stejně jako had se plazí nízko a potupně a živí se pouze tím, co je špinavé, tak i Satan, který se rozhodl přijmout podobu hada, se nikdy nevymaní z plazení se v prachu ze své dřívější vysoké pozice v nebi.
Lidé, kteří uvidí hada plazit se a jíst prach, by to mohlo sloužit jako připomínka pádu.
Během období Tisíciletí, o kterém se píše v Izaiášovi 65:25, se vlk, beránek a další zvířata promění a budou požehnána, ale had bude i nadále „jíst prach“. Ačkoli si nikdo nebude ubližovat a na Boží svaté hoře nebudou žádní masožravci, had bude i nadále „jíst prach“. Zjevení 20:1–10 nám říká, že věřící budou s Kristem vládnout na zemi po dobu 1 000 let, ale na konci těchto 1 000 let Satan stále vyjde a bude „šeptat“, pobuřujíc národy proti Bohu.
Otázka: Znamená Genesis 3:15, že Panna Maria bude bez hříchu, jak tvrdí někteří katolíci?
Odpověď: Ne, a to ze dvou důvodů.
Tento verš se zde vztahuje na Evu, nikoli na Marii. Eva samozřejmě nebyla bez hříchu, ale to nepředstavuje žádný problém, protože tento verš nikde neříká, že by byla bez hříchu.
Středem pozornosti tohoto verše je semeno, tedy Ježíš. Nic zde ani nikde jinde v Bibli neříká, že Ježíšova matka bude bez hříchu. Navíc v téměř 4 200 stránkách dochovaných křesťanských spisů z doby před nicejským koncilem neexistuje žádný záznam, který by uváděl, že Marie byla bez hříchu.
Otázka: Kdo přesně jsou v Gen 3:15 Satanovi potomci?
Odpověď: V Janovi 8:41,44 Ježíš naznačuje, že jsou to ti, kdo Ježíše odmítají.
Otázka: Co je ironického na slovech použitých v Gen 3:15, 23–24?
Odpověď: Jedná se o slovní hříčku. Adam byl umístěn do zahrady, aby tam uctíval (le’obdah) a byl poslušný (lesomrah), ale po pádu měl pracovat (la’abod) a být střežen (lismor) před cestou ke stromu života.
Někdy mohou být stejné okolnosti pro nás požehnáním nebo prokletím, v závislosti na naší poslušnosti vůči Bohu.
Otázka: Měl by být verš Gn 3,16 přeložen jako „Osidlem se zvýšila tvá bolest a tvé sténání“ nebo tradičně jako „Velice rozmnožím“?
Odpověď: Hebrejské souhlásky jsou v obou případech téměř stejné. Samohlásky se velmi liší, ale samohláskové značky byly přidány až mnoho let po Kristu. Jediný rozdíl v souhláskách spočívá v tom, že v tradičním překladu chybí dvě souhlásky. Buď se u chybějících souhlásek jedná o typografickou chybu, anebo je správný ten druhý překlad.
Pokud je správný ten druhý překlad („past“), pak by tou pastí byl Satan. Ať tak či onak, mít děti není zlo a původně to bylo součástí Boží vůle pro ně (Genesis 1:28) a pád to nezměnil.
Otázka: Měl by být verš Gn 3,16 vykládán tak, že žena byla prokleta nepřekonatelnou [sexuální] touhou po svém muži? Nebo by mělo být místo slova „touha“ použito slovo „obracení/ovládání“?
Odpověď: Ačkoli samotné slovo může znamenat obojí, kontext naznačuje „obracení“, „ovládání“ nebo „podmaňování“. Ze všech 120 případů, kdy se v Starém zákoně vyskytují anglická slova „touha“ („desire“), „toužit“ („desiring“) a „toužící“ („desirous“), je toto konkrétní hebrejské slovo pro touhu, teshuqah (Strongovo číslo 8669), použito pouze třikrát: Genesis 3:16; Genesis 4:7 a Píseň Šalamounova 7:10. Píseň Šalamounova 7:10 vyjadřuje touhu člověka po své milované, zatímco v Genesis 4:7 Bůh varuje Kaina, že hřích po něm touží.
Podle Waltera Kaisera autoři rané církve Klement Římský (96–98 n. l.), Irenej (182–188 n. l.), Tertullian (198–220 n. l.), Origen (225–254 n. l.), Epifanius, Jeroným a Žid Filón překládali tento výraz jako „odvrátit se“ a výklad ve smyslu „touha“ jim nebyl znám. Tento úryvek tedy znamená, že ženy se odvrátí od důvěry v Boha a místo toho budou důvěřovat svým manželům. Kaiser zmiňuje, že Katherine C. Bushnellová zjistila, že slovo „touha“ v tomto úryvku poprvé použil italský dominikánský mnich jménem Pagnino. Ačkoli Wycliffova bible byla přeložena již dříve, všechny ostatní anglické bible od Coverdaleovy verze až po King Jamesovu od té doby tento výraz překládaly jako „touha“.
Pět důvodů naznačuje, že se jedná o odvracení, ovládání nebo zvládnutí, nikoli o sexuální touhu:
1. Symetrie mezi „touhou po svém muži“ a „on nad tebou bude vládnout“.
2. Blízkost stejného významu v Genesis 4:7
3. Kdyby to znamenalo sexuální touhu, proč se zde nezmiňuje také touha mužů po ženách?
4. Nový zákon: manželky se mají podřizovat manželům a manželé mají milovat své manželky, jako Kristus miloval církev (Efezským 5:22–33). 1. Timoteovi 2:11–14 dokonce hovoří o tom, že ženy nemají učit ani mít autoritu nad muži, protože to byla Eva, kdo byl oklamán.
5. Zlo v historii: Muži často vládli nad ženami i vykořisťovatelskými a nevhodnými způsoby. Když zemřel sumerský nebo čínský císař, jeho manželky byly někdy zabity spolu s ním. Před příchodem Britů, když zemřel hinduistický muž, byla jeho manželka obvykle při jeho pohřbu upálena zaživa (tzv. suttee). Řekové nepovažovali ženy za o moc vyšší než Arabové a muslimové: Když je někomu dána žena, služebník nebo dobytek, měl by ho uchopit za čelo a modlit se k Alláhovi. Ibn-i-Majah, sv. 3, č. 1918, s. 157. Podle muslimské šaríi (zákona) má svědectví ženy poloviční váhu oproti svědectví muže, „kvůli nedostatečnosti ženského rozumu“. (Bukhari, sv. 3, kniha 48, kap. 12, č. 826, s. 502)
Otázka: V Gen 3:16, měla by žena při porodu velké bolesti, nebo bylo mít děti požehnáním, jak říká Gen 1:28?
Odpověď: Platí obojí. Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.
Před pádem Adama a Evy by mít děti bylo požehnáním bez jakékoli fyzické či emocionální bolesti.
Po pádu Genesis 3:16 říká, že by docházelo k fyzické bolesti. Kromě toho by tu byla i bolest, kterou by děti přinášely kvůli svému hříchu. Kniha „735 Baffling Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek), str. 25, uvádí, že je nejpravděpodobnější, že tou bolestí je celý proces výchovy dětí až do dospělosti. Bolest, kterou Eva pocítila při porodu Kaina a Ábela, musela být malá ve srovnání s bolestí, kterou prožila, když se dozvěděla, že Kain zavraždil Ábela.
Jen pro zajímavost: zvířata obecně nepociťují při porodu tak velkou bolest, a to kvůli poměru velikosti hlavy mláděte k matčině pánvi.
Toto požehnání však není zcela vymazáno. Děti jsou stále požehnáním od Hospodina (Žalm 127:3–5).
Otázka: Proč byla v Gen 3:16 za všechno obviněna Eva? (Toto tvrdil jeden muslim.)
Odpověď: Ne vše byla přičítána Evě. I když Eva jedla jako první a byla potrestána, potrestán byl i Adam. Musel tvrdě pracovat, aby ze země získal to, co mu dříve přicházelo snadno.
V biblické teologii není ani náznak toho, že by Eva byla stvořena „hloupější“. Jelikož však tuto otázku nadhodil muslim, je třeba uvést, že raný muslimský teolog a historik al-Tabari uvedl, že Eva byla původně inteligentní, ale Alláh ji (na rozdíl od Adama) po pádu Adama a Evy učinil hloupou. al-Tabari, sv. 1, str. 280, 281. Mohamed také v hadísech řekl, že moč chlapce je čistší než moč dívky. Ibn-i-Majah, sv. 1, č. 522, 525, 526, str. 284, 285, 286. Důvodem je: „On (Prorok) řekl: ‚Věru, Alláh Vznešený stvořil Adama a Evu (Hawwa’) byla stvořena z jeho malého žebra. Tak se moč chlapce stala z vody a hlíny a moč dívky se stala z masa a krve.‘“ Všimněte si, že to není kvůli ničemu, co souvisí s pádem, ale přímo ze samotného stvoření Evy.
Otázka: Jak je možné, že podle Gen 3:20, i když jsou si lidé tak odlišní, pocházejí všechny rasy z Adama a Evy?
Odpověď: Genesis 3:20 říká, že Eva bude matkou všech živých. Výška, barva vlasů a pleti jsou jen malé rozdíly, a to nejen u lidí, ale také u psů, koček a koní. Geneticky jsou si všichni lidé velmi podobní. Genetická studie 67 plemen psů, publikovaná v červnovém čísle časopisu Science z roku 1997, naznačuje, že i psi mají společný původ.
Další verše, které potvrzují, že všichni pocházíme od Adama a Evy, jsou Matouš 19:4–5; Římanům 5:12–19 a 1. Timoteovi 2:13–14.
Otázka: Pokud by Adam a Eva v Genesis 3:20 nezhřešili, měli by přesto děti? (na to se zeptala moje žena)
Odpověď: Ano. Nevíme, jak starí byli Adam a Eva, když zhřešili; mohli to být děti, teenageři nebo dospělí. Skutečnost, že před pádem do hříchu neměli žádné děti, neznamená, že by je Bůh stvořil tak, aby nemohli mít děti, pokud by nezhřešili.
Dva různé biblické verše dokazují, že by mohli mít děti, bez ohledu na pád.
V Genesis 1:28, před pádem, jim Bůh přikázal, aby byli plodní a množili se. Pokud Bůh neměl na mysli matematiku, přikázal jim mít děti.
V Genesis 3:16 byla Eva prokleta zvýšenou bolestí při porodu. Byla prokleta zvýšenou bolestí nebo utrpením při porodu, nikoli samotným porodem.
Otázka: Proč v Genesis 3:21 Bůh oblékl Adama a Evu do zvířecích kůží?
Odpověď: Písmo to výslovně neuvádí, ale tuto první zvířecí oběť můžeme vnímat jako symbol toho, že Bůh použije oběť živé bytosti jako zakrytí našeho hříchu.
Otázka: Proč v Genesis 3:21 Bůh „potřeboval“ prach ze země, aby stvořil Adama, a žebro, aby stvořil Evu?
Odpověď: Bible říká, že se Bůh rozhodl tyto věci použít, ale nikde se neříká, že Bůh musel použít prach a buňky z žebra. Bůh může použít cokoli, co si přeje.
Otázka: Proč v Gen 3:22 Bůh zabránil Adamovi a Evě, aby nadále jedli ze stromu života?
Odpověď: Má to tři aspekty.
Kázeň: Tím se Adamovi a Evě – a také nám – ukázala závažnost neposlušnosti vůči Bohu.
Soudní trest: Bůh jim slíbil, že v den, kdy sní zakázané ovoce, zemřou. Ten den zemřeli duchovně a byl jim odebrán přístup ke stromu života, aby zemřeli i fyzicky.
Milost a požehnání: Kdyby mohli i nadále jíst ze stromu života, nesli by navždy vinu a prokletí svého hříchu. To, že jim bylo dovoleno zemřít a začít vše od začátku, což vyvrcholilo příchodem Krista a přinesením spásy pro všechny, bylo tedy milostí. Novatian to viděl ve svém spise „O Trojici“, kap. 1, str. 612.
Otázka: Proč Bůh v Gen 4,3–6 odmítl Kainovu oběť?
Odpověď: I když možná Ábel přinesl to nejlepší, co měl, a Kain nikoli, v knize Genesis o tom není žádná zmínka.
List Židům 11:4 říká, že Ábel obětoval ve víře. Kromě toho, že Kain měl špatný postoj (jak ukázaly jeho následné činy), mohlo to být také tím, že Bůh chtěl krvavé oběti, nikoli zeleninu, jako předzvěst Kristovy smrti.
To by mohlo být protikladem mezi Ábelovou upřímnou bohoslužbou a Kainovou formální bohoslužbou. Ábelovy oběti z „nejlepších částí“ „prvorozených“ byly ty nejvybranější části prvorozených. Kain přinesl pouze „nějakou“ zeleninu, nikoli prvotiny.
Otázka: Měl by být zájmenný tvar v Gen 4:7 přeložen jako „to“, odkazující na pokušení k hříchu, nebo jako „ho“, odkazující na Ábela?
Odpověď: Domnívám se, že by mělo být „to“. Hebrejské slovo je ve třetí osobě jednotného čísla, což samo o sobě může znamenat „on“, „ona“ nebo „to“. Zda to znamená „on“ nebo „to“, je třeba posoudit podle kontextu.
Kdyby to znamenalo „on“ (tj. Ábel), bylo by to jediné místo, kde by se o starším bratrovi mohlo říci, že má potenciálně „vládu“ nad mladším bratrem. V dobách Starého zákona dostával nejstarší syn obvykle dvojnásobný podíl, ale to není nadvláda. Ve skutečnosti, pokud by to znamenalo „on“, dalo by se argumentovat, že buď Bůh řekl Kainovi, aby zabil (měl nadvládu?) svého bratra, anebo že Kain tím, že udělal opak toho, co Bůh poradil, měl nadvládu nad Ábelem.
Kdyby to znamenalo „to“, pak Bůh mluví ke Kainovi o tom, aby odolal tomu, co číhá (jako zvíře) u dveří, tj. pokušení k hříchu. Slyšel jsem pouze tento výklad, ten druhý nikdy.
Zajímalo mě, co o tomto verši učili církevní otcové z doby před nicejským koncilem. Jediným autorem z této doby, který se tím zabýval, byl Irenej (182–188 n. l.) ve svém spise Proti kacířstvím, kniha 3, kap. 23.4, str. 456, a kniha 4, kap. 18.3, str. 485. Irenej, řecký autor, zřejmě používal Septuagintu. Ačkoli o Genesis 4:7 hovořil, aniž by jej citoval, z jeho úvah je zřejmé, že jej interpretoval jako „to“. Podle Irenejova názoru Kain nechtěl se svým bratrem spravedlivě rozdělit majetek, ale chtěl nad ním vládnout.
Můj názor je, že se jedná o „to“, protože Bůh Kainovi říká, že má mít nad „tím/ním“ vládu. Irenej zde zcela nepochopil smysl tohoto verše. Kain má mít vládu nad pokušením k hříchu, nikoli nad Ábelem.
Otázka: Jak mohla v Gen 4,10 volát Ábelova krev?
Odpověď: Jedná se o metaforu nespravedlnosti vůči Ábelovi a Kainovy viny. Brát Bibli doslovně znamená číst ji tak, jak to autoři zamýšleli. Neuznávání metafor a alegorií v Bibli se nazývá hyperdoslovné chápání. Více o rozdílu mezi hyperdoslovností a chápáním Bible tak, jak bylo zamýšleno, a jak ji chápal Ježíš, najdete v Úvodu.
Otázka: Proč nebyl Kain v Gen 4:12 popraven za vraždu? (na to se mě zeptala moje žena)
A: Trest smrti byl nařízen ve Starém zákoně, a to nejen v Desateru přikázání, ale také hned po potopě v Genesis 9:5–6 a v Deuteronomiu 13:10,11. To vše se však odehrálo až po době Kaina a Ábela. Kromě toho Bůh zná všechny okolnosti a sám Bůh není svázán svými zákony určenými pro nás.
V té době nebyl Kain seznámen s žádným zákonem o popravě za vraždu a Bůh s ním naložil tak, že ho vyhnal z půdy.
Otázka: Ukázalo se v Genesis 4:12, že se proroctví nenaplnilo, protože Kain v Genesis 4:17 vybudoval město?
Odpověď: Ne, nejedná se o prokázané nenaplněné proroctví, a to ze dvou důvodů.
Fyzické: Genesis 4:12 jednoduše říká, že Kain bude neklidným poutníkem; neříká, kdy bude putovat, jak dlouho bude poutníkem, ani zda jím bude navždy. O Kainově životě poté víme jen málo. Genesis 4:17 uvádí, že Kain stavěl město a pojmenoval ho po svém synovi Enochovi. Možná se Kain pokoušel postavit město na vzdor Božímu proroctví a poté byl vyhnán a putoval.
Duchovní: Kain byl považován za „prokletého“ potomka a neexistuje žádný důkaz, že by se někdy vrátil k následování Boha. Toto proroctví se tedy mohlo vztahovat jak na Kainův duchovní stav, tak na jeho fyzický stav.
Otázka: Proč si Kain v Genesis 4:13 myslel, že by ho každý, kdo ho najde, chtěl zabít?
Odpověď: Je velmi zajímavé, že Bible nikde neuvádí, že by to Kainovi řekl Bůh nebo kdokoli jiný. U mnoha morálních prohřešků, včetně vraždy, mají lidé ve svém nitru svědomí, které jim říká, že je to špatné. Kain si možná uvažoval, že pokud by zabil jiného člověka, který byl stvořen k Božímu obrazu, bylo by spravedlivé, aby byl na oplátku sám zabit. V Genesis 4:15 Bůh jakoby toto uvažování potvrdil, a proto Bůh věnoval zvláštní pozornost tomu, aby na Kaina vložil znamení, aby ostatní věděli, že to nemají dělat.
Otázka: Jaké znamení Bůh v Genesis 4:13–16 vtiskl Kainovi?
A: Písmo to neuvádí, pouze uvádí, že šlo o něco, co by ostatní poznali. Nebylo to však součástí Kainova prokletí. Jednalo se spíše o Boží milost, kdy Bůh dal Kainovi znamení, aby ostatní věděli, že ho nesmějí zabít.
Q: Byl v Gen 4:13 na zemi kromě Adama, Evy a Kaina ještě někdo další?
A: Týká se to nejen možných dcer, z nichž si Kain vzal manželku, ale také lidí narozených po vraždě. Ačkoli všichni lidé pocházejí z Adama a Evy (Genesis 3:20; Skutky 17:26; Římanům 5:14-15), Adam a Eva měli podle Genesis 5:4 i další syny a dcery.
Otázka: Kde v Gen 4:16-22 vzali synové Adama a Evy své manželky? Není incest zakázán?
Odpověď: Genesis 5:4 uvádí, že Adam a Eva měli i další syny a dcery. Incest tehdy nebyl zakázán: pokud by naše geny byly prosté genetických vad, incest by nevyvolával žádnou z více než 2 000 lidských genetických nemocí, jaké se dnes vyskytují.
Jako historickou poznámku lze uvést, že Augustin z Hippa na tuto otázku odpověděl v podstatě stejným způsobem ve svém díle „O Božím městě“, kniha 15, kapitola 16, str. 297 (413–426 n. l.).
Otázka: Jak v Genesis 4:16–17 získal Kain svou manželku ze země Nod?
Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.
1. I kdybychom předpokládali, že si Kain skutečně vzal ženu ze země Nod, byla by i tak potomkem Adama a Evy, protože všichni lidé pocházejí z Adama (Skutky 17:26) a Eva byla matkou všech živých (Genesis 3:20).
2. Bible nikde neříká, že by Kain potkal svou manželku v Nodu. Kain mohl být klidně ženatý a jeho manželka s ním do Nodu cestovala.
Otázka: Je v Genesis 4:17–24 uveden rodokmen Adama, nebo je rodokmenem Adama Genesis 4:25–5:32? (Jeden liberál to uvedl jako příklad duplicity, která dokazuje, že kniha Genesis má více autorů.)
Odpověď: Genesis 4:17–24 je rodokmen Kaina, v němž není zmínka o Setovi. Bezprostředně poté, v Genesis 4:25–5:32, je uveden rodokmen Seta, v němž není zmínka o Kainovi. Nejedná se zde o žádné překrývání ani duplicitu.
Pokud to není jasné, podívejte se na druhý příklad. 1. Paralipomenon 5:1–10 uvádí rodokmen Rubena, jednoho z Jákobových synů. Hned poté, v 1. Paralipomenon 5:11–22, následuje rodokmen Gáda, dalšího Jákobova syna.
Otázka: Jak je možné, že se v Genesis 4:22 používaly kovy již tak brzy?
Odpověď: Bronz byl nalezen v: Thajsku – 4500 př. n. l., bývalé Jugoslávii – 4000 př. n. l., Řecku – 3000 př. n. l. a Anatolii – před rokem 3000 př. n. l. Egypťané používali železo z meteoritů k výrobě ozdob a dýk již před rokem 3000 př. n. l. Také ve městě Ešnunna nedaleko Babylonu našli archeologové železnou čepel z roku 2700 př. n. l.
Otázka: Souvisí jméno „Tubal-Kain“ v Gen 4:22 s oblastí „Tubal“ v dnešním Turecku, jak uvádí Asimovův Průvodce Biblí na str. 33?
Odpověď: Ačkoli to nelze ani potvrdit, ani vyvrátit, pravděpodobně to nesouvisí. Tubal bylo také jméno jednoho z synů Jafeta a lid Tubalu s ním pravděpodobně měl příbuzenský vztah. O lidech z „Tubalu“ se zmiňují asyrské záznamy z doby Šalmanesera III. (859–824 př. n. l.) a Sargona kolem roku 732 př. n. l.
Otázka: Proč ten muž v Genesis 4:23–24 zranil Lámecha?
Odpověď: Existují tři domněnky ohledně toho muže:
Samozvaný mstitel si myslel, že koná správně, když se pokusil zabít Kainovy potomky. Bůh však v Genesis 4:15 výslovně ukázal, že nikdo se nemá mstít na Kainovi, z čehož vyplývá, že by se neměli mstít ani na jeho synech.
Zloděj, který se snažil Lamechovi ukrást majetek, se vymlouval tím, že Lamech byl Kainovým potomkem.
Nebylo podstatné, čí potomkem Lamech byl; ten muž se prostě pokoušel Lamecha okrást a/nebo zabít.
Písmo však nepřikládá žádný význam tomu, proč se právě tento konkrétní muž pokoušel Lamecha zranit. Smyslem Genesis 4:23–24 bylo ukázat, že po první vraždě žili Kain a jeho potomci v nepřátelství vůči ostatním.
Otázka: Jaký byl v Genesis 4:23–24 původ muže, který zranil Lamecha, a kdy se narodil Set?
Odpověď: Písmo to neuvádí, takže existují tři stejně pravděpodobné možnosti.
Ábel měl děti ještě předtím, než byl zavražděn.
Set byl jeho předkem. Nic nenasvědčuje tomu, že by se události popsané v Genesis 4:23–24 odehrály chronologicky před událostmi v Genesis 4:25–26.
Kain byl předkem toho mladého muže.
Otázka: Mohly by být roky v Genesis 5:1–32 ve skutečnosti měsíce?
A: Ne. Kdyby tomu tak bylo, pak by Enochovi bylo pouhých 65 měsíců (asi 5½ roku), když se stal otcem Metuzaléma! V podstatě stejnou odpověď najdete v knize „1001 Bible Questions Answered“ na str. 323.
Otázka: Předpokládá kniha Genesis v 5. kapitole, verše 1–32, že všichni před Abrahamem mluvili hebrejsky?
Odpověď: Ne, právě naopak. 11. kapitola knihy Genesis v příběhu o Babylonské věži uvádí, že po potopě mluvili různí lidé jazyky, kterým si navzájem nerozuměli. Před stavbou Babylonské věže nic nenasvědčuje tomu, že by lidé mluvili hebrejsky. Sám Abraham pravděpodobně hebrejsky nemluvil. Pocházel z Uru, sumerského města. Hebrejština obsahuje některá sumerská přejatá slova, která se do ní dostala přes akkadštinu.
Světscí lingvisté se domnívají, že většina západních jazyků, včetně sanskrtu v Indii, měla společný původ kolem roku 4000 př. n. l.
Otázka: Co znamenají všechna tato jména v hebrejštině v Gen 5:3–29?
Odpověď: Zde jsou významy založené na etymologii (původu slov) převzaté ze Strongovy konkordance a v některých případech také na významu, který uvádí kniha Genesis.
Adam – člověk. Strongova konkordance uvádí, že znamená „rudý“ nebo „člověk“. Genesis 2:23 naznačuje, že Adam = člověk.
Set – postavit/umístit/jmenovat/nahradit. Genesis 4:25 uvádí, že Eva ho pojmenovala Set, protože Bůh jmenoval jiného místo Ábela.
Enos – smrtelník. NIV Study Bible na str. 13 uvádí, že toto jméno, stejně jako „Adam“, znamená „člověk“.
Kainan/Kenan – pevný (jako hnízdo nebo obydlí)
Mahalaleel – chvála Boha, chvalte Boha.
Jared – potomek
Enoch – zasvěcený, oddaný, vychovaný
Metuzalém – muž s oštěpem
Lamech – z nepoužívaného kořene nejasného významu
Noe – buď odpočinek, nebo útěcha
Irad – uprchlík
Ham – horký
Šem – jméno?
Japheth – expanze. Podle předkřesťanských Řeků byl Japetos jejich předkem.
Jedním z ponaučení, které si můžeme vzít z příběhu o Japetovi, je, že etymologie či význam každého jména nemusí být nutně podstatný.
Druhým ponaučením, které můžeme čerpat ze Setha a Noeho, je, že význam některých jmen je důležitý.
Otázka: Existuje v Gen 5:21–27 nějaký důvod, proč byl Metuzalém nejstarším člověkem v Bibli?
Odpověď: Možná ano. Potopa nastala v roce, kdy Metuzalém zemřel. Možná to bylo znamením Božího milosrdenství, že mu dal dlouhý život a tím oddálil potopu.
Otázka: Proč v Gen 5:24 Bůh vzal k sobě Enocha, zbožného muže?
Odpověď: Možná ze stejného důvodu, proč si domů přinášíme krásné květiny. Enoch nemusel nutně zemřít; Bůh ho prostě vzal k sobě do nebe, podobně jako Eliáše ve 2. Královské 2:11–12. Jiný příklad zní takto: Enoch a Bůh se jako dobří přátelé vydali na procházku, začalo se stmívat a Bůh řekl: „Vzhledem k tomu, že jsi blíž k mému domu než k tomu svému, proč se teď prostě nezastavíš u mě?“ Bůh však nechává většinu svých služebníků zemřít, aby šli do nebe. Nejedná se o bezcitné přehlížení, ale Žalm 116:15 říká: „V očích Jehovy je drahocenná smrt jeho svatých.“ (Greenův doslovný překlad)
Otázka: Proč se v 6. kapitole knihy Genesis objevují podobnosti mezi Noemovou potopou a jinými popisy?
Odpověď: Měly by být podobné, pokud zaznamenávají společnou událost. Babylonský příběh je podobný v detailech, ale velmi odlišný v uváděných důvodech. Podle tohoto příběhu bohové zničili lidstvo, protože lidé dělali příliš velký hluk, ale později toho litovali a hladově se shromáždili kolem „Noemových“ obětí.
Zajímavou podobností je, že Bible uvádí, že Noemovi tři synové byli Cham, Šem a Jafet. Árijské instituty Manu uvádějí, že Satyavrata přežil potopu se třemi syny: Jyapeta, Sharma a C’harma. Řecký spisovatel Aristofanes zaznamenává řeckou tradici, podle níž byl Japetos (Iapetus, titán) předkem Řeků. To vše jsou podpůrné důkazy o společné události.
Otázka: Znamená Genesis 6:3, že Boží Duch může někoho opustit a už se nikdy nevrátit?
Odpověď: Ne. Genesis 6:3 říká, že duch daný Bohem opustí fyzické tělo člověka po 120 letech.
Otázka: Znamená Genesis 6:3, že délka života člověka bude od té doby činit pouze 120 let, nebo že před potopou bude 120 let milosti?
Odpověď: Může to být tak i tak, protože neexistují žádné důkazy proti žádnému z těchto názorů. Podle The NIV Study Bible, str. 14, a New International Bible Commentary, str. 120, by mohl být správný kterýkoli z nich. The Expositor’s Bible Commentary, sv. 2, str. 77, se přiklání k tomu, že se jedná o délku lidského života. Uvádí, že názor, že se jednalo o dobu do potopy, zastávali Luther, Kalvín a The Scofield Bible. „New Geneva Study Bible“ (str. 18) zmiňuje oba názory, ale přiklání se k tomu, že se jedná o léta do potopy.
Otázka: Stanovil Bůh v Gen 6:3 délku našeho života na 120 let, nebo pouze na 70 až 80 let, jak uvádí Ž 90:10?
Odpověď: Některé věci je těžké pochopit, dokud si neuvědomíme, že Bůh má svobodu stanovit v různých dobách různá pravidla. Průměrná délka života lidí se změnila. Bůh stanovil průměrnou délku života na 120 let těsně před potopou. O mnoho později Žalm 90:10 ukazuje, že se zkrátila. Tam se říká, že člověk žije 70 let, 80, má-li sílu. Graf délky života uvedený v Genesis klesá podle exponenciální křivky.
Vědci si nejsou jisti všemi mechanismy stárnutí: mikroorganismy nestárnou. Ačkoli demetylace DNA může být jedním z mechanismů, zdá se, že dominantním mechanismem je zkracování řetězců DNA. Pokaždé, když se DNA v buňce zvířete dělí, některé její konce se zkracují. Na koncích se nyní nachází cizí materiál a mikroorganismy mají enzym, telomerázu, který tyto konce obnovuje. Zdá se však, že telomeráza ne obnovuje konce DNA u zvířat.
Otázka: Jak se dá sladit výrok z Genesis 6:3 s tvrzením paleontologů, že lidé v dávných dobách žili kratší životy?
Odpověď: V tomto konkrétním tvrzení scientismu, který se vydává za vědu, se vyskytují určité nedostatky.
1. Všimněte si, že nikdy neuvádějí, na základě čeho tvrdí, že lidé měli kratší životnost.
2. Nepředkládají žádný důkaz, že disponují statisticky platným a nezaujatým vzorkem. Například hypotetický budoucí paleontolog, za několik století, by mohl vykopat odpad z několika potratových klinik a „dokázat“, že naše průměrná délka života byla méně než jeden rok. I tento „důkaz“ by byl statisticky zaujatý.
3. Odhady délky života by měly uvádět, zda zahrnují nebo nezahrnují kojeneckou úmrtnost. Například v 70. letech 20. století byla délka života v mnoha středoafrických zemích méně než 30 let. Přesto byste při návštěvě těchto zemí stále viděli mnoho starších lidí. Kdyby existovala hypotetická země, kde by každé batole žilo do 60 let, ale 2/3 všech novorozenců by zemřely, průměrná délka života by činila pouze 20 let.
Otázka: Vzhledem k tomu, že Bůh se nikdy nemohl stát tělem, jak mohl Ježíš přijít na zem, jak je uvedeno v Gen 6:3? (Tuto otázku položil ateista.)
Odpověď: Genesis 6:3 nic takového neříká. Říká pouze, že lidé jsou skutečně z těla. Je sice pravda, že Bůh je Duch a že Ježíš se vyprázdnil, aby přišel na zem v těle, ale samotný verš Genesis 6:3 nic o tom, že by Bůh přišel v těle, ani nepotvrzuje, ani nevyvrací.
Otázka: Kdo byli v Genesis 6:2, 4–5 Nefilimové neboli „synové Boží“?
Odpověď: Nefilim, což znamená „padlí“, byli také nazýváni „Božími syny“ a zde je několik teorií, proč je lidé tak nazývali.
Boží rod Setův, neboli věřící, kteří zhřešili tím, že se oženili s nevěřícími z Kainova rodu. Tento názor sahá až k Juliovi Africanovi, který psal v letech 232–245 n. l., v díle Ante-Nicene Fathers, svazek 6, fragment 2, str. 131.
„Mocní králové“ je výklad aramejského Targumu.
Jiná rasa, jako například neandrtálci, denisované nebo možná Homo erectus.
Technologicky vyspělí: Skeptik se domnívá, že Izraelité je nazývali obry kvůli jejich vysokým hradbám a technologicky vyspělým zbraním.
Děti žen a mužů posedlých démony.
Židé, jako například Filón, Josefus (<100 n. l.) a autor 1. knihy Henochovy (kapitola 6), věřili, že některé démonické bytosti se mohly křížit s lidmi. Mezi křesťany, kteří toto učili, patřili: Druhá apologie Justina Mučedníka, kap. 5, s. 190; Tertullianovo dílo O zahalování panen, kap. 7, s. 32 (198–220 n. l.), „Pokyny“ Komodiana (kolem r. 240 n. l.), kap. 3, str. 203, a Ambrož Milánský (kolem r. 378 n. l.). Augustin z Hippa ve spise „O Božím městě“ (413–426 n. l.), kniha 15, kap. 23, str. 303–304, uznává, že dřívější křesťané zastávali tento názor, ale poukazuje na to, že Genesis 6:3 je s tímto názorem v rozporu, protože Bůh říká, že Jeho duch nebude navždy bojovat s člověkem, což by nedávalo smysl, kdyby tyto věci páchali pouze démoni.
Možná to byl Satanův pokus změnit náš genofond. Pokud by se však démoni mohli křížit, jak by mohl Ježíš částečně vykoupit bytosti, které jsou napůl lidmi a napůl démony?
Otázka: Jak se Bůh v Genesis 6:6 kaje?
Odpověď: Toto slovo lze také přeložit jako „zarmoutil se“. Bůh vyjadřuje své emoce v průběhu času, jak se události odehrávají. Podrobněji se tím zabývá Jeremjáš 18:8. Více informací najdete také v diskusi o Genesis 20:3,6.
Otázka: Jak byl Noe ve své generaci dokonalý (Gen 6:9)?
A: Nic nenasvědčuje tomu, že by slovo „dokonalý“ v tomto kontextu znamenalo bezhříšnou dokonalost. Hebrejské slovo spíše znamená „soulad s normou“ a původním významem mohlo být „být rovný“. Stejné slovo, s odlišným označením samohlásek, se používá v Leviticus 19:15 ve smyslu „soudit svého bližního spravedlivě“.
Q: Vzhledem k tomu, že v Genesis 6:12 všichni zkazili své cesty, jak mohl být Noe bezúhonný v Genesis 6:9 a Genesis 7:1?
Odpověď: Kontext jasně ukazuje, že „všichni“ znamená s výjimkou Noeho a jeho rodiny. Všimněte si, že i Noeho otec Lamech zemřel v roce potopy.
Otázka: Jak Noe v Genesis 6:13 a 7:1 věděl, že k němu Bůh promlouvá, když Boha nikdy neviděl?
Odpověď: Lidé, kteří mají dlouholetý vztah s Bohem, často vědí, kdy k nim Bůh promlouvá. Další příklad najdete v 1. Královské 19:11–13.
Jediným varováním před potopou, které lidé měli, byl Noe, ten muž, který postavil loď uprostřed pouště. Z Noemova pohledu by byl buď největším hrdinou, nebo největším bláznem, jakého jeho generace kdy viděla. Nic mezi tím by nebyl. To je podstata velké víry v Boha. (Kázání Billa Countse z 5. 11. 2005)
Otázka: Jak mohl Noe v Genesis 6:14 postavit tak velkou archu?
Odpověď: Měl na to 100 let, aby ji postavil se svými třemi syny a možná i s nějakou najatou výpomocí. Archa byla asi 450 stop dlouhá, 75 stop široká a 45 stop vysoká. Pokud by šlo o přesnou pravoúhlou krabici, činil by její objem 1 518 750 kubických stop. Za 100 let mohli postavit 45/100 = méně než půl stopy výšky ročně. Prostor o rozměrech 10 stop × 15 stop × 6 2/3 stopy má objem 1 000 kubických stop. Loď Queen Elizabeth 2 je dlouhá 963 stop (294 m), široká 105,3 stop (32,09 m) a vysoká 171,3 stop (52,5 m). Archa byla tedy menší než Queen Elizabeth 2, s tím rozdílem, že archa neměla hluboký kýl.
Otázka: Jak dlouhé byly podle Genesis 6:14 některé další starověké lodě?
Odpověď: V Británii byla nalezena starověká římská loď o délce 100 stop a pozdější vikingské lodě byly rovněž dlouhé, přičemž nejdelší známou lodí byla loď z Roskilde o délce 115 stop. V době velkých objevů mohly být řadové lodě dlouhé až 200 stop a pozdější klipry měly obvykle délku 150–250 stop. Nejdelší klipr, nazývaný Great Republic, měřil 302 ft. Ačkoli v Evropě existovalo několik kovových kliprů, většina z nich byla dřevěná s kovovými výztuhami na trupu a vnitřním kýlu.
Samozřejmě neměli na stavbu těchto lodí 100 let. Navíc, zatímco většina lodí se staví z dubu, protože je pevný, jiná dřeva, jako je teak, eben, brazilské černé srdce a kokobolo (v Jižní Americe), jsou mnohem pevnější. Archa nebyla postavena z dubu, ale z gopherwoodu. Nejsme si jisti, co gopherwood vlastně je; existují dvě teorie. Jedna z nich tvrdí, že šlo o velmi tvrdé dřevo (možná dodnes existující pod jiným názvem, nebo možná dnes již vyhynulé). Druhá teorie říká, že gopherwood byl mechanický způsob lisování dřeva za účelem jeho zpevnění, aby lépe odolávalo. Konečně, skutečnost, že byla postavena z gopherwoodu, neznamená, že neobsahovala i jiné součásti, jako například kovové hřebíky, výztuhy atd. Genesis 4:22 ukazuje, že již dlouho před Noem měli nástroje z bronzu a železa (pravděpodobně meteoritického původu).
Otázka: Jak víme, že v Genesis 6:14 je „loket“ 17,5 palce?
Odpověď: Když nechal král Ezechiáš kolem roku 700 př. n. l. postavit Siloamský tunel, jeho dělníci vytesali nápis uvádějící, že je dlouhý 1 200 loktů. Vydělením délky v palcích číslem 1 200 loktů jsme dostali přibližně 17,5 palce na jeden loket. Samozřejmě, že loket v době Mojžíše mohl být o něco větší nebo menší. To by znamenalo, že archa by byla o něco větší nebo menší.
Q: Jak mohla archa v Gen 6:14 přežít Noemovu potopu?
Odpověď: Existují přinejmenším tři důvody.
Dřevo z gopheru mohlo být pevným druhem dřeva, ale mohlo se také jednat o speciálně upravené dřevo. Těžké dřevo je dobrou volbou, protože je pružné. Genesis 4:22 ukazuje, že již před Noem měli k dispozici bronz a železo.
Tvar archy byl ideální pro rozbouřené vody (1 × 1,67 × 10).
Bůh samozřejmě mohl archu v případě potřeby nadpřirozeně ochránit.
Otázka: Měl Noe podle Genesis 6:19 vzít na loď po dvou z každého druhu, nebo sedm párů každého čistého zvířete, jak uvádí Genesis 7:2? Ale vstoupil na loď podle Genesis 7:8–9 pouze jeden pár z každého druhu?
Odpověď: Všechno je pravda; Genesis 6:19 se konkrétně nezmiňuje o čistých zvířatech. Noe měl vzít po dvou ze všech druhů a navíc měl vzít sedm z těch čistých. Genesis 6:19 říká „dva“; neříká „ne více než dva“. Ta zvířata navíc sloužila jako potrava a k obětování, jak uvádí Genesis 8:20. Nejedná se zde o nepřesnost ze strany Bible, ale spíše o příklad způsobu, jakým nás Bůh učí. Bůh se ujistí, že chápeme obecný pojem „dva k obnovení“, a poté přidává druhý pojem: „sedm navíc k obětování“. Je to podobné jako u žáků, kteří se učí aritmetiku. Nejprve se naučí, jak odečíst menší číslo od většího. Teprve později se naučí o záporných číslech a o tom, že lze odečíst větší číslo od menšího.
Genesis 7:8–9 neříká přesně jeden pár každého druhu zvířete. Říká „po dvou“, což by zahrnovalo jak ten jeden pár nečistých zvířat, tak všechny páry těch čistých.
Otázka: Pochází Genesis 6:19–20 z „kněžského“ zdroje z období kolem roku 450 př. n. l. a Genesis 7:2–3 z „jahvistického“ zdroje z období kolem roku 850 př. n. l.?
Odpověď: Neexistuje žádný důkaz, že by se někdy jednalo o dva samostatné příběhy, s výjimkou opakovaného výskytu. Opakování je však literární technikou sloužící k zdůraznění určitého bodu. V té době možná ještě neznali moderní rčení: „Řekni jim, co jim chceš říct, řekni jim to, a pak jim řekni, co jsi jim řekl“, ale rozhodně si byli vědomi účinnosti opakování, jak ukazuje i letmý pohled na Žalmy nebo Přísloví.
Pro liberály je obtížné tvrdit, že příběh o Noemově potopě pochází buď z roku 850 př. n. l., nebo z roku 450 př. n. l., protože sumerský epos o Gilgamešovi obsahuje několik stejných detailů o celosvětové potopě a byl napsán před rokem 2500 př. n. l. (Babylónská kopie 11. tabulky z tohoto dvanáctitabulkového eposu se nacházela v paláci Ašurbanipala v Ninive.)
Abychom však byli spravedliví, liberální teorie JEPD, podle níž Noemova potopa pocházela ze dvou zdrojů, vznikla v devatenáctém století, tedy ještě předtím, než byl epos o Gilgamešovi znám modernímu světu. Jediným důvodem, proč se touto otázkou v této práci zabýváme, je to, že stále existuje řada liberálních „křesťanů“, kteří věří v teorii JEPD.
Otázka: Vrhá Gen 7:1–24 stín pochybnosti na Boží charakter a Jeho pojetí spravedlnosti? Bůh zničil celé lidstvo, protože „litoval“, že ho stvořil. V podstatě Bůh přiznal, že udělal chybu, a aby tuto chybu napravil, hraje si na soudce, porotu i kata a bez soudu vyhladí celé lidstvo ve stylu „Robo-Copa“, čímž se dopouští genocidy. Nepochybuji o tom, že zlo existovalo, ale jak zlé může být jednoleté dítě nebo nenarozené plod?
Odpověď: Vůbec ne, i když to možná rozbije „mírné“ představy některých lidí o Bohu. Každý, kdo kdy žil, pokud nyní není na zemi, zemřel (s pouhými dvěma výjimkami). Nejde o to, že zemřeli, ale o to, kdy zemřeli a zda jim bylo dovoleno mít nějaké potomky. Bůh pociťoval smutek, když viděl, jak vypadal svět v Noemových dobách. Ať se nám to líbí nebo ne, Bůh je soudce. Je také porotou a ano, i katem. Bůh má právo – a toto právo uplatňuje – rozhodovat o tom, kdy a jak lidé zemřou.
Otázka: Neměli ostatní lidé v Gen 7:1 „žádnou šanci“ k pokání, jak tvrdí ateisté?
Odpověď: Ne, jedno století je dostatek času na pokání. Když viděli, jak se staví archa, mohli naslouchat Noemu, „kazateli spravedlnosti“ (2. Petr 2:5). Stavba archy trvala 100 let a více než sto let je dostatek času na to, aby měli šanci obrátit se k Bohu. Možná je to jeden z důvodů, proč 1. Petr 3:20 říká, že Bůh trpělivě čekal, zatímco se archa stavěla.
Otázka: Jak mohl Noe v Genesis 7:2 vědět, jak vybrat čistá zvířata, když ještě neexistoval starozákonní zákon?
Odpověď: Noe neměl starozákonní Písmo; místo toho s ním mluvil sám Bůh. Ačkoli nevíme přesně, do jaké míry Bůh Noeho poučil o tom, co bude obsaženo v Mojžíšově zákoně, Bůh jistě znal sám sebe a byl schopen sdělit Noemu, která zvířata má vzít po sedmi.
Z tohoto osobního rozhovoru s Noem nevíme, zda Bůh použil stejnou definici pojmu „čistý“, jaká je v Mojžíšově zákoně. Ať už tomu bylo jakkoli, Noemu bylo řečeno, která zvířata má vzít.
Z této otázky plyne pro nás ponaučení. Kdykoli nám Bůh řekne, abychom něco udělali, obvykle neznáme každý jednotlivý detail o všem. Můžeme to odkládat, nebo můžeme prostě poslechnout to, co víme, a důvěřovat Bohu, že nás v případě potřeby opraví, zatímco jsme poslušní. Pokud budeme čekat, až nejprve poznáme každý jednotlivý detail, pravděpodobně nikdy neuposlechneme.
Otázka: Měl Noe podle Gen 7,2 vzít sedm párů čistých zvířat, nebo jen dva páry čistých zvířat, jak tvrdí biblický kritik Bart Ehrman (kniha „Jesus, Interrupted“, str. 10) na základě Gen 7,9–10?
Odpověď: Ehrman si zde možná popletl své poznámky. Genesis 7:2 hovoří o sedmi párech čistých zvířat a jednom páru nečistých zvířat. Genesis 7:8–10 říká: „A vešli k Noemu do archy, samci a samice čistých zvířat i zvířat nečistých, ptáků a všeho, co se plazí po zemi, (9) po dvou, jak Bůh přikázal Noemu. (10) A po uplynutí sedmi dnů se na zemi objevily vody potopy.“ (Greenův doslovný překlad)
Genesis 7:9–10 neříká nic o tom, kolik zvířat to bylo. Genesis 7:8–9 uvádí, že zvířata (množné číslo) přišla „po dvou“, tedy v párech (množné číslo). Bylo tam více párů, po jednom z každého druhu nečistých zvířat. Bylo tam také více párů čistých zvířat. V Genesis 7:8 nebyl důvod uvádět počet párů konkrétněji, protože o šest veršů dříve nám bylo řečeno, kolik párů to bylo.
Otázka: Co je na literární struktuře v Gen 7:4–8:12 neobvyklého?
Odpověď: Jedná se o tzv. chiasmus, který je v starověké hebrejské literatuře běžný a v němž má každé tvrzení (kromě výjimečných případů, kdy se jedná o prostřední tvrzení) symetrické zrcadlové protějšky. Struktura je následující:
7:4 – 7 dní čekání na potopu
7:10 – – 7 dní čekání na potopu
7:17a – – – 40 dní potopy
7:24 – – – – 150 dní stoupání vod
8:3 – – – – 150 dní ustupování vod
8:6 – – – 40 dní čekání
8:10 – – 7 dní čekání
8:12 – 7 dní čekání
Kromě toho je Genesis 7:21–23a chiasmem uvnitř tohoto chiasmu.
- Všechno živé zahynulo
- - Ptáci
- - - domácí zvířata a divoká zvířata
- - - - hmyz
- - - - - lidé
- - - - - - vše na suché zemi
- - - - - - všechny živé bytosti na povrchu země
- - - - - lidé
- - - - zvířata
- - - popínavé rostliny
- - ptáci ve vzduchu,
- ti byli vyhlazeni.
Otázka: Trvala potopa podle Gen 7:12,24 40 dní, nebo 150?
Odpověď: Genesis 7:12 uvádí, že z nebe pršelo 40 dní, ale vody zaplavovaly zemi celkem 150 dní. Viz kniha When Critics Ask, str. 42, a Chronological and Background Charts of the Old Testament, str. 36.
Otázka: Proč Bible v 8. kapitole knihy Genesis zjevně učí, že lidstvo existuje teprve asi 6 000 let?
Odpověď: Podle metod radioaktivního datování se anatomicky moderní lidé, které mnozí nazývají cro-magnonští lidé, poprvé objevili před 350 000 až 300 000 lety.
Nicméně bez ohledu na to, kdy Bůh stvořil člověka, rodokmeny v knize Genesis připouštějí neurčité mezery, protože slovo „syn“ znamená také „potomek“ a slovo „otec“ znamená také „předek“. Izaiáš 51:2 říká, že Abraham je otcem Židů, a Židé v Janovi 8:39 řekli Ježíši, že Abraham je jejich otec.
Na okraj lze s jistotou říci, že svět byl stvořen za šest dní, ale jak dlouhý je jeden Boží den? 2. Petrův 3:8 říká, že jeden den u Pána je jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Žalm 90:4 říká, že tisíc let v Božích očích je jako jeden den nebo jedna noční hlídka. Irenej ve spise Proti kacířstvím, kniha 5, kap. 23.2 (182–188 n. l.), str. 551–552, vykládá jeden z Pánových dnů v Genesis jako 1 000 let.
Otázka: Jak mohl Bůh v Gen 8:1 a Ex 6:5 „vzpomenout si“, pokud by nejprve nezapomněl?
Odpověď: Bůh je vševědoucí. I když se Noe možná cítil zapomenutý, jde pouze o výraz toho, že Bůh na Noeho nezapomněl. Když si někoho připomínáme k výročí nebo k narozeninám, neznamená to, že na něj po zbytek roku zapomínáme. Podobnou odpověď najdete v knize *When Critics Ask* na str. 43.
Otázka: Co je významné na olivovém lístku v Gen 8:11?
Odpověď: List pravděpodobně vyrostl po potopě a olivovníky nerostou ve vysokých nadmořských výškách. Olivovník je často symbolem Božího lidu.
Otázka: Vzešly v Genesis 8:15 všechny rasy z Noeho?
Odpověď: Z otcovy strany ano, ale z matčiny strany ne. Na arše byla také Noemova žena, tři synové a jejich manželky. Rozdíly nejsou tak velké, vzhledem k tomu, že ve smíšených manželstvích mohou mít dva bratři velmi světlou i velmi tmavou pleť.
Otázka: Jaké jsou v Gen 8:15–21 paralely s Gen 12:1–7?
Odpověď: Existuje nejméně sedm podobností mezi Božím povoláním Noeho a Božím povoláním Abrama.
Bůh [mu] říká Gn 8,15 Gn 12,1
Vyjdi z archy/země Gn 8,16 Gn 12,1
A tak [on] odešel Gn 8,18 Gn 12,4
Potom [on] postavil oltář Gn 8,20 Gn 12,7
Bůh [ho] požehnal (Gn 9,1; Gn 12,2)
Rozmnož se a staň se velkým národem (Gn 9,1; Gn 12,2)
Uzavřel smlouvu / Bůh jim dal zemi Gn 9,9 Gn 12,7
Otázka: V Gen 8:21-22, pokryjí vody znovu celou zemi?
Odpověď: Ne, protože Izaiáš 54:9 nám připomíná, že tomu tak nebude. To je další argument proti teorii o lokální potopě, neboť Bůh řekl, že už nikdy nebude další potopa, která by pokryla celou zemi. Kdyby Noemova potopa byla pouze lokální, pak by se již v minulosti odehrály i jiné strašlivé lokální potopy.
Otázka: Zničí Bůh v Gen 8:21 znovu veškerý život, nebo bude vše zničeno podle 2. Petra 3:7,10?
Odpověď: Genesis 8:21 říká, že Bůh slíbil, že nezničí veškerý život „...jak jsem učinil“, a Genesis 8:22 dodává „...dokud bude trvat země“. Bůh zničí zemi ohněm, přičemž ušetří věřící.
Otázka: Proč podle Genesis 8:22 stále dochází k hladomorům?
Odpověď: Genesis 8:22 říká, že sklizeň a setba nepřestanou. Ačkoli došlo k mnoha hladomorům, k celosvětovému a trvalému hladomoru dosud nedošlo.
Otázka: Jak se v 9. kapitole Genesis mohla všechna zvířata vrátit na stejné místo, odkud přišla?
Odpověď: Křesťané se neshodují na tom, zda se potopa odehrála v letech 2600 až 3000 př. n. l., kolem roku 7000 př. n. l., kolem roku 14 000 př. n. l. nebo před téměř milionem let. Ti, kdo věří, že k potopě došlo v letech 2600 až 3000 př. n. l., se domnívají, že archeologické nálezy a radioaktivní datování jsou zmatené, a proto neexistují žádné údaje, které by potvrdily, zda se zvířata vrátila na stejná místa, odkud přišla, či nikoli.
Pokud však k potopě došlo před asi 14 000 lety, ne všechna zvířata zůstala na stejném místě. Ameriku a Asii spojoval pevninský most. Poté v Americe vyhynuli mamuti a koně.
Bez ohledu na to, kdy k potopě došlo, se však všichni křesťané shodnou na tom, že Bůh má moc ovlivnit zvířata tak, aby šla tam, kam On chce.
Otázka: Mohou lidé podle Gen 9:3 jíst maso, nebo pouze zeleninu?
Odpověď: Genesis 1:29 uvádí, že Adam mohl jíst ovoce a zeleninu. Po potopě Genesis 9:3 uvádí, že nyní můžeme jíst maso. Více informací najdete v diskusi o Genesis 1:28.
Otázka: Je dnes podle Genesis 9:4 a Skutků apoštolů 15:28–29 zakázáno jíst krev?
Odpověď: Někteří říkají, že ne, protože Kristus zrušil zákon a ve Skutcích 10:11–16 byla všechna „jídla“ označena za čistá.
Někteří říkají, že ano, protože toto nařízení bylo dáno ještě před Mojžíšovým zákonem v Genesis 9:4. Ve Skutcích 15:20, 28–29 raná apoštolská církev věřila a učila, že by se křesťané měli zdržovat krve. Samozřejmě, nepatrné množství krve nevadí, protože Židům bylo v Leviticus 17:13 povoleno jíst zvěřinu, kterou ulovili a [rychle] vykrváceli v terénu.
Otázka: Znamená zákaz konzumace krve v Gen 9:4, Lev 7:26–27, Lev 17:11–12 a Dt 12:16, 23–25, že by lidé nikdy neměli podstupovat transfuze krve, jak učí Svědkové Jehovovi?
Odpověď: Ne. Neměli bychom být kanibaly, ale transplantace orgánů jsou v pořádku. Stejně tak bylo lidem řečeno, aby nejedli krev, a přesto jsou transfuze krve v pořádku.
Jak poukazuje publikace „Jak Svědkové Jehovovi odpovídají verš po verši“ na stranách 22–23, ani organizace Svědků Jehovových „Strážná věž“ nezakázala transfuze krve až do roku 1944. V roce 1967 zakázali také transplantace orgánů (časopis „Strážná věž“ z 15. 12. 1967, str. 702–704). Poté však změnili názor a v roce 1980 je povolili (časopis „Strážná věž“ z 15. 3. 1980, str. 31). V letech 1931 až 1952 rovněž nepovolovali očkování.
Otázka: Zakazuje Genesis 9:6 dnes popravovat zločince?
Odpověď: Vůbec ne. Genesis 9:6 jednak zakazuje vraždu a jednak nařizuje popravu jako trest pro vrahy. Nezapomeňte, že Genesis byla jednou z knih Mojžíšových a v knihách od Exodu po Deuteronomium byla řada zločinů trestána popravou. Viz také následující otázka.
Otázka: Hovoří Genesis 9:6 o trestu smrti?
Odpověď: Rozhodně hovoří o trestu smrti. Znamená to popravu, a ne pouhou fyzickou smrt, která postihuje stejně ty, kdo nezavraždili, i vrahy.
Otázka: Ukazuje duha jako znamení Boží smlouvy v Genesis 9:12–13, že před potopou žádné duhy nebyly?
Odpověď: Naznačuje to, ale nedokazuje to. Jak uvádí publikace Today’s Handbook for Solving Bible Difficulties na str. 220–221, skutečnost, že Bůh používá nějaké znamení, automaticky nedokazuje, že předtím neexistovalo. Například obřad obřízky praktikovaly již před Abrahamem jiné národy, včetně Egypťanů a Etiopanů (Herodotus ve své knize Dějiny, 2. kniha, kap. 104, str. 69). Egypťané jej praktikovali podle „Barnabášova listu“ (cca 70–130 n. l.), kap. 9, str. 142: „Ano, i Egypťané praktikují obřízku.“
Otázka: Jak se mohl v Genesis 9:20–21 zbožný muž jako Noe opít?
Odpověď: Za prvé, Bible neskrývá skutečnost, že i Boží lid hřeší. Za druhé, díky nižšímu atmosférickému tlaku v blízkosti vrcholu hory po potopě je snazší se opít.
Otázka: Proč je v Bibli v Gen 9:20–21 tento smutný příběh o tom, jak se Noe opil?
Odpověď: Bible nám nejen ukazuje, proč je důležité konat dobro, ale také uvádí skutečné příklady následků špatného jednání. Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) na to odpovídá velmi jasně: „Noemovo opojení bylo zaznamenáno písemně, aby nám tento jasný a písemný popis jeho přestoupení sloužil jako varování a abychom se ze všech sil vyhýbali opilosti.“ Kniha „The Instructor“, svazek 2, kapitola 2, str. 246.
Otázka: Byla kniha Genesis v Gen 9:21–25 zkrácenou verzí původního příběhu, v němž Cham vykastroval Noeho, aby mu zabránil mít další syny, podobně jako v řeckém mýtu o Kronovi, který vykastroval svého otce Urana, jak naznačil ateista (Capella)?
Odpověď: Ne, zde není žádná zmínka o kastraci. Pokud jde o řeckou kulturu, mějte na paměti, že jedinou řeckou kulturou v době Mojžíše byli raní mykénští Řekové. Většina toho, co známe z řecké mytologie, pochází z doby pozdější. Pro představu: Homérová trojská válka se odehrála kolem roku 1200 př. n. l., tedy asi 250 let po exodu.
Proto zde pravděpodobně k žádnému přejímání nedošlo. Pokud někdo stále trvá na tom, že k přejímání došlo, muselo pozdější přejímat od dřívějšího, a řecký příběh zde byl pravděpodobně pozdější než Mojžíš.
Otázka: Co bylo v Genesis 9:22 špatného na tom, že Cham viděl svého otce nahého?
Odpověď: Synové by neměli bezostyšně rozhlašovat nedostatky svých rodičů a Chamovo chování v Genesis 9:22 bylo neuctivé. Cham se dozvěděl, že jeho vlastní syn bude pro něj hanbou. Chamovo chování bylo posměšné podle Metoděje (270–311/312 n. l.) v díle „Hostina deseti panen“, rozprava 10, kap. 2, str. 348, a Justina (cca 138–165 n. l.) v díle „Dialog s Tryfonem“, kap. 139, str. 269.
Otázka: Co uděláte, pokud se v Gen 9:22–23 stydíte za své rodiče?
Odpověď: Nejprve si ujasněte, proč se za ně stydíte. Dělají vaši rodiče skutečně něco morálně špatného, jde jen o to, že jste příliš vybíraví, nebo je to něco mezi tím? Musíte ctít své rodiče (Exodus 20:12; Efezským 6:2), ale přesto nesmíte tolerovat hřích. Měli byste poslouchat své rodiče v Pánu (Efezským 6:1). To znamená, že je máte poslouchat, ale když vám přikážou něco, co je v rozporu s Boží vůlí, musíte nejprve poslechnout Boha.
Otázka: Co dělat, pokud se za vás vaše děti stydí, jak je uvedeno v Gen 9:22–23?
Odpověď: Existují přinejmenším čtyři způsoby, jakými se za vás mohou stydět:
1) kvůli morálnímu postoji, který zastáváte a který je správný,
2) kvůli něčemu, co se týká stylu, osobních preferencí nebo jiného morálně neutrálního tématu, které je správné,
3) kvůli něčemu, co jste udělali špatně,
4) kvůli něčemu, co samo o sobě nebylo špatné, ale je to neohleduplné nebo nerespektuje jejich city.
V prvním případě stačí jednoduše vysvětlit, proč zastáváte svůj postoj. Ve druhém případě byste neměli dopustit, aby se o tom, co je dobré, mluvilo jako o zlém (Římanům 14:16), ale z lásky k nim se jim můžete přizpůsobit (Římanům 14:14–15).
Otázka: Proč v Gen 9:22-23 děti někdy nectí své rodiče?
Odpověď: Existuje starodávný čínský příběh o cestovateli, který uviděl muže, jak veze svého starého otce na kolečkovém vozíku, zatímco jeho malý syn kráčí za nimi. Cestovatel se toho muže zeptal, co to dělá, a on odpověděl, že jelikož se jeho otec již nedokáže o sebe postarat a je pro rodinu přítěží, chystá se ho hodit do řeky, aby se utopil. Cestovatel byl tím znepokojen a nevěděl, co říct, aby muže od tohoto zlého činu odradil. Nakonec prostě řekl: „Nezapomeň přivézt zpět to kolečko!“ Jinými slovy, tím, co dělá svému otci, učí svého vlastního syna, aby totéž dělal jemu.
Když děti nectí své rodiče, může to mít alespoň pět důvodů.
a) Nevidí důvod, proč poslouchat Boha, který nám přikazuje ctít své rodiče (Exodus 20:12; Efezským 6:2).
b) Jako děti nechtějí poslouchat své rodiče v Pánu, jak jim to přikazuje Efezským 6:1.
c) Možná je dříve ctily, protože si myslely, že jim rodiče mohou pomoci. Nyní už v rodičích nevidí nikoho, kdo by jim mohl materiálně pomoci, tak proč by je měly ctít. Může se jednat o děti, které odcházejí na vysokou školu, nebo o dospělé, kteří nevidí žádnou vyhlídku na bohatství pocházející od svých rodičů.
d) Jsou nevděční za oběti, které pro ně rodiče přinesli během jejich dospívání.
e) Možná se rozhodli obecně ignorovat autoritu.
Kolečko tam bude vždycky. Až se vaše děti nebo jiní lidé rozhodnou, jak budou zacházet se svým vztahem k vám, vzpomenou si na to, co jste udělali s tím kolečkem, a na vztahy, ve kterých už možná nebudete tím hlavním, kdo z nich těží.
Otázka: Jak bychom měli podle Gen 9,22–23 reagovat na hřích u druhých?
Odpověď: V žádném případě bychom neměli budit dojem, že hřích schvalujeme, ale přesto můžeme hříšníka milovat. Neměli bychom se dostávat do situací, v nichž bychom byli sami v pokušení. Kromě toho záleží na tom, zda je hříšníkem vaše dítě, váš rodič, někdo starší než vy, křesťan nebo nevěřící.
Pokud proti nám zhřeší náš bratr, měli bychom podle Matouše 18:15–17 nejprve zkusit s ním promluvit v soukromí, a pokud to zabere, je tím věc vyřešena. Pokud však nebude poslouchat, jděte znovu a vezměte s sebou jednoho nebo dva další lidi. Pokud to nezabere, oznamte to církvi. Pokud ani to nezabere, měl by být vyloučen z církve.
Neberte na vědomí obvinění proti starším, pokud není podloženo dvěma nebo třemi svědky (1. Timoteovi 5:19).
Tělesný trest (výprask) lze použít u vlastních dětí, ale ne u jiných lidí (Přísloví 22:15; Židům 12:7–11).
Staršího muže nekárejte příliš přísně (1. Timoteovi 5:1).
Otázka: Proč byl v Gen 9:25 proklet Kanaán a ne Cham?
A: Ham se dozvěděl, že jeho potomci budou příkladem následků hříchu. V knize „The Expositor’s Bible Commentary“, svazek 2, str. 97, se uvádí, že hebrejská forma slovesa je imperfekt a nikoli jussiv, „proto je smysl spíše předpovědí („Bude“) než prokletím („Ať je“). Noemova slova tedy předjímají ústřední téma následujících vyprávění – oddělení vyvoleného potomstva od potomstva Kanaánců.“ Totéž uvádí publikace *735 Baffling Bible Questions Answered* (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek), str. 32.
Viz „Dialog s Tryfonem“ od Justina Mučedníka [cca 138–165 n. l.], kapitola 139, str. 268–269, kde se tomuto tématu věnuje podrobnější rozbor.
Otázka: Jaká byla v Gen 9,25–26 kletba Kanaánu?
Odpověď: Genesis pouze uvádí: „Bude služebníkem služebníků svým bratrům.“ Všimněte si, že prokletí se nevztahuje na Chama, ale na Kanaána. Žádný řecký ani hebrejský rukopis neuvádí, že by šlo o Chama; tvrdí to pouze arabský překlad. (Podle knihy „The Origin of the Bible“ (Původ Bible), str. 307, byla první arabská verze Pentateuchu přeložena Saadya Gaonem, který žil v letech 892–942 n. l.)
Stejně jako Ham zahanbil svého otce Noeho, tak Kanaán a jeho potomci zahanbí Hama, svého otce. Podrobnější odpověď najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ (Těžko srozumitelné výroky Bible), str. 116–118.
Otázka: Kdo jsou těch 68 národů a 16 měst v 1. knize Mojžíšově 10?
Odpověď: Podle knihy „735 Baffling Bible Questions Answered“ (str. 32) se jedná o nejstarší dochovaný etnografický dokument. Vědci se domnívají, že dokážou identifikovat 51 z těchto 68 národů, a archeologové objevili 11 z 16 měst. Sodoma a Gomora byly tak důkladně zničeny, že se je nikdy nepodařilo najít. Nicméně eblařské tabulky, psané v letech 2400–2250 př. n. l., zmiňují města Si-da-mu (Sodoma) a I-ma-ar (Gomora). Také Wycliffeův slovník biblické archeologie (str. 124) uvádí, že jižně od Mrtvého moře bylo objeveno svatostánku zvané Bab edh-Dhra. Jeho stáří bylo datováno do období mezi lety 2800 a 1800 př. n. l.
Zde jsou národy, o nichž se ví nebo se o nich spekuluje.
Jafet – Řekové tvrdili, že jejich předkem byl Japetos
|->Gomer – Gimirra/asyrský Cimmerian/řecký
| |->Aškenaz – As-gu-za-a/asyrsky = Skythové
| |->Rifat – ? žil v Rusku?
| |->Togarma – buď město Tegarama v
| Malé Asii, předkové Arménů,
| nebo obojí.
|->Magog – Skythové? podle Josefa Flavia
|->Madai – Médové
|->Javan – iónští Řekové
| |->Elishah – Eolové? podle Josefa Flavia
| |->Tarsis – město v Malé Asii nebo ve Španělsku
| |->Kittim – Kypr
| |->Dodanim/Rodanim – ostrov Rhodos
|->Tubal – kmen Tabali v Kappadokii
|->Mešech – Muškové/Asyřané, původně mezi
| Kilikie a Kaspickým mořem
|->Tiras – pravděpodobně Thrusa (=Tw-r’w-s3), kteří vtrhli do Egypta v roce 1250 př. n. l.
Ham – žádný kmen, pouze potomci
|->Kuš – Súdánci (Kuš ve starověku)
| |->Seba – severní Etiopie. Název tohoto
| | místa pravděpodobně pochází od sabejských kolonistů
| | kteří přišli později.
| |->Havila – Buď v blízkosti řeky Indus v
| | Pákistánu, anebo v blízkosti Šeby a Hadramautu
| |->Sabtah – ? Pravděpodobně žili severně od Šeby
| |->Raama – pravděpodobně Rhammanité v jihozápadní
| | | Arábie (Strabo 16.4.24)
| | |->Šeba – Šeba v jihozápadním cípu
| | | Arabského poloostrova
| | |->Dedan – severozápadně od Perského zálivu.
| | Zmiňováno Chaldejci a Asyřany
| |->Sabteca – ? jinak neznámá
|->Mizraim – Egypt
| |->Ludité – ? jinak neznámí
| |->Anamité – ? známí pouze v 1 Kr 1,11
| |->Lehabité – Rbw/Libu byli nepřátelský
| | kmen západně od Egypta
| |->Naftuhité – ? jinak neznámí
| |->Pathrusité – Pathros ležel v jižním Egyptě
| |->Kasluhité – z nich pocházeli Filištíni
| |->Kaphtorité – Kréta / Egejské ostrovy
| | (Akkadština/Mari/Ugarit/Egypt)
|->Put – podle babylónských a perských záznamů Libye.
|->Kanaán – Kanaánci
| |->Sidon – fénické město
| |->Chetité – žili severně od Jeruzaléma
| |->Jebuzejci – žili v Jeruzalémě
| |->Amorejci – žili v Kanaánu. Amurru v
| | akkadštině znamená „západní“
| |->Girgašité – žili v Kanaánu, pravděpodobně
| | Kirkišité/Asyřané
| |->Hivité – žili poblíž Týru, Sidonu a Šechemu. Šalomoun je využil při stavbě chrámu
| |->Arkitové – přístav „Arqah“ v severní Sýrii
| |->Sinité – severokananejský přístav Siannu
| |->Arvadité – severofénické město Arvad
| |->Zemarité – kanaánské město Simura 6
| | mil jižně od Arvadu
| |->Hamathité – jedno z nejstarších syrských měst
Šem – pravděpodobně Sumer
|->Elam – Elamité, hlavním městem byla Susa
|->Ašur – první asyrské hlavní město
|->Arfaxad – ? Ptolemaios zmiňuje oblast Arrapachitis mezi jezery Van a Urmia
| |->Šela – není znám žádný kmen, pouze potomci
| | |->Eber – kmen není znám, pouze potomci
| | |->Peleg – není znám žádný kmen, pouze potomci
| | |->Joktan – mnoho arabských kmenů, nebo také
| | | jihoarabský kmen Qahtan (al-Tabari
| | | sv. 6, s. xxii; sv. 20, s. xv)
| | | |->Almodad – možná? jihoarabský kmen
| | | |->Šelef – jemenský kmen z jižní Arábie
| | | |->Hazarmaveth – Hadrumaut v Arábii
| | | |->Jerah – pravděpodobně arabský kmen?
| | | |->Hadoram – ? jinak neznámý
| | | |->Uzal – ? jinak neznámý.
| | | | Uzal/Auzal však byl starověký
| | | | název města Sa’na v Jemenu.
| | | |->Diklah – znamená „palmový háj“. Mohli
| | | | možná? se usadili ve Wadi Sirhan,
| | | | cca 250 mil jihovýchodně od Mrtvého moře.
| | | |->Obal – neznámý mimo 1. Kron. 1:22
| | | |->Abimael – ? jinak neznámý
| | | |->Šeba – Sabejci v jižní Arábii
| | | |->Ophir – možná Somálsko nebo jihozápadní
| | | | Arábie. Josefus a Jeroným se domnívali,
| | | | že se jedná o Indii.
| | | |->Havila – pravděpodobně střední Arábie
| | | |->Jobab – ? jinak neznámé
|->Lud – Buď Lydové, nebo země
| Lubdi mezi horním tokem Tigrisu a Eufratu
|->Aram – Aramejci ze Sýrie
|->Uz – kmen Ausitai? žil západně od Eufratu
|->Hul – ? jinak neznámý
|->Gether – ? jinak neznámé
|->Mash/Meshech – ? Buď syro-arabská poušť Mash známá Asyřanům, libanonská hora Masius, nebo Meshech byl směsicí dvou rodů
Otázka: Proč nejsou v tabulce národů v 1. Mojžíšově 10 zmíněni Indové a Číňané?
Odpověď: Nejprve to, co není správnou odpovědí, a poté správná odpověď.
Co není odpověď: Ačkoli jsou zmíněni Sinité, nejedná se pravděpodobně o Číňany, ale o obyvatele kanaánského přístavu Siannu v severní Sýrii. Josefus a Jeroným se domnívali, že Ofir je Indie, ale s větší pravděpodobností se jedná o Afriku.
Odpověď: Všichni pocházeli od Adama, neboť všichni byli prokleti Adamovou přirozeností. Kniha Genesis si nenárokuje, že uvádí všechny národy, a ze stovek národů zmiňuje pouze ty, které by někteří Izraelité mohli znát.
Otázka: Jsou v 10. kapitole Genesis zmíněni Sumerové z Mezopotámie?
Odpověď: Ano, pravděpodobně ano, a to jako „Šem“. Název země Sumer se často vyslovoval bez „r“, a tak se ze Sumu mohlo snadno stát Šem. Vědecké podložení tohoto tvrzení najdete v knize The Sumerians od Samuela Noaha Kramera, str. 297–298. Kramer také cituje American Journal of Semitic Languages, sv. 58 [1941], str. 20–26.
Otázka: Kdo byli Gomerovi lidé v Gen 10:2?
Odpověď: Jednalo se o lid, kterého Asyřané nazývali „Gimirra“ a Řekové „Cimmerians“. Gomerové žili na Ukrajině a v jižním Rusku.
Otázka: Proč jsou v Gen 10:2 zmíněni Médové (Madai), když se o tomto národu nikde jinde nezmiňuje až do roku 836 př. n. l. v textu Šalmanesera III.?
Odpověď: Text Šalmanesera III. pochází z doby po Mojžíšově, tedy z roku 1407 př. n. l., avšak skutečnost, že se o nich v dochovaných raných spisech nemluví, ještě neznamená, že neexistovali. Asyřané zaznamenávali pouze případy, kdy s Médy bojovali nebo s nimi obchodovali s koňmi. Podle knihy „Persie a Bible“ (str. 35) „I. M. Diakonoff se domnívá, že k příchodu indoíránských kmenů na íránskou náhorní plošinu došlo v první polovině druhého tisíciletí př. n. l. [2000–1500 př. n. l.]. Nejstarší archeologické důkazy o příchodu těchto nových obyvatel se však zdají pocházet z počátku druhé poloviny druhého tisíciletí př. n. l. [1500–1300 př. n. l.]“
Na rozdíl od toho je mocný lid Minni zmíněn v Jeremjášovi 51:27. Minni však sahají pouze do roku 1200 př. n. l. a v Genesis nejsou zmíněni, protože Genesis byla napsána dříve.
Stručně řečeno, archeologie potvrzuje existenci Médů v Mojžíšově době.
Otázka: Kdo byl lid Javan v Genesis 10:2?
Odpověď: Jedná se o iónské Řeky, kteří žili na ostrovech a v Malé Asii. V hebrejštině se tento název psal jako „yawan“, což se shoduje s řeckým „iaones“ nebo „iawones“ v Homérově Iliadě 8,685 a s „yamanu“ v nápisech Sargona II. a Dareia I. Iónci jsou v Egyptě zmiňováni již od doby Ramzese II. (cca 1300 př. n. l.). Zmiňují se o nich Izaiáš 66:19 a Ezechiel, a překlad Septuaginty toto slovo překládá jako „Hellas“.
Otázka: Kdo byli Tubalové v Gen 10:2?
Odpověď: Asyřané je nazývali Tabal (nebo Tabali) a žili na území dnešního Turecka v oblasti Kappadokie. Řecký historik Hérodotos je znal pod jménem Tibarenoi. Jsou zmíněni v Ezechielovi 27:13; 38:2–3; 39:1 a Izaiášovi 66:19.
Asyrský král Šalmaneser III. (859–824 př. n. l.) přijímal tribut od dvaceti čtyř králů Tubalu. Asyřané sesadili krále Tubalu v roce 732 př. n. l. Sargon zmiňuje, že z Tubalu pocházely nádoby z drahých kovů. Sargon také potlačil povstání Tubalu, Mušků (Mešech) a Araratu.
Otázka: Kdo byli Mešekové v Gen 10:2?
Odpověď: Asyřané je poprvé zmínili jako „Mus-ka-a-ia“ s armádou čítající 20 000 vojáků za vlády Tiglat-Pilesera I. (cca 1100 př. n. l.). Jsou zmíněni také za vlády Šalmanesera III. (859–824 př. n. l.). Původně žili mezi Kilikii a Kaspickým mořem, ale za vlády Sargona II. (722–705 př. n. l.) obývali oblast Frýgie v dnešním Turecku. Herodotus ve spise 3:94 je uvádí jako „Moschoi“, kteří tvořili jednu z 19 satrapií Dareia. Jsou také ztotožňováni s Frýgy.
Otázka: Kdo byli Tirasové zmínění v Gen 10:2?
Odpověď: O Tirasovi toho moc nevíme. Zatímco Josefus tvrdí, že z nich vzešli Thrákové, dnes se má za to, že šlo o Tursenichy/Tyrseniany, kteří byli piráti. Egypťané zmiňují lid „Thrusa“ (Tw-rw-s3), který vtrhl do Egypta kolem roku 1250 př. n. l. Apokryfní Kniha jubileí uvádí, že Tirasové žili na čtyřech ostrovech.
Otázka: Kde se nacházela Togarma podle Genesis 10:3?
Odpověď: Togarma ležela asi 70 mil (113 km) západně od města Malatya v Malé Asii. Chetité ji nazývali Tegarama. Asyřané ji nazývali Tilgarimanu a dobyli ji v roce 695 př. n. l. Řekové ji nazývali Gauraena. Arméni tvrdí, že pocházejí z Haika, syna Torgoma, takže by mohli být potomky Togarmy.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v Genesis 10:5, 20, 31 se uvádí, že existovaly různé jazyky, proč v Genesis 11:1 celá země mluvila jedním jazykem?
Odpověď: 1. kniha Mojžíšova 10. kapitola je přehledem a 11. kapitola hovoří o jedné události v rámci 10. kapitoly. V 1. knize Mojžíšově 10:5 se píše: „z nich...“, v 10:18: „Později...“. To naznačuje, že 10. kapitola popisuje, jak se potomci později rozptýlili. 1. kniha Mojžíšova 11:1 hovoří o události s babylonskou věží, k níž došlo před rozptýlením lidí.
Zajímavý fragment hliněné tabulky z Babylonu vypráví o jednom chrámu, který urazil bohy. Ti jej během jedné noci zničili a rozptýlili lidi tím, že jim dali podivnou řeč.
Otázka: Proč není v Genesis 10:6,13 a 1. Paralipomenon 1:8,11 mezi těmito národy zmíněn Egypt? (Křesťan, kterého to mate)
Odpověď: Je zmíněn; hebrejské slovo pro Egypt je Mizraim.
Otázka: Byly činy Nimroda v Gen 10:8–12 směsicí činů Lugal-Zaggasiho, Sargona z Agade, Hammurabiho a Šalmanesera I., jak uvádí Asimovův Průvodce Biblí (str. 52)?
Odpověď: Ne. Ačkoli o těchto starověkých sumerských králech toho moc nevíme, kromě desítek tisíc dochovaných sumerských tabulek, podobnosti mezi těmito dobyvateli a Nimrodem jsou velmi vzdálené. Bible pouze zmiňuje, že Nimrod byl před Hospodinem mocným lovcem, že jeho kariéra začala ve čtyřech městech v Šinaru (Sumeru) a že později odešel do Asýrie, kde vybudoval čtyři města ležící blízko sebe, která se později stala velmi vlivnými. Bible o Nimrodovi nic dalšího neříká, takže je těžké provést srovnání. Nimrod nemohl být Hammurabi, protože Hammurabi (1803/1793–1760/1750 př. n. l.) žil dlouho po Abrahamovi. Nimrod by ve skutečnosti mohl být biblickým odkazem na Sargona, jenže o Sargonovi i o Nimrodovi víme příliš málo, abychom to mohli s jistotou říci.
Otázka: Byl Nimrod v Gen 10:9 dobrým lovcem „před Hospodinem“, nebo bezbožným dravcem „v odporu proti Hospodinu“?
Odpověď: Pravděpodobně nejlepším překladem hebrejského slova paniym je zde „před“. Stejně jako anglické slovo „before“ se paniym používá v mnoha kontextech. Například vůdce mohl stát před shromážděním v Jozue 20:6,9, Izrael byl poražen před Filištínci v 1. Samuelově 4:2 a Izrael uprchl před Filištínci v 1. Samuelově 4:17.
V tomto případě slovo „paniym“ pravděpodobně znamená bezbožný popis, jako v případě „bojovat před“. Jméno Nimrod souvisí s hebrejským slovem „marad“, které znamená „vzbouřit se“ nebo „vzbouříme se“. Po stavbě Babylonské věže Nimrod postavil město Babylon v odporu proti Hospodinu.
To, že byl Nimrod „mocným lovcem před Hospodinem“, má pro něj negativní, bezbožný podtext.
Otázka: K jaké etnické skupině přesně patřil Nimrod/Nimrud v 1. Mojžíšově 10:9?
Odpověď: Existují tři možnosti.
Asýrie je v Micheášovi 5:6 nazývána zemí Nimrud, město Kalah se také nazývá Nimrud a babylónské město Borsippa se také nazývá Birs Nimrud.
Potomek Kassitů z Kišu, kteří žili v Mezopotámii a vládli v Babylonu kolem roku 3200 př. n. l., a Genesis 10:8 uvádí, že Kuš byl otcem Nimroda. Nin-Maradda je nesemitské jméno města jihozápadně od Kišu, podle Ungerova biblického slovníku, str. 794. Tento názor je také v souladu s prvním názorem.
Ubaidové byli velmi raní (cca 3800–3500 př. n. l.) nesemitští obyvatelé Sumeru a Mezopotámie, kteří zde žili ještě před příchodem Sumerů z jihu. Genesis 10:8–10 naznačuje, že Nimrod byl nejprve v Babylónii a poté odešel na sever do Asýrie. O Ubaidijcích víme velmi málo, ale vzhledem k jejich spojitosti s Chamem mohli být příbuzní s tmavšími obyvateli indické Harappy. Více o tomto názoru najdete ve Wycliffe Bible Dictionary, str. 1207–1208.
Otázka: Odkud pochází termín „Palestina“ uvedený v Genesis 10:14?
Odpověď: Nevíme to s jistotou, ale zdá se pravděpodobné, že pochází ze země Filistie.
Řecký historik Hérodotos (cca 484–cca 425 př. n. l.) píše: „Feničané a samotní Syřané z Palestiny přiznávají, že se tento zvyk naučili od Egypťanů; a Syřané… říkají, že jej nedávno převzali od Kolchijců. To jsou jediný národy, které praktikují obřízku, a je zřejmé, že v tomto ohledu všichni napodobují Egypťany.“ Dějiny, kniha 2 (Euterpe), kap. 104, s. 69
Řecký filozof Aristoteles (384–322 př. n. l.) Opět, pokud, jak se vypráví, existuje v Palestině jezero, v němž člověk či zvíře, svázané a vhozené do vody, plave a neklesá ke dnu, potvrdilo by to to, co jsme řekli. Říká se, že toto jezero je tak hořké a slané, že v něm nežijí žádné ryby, a že pokud do něj namočíte oděvy a vyždímáte je, vyčistí se. Meteorologie II.3
Filón z Alexandrie (20 př. n. l. – 50 n. l.) píše: „Navíc ani Palestina, ani Sýrie nejsou prosty vzorové moudrosti a ctnosti.“ Každý dobrý člověk je svobodný, kap. XII (75), str. 689
Římský geograf Strabo (23 n. l.) pojednává o exodu Židů z Egypta do Palestiny, o kterém se dozvěděl od Židů v Alexandrii.
Josephus (kolem 100 n. l.): „Co se týče toho, co postihlo Židy, a to jak v Egyptě, tak v Sýrii a v Palestině, a co jsme vytrpěli od Asyřanů a Babylóňanů...“ *Antiquities of the Jews*, kniha 20, kap. 11, s. 426
Také deset křesťanských autorů z doby před nicejským koncilem (všichni po roce 135 n. l.) zmiňuje Palestinu. Jsou to Justýn Mučedník, Theofil z Cesareje (v názvu dopisu), Klement Alexandrijský, Tertullian, Hippolyt, Origen, Julius Africanus, Dionýsius Alexandrijský, Řehoř Thaumaturgos a Pamphilus.
Když římský císař Hadrián potlačil druhé Bar-Kochbovo povstání v letech 132–135 n. l., vyhnal Židy z této země a přejmenoval území na Sýrii-Palestinu (Chris J. Seeman, „Judea“, Dictionary of NT Background [Downers Grove, IL: InterVarsity Press, 2000], 624).
Otázka: Narodil se Aram v Gen 10,22 a Gen 22,21 údajně dvakrát, jak uvádí skeptická publikace Asimov’s Guide to the Bible na str. 88?
Odpověď: Ne, ale existují dvě možné odpovědi:
Více osob: V Bibli se nejmenovaly Aram pouze dvě, ale tři osoby.
1. Genesis 10:22 uvádí, že Aram Syrský byl potomkem Sema. (Hebrejské slovo pro „syna“ a „potomka“ je stejné, stejně jako je stejné hebrejské slovo pro „otce“ a „předka“.)
2. Genesis 22:21 zmiňuje Arama, který pocházel z Kemuela (synovce Abrahama), jenž pocházel z Nahora, jenž pocházel z Teracha, jenž pocházel ze Sema.
3. O mnoho později, v 1. knize Paralipomenon 7:34, se objevuje Aram, syn Šamera z kmene Ašer.
Také „Wycliffe Bible Dictionary“ (str. 122) a „The New International Dictionary of the Bible“ (str. 74) zmiňují tři osoby.
Jedna osoba: Všimněte si, že oba Aramové v Genesis 10:22 a 22:21 jsou potomky Sema. Mohlo by se tedy ve skutečnosti jednat o jednu osobu, přičemž Tabulka národů uvádí Sema jako předka Arama.
Otázka: Měli lidé v 11. kapitole Genesis tak „nízkou“ představu o nebi, že se pokoušeli postavit Babylonskou věž až k němu?
Odpověď: To nebyl názor Mojžíše, ale lidí, kteří věž stavěli. Genesis 11 zaznamenává, aniž by to schvalovala, některé pošetilé představy lidí. Samozřejmě to, co je pro masy pošetilou představou, mohlo být pro kněží prozíravým tahem, jak zajistit, aby je lidé obdivovali.
Studijní bible NIV na str. 23 uvádí další pyramidy/zigguraty, které archeologové objevili a které nesou podobné honosné názvy.
Larsa: Dům spojení mezi nebem a zemí
Borsippa: Dům sedmi průvodců nebe a země
Ašur: Dům hory vesmíru
Babylon: Dům základové plošiny nebe a země
Babylonský epos Enuma Elish VI, verše 55–64, uvádí, že Babylon byl postaven bohy v nebi jako nebeské město. Babili znamená „brána Boha“.
Otázka: Co bylo v 11. kapitole knihy Genesis hříšného na stavbě Babylonské věže?
Odpověď: Nešlo o samotnou stavbu budovy, ale o arogantní motivaci spočívající v (pošetilém) přesvědčení, že by mohli vystoupit do nebe vlastními silami. Jádrem většiny modlářství je přesvědčení, že lidé by měli být nábožensky založení, jak se jim zlíbí, „svým vlastním způsobem“, místo aby hledali jediného pravého Boha. Boží reakce se nezdá být trestem, ale spíše snahou zabránit jim v dalším zlu. Moudří rodiče nechtějí, aby jejich děti zcela ignorovaly zákon a jejich vlastní příkazy, a Bůh také nechce, aby to dělali lidé, které stvořil.
Otázka: Co víme o sumerském jazyce z 1. Mojžíšovy 11?
Odpověď: Sumerština se psala klínovým písmem a nejedná se o indoevropský jazyk. Vykazuje určité podobnosti s turečtinou, maďarštinou a některými jazyky Kavkazu. Vědci dnes umí sumerštinu číst a vědí, jak se slova vyslovovala. Sumerština neobsahovala hlásky f, i, j, th, měkké ch, v, w ani přehlásky. Měli hlásku „ng“ (podobně jako v kantonštině a vietnamštině) a na konci slov neměli skloňovací koncovky, jako je tomu u většiny indoevropských jazyků. Existovalo také několik sumerských dialektů. Stejně jako existovaly starověké verze angličtiny a čínštiny, i sumerština procházela čtyřmi obdobími: archaickým, klasickým, novým a postsumerským. Abraham žil v době, kdy se mluvilo „novou sumerštinou“.
Hebrejština obsahuje některá sumerská přejatá slova, která se do ní dostala přes akkadštinu. Stejně jako sumerština neměla ani hebrejština hlásku „j“.
Otázka: Byla 11. kapitola Genesis v nesprávném pořadí?
Odpověď: Ne, nic nenasvědčuje tomu, že by byla v nesprávném pořadí. Zamyslete se nad tím. Kdyby bylo celé lidstvo vyhlazeno s výjimkou osmi lidí, kteří byli spřízněni pokrevně nebo sňatkem, je velmi pravděpodobné, že by všichni mluvili stejným jazykem. Nicméně v určitém okamžiku by lidé začali mluvit různými jazyky, a to by se stalo přibližně v době, kdy by se geograficky izolovali. Zajímavou poznámkou na okraj je, že nenáboženští lingvisté se domnívají, že mohou vysledovat všechny indoevropské jazyky (od keltských jazyků přes němčinu a řečtinu až po sanskrt) ke společnému původu, o kterém se domnívají, že se jím mluvilo na Ukrajině kolem roku 4 000 př. n. l.
Otázka: Proč v Genesis 11:1–9 existoval před Babylónem jeden jazyk, když Genesis 10:5, 20, 31 uvádí, že po potopě vzniklo mnoho jazyků?
Odpověď: Obě tvrzení jsou pravdivá, protože 10. kapitola Genesis popisuje, jak se kmeny rozmnožovaly jak před, tak i po stavbě Babylonské věže. Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.
Genesis 10:5 uvádí, že popisuje, jak se „národy moře“ „rozdělily do svých území“. K tomuto rozptýlení došlo až po stavbě Babylonské věže.
Genesis 10:20 rovněž uvádí, že se jedná o území synů Chama, a přesun Chamitů na jejich území by se odehrál až po stavbě Babylonské věže.
Genesis 10:31 je téměř totožný s Genesis 10:20, s tím rozdílem, že se zde hovoří o synech Sema.
Otázka: V Genesis 11:5 a Genesis 18:21, vzhledem k tomu, že Bůh je všude, jak je možné, že „Hospodin sestoupil, aby si prohlédl město...“?
Odpověď: Jedná se o výraz, který vyjadřuje, že Bůh tomuto městu věnoval zvláštní pozornost.
Otázka: Pokud jde o Genesis 11:7, byly podle našich znalostí rané víry vždy polyteistické a monoteismus se vyvinul až později, jak uvádí skeptická kniha Asimovův průvodce Biblí na str. 18?
Odpověď: Ne. Pokud víme z historie, rané čínské náboženství bylo monoteistické, stejně jako některé další kultury jihovýchodní Asie. Rané čínské jméno pro tohoto monoteistického Boha bylo Šang-ti, které se dnes v čínských Biblích používá pro Boha.
Otázka: Bylo zmatení jazyků u Babylonské věže v Gen 11:7–9 převzato z řeckého příběhu o Aloadách?
Odpověď: Origenes (230–254 n. l.) se tím zabýval ve svém díle „Proti Celsovi“, kniha 4, kapitola 21, str. 505, a došel k závěru, že tomu tak být nemohlo, protože:
a) Nebyl mu (ani nám) znám žádný Řek, který by o tom slyšel před Homérem.
b) Homér žil o několik století později než Mojžíš.
Mimochodem, existují protichůdné údaje o tom, kdy Homér žil. Starověký řecký historik Aristarchos uvádí rok 1044 př. n. l., autority v díle Filostrata uvádějí rok 1159 př. n. l. a pseudo-Herodotovo dílo „Život Homéra“ uvádí rok 1102 př. n. l. Naopak historik Theopompos tvrdil, že Homér žil až v roce 685 př. n. l. Herodot uvádí, že to nebylo dříve než kolem roku 730 př. n. l. Exodus se odehrál kolem roku 1447 př. n. l.
Theofilus v díle „Autolykovi“ (168–181/188 n. l.), kniha 3, kap. 20, str. 117, rovněž poukazuje na to, že „je prokázáno, že Mojžíš a jeho stoupenci žili 900 nebo dokonce 1000 let před trojskou válkou“. Trojská válka se však ve skutečnosti odehrála asi o 250 let později, nikoli o 900 až 1000 let později.
Závěr: Buď Řekové převzali tento příběh od dřívějších Hebrejců, nebo jej převzali odněkud mimo Řecko, anebo jsou řecké a biblické zprávy založeny na stejné události.
Otázka: Bylo v Gen 11:9 nesprávné odvodit název „Babel“ od hebrejského slova balal, které znamená „smíšený, zmatený nebo zmatený“, protože v babylónštině Bab-ilu znamená „brána Boha“, jak uvádí skeptická kniha Asimovův průvodce Biblí na str. 55?
Odpověď: Ne. Asimov předpokládá, že Babel se nachází na místě města Babylón. Bible neříká, že by Babylóňané nebo Sumerové tvrdili, že tomu tak bylo proto, že jazyky byly smíšené, zmatené nebo zmatněné. Genesis spíše říká, že ať už se Babel nacházel kdekoli, lidé v pozdější době (včetně Hebrejců, kteří četli Genesis) jej mohli nazývat Babel, protože tam došlo ke zmatení jazyků.
Otázka: Kolik let bylo Šemovi v Gen 11:10, když přišla potopa?
Odpověď: Z Písma lze vyvodit následující a následně dojít k tomuto závěru:
Genesis 11:10 uvádí, že Šemovi bylo 100 let dva roky po potopě.
V knize Genesis 5:32 se píše, že Cham, Šem a Jafet se narodili, když bylo Noemu 500 let.
Genesis 7:6 uvádí, že Noeovi bylo 600 let, když přišla na zemi potopa.
Nic v Písmu nenaznačuje, že by Ham, Šem a Jafet byli trojčata. Genesis 5:32 uvádí zaokrouhlené číslo; tito tři se narodili, pravděpodobně jeden po druhém, když bylo Noemu přibližně 500–600 let.
Otázka: Existuje v Gen 11:18–24 nějaký mimobiblický záznam o Reuovi, Serugovi a Nahorovi?
Odpověď: Nikdo nemůže očekávat, že máme nezávislý záznam o každé jednotlivé osobě. V tomto případě však pravděpodobně nezávislý záznam máme. Asyrské kroniky zaznamenávají vesnice v dnešní Sýrii s názvy Paligg, Reu, Sarugi a Nakhur. Také mariovské záznamy zmiňují Nakhur.
Otázka: Jaký je původ jmen „Abram“ a „Abraham“ v Gen 11:27 a Gen 17:5?
Odpověď: Původ jména je nejistý. Jedná se o západosemitské jméno a pravděpodobně znamená „otec je vyvýšen“ nebo „vyvýšený otec“. Na tabulkách zachovaných z města Mari (2800–1760 př. n. l.) se vyskytují jména Noe, Abram, Lában a Jákob. Jméno „Abraham“ znamená „otec zástupů“ nebo „otec mnohých“.
Otázka: Jak v Gen 11,27 a 17,5 jména, přezdívky a tituly nenápadně ovlivňují lidi?
Odpověď: Mohou mít nejméně osm účinků:
Informují a vytvářejí u cizího člověka první dojem o práci nebo významu dané osoby. V jedné společnosti, kde jsem pracoval, měla většina lidí a všichni, kdo měli slušné množství zkušeností, titul „viceprezident“.
Přesvědčují lidi, že danou práci zvládnete. Proč byste najímali někoho s magisterským titulem na danou práci, když můžete mít někoho s doktorátem? Ze všech dobyvatelů v historii je zajímavé, že „Vilém Dobyvatel“ byl jedním z mála, kterým byla tato přezdívka udělena. I když dobyl Anglii, Skotsko a později Irsko, bylo mnoho okamžiků, kdy bylo na vlásku, zda jeho armáda zvítězí, nebo bude zničena.
Připomínejme sobě i ostatním, kým přesně jsme.
Vysvětlujme ostatním, kteří nás již znají, co přesně je naší primární identitou.
Zatajme ostatním, co přesně děláme. Vzpomeňme si na „poradce“ organizace Planned Parenthood nebo na dědičné zdravotní soudy a zákon o manželském zdraví nacistů.
Ponižujte ostatní tím, že špatně vyslovujete jejich jméno nebo jim dáváte hanlivou přezdívku. Krvavá Marie, neboli Marie I. (1516–1558), byla dcerou Jindřicha VIII. a katolickou královnou Anglie. Poté, co se ji někteří protestanti pokusili zavraždit, nechala upálit 280 protestantů a pokusila se zabít nebo vyhnat další. Po její smrti v důsledku nemoci byla většina katolíků v Anglii vyhnána nebo zabita.
Buďte terčem vtipů, jako například Robin Hoodův přítel „Malý John“ nebo hráč amerického fotbalu z týmu Chicago Bears „Refrigerator Perry“ (srazit ho k zemi bylo jako srazit ledničku). Countryový zpěvák Johnny Cash měl zajímavou baladu s názvem „A Boy Named Sue“.
Vybudujte si u ostatních dobrý obraz, ať už v jejich vlastních očích, nebo v očích ostatních. Vzpomeňte si na Alexandra Velikého, Alfréda Velikého, Otu Velikého, Sulejmana Velkolepého nebo Ivana Velikého (jehož nepřátelé nazývali Ivan Hrozný). Na druhou stranu lze zdůraznit i jejich krutost. Rumuni se snažili přesvědčit muslimy, aby se nepokoušeli napadnout Rumunsko, protože jejich král se jmenoval Vlad Napichovač. Byl tu také turecký panovník Selim Hrozivý, který zmasakroval mnoho alavitů.
Občas může čínská matka dát svému nejmladšímu dítěti přezdívku „duo duo“, což znamená „více“. To může znamenat další požehnání, nebo to může znamenat neúmyslnou, nechtěnou dodatečnou zátěž.
Otázka: Učí nás Genesis 11:27, že Abram, Nahor a Charan se narodili v nějakém konkrétním pořadí?
Odpověď: Ačkoli si někteří lidé mylně myslí, že seznam v Bibli vždy naznačuje, kdo se narodil jako první, není to pravda. Například v 1. Paralipomenon 3:15 je Zedekiah uveden jako Josiášův třetí syn a Šallum/Joachaz jako čtvrtý. Když se však Joachaz stal králem v roce 609 př. n. l., bylo mu 23 let, zatímco Zedekia měl teprve deset let. Dalším příkladem je Cham, který je zmíněn před Jafetem, avšak Genesis 9:24 ukazuje, že Cham byl mladší. Pokud tedy Bible uvádí seznam, aniž by uváděla pořadí, neměli bychom se snažit do Bible vkládat to, co tam není.
V tomto konkrétním případě, jelikož bylo Abramovi 75 let, když opustil Chárán po Terachově smrti (Genesis 12:4), a Terach zemřel ve věku 205 let (Genesis 11:32), nebyl Abram tím synem, který se narodil, když bylo Terachovi 70 let. Abram se narodil až tehdy, když bylo Terachovi nejméně 130 let.
Otázka: Byl Abram podle Genesis 11:28 z města Ur, nebo pocházel z města Cháránu, jak uvádí Genesis 24:4?
Odpověď: Abram pocházel původně z Uru Kaldejského v jižní Mezopotámii, ale před příchodem do Kanaánu se Abram a jeho příbuzní nejprve usadili v městečku Haran v dnešní Sýrii.
Otázka: Proč se v Gen 11:28 zmiňuje Ur Kaldejské, když Ur bylo sumerské město?
Odpověď: To nám dává vodítko k tomu, kdy byl tento text napsán. Chaldejci a Sumerové z Iráku se v Mojžíšově době již asimilovali a Mojžíš zmínil zemi dnešního Iráku tak, jak byla známa v jeho době. Také dokumenty z Ebly zmiňují město zvané Uru, které se nacházelo v Padan-Aramu (dnešní Sýrie). Aby tedy nedošlo k omylu, místo pouhého „Ur“ se zde uvádí „Ur Chaldejské“.
Otázka: Mohl by Abraham v Gen 11:28 odejít z jiného města jménem Ur?
Odpověď: Ne. V blízkosti Haranu se nacházelo město zvané Ur/Urfa (dnešní Edessa), v severovýchodní Anatolii a Arménii se nacházelo chetitské město zvané Ura a poblíž Tarsu se nacházel chetitský přístav, který se rovněž jmenoval Ura. Tato města jsou však poprvé zmíněna až 500 let po Abrahamovi.
Otázka: Co víme o mezopotámském městě Ur z Gen 11:28 kromě toho, co uvádí Bible?
Odpověď: Díky rozsáhlým vykopávkám víme o Uru mnoho. Město bylo v té době pravděpodobně největším na světě, s odhadovaným počtem obyvatel 180 000, 200 000 nebo 300 000. Mělo oválný tvar a jeho val měřil 3 000 stop na délku a 800 stop na šířku. Stála zde třípatrová zikkurat, tyčící se 70 stop nad rovinou. Hradby byly vysoké třicet stop. Bylo to bohaté město s úchvatnými uměleckými díly. Obyvatelé Uru byli relativně vyspělí, o čemž svědčí matematický text popisující kubické kořeny.
Geografie: Ur leželo na jedné straně u řeky Eufrat a na ostatních stranách ho obklopovaly kanály. Půda byla poněkud zásaditá, ale díky zavlažování se skvěle hodila pro pěstování pšenice a ječmene. V řekách Tigris a Eufrat žilo asi 50 druhů ryb. V okolí nebyly žádné stromy, takže dřevo dováželi ze vzdálenosti 400 mil.
Civilizace: Přibližně 40 % veškerého obilí se používalo k výrobě piva. Byla nalezena desková hra. Měli jedno- a dvoupodlažní domy z nepálených cihel a nezpevněné ulice. Často se pod domem nacházela rodinná hrobka.
Literatura: První sumerské písemnosti pocházejí z doby kolem roku 3 200 př. n. l., tedy 1 200 let před Abrahamem. Z Ur, Ummy, Lagáše, Puzriš-Daganu a Nippuru bylo nalezeno 100 000 tabulek.
Věda: Byla nalezena matematická tabulka s kubickými kořeny. Neměli desítkovou soustavu, ale místo toho používali čísla 1, 10, 60, 600, 3 600, 36 000 atd. Pozůstatkem tohoto systému je to, že kruh dělíme na 360 stupňů. Jejich kalendář měl 360 dní a zabývali se astrologií. Hlavní zikkurat byl velmi dobře postaven.
Chrámy: Hlavní zikkurat byl zasvěcen bohu Měsíce (nikoli bohyni) jménem Nanna/Nannar v sumerštině a Sin v akkadštině/semitštině. Hlavní zikkurat měl tři patra. Nejnižší, o rozměrech 210 × 140 × 20 stop, postavili Ur-Nammu a Dungi. Ur-Nammu žil přibližně v době Abrahama. Nabonid (cca 560 př. n. l.) postavil druhou úroveň a třetí úroveň tvořila malá budova. Nacházely se zde chrámy zasvěcené E-num-mahovi, Nirgalovi/Ningalovi (Nannově manželce) a svatyně Nannara.
Historie: V první dynastii z Uru (2600–2500 př. n. l.) vládli králové jménem Mesanepada a Aanepada. Gutijci dobyli Ur a vládli mu v letech 2150–2070 př. n. l., dokud je Ur-Nammu nevyhnal a nezaložil Třetí dynastii z Uru. Obyvatelé Uru vyplenili Súsy, hlavní město Elamců, asi o 50 let později. Abraham opustil Ur před rokem 2000 př. n. l., kdy se Ur pravděpodobně jevil jako jedno z nejbezpečnějších míst k životu. V roce 2004 př. n. l. (někteří uvádějí rok 1950 př. n. l.) Elamité vyplenili Ur a město Ur již nikdy nezískalo zpět svůj dřívější význam. Kdyby tedy Abraham neuposlechl Boha a zůstal v Uru, on sám nebo jeho potomci by pravděpodobně byli zotročeni nebo zabiti.
Otázka: Odešel Abram v Gen 11:31 do Kanaánu z Uru, nebo z Cháranu, jak uvádí Gen 12:5?
A: V 1. Mojžíšově 12 se neříká, že by byl Abram v Cháranu, když ho Bůh povolal. Není tam žádná zmínka o tom, že by 1. Mojžíšova 11:31 chronologicky předcházela 1. Mojžíšově 12. Mnohé moderní biografie jsou striktně chronologické, ale není to žádná nutnost, a ani ve Starém zákoně ani v evangeliích často chronologie striktně dodržována nebyla. Můžeme si být jisti, že text má být v chronologickém pořadí, pouze pokud autor výslovně uvádí, že se jedná o chronologické pořadí. Genesis 24:4 v hebrejštině neříká „země mého narození“, ale spíše „moje země“, což znamená místo, kde Abram nějakou dobu žil a kde stále žili jeho nejbližší příbuzní.
Otázka: Proč si Bůh v Genesis 12:1, 28:10–15 a 32:22–32 vybral Židy místo Číňanů nebo někoho jiného?
Odpověď: Zaprvé, Bůh má právo vybrat si, koho si přeje. Zde si Bůh nevybral celý národ, ale jednoho muže: Abrahama. Později byla smlouva a potomstvo přičítána Izákovi v Genesis 17:21 a 21:12. Později byl vybrán Jákob v Genesis 28:10–15. Abraham byl ochoten opustit svou kulturu a město (Ur), které bylo v té době pravděpodobně největším (100 000 až 180 000 obyvatel) a nejcivilizovanějším městem na zemi. Mnoho lidí má určitou touhu konat to, co je správné, ale jen málo bohatých mužů by bylo ochotno obětovat své vazby na svou kulturu a náboženství, aby následovali Boha nade vše, a to i na místo, které neznal (Židům 11:8).
Dnes nás Římanům 10:12 a Galatským 3:28 učí, že pro Boha není žádný rozdíl mezi věřícími, kteří jsou Židé, a těmi, kteří Židé nejsou.
Otázka: Existuje v Gen 12:1 nějaký důkaz mimo Bibli o tom, že se pravý Bůh zjevil někomu jinému v Abrahamově době nebo předtím?
Odpověď: Ano. Nejprve dvě souvislosti z Bible a poté odpověď.
B1. V Genesis 14:18–20 byl Melchizedek králem Sálem a knězem Nejvyššího Boha, kterého nazýval El Elyon. Melchizedeka však nebudeme brát v úvahu, protože je zmíněn pouze v Bibli a mohl být předinkarnačním zjevením Krista.
B2. V Genesis 24:50 věřili Abramovi příbuzní v Sýrii (mezi Aramejci) v Hospodina.
Odpověď:
A1. Ugaritské texty (z kultury, která se nacházela na území dnešní Sýrie a Libanonu) rovněž zmiňují osobního Boha jménem „El“ a pro Nejvyššího Boha používaly výraz „El Elyon“, stejně jako Melchizedek. Bohužel v ugaritské kultuře docházelo k synkretismu a nakonec uctívali „Ela“ pouze jako jednoho z mnoha bohů.
A2. V Číně před příchodem buddhismu těsně po Kristu a před konfucianismem a taoismem několik set let před Kristem uctívali řadu modl. Předtím však uctívali jednoho Nejvyššího Boha, kterého nazývali Šang-ti. Nejstarší písemné zmínky o Šang-di v Číně pocházejí z roku 2600 př. n. l., což je asi 400–500 let před Abrahamem! Bohužel během dynastie Čou, asi v roce 1000 př. n. l., se rozhodlo, že nikdo kromě císaře není dost dobrý na to, aby uctíval Šang-di, a uctívání Šang-di mezi širokými vrstvami obyvatelstva zaniklo. Před několika stoletími se křesťané v Číně značně neshodovali v tom, zda by čínská Bible měla vždy používat obecný termín pro božstvo „Šen“, nebo také starodávné slovo „Šang-di“. Zvítězila druhá strana a čínské Bible používají jak „Šang-di“, tak „Šen“.
Čínský císař uctíval Šang-di obětováním býka na oltáři z bílého mramoru během „hraniční oběti“, kterou zaznamenal Konfucius v Šu-ťing (Kniha historie), kde uvedl, že ji praktikoval císař Šun (2256–2205 př. n. l.). Tato tradice skončila v roce 1911 n. l. Zde je část toho, co se během oběti říkalo:
„Na počátku, v dávných dobách, vládl velký chaos, beztvarý a temný. Pět prvků [planet] se ještě nezačalo otáčet, ani slunce a měsíc ještě nesvítily. Ty, ó Duchovní Vládce, jsi jako první oddělil hrubší části od čistších. Stvořil jsi nebe. Stvořil jsi zemi. Stvořil jsi člověka. Všechny věci se svou reprodukční silou získaly svou existenci.“ Více informací o Šang-di najdete v článku Ethel Nelsonové v časopise Creation ex Nihilo, sv. 20, č. 3, červen–srpen 1998, s. 50–53.
Korejci mají podobnou starodávnou tradici o Šang-di, kterého nazývají Hananim. Starodávná korejská tradice o Tan-gunovi říká, že Hananim měl syna, který toužil žít mezi lidmi. Více o Šang-di, Hananimovi a dalších raných zjeveních, která zřejmě pocházela od pravého Boha, si můžete přečíst v knize *Eternity in Their Hearts*.
Otázka: Jak Bůh v Gen 12:1–3, 7 splnil své sliby dané Abrahamovi?
Odpověď: Bůh je splnil bezpodmínečně, bez ohledu na to, co Abraham udělal.
Bůh učinil z Abrahama velký národ. Ve skutečnosti byl Abraham předkem jak Izraelitů, tak i mnoha Arabů. (Genesis 12:2)
Bůh požehnal Abrahamovi. Abraham žil a zemřel jako velmi bohatý muž a měl také mnoho potomků. (Genesis 12:2)
Bůh učinil Abrahamovo jméno slavným. Jeho jméno je vysoce ctěno všude tam, kde se nacházejí křesťané, Židé a muslimové. (Genesis 12:2)
Bůh požehná těm, kdo požehnají Abrahamovi, a prokleje ty, kdo ho proklínají. Země, které přijaly Židy, zažily velké požehnání, a ty, které je proklínaly, jako například nacistické Německo, velmi trpěly. (Genesis 12:3)
Abrahamovi potomci vlastnili palestinskou zemi. (Genesis 12:7)
Otázka: Mluví zde Bůh v Genesis 12:1–5 k Abramovi, nebo se jedná o opakování toho, co Bůh řekl Abramovi v Genesis 12:4b–9?
Odpověď: Nejedná se o duplicitu. V Genesis 12:1–4a Bůh přikázal Abramovi něco udělat, aniž by uvedl, zda to Abram splnil či nikoli. Genesis 12:4b–9 nám říká, že Abram učinil, co Bůh řekl, s tím rozdílem, že s sebou vzal i Lota.
Otázka: Mohl by Abraham v 12. kapitole Genesis napsat to, co mormoni považují za Písmo, nazývané „Kniha Abrahama“?
Odpověď: Ne. Nejprve několik informací o mormonské „Knize Abrahama“ a o významu tohoto podvodu, a poté důkaz, že se jedná o podvod. Tento materiál byl převzat z dříve napsaného textu o mormonismu.
Souvislosti:
Mormonská Kniha Abrahama je součástí mormonského Písma „Perla velké ceny“. Je základem mormonské doktríny proti černochům, která černochům bránila v tom, aby kdykoli získali mormonské kněžství. Tato doktrína proti černochům byla v roce 1978 změněna (mormonským bohem?).
Mormonská Kniha Abrahama byla sepsána na základě staroegyptských svitků, které Joseph Smith získal v červenci 1835 a o nichž prohlásil, že obsahují spisy Abrahama a Josefa. Neovládal staroegyptštinu, kterou v té době uměla číst jen hrstka lidí. Prohlásil, že ho Bůh božsky inspiroval k překladu některých z těchto svitků do angličtiny, a tak vznikla mormonská Kniha Abrahama.
Tyto egyptské svitky byly kdysi považovány za ztracené a zničené, ale jedenáct z nich bylo nalezeno v Metropolitním muzeu v New Yorku a v roce 1967 předáno mormonské církvi.
Význam tohoto podvodu:
O Knize Mormonově se tvrdilo, že byla přeložena ze stejného jazyka jako Kniha Abrahama. Pokud Joseph Smith nedokázal přeložit jednu z nich, nepřeložil ani druhou, a žádnému z jeho písem nelze důvěřovat. Navíc, pokud je svitek pohanským písmem věnovaným modlářskému bohu, byl by Joseph Smith prorokem, jasnovidcem a zjevovatelem svého průvodce, modly ze svitku.
Zde je, co Joseph Smith uvedl o překladu: „Překlad některých starověkých záznamů, které se nám dostaly do rukou z egyptských katakomb. – Spisy Abrahama napsané jeho vlastní rukou na papyru.“ Perla velké ceny, str. 29.
Důkaz podvodu:
Existují tři důkazy, díky nimž víme, že se jedná o egyptské svitky, které se Joseph Smith pokusil přeložit.
1. Tři ze čtyř ručně psaných originálních rukopisů Knihy Abrahama obsahovaly na okraji egyptské hieroglyfy. Z přibližně osmdesáti egyptských hieroglyfů na svitku bylo na rukopisech č. 1, č. 2 a č. 3 zapsáno 20, 13 a 10 hieroglyfů. V místech, kde na svitku byly mezery, bylo do těchto tří rukopisů doplněno 7, 6 a 6 rekonstruovaných hieroglyfů. Z toho můžeme s jistotou usoudit, že tento egyptský svitek byl tím, který Joseph použil.
2. Joseph Smith vymyslel gramatiku egyptského jazyka. Vázaná kniha o třiceti čtyřech stranách s názvem „Egyptská abeceda a gramatika“ je dodnes v držení církve. Tato jazyková příručka ilustruje mnoho egyptských hieroglyfů ze svitku. V knize „Egyptská abeceda a gramatika“ se nachází velmi podobný anglický „překlad“ jako v Knize Abrahama. Někteří to považují za jeden z nejvíce usvědčujících faktů proti inspiraci, o které Joseph Smith tvrdil, že ji měl.
3. Obrázky na začátku jak egyptského svitku, tak Smithovy Knihy Abrahama jsou stejné. Jediným rozdílem je místo na egyptském obrázku naznačené tužkou, které bylo na mormonském obrázku vybarveno. Nejenže jsou obrázky kopírovány stejně, ale i popisky u obrázků č. 2 a č. 3 odkazující na egyptské modly jsou rovněž zkopírovány do mormonského písma.
Skutečný překlad:
Smith si myslel, že tyto hieroglyfy překládá. Přečtěte si skutečný překlad od Dr. Klause Baera na následující stránce. (Dialogue: A Journal of Mormon Thought: podzim 1968, str. 119–120.)
„Osiris bude přenesen do Velkého jezera Khonsu – a stejně tak Osiris Hor, ospravedlněný, narozený Tikhebyt, ospravedlněný – poté, co mu budou položeny paže na srdce a Povolení k dýchání (které [Isis] vyrobila a které má nápisy uvnitř i vně) bude zabaleno do královského plátna a uloženo pod jeho levou paží blízko srdce; zbytek jeho mumijních obvazů by měl být ovinut přes něj. Muž, pro něhož byla tato kniha zkopírována, bude dýchat navěky, tak jako to činí bas bohů.“ (Bas jsou duše.) Na str. 111 Dr. Baer uvedl: „Joseph Smith se domníval, že jeho papyrus obsahuje Knihu Abrahama.“
Smith z těchto hieroglyfů přeložil tisíce anglických slov. Joseph tvrdil, že se jedná o spisy Abrahama a slovo jeho boha. Ve skutečnosti šlo o variantu Knihy mrtvých – pohanské egyptské magické knihy plné pohanských bohů a bohyň, která byla často pohřbívána spolu s mumiemi.
Dr. Richard Parker z Brownovy univerzity v osobním dopise Marvinovi Cowenovi ze dne 9. ledna 1968 uvedl: „5. Viděl jsem Joseph Smithovu knihu Egyptská abeceda a gramatika. Výklad znaků, které mají být egyptské, nemá žádnou podobnost s významem, který jim přisuzují egyptologové.“
Před padesáti lety dr. A. B. Mercer řekl: „Kterýkoli z mých studentů, který by projevil takovou naprostou neznalost egyptštiny jako Smith, by nemohl očekávat, že v zkoušce z egyptologie získá více než nulu.“ (Improvement Era, sv. 16, str. 615.) To platí i dnes.
Dr. John A. Wilson řekl: „...pokud jde o mě, vidím úryvky ze dvou nebo možná tří různých papyrusů a každý z nich vypadá jako tradiční Kniha mrtvých.“ (dopis z 5. ledna 1968.)
Podrobnosti k obrázkům
Podívejme se nyní na tři obrázky v Knize Abrahama a na doprovodné popisky z jednoho ze svitků a ze 3. svazku časopisu Times and Seasons.
Texty a obrázky znázorňují typické egyptské pohřební scény s egyptskými modlami. Joseph učil, že tyto obrazy představují Abrahama a pravého Boha.
Faksimile č. 1:
Hor, ospravedlněný syn držitele stejných titulů.
Faksimile č. 2
Dej, ať duše Osirise Šešonka žije
Já (Min) jsem bezkonkurenční pářící se býk.
Kéž tato hrobka nikdy nebude znesvěcena.
Faksimile č. 3
Ó bohové …, bohové jeskyní, bohové jihu, severu, západu a východu, dopřejte Osirisovi Horovi blahobyt a ospravedlnění
Závěr:
Smithův bůh ho oklamal. Joseph Smithův překlad je bezcenný. Pokud hledáš Pána, drahý mormone, modlím se, abys opustil mormonskou církev, zavrhl Josephův podvod a odevzdal svůj život Nejvyššímu Bohu skrze Ježíše Krista, Jeho Syna.
Otázka: Jak je možné, že v Gen 12:4 bylo Abramovi 75 let, když opustil město Chárán po Terachově smrti? V Gen 11:26, jelikož Terachovi bylo 70 let, když měl své tři syny, Skutky 7:4 uvádějí, že Abram opustil Haran po Terachově smrti, a Terach zemřel ve věku 205 let (Gen 11:32), pak by jeho třem synům bylo 135 let.
Odpověď: Pokud Abram, Nahor a Haran nebyli trojčata (což je nepravděpodobné), verš Genesis 11:26 se vztahuje k tomu, že Terachovi bylo 70 let, když začal mít děti. Abram se narodil až tehdy, když bylo Terachovi nejméně 130 let.
Otázka: Objevili archeologové v místě zmíněném v Genesis 12:8 město Ai?
Odpověď: Ne. Nenašli pozůstatky malého města, o kterém se říká, že bylo zcela zničeno.
Otázka: Existují v souvislosti s Genesis 12:10–19 nějaké mimobiblické důkazy o tom, že do Egypta přicházeli lidé z Kanaánu nebo jiných částí Blízkého východu?
Odpověď: Ano, existují. Hrobová malba v Beni Hasan v Egyptě zobrazuje „Asiaty“. Hrob č. 3, patřící Khnumhotepovi, zobrazuje 37 Semitů přicházejících do Egypta za obchodem. Měli černé vlasy, špičaté vousy, dlouhé pláště, luky a vrhací tyče. Slovník biblické archeologie Wycliffe (Wycliffe Dictionary of Biblical Archaeology), str. 139, uvádí, že tento nález je datován do roku 1892 př. n. l.
První známé použití abecedy Semity v Egyptě se datuje do roku 1800 př. n. l. nebo ještě dříve severně od Luxoru. (Viz BAR, leden/únor 2000, str. 12)
Velbloudi na nástěnných malbách v chrámu Hatšepsut poblíž Théb také pocházejí z doby Abrahama.
Otázka: Řekl Abraham v Genesis 12:10–19 v Egyptě, že jeho žena je jeho sestra, nebo to udělal Izák v Geraru v Genesis 26:2–11? (Jeden liberální křesťan to uvedl jako duplicitu, čímž chtěl dokázat, že knihu Genesis psalo více autorů.)
Odpověď: Nejedná se o duplicitu; jde o dvě samostatné události. Izák pravděpodobně převzal tento špatný nápad od svého otce.
Otázka: Schvaloval Bůh v Genesis 12:10–20 a Genesis 20:1–18 Abramovo lhaní?
Odpověď: Ne. Bible upřímně zaznamenala, ale nikdy neschválila Abramovo lhaní kvůli jeho nedostatku víry v Boží ochranu. I velcí Boží muži stále hřeší, a proto bychom neměli ztrácet odvahu, když hřešíme.
Bůh požehnal Abrahamovi kvůli jeho víře, ne proto, že byl bez hříchu, ale navzdory jeho hříchu.
Dokonalý je pouze Bůh. Naším cílem je usilovat o dokonalost, které dosáhneme až v nebi. Viz diskuse k Genesis 19:30–36.
Otázka: Jaké další důkazy o přítomnosti velbloudů na Blízkém východě, mimo Egypt, v tomto období máme v Genesis 12:16?
Odpověď: Máme alespoň čtyři důkazy:
1. Sumerský text říká: „Ó Dummuzi, dej mi velbloudí mléko – mléko velblouda je sladké, smetana velblouda je sladká“ (Oppenheim, A. (1960) Chicago Assyrian dictionary, sv. 7)
2. Deska z Tell Asmaru v Iráku, pocházející z let 2500–2000 př. n. l., zobrazuje jezdce na dromedárovi (Dostal, W. (1959) „The Development of Bedouin Life in Arabia Seen from Archaeological Material.“ In A. Abdalla et al., Studies in the History of Arabia, sv. 1, s. 16, 13)
3. Pečeť ze Sýrie z 18. století př. n. l. zobrazuje dvě osoby jedoucí na dvouhrbém velbloudovi (Porada, E. (1977) „A cylinder Seal with a Camel in the Walters Art Gallery.“ Journal of the Walters Art Gallery 36).
4. Syrský seznam z 18. století př. n. l. zmiňuje „jednu [míru] jako krmivo pro velblouda“ (Wiseman, D. (1950) „Ration Lists from Alalakh VII.“ Journal of Cuneiform Studies 13).
Viz Stephen Caesar „Věda, bádání a Písmo – domestikovaní velbloudi v knize Genesis“ v Christian News, 6. srpna 2001, s. 17.
Otázka: Vybral si v Gen 13:1–18 Lot místo, kde bude Abraham žít, nebo dal Bůh Abrahamovi zaslíbenou zemi, aby v ní žil?
Odpověď: Obojí. „Souběžnost“ je učení, podle něhož Bůh využívá události a lidi, dokonce i ty, kteří se mýlí nebo jsou zlí, k naplnění své vůle a dodržení svých slibů. Abram (Abraham) dovolil Lotovi, aby si vybral buď východní, nebo západní stranu Jordánu, a Lot si vybral stranu východní. Zatímco Bůh nechal Abrama přestěhovat se do této oblasti, zároveň konkrétně naplánoval, že Abramovi připadne západní strana řeky Jordánu. Bůh využil Lotovu volbu k naplnění své vůle.
Otázka: Co podle Genesis 13:1–18 uděláte, když dojde k neshodě mezi dvěma lidmi nebo dvěma stranami a nevidíte žádnou naději na vyřešení tohoto sporu?
Odpověď: Je dobré se nejprve společně pokusit neshody vyřešit. Pomáhá, když se pokusíte podívat na situaci z pohledu druhé osoby. Poté se snažte pomoci jí podívat se na ni z vašeho pohledu. Ukažte jí, jaká je vaše nejlepší alternativa, pokud se nedohodnete. Zeptejte se jí, co by udělala, kdyby byla na vašem místě. Někdy, podobně jako při „navlékání jehly“, existuje cesta uprostřed, která každé straně dá většinu toho, co chce.
Někdy není možný žádný kompromis ani řešení. Někdy je nejlepší se rozejít a zbývá jen rozloučit se jako přátelé. Když se rozcházíte, udělejte to v co nejlepším duchu, v případě potřeby s odpuštěním. Ačkoli mezi Abrahamem a Lotem nedošlo k žádnému sporu, v jedné oblasti nebylo dost pastvy pro jejich stáda dohromady. Museli se tedy rozejít; jiná možnost nebyla.
Samozřejmě je smíření lepší než rozchod. Aby však smíření fungovalo, musí být ochotny se smířit obě strany, ne jen jedna.
Otázka: Jak byli tito muži bratři v Gen 13:8 a 29:15?
Odpověď: V Genesis 13:8 Abram nazývá Lota svým bratrem, zatímco v Genesis 29:15 Lában nazývá Jákoba svým bratrem. Bible zaznamenává, že Abram a Lában vyjadřovali jak své blízké city, tak i své pokrevní příbuzenství, ale ve skutečnosti bratři nebyli.
Skeptická publikace Asimov’s Guide to the Bible (str. 819–820) v tom nevidí žádný problém, ale dodává, že v těchto případech je obvykle uvedeno dostatek genealogických údajů, abychom znali přesný vztah. To však neplatí pro Ježíšovy bratry, takže pravděpodobně šlo o biologické nevlastní bratry.
Otázka: Postavil Lot ve 1. Mojžíšově 13:12 svůj stan poblíž Sodomy, nebo žil Lot ve 1. Mojžíšově 14:12 přímo v Sodomě?
Odpověď: S největší pravděpodobností platí obojí, avšak v různých časových obdobích. Nomádský způsob života znamenal, že se člověk mohl snadno přesouvat z místa na místo. Lot měl svůj stan jistě daleko od Sodomy předtím, než se oddělil od Abramovy skupiny. Později ho měl jistě poblíž Sodomy a v okolní oblasti ovládané Sodomou (širší Sodoma). Poté žil v Sodomě (buď ve stanu, nebo v domě). Později, v Genesis 19:3, měl Lot v Sodomě dům.
Q: Kdo jsou ti králové v Genesis 14:1-2?
Odpověď: K událostem došlo kolem roku 2000 př. n. l., takže není překvapivé, že některé z těchto vládců nemůžeme dohledat. Elam však byl významnou mocností, která kolem roku 2004 př. n. l. dobyla Abramovo město Ur. Šinar je slovo, které jak Starý zákon, tak Egypťané používali pro Babylónii. Jméno Chederlaomer zní podobně jako kudur (elamsky „sluha“) a Lagamar (elamská bohyně). Cheder (= Kudur) byla první část jména mnoha elamských králů. Jméno Tidal se zdá být příbuzné chetitskému jménu Tudhaliya a v pozdější době existovalo nejméně pět chetitských králů jménem Tudhaliya. Města Si-da-mu (Sodoma) a I-ma-ar (Gomora) jsou zmíněna v eblaických tabulkách, které byly sepsány v letech 2400–2250 př. n. l. Nemáme žádné záznamy o Ariochovi z Ellasaru, existují však nezávislé historické důkazy o králi Ariochovi z Larsy, významného sumerského města. Kromě toho se v knize „History of Israel“ na str. 61 uvádí, že jméno Arriyuk(ki) nebo Arriwuk(ki) je známé jak v Mari, tak v Nuzi jako huritské jméno.
Podle Johna Warwicka Montgomeryho v knize „Evidence for Faith“ (Důkazy pro víru), str. 157, lidé dříve ztotožňovali Amrafela s Hammurabim, což je však nesprávné. Dále uvádí, že se upřednostňuje jméno Arioch před Ariochu, protože Arioch bylo v té době běžné jméno. Jednalo se o huritské jméno, které nesl také král z Mari (kolem roku 1750 př. n. l.) a které se vyskytuje na tabulkách z města Nuzi (1500 př. n. l.). Jelikož šlo o běžné jméno, mohlo ho nést libovolné množství králů z libovolného počtu menších provincií, o nichž dnešní svět neví.
Stručně řečeno, tato podivná jména se používala pouze během tohoto úzkého časového období. Je velmi nepravděpodobné, že by někdo tato jména zapsal, pokud by neměl přesné znalosti o historii této doby.
Otázka: Jak je možné, že v Gen 14:1–2 bojují „spolky“ králů?
Odpověď: Před pádem mocného městského státu Ur v roce 2004 př. n. l. by existovalo jen velmi málo spojenectví králů. Stejně tak by jich bylo velmi málo po nástupu Hammurabiho ze Staré Babylonie kolem roku 1700 př. n. l. Montgomery však poznamenává, že v období mezi zničením Uru Elamity v roce 2004 př. n. l. a nájezdem Elamitů na Babylon v roce 1725 př. n. l. byly konfederace běžné.
V Mojžíšově době by se nikdo nepokoušel vymyslet věrohodně znějící příběh o konfederacích králů, protože v té době převládaly monolitické říše. To, že někdo zmínil takovéto konfederace, svědčí o tom, že měl přesné znalosti o daném období. Podle knihy „Evidence for Faith“ (str. 157–164) se v dopise nalezeném v Mari zmiňují koalice deseti, patnácti a dvaceti králů. Kromě toho je známo nejméně pět dalších konfederací.
Otázka: Existují v knize Genesis 14:1–17 nějaké mimobiblické důkazy o Sodomě, Gomoře a dalších městech?
Odpověď: Ano. Dříve žádné neexistovaly, dokud archeologové neobjevili eblařské tabulky. Ty zmiňují si-dam-mu (Sodoma) a sa-ba-i-im (Zeboiim). (Julius Africanus [200–245 n. l.] toto místo nazývá Seboim.) I-ma-er je pravděpodobně Gomora.
Otázka: Co znamená výraz „Ašterot-Karnaim“ v Gen 14,5?
A: Existují dvě možnosti.
1. Mohlo by to znamenat Aštartu se dvěma rohy, protože tato bohyně byla v Gezeru a Bet-Šanu zobrazována s dvěma rohy.
2. Pravděpodobněji to znamená město Aštarot, které leží poblíž Karnaimu, aby se odlišilo od jiných měst pojmenovaných po této bohyni.
Otázka: Kdo jsou Horiťané v Gen 14:5-6, 36:20 a Dt 2:12,22?
Odpověď: Horiové pocházeli z území dnešní Arménie. Poprvé jsou zmíněni v době Sargona z Akkadu ve 24. století př. n. l.
Otázka: Jak mohli Abram a jeho spojenci, pouhých 318 mužů, porazit v Genesis 14:14 invazní armádu spojenectví čtyř velkých králů?
Odpověď: Genesis 14:15 naznačuje, že nešlo o otevřenou bitvu. Pravděpodobně se jednalo o noční překvapivý útok jízdních jednotek na nepřipravenou armádu. V poušti bylo málo koní a jen málo lidí na východ od Egypta mělo velbloudy, s výjimkou Abrahama. Bleskový útok jízdních jednotek z pouště by tedy byl zcela neočekávaný. Za druhé, Abraham byl spojen s dalšími třemi náčelníky a jejich podíl na kořisti dokazuje, že se na nájezdu také podíleli. Samozřejmě mohl pomoci i Bůh.
Otázka: Jak se v Gen 14:14 dá Abramův nájezd srovnat s jinými překvapivými útoky v historii?
Odpověď: Armáda se zřejmě stáhla z Danu do Damašku, vzdáleného asi 40 mil (64 km), takže Abramova armáda zvítězila na „bojišti“. Podívejme se na překvapivé útoky, útoky proti početnějším armádám a nakonec se na to podívejme z pohledu nepřátel. Některá z těchto čísel pocházejí z Encyklopedie Britannica.
Nejprve se podíváme na překvapivé útoky.
V bitvě u San Jacinta v roce 1836 provedl Sam Houston se 743 nezkušenými vojáky za denního světla nájezd proti 1 800 mexickým vojákům a zvítězil.
V bitvě u Trentonu překročil Washington v noci řeku Delaware, čímž překvapil hessenské žoldáky a zajal 1 000 z nich.
V Teutoburském lese zabil Germán Arminius v překvapivé bitvě 14 000 ostřílených římských vojáků.
Podívejme se nyní na vítězství navzdory velkému početnímu převaze.
V bitvě u Marathónu v roce 490 př. n. l. porazilo 10 000 Řeků 20 000 Peršanů.
U Cannae v roce 216 př. n. l. porazilo 56 000 Kartaginců (díky efektivnímu nasazení jízdy) 86 000 Římanů.
V bitvě u al-Qadissijatu v letech 636/637 n. l. porazilo 30 000 muslimů 120 000 Peršanů.
U Farsalu v roce 48 př. n. l. porazil Julius Caesar s 20 000 vojáky Pompeia a jeho 45 000 vojáků.
U Dorylaea v roce 1097 porazilo 70 000 křižáků 250 000 muslimů a zabilo jich asi 30 000. (Křižáci měli brnění, ale na druhou stranu i Abramovi vojáci mohli mít brnění, zatímco útočící armáda si své svlékla.)
Alexandr Veliký proti Peršanům, Julius Caesar proti Galům a Helvéťanům, Belisarius, Napoleon a další rovněž porazili početně převyšující síly, byť v mnohem větším měřítku. Nemáme k dispozici počty těchto armád, kromě toho, že Julius Caesar měl při invazi do Británie pouze 10 000 mužů.
Pohled nepřítele: Představte si, že jste elamský voják, vybraný do elitní jednotky, která má vyrazit na vzdálenou misi s cílem potrestat Sodomu. Víte, že hned před vaším stanem se nachází velké množství nepřátel, ale jsou to zajatci; neozbrojení a dobře střežení. Uprostřed noci vás probudí jezdci nového, neznámého nepřítele, kteří se vrhají na vaše spolubojovníky a zabíjejí je. Nejenže to dělají, ale pokud vám odženou zvířata nebo osvobodí a ozbrojí zajatce, jste ztraceni. Uděláte to, co je rozumné, a utečete opačným směrem než útok, abyste se později znovu spojili se svými spolubojovníky.
Samozřejmě, kromě všech těchto faktorů Bůh pravděpodobně pomohl Abramovým vojskům vyvolat paniku a rozprášit nepřítele. Ještě výraznější příklad Boží pomoci při úspěšném překvapivém útoku najdete v bitvě Gedeona s Midianity v knize Soudců 7:6–25.
Otázka: Co je zajímavého na struktuře textu v Gen 14:17–20?
Odpověď: Genesis 14:17–20 přináší pokušení vítězstvím a setkání se dvěma králi. To je zde prezentováno jako chiasmus, což je běžný hebrejský básnický prostředek.
Král Sodomy 14:17
- Král Salemu se setkal s Abrahamem 14:18
- - Král Salemu požehnal Abrahamovi 14:19–20
Sodomský král nabídl Abrahamovi kořist 14:21
Pro Abrahama by možná bylo snazší odmítnout nabídku krále Sodomy po Melchizedekově požehnání.
Otázka: Jak mohl Melchizedek, pravděpodobně prokletý Kanaánec, v Genesis 14:18–19 požehnat Abrahamovi?
Odpověď: Melchizedek je v Bibli tajemnou postavou. Někteří lidé se domnívali, že Melchizedek byl předinkarnačním zjevením Krista. Jiní tvrdí, že Melchizedek byl zbožný muž (možná Kanaánec, možná ne), který byl prostě předobrazem Krista. I kdyby Melchizedek byl Kanaánec, Bůh není omezen v tom, aby učil a posvěcoval lidi jakékoli národnosti.
Na okraj je třeba poznamenat, že židovská sekta v Kumránu přikládala Melchizedekovi velký význam jako nebeskému vysvoboditeli, který bude hlásat Boží spásu.
Otázka: Jak staré je město Jeruzalém podle Gen 14:18?
Odpověď: Domníváme se, že bylo založeno kolem roku 3000 př. n. l. Rané egyptské kroniky nazývají město „Urusalim“, což naznačuje, že část názvu Jeruzaléma „salem“ sahá přinejmenším stejně daleko do minulosti jako část „Jebus“.
Otázka: Učí Genesis 14:18 o „Melchizedekově kněžství“ lidí, jak to učí mormoni?
Odpověď: Ne. Genesis 14 zmiňuje pouze jednu osobu jménem Melchizedek. Židům 7:23–24 říká, že tento Melchizedek byl předobrazem Ježíše. Nic v Bibli nenaznačuje, že bychom dnes kromě Ježíše potřebovali ještě nějaké další kněze.
Otázka: Co přesně je v 1. Mojžíšově 15 smlouva a v čem byla smlouva mezi Bohem a Abrahamem neobvyklá?
Odpověď: Smlouva je vzájemná dohoda mezi stranami; strany mohou být rovnocenné, jako například v obchodní dohodě, nebo může jít o vztah mezi vrchním králem a podřízeným vazalem. Kromě toho, že se jednalo o smlouvu mezi člověkem a Bohem, byla tato smlouva výjimečná tím, že šlo o jednostranný slib ze strany Boha; Abraham nemusel nic dělat.
Otázka: Uzavřel Bůh smlouvu s Abramem v 15. kapitole Genesis, nebo až v 17. kapitole po narození Izmaela? (Jeden liberální křesťan to uvedl jako důkaz, že knihu Genesis psalo více autorů.)
Odpověď: Platí jak původní smlouva v 15. kapitole Genesis, tak její pozdější potvrzení v 17. kapitole Genesis. Možná o několik desítek let později, v 15. kapitole Genesis, uzavřel Bůh s Abramem formální smlouvu, doprovázenou obětí, a slíbil mu dítě. V Genesis 17:2, po narození Izmaela, Bůh potvrdil svou smlouvu s Abramem a znamením toho byl obřad obřízky. Potvrzení smlouvy bylo v tomto případě nezbytné, protože Bůh musel napravit Abramovo myšlení. Abram se mylně domníval, že sliby smlouvy se naplní skrze Izmaela.
Druhým příkladem potvrzení smlouvy je situace, kdy poté, co Bůh dopustil porážku Izraelitů u Ai, Izraelité potvrdili smlouvu, kterou uzavřeli na hoře Ebal (Jozue 8:30–35).
Někdy by i křesťan, který již uzavřel smlouvu s Bohem, měl mít čas na potvrzení své smlouvy.
Je zajímavé porovnat, že Bůh uzavřel smlouvu s Abrahamem a potvrdil ji těsně před narozením Izáka. Později Bůh slíbil, že pošle Mesiáše, a potvrdil to u Jana Křtitele těsně před začátkem Ježíšova veřejného působení.
Otázka: Co je na jménu Eliezer v 1. Mojžíšově 15:2 neobvyklého?
Odpověď: Možná nic, ale v knize „The Expositor’s Bible Commentary“, svazek 2, str. 131–132 se píše, že „to sotva může být náhoda“, že hodnota písmen jména Eliezer v hebrejštině je 318, což je stejný počet válečníků, jaké měl Abraham v Genesis 14:14.
Otázka: Bylo v Genesis 15:2 běžné určit dědice, který nepocházel z vaší pokrevní linie?
Odpověď: Nevíme, jak běžné to bylo, ale nuzijské tabulky uvádějí, že v Uru si manželský pár mohl adoptovat syna, který by jim pomáhal ve stáří, a na oplátku by se tento syn stal dědicem.
Otázka: Bylo v Genesis 15:10 špatné, že Abraham nerozřízl ptáky na polovinu, jak učí falešný křesťanský učitel reverend Moon v knize „Božský princip“, 5. vydání z roku 1977, str. 269, 507?
Odpověď: Ne. Kněží podle Leviticus 1:17 a 5:9 nikdy neměli ptáky rozřezávat na poloviny.
Otázka: Byli Izraelité v Egyptě 430 let, jak uvádí Genesis 15:13, nebo byli utlačováni 400 let?
Odpověď: Obojí je pravda. Viz diskuse ke Skutkům apoštolů 7:6 o tom, jak Izraelité žili v Egyptě 30 let, než byli zotročeni na 400 let.
Otázka: Jak je možné, že podle Genesis 15:16 byli Izraelité zotročeni pouze po dobu čtyř generací, když podle Genesis 15:13 byli zotročeni po dobu 400 let?
Odpověď: V Genesis 15:13,16 bylo Abrahamovi, který pravděpodobně chápal jednu generaci jako 100 let, řečeno: 400 let, 4 generace. Mojžíš například se dožil 120 let.
Otázka: Stal se v 1. Mojžíšově 15:16 exodus ve čtvrté generaci, nebo v šesté, jak naznačují 1. Paralipomenon 2:1–9 a Matouš 1:3–4?
Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.
1. Vše závisí na tom, jak dlouhou dobu považujete za jednu generaci. Abraham a Sára měli Izáka, když jim bylo 100 a 90 let. Bůh zde mluvil k Abrahamovi.
2. Hypoteticky by v tom nebyla žádná chyba, i kdyby Bible uvedla jakékoli číslo, pokud by stejný úryvek správně definoval, co se rozumí pod pojmem „generace“. Ve skutečnosti jsou „čtyři generace“ v Genesis 15:16 definovány jako otroctví trvající přesně „400 let“ v Genesis 15:13.
Otázka: Proč Bible v Genesis 15:17 a Genesis 19:23 uvádí, že slunce „zapadá“ a „vychází“?
Odpověď: To vám řeknu až po západu slunce. Vážně, stejně jako my používáme běžné idiomy a slang k vyjádření svých myšlenek, i Bible používá hebrejské a řecké idiomy.
Otázka: Co je v Gen 15:18 míněno pod pojmem „řeka Egyptská“?
Odpověď: Pravděpodobně se nejedná o řeku Nil, ale o malý potok zvaný Wadi el-Arish, který se nachází ve východní části Sinajského poloostrova. Může se jednat buď o Wadi el-Arish, nebo o východní rameno řeky Nilu.
Otázka: V Genesis 15:18 Bůh dal Abramovým potomkům celou zemi až k řece Eufrat, proč tedy tuto zemi nedostali?
Odpověď: Království Davida a Šalomouna se skutečně rozprostírala až k Eufratu. Navíc by tuto zemi mohli získat v budoucím tisíciletí.
Otázka: V Genesis 16:1 se píše, že Abraham a Sarai neměli děti. Jak tedy mohl Abraham mít po Izákovi další děti? (Tuto otázku položil muslim.)
Odpověď: Genesis 16:1 ukazuje, že to byla Sára, nikoli Abraham, kdo byl neplodný. Abraham měl další děti (se svou ženou Keturou), ale Sára ne.
Otázka: Spáchal Abraham v Genesis 16:1–4 cizoložství s Hagar? (tuto otázku položil muslim)
Odpověď: Ne, Izmael nebyl plodem cizoložství; nebyl nemanželským dítětem. Při zodpovězení této otázky je třeba zohlednit čtyři body.
Konkubíny byly legální: Polygamie byla ve Starém zákoně povolena a Sára dala Hagar Abrahamovi jako konkubínu. To, co tedy Abraham udělal, bylo „legální“ jak podle toho, co mu Bůh zjevil, tak podle pozdějšího Mojžíšova zákona i podle tehdejšího mezopotámského práva.
Podobné příklady: Navíc to není tak neobvyklé, jak by se mohlo některým moderním čtenářům zdát. Podobné příklady, kdy služebná nahrazovala neplodnou manželku, najdeme v zákonech Chammurabiho zákoníku, na Nuziho tabulkách, Alalakhských tabulkách a Mariho tabulkách. Pokud je však něco běžně praktikováno a zároveň „legální“, neznamená to nutně, že se to Bohu líbí. Genesis 16:4–5 ukazuje, že Sára svého činu brzy litovala.
Hagar byla na své postavení hrdá: Hagar neměla žádné námitky proti tomu, aby se stala Abramovou ženou. Ve skutečnosti se Hagar později posmívala Sárai (Genesis 16:4,5). Ve Starém zákoně bylo sice v pořádku vzít si zajatkyni za manželku, ale nikde nebyl sex mimo manželství ospravedlňován jako něco jiného než zvrácená nemravnost.
Naproti tomu muslimům je dovoleno nutit své zajatce k sexu, i když s nimi nejsou ženatí. Viz Buchárí, sv. 3, kniha 46, kap. 13, č. 717, 718, s. 431–432, s. 432; sv. 9, kniha 93, kap. 18, č. 506, s. 372; Sahíh Muslim 2:3371–3374; Abú Dawúd, sv. 2, č. 2150, 2167 pro další informace.
Závěrem lze říci, že Bůh je svatý, Abraham nebyl cizoložník a křesťané mají vyšší standard svatosti, než jaký měl Mohamed pro své společníky v hadísech.
Otázka: Jaké příklady kompromisů ze strany věřících znáte z Gen 16:1–4 nebo z historie?
Odpověď: Když se Konstantin stal císařem, zdálo se, že na zemi nastal zlatý věk křesťanství.
Abraham dvakrát nazval Sáru svou sestrou (Genesis 12:11–20; 20:1–2)
Achánův krásný babylonský plášť, 200 šekelů stříbra a zlatý klín (Jozue 7:20–23)
Kristus k Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane!“ (Matouš 16:23)
Jidáš za 30 stříbrných. Možná aby donutil i Ježíše jednat. (Matouš 26:14–16)
Ananiáš a Safira prodali pole a tvrdili, že odevzdali všechny peníze. (Skutky 5:1–11)
Demas, protože miloval tento svět (2. Timoteovi 4:10)
Martin Luther a Židé
„Normálnost“ otroctví v Americe. Třetina obyvatel Jihu byli otroci. Prohlášení o osvobození otroků osvobodilo asi 3 miliony otroků.
Část církve v Německu a v pevninské Číně šla ze strachu na kompromis
Misionáři C5: Trojice
V Genesis 25:1 se oženil s Keturou. Její děti, Midianité, byly později trnem v oku Izraelitům. Když Abraham zemřel, pohřbili ho Izák a Izmael, ale ostatní synové se ani neukázali.
Na národní úrovni
Obecně se zdá, že lidé jsou lepší v plnění rozkazů než v kladení otázek, zda by se tyto rozkazy měly plnit.
Domorodí Američané: Porušení smluv se Siouxy, když bylo v roce 1874 objeveno zlato v Black Hills, s kmenem Nez Perce a dalšími.
Porušení smlouvy z Walla Walla z roku 1855 vůči kmeni Nez Perce, která tomuto kmeni přiznávala 7,5 milionu akrů na jejich předkových územích a právo lovit a rybařit na územích postoupených vládě. Později však bylo nalezeno zlato a bílí osadníci nelegálně založili město Lewiston na územích kmene Nez Perce. Válka s Nez Perce, červen–říjen 1877
Nečinnost vůči 1,5 milionu obětí arménské genocidy, která začala 5. června 1915. V roce 1939 Hitler tuto záminku využil k zahájení vyvražďování Židů.
Potraty: Kolik potratů bylo od roku 1970 provedeno v USA? Správná odpověď zní, že to nevíme, protože některé státy údaje nehlásily. Ale v letech 1970 až 2012 jich bylo více než 44 milionů. To je asi 1/5 až ¼ všech těhotenství. V Kanadě to v letech 2007 až 2014 bylo 720 tisíc. V Evropě je to asi 1/3 těhotenství. V Asii je to také vysoké číslo.
Otázka: Jaké ponaučení si můžeme vzít z toho, proč jiní křesťané v Gen 16:1–4 učinili kompromis?
Odpověď: Kompromis často pramení z nějakého motivujícího faktoru. Může to být touha po bezpečí, chamtivost nebo jiné špatné pohnutky. Můžeme však učinit kompromis a znelíbit se Bohu i z dobrých pohnutek, jako je například touha získat více lidí pro naše poselství.
Otázka: Jak vypadá hříšný kompromis v životě křesťana podle Gen 16:1-4?
Odpověď: Kompromisy mohou být jak smrtelné, tak nenápadné. Zatímco žába vhozená do hrnce s vroucí vodou má dost rozumu na to, aby okamžitě vyskočila, žába vhozená do teplé vody, která se postupně přivádí k varu, tam zůstane, dokud se neuvaří k smrti.
Pokušení ke kompromisu jsou jako špína nebo písek, který se dostává do vašeho života, a jsou nevyhnutelná. Ale co s tím pískem uděláte? Necháte ho, aby vás zamořil, nebo z něj uděláte perlu a součást věčného pokladu? Když máte pokušení ke kompromisu, radujte se! Vaše vítězství nad ním je příležitostí potěšit Pána a získat odměnu v nebi.
Otázka: V Gen 16:1–4 není slovo „kompromis“ samo o sobě špatné; někdy je kompromis v pořádku. Jaký je rozdíl mezi dobrým a špatným kompromisem?
Odpověď: Ne všechny snadnější cesty jsou špatné. Kompromis často znamená souhlasit s něčím nebo jednat způsobem, který byste za normálních okolností nechtěli, abyste získali spolupráci někoho jiného. V nemorálních záležitostech, ve vztazích a často i v práci je kompromis dobrá a nezbytná věc. V církvi může být kompromis vhodný v záležitostech, které nejsou ani biblické, ani protibiblické, jako například volba hudebního stylu. Pokud však kompromis výslovně zahrnuje jednání, které se Bohu nelíbí, či popření naší víry, je lepší přijít o vyjednávání, prodej, vztah nebo práci, než jít na kompromis. Kompromis však může implicitně zahrnovat i jednání, které se Bohu nelíbí. Co třeba dobrovolně věnovat svůj čas, peníze nebo dovednosti na pomoc charitativní organizaci, která financuje Planned Parenthood? Planned Parenthood je velká organizace poskytující potraty.
Otázka: Jaké síly v našem dnešním životě, o nichž se píše v Gen 16,1–4, nás vedou k špatným kompromisům?
Odpověď: Existuje mnoho vlivů.
Média: internet, televize, filmy, noviny atd. Kolik z vás vědělo, že Facebook cenzuruje některé konzervativní informace? Pokud používáte AOL, kolik z vás ví, že se AOL snaží zveličovat vše, co je negativní ohledně křesťanství nebo křesťanských pastorů?
Zákony: Kongres nesmí přijímat žádné zákony týkající se zavedení náboženství.
Soudy: Měla by pivovarská společnost mít právo propustit řidiče, pokud mu jeho muslimské náboženské přesvědčení brání v rozvážce alkoholu? Měl by soud v roce 2015 rozhodnout proti křesťanskému páru, který vlastní pekárnu v Oregonu, a přinutit je zaplatit více než 136 000 dolarů, protože odmítli upéct dort na homosexuální svatbu?
Práce: V některých zaměstnáních existuje tlak lhát a chovat se nečestně. Jeden křesťanský manažer, kterého znám, byl svým šéfem vzat do striptýzového klubu. Někdy se konají téměř povinné večírky, kde teče spousta alkoholu, a člověk může pociťovat tlak, aby pil nebo si dal panáka.
Někdy přátelé: V irském Dublinu jsem potkal křesťana, který byl většinu svého života alkoholikem. Jakmile se stal křesťanem, věděl, že by se neměl opíjet, ale bylo pro něj těžké opustit své staré zvyky, protože ho přátelé neustále zvali, aby s nimi šel do hospody. Problém nakonec vyřešil tím, že u sebe nenosil žádné peníze. Když ho přátelé pozvali, řekl, že může jít, ale že budou muset platit oni, protože on u sebe žádné peníze nemá. Po jednom či dvou pokusech ho přestali zvát.
Někdy jde o rodinu: V severní Africe se muslimský teenager stal křesťanem, a tak mu matka nasypala do jídla jed na krysy. Někdy se manželé rozvedou, protože ten druhý se stal křesťanem nebo přestal chodit do své náboženské skupiny. V Utahu Sandra Tannerová řekla, že mluvila s mormonskými muži, kteří přiznali, že vědí, že mormonismus není pravdivý, ale nemohou z něj veřejně vystoupit, protože by se s nimi jejich manželky rozvedly a vzaly si s sebou děti. Osobně znám jeden nenáboženský pár, který se oženil před mnoha lety, a když se manžel stal křesťanem, manželka s ním celý rok neměla intimní vztahy, dokud nepřestal být křesťanem. Nakonec se to vyřešilo, když se i ona stala křesťankou. Někdy je to subtilnější, jako třeba neustálé plánování výletů k jezeru nebo jiných aktivit v neděli ráno.
Otázka: Vzhledem k tomu, že Hagar byla otrokyně (Gen 16:1–8), byl Abrahamův pohlavní styk s ní vynuceným znásilněním, jak to někteří muslimové smí podle svého náboženství činit? (Viz Buchárího hadísy, sv. 3, kniha 46, kap. 13, č. 717, 718, s. 431–432)
Odpověď: Genesis 16:3 uvádí, že se Hagar stala Abramovou ženou, a zjevně proti tomu neměla námitky. Ve skutečnosti byla Hagar na své těhotenství hrdá a posmívala se Sárai (Genesis 16:4,5). Ve Starém zákoně bylo sice v pořádku vzít si zajatkyni za manželku, ale nikde nebyl sex mimo manželství ospravedlňován jako něco jiného než zvrácená nemravnost.
Otázka: Odkazuje skutečnost, že Hagar je matkou Izmaela, v Genesis 16:3; 17:20; 21:13 na Mohameda?
Odpověď: V Bibli se zmiňuje Hagar, Abrahamova konkubína, a její syn Izmael. Existuje však určitá nejistota ohledně toho, zda ‚Adnan (Mohamedův předek) pochází z Izmaelova rodu. Známý raně muslimský historik al-Tabari ve svazku 6 na str. 37 uvádí: „Genealogové se neshodují ohledně původu našeho proroka Mohameda až po Ma’adda ibn ‘Adnana, … neshodují se však ohledně toho, co následuje poté.“ Nakonec se však jedná o falešnou stopu, protože skutečnost, že se Izmael v Bibli vyskytuje, neznamená, že Mohamed pochází od Boha.
Otázka: Co přesně znamená Boží jméno El Šaddai v Gen 17:1; 28:3; 35:11; 43:14; 48:3; Ex 6:3?
Odpověď: El-Šaddai je Boží jméno, které doslovně znamená El „Bůh“ Šaddai „Všemohoucí“, jak uvádějí Ungerův biblický slovník (str. 1000–1001), Nový biblický slovník NIV (str. 309–310) a Wycliffeův biblický slovník (str. 695). Toto jméno bylo jedním z hlavních Božích jmen, která znali Abraham, Izák a Jákob. I kdyby se naučili Boží „osobní“ jméno Jahve, Bůh sám se jim jako Jahve nezjevil, jak to učinil Mojžíšovi podle 2. knihy Mojžíšovy 6:2,3.
Jména pro Boha se vztahují i na Ježíše jako na člena Nejsvětější Trojice, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se El Šaddai vztahovalo na Ježíše více než na Otce nebo Ducha Svatého.
Hebrejské slovo el se používalo velmi podobně, jako dnes používáme anglické slovo „God/god“. Jediného a Všemohoucího Stvořitele označujeme jako Boha, modlu označujeme jako „boha“ atd. Slovo Šaddai (Všemohoucí) bez el se používá v Genesis 49:25; v Číslech 24:4,16; v knize Rút 1:20,21; 31krát v knize Jób 5:17–40:2; a v Žalmech 68:14; 91:1.
Někteří liberální kritici tvrdí, že El-Šaddai je odvozeno od pohanského výrazu pro „boha hory“, ale neexistuje žádný důkaz, že by to Bible tak mínila.
El Šaddai se v knize Genesis používá ve vztahu k Abrahamovi v 17:1; k Jákobovi v 28:3; 35:11; 43:14; 48:3; a k Mojžíšovi v knize Exodus 6:3.
Podobná jména pro Boha jsou El Elyon, „Bůh Nejvyšší“, používaný Melchizedekem (Genesis 14:18; Čísla 24:16; Deuteronomium 32:8; 2. Samuelova 22:14; Žalm 9:2; Izaiáš 14:14; Pláč 3:35,38), El Hai („Živý Bůh“) v Jozue 3:10 nebo prostě El („Bůh“) na mnoha místech.
Otázka: Co znamená v Genesis 17:3, že Bůh je Všemohoucí? Bůh se možná rozhodne některé věci neudělat, ale jaké jsou čtyři věci, které Bůh udělat nemůže?
Odpověď: Kdyby Bůh chtěl, mohl z nás všech stvořit pouhé roboty. Bůh však chtěl stvořit bytosti, které mají svobodnou vůli a mohou se rozhodnout, zda Ho budou milovat, či nikoli. To znamená, že lidé jako Jozue se mohli rozhodnout „sloužit Hospodinu“ (Jozue 24:15). Lidé jako farizeové mohli odmítnout Boží záměr pro svůj život, protože „odmítli Boží záměr pro svůj život“ (Lukáš 7:30). Někteří se mohli „upnout k bezcenným modlám“ a „opustit Jeho milující oddanost“ (Jonáš 2:8).
Zde jsou čtyři věci, které Všemohoucí Bůh nemůže udělat.
Lhát (Židům 6:18)
Nechat se pokoušet zlem (Jakub 1:13)
Zříci se/popřít sám sebe (2. Timoteovi 2:13)
Přísahat na někoho většího než je On sám (Židům 6:13)
Otázka: Jaký význam má v Genesis 17:5 změna jména z Abrama na Abrahama?
Odpověď: Původ jména Abram je nejistý. Jedná se o západosemitské jméno, které pravděpodobně znamená „otec je vyvýšen“ nebo „vyvýšený otec“. Jméno „Abraham“ znamená „otec zástupů“ nebo „otec mnohých“.
To by se dalo považovat za „vtip, který se stal skutečností“. Zatímco Abram znamená „otec“ – což je ironické jméno pro muže bezdětného –, jméno Abraham je opravdu třešničkou na dortu, neboť znamená „otec mnohých“. Jak uvádí kniha 735 Baffling Bible Questions Answered na str. 39: „Téměř slyšíme to chichotání, když bezdětný Abram oznámil svým četným pastýřům a jejich rodinám, že se od nynějška bude jmenovat Abraham.“ Mít děti bylo ve starověké společnosti obzvláště důležité, a přesto je zřejmé, jak snadno se dalo vysmívat bezdětnému Abrahamovi kvůli jeho víře v Boha. Bůh však svůj slib splnil a Abraham v nebi se mohl usmívat nad tím vtipem, který Bůh sehrál, aby splnil Abrahamovo upřímné přání.
Otázka: Jak vážně podle vás Bůh bere to, jak se jmenujeme a jak nazýváme ostatní lidi (Gen 17:5)?
Odpověď: Troufám si tvrdit, že Bůh bere jména, která si dáváme sami nebo která dáváme druhým, vážněji než většina lidí.
Genesis 35:10 – Jákob dostal nové jméno: Izrael.
V Izaiášovi 62:2 Bůh slibuje svému lidu nové jméno.
Lukáš 1:13, 60–63. Bůh opravdu chtěl, aby se Jan Křtitel jmenoval Jan.
Lukáš 1:31 – Anděl řekl Marii, aby pojmenovala své dítě Ježíš. Jméno Ježíš/Jóšua bylo zmíněno již v Zachariášovi 3:8–9.
Matouš 5:22 – nazývání lidí prázdnými hlavami, tupci nebo hlupáky
Matouš 12:35–37: Budeme souzeni za každé prázdné slovo, které vyslovíme
Zjevení 3:12 – členům církve ve Filadelfii bude dáno nové jméno.
Otázka: V Gen 17:5 je křesťanská píseň s textem „Řekni mi ještě jednou, kým jsem v Tobě“. Proč potřebujeme připomínky toho, kým jsme?
Odpověď: Není to proto, že bychom úplně ztratili představu o tom, kým jsme. Spíše se může stát, že naše primární identita – jako Božího dítěte – může být zastíněna všemi těmi sekundárními věcmi, kterými jsme. Můžeme být manželem či manželkou, rodičem, dítětem, přítelem, spolupracovníkem, nakupujícím, fanouškem a tisíci dalšími věcmi. To nemusí být nutně špatné. Ale jako věřící jsme především Božím dítětem. Je důležité na to nezapomínat, rozpoznat věci, které nás k tomu vedou, a zmírnit jejich vliv.
Otázka: Proč v Gen 17,12 Bůh nařídil obřízku právě osmého dne?
Odpověď: Písmo to neuvádí. Novorozenci však nemají krev, která sráží tak dobře jako u dospělých. Poté, co se nakrmí a přijmou vitamín K, mají v krvi více protrombinu, který se podílí na srážení. U kojenců, kterým není podán vitamín K, dosahuje hladina protrombinu vrcholu právě osmého dne. Byl to tedy ideální den pro provedení obřízky.
Na okraj je třeba poznamenat, že Wycliffe Bible Dictionary na str. 354 uvádí, že Egypťané praktikovali mužskou obřízku; jeden obrázek ukazuje, jak je prováděna u 13letého chlapce. Uvádí se tam, že obřízku zřejmě praktikovala většina semitských národů. Později prováděli obřízku také Etiopané. Arabové, kteří odvozují svůj původ od Izmaela, také prováděli obřízku před příchodem islámu. Obřízku neprováděli Filištíni, Babylóňané, Asyřané a později ani Edomité.
Otázka: Které další národy prováděly obřízku, jak je uvedeno v Gen 17:12?
Odpověď: Řecký historik Hérodotos ve své knize „Dějiny“, 2. kniha, kap. 104, str. 69, uvádí, že obřízku praktikovali pouze Egypťané, Etiopané a Kolchijci. Tvrdí, že Kolchijci emigrovali z Egypta. Uvádí také, že ji praktikovali někteří Féničané a Syřané, kteří tvrdili, že se ji naučili od Egypťanů.
Raný spisovatel Bardesan/Bardesanes (154–224–232 n. l.) uvádí, že obyvatelé římské provincie Arábie praktikovali obřízku, ale Římané je k tomu donutili přestat, když tuto provincii dobyli. Toto je uvedeno v knize „Zákony různých zemí“ na str. 730. Po pádu Jeruzaléma v roce 70 n. l. nechal římský císař Hadrián v roce 130 n. l. na tomto místě postavit chrám zasvěcený Jupiterovi a zároveň Židům zakázal praktikovat obřízku.
Otázka: Smáli se Abraham a Sára v Gen 17:17 a Gen 18:12 z nedůvěry, nebo se Sára smála radostí v Gen 21:6?
Odpověď: Oba verše se vzájemně doplňují. Abraham a Sára se smáli z nedůvěry ještě předtím, než byl Izák počat. Někdy, když člověk něco opravdu chce a někdo mu to nabídne, je lidská přirozenost taková, že tomu nevěří a smíchem to bagatelizuje, aby se ochránil před zklamáním.
Sára se však znovu zasmála radostí, když se narodil Izák.
Otázka: Proč v Gen 17:17 a Gen 18:12–15 Bůh pokáral Sáru za smích a ne Abrahama?
A: Smích z překvapení, když se o něčem dozvíte poprvé, se liší od smíchu ze skepse v následujících okamžicích, poté, co vám to již bylo řečeno. Hebrejské slovo pro smích, sahaq, znamená obojí.
Otázka: Bylo Abramovo dítě zaslíbení pojmenováno Izák zde, v Gen 17:19, nebo až v Gen 21:3?
Odpověď: Ještě před Izákovým narozením Bůh v Genesis 17:19 řekl, že se má jmenovat Izák. Tento verš však neuvádí, zda mu tak skutečně dali jméno. Po Izákově narození nám Genesis 21:3 sděluje, že mu skutečně dali jméno Izák. Je to podobné jako když anděl Gabriel řekl Marii, aby pojmenovala svého syna Ježíš, a po jeho narození se řídili tím, co anděl řekl.
Otázka: Proč Abraham v Genesis 17:27 obřezal všechny muže narozené v jeho domě, ať už otroky, nebo svobodné?
Odpověď: Abrahamovi nešlo jen o to, aby jeho vlastní potomci byli součástí Boží smluvní rodiny na zemi, ale aby jí byli všichni v jeho domácnosti. To by znamenalo, že i jejich potomci budou součástí Božího smluvního lidu.
Žid Filón (15/20 př. n. l. – 50 n. l.) uvedl v podstatě stejnou odpověď ve svém díle Otázky a odpovědi k Genesis, III (62), str. 863.
Otázka: Myslíte si, že v Gen 18:1–10 byl Abraham pohostinný proto, že poznal, že ho navštívil Bůh, nebo proto, že byl obecně pohostinný?
Odpověď: Nevíme přesně, v jakém okamžiku si Abraham uvědomil, že se nejedná o obyčejné návštěvníky, víme jen, že to bylo před verši 13 a 14. Židům 13:2 by mohlo naznačovat, že si to Abraham zpočátku neuvědomil. Obecně máme být pohostinní, jak říká 1. Petr 4:9.
Otázka: Jaká rizika by pro Abrahama v souvislosti s Gen 18:1-10 vyplývala z toho, že byl pohostinný?
Odpověď: Abraham byl nesmírně bohatý, takže by možná bylo bezpečnější nedovolit cizincům, aby případně vyzvěděli informace o jeho táboře, o počtu stráží a umístění cenností. Zpočátku by možná bylo bezpečnější, kdyby s nimi promluvil některý z Abrahamových služebníků, než riskovat přepadení. A nakonec by možná bylo bezpečnější jít k nim, než aby oni přišli k němu. Abraham však zjevně na nic z toho nemyslel. Abraham byl pohostinný muž.
Římanům 12:13, Židům 13:2, 1. Petr 4:9 a 1. Timoteovi 5:10 nám však přikazují být pohostinní k cizincům. Nejbezpečnější by možná bylo nebýt nikdy pohostinní, ale v takovém případě si musíme vybrat mezi tím, co se jeví jako nejbezpečnější, a poslušností Božích přikázání.
Otázka: Co byly v 18. kapitole knihy Genesis christofanie a teofanie ve Starém zákoně?
Odpověď: Kristofanie je termín popisující zjevení Krista na zemi předtím, než se narodil z Marie. Teofanie je zjevení Boha, ať už jde o Otce, Syna, Ducha svatého nebo Trojici. Jelikož se názory na rozlišení mezi kristofanií a teofanií liší a někdy není jasné, zda je anděl zjevením Krista, nebo pouze andělem, uvádíme zde seznam možných teofanií ve Starém zákoně.
V rajské zahradě před pádem. (Genesis 1:29–3:24)
Možná Melchizedek (Genesis 14:18–20)
Rozhovor s Hagar, která viděla anděla (Genesis 16:8–14)
Tři návštěvníci u Abrahama (Genesis 18:1–33)
Zjevení Boha Abramovi (Genesis 17:1–2)
Pravděpodobně ne Jákobův žebřík, protože to byl pouze sen (Genesis 28:12-15)
Pravděpodobně ne Jákobův zápas s andělem (Genesis 32:30)
Zjevení Boha Jákobovi v Bet-elu (Genesis 35:9-15)
Mojžíš a hořící keř (Exodus 3:2–22)
Hustý oblak (Exodus 19:9)
Na hoře Sinaj (Exodus 19:11-12; 24:9,10)
Mojžíš vidí Boží záda (Exodus 33:19-20)
Jozue a velitel Hospodinova vojska (Jozue 5:13–15)
Gedeon vidí anděla (Soudců 6:11–24)
Anděl se zjevil Samsonově matce (Soudců 13:3–5)
Oblak nad archou smlouvy (1. Královská 8:11–13)
Eliáš ve skalní rozsedlině (1. Královská 19:9–18)
Odchod z chrámu (Ezechiel 10:3–18) a Izaiáš 6 se pravděpodobně nepočítají, protože se jednalo o vidění.
Klíčovým bodem je, že v některých z těchto případů, jako například u Jozueho a velitele, si člověk zpočátku neuvědomil, že se jedná o Boha.
Otázka: Genesis 18 a 19 mají dvě odlišné části: 18:1–19 a 18:20–19:33. Jaké jsou dvě věci, které tyto dvě části spojují a zároveň je odlišují?
Odpověď: Jsou to dvě návštěvy; v první z nich si zbožný manželský pár přál mít dítě, ale nemohl. Ve druhé chtěli lidé spáchat homosexuální znásilnění. V první z nich Abraham prokázal velkou pohostinnost; ve druhé byli obyvatelé města vražedně nehostinní a Lot byl pohostinný podivným, zoufalým způsobem.
Otázka: Vzhledem k tomu, že se Abraham v Gen 18,2 poklonil před králi, podporuje to katolický a pravoslavný zvyk klanět se před obrazy?
A: Ne, uctívání obrazů je v rozporu s Biblí, protože podle druhého přikázání nesmíme mít vyřezané obrazy k uctívání. Nicméně bez ohledu na to, jaký názor má člověk na uctívání obrazů, nelze tento verš použít na ospravedlnění klanění se obrazům. Na rozdíl od obrazů,
1. se Abraham poklonil, aby projevil úctu skutečné osobě.
2. Abraham projevoval úctu pohanskému králi; nešlo o uctívání ani o žádnou formu náboženské pocty.
3. Abraham se k těmto králům nemodlil. Nemodlil se ani k Bohu skrze tyto krále, jak tvrdí pravoslavní, že se modlí k Bohu skrze obrazy.
Jeden čtenář tvrdil, že uctívání se v pravoslavném křesťanství neliší od úcty. To však není pravda, protože východní pravoslavní se modlí k (nebo přesněji skrze) obrazy k Bohu a k různým svatým. Přesto by nevzali svou manželku, dítě, rodiče nebo někoho jiného, koho si váží, nepostavili by je před sebe a nemodlili by se k nim.
Otázka: Kdy bychom se měli podle Gen 18:2 poklonit a kdy bychom se měli pokloně se odmítnout?
Odpověď: Neměli bychom se klanět žádným náboženským obrazům; to zahrnuje hinduistické obrazy, sochy nebo stolní výzdobu během svátku Diwali. Poklonit se někomu na znamení úcty, jak to často dělají Japonci, je v pořádku.
Otázka: V Gen 18:6 je řečeno, že Bůh vlastní dobytek na tisíci kopcích, a kdyby Bůh měl nějak hlad, nemusel by to nikomu říkat (Žalm 50:10–12). Kdyby Bůh chtěl něco jíst, rozhodně by nepotřeboval, aby Sára a Abraham zkoušeli své kuchařské a číšnické dovednosti. Proč si myslíte, že se Bůh „snížil“ k tomu, aby mu sloužili?
Odpověď: Bůh s nimi chtěl navázat kontakt. Je to podobné jako když otec a jeho osmiletý syn společně staví plot. Potřebuje otec toho chlapce? Nemohl by to otec zvládnout rychleji, aniž by tam ten chlapec vůbec byl? Nevypadal by ten plot lépe bez „příspěvku“ toho malého chlapce? Tyto otázky míjí podstatu věci; jde o to, aby otec a syn něco společně postavili jako tým. Otec to chápe. Někdy si to dítě uvědomí, jindy ne.
Samozřejmě, jako lidem se nám věci ne vždy daří podle plánu. Jednou, když byla jedna z mých dcer ve čtvrté třídě, řekla mi, že by se mnou chtěla společně vytvořit výtvarný projekt. Přišlo mi to jako skvělý nápad, a tak jsme podle jejího přání společně vyrobili „sovu“ z papírového sáčku. Myslel jsem si, že výsledek vypadá dobře, ale když jsme skončili, rozplakala se a zeptala se, proč se nemohla narodit té paní přes ulici, která byla učitelkou výtvarné výchovy. Někdy můžeme zkazit ten okamžik i s Bohem, když pláčeme, protože něco nesplnilo naše očekávání nebo nebylo tak působivé, jak bychom si přáli.
Otázka: Co v Gen 18,16–33 způsobilo, že Sodoma a Gomora nebyly jen špatné, ale tak špatné, že je Bůh chtěl zničit?
Odpověď: Nejprve to, co odpovědí není, a poté tři odpovědi, z nichž všechny mohou být významné.
Ačkoli v těchto městech nebylo žádné podstatné svědectví o Bohu, nebylo o Bohu svědectví v mnoha městech, takže to samo o sobě nebyl důvod.
a) Kanaánci obecně praktikovali obětování nemluvňat a náboženskou prostituci. Genesis 18:32 říká, že v městě nebylo ani deset spravedlivých lidí.
b) Obyvatelé Sodomy a Gomory se však také dopouštěli homosexuálních praktik a jejich bující homosexualita byla Bohu odporná.
c) Chtěli homosexuálně znásilnit anděly, kteří se zjevili v podobě mužů. Bůh se však již před příchodem andělů rozhodl město zničit. Jejich obecně nepřátelský postoj vůči návštěvníkům jim však dodal tu drzost, že se je pokusili znásilnit.
Otázka: Jak bylo v Gen 18:16–33 možné přesvědčit Boha, aby nezničil Sodomu a Gomoru? (Kritik Bible Bart Ehrman uvádí, že na to poukázal Marcion ve své knize Lost Christianities, str. 196)
Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.
1. Boha nikdo nepřemluvil, aby Sodomu a Gomoru nezničil; On je skutečně zničil.
2. Bůh nepotřeboval, aby se za ně Abraham přimlouval, stejně jako se z našich modliteb nic nedozvídá.
3. Spíše s námi Bůh komunikuje způsobem, kterému rozumíme. I když se někdy Boží zjevená vůle mění, když se změníme my, ani v tomto případě Genesis 18:16–33 nijak nenaznačuje, že by Bůh v důsledku rozhovoru s Abrahamem změnil to, co zamýšlel učinit. Někdy se Bůh snížil k tomu, aby nám dal vědět, co si myslel a proč.
Otázka: Učí nás Genesis 18:10,14 a Genesis 21:1,2, že Bůh oplodnil Sáru, jak tvrdí kniha „Born Again Skeptic“ na str. 217?
Odpověď: Ne. Ateista přehlédl, že Bůh se nevracel, aby Sáru oplodnil, ale vrátil se až poté, co se syn narodil. Bůh o Sářině synovi řekl pouze tři věci.
1. Bůh je příští rok znovu navštíví, jak říká Genesis 18:10,14.
2. Bůh splní svůj slib, že Sára bude mít syna, jak říká Genesis 21:1.
3. A co je nejdůležitější, syn bude pocházet z Abrahama (Genesis 17:15,17). Přesněji řečeno, syn pocházel z Abrahamova vlastního těla, jak uvádí Genesis 15:4.
Otázka: Proč Abraham v Genesis 18:27 výslovně zdůrazňuje, že je pouze prach a popel?
Odpověď: Abraham, zkušený vyjednavač a diplomat, si uvědomuje, že klade na Boha velmi smělou žádost. Abraham chce nejprve uznat, že před Bohem není nic a nemá žádný nárok na to, aby Boha k něčemu zavázal, než Boha požádá, aby změnil to, co Bůh zjevil.
Otázka: Byl hřích Sodomy a Gomory v 19. kapitole Genesis skutečně nedostatek pohostinnosti, jak říká Ezechiel 16:49?
Odpověď: To je jen část příběhu. Někteří homosexuálové citují Ezechiela 16:49, ale opomíjejí Ezechiela 16:50, kde se píše, že „páchali ohavnosti“. Genesis 19:5–7 zdůrazňuje homosexualitu. Také Juda 7 hovoří o těch, kteří „se oddávali smilstvu a toužili po cizím těle“. Genesis 13:13 ukazuje, že bezbožnost Sodomy existovala již před Lotovým příchodem.
Q: Proč by někdo jako Lot vůbec žil v takovém místě, jak je popsáno v Genesis 19?
Odpověď: Co si Lot myslel? Možná existovaly ekonomické důvody, proč v tom městě zůstat. Možná byl Lot ctěn jako jeden z předních občanů města. Možná přišel o veškerý svůj majetek poté, co králové zajali obyvatele Sodomy.
Na co Lot nemyslel? Nic nenasvědčuje tomu, že by si Lot někdy položil otázku: „Je toto pro mě duchovně dobré prostředí?“ Zřejmě se také nikdy nezeptal: „Je toto dobré prostředí pro mé děti?“
Otázka: Jak se v Genesis 19:1–3 z „tří mužů“ z Genesis 18:2 stali dva andělé/muži v Genesis 19:1 a proč se zdálo, že potřebují přístřeší?
Odpověď: Jednalo se o teofanie, tedy zjevení Boha. Bůh mohl snadno změnit počet těch, kteří se zjevili. Dva cizinci mohli vypadat, že potřebují přístřeší. Zatímco Abraham, kterého Bůh již dříve navštívil, si možná rychle uvědomil, že tito tři nejsou obyčejní muži, Lot možná nebyl schopen poznat, že to nejsou obyčejní muži. To nevíme. Mohli se však jevit jako zcela obyčejní muži. Lot je mohl prostě ignorovat, protože věděl, že náměstí v tom městě bylo docela nebezpečné. Jakmile mu řekli, že jeho pomoc nepotřebují, Lot si mohl pomyslet: „No, snažil jsem se pomoci, ale jestli chtějí být v nebezpečí, je mi to jedno.“ Lot to však neudělal; trval na tom, aby je ochránil před tou nebezpečnou situací.
Kdo chránil koho? Je ironií, že se zpočátku zdálo, že přišli do Lotova domu jen proto, že Lot trval na tom, že je ochrání. Andělům v nebi se možná zdálo legrační sledovat, jak se tento smrtelník rozhodl chránit tyto anděly. Ukázalo se však, že andělé tu noc ochránili Lota a jeho rodinu a nakonec později ochránili před smrtí celou Lotovu rodinu, kromě jeho ženy.
Otázka: Proč Lot v Gen 19:8 nabídl své panenské dcery davu?
Odpověď: Písmo nám neříká, jaké byly Lotovy pohnutky k tomuto zlému činu, ale můžeme si všimnout tří věcí.
1. Lot se nacházel v zoufalé situaci a možná zpanikařil a vzal věci do vlastních rukou.
2. Věděl, že muži ze Sodomy o jeho dcery nemají zájem.
3. Lot žil v Sodomě již dlouhou dobu a pravděpodobně věděl, že tito muži o jeho dcery nemají zájem. Lot se pravděpodobně snažil je zdržet.
Kombinace všech výše uvedených důvodů. Dcery již byly zasnoubeny a pokud by muži jeho dcery zneužili, jak oni, tak i Lot věděli, že klany, k nimž patřili budoucí manželé, by se na těch mužích pomstily. Pokud by klan nezískal spravedlnost či odplatu za zjevnou křivdu, která mu byla způsobena, mohl by působit slabě a ostatní klany by ho nerespektovaly. V pozdějších dobách tedy mohla vražda nebo znásilnění vyvolat klanovou válku, pokud nebyli pachatelé vydáni k potrestání nebo pokud se poškozený klan nedohodl na krvném penězích a vinícký klan je nezaplatil.
Bible zde Lotovo jednání neschvaluje; pouze o něm podává zprávu. Kdyby byla Bible pouhou „propagandou“, dalo by se očekávat, že bude zaznamenávat pouze to pozitivní a nikdy se nebude zmiňovat o ničem negativním. Bible však není propaganda, nýbrž Boží pravé slovo, a upřímně hovoří o životech lidí se všemi jejich nedostatky.
Otázka: V Gen 19:23–26 andělé ochránili nejen Lota, ale i celou jeho rodinu. Pokud tedy byla Lotova žena skutečně chráněna, proč pak zemřela a proměnila se v solný sloup?
Odpověď: Andělé je skutečně všechny ochránili, včetně Lotovy ženy. Lotova žena se však dostala mimo jejich ochranu. Nebo přesněji řečeno, zůstala na místě, když měla jít dál. Někdy, když nám Bůh přikáže jít někam a něco udělat, se nám může zdát mnohem bezpečnější prostě zůstat na místě. Bůh to však ví nejlépe. Druhým příkladem, kdy se zdržení na místě ukázalo jako nebezpečné, byl samotný Abraham. Abraham opustil Ur, pravděpodobně jedno z největších měst na celém Středním východě a možná i na světě, kolem roku 2000 př. n. l. Kolem roku 1950 př. n. l. Elamité zničili celé město jako odvetu za to, že město Ur předtím zničilo elamské hlavní město Súsy. Neuposlechnutí Boha a setrvání v Uru by pro Abrahama znamenalo smrt nebo zotročení. To však Abraham v té době samozřejmě nemohl vědět.
Otázka: Jak přesně byly v Genesis 19:24–26 zničeny Sodoma a Gomora?
Odpověď: Bible jednoduše říká, že Hospodin seslal déšť síry a ohně a že Lotova žena, která se ohlédla, se proměnila v solný sloup. Ačkoli nemáme k dispozici více podrobností, víme, že tato oblast je na povrchu bohatá na dehet (ropu) a asfalt. Představte si bouři, vítr a blesky, které by smolu zapálily. Následný oheň by vyvolal vlastní vítr a celá ta oblast by rozhodně nebyla místem, kde byste chtěli být. Na druhou stranu mohlo jít především o sopečnou erupci, něco jako miniaturní Mount St. Helens ve státě Washington v roce 1980.
Otázka: Vím, zda se v Gen 19:26 od té doby kromě Lotovy ženy stali ještě další lidé „solným sloupem“?
Odpověď: Fyzicky byli lidé a psi okamžitě zabiti a jejich těla se zachovala tím, že byla pokryta popelem v Pompejích, když vybuchla sopka Vesuv. Nepochybně se to stalo i při jiných velkých erupcích.
V přeneseném smyslu byla Lotova žena zatvrzena k necitlivosti svou láskou k životu, který zanechala za sebou. Mnozí od té doby byli rovněž zatvrzeni svou láskou ke světu. Zřejmými příklady jsou drogově závislý, který hledá dávku, či alkoholik, který hledá skleničku – ti si ve skutečnosti neuvědomují prosté radosti života kolem sebe. Hřích obecně, či touha po čemkoli nad Boha, může způsobit, že si méně uvědomujeme dobré věci, které nám Bůh dal. Klement Alexandrijský (psal v letech 193–217/220 n. l.) patřil mezi první, kdo tuto souvislost rozpoznal ve svém díle „Nabídka pohanům“, kap. 10, str. 201.
Otázka: Proč Bible v Gen 19:30–36 učí, že Lot měl pohlavní styk se svými dcerami? Prostě nemohu uvěřit, že to bylo správné.
Odpověď: Dobře, Bible neříká, že to bylo správné. Incest a smilstvo jsou zlo a Bible poctivě zaznamenala, co Lot udělal.
Na Lotovu obranu Irenaeus ve spise „Proti herezím“, kap. 31 (182–188 n. l.), poukazuje na to, že Bible ukazuje, že Lot se toho nedopustil z chtíče, ale že měl po nadměrném pití oslabenou sebeobranu.
Origenes (225–254 n. l.) uvedl, že příběhy, jako je ten o Lotovi a jeho dcerách, jsou v Písmu svatém proto, aby ukázaly touhu biblických autorů po pravdě, kteří nezatajovali ani to, co jim dělalo ostudu. Origenes v díle Proti Celsovi, kniha 4, kap. 45, str. 518
Otázka: Jak je možné, že se podle Gen 20 a Ex 23:31 nacházeli Filištíni v Izraeli již za časů Abrahama, tedy kolem roku 2000 př. n. l.?
Odpověď: Ačkoli k masivnímu stěhování došlo v roce 1200 př. n. l., nejstarší vrstvy města Ašdod byly osídleny již v 17. století př. n. l. (H. F. Vos, Archeologie v biblických zemích). V té době někdo v této úrodné zemi žil a neexistují žádné historické důkazy, které by naznačovaly, že to nebyli Filistínci. Poté, co Egypťané v roce 1190 př. n. l. porazili Filistínce, ti v hojném počtu přišli do Palestiny a dává smysl, že by se stáhli tam, kde již měli města.
Otázka: Proč v Gen 20:3,6 Bůh řekl, že Abimelech je mrtvý muž, a přesto Abimelech žil?
Odpověď: Bůh se nemění (Malachiáš 3:6; Jakub 1:17; Židům 13:8). Ezechiel 33:12–20 však ukazuje, že Boží zjevená vůle vůči lidem se může změnit, když se změní oni sami.
Více informací najdete v diskusi k Exodu 33:5–6; Deuteronomiu 20:17; Jeremjášovi 15:6; Jonášovi 3–4; Jonášovi 3:10 a Jonášovi 4:1–2.
Otázka: Co znamená jméno Abimelech v Gen 20:3,8–10, Gen 26:1, Soudců 8:31 a Soudců 9:1?
Odpověď: „Ab“ znamená otec a „melech“ znamená král nebo vládce. Znamená to buď „otec krále“, nebo „otec je král“. Kromě toho, že se jedná o jméno dvou králů z Geraru a Gedeonova syna, Cyril Aldred ve své knize Akhenaten King of Egypt na str. 186 uvádí, že Abimilki byl vládcem Tyru, o kterém se zmiňují Amarnské dopisy (1400–1370 př. n. l.).
Otázka: Proč si Abram v Genesis 20:12 vzal svou nevlastní sestru Sarai?
Odpověď: Incest tehdy nebyl výslovně zakázán. Navíc Abram nemusel být v době sňatku nutně věřící.
Otázka: Měl Abraham v Genesis 21:8–14 pravdu, když poslal Hagar pryč?
Odpověď: Za normálních okolností by bylo špatné, kdyby Abraham poslal Hagar, matku svého dítěte, a jejího dospívajícího syna pryč samotné, bez ochrany a s malým množstvím vody, i když se Hagar v Genesis 21:9 posmívala Sáře. Proto Sářina žádost v Genesis 21:11 Abrahama velmi zarmoutila. V tomto konkrétním případě však Bůh Abrahamovi řekl, aby tak učinil, a že vše bude v pořádku. Bůh sám dal Hagar a Izmaelovi vodu (Genesis 21:17–19) a Bůh byl s Izmaelem, když vyrůstal (Genesis 21:20).
Jen pro zajímavost, Hagar bylo ve skutečnosti semitské jméno. V severní části Egypta žilo mnoho Semitů.
Otázka: V Gen 21:14 – Pokud čtete Starý zákon, je zřejmé, že v Genesis je prvorozeným synem (tj. Božím vyvoleným, dědicem svého otce) ISMAEL a lži, které Židé vložili do Starého zákona, aby ho vydědili (proč? Protože nemohli přijmout někoho zvenčí svého kmene), jasně vyniknou, když napsali, že ISMAEL se svou matkou HAGAR byli navždy vyhnáni z kmene ABRAHAMA? Když však čteme dále v Genesis, zjistíme, že skutečný příběh zní: „ISMAEL zemřel v přítomnosti všech svých bratří“ (rodiny) a dále „IZÁK“ zemřel v přítomnosti všech svých bratří“. Tato biblická tvrzení jasně odhalují další židovskou interpolaci, a to že si museli vymyslet příhodu o trvalém vyhnání HAGAR a ISHMAELA, aby mohli nahradit ISHMAELA, který byl původním „jediným synem ABRAHAMA“ v době, kdy byl ABRAHAM ochoten obětovat cokoli z lásky k Bohu a poslušnosti Jeho vůli; ukazuje to také, že zaslíbení Spasitele lidstva bylo dáno skrze ISMAELA (prvorozeného syna), a nikoli skrze IZÁKA (druhého syna). (Toto řekl jeden muslim)
A: Zaprvé, někteří muslimové si možná neuvědomují, že Korán nespecifikuje, zda synem, který měl být obětován, byl Izmael nebo Izák.
Vaše tvrzení, že Izmael zemřel v přítomnosti „své rodiny“, nedokazuje, že nebyl vyhnán. Jediné, co k tomu Bible uvádí, je Genesis 25:17b, kde se píše: „Potom vydechl naposledy a zemřel, a byl připojen ke svému lidu.“ Jednalo se o běžný eufemismus pro vyjádření toho, že zemřel. Samozřejmě, že jeho děti a příbuzní z manželovy strany mohli být u něj. To však nemůže dokázat, že byl pohřben se svými předky, protože i Abraham byl v Genesis 25:8 „připojen ke svému lidu“, a to neznamená, že byl pohřben v Ur Chaldejském.
Na rozdíl od toho, co naznačuje vaše otázka, nikde se neříká, že měl Abraham obětovat svého prvorozeného syna. Abraham měl naopak obětovat svého jediného syna, protože Izmael již byl poslán pryč a Izák byl jediným dítětem zaslíbení.
Mám však na vás otázku: mohl by se Korán mýlit?
1. Súra 32:23 „Vskutku jsme kdysi dali Mojžíšovi Knihu. Nepochybuj tedy o tom, že k tobě dorazila, a učinili jsme z ní vodítko pro syny Izraele.“ Souhlasíte tedy s tím, že Tóra, tak jak byla původně dána, byla správná a pocházela od pravého Boha?
2. Súra 5:46 „A v jejich [proroků] stopách jsme poslali Ježíše, syna Marie, aby potvrdil Tóru, která přišla před ním; poslali jsme mu Evangelium; v něm bylo vedení a světlo. A potvrzení Tóry, která přišla před ním: vedení a napomenutí pro ty, kdo se bojí Alláha.“ Souhlasíte tedy s tím, že Tóra v Ježíšově době, jak ji on potvrdil, byla pravým slovem Alláha?
3. Svitky od Mrtvého moře obsahují mnoho kopií rukopisů Starého zákona z doby Kristovy i z dřívějších dob. Tři body, v nichž se domníváte, že Bible obsahuje chyby, jsou:
3.1. Izák byl dítětem zaslíbení, smlouvy. Genesis 17:19,21
3.2. Izmael a Hagar byli vyhnáni – Genesis 21:8–19
3.3. Abraham obětující Izáka vs. Izmaela – Genesis 22:1–18
Svitky od Mrtvého moře zmiňují, že Izák je dítě zaslíbení. Filón byl židovský učenec, který žil v egyptské Alexandrii a zemřel v roce 50 n. l. Napsal komentář k Genesis a z jeho komentáře vyplývá, že Genesis byla v jeho době stejná jako ta, kterou máme dnes.
Klement Římský byl raně křesťanský biskup, pravděpodobně ten Klement, o kterém se zmiňuje Pavel, jenž v letech 96–98 n. l. napsal dopis Korinťanům. Zmiňuje, že syn, kterého Abraham nabídl k oběti, byl synem jeho stáří. [Ačkoli slovo „Izák“ přímo neuvádí].
4. Nemůžete křesťanům vyčítat, že posuzují vaše obvinění proti evangeliu jak z Ježíšovy doby, tak z doby Mohameda na základě súry 5:47. Ta říká: „Ať lid evangelia soudí podle toho, co v něm Alláh zjevil...“ Souhlasíte tedy s tím, že by křesťané měli soudit podle evangelia, jehož kopie máme již dlouho před Mohamedovou dobou? Pokud ne, je pak Korán nesprávný?
Súra 5:48 říká: „Tobě (Lidé Knihy) jsme seslali Písmo v pravdě, potvrzující Písmo, které přišlo před ním, a chránící je v bezpečí: rozsuzuj tedy mezi nimi podle toho, co Alláh zjevil, a nenásleduj jejich marné touhy, odklánějící se od pravdy, která k tobě přišla...“. Jste-li muslim, který s těmito slovy nesouhlasí, jak pak Alláh rozlišuje mezi Svými slovy, která věřícím věřícím dovoluje poznat pouze v pozměněné podobě, a Svými slovy, která zůstávají nezměněná?
Většina muslimů věří v hadísy, které jsou autoritativními sbírkami výroků a činů Mohameda, jako v nejvyšší autority po Koránu. Ze šesti hlavních uznávaných sbírek hadísů je nejvýznamnější Bukhárí. Myslel jsem, že by vás mohlo zajímat, co se v ní píše o Hajar [Hagar] a Izmaelovi.
Bukhárí, sv. 4, kniha 55, kap. 9, č. 583, str. 373: „Abraham přivedl ji [Hagar] a jejího syna Izmaela, zatímco ho kojila, na místo u Ka’by pod stromem na místě Zam-zam, na nejvyšším místě v mešitě. V těch dnech v Mekce nikdo nebyl a nebyla tam ani žádná voda. Tak je tam posadil a položil vedle nich kožený vak s datlemi a malý měch s trochou vody a vydal se na cestu domů. Izmaelova matka ho následovala a říkala: ‚Ó Abrahame! Kam jdeš, že nás opouštíš v tomto údolí, kde není nikdo, s kým bychom mohli trávit čas, ani nic, čím bychom se mohli těšit?‘ Opakovala mu to mnohokrát, ale on se na ni neohlédl. Potom se ho zeptala: „Nařídil ti to Alláh?“ On odpověděl: „Ano.“ ... (str. 374, stejný hadís) „Prorok řekl: ‚Toto je původ tradice chození lidí mezi nimi (tj. mezi Safou a Marwou).‘ Když dorazila k Marwě (naposledy), uslyšela hlas, přikázala si mlčet a pozorně naslouchala. ... U studny Zamzam uviděla anděla, jak kopal do země patou (nebo křídlem), až z toho místa vytryskla voda.“ Tvůj názor tedy není v souladu ani s Buchárím, ani s Biblí.
Slavný raný muslimský historik al-Tabari (839–923 n. l.) zkoumal, zda to byl Izmael nebo Izák, kdo byl téměř obětován, a uvedl, že to byl Izák, nikoli Izmael (al-Tabari, sv. 2, str. 68). Věnoval deset stránek diskusi o muslimských autoritách, které tvrdily, že to byl Izák, a o těch, které tvrdily, že to byl Izmael (al-Tabari, sv. 2, s. 82–92), přičemž dospěl k závěru, že to byl Izák.
Domnívám se však, že tato otázka, který z Abrahamových synů byl který, je vedle možnosti odpovědět na otázku z Přísloví 30:4 a násl. jen drobností: „Kdo zvedl všechny končiny země? Jak se jmenuje On a jak se jmenuje Jeho Syn? Jistě to víš.“ (Greenův doslovný překlad)
Otázka: Proč v 22. kapitole knihy Genesis Bůh povzbuzoval Abrahama a Izáka k lidské oběti?
Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit čtyři body.
1. Abraham již prokázal, že miluje Boha více než svůj lid a svou kulturu, ale Bůh Abrahama zkoušel, aby zjistil, zda miluje Boha více než svého vlastního milovaného syna.
2. Desatero přikázání (nezabiješ atd.) bylo dáno až Mojžíšovi na hoře Sinaj.
3. I v tomto ojedinělém případě, kdy Bůh zpočátku přikázal oběť, zabránil jejímu provedení. Nikdo nezemřel.
4. Bůh Otec nepožadoval od Abrahama nic, co by sám neudělal, když za nás obětoval Ježíše.
Jak napsal Chip Ingram (20. 5. 2007): „V určitém okamžiku tě Bůh požádá o tvého Izáka. Boží největší moc poznáš, až se odevzdáš. … Odevzdání se Bohu je to, co dnes v církvi chybí.“
Otázka: Mohl by být v Gen 22:1–18 chlapec, kterého Abraham téměř obětoval, Izmael, a ne Izák, jak tvrdí muslimové? Jak by jinak mohl být Izák Abramovým „jediným synem“?
Odpověď: Byl to Izák, kdo byl téměř obětován, a ne Izmael, a to z nejméně pěti důvodů:
Ani Korán neříká, že to byl Izmael: Genesis 22:2 uvádí, že to byl Izák. Co se týče muslimů, ačkoli muslimský Korán tuto záležitost pojednává v súře 37:99–111, nikde v celém Koránu se neuvádí, zda to byl Izmael nebo Izák.
Jediný chlapec, kterého Abram v té době měl: Izmaelovi bylo 14 let, když se narodil Izák, jak vyplývá z Genesis 17:25 a Genesis 18:10. Hagar a Izmael byli posláni pryč na jiné místo v den, kdy byl Izák odstavován, jak uvádí Genesis 21:8–10. Abraham byl „dlouho“ poté podroben zkoušce (Genesis 21:34) a na oltáři ležel „chlapec“ (Genesis 22:12).
Jediný syn v Božích očích: Bůh v Genesis 21:12 prohlásil, že Abrahamovo potomstvo bude počítáno skrze Izáka, a nikoli skrze Izmaela. Abraham neměl Izmaela u sebe, protože Izmael a jeho matka byli „vyhnáni“ tím, že byli posláni pryč, jak uvádí Genesis 21:10–12.
Jediný dědic na tomto světě: Izák byl jediným dědicem a „jediný syn“ také znamená „milovaný syn“. Ačkoli tehdejší kultura připouštěla brát si konkubíny za účelem plození potomků, dědictví a právo prvorozeného připadalo synům z manželství s vlastními manželkami, nikoli synům konkubín.
Jediný syn zaslíbení: Genesis 21:12 říká: „Skrze Izáka bude tvé potomstvo počítáno.“ Abraham měl i další syny, ale ti se narodili až později.
Otázka: Jak mohl být Izák v Genesis 22:2 Abramovým „jediným synem“?
Odpověď: Ačkoli se Izmael narodil jako první, v té době již byl vyhnán a Izák byl jediným synem, kterého měl Abram stále u sebe. Izák byl jediným dědicem a výraz „jediný syn“ může také znamenat „milovaný syn“. Genesis 21:12 říká: „Skrze Izáka bude počítáno tvé potomstvo.“ Abraham měl i další syny, ale ti se narodili až později. Ačkoli tehdejší kultura připouštěla brát si konkubíny za účelem plození potomků, dědictví a právo prvorozeného připadalo synům z manželství s vlastními manželkami, nikoli synům konkubín.
Otázka: V Genesis 22:2 – vede Duch Svatý někdy lidi k tomu, aby neuposlechli to, co bylo zjeveno v Bibli?
Odpověď: Ne. V odpovědi je třeba zohlednit tři body.
1. Bůh samozřejmě nevedl Abrahama k tomu, aby činil cokoli proti zjevenému Písmu, protože v Abrahamově době ještě nebylo žádné Písmo zapsáno.
2. Od té doby, co bylo Písmo zjeveno, Bůh nikomu neříká, aby činil věci v rozporu s Jeho zjevenými přikázáními. I když Duch Svatý vyvedl Ježíše na poušť, kde byl Ježíš pokoušen satanem, Duch Svatý Ježíše nepokoušel ani mu neříkal, aby udělal něco špatného.
3. Bůh si nepřeje, aby kdokoli konal věci v rozporu s Jeho přáním. I když Bůh přikázal Abrahamovi, aby vzal Izáka jako oběť, nedovolil mu, aby Izáka skutečně zabil.
Bůh tedy mohl Abrahamovi tehdy něco takového říci, protože Mojžíšův zákon ještě nebyl sepsán. Ale tehdy stejně jako dnes Bůh nikdy nechce, aby někdo obětoval člověka.
Otázka: V Gen 22:12, když Bůh řekl: „Nyní vím, že se bojíš Boha“, nevěděl snad Bůh, co Abram udělá?
Odpověď: Samozřejmě, že Bůh to věděl, ale tento výraz znamená, že právě v tomto okamžiku Abraham dokázal, co je schopen udělat.
Izák byl pro Abrahama tím nejdůležitějším, co v životě měl. Byl však Izák důležitější než Bůh? Abraham ukázal, že Bůh je v jeho životě na prvním místě. Jakub 1 říká, že zkoušení naší víry přináší vytrvalost. I když bychom možná chtěli víru, která nikdy nepodstupuje rizika, není to ta víra, kterou Bůh rozvíjel v Abrahamovi ani v jiných. Abraham neměl na výběr, jaká bude zkouška jeho víry, za jakých okolností ani kdy k ní dojde, a my obvykle také ne.
Otázka: Jak je možné, že se v Genesis 23 a Exodu 3:8 objevují Chetité v Palestině?
Odpověď: Chetité byli národ s rozsáhlým územím a jedna z jejich kolonií se usadila v palestinských horách. Indoevropští Chetité vyplenili Babylon v roce 1590 př. n. l. Jiní se domnívají, že se zde jedná o Hatti, neindoevropský národ, který byl podmaněn před rokem 2000 př. n. l. Slova „Hatti“ a „Hitti“ se v hebrejštině píší stejně.
Otázka: Proč se v Gen 23:2 uvádí, že Kiriat-Arba se také nazývá Hebron?
Odpověď: Existují dva možné, vzájemně se doplňující důvody, proč je zde Hebron zmíněn.
Nezapomeňte, že zatímco Abraham žil kolem roku 2000 př. n. l., Kniha Genesis byla napsána v době Mojžíše, v letech 1447–1407 př. n. l., takže toto město mohlo být v Mojžíšově době Izraelity a/nebo Kanaánci nazýváno Hebronem. Izraelští zvědové znali geografii Kanaánu a možná tento název pro město v Mojžíšově době používali.
Ať už je to jakkoli, Izraelité krátce po dobytí pod vedením Jozue nazývali město pouze Hebron, nikoli Kiriat-Arba. Tato jednoduchá vysvětlující poznámka, že Kiriat-Arba je nyní Hebron, mohla být přidána krátce poté.
Otázka: V Gen 23:2 je vyjednávání obvykle proces vzájemných ústupků. Například prodávající řekne 300 dolarů. Kupující řekne 100 dolarů. Prodávající řekne 250 dolarů; kupující řekne 150 dolarů. Možná se dohodnou na 200 dolarech. V čem je toto opačné než běžné vyjednávání?
Proč Abraham řekl: „Jsem mezi vámi cizinec a přistěhovalec“?
Gen 23:5–6 Chetité: Jsi mezi námi knížetem. Pohřbi svého mrtvého v kterékoli z našich hrobek zdarma.
Gen 23:7-9 Abraham se klaní: „Prosím, přimluv se u Efrona, ať mi prodá jeskyni na svém pozemku.“
Gen 23:10-11 Efron: Jeskyně je tvoje zdarma.
Gen 23:12-13 Abraham se klaní: Chci za tu jeskyni zaplatit. Jaká je tržní hodnota toho pozemku?
Gen 23:14-15 Efron: Je to 400 šekelů.
Gen 23:16 Abraham se nehádal ani nevyjednával, ale prostě souhlasil, že zaplatí 400 šekelů.
Šekel byl v té době jednotkou hmotnosti a teprve později se stal měnovou jednotkou.
V knize Jozue 7:21 ukradl Achán 200 šekelů stříbra. V Abrahamově době měl mužský otrok hodnotu asi 20 šekelů. O několik století dříve měl otrok hodnotu 10 až 15 šekelů. V době Mojžíše, asi o 500 let později, měl otrok hodnotu 30 šekelů. Cena pole tedy odpovídala ceně asi deseti otroků.
Odpověď zní, že ačkoli byl Abraham bohatý, tato malá částka peněz mu byla lhostejná. Víc mu záleželo na tom, aby viděli, že za pole zaplatil tržní cenu, a byli tak více nakloněni nechat hrob na pokoji. Někdy je výhodnější nevyužívat svou převahu na maximum, ale něco přenechat druhé straně, abyste si získali její přízeň, zvláště když tam nemůžete být, abyste zajistili, že dodrží svou část dohody.
Otázka: Jak se Abraham v Gen 23:2–3 choval laskavě k Chetitům, i když plakal nad Sárou?
Odpověď: Abraham je ve svém projevu uctil. Z finančního hlediska se nejen nesnažil vyjednat nejnižší cenu, ale nechal iniciativu na nich a nechal je stanovit cenu. Někdy je dobré nechat iniciativu i našim malým dětem.
V Lukášovi 14,9–11 Ježíš řekl, že na hostině je třeba zaujmout nižší místo. Když pořádáte hostinu, pozvěte chudé, mrzáky a další, kteří vám to nemohou oplatit.
Otázka: V Genesis 23:3–20 byl Abraham v obchodních záležitostech velmi úspěšný. Ale v tomto případě, pokud chtěl získat pozemek zdarma nebo za velmi nízkou cenu, nezdál se být dobrým vyjednavačem. – Nebo snad byl?
Odpověď: Je dobré si zapamatovat jedno rčení: „Sleduj svůj cíl“. Někdy dobrý obchodník ví, že nejnižší cena není jediným cílem. Kdo by se staral o ten pozemek a hrob, když by Abraham a jeho rodina byli pryč? Bylo by dobré nevyjednávat příliš tvrdě, aby nezůstaly špatné pocity, ale spíše zanechat dobrou vůli. Vždy chtěl, aby na něj Chetité měli dobré vzpomínky, aby po jeho smrti hrob neznesvětili ani nepoužili k jinému účelu. V Genesis 25:9–10 byl Abraham pohřben ve stejné jeskyni vedle Sáry, stejně jako Jákob v Genesis 50:12–13. V Genesis 50:25 Josef nechtěl být pohřben v Egyptě.
Otázka: Proč v Genesis 23:5 považovali Chetité Abrahama za mocného knížete mezi sebou?
Odpověď: Abraham byl velmi bohatý. Abraham si s nimi zřejmě také vybudoval úzké vztahy a oni ho považovali nejen za přítele, ale také za jednoho z nich.
Otázka: Opravdu existovali Chetité, o nichž se píše v Genesis 23:7?
Odpověď: Moderní archeologové objevili Chetity již v roce 1892. Někteří učenci však o jejich existenci pochybovali ještě o deset let později (1902, E.A.W. Budge). Dnes jsou o Chetitech napsány celé knihy.
Otázka: Proč musel Abraham v Gen 23:15–16 odvážit stříbro?
Odpověď: Šekel byl původně jednotkou hmotnosti a teprve později se stal také měnovou jednotkou. Abraham musel stříbro „odvážit“, protože mince se podle knihy *Can Archaeology Prove the Old Testament?* (str. 27) začaly používat až kolem roku 800 př. n. l. Stejně tak Achán ukradl zlato a stříbro o „váze“ 50 a 200 šekelů. První známé mince pocházejí z Lýdie z doby kolem roku 700 př. n. l. Kniha také uvádí, že latinské slovo pecunia (z něhož v angličtině pochází slovo pecuniary, znamenající peněžní) pochází z latinského slova pecus, což je slovo pro dobytek.
Otázka: Jak se v našich jednáních vyvarovat toho, abychom byli „šetrní na haléři a marnotratní na libře“, jak je uvedeno v Gen 23:15–16?
Odpověď: V anglické měně je „pence“ nebo „penny“ ekvivalentem amerického „penny“. „Libra“ má hodnotu o něco vyšší než americký dolar, ačkoli donedávna to bylo téměř 2 dolary.
Jedním z příkladů, kdy se to nepodařilo, byla společnost, pro kterou jsem před několika lety pracoval. Rozhodli se zavést „defenzivní benefity“. Tento pojem znamenal, že pokud jste byli ženatí a váš manžel či manželka měli narozeniny v měsíci a dni, které v roce předcházely vašim, přestali by poskytovat benefity vašemu manželovi či manželce a dětem, ale pouze vám. Během schůzky zaměstnanců, kde to zástupkyně personálního oddělení bez nadšení vysvětlovala, jsem položil otázku. Kolik peněz podle odhadů to společnosti ušetří? Odpověděla, že to bude velká úspora, asi 50 000 dolarů ročně. Myslím, že nikoho nenapadlo, že i kdyby kvůli tomu odešli ze společnosti jen tři nebo čtyři lidé ročně a na jejich nahrazení by se museli obrátit na personální agentury, už jen to by stálo více než 50 000 dolarů.
Otázka: Jak máme podle Gen 23:15–16 projevovat milost ve svých vztazích?
Odpověď: Můžeme být ochotni rychle odpouštět, ale nesmíme dovolit, aby nás lidé přehlíželi. Milujme je, a to nejen sentimentálně, ale projevujme to také péčí a činy.
Otázka: Proč v Gen 24:1; 25:8 Bůh dopouští, aby některé z Jeho dětí trpěly stářím?
Odpověď: V nebi netrpíme stářím a věčná blaženost v nebi způsobí, že se nám náš krátký čas strastí na zemi bude zdát nepatrný. Odpověď najdete v diskusi k Jozue 13:1.
Otázka: Proč v Gen 24:4 Abraham trval na tom, aby si vzal ženu ze svého vlastního lidu?
Odpověď: Kanaánci považovali za správné a nábožensky správné obětovat své malé děti v ohni a provozovat náboženskou prostituci. Chetité byli jiní. Byli to Indoevropané, kolonie Chetitské říše v Anatolii (dnešní Turecko). Není tak zřejmé, proč Abraham nechtěl snachu z řad Chetitů, kromě toho, že ani oni nevěřili v jediného pravého Boha.
Otázka: Co bylo v Gen 24:5–8 tak špatného na tom, že se Izák vrátil do Aramu [Sýrie], aby tam žil?
Odpověď: Pak by všechno, co se týká Božího slibu Abrahamovi, aby opustil svůj lid a odešel do zaslíbené země, bylo k ničemu, protože by Abrahamovi potomci tento slib opustili.
Otázka: Co by bylo špatného na tom, kdyby se Izák vrátil do Aramu (viz Gen 24:5–8) jen na návštěvu a aby si vybral manželku?
Odpověď: Vzhledem k jeho příbuzenským vazbám a bohatství by jeho příbuzní pravděpodobně chtěli, aby Izák zůstal, stejně jako Lában nechal Jákoba zůstat čtrnáct let. Abraham by pravděpodobně nechtěl riskovat, že by Izáka nalákali, aby se vrátil a trvale se usadil tam, kde by byla jeho manželka.
Otázka: Jaký byl v Genesis 24:15 vztah mezi Izákem a Rebekou?
Odpověď: Rebeka byla dcerou Abrahamova synovce, což z ní dělalo dceru Izákovy sestřenice.
Izák a Rebeka nemohli porušit Leviticus 18, protože ten ještě nebyl napsán. Ukazuje se však, že jejich manželství bylo i tak v souladu s budoucími pravidly uvedenými v Leviticus.
Otázka: Byla Ketura v Genesis 25:1 manželkou nebo konkubínou?
Odpověď: Konkubína je považována za druh manželky. Genesis 25:1 může znamenat buď manželku, nebo konkubínu.
Otázka: Co se stalo s Keturovými syny, které měla s Abrahamem (Genesis 25:2)?
Odpověď: Abraham a Ketura měli šest známých synů.
Zimran je pravděpodobně předkem arabského kmene Zimri, o kterém se zmiňuje Jeremjáš 25:25. Dnes se u Rudého moře západně od Mekky nachází město Zambran.
O Jokšánovi se již nikde jinde nemluví, kromě toho, že byl předkem Šeby a Dedanu. Šeba byl národ v jihozápadním cípu Arabského poloostrova. Dedané z Izaiáše 21:13 byli Arabové, kteří pravděpodobně pocházeli jak z Jokšána, tak z Chama prostřednictvím Kúše (Genesis 10:7; 1. Paralipomenon 1:9). Město Dedan leželo 100 mil (160 km) jihozápadně od Témy v oáze el-’Ula, 175 mil (280 km) severně od Mediny. Dedan je zmíněn také v protoarabských sabejských a minajských nápisech.
Medan je možná zmíněn i mimo Bibli. Wycliffe Bible Dictionary na str. 1093 uvádí, že souhlásky „m“ a „b“ se v arabštině často zaměňují, takže by se mohlo jednat o kmen Bedana, který porazil asyrský král Tiglat-Pileser III.
Midian byl známý kmen, který utlačoval Izraelity, jak je popsáno v knize Soudců 8.
Išbak založil kmen, který se usadil v severní Sýrii a je zmíněn v asyrských análech Šalmanesera III. (858–824 př. n. l.).
Shuah byl zřejmě kmen, z něhož pocházel Bildad Šuhitský v knize Jób 2:11.
Otázka: Pokud byli v Genesis 25:2 Abraham i Sára neplodní, jak mohl Abraham mít po Izákovi další děti?
Odpověď: Nejprve to, co není správnou odpovědí, a poté správná odpověď.
Co není odpověď: Neplodná byla Sára, ne Abraham. Koneckonců, Abraham měl s Hagar dítě, Izmaela. Tuto odpověď uvádí Augustin z Hippa ve svém díle „O Božím městě“, kniha 16, kap. 28, str. 327.
Odpověď: Sára byla vždy neplodná, ale v době, kdy bylo Abrahamovi 100 let, byli oba přirozeně neschopni mít děti, jak uvádějí Římanům 4:19 a Židům 11:12. Když tedy Bůh Abrahamovi udělil dar plodnosti, tento dar mu již neodňal.
Otázka: Kolik manželek a konkubín měl Abraham podle Genesis 25:6?
Odpověď: Ačkoli na tom vlastně nezáleží, přesný počet neznáme. Po Sářině smrti si Abraham vzal za manželku Keturu (Genesis 25:1). Hagar byla jednou z jeho konkubín, ale Genesis 25:6 naznačuje, že Abraham měl více než jednu konkubínu.
Otázka: Jak v Genesis 25:8, 17 a Genesis 49:33 „vydali ducha“ patriarchové?
Odpověď: Jedná se o volný překlad hebrejského slova gâva’, které doslovně znamená vydechnout nebo vydechnout naposledy. Přesnější překlad by zněl „vydechl naposledy“.
Otázka: V Genesis 25:8, 17 a 49:33 se píše, že Abraham a Jákob byli „připojeni ke svému lidu“; jak tedy může existovat život po smrti?
Odpověď: Jedná se o výraz znamenající, že daná osoba zemřela, a zní to mnohem lépe než „natáhl bačkory“.
Otázka: V Gen 25:13, vztahují se zmínky o Kedarovi k Mohamedovi?
Odpověď: Genesis 25:13 zmiňuje Kedara, syna Izmaela, ale o tom, zda je Mohamed potomkem Izmaela a Kedara, panují pochybnosti. Nicméně skutečnost, že Genesis 25:13 zmiňuje dvanáct synů Izmaela, včetně Kedara, o nich neříká nic dobrého ani špatného. Al-Tabari, sv. 6, str. 6, zaznamenává tři věci:
1) Mezi genealogy panují rozdíly ohledně Mohamedova původu po ‘Adnanovi (str. 37)
2) Mnohé, avšak ne všechny genealogie zahrnují Mohameda … ‘Adnana … Nabta b. Qaydhara [Kedara?], syna Isma’ila [Izmaela]
3) „Tyto rozdíly vznikají proto, že se jedná o starou vědu, převzatou od lidu První knihy (Starého zákona).“
Pokud tedy raný muslimský historik al-Tabari přiznává, že genealogická jména převzali od Židů a ze Starého zákona, nejedná se o zcela nezávislé svědectví.
Otázka: V Gen 25:22–23 se Rebekina otázka týkala současnosti a blízké budoucnosti, avšak Boží odpověď hovořila o vzdálené budoucnosti. Proč to Bůh dělá?
Odpověď: V odpovědi je třeba zvážit pět bodů.
1. Bůh zřejmě chtěl zjevit tuto prorockou pravdu o Jákobovi a Ezauovi.
2. Stejně jako dobří lidští učitelé ví Bůh, že si člověk danou věc lépe zapamatuje, pokud je to odpověď na otázku žáka.
3. Ať už Bůh způsobil, že se děti v lůně strkaly, pouze aby Rebeku podnítil k položení otázky, či nikoli, toto strkání ji k položení otázky skutečně podnítilo.
4. Možná Rebeka v tu chvíli nemyslela dlouhodobě, ale její otázka byla natolik otevřená, že Boží zjevení na ni přesto odpovědělo.
5. Když se Boha na něco ptáme, měli bychom se ptát „otevřeně“ a ne jen podle našich vlastních podmínek. Měli bychom být připraveni na to, že nám Bůh ukáže pravdy, které jsme nečekali a o které jsme přímo neprosili.
Otázka: Získal Jákob v Gen 25,31–33 své prvorozenství koupí, nebo lží?
Odpověď: Obojí.
1. Jákob si je „koupil“ od Ezaua za misku čočky (Genesis 25:29–34).
2. Jákob později oklamal Izáka, aby mu dal požehnání prvorozenství, kterého se Ezau již rozhodl vzdát. (Genesis 27:19)
Všimněte si, že Jákob koupil pouze prvorozenství, ale lhal, aby získal požehnání.
Nezávisle na tomto nákupu i podvodu se Bůh rozhodl, že Jeho lid, Židé, vzejde z Jákoba (Genesis 25:23-34).
Otázka: Měli Izraelité podle Genesis 26:2 odejít do Egypta, nebo ne?
Odpověď: V Genesis 26:2 bylo Izákovi řečeno, aby do Egypta nešel. V Genesis 46:3 bylo řečeno Jákobovi, nikoli Izákovi, aby tam šel. Podobně v 2. Samuelově 7:5, 12–13 bylo Davidovi řečeno, že to nebude on, ale jeho syn, kdo postaví chrám v Jeruzalémě. Poučení z toho není to, zda je odchod do Egypta dobrý či špatný, ale že bychom měli jít tam, kam Bůh chce, abychom šli, a kdy Bůh chce, abychom šli.
Otázka: Požehnal Bůh v Genesis 26:3–5, Genesis 12:1; Genesis 17:1, 9–14 a Genesis 22:16 Abrahamovi kvůli jeho skutkům?
Odpověď: Ne. Ať už jde o Abrahama, nebo o lidi obecně, jsou zde dvě odlišné věci: spasení a požehnání.
Spása: Abrahamovy skutky nebyly důležité v tom smyslu, že by mu zajistily vstup do nebe. Abrahamovy skutky byly velmi důležité jako viditelný projev jeho víry v Boha a byly neoddělitelné od jeho víry v Boha.
Požehnání: Díky skutkům dostávají jak Abraham, tak i my často požehnání v tomto životě a odměny v životě budoucím.
Jakub uvádí Abrahama jako příklad toho, že byl ospravedlněn skutky. Abraham „uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“ o deset či dvacet let dříve, než málem obětoval Izáka.
Boží smlouva obsahovala jak neměnný prvek, tak prvek podmíněný. Leviticus 26:44–45 ukazuje, že i když Boží lid nesplní podmíněný prvek, neměnný prvek stále platí.
Otázka: Proč je Izák v Gen 26:6–7 pro nás vzorem, když zde lhal?
Odpověď: Ne. Viz odpověď na Genesis 12:10–20.
Otázka: Jednalo se v Genesis 26:8–9 o stejného Abimelecha z Geraru jako v Genesis 20:2–3?
Odpověď: S ohledem na jméno pravděpodobně ne. Abimelech znamená „Otec je král“. Na jedné straně existuje mnoho případů, kdy otec a syn nebo potomek mají stejné jméno. Na druhé straně se zde pravděpodobně jedná o titul, nikoli o osobní jméno, jak uvádí kniha 735 Baffling Bible Questions Answered na str. 42.
Dalšími panovníky se stejným jménem byli Tobias I., II., III., IV. a V. v letech 590–200 př. n. l., Sanballat I., II. a III. v letech 445–330 př. n. l., Šalmaneser I., II., III., Antiochus I., II., III., IV. a Tiglat-Pileser I., II. a III.
Otázka: V Genesis 26:33, pojmenoval město Beersheba Abraham, nebo Izák?
Odpověď: V Genesis 21:31 se toto město již za Abrahamových časů nazývalo Beersheba kvůli přísaze mezi Abrahamem a Abimelechem. Izák to jistě věděl, protože v Genesis 22:19 žil se svým otcem v Beershebě. Aby připomněl Abimelechovi (který byl pravděpodobně synem Abimelecha z Abrahamových časů) předchozí smlouvu, pojmenoval novou studnu podobným jménem, „Šiba“.
Otázka: Kdo byly čtyři manželky Ezauovy v Genesis 26:34 a Genesis 36:2–3?
Odpověď: Manželky 1–2: Ve věku 40 let se Ezau oženil se dvěma Chetitkami, Juditou a Basemat, dcerou Elona (Genesis 26:34–35).
Ada, dcera Elona Hetejce (Genesis 36:2), je pravděpodobně jiným jménem pro Basemat.
Manželka 3: Poté, co Jákob odešel, si Ezau vzal Izmaelitku Mahalat, sestru Nabajota (Genesis 28:8–9).
Basemat, dcera Izmaela a sestra Nabajota (Genesis 36:3), je pravděpodobně jiným jménem pro Mahalat.
Manželka 4: Ezau se oženil s Oholibamou, dcerou Anaha (Genesis 36:3).
Judita pravděpodobně nebyla zmíněna v rodokmenech v Genesis 36, protože neměla žádné děti.
Otázka: Proč Bůh údajně schválil, že Jákob oklamal Izáka v 1. Mojžíšově 27 a podvedl Lábana v 1. Mojžíšově 31:20?
Odpověď: Bůh Jákobovy lži neschválil. Zaprvé, Bible přesně a upřímně zaznamenává jak zlé, tak dobré skutky lidí. Zadruhé, i Boží lid v Bibli se dopustil špatných činů. Jak uvádí kniha 735 Baffling Bible Questions Answered na str. 43: „Bůh Jákoba nepožehnal proto, že lhal a podváděl, ale navzdory tomu.“
Otázka: Proč bylo v 27. kapitole knihy Genesis požehnání tak důležité?
Odpověď: Obvykle dostával požehnání prvorozený, což znamenalo dvojnásobný podíl na dědictví a také postavení hlavy rodiny. Tabulka z Nuzi z 15. století př. n. l. vypráví o soudním sporu mezi třemi bratry ohledně toho, kdo si vezme ženu jménem Zululishtar. Jeden z bratrů vyhrál, protože dokázal, že jeho otec na smrtelné posteli toto manželství schválil.
Otázka: Co doslovně znamená hebrejské slovo přeložené v 27. kapitole 2. knihy Mojžíšovy, verši 29, jako „pán“?
Odpověď: Hebrejské slovo gebiyr (vyslovuje se gheb-EER) lze v tomto kontextu přeložit dvěma způsoby: pán nebo hrdina. V případě Ezaua a jeho potomků šlo o [nežádoucího] pána. Pokud vám Bůh v životě postavil do cesty někoho, koho nemáte rádi, můžete se rozhodnout, zda s ním budete zacházet jako s nežádoucím pánem, nebo jako s hrdinou.
Otázka: Proč v Gen 27:39–40 nemohl Izák požehnat Ezauovi tak, jako požehnal Jákobovi?
Odpověď: Bible neuvádí, proč Izák zastával názor (ať už správný, či nesprávný), že nemůže požehnat oběma. Podle dobových tabulek nalezených ve městě Nuzi však byly závěti sepsané na smrtelné posteli považovány za platné a neodvolatelné. Viz také odpověď na následující otázku.
Otázka: Proč v Gen 27:39–40 Bůh nepožehnal Ezauovi tak, jako požehnal Jákobovi?
Odpověď: Existují tři vzájemně se doplňující důvody.
1. Římanům 9:10–15 ukazuje, že Bůh může činit, jak se Mu zlíbí, aniž by nám sděloval své důvody.
2. Ezau byl bezbožný (Židům 12:16) a Jákob byl podvodník; Bůh by byl spravedlivý, kdyby oba proklel. Místo toho oba obdrželi požehnání (Židům 11:20).
3. Bůh má právo rozhodnout se, že zvláštní milost a lásku projeví pouze některým, jak uzná za vhodné – zeptejte se třeba Pavla.
Otázka: Odešel Jákob v Genesis 27:42–44 do města Cháran, aby uprchl před Ezauem, nebo aby si našel manželku?
Odpověď: Obojí. Někdy existuje více důvodů, proč něco udělat. Rebeka řekla Jákobovi, aby odešel a utekl před Ezauem (Genesis 27:42–46), ale Izákovi řekla, že důvodem je najít si manželku (Genesis 27:46). Izákovým důvodem, proč Jákoba poslal, bylo, aby si našel manželku (Genesis 28:1–6).
Otázka: V Genesis 27:45, vztahuje se slovo „oba“ na Jákoba a Izáka, nebo na Jákoba a Ezaua?
Odpověď: Z jazykového hlediska by to mohlo být tak i tak. Jednalo se však o Izáka, a ne o Ezaua, protože Izák byl na pokraji smrti, Ezau by Jákoba hned poté zabil a Ezauovi nehrozilo žádné nebezpečí. Bohužel Rebeka možná myslela na „oba“ ty, které milovala, a ne na „dva ze tří“.
Otázka: Byly Ezauovy manželky v Gen 27:46 Chetité, nebo Kanaánky?
Odpověď: Může být někdo zároveň Texasanem i Američanem? Chetité v Kanaánu byli jedním z kanaánských národů.
Otázka: Podařilo se Rebece a Jákobovi v 28. kapitole Genesis dosáhnout toho, co chtěli?
Odpověď: Na první pohled ano, ale ve skutečnosti ne. Chtěly, aby Jákob získal prvorozenství, a pomocí nečestných prostředků, lží a podvodu toho dosáhly, takže byly úspěšné.
Syn s prvorozenstvím však obvykle poté zaujímal v rodině čestné místo; Jákob však musel utéct, aby si zachránil život. Rebece se podařilo pomoci svému oblíbenému synovi; Jákoba však na zemi už nikdy neuviděla. Jak poukazuje kniha „Ženy v Bibli“, Rebeka musela po zbytek svého života žít se synem, kterému ublížila.
Otázka: Je ve verši Gn 28,12 výraz „na něm“ nejednoznačný?
Odpověď: Ne tak úplně. Výraz „na něm“ byl některými rabíny vykládán jako „na něm“. Jinými slovy, buď andělé nebes stoupali a sestupovali po žebříku/schodišti, anebo stoupali a sestupovali na samotném Jákobovi. Tato otázka se objevuje proto, že Ježíš v Janovi 1:51 řekl, že Natanael uvidí anděly Boží stoupat a sestupovat na Syna člověka [Ježíše].
Ve prospěch výkladu „na něm“: tato analogie dává smysl, protože žebřík (nebo schodiště) je přítomen a Jákob ve snu vidí mnoho andělů, jak vykonávají svou činnost. Metaforicky je Ježíš žebříkem, po kterém Boží požehnání sestupují na zem, a žebříkem, po kterém jsme vzati do nebe.
Proti výkladu „na něm“: šlapou snad andělé po Jákobovi, aby se dostali k žebříku? Šplhají snad andělé po Jákobovi, aby se dostali do nebe? K čemu pak ten žebřík/schodiště slouží? Ježíš byl potomkem Jákoba, ale Ježíš se spíše podobá žebříku než Jákobovi, který často podváděl lidi.
Otázka: Proč bychom měli v Bibli obdivovat Lábana (Gn 29,15–25), když Jákoba podvedl a lhal mu?
Odpověď: Kdo řekl, že bychom měli Lábana obdivovat? Neměli bychom. Tato otázka předpokládá, že Bible může hovořit o Božím lidu pouze ve vakuu a nemůže zmiňovat ostatní lidi, s nimiž museli jednat. Samozřejmě, Bible hovoří jak o zlých, tak o dobrých lidech. Navíc nám Bible ukazuje, že ani ti dobří lidé nebyli dobří po celou dobu.
Zde by mohla pomoci analogie. Někdo by mohl říci: „Nemůžete obdivovat americké hrdiny. Podívejte se například na Johna Wilkese Bootha, který zastřelil Abrahama Lincolna.“ No, můžeme si přečíst, jak John Wilkes Booth sehrál významnou roli v amerických dějinách, ale nebyl to žádný americký hrdina.
Lában sehrál roli v dějinách Izraele, ale ani on nebyl hrdinou. Analogie s Boothem se může zdát trochu pošetilá, protože nikdo k Boothovi nevzhlíží jako k hrdinovi, ale zmiňovat Lábana za účelem kritiky lidí, ke kterým bychom v Bibli měli vzhlížet (jak to vlastně udělal jeden ateista), se také jeví jako nevhodné.
Otázka: Kdy byla v Gen 29:21–30 Ráchel dána Jákobovi?
Odpověď: Jákob pracoval sedm let, dostal Leu, počkal týden a poté dostal Ráchel výměnou za slib dalších sedmi let.
Otázka: Proč se Jákob v Genesis 29:28 oženil se dvěma sestrami, když Leviticus 18:18 zakazuje sňatek se dvěma sestrami, dokud jsou obě naživu?
Odpověď: Leviticus 18:18 byl součástí Mojžíšova zákona, který byl dán více než 400 let poté, co si Jákob vzal své manželky. Jistě nebylo možné požadovat, aby Jákob dodržoval zákon, o kterém neslyšel a který Bůh ještě nepřikázal.
Otázka: Proč v Genesis 29:31 Bůh prostě neřekl Jákobovi, aby miloval i Leu, místo toho, aby učinil Ráchel neplodnou?
Odpověď: Někdy se lidé mohou poučit pouze tou těžší cestou. Jsme snad my jiní?
Otázka: Nezní použití mandragory v Gen 30:14–15 jako pověra?
A: Většina lidových léčebných prostředků nefunguje. Skutečnost, že Ráchel zůstala ještě dlouho bezdětná, jasně ukazuje, že mandragory neměly nic společného s tím, že Bůh otevřel Ráchelin lůno. Tento úryvek ukazuje, že i věřící mohou dělat chyby a vkládat naději do pošetilých léčebných prostředků.
Q: Jak mohl Lában v Gen 30:27 použít věštění, aby se dozvěděl o Jákobovi?
A: Pokud předpokládáme, že Lában zde mluvil pravdu, někdy lidé pomocí věštění získají správné odpovědi. Avšak i kdyby věštění poskytovalo samou pravdu namísto směsi pravdy a omylu, věřící by neměli následovat Lábanův příklad, protože Bůh v Deuteronomiu 18:10,14 řekl, aby se věštění nepraktikovalo. Mimochodem, Lábanovo věštění mu v Genesis 31:1-2,9 nepřineslo výsledek, jaký si přál.
Otázka: Nezní to v Genesis 30:37–43, jako by Jákob „způsobil“, že se ovce a kozy staly skvrnitými, jako pověra?
Odpověď: Není zde ani náznak pověry, pouze mylné představy o genetice zvířat. Bůh Jákoba požehnal bez ohledu na to, jak si Jákob sám uvědomoval v Genesis 31:7–13.
Otázka: Je v Genesis 31:23 a Genesis 37:25 Gileád anachronismem, když Numeri 26:29 uvádí, že Manasse byl Gileádovým dědečkem?
Odpověď: Vůbec ne. Nejprve poznámka, která není pro odpověď relevantní, a poté samotná odpověď.
Co není součástí odpovědi: Gileád bylo poměrně běžné jméno. Gileád nebyl jen potomkem Manasseho (Čísla 26:29–30 a Jozue 17:1), ale jiný Gileád byl otcem Jeftého (Soudců 11:1) a třetí Gileád pocházel z pokolení Gada (1. Paralipomenon 5:14).
Odpověď zní, že slovo „Gileád“ ukazuje dobu vzniku textu. Jákob a Josef by tuto oblast Gileádem nenazývali, ale nikdo netvrdí, že Kniha Genesis byla napsána v době Jákoba a Josefa. Genesis byla naopak napsána v době Mojžíše. Dva a půl kmenů z Transjordánska již mělo obdržet svou zemi ještě před Mojžíšovou smrtí.
O anachronismus se jedná tehdy, když dokument, který tvrdí, že byl napsán v určité době, používá slova nebo pojmy, které by se používaly až v pozdější době. Není však anachronismem používat slova z doby psaní k popisu dřívější doby. Například není anachronismem, když někdo ve dvacátém století řekne, že oblast Gileád se nacházela v Jordánsku. Jákob, Josef a Mojžíš nevěděli o moderním Jordánsku, ale nikdo netvrdí, že by o něm věděli.
Otázka: Jak je možné, že Bible v Gen 31:32,34 [údajně] schvaluje, že Ráchel ukradla svátyni svému otci?
Odpověď: Ráchelinu krádež neschvaluje. Domácí bohové měli nejen náboženský význam, ale jejich vlastnictví také znamenalo právo na dědictví, jak vyplývá z tabulek nalezených ve městě Nuzi, které byly napsány přibližně v době Mojžíše.
Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (str. 130–131) uvádí text nuzijské tabulky, ale také poukazuje na to, že v tom mohla hrát roli Ráchelina náboženská připoutanost k těmto modlám.
Ačkoli někteří mohou soucítit s Rácheliným zlomyslným postojem, Bible to neschvaluje; pouze to zaznamenává. Ráchel zemřela při porodu jen několik let poté, co si bohy odnesla (Genesis 35:17–19), takže jí ti domácí bohové rozhodně k ničemu nebyli. Bible není knihou o dokonalých superhrdinech, ale o velmi skutečných lidech, kteří měli mnoho chyb – stejně jako my.
Otázka: V Genesis 31:47 se vyskytují dvě aramejská slova. Vzhledem k tomu, že Genesis byla napsána již v raném období, proč se v tomto verši nacházejí?
Odpověď: To naznačuje, že aramejština existovala již v raném období vedle hebrejštiny. Pamatujte, že Aramejci žili v Sýrii, kde žil Lában. Jákobovy manželky pocházely odtud. Alternativně se může jednat o slova běžná v rané hebrejštině.
Otázka: Jak nás Bůh v Gen 32:1–2; 33 připravuje na konflikt?
Odpověď: Nejde jen o sílu pro konflikt, ale také o vytrvalost. Můžeme být posíleni alespoň třemi způsoby.
1) Potřebujeme, aby nám bylo připomínáno, na co máme upírat zrak, jaký cíl máme před sebou a jaká láska nás posiluje, abychom vytrvali.
2) Bůh nás může posílit tím, že nám dá nové duchovní dary a prohloubí ty, které již máme. Možná se budeme muset naučit nové dovednosti a procvičovat nově objevené schopnosti.
3) Paradoxně však v 32. kapitole Genesis Bůh Jákoba oslabil. Tím, že mu vykloubil kyčel, se ještě více snížila pravděpodobnost, že by se Jákob Ezauovi fyzicky postavil. Bůh nám musí pomoci zbavit se zbytečné zátěže, kterou při službě Jemu nepotřebujeme a která nás tíží. Někdy něco samo o sobě není špatné, ale pokud v to příliš důvěřujeme namísto Boha, Bůh možná chce, abychom Mu sloužili bez toho.
Otázka: Jaké byly podle vás dva důvody, proč Jákob v 1. Mojžíšově 32,1–6 poslal posly k Ezauovi?
Odpověď: Jelikož k němu Bůh poslal andělské posly, možná právě tak přišel Jákob na nápad poslat posly k Ezauovi. Uplynulo již 20 let od doby, kdy se Jákob a Ezau naposledy viděli. Jaké přijetí Jákoba čeká? Na jedné straně se Jákob bál to zjistit, na druhé straně však věděl, že před tím nechce utéct a zůstat navždy u Lábana. Všimněte si, že Jákob neříká Ezauovi „tvůj bratr“, ale spíše „tvůj služebník“.
Otázka: Jaké jsou podle vás dva důvody, proč se Ezau v Gen 32:6-7 rozhodl setkat se s Jákobem s 400 muži?
Odpověď: Zaprvé, proč by Ezau měl 400 mužů? Ezau byl pravděpodobně poměrně bohatý a možná potřeboval tuto armádu k boji proti Horejcům, kteří v té zemi žili.
V tu chvíli se možná Ezau chystal splnit to, co si dříve slíbil: zabít Jákoba. Nebo možná Ezau ještě nebyl rozhodnutý, co udělá, ale chtěl mít dostatek bojovníků, aby si nechal otevřené všechny možnosti. Ať tak či onak, Ezau chtěl dát jasně najevo, že má situaci pod kontrolou. Pokud měl v úmyslu Jákoba vystrašit, podařilo se mu to; Jákob byl strachy ztuhlý.
Otázka: Jaké byly podle vás první dojmy Jákobových žen z Kanaánu a z Jákoba, jak je popsáno v Gen 32:6–7?
Odpověď: Pamatujte, že Jákob jen těsně unikl problémům s Lábanem. Člověk by se mohl ptát, jak blízký a důvěrný byl vztah mezi Ráchel a Lábanem, vzhledem k tomu, že Jákobovi nejprve dal Leu. Možná tedy byla ráda, že se od Lábana trochu vzdálila. Země vypadala podobně, až na to, že tam bylo mnoho opevněných měst Kanaánců, s nimiž se Jákob musel vypořádat.
Otázka: Jaké tři strategie se Jákob pokusil uplatnit současně v Gen 32:7–23?
A: Nejprve se Jákob pokusil připravit půdu velkými dary pro Ezaua. Za druhé rozdělil svou rodinu na skupiny; pokud by jedna skupina byla napadena a zabita, ostatní by se možná mohly rozprchnout a uniknout. Nakonec se Jákob rozhodl jít jako poslední. Jákob se zde cítil opravdu zoufale a měl pocit, že je na to sám. Ale jak uvádí Believer’s Bible Commentary na str. 68: „Lidskými bezpečnostními systémy se často chráníme před dynamickým modlitebním životem. Proč si to sami sobě děláme?“
Otázka: Byl Jákob v Gen 32:22–32 přejmenován na Izraele, nebo k tomu došlo až v Gen 35:9–10? (Jeden liberální křesťan to zmínil jako důkaz, že knihu Genesis psalo více autorů.)
Odpověď: Genesis 32:22–32 je velmi podrobná a vypráví, jak Jákob zápasil s Bohem a Bůh mu dal nové jméno Izrael. Genesis 35 podává shrnutí Jákobova života a dva verše, 35:9–10, zmiňují Jákobovo přejmenování, abychom mohli určit, kde se odehrálo vyprávění z Genesis 32. Ano, tyto dva verše jsou opakováním, ale pro příběh je to užitečné, nejde o neúmyslné dvojí zařazení stejné informace. Dnes, když lidé píší, často v závěru opakují to, co již uvedli v hlavní části textu, ale to neznamená, že by různé části textu pocházely od více autorů.
Otázka: Proč byl Jákob v Gen 32:27–28 přejmenován na Izrael?
Odpověď: Ačkoli to Bible přímo neuvádí, existují dvě možnosti a obě mohou být pravdivé.
Samotný akt přejmenování ukázal, že Bůh má pod kontrolou celý jejich život, dokonce i jejich jméno, a že se díky Bohu stali jinými lidmi s jiným osudem. Myslím, že až se dostaneme do nebe, můžeme se na to prostě zeptat Abrama, Šimona a Saula z Tarsu, nebo spíše Abrahama, Petra a Pavla.
Jména měla v té době velký význam a Izrael zřejmě znamená „Bůh vytrvá“ nebo „On vytrvá s Bohem“ a souvisí s výrazem „zápasil jsi s Bohem“.
Otázka: V Gen 32:24,27, jelikož Jákob zápasil s mužem, který se ukázal být andělem nebo Bohem, je Bůh anděl nebo člověk?
Odpověď: Bůh se může zjevit třeba i jako hořící keř, ale to z něj nedělá rostlinu. Ačkoli je Bůh všudypřítomný, může mít také lokalizovanou přítomnost v jakékoli podobě, kterou si přeje.
Zde je názor Klementa Alexandrijského (193–217/220 n. l.): „A když [Ježíš] mluví ve své vlastní osobě, vyznává, že je Učitelem: ‚Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země.‘… A nejzřetelněji se zjevuje jako Jákobův Učitel. Říká mu tedy: ‚Hle, já jsem s tebou, abych tě chránil na celé cestě, po které půjdeš; a přivedu tě zpět do této země; neboť tě neopustím, dokud nesplním, co jsem ti řekl.‘ Říká se také, že s ním zápasil. „A Jákob zůstal sám, a tam s ním zápasil muž (Učitel) až do rána.“ To byl ten muž, který vedl, přivedl, zápasil a pomazal sportovce Jákoba proti zlu.“ Kniha Učitel, 1. díl, kap. 7, str. 223
Otázka: V Genesis 32:24–32 – zápasil Jákob s doslovným andělem, nebo jen bojoval s nějakým problémem?
Odpověď: Nic nenasvědčuje tomu, že bychom k Písmu mohli přidat, že se nejednalo o skutečného anděla.
1. Brát Bibli doslovně je jediný poctivý způsob, jak ji vykládat
2. Brát Bibli doslovně neznamená vnucovat strnulý, konkrétní doslovný výklad
3. Brát Bibli doslovně znamená vykládat ji tak, jak byla napsána.
Ačkoli židovští autoři Josefus a Filón interpretovali Jákobův zápas jako sen, sny nezpůsobují trvalé vykloubení kyčelních kloubů.
Q: Je v Gen 32:24-30 křesťanský Alláh [Bůh] tak slabý, že mu trvá celou noc, než se s Jákobem zápasí, jak zmínil jeden muslim?
Odpověď: Zaprvé, zápasil Boží anděl (kterého Jákob nazval mužem), nikoli Bůh sám. Jákob řekl, že viděl Boha tváří v tvář, ale setkal se s Bohem pouze skrze anděla. Bez ohledu na to však Bůh poslal tohoto anděla, který měl moc Jákoba rozdrtit.
Pokud otec zápasí se svým tvrdohlavým dvouletým dítětem a občas ho dokonce nechá vyhrát, neznamená to, že je slabý otec. Stejně tak Božím záměrem bylo bojovat s Jákobovou tvrdohlavostí, nikoli zničit Jákoba a jeho vytrvalost. Bůh chtěl Jákobovi pomoci pochopit, kým vlastně je, ne ho zabít.
Představte si, jaké by to bylo skvělé, kdyby vaše tělo bylo stejné, jen by bylo tisíckrát silnější. Vynikal byste v atletice, prorážel byste zdi a běhal byste neuvěřitelně rychle. Jenže pokaždé, když byste se pokusil zvednout květinu, rozdrtil byste ji, pokaždé, když byste vzal za ruku malé dítě, zlomil byste mu ji, a pokaždé, když byste objal svou manželku, skončila by v nemocnici. Možná že mít jen tisíckrát silnější svaly nakonec není až tak dobré.
Bůh je všemocný, ale má také jemnost a cit. Bůh je nekonečně mocnější než my, ale má větší kontrolu nad svou vlastní silou než my nad tou naší. Zefanjáš 3:17 uvádí příklad toho, jak je Všemohoucí jemný: „Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe; je mocný, aby zachránil. Bude se nad tebou radovat s veselím; uklidní tě svou láskou; bude se nad tebou radovat zpěvem.“
V 1. Královské 19:11–13 Bůh říká Eliášovi, že zakusí přítomnost Hospodina. Nebylo to v následujícím silném větru, zemětřesení ani ohni, ale v tichém, jemném hlasu.
Stručně řečeno, křesťané uctívají Boha, který je mírný, aniž by tím byl o cokoli méně Všemohoucím.
Otázka: Může někdo v Genesis 32:30 spatřit Boží tvář, když Exodus 33:20 říká, že nikdo ji nemůže spatřit a zůstat naživu?
Odpověď: Jákob spatřil zjevení anděla; zpočátku si myslel, že je to člověk, a rozhodně neviděl Boha v Jeho slávě tváří v tvář.
Otázka: Proč si myslíte, že v Genesis 32:26 tak velmi toužil Jákob po Božím požehnání?
Odpověď: Jákob mohl prosit o větší bohatství, o bezpečí nebo o to, aby k němu byl Ezau přívětivý, ale o nic z toho přímo nepožádal. Prosil pouze o to, aby mu Bůh požehnal. Jákob neočekával, že mu Bůh umožní vyhnout se Ezauovi, ale chtěl, aby mu Bůh požehnal, aby přežil setkání s Ezauem živý.
Otázka: Rozešli se Ezau a Jákob v 33. kapitole a v Gen 36:7 proto, že měli příliš mnoho majetku, nebo kvůli Jákobově strachu z Ezaua?
Odpověď: Z obou důvodů.
Otázka: Koupil Jákob v Gen 33:18–19 a Joz 24:32 pozemek v Šekemu, nebo jej koupil Abraham, jak uvádějí Sk 7:15–16 a Gen 23:16–20?
Odpověď: Abraham koupil pro Sáru pozemek v Mamre poblíž Hebronu (Genesis 23:16–20), ale nejedná se o stejné místo. Pokud jde o pozemek zakoupený v Šechemu, existují tři možné odpovědi.
Koupili ji Jákob a Abraham: Jak Jozue 24:32, tak Genesis 33:18–19 uvádějí, že to byl Jákob, Abrahamův vnuk, kdo koupil pozemek poblíž Šechemu. Bez ohledu na to, zda se Abraham přišel podívat na koupi pozemku za peníze, které předal Izákovi, či nikoli, dalo by se říci, že pozemek koupil Abrahamův rod. I dnes si může teenager se souhlasem svého otce koupit auto na otcovo jméno.
Štěpán se mohl mýlit: Jelikož Jákob koupil pozemek, na kterém byli pohřbeni jeho synové, zatímco on sám byl pohřben v Mamre spolu s Abrahamem, Štěpán mohl omylem spojit tyto dvě samostatné události. I kdyby se Štěpán mýlil, Bible by přesto zůstala neomylná. Bible prostě neomylně zaznamenala to, co Štěpán řekl, včetně jeho omylu.
Přeuložení: Jakmile se v zemi trvale usadili, rozhodli se přeuložit Abrahama, Sáru, Izáka a Rebeku, aby byli všichni pohromadě.
Otázka: Co dalšího se v Gen 33:18–19 dozvídáme o městě Šekem?
Odpověď: Ačkoli bylo město za Abrahamových časů v troskách, místo, kde se nacházelo, bylo známé. Abraham nekoupil město, ale pozemek poblíž Šechemu.
Bylo neustále přestavováno, protože se nacházelo na kopci, který bylo možné opevnit, a mělo vynikající pramen. Šekem byl přestavěn kolem roku 1900 př. n. l., ale faraon Senusert III. (cca 1880–1840 př. n. l.) ho dobyl. Šekem byl znovu zničen kolem roku 1750 př. n. l. Byl znovu vybudován, ale Egypťané jej znovu zničili kolem roku 1550 př. n. l. Byl znovu vybudován v době amarnských dopisů (1400–1370 př. n. l.), které jej zmiňují jako centrum krále Lab’ayu, jenž byl ve spojenectví s útočníky „Habiru“. Bylo znovu vybudováno, avšak v roce 723 př. n. l. zničeno Aramejci, izraelským králem Menahemem a Asyřany.
Otázka: Jak mohl Bůh [údajně] v Gen 34:13–17 tolerovat, že Jákobovi synové lživě odpovídali ohledně Diny?
Odpověď: Bůh to neschválil a dva Jákobovi synové, kteří zabili Šekemity, byli za to prokleti.
Otázka: Jak mohli v Gen 34:25–30 Simeon a Levi sami zničit celé město?
Odpověď: Vedli sice tento nájezd, ale pod jejich velením byli i další služebníci, najatí vojáci a/nebo příbuzní.
Otázka: Jaký byl v Genesis 35:1–5 sled událostí?
Odpověď: Pořadí je následující.
1. Jákob zřejmě nebyl dostatečně přísný, pokud jde o povolování cizích modl ve své kočovné skupině.
2. Bůh řekl Jákobovi, že chce, aby Jákob bydlel v Bet-elu a postavil mu oltář.
3. Jákob správně usoudil, že pokud mají postavit oltář Bohu, není vhodné, aby mezi nimi byly nějaké modly.
4. Jakmile se plně zasvětili Hospodinu, neměli se čeho bát od okolních národů.
Q: V Gen 35:21, narodili se všichni Jákobovi synové v Migdal Eber, nebo se narodili dříve, jak uvádějí jiné části Genesis? (Jeden liberální křesťan to zmínil jako rozpor.)
Odpověď: Genesis 35:21–26 neříká, že každý jednotlivý Jákobův syn se narodil v Migdal Eber, zejména proto, že v Genesis 35:19–20 Ráchel, matka dvou synů, právě zemřela ještě předtím, než se tam přestěhovali. Genesis 35:21–26 pouze uvádí seznam synů v návaznosti na vyprávění, kde Izrael (= Jákob) rozbil svůj stan za Migdal Eber.
Otázka: Proč jsou v 36. kapitole Genesis potomci Ezauovi uvedeni tak podrobně?
Odpověď: Je pravda, že nejde o nejdůležitější kapitolu v Bibli. Ačkoli jednotlivá jména nejsou důležitá, dozvídáme se z toho šest věcí.
1. Ukazuje to, že Bible si zakládá na historické přesnosti a důrazu na historické detaily.
2. Ezauovi potomci (Edomité) a Izraelité se navzájem znali. V knize Jób byl Elifaz Temanit, potomek Temana z Genesis 36:11, 15, 42 a 1. Paralipomenon 1:45. Později Jeremjáš 49:7, 20 poeticky používá Teman jako synonymum pro Edom.
3. Tyto dva příbuzné národy, ačkoli žily odděleně, k sobě byly velmi přátelské, alespoň v této době. Později Amos 1:9–11 hovoří o „bratrské smlouvě“, kterou Edomité porušili. Nejednalo se o formální smlouvu, ale o neformální vztah z doby Genesis 33:4–16.
4. Edomité se v podstatě spojili s Horyty, kteří již v této zemi žili (Genesis 36:20–29). Toto spojení je pravděpodobně podobné tomu, co Šekemité navrhli Izraelitům. O několik století později skutečně existoval mocný blízkovýchodní národ zvaný Mitanni, nebo také Hurité, který byl spojením dvou národů. Dominantní skupinou v tomto spojenectví byli Hurité, kteří zřejmě pocházeli z Indie.
5. Když byl Kanaán přidělen Izraelitům, Edomité měli Edom a horu Seír. Bůh v Deuteronomiu 2:5 řekl, že horu Seír dal synům Ezauovým.
6. Počet potomků Ezauových, spolu s asimilací s Horyty a brzkým nástupem k vládě, ukazoval, že edomský národ se rychle rozvíjel a že by se v budoucnu mohl stát mocným soupeřem.
Zde jsou bitvy mezi Edomem a Izraelem.
1. Samuelova 14:47 Bojovali za časů Saula
1. Královská 11:14–22 Edomité pod vedením Hadada bojovali za vlády Šalomouna
2. Paralipomenon 20:1–23 Edomité uzavřeli spojenectví a bojovali za vlády Jošafata
2. Královská 8:21 Edomité bojovali za vlády Jorama
2. Paralipomenon 28:17 Edomité bojovali za vlády Achaza
Žalm 137:7; Pláč 4:21–22; Obadiah 10–14 Edomité pomáhali Babylóňanům proti Judsku.
Malachiáš 1:2–5: Kolem roku 433 př. n. l., po návratu z vyhnanství, byli Edomité stále nepřáteli.
V Ezechielovi 25:12–17, po pádu Jeruzaléma, Edomité čekali na křižovatkách, aby zabíjeli a okrádali prchající Židy.
Otázka: Bylo Zibeon v Genesis 36:2 hivitské město, nebo horitské, jak uvádí Genesis 36:20?
Odpověď: Existují dvě možnosti:
Chyba v psaní: Mnozí učenci předpokládají, že se jedná o chybu v psaní v masoretském textu, protože v hebrejštině se Hivité píšou h[i]wwt a Horité h[o]rrt. Septuaginta uvádí Hority v Genesis 34:2 a Jozue 9:7.
Dva názvy pro jednu skupinu nebo dvě sloučené skupiny: Horité (Hurité) se rovněž usadili v Palestině v oblastech, kde žili Hivité, o čemž svědčí huritská osobní jména. Dokonce i jeruzalémský kníže ve 14. století př. n. l. měl huritské jméno Abdi-Hepa.
Otázka: Ukazuje ve 36. kapitole Genesis, verši 31, věta „než začal nad Izraelity vládnout nějaký král“ na to, že text vznikl v době Saula nebo později?
Odpověď: Ne. Nejenže Mojžíš mohl vědět, že nad Izraelem bude vládnout král (Deuteronomium 17:14–15), ale všichni Izraelité již od Jákobových časů věděli, že Izrael bude mít krále z rodu Judy, a to díky Jákobovu proroctví v Genesis 49:10.
Otázka: Co v Genesis 37:1–11 vedlo k tomu, že Josef měl špatné vztahy se svou rodinou? Myslíte si, že si toho Josef byl vědom?
Odpověď: Bylo to pět věcí.
1. Udání svých bratrů v Genesis 37:2
2. Jákob miloval Josefa více než ostatní (Genesis 37:3).
3. To, že Jákob dal Josefovi, ale ne ostatním bratrům, zdobený plášť (Genesis 37:3–4).
4. Ne to, že Josef měl sen, ale to, že svým bratrům vyprávěl svůj sen o snopech obilí (Genesis 37:5–8).
5. Josef vyprávěl svým bratrům a otci další sen o slunci, měsíci a jedenácti hvězdách, které se mu klaněly (Genesis 37:9–11).
Josef, sedmnáctiletý chlapec, si zřejmě vůbec neuvědomoval, jak ostatní lidé jeho slova přijmou. Jákob, který byl mnohem starší, zřejmě rovněž nikdy nepřemýšlel o tom, jak by tím mohl podněcovat žárlivost mezi bratry. Člověk by si myslel, že Jákob by o tom něco měl vědět. Zřejmě se Jákob naučil „špatnou lekci“ o upřednostňování, ale ne „dobrou lekci“, že upřednostňování má špatné důsledky.
Otázka: Proč přesně Josefovi bratři v Genesis 37:1–11 Josefa vlastně nenáviděli?
Odpověď: Josefovi bratři si pravděpodobně mysleli, že jeho sny pocházejí z něj samotného. Bylo by snadné mít pocit, že Josef je pyšný a egoistický, protože ho otec miloval (stejně jako jeho matku Ráchel) více.
Otázka: Jaké věci, které vedou ke zhoršení vztahů s ostatními, dělají lidé dnes, jak je popsáno v Gen 37:1–11?
Odpověď: Z pýchy, závisti nebo zloby mohou být ovládající, chlubiví, pomlouvační nebo drbaví. Z nedostatku empatie mohou být necitliví. Z nejistoty mohou být zrádní. Někdy tyto věci dělají záměrně, jindy si ani neuvědomují, že je dělají. Máme přirozeně sobecká srdce.
Potřebujeme Ježíše, abychom mohli milovat své bližní jako sami sebe a abychom v této lásce vytrvali.
Otázka: Existuje v Gen 37:3, 23, 32 nějaký mimobiblický důkaz o plášti mnoha barev?
Odpověď: Ano, i když ne jde o samotný plášť Josefa. Archeologové objevili, že na stěnách hrobky egyptského šlechtice jménem Khnumhotep byly vyobrazeny „asijské postavy“ s pestrobarevnými plášti. Obrázky a další informace najdete v knize Pharaohs and Kings: A Biblical Quest na str. 332 a 360.
Otázka: Existuje v Gen 37:17 nějaký mimobiblický důkaz o tom, že se lidé „ztráceli“ tím, že byli házeni do studní?
Odpověď: Ano. V knize *Can Archaeology Prove the Old Testament?* (Může archeologie dokázat Starý zákon?) na str. 29 se píše, že v Dothanu (13 mil severně od Šechemu) byla objevena cisterna, v níž se nacházelo několik koster. Mimochodem, Josefovi bratři se nacházeli poblíž Dothanu.
Otázka: Kdybyste se v Gen 37:17 zeptali Josefových bratrů, proč ho chtěli zabít, co by odpověděli?
Odpověď: Josef je dostává do potíží (Jákob poslal Josefa, aby na ně donášel). Josef podal Jákobovi špatnou (ra’ah) zprávu o nich a oni by Jákobovi nahlásili, že Josefa sežralo zlé (ra’ah) zvíře.
Nazývali Josefa snílkem.
Vlastní zájem, žárlivost, že jejich otec miloval Josefa více. Pokud ty sny pocházely od Boha (jak se nakonec ukázalo), i Bůh upřednostňoval Josefa více.
Šekem ležel asi 50 mil severně od Hebronu, kde se nacházel Jákob. Dothan ležel asi 13 mil severně od něj. Byli tedy pravděpodobně příliš daleko od Jákoba na to, aby mu někdo mohl sdělit, co se stalo.
Je ironické, že na počátku svého života použil Jákob oděv, aby oklamal svého vlastního otce Izáka a vydával se za Ezaua. Nyní měl být oděv použit k tomu, aby ho oklamali jeho vlastní synové.
Otázka: Plánovali Josefovi bratři v Gen 37:17 ho zabít, nebo se rozhodli prodat Josefa midjánským obchodníkům, jak uvádí Gen 37:28–29?
Odpověď: Platí obojí, protože lidé mohou měnit své plány. Původně plánovali Josefa zabít, až na to, že Ruben ho chtěl zachránit. Když však uviděli midjánské obchodníky, usoudili, že by na Josefovi mohli vydělat nějaké peníze, a změnili své plány. Z lidského hlediska by se dalo předpokládat, že by Josef měl „právo“ být kvůli tomu zahořklý. Josef však následoval Boha a těžké časy ho nezahořkly, ale naopak ho posílily.
Otázka: Byli obchodníci v Gen 37:25 Izmaelité, nebo Midianité, jak uvádí Gen 37:28?
Odpověď: Z dálky bratři nemohli rozeznat, který národ se blíží, ani zda se jedná o směs obou. Pro bratry to však nebylo důležité; chtěli jen peníze. Slovo „Izmaelité“ i slovo „Midiánci“ by mohly být chybou opisovače. Nebo si bratři mysleli, že jsou to Izmaelité, ale ve skutečnosti to byli Midiánci.
Otázka: Bylo 20 šekelů stříbra v Genesis 37:28 přiměřená cena za otroka, jako byl Josef?
Odpověď: Ano. Podle K. A. Kitchena v knize *Ancient Orient and Old Testament Introduction* (str. 52–53) se jedná o správnou cenu kolem roku 1800 př. n. l. O několik století dříve se cena pohybovala mezi 10 a 15 stříbrnými šekely, v době Mojžíše činila 30 stříbrných šekelů a později byla ještě vyšší. V knize Ozeáš 3:2 měl otrok hodnotu asi 30 šekelů. Graf vývoje ceny otroka v čase najdete v časopise „Biblical Archaeology Review“, svazek 21, č. 2, str. 53.
Otázka: Proč v Genesis 37:28 Bůh Josefovi věci neusnadnil?
Odpověď: Bůh mohl Josefovi situaci značně usnadnit. Nemusel mu dát ty sny, mohl zařídit, aby Josef zachránil své bratry, a ti by mu pak byli vděční. Bůh použil Josefa k záchraně jeho rodiny v době velkého hladomoru, ale mohl udělat i něco jiného, aby je před hladomorem zachránil.
Nevíme, proč si Bůh zvolil právě tyto prostředky k naplnění své vůle. Můžeme však konstatovat, že Josefovo utěšení nebylo Božím primárním cílem; Bůh využil Josefův čas na zemi k tomu, aby v životě Josefa a jeho bratrů něco uskutečnil.
Otázka: Proč je v Bibli v Gen 38:1–21 tento příběh o Judovi a Tamar?
Odpověď: Na stupnici od 1 (nejméně špatné) do 10 (nejhorší), kde sexuální nemravnost představuje 10, jak byste označili úmyslné nedodržení slibu, na který se někdo spoléhal po zbytek svého života? – Určitě je to více než 1. Z toho se můžeme poučit alespoň ve třech ohledech.
1. Abychom si nemysleli, že Juda a ostatní patriarchové byli spravedlivější než všichni ostatní, tento a další příběhy nám připomínají, že ve skutečnosti nebyli nijak zvlášť spravedliví.
2. Bible nám podává upřímný a přesný popis toho, jak lidé v té době žili. Bible jejich historii ani v nejmenším nezkrášluje. Můžeme se poučit jak z toho, co udělali špatně, tak z toho, co udělali správně.
3. Ukazuje to druh hříchu, který existuje i dnes, ale o kterém se často nemluví: vyhýbání se odpovědnosti. V Božích očích je to považováno za velmi závažný hřích, protože Onan byl kvůli tomu zabit. Ani Juda nejednal zodpovědně vůči své snachě a porušil své vlastní slovo. Juda nevdal svého syna za Tamar, protože se bál o život svého syna a nedůvěřoval Boží dobrotě. Je zřejmé, že Juda si nemyslel, že by Onan zasloužil smrt za to, že odmítl splnit svou povinnost.
Otázka: Co znamenají jména Zerah/Zarah a Perez/Pharez v Gen 38:29–30?
Odpověď: Nejprve jejich význam a poté dvě aplikace. Strongův slovník, biblické slovníky i komentáře se shodují, že Perez/Pharez znamená průlom nebo prasknutí. On prorazil nebo otevřel lůno. Ohledně Zerah/Zarah však panují mírné rozdíly v názorech.
Šarlatová: Vzhledem k šarlatové niti uvázané na jeho ruce může Zerah znamenat „šarlatová“. Podle některých učenců by to mohlo znamenat také „jas“ nebo „červenost“.
Východ: Zerah pochází z hebrejského slova Zerah, což podle jiných učenců znamená „východ“.
Důvod pro tento rozdíl v názorech lze najít ve Strongově vyčerpávající konkordanci (slovo 2226). Uvádí se tam, že je toto slovo totožné se slovem 2225 „zerach, zeh’-rakh“ odvozeným od 2224; „vycházení světla: – vycházení“. Slovo 2224 uvádí „zarach, zaw-rakh“; prim. Kořen; v přeneseném smyslu ozařovat (nebo vyzařovat paprsky), tj. vycházet (jako slunce); konkrétně se objevit (jako příznak malomocenství): – povstat, vstát (nahoru), jakmile je nahoře.“ Slovo Zerah tedy pochází z východu slunce a mohlo by odkazovat na samotný východ, nebo na šarlatově červenou barvu úsvitu.
Mesiášský rodokmen v Matoušovi 1:3 stručně zmiňuje narození jak Pereze, tak Zeracha. Při svém prvním příchodu Ježíš v Lukášovi 12:51 řekl, že přinese rozkol. Pavel hovoří o jasu Kristova druhého příchodu ve 2. Tesalonickým 2:8. Dvojčata tedy přišla v pořadí odpovídajícím těmto dvěma Kristovým příchodům. Na druhou stranu však Jan 1:5,9 zmiňuje, že Ježíš byl pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, a že přišel na svět.
Achan, který byl popraven v knize Jozue 7, byl potomkem Zeracha. To, že má člověk výjimečný nebo zbožný rodokmen, tedy nezaručuje, že je nutně spravedlivý nebo že unikne soudu. Říká se, že „Bůh nemá vnoučata“. Jinými slovy, buď jste Božím dítětem, nebo nejste. Nemůžete však uplatňovat vztah k Bohu pouze na základě víry svých rodičů, a nikoli na základě své vlastní.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v Genesis 39:7–10 ještě nebyla sepsána Desatera přikázání, co by bylo špatného na tom, kdyby Josef spal s manželkou svého pána?
Odpověď: Josef nepotřeboval Desatero přikázání, aby věděl, že by tím zcela zradil důvěru, kterou v něj jeho pán vkládal. Josef také řekl, že by to byl hřích proti Bohu.
Někteří lidé se řídí pouze literou zákona. Tak se však Josef nechoval a tak by se neměli chovat ani křesťané. Místo toho, abychom se ptali jen „projde mi to?“ nebo „existuje proti tomu nějaký absolutní černobílý zákaz?“, měli bychom se raději ptát „co by se Bohu líbilo“.
Josef už dvakrát přišel o svůj plášť! Ale jak kdysi někdo řekl, je lepší přijít o plášť a zachovat si charakter, než přijít o charakter a zachovat si plášť.
Existuje zajímavá arabská pověst, která ilustruje mentalitu spočívající v pouhém dodržování litery zákona. Kdysi jeden muž uzavřel dohodu se zlým džinem. Oba podepsali smlouvu, v níž se džin zavázal, že mu poskytne za manželku tu nejkrásnější ženu, jakou si dokáže představit, a že mu neublíží. Džin zmizel a později přišla krásná žena, která se chtěla stát jeho manželkou. Muž netušil, že ta žena byla ve skutečnosti převlečený džin. Jedné noci „žena“ požádala muže, aby jí ukázal smlouvu. Když muž smlouvu vzal do ruky, džin způsobil, že vosk ze svíčky zakryl slovo „ne“ ve větě „neublížit muži“, a poté muže zabil.
Je zajímavé, že pro některé stačilo pouhé množství vosku ze svíčky, aby ospravedlnili zrušení slibu, který ti dva uzavřeli. Dnes si někteří lidé myslí, že je v pořádku a správné porušit dohodu z důvodů, které nejsou o nic podstatnější. My, kteří skutečně věříme v Boha, nejenže dodržujeme své slovo doslova, ale zachováváme i jeho smysl a nedovolíme, aby nám chabé důvody sloužily jako výmluvy pro nepoctivost.
Otázka: Nacházejí se v Genesis 39:7–20 nějaké další podobné příběhy?
Odpověď: Nic, co by se tomu velmi blížilo, tam není, ale existuje jeden smyšlený příběh s mírnou podobností. Myšlenka, že manželka zahne, když je manžel pryč, není výsadou Josefa. Asi 600 let po této době, ve třináctém století př. n. l., existoval egyptský příběh nazvaný „Příběh dvou bratrů“, který vykazoval několik podobností. Když byl manžel pryč, manželka se pokusila svést jeho bratra, který však její návrhy odmítl. Když se manžel vrátil, manželka vznesla falešné obvinění proti jeho bratrovi. Nakonec vyšla pravda najevo a manželka byla popravena.
Otázka: Jak byl Josef v Gen 40:15 odveden ze země Hebrejců?
Odpověď: Na jedné straně Josef pocházel ze země, která byla zaslíbeným a budoucím vlastnictvím izraelských Hebrejců. Na druhé straně si dnes slovo „Hebrejec“ spojujeme se slovem „Izraelita“, ale v té době tomu tak nebylo. Hebrejec, neboli „Apiru“, znamenal také kočovníka, a Abram byl nazýván Hebrejcem. Josef tedy buď odkazoval na svůj původ od Abrahama a život v Abrahamově nové zemi, nebo na to, že pocházel ze země kočovníků, anebo na obojí.
Otázka: Je v Gen 40:20–22, Mt 14:6 a Mk 6:21 oslavování narozenin špatné, protože jediné narozeniny [údajně] v Bibli jsou ty, kdy faraón popravil pekaře a Herodes popravil Jana Křtitele?
Odpověď: Ne. Svědkové Jehovovi se snaží použít argument z mlčení, aby zakázali oslavy narozenin. Jak faraón, tak Herodes byli krutí a svévolní vládci, kteří zabíjeli lidi i v jiné dny než v den narozenin, ale existují dva pádnější důvody, proč je oslava zvláštního dne k něčímu narození v pořádku.
Jób byl zbožný muž a jeho synové „pořádali střídavě hostiny ve svých domech“ (Jób 1:4). Hebrejský text doslova říká, že každý tak činil „ve svůj den“, a tato fráze znamená narozeniny, jak dokládá Jóbovo prokletí „svého dne“ (hebrejsky), které BSB překládá jako „den jeho narození“ v Jóbovi 3:1–3.
Také anděl Gabriel oznámil, že mnozí se budou radovat z narození Jana Křtitele (Lukáš 1:14), a pokud andělé mohli oslavovat narození Ježíše v Lukášovi 2:13–14, je v pořádku, abychom Jeho narození oslavovali také my.
Otázka: Jak mohl v Gen 40:23 číšník tak snadno zapomenout na Josefa?
A: V té době se číšník trápil tím, co ten sen znamená. Ale poté, co byl znovu dosazen do úřadu, dospěl k závěru, že to nebyl Josef, kdo mu pomohl k návratu, a že mu Josef nyní nijak neprospívá, a tak se soustředil na to, co a kdo by mu mohl být prospěšný. Zapomněl jak na svou vděčnost vůči Josefovi, tak na slib, který mu dal, že si na něj bude pamatovat a zmíní se o něm před faraonem. Josef byl svými bratry, Potifarovou ženou i číšníkem týrán, pomlouván a zapomenut. Bůh však mohl jednat i přes číšníkovu zapomnětlivost; jen to trvalo celé dva roky. Je zajímavé, že Josefův prvorozený syn se jmenoval Manasse, což podle Evangelického komentáře k Bibli (str. 33) znamená „zapomenout“. Žárlivost Josefových bratrů, pomluvy ze strany Potifarovy ženy a zapomnětlivost číšníka byly bezvýznamné ve srovnání s klíčovým veršem této kapitoly: Genesis 41:32, který říká, že tato věc „byla předurčena Bohem“.
Otázka: Proč jsou v Genesis 41:18 krávy v řece?
Odpověď: Na většině míst by krávy v řece nevydržely. V Egyptě se však krávy často zdržují v řece, aby si odpočinuly od horka a našly určitou ochranu před mouchami. Autor by však musel žít v Egyptě, aby to věděl.
Otázka: Proč by faraón v Genesis 41:32 jmenoval za svého zástupce někoho, kdo není Egypťan?
Odpověď: Ačkoli králové někdy dělají podivné věci, v tomto případě to dávalo velký smysl. Kdyby se Josef pokusil o vzpouru, Egypťané by ho nenásledovali. Je zaznamenáno, že Kanaánci, jako například Meri-Ra, Ben-Mat-Ana a semitský Yanhamu, zástupce Amenhotepa III., zastávali vysoké pozice na egyptském dvoře. (Amenhotep III. se stal faraonem poté, co Izraelité opustili Egypt.) O mnoho později turečtí Osmané často obsazovali vysoké dvorské funkce Armény, protože věděli, že lid by nikdy nepodpořil nemuslima, který by se pokusil uchopit moc.
Otázka: Bylo Josefovo egyptské jméno Zaphenath-Paneah v Gen 41:45 titul nebo egyptské jméno?
Odpověď: Pravděpodobně to znamenalo „ten, kdo se jmenuje život“ nebo něco podobného. Neexistují žádné důkazy o tom, že by nějaký Egypťan měl takový titul, takže to pravděpodobně bylo jméno. Faraón pravděpodobně chtěl, aby Josef působil na mnoho svých úředníků více egyptsky. To však neznamená, že by Josef opustil své původní jméno. Je to podobné jako když lidé přicházejí z Číny na Západ, často si také osvojí západní jméno, a když lidé odcházejí ze Západu do Číny, často si také osvojí čínské jméno.
Otázka: Existuje v Gen 41:45 nějaký mimobiblický důkaz o Josefově egyptském jménu Zaphenath-Paneah?
Odpověď: Ano. Ačkoli badatelé neznají žádná jména egyptských vezírů z období kolem Josefovy doby, archeologové objevili souvislost.
Zaphenath: Josefovo egyptské jméno v Genesis 41:45 se k nám pravděpodobně dochovalo s prohozenými písmeny „t“ a „p“. Zat-en-aph znamená „ten, kdo je nazýván“, což byl běžný výraz. Papyrus Brooklyn 35.1446 uvádí mnoho příkladů Asiatů, kterým byla dána egyptská jména. Mnohá z těchto jmen mají jako první část výraz „ten/ta, kdo je nazýván“.
Paneah: „Pa“ nebo „Pe“ by představovalo egyptské Ipi nebo Ipu. „anea“ je podobné egyptskému ankh, což znamená „život“, nebo ankhu, což znamená „je živý“. Kniha Pharaohs and Kings: A Biblical Quest na str. 350 uzavírá, že jméno Ipiankhu a jeho varianty byly běžné v Josefově době, ale dříve ani později nebyly příliš časté.
Otázka: Když si v Gen 41:45 vzpomeneme na to, jak Izák získal svou manželku a jak Jákob získal svou manželku, v čem se liší způsob, jakým Josef získal svou manželku? Jak se s tím Josef vypořádal?
Odpověď: Faraón nebyl věřící a Josefova manželka pravděpodobně také ne, alespoň zpočátku. Nevidíme, že by věřící lidé věnovali výběru manželky pro Josefa nějakou zvláštní pozornost; Josef si však přesto poradil. Stejně jako Bůh dal Adamovi vládu nad zemí a manželku, tak i faraón dal Josefovi vládu nad zemí a manželku.
Mimochodem, Potifar a Potifara pravděpodobně nejsou jedna a táž osoba. V Egyptě se nachází památník zvaný Potifarova stéla, na kterém je napsáno: „Potifar, syn ‘Ank h-Hor“. Pravděpodobně se nejedná o žádného z těchto mužů; jméno Potifar bylo spíše běžným jménem.
Otázka: Jak byl Josef v Gen 41:53–57 předobrazem Krista?
Odpověď: Josef sám trpěl, aby mohl zajistit obživu pro celý Boží lid. Od doby, kdy byl Josef prodán do otroctví, až do doby, kdy se stal druhým nejvyšším vládcem, uplynulo asi 13 let. Během té doby musel Josef být trpělivý, i když neměl žádný vnější náznak, že by se jeho situace někdy zlepšila. Zamyslete se nad tím, jak trpělivý je Bůh k nám!
Otázka: Bylo to, co se Josefovi stalo, nakonec pro něj prospěšné (Gen 41:57)?
Odpověď: V tomto případě mu to přineslo prospěch až sekundárně, a to v tom, že nebyl v Kanaánu, když nastal hladomor. Primárně to však nebylo pro Josefův prospěch; koneckonců, Josef mohl prostě utéct do Sýrie a žít tam sám, jako to udělal Jákob. Ne, primární prospěch to přineslo 70 lidem z jeho rodu. Bůh na Josefa tuto zkoušku seslal primárně ne pro jeho prospěch, ale pro prospěch jeho rodiny.
Na druhou stranu Josef z toho měl velký prospěch jiným způsobem. Představte si, že by Josef zůstal v Kanaánu nebo v Sýrii a celý život nic nedělal. Možná by měl stále bezúhonný charakter, ale bez těchto zkušeností, které ho formovaly – i když to někdy bylo bolestivé –, by nebyl v Bibli považován za velkého hrdinu víry.
Otázka: V Gen 41:57 se píše, že hladomor byl těžký po celém světě, proč tedy nezažilo hladomor každé místo na světě?
Odpověď: Tato věta vyjadřuje, že hladomor byl závažný i mimo Egypt.
Otázka: Co se rodina v Gen 42:3-4 naučila o upřednostňování?
Odpověď: V Jákobově případě zjevně nic. Neposlal Benjamina s ostatními na tuto výpravu, protože se zdálo, že Benjamina miloval více než ostatní. V Jákobově mysli byla jeho zesnulá manželka Ráchel, jeho (údajně) zesnulý syn Josef a Benjamin propojeni, a on nechtěl přijít i o toho posledního z nich. Ostatní bratři byli zjevně považováni za postradatelnější. To byl hrozný způsob rodičovství.
Bratři se však cítili špatně poté, co poslali Josefa pryč a po všechny ty roky to před svým otcem tajili. Ale od té doby, vzhledem k tomu, že Jákob se k nim choval nespravedlivě a že se to nezmění, se s tím naučili žít.
Otázka: Proč v Gen 42:7 egyptští úředníci prodávali obilí?
Odpověď: Pod Josefovým vedením si Egypt nashromáždil zásoby potravin na dobu těžkého hladomoru. Buď egyptská vláda odebrala rolníkům více, než potřebovala, anebo někteří Egypťané měli méně, než potřebovali, protože prodávali obilí lidu za účelem zisku. O tisíciletí později bylo až příliš běžné, že se potraviny vyvážely za značný zisk, zatímco rolníci, kteří je vyprodukovali, umírali hlady.
Otázka: Proč Josefovi bratři v Genesis 42:8 nepoznali svého bratra?
Odpověď: Nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o zázrak nebo nadpřirozený jev. Naposledy viděli bezmocného, vyděšeného sedmnáctiletého chlapce s vousy, a nyní vidí bohatého, mocného třicetiletého muže, který by podle egyptských zvyků vousy neměl. I když si lidé všimnou podobnosti, často ukvapeně dojdou k závěru, že to nemůže být ta samá osoba, pokud okolnosti naznačují, že je to nemožné.
Otázka: Proč se Josef v Gen 42:6–20 choval ke svým odcizeným bratrům právě takto?
Odpověď: Ačkoli Bible tuto strategii ani neschvaluje, ani nekritizuje, z Josefovy strany se ukázala jako prozíravá. Josef chtěl zjistit, jaký je jejich postoj k druhému synovi své matky a co se za ta léta naučili. Chtěl vidět, co mají v srdci, než jim své srdce otevře.
Ačkoli se dnes pravděpodobně nikdo do stejné situace nedostane, obecný princip stále platí: snažit se zjistit něco o tom, co je v srdci člověka, než mu svěříte své tajemství. V jiném kontextu Ježíš v Matoušovi 7:6 řekl, abyste neházeli své perly před svině.
Otázka: Proč se v Gen 42,21–23 cítili tak vinní?
Odpověď: Bylo to velké tajemství, o kterém věděli jen bratři. (Nevěděli, že před nimi stojí Josef a že rozumí hebrejštině.) Představte si, že ve vaší minulosti hnisá tajemství o tom, co jste udělali někomu blízkému, a nemůžete mu to říct. Zamyslete se nad tím, jak těžké to pro bratry po všechny ty roky kvůli jejich hříchu bylo.
Rúben měl už v Genesis 37:21–22 nápad, jak Josefa zachránit. V Genesis 37:29 Rúben nesouhlasil s prodejem Josefa, ale přitakal tomu, aby vzali Josefův plášť a namočili ho do krve. I zde byl Rúben stejně jako ostatní sužován pocitem viny, ale zároveň měl postoj „já jsem vám to říkal“ a obviňoval je.
Otázka: Jak se podle vás cítili v Genesis 42:25–28, když po šoku z toho, že museli nechat Simeona ve vězení, uviděli ve vaku zpět stříbrné peníze?
Odpověď: Genesis 42:28b to pravděpodobně podcenila, když uvedla: „srdce se jim sevřela“. Bylo jim líto Simeona, bylo jim líto jejich otce a děsila je představa, že to budou muset říct svému starému otci. Jákob později řekl, že pokud by se ztratil i Benjamín, „svedete mé šedivé vlasy v zármutku do podsvětí“ (Genesis 42:38b).
Rúbenův plán spočíval v tom, že se vrátí do Egypta sám, pouze s Benjamínem a stříbrem, a pokusí se přivést Simeona zpět. Jákob však miloval Benjamína více, než aby se snažil přivést Simeona zpět.
Otázka: Proč v Gen 42:37 Řúben řekl: „Můžete zabít mé dva syny, pokud se mi nepodaří přivést ho zpět k vám“?
Odpověď: Jákob neměl vůbec v úmyslu nechat popravit žádné ze svých vnoučat. Ruben to řekl jen proto, aby na Jákoba zapůsobil a přesvědčil ho. Je však poněkud podivné, že Ruben Jákobovi takovou dohodu vůbec nabídl. Zdá se, že i když Jákob neznal pravdu o Josefovi, mezi Jákobem a jeho syny panovala jen malá důvěra. Bohužel to může platit i v některých dnešních rodinách.
Otázka: V 43. a 44. kapitole knihy Genesis byli bratři podrobeni zkoušce. Proč byli zkoušeni?
Odpověď: Podívejme se na tuto situaci z Josefova pohledu. Jednoho dne, po tolika letech, se Josefovi bratři objevili u jeho dvora a prosili o pomoc. Co o nich a o jejich povaze v tu chvíli Josef věděl? Jediné, co Josef v tu chvíli věděl, bylo, že se jedná o ty samé bratry, kteří měli být milující, ale kteří se radili, jak ho zabít, a poté ho prodali do otroctví. Aha, a také uměli člověka dobře svázat. Nevíme, zda Josefovi napadla myšlenka na pomstu, či nikoli, ale pro jiné lidi by to mohlo být zcela přirozené. Co měl Josef udělat?
Josef neměl z klamání svých bratrů žádnou radost. Musel se však rozhodnout v závažné věci; pokud se jeho bratři od doby, kdy ho prodali do otroctví, nezměnili, neviděl důvod, proč by jim měl poskytnout záchranu.
Komentář „Bible Knowledge Commentary: Starý zákon“ na str. 93–94 uvádí: „Josef, který již během jejich dvou návštěv brilantně vyvolal napětí, nyní předvedl svůj mistrovský tah. Zkoušel jejich starost o Benjamina, aby je přiměl uznat své zlo. Kdyby v této zkoušce selhali, kdyby neměli soucit s tímto druhým synem Ráchel, pak by se nemohli podílet na naplnění zaslíbení. Bůh by mohl začít znovu a učinit z Josefa velký národ, pokud by se ostatní ukázali jako nehodní (srov. Ex 32,10).“
Otázka: Kdy bychom měli podle 44. kapitoly knihy Genesis zkoušet ostatní? Jak bychom je měli obvykle zkoušet?
Odpověď: Zkoušíte obvykle své bratry a sestry tímto způsobem? – Doufám, že ne. I když nevidíme zbožné lidi, kteří by zkoušeli ostatní tak přísně jako Josef, je třeba lidem klást otázky a prověřovat je z hlediska jejich vůdčích schopností. Lidé se mohou při zkouškách poučit, ale to není to hlavní. Hlavním smyslem je zjistit, zda lze dané osobě svěřit nějaký úkol, nebo zda jí lze důvěřovat, že bude učit zdravé učení.
1. Timoteovi 3:10 říká: „Kromě toho musí být nejprve prověřeni. A pokud jsou bezúhonní, ať slouží jako jáhni.“ Zjevení 2:2 hovoří s uznáním o efeské církvi a říká: „Prověřili jste a odhalili jako lháře ty, kteří se falešně vydávají za apoštoly.“ V Římanům 16:10 byl Apelles podroben zkoušce a shledán způsobilým; pravděpodobně to však byl Bůh, kdo tuto zkoušku provedl.
Na druhou stranu, pokud člověk zkouškou prošel, je nesprávné se ho snažit oklamat pod záminkou dalšího zkoušení. Farizeové se mýlili, když přišli zkoušet Ježíše tím, že ho žádali o znamení v Markovi 8:11 a Lukášovi 11:16.
Zkoušeli Ježíše otázkami v Mt 16,1; 22,35.
Naomi zkoušela Rút a Orpu v knize Rút 1:11–15. Nemělo smysl, aby šly do Izraele, země, kterou nikdy neviděly, jen proto, že měly rády Naomi. Pokud nenásledovaly téhož Boha, měly prostě zůstat tam, kde byly.
Král Saul byl zkoušen v 1. knize Samuelově 13:7b–14, ale není jasné, zda se Samuel zpozdil o několik hodin náhodou, nebo zda se zpozdil záměrně.
Jednou jsem četl, že za časů Sovětského svazu vtrhli jednou někteří vojáci bez uniformy a se zbraněmi do podzemního bohoslužebního shromáždění právě v okamžiku, kdy mělo začít. Ptali se, kdo jsou křesťané, a řekli, že všichni nekřesťané mohou odejít. Poté odložili zbraně a také se připojili k bohoslužbě; chtěli tak z bohoslužby vyhnat všechny špiony.
Otázka: V jakém smyslu se podle Gen 44:2–13 podobá stříbrný pohár v Benjaminově pytli tomu, jak Ráchel ukradla bohy svého otce?
Odpověď: Bratři možná znali příběh o tom, jak Ráchel ukradla modly svého otce Lábana. Lában a Jákob se dohodli, že ten, u koho budou tyto modly nalezeny, bude zabit. V té době ještě nevěděli, že je ukradla Ráchel. Jestliže se Lában a Jákob na takovém trestu dohodli, jaký trest by udělil vysoký egyptský úředník za krádež něčeho, co mu (zřejmě) bylo drahé a mělo vysokou peněžní hodnotu?
Otázka: Jak mohl Josef, zbožný muž, v Genesis 44:5 tvrdit, že používá věštění?
Odpověď: Není zde uvedeno, že by Josef ten pohár někdy použil; je pouze řečeno, že svým bratrům řekl, že jej používá k věštění. Podle Genesis 44:15 se Josef o ten pohár zjevně příliš nezajímal. Neměli bychom se zabývat věštěním (Deuteronomium 18:10) a měli bychom se vyhýbat i pouhému zdání zla (2. Korinťanům 8:21; 1. Tesalonickým 5:22), a ani Josef nebyl dokonalý člověk.
Evangelický komentář k Bibli na str. 34 uvádí, že věštění z vody bylo v Egyptě běžné. Lidé se dívali na kapky vody a předpovídali budoucnost.
Otázka: Jaké jsou ve 45. kapitole Genesis, verši 3, čtyři důvody, proč Josefovi bratři možná oněměli?
Odpověď: Bratři byli 1) bez slov, protože byli v šoku, a to nejen z toho, že viděli Josefa, ale také z jeho postavení; 2) bez slov, protože byli odhaleni; 3) bez slov, když přemýšleli, co s nimi teď bude; 4) Řekli totiž: „Chceš snad nad námi vládnout?“ (Genesis 37:8). Nyní však Josef vládl nad celým Egyptem (Genesis 45:8).
Otázka: V Gn 45,5.8; 50,19–20, o kom Josef řekl, že ho poslal do Egypta? Proč?
Odpověď: Kolikrát jste už slyšeli, že když někdo plánoval vraždu, dopadlo to pro něj dobře? Pro bratry to dopadlo dobře.
Josef výslovně řekl, že to nebyli bratři, ale Bůh. Josef viděl, že jeho obtíže a těžké časy pocházely od Boha, a chválil za to Boha, protože teprve nyní, a pouze nyní, viděl výsledek.
Otázka: Stali se Izraelité v Genesis 45:6 a Genesis 47:28 otroky ještě za Josefova života?
A: Ano. Podíváme-li se na Genesis 37:2; 41:1; 41:29–39; 45:6; 47:28, Izraelité byli v Egyptě 71 let z Josefových 110 let života. Hebrejci se tedy stali otroky ještě za Josefova života, protože v Egyptě byli otroky 400 let a v Egyptě celkem 430 let.
Otázka: Znamená to, že v Genesis 45:8 a 50:19 Bůh zotročuje zbožné lidi? Zotročil Bůh Josefa nebo Josefovy bratry?
Odpověď: Jedná se o příklad teologického pojmu zvaného „souběh“. Bůh nejen věděl, jaké zlo by se svobodně a dobrovolně rozhodli spáchat, kdyby se ocitli v dané situaci, ale také jim umožnil, aby se do této situace dostali a uskutečnili záměr svého srdce. Navíc Bůh jejich zlo naplánoval a využil k tomu, aby z něj vzešlo dobro. Jak říká Římanům 8:28: „...Bůh vše působí k dobrému těm, kteří ho milují...“ Vše zahrnuje i zlé věci.
Otázka: Jaké jsou ve 45. kapitole Genesis, verše 25–28, dva důvody, proč je Jákob ohromen, když se dozví, že Josef je naživu?
Odpověď: Zaprvé si byl jistý, že Josef je mrtvý; koneckonců viděl ten krvavý pestrobarevný plášť. Zadruhé by byl ohromen, ať už hned, nebo později, až by zjistil, že se všech jeho deset synů spiklo, aby ho více než dvacet let klamali.
Otázka: Mluví Bůh v Gen 46:3-4 k Jákobovi jako k jednotlivci, nebo k jeho potomkům?
Odpověď: K obojímu. Bůh tyto dva aspekty spojuje, když Jákobovi říká, že „vy“ se stanete velkým národem. Jákob sice zemřel v Egyptě, ale jeho tělo bylo převezeno zpět do Palestiny k pohřbu. To bylo znamením, že „vy“ v množném čísle vyjdete z Egypta o 430 let později.
Otázka: Jak reagoval Jákob v Genesis 46:1–6 na tuto šokující zprávu?
Odpověď: Nejprve souhlasil, že půjde do Egypta, jak mu řekli jeho synové. Možná neviděl jinou možnost vzhledem k hladomoru v Kanaánu. Než však Jákob odešel, zastavil se v Beer-šebě, kde postavili oltář a přinesli Bohu oběti (Genesis 46:1). Beer-šeba ležela víceméně ve stejném směru jako Egypt, takže cesta k oltáři mu zřejmě zabrala jen krátkou chvíli. Té noci pak Bůh dal Jákobovi vidění, v němž mu řekl, aby se nebál odejít do Egypta (Genesis 46:3). To je v kontrastu s Genesis 26:2, kde Bůh řekl Izákovi, aby do Egypta nechodil. Poté se Jákob a jeho rodina spěšně vydali do Egypta. Později se Jákob dostavil před faraóna a požehnal mu (Genesis 47:7,10).
Zajímavé je, že v Genesis 46:4 se píše, že Jákob bude znovu vyveden. Samozřejmě byli z Egypta vyvedeni jak jeho potomci, tak i jeho tělo, ačkoli Jákob tam zemřel. Bůh však zmínil, že Jákob zemře, neboť v Genesis 46:4 řekl, že Josef položí ruku na Jákobovy oči, aby je naposledy zavřel.
Otázka: Proč v Genesis 46:4 Jákob zemřel v Egyptě, když Bůh slíbil, že ho odtud vyvede?
Odpověď: Lidé uvažovali nejen o sobě, ale i o svých potomcích. Jákobovi potomci byli z Egypta vyvedeni. Navíc bylo Jákobovo tělo z Egypta vyvezeno, jak je uvedeno v Genesis 50:13–14.
Otázka: Je v Genesis 46:8–27 uvedeno 12, 13 nebo 14 kmenů?
Odpověď: Izrael měl 12 synů (10 + Levi + Josef).
Bylo 12 bojových oddílů a kmenů s přidělenou zemí (10 + Josefovi dva synové Manasse a Efraim, nikoli Levi).
Otázka: V Genesis 46:8–27 bych rád věděl, jak se jmenovalo těch 11 synů, které měl Jákob v zemi Izraele, a kdo byly jejich manželky? V knize Exodus je potvrzeno, že do Egypta odešlo 70 lidí včetně Jákoba. Můžete mi je prosím vyjmenovat?
A: Vlastně „Exodus“ označuje jinou událost – a to jejich odchod z Egypta. Ale abych odpověděl na vaši otázku, jedenáct synů Jákoba jsou:
Rúben, Šimeon, Lévi, Juda, Izachar, Zabulon, Gád, Ašer, Benjamín, Dan a Neftalí. Josef byl samozřejmě Jákobovým synem, ale žil v Egyptě, nikoli v zemi Izraele.
Jakubovi potomci, kteří odešli do Egypta, jsou uvedeni v Genesis 46:8–27; nejsou zde však uvedeni ti, kteří s Jakubem nebyli biologicky spřízněni. Synů a mužských potomků Jakuba, kteří tehdy odcestovali do Egypta, bylo 64 mužů. Šla s nimi také Jakubova dcera Dina a Ašerova dcera Sera. Když k tomu připočteme další čtyři osoby – Josefa, jeho dva syny Efraima a Manasseho a Jákoba –, dostaneme celkem 70 osob. Samozřejmě by s nimi šly i manželky a další lidé, a Bible neříká, že by šlo ne více než 70 lidí, pouze že šlo 70 Jákobových potomků, včetně samotného Jákoba.
Otázka: Existuje v Gen 46:33 nějaký mimobiblický důkaz, že Egypťané pastýře nenáviděli?
Odpověď: Nemáme žádný přímý důkaz, ale máme několik informací.
1. Když v Egyptě vládli cizí Hyksósové, pozdější Egypťané nazývali tyto opovrhované cizí vládce „pastýřskými králi“.
2. Archeologové uvádějí, že v době Josefa žila v deltě Nilu početná skupina Asiatů. Analýza kostrových pozůstatků ovcí ukázala, že právě v této době asijští osadníci poprvé přivezli dlouhosrsté ovce do oblasti egyptské delty Nilu.
Q: Jak mohla Jákobova rodina v Gen 47:11 žít v oblasti Ramessu, když město Ramess ještě nebylo postaveno?
Odpověď: Usadili se v oblasti delty Nilu, kde hebrejští otroci později vybudovali město Ramses. Ačkoli se tak ještě nejmenovalo, když se tam Jákob usadil, město Ramses již bylo postaveno v době, kdy Mojžíš psal knihu Genesis.
Otázka: Jak mohl Bůh v Genesis 47:20–21 schválit, že Josef zotročil egyptský lid pro faraóna?
Odpověď: Bůh se k tomu nevyjádřil, ale v Genesis 47:23–26 tuto 20% daň z příjmu povolil.
Otázka: Uctíval Jákob v Genesis 47:31 u čela své postele, nebo opřený o svou hůl, jak uvádí Židům 11:21?
Odpověď: I když by člověk mohl ležet v posteli a opírat se o hůl, aby se posadil a mohl mluvit, existuje jednodušší vysvětlení. Souhlásky pro „postel“ a „hůl“ jsou v hebrejštině stejné a Starý zákon byl původně psán pouze souhláskami. Masoretský text doplnil samohlásky, aby vzniklo slovo „postel“, zatímco Septuaginta toto slovo přeložila jako „hůl“. Hebrejcům 11:21 v řečtině uvádí hůl.
Otázka: Jaký význam mělo v Genesis 48:5 Jákobovo prohlášení, že Manasse a Efraim patří jemu?
Odpověď: Zřejmě při budoucím rozdělení země byli Manasse a Efraim považováni za stejnou kategorii jako Jákobovi přímí synové. Potomci Josefa tak obdrželi dva podíly země, nikoli jeden. Prvorozený často dostával dvojnásobný podíl. Ačkoli Josef nebyl chronologicky prvorozený, bylo mu uděleno právo prvorozeného.
Otázka: Jak se naplnila tato proroctví v Genesis 49 a Deuteronomiu 33?
A: U každého syna je uveden souhrn proroctví a poté jejich naplnění. Obecně lze říci, že kniha Genesis 49 obsahuje mnoho proroctví, zatímco kniha Deuteronomium obsahuje pouze několik náznaků budoucnosti v Mojžíšových modlitbách.
Rúben, ačkoli byl biologicky prvorozený, již neměl vynikat. Rúben se usadil na východní straně řeky Jordánu a nikdy nebyl velkým kmenem. Podle Encyklopedie biblických obtíží (str. 103) Moáb podmanil Rúbena v devátém století (900–800 př. n. l.), jak vyplývá z nápisu na Moábském kameni (850 př. n. l.). Stalo se to po Šalomounově době, mezi vládami Ásy a Joáše v Judsku.
Simeon měl být rozptýlen po Izraeli. Simeon se usadil uprostřed Judska (Soudců 1:3) a ztratil velkou část své kmenové identity, když byl rozptýlen po Judsku.
Také kmen Levi měl být v Izraeli rozptýlen. Levítům nebyla přidělena půda, pouze města, v nichž měli po celém Izraeli bydlet. Měli být učiteli Izraele. V době rozděleného království se mnozí z nich přestěhovali na jih do Judska.
Juda bude chválen svými bratry, jeho ruka bude na šíji jeho nepřátel a ostatní synové se před ním skloní. Juda bude jako lev. Žezlo z něj neodejde, dokud nepřijde Šilo. David i následující vládci jižního království pocházeli všichni z kmene Judy. Ježíš pocházel z Davidových potomků, a to jak biologicky skrze Marii, tak „právně“ skrze svého adoptivního otce Josefa. Genesis 49:10–12 jsou podle Targumu Jonatana, Targumu pseudo-Jonatana, Targumu Onkelose a Babylonského Talmudu mesiášská proroctví.
Zabulon bude žít u moře a jeho hranice se budou rozprostírat směrem k Sidonu ve Fénicii. Toto proroctví o jejich umístění se naplnilo.
Issachar bude na dobrém a pohodlném místě odpočinku a bude vykonávat nucené práce. Issachar byl spolu s ostatními severními kmeny podroben cizincům pod nadvládou Asyřanů v roce 732 př. n. l.
Dan bude vykonávat spravedlnost jako zlý had. Jako lvíče vyskočí z Bášanu. Dan zdědil území ve střední části (daleko od Bášanu), ale když v knize Soudců 18 brutálně zaútočili na Laíš, přesunuli se na sever poblíž Bášanu.
Gad bude napaden, ale na oplátku zaútočí na své nepřátele. Požehnáni jsou ti, kdo rozšiřují Gadovo území. To by se mohlo prorocky vztahovat na Jeftu z kmene Gadu, který porazil Ammonity.
Ašer bude mít bohaté a lahodné jídlo. Ašer bude po všechny své dny silný. Ašer měl ve válkách jen málo potíží, ačkoli došlo k určité asimilaci do fénické kultury.
Neftalí bude jako laň, která rodí krásná mláďata. Neftalí zdědí území na jih až k jezeru. Neftalí nehrál významnou roli v mnoha válkách a usadil se u Galilejského moře.
Josef bude plodnou révou, jejíž větve se šplhají přes zeď. Lukostřelci na něj budou střílet, ale jeho luk zůstane pevný. Bude jako princ mezi svými bratry. Josef bude mít hojnost. Dva polokmeny Josefa, Efraim a Manasse, byly po Judovi nejpočetnější. Efraim se později skutečně stal synonymem pro severní království, stejně jako Juda se stal synonymem pro jižní království.
Benjamín bude dravým vlkem. Ehud z Benjamínu byl soudcem, který zabil moábského Eglona. Benjamín, ačkoli to byl malý kmen, zuřivě bojoval proti ostatním kmenům v knize Soudců 20.
Otázka: Co znamená výraz „počátek síly muže“ v Gen 49:3 a Dt 21:17? Některé překlady naznačují, že se zde hovoří o počátku mužské plodnosti nebo mužnosti. Žalm 127 možná naznačuje něco jiného, když v souvislosti s tímto výrazem hovoří o tom, že děti z mužova mládí jsou jako šípy v toulci mocného válečníka.
Odpověď: Muž může být plodný a nikdy nemít děti, i když bez dětí není prokázáno, že je plodný. Ale pokud chceme být přesní, existují čtyři možnosti přesného významu.
a) miminko, což také ukazuje, že muž může mít i další děti.
b) syn, který může živit rodinu, až bude muž starý, a bojovat za vlast.
c) Jedná se o výraz odkazující na právo prvorozeného syna.
d) potomek, což znamená, že muž může mít trvalý rod.
Myslím, že zde je pravděpodobně na mysli možnost d), protože mít potomky, kteří by rodinu pokračovali, bylo v té kultuře velmi důležité. Ve skutečnosti, když ženatý muž zemřel bez potomků, měl si jeho bratr vzít jeho ženu a první syn měl nést jméno zemřelého bratra.
Možnost c) je rozhodně zmiňována také v Deuteronomiu 21:16–17.
Myslím si však, že zde je na mysli i možnost b), jak uvádí Žalm 127:4–5.
„Počátek…“ však není něco, co mají více dětí, ani to, že by ony společně byly „počátkem“. To naznačuje, že dítě bylo počátkem síly muže v okamžiku svého narození, což by ukazovalo, že zde jde o možnost a). Ruben ztratil právo prvorozeného, ale v Genesis 49:3 byl stále biologicky prvorozeným, „počátkem mé síly“.
Můj názor tedy zahrnuje vše výše uvedené.
Otázka: Proč bylo v Genesis 49:3–4 správné, aby Ruben, který vynikal v cti a moci, již nadále nevynikal? Stalo se to i v jiných částech církve?
A: Jedná se vlastně o slovní hříčku se slovem „excel“. Důvodem je to, co udělal Ruben v Genesis 35:22 a 1. knize Paralipomenon 5:1–2.
Q: Jak mohl Jákob v Genesis 49:5–7 proklít Léviho, když ho Mojžíš později v Deuteronomiu 33:8–11 požehnal?
A: Leviho potomci byli kvůli tomuto krutému činu rozptýleni po celém Izraeli. Leviho potomci byli požehnáni tím, že jim bylo uděleno privilegium učit Izrael. Z toho plyne ponaučení. Prokletí se může proměnit v požehnání, pokud ho snášíme a následujeme Boha.
Otázka: Kdy by měl lid nebo národ podle Genesis 49:7 projevit zuřivost a krutý hněv?
Odpověď: V Genesis 49:6 dokonce kvůli svému hněvu zmrzačili voly: nebyli to vykonavatelé spravedlnosti, byli to vykonavatelé nekontrolovatelného hněvu.
Odpověď na tuto otázku zní: nikdy. Máme být milující. Podle 1. Janova 4:8,20 je nenávist známkou toho, že člověk není spasen. „Lidský hněv totiž nepřináší spravedlnost, kterou Bůh žádá,“ jak uvádí Jakub 1:20.
Simeon a Levi byli dalšími nejstaršími syny po Rubenovi. Byli diskvalifikováni výhradně kvůli svému prudkému hněvu. Stejně tak i dnes se někdy stává, že schopní, zkušení a inteligentní lidé nejsou kvůli své povaze bráni v úvahu pro určitou pozici nebo jsou z ní propuštěni. Kvůli hněvu můžeme přijít o spoustu dobrých věcí a dobrých vztahů.
Otázka: Proč nebyl v Genesis 49:9 Juda diskvalifikován kvůli Tamar v Genesis 38?
Odpověď: Juda je další nejstarší syn po Rubenovi, Simeonovi a Leviovi. Všichni čtyři byli dětmi Leah. Juda se pokusil nechat Tamar zabít, ale poté, co vyšel najevo jeho vlastní hřích, nakonec věci napravil, nebo alespoň natolik, nakolik to bylo v jeho silách.
Otázka: Co přesně předpovídá verš v Genesis 49:9–11?
Odpověď: Šilo je jednoduše „ten, komu to patří“. Židé sami chápali Genesis 49:10 jako mesiášské proroctví. V Babylonském Talmudu, v traktátu Sanhedrin, kap. 4, po 37, recto, rabín Rachman řekl: „Když členové Sanhedrinu zjistili, že byli zbaveni svého práva nad životem a smrtí, zachvátila je všeobecná konsternace; posypali si hlavy popelem a oblékli si žíněné roucho, volajíce: ‚Běda nám, neboť žezlo odešlo z Judy a Mesiáš nepřišel!‘“
V komentáři k Genesis z Svitků od Mrtvého moře (4Q252 [=4QpGena ]), fragment 2 při rozebírání Genesis 49:10 uvádí: „Kdykoli bude vládnout Izrael, na trůnu [nechybí] potomek Davidův. Neboť vládcovská hůl je smlouvou o království, [a rody] Izraele jsou oddíly, dokud nepřijde Mesiáš spravedlnosti, Větev Davidova.“ Viz The Dead Sea Scrolls in English, 4. vyd., str. 300–302, kde se rovněž poukazuje na to, že tento komentář považuje židovské hasmonejské krále za nelegitimní vládce, jelikož nepocházeli z Judy.
Babylonský Talmud, Sanhedrin 98b, rabín Johanan napsal: „Svět byl stvořen kvůli Mesiáši, jaké je jméno tohoto Mesiáše? Škola rabína Šily řekla: ‚Jeho jméno je Šilo, neboť je psáno: dokud nepřijde Šilo.‘“
Jeruzalémský Talmud, Sanhedrin, folio 24: „Něco málo přes čtyřicet let před zničením Chrámu byla Židům odebrána pravomoc vynášet rozsudky smrti.“
Targum Onkelos říká: „Vláda z rodu Judy nepřestane, ani písařství z rodu jeho dětí a vnuků, navždy, dokud nepřijde Mesiáš.“
Targum Pseudo-Jonatán k Genesis 49:11a: „Králové a vládci nepřestanou pocházet z rodu Judy … dokud nepřijde král Mesiáš.“
Dalším židovským zdrojem, který naznačuje, že Židé chápali toto proroctví jako mesiášské, je Targum Jonatán k Genesis 49:10,11a.
Mezi rané křesťany, kteří se na toto mesiášské proroctví odvolávali, patří Irenej z Lyonu (cca 160–202 n. l.), Hippolyt z Portu (222–235/236 n. l.) a Origenes (225–253/254 n. l.). Z heretiků se o tom zmiňují Ebionitské Klementinské homilie (–188 n. l. – datum nejisté).
Otázka: Vzhledem k tomu, že Gen 49,10 říká, že žezlo neodejde, dokud nepřijde „Šilo“, jak by to mohl být Mesiáš?
Odpověď: Řecké a latinské překlady uvádějí „ten, komu patří“. Historici židovští vykladači to chápali jako mesiášské, neboť aramejský targum to překládá jako „Mesiáš“. Podle Targumu Jonatana a Targumu Pseudo-Jonatana (= Targum Jerušalmi I, = Targum Ezez) se také jedná o mesiášský význam. Židé ztratili právo na trest smrti kolem roku 6 n. l. Babylonský Talmud to zmiňuje v Sanhedrinu, kapitole 4 po 51b; kapitole 4 po 37; recto. Ezechiel 21:27 má paralelní konstrukci s Genesis 49:10.
Jiní by v tom viděli oficiálního vládce Palestiny. Za vlády Římanů byl židovský král Archelaus sesazen z trůnu a nahradil ho římský prokurátor Coponius.
Jen pro doplnění: v knize „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 1, str. 224, se uvádí, že podle Babylonského Talmudu byl Targum Jonatán napsán Jonatánem bin Uzzielem, který žil v 1. století př. n. l. a byl nejvýznamnějším žákem Hillela.
V komentáři k Genesis z Svitků od Mrtvého moře (4Q252 [=4QpGen(a)]) se ve fragmentu 2 při rozebírání Genesis 49:10 uvádí: „Kdykoli bude vládnout Izrael, na trůnu [nechybí] potomek Davidův. Neboť žezlo vládce je smlouvou o království, [a rody] Izraele jsou jeho oddíly, dokud nepřijde Mesiáš spravedlnosti, Větev Davidova.“ Publikace *Svitky od Mrtvého moře v angličtině*, 4. vydání, str. 300–302, rovněž poukazuje na to, že tento komentář považuje židovské hasmonejské krále za nelegitimní vládce, jelikož nepocházeli z Judy.
Josephus ve své knize „Války Židů“ (93–94 n. l.), kniha 2, kapitola 8, píše: „A nyní byla Archelausova část Judeje přeměněna na provincii a Coponius, člen římského jezdeckého řádu, byl vyslán jako prokurátor, jemuž Caesar svěřil moc nad životem a smrtí.“ Josephus také zmiňuje, že Sanhedrin ztratil pravomoc nad případy trestu smrti v díle „Starověké dějiny Židů“ 20.9. (napsáno kolem let 93–94 n. l.)
Židé sami to chápali jako mesiášské proroctví. V Babylonském Talmudu, v Sanhedrinu, kapitole 4 následující po 37, recto, rabín Rachman řekl: „Když členové Sanhedrinu zjistili, že byli zbaveni svého práva nad životem a smrtí, zachvátila je všeobecná konsternace; posypali si hlavy popelem a oblékli si žíněné roucho, volajíce: ‚Běda nám, neboť žezlo odešlo z Judy a Mesiáš nepřišel!‘“ K tomu došlo kolem roku 6 n. l. (Převzato z knihy Joshe McDowella *Evidence That Demands a Verdict*, sv. 1, str. 169, a z knihy *Jesus Before the Sanhedrin* od Augustina Lemanna z roku 1886, přeložil Julius Magath, NL#0239683, Library of Congress # 15-24973.) Viz také Pugio Fidei, Martini, Raymundus, vydané De Vosinem v roce 1651, str. 148.
Babylonský Talmud, Sanhedrin 98b, rabín Johanan napsal: „Svět byl stvořen kvůli Mesiáši, jaké je jméno tohoto Mesiáše? Škola rabína Šily řekla: ‚Jeho jméno je Šilo, neboť je psáno: „dokud nepřijde Šilo.“‘“ str. 147
Talmud: „[30 n. l.] O něco více než čtyřicet let před zničením Chrámu byla Židům odebrána pravomoc vynášet rozsudky smrti.“ Jeruzalémský Talmud, Sanhedrin, folio 24, s. 147
Targum Onkelos říká: „Vláda z rodu Judy nepřestane, ani úloha písaře z rukou jeho potomků, navždy, dokud nepřijde Mesiáš.“ (The Messiah: An Aramaic Interpretation; The Messianic Exegesis of the Targum, Samson H. Levy (Cincinnati: Hebrew Union College Jewish Institute of Religion 1974) str. 2) str. 146
Targum Pseudo-Jonatán k Genesis 49:11a: „Z rodu Judova nebudou přestávat vycházet králové a vládci … dokud nepřijde král Mesiáš.“ Tamtéž, s. 7
Dalším židovským zdrojem, který naznačuje, že Židé chápali tento text jako mesiášské proroctví, je Targum Jonatán k Genesis 49:10,11a. Justýn Mučedník (psal cca 138–165 n. l.) se o tom zmiňuje ve své První obhajobě, kap. 32, jako o odkazu na Krista.
Otázka: Co přesně zde v Genesis 49:10 znamená hebrejské slovo Šilo?
Odpověď: Původní hebrejský text neobsahoval samohlásky, a proto zde panuje určitá nejistota.
a) Mohlo by se jednat o jméno odkazující na osobu: Šilo
b) Mohlo by to znamenat „jehož je“ nebo „patřící jemu“ – siloh / selloh. Tuto možnost do jisté míry podporuje Septuaginta a syrská Peshitta. Související je Ezechiel 21:26–27.
c) Mohlo by to znamenat „pocta jemu“ – say loh. To by bylo v souladu s následujícím veršem.
d) Může se jednat o místo Šílo.
e) A konečně, v Bibli se vyskytuje mnoho slovních hříček, takže by mohlo jít o více než jednu z těchto možností.
Otázka: Gen 49:10 říká o královském žezlu: „dokud nepřijde Šílo.“ Jak by se toto válečné proroctví mohlo vztahovat na Ježíše?
Odpověď: Ježíš byl duchovně bojovný, když při svém prvním příchodu porazil satana. Navíc bude Ježíš bojovný a zabije mnoho lidí při svém druhém příchodu, jak je popsáno ve Zjevení 19:11–16.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v Gen 49:10 se pórum nemělo od Judova rodu odklonit, dokud nepřijde Mesiáš, proč po exilu nebyli z Judova rodu žádní králové kromě Makabejců?
Odpověď: Genesis 49:10 nezaručovala, že budou existovat nezávislí králové. Říká pouze, že bude vládce, a Gedaljáš i mnozí další tak činili jako správci pod babylonskou, perskou a jinými vládami. Odlišnou, ale doplňující odpověď najdete v knize „1001 Bible Questions Answered“ na str. 28.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v Genesis 49:10 se píše, že Juda bude vládnout až do příchodu Mesiáše, proč byl Saul z kmene Benjamínova?
Odpověď: V době, kdy bylo toto proroctví vysloveno, žádný král nebyl. Saul byl jako král zavržen, ale jakmile se králem stal David (z Judy), bylo uznáno, že Juda je královská linie až do příchodu Mesiáše. Ježíš pocházel z Judy „právně“, jelikož Josef byl jeho právním otcem, a biologicky, protože i Marie pocházela z Judy.
Otázka: Proč v Gen 49:14–15 Jákob prorokoval otroctví pro Izachara, zatímco Dt 33:18–19 prorokuje požehnání?
Odpověď: Obě proroctví se naplnila. Izachar měl velké požehnání v podobě úrodné země. V době Asyřanů se však stali otroky a jejich kmen v tomto stavu zůstal. Boží požehnání, když je bereme jako samozřejmost, nás mohou svádět k lenosti a sklonu podléhat hříchu. Dalším smutným příkladem je Gedeon v knize Soudců 8:27,33.
Otázka: Na co by se mohlo vztahovat Genesis 49:16–17?
Odpověď: Samson pocházel z kmene Dan. Dan je nejsevernějším kmenem již od dob Soudců 18. Dan měl zajišťovat spravedlnost, místo toho však podle Soudců 18:30 šířil modlářství. Jeremjáš 4:15–16 a 8:16 uvádějí, že z Danu přijde pohroma.
Gileád, Dan a Ašer v knize Soudců 5:17 nepodpořili Deboru a Baraka.
Ve Zjevení 7:5–8 není mezi 144 000 nikdo z kmene Dan. Někteří se domnívají, že Antikrist by mohl být Žid z kmene Dan.
Otázka: Proč v Genesis 50:3 trvalo balzamování Jákobova těla právě 40 dní, a ne více či méně?
Odpověď: Není třeba se zde snažit hledat alegorický význam, když Bible uvádí důvod. Genesis 50:3 uvádí, že 40 dní byla doba potřebná k balzamování. Časopis KMT: A Modern Journal of Ancient Egypt, sv. 3, č. 3, podzim 1993, str. 7 uvádí, že experimenty s mumifikací krys ukazují, že čtyřicet dní je doba potřebná k úplnému vysušení těla pomocí natronových solí. Zmiňuje také, že čtyřicet dní je i v moderním Egyptě stále dobou smutku.
Otázka: Byl Jákob v Genesis 50:13 pohřben v jeskyni, kterou Abraham koupil poblíž Mamre, nebo byli někteří z patriarchů pohřbeni poblíž Šechemu, jak naznačuje Skutky 7:15–16?
Odpověď: Nejprve tři body související s odpovědí a poté dvě možné odpovědi.
Za prvé, jednalo se o dvě odlišná místa, neboť vzdálenost mezi Mamre a Šekemem činila přibližně 45 mil (72 kilometrů).
Před exodem se v Genesis 50:13 uvádí, že Jákob byl pohřben poblíž Mamre. Genesis 50:24–26 uvádí, že Josefovo tělo bylo nabalzamováno a uloženo v rakvi v Egyptě s tím, že bude později pohřbeno v Zaslíbené zemi.
Po exodu, o více než 477 let později, byli Jákobovi synové pohřbeni poblíž Šechemu, jak uvádí Skutky apoštolů 7:15–16. Kniha Jozue 24:32 navíc dodává, že Josefovy kosti byly pohřbeny na území poblíž Šechemu.
Zde jsou dvě samostatné odpovědi.
„oni“: Skutky 7:15 říkají: „A Jákob sestoupil do Egypta a vydechl naposledy [tj. zemřel], on i naši otcové.“ (Greenův doslovný překlad) „Oni“ ve Skutcích 7:16 odkazují na dvanáct Jákobových synů (naše otce), kteří byli pohřbeni po exodu, a nikoli na Jákoba, který byl pohřben o více než 477 let dříve.
Štěpánova chyba: Pokud Štěpán při svém projevu nesprávně „sloučil“ tyto dvě události do jedné, pak jsou Skutky 7:15–16 stále bezchybné. Skutky 7:15–16 bezchybně zaznamenávají triviální chybu, kterou Štěpán udělal. Nic nenasvědčuje tomu, že by Štěpán musel být bezchybný ve všem, co řekl. Vzhledem k Štěpánově dosavadní bilanci v jiných věcech ve Skutcích 7 by však člověk mohl upřednostnit první odpověď.
Avšak i kdyby byla správná druhá odpověď, je v tom pro nás poučení. Když jsou dnešní věřící v souladu s Boží vůlí a mluví k ostatním tak, jak to Bůh chce, Bůh nám neslibuje, že všechna naše slova a učení budou bezchybná. Ale to je v pořádku. Bůh v nás působí navzdory našim chybám a dokonce i skrze naše chyby, aby zjevil svou pravdu.
Ať už Štěpán nepoužíval moderní přesnost ve svých zájmenech, nebo se mýlil v nějakém drobném historickém detailu, Boží poselství nespočívá v tom, zda byl Jákob zahrnut mezi „ty“, kteří byli pohřbeni v Šekemu, či nikoli. Boží poselství je, že Bůh vedl Izraelity ve smluvním vztahu s Ním a po tisíce let je používal k tomu, aby připravil pozadí pro největší událost všech dob – příchod Božího vlastního Syna, Ježíše Krista.
Otázka: Lhali Josefovi bratři v Gen 50,16, když řekli, že Jákob přikázal Josefovi, aby jim neublížil?
Odpověď: Bible neuvádí, zda to Jákob někdy výslovně přikázal, takže bratři možná lhali. Na druhou stranu Jákob jistě implicitně chtěl, aby se Josef svým bratrům nemstil. Dnes od lidí slýcháme mnoho věcí, aniž bychom s jistotou věděli, zda daná osoba říká naprostou pravdu, či nikoli. I tak musíme reagovat moudře a tak, jak by si Bůh přál, abychom reagovali, a to i tehdy, když nemůžeme pravdivost toho, co bylo řečeno, dokázat ani vyvrátit.
Otázka: Jak můžeme v Gen 50,19–20 činit vlastní rozhodnutí, když Bůh „zamýšlí“, abychom se rozhodovali tak, jak se rozhodujeme?
Odpověď: Tři jednoduché body, které vysvětlují tuto souběžnost.
Bůh nikdy nenutí lidi k hříchu ani je nepřiměje, aby si zvolili zlo. Podle Jakuba 1:13 Bůh nikoho nepokouší.
Bůh předem znal jejich rozhodnutí a dovolil jim, aby se tak rozhodli. Charles Hodge tento pojem označuje jako „dovolující dekrety“.
Bůh využil jejich zlé volby jako součást svého plánu. Ve skutečnosti je podle Efezským 1:11 a Přísloví 16:4 vše zahrnuto v Božím plánu. Louis Berkhof pro tento pojem vytvořil termín „souběh“.
Otázka: Proč se v knize Genesis slovo „Elohim“ vyskytuje 33krát v prvních 34 verších, poté následuje spojení „Jahve-Elohim“ 20krát ve 45 verších a následně slovo „Jahve“ 10krát ve 25 verších (Evidence That Demands a Verdict, svazek 2, str. 121)? Naznačuje to, že kniha má více autorů?
Odpověď: Nejednalo se o náhodu, ale o záměrné vyjádření nejprve univerzální, transcendentní povahy Boha, načež následovaly Jeho osobnější aspekty. Velmi podobná situace nastala i v Koránu. Slovo „Alláh“ převládá v pozdějších medínských súrách, zatímco v dřívějších mekkánských súrách se používá hlavně výraz „Pán“, nikoli „Alláh“. Zde je můj výčet v medínských súrách: 4 (cca 211x), 9 (cca 152x), 24 (75x), 33, 48, 49, 57 (33x), 58 (37x), 59 (29x), 60–66. Zde je můj výčet výskytu slova „Lord“ v mekkánských súrách, následovaný přibližným počtem výskytů slova „Alláh“. 15 (3x), 32 (1x), 50–53, 54–55 (0x), 56 (2x), 67 (4x), 68 (0x), 75 (0x), 78 (0x), 85–96 (9x), 100–109 (1x), 110–112 (6x), 113–114 (0x).
Stejně tak v Listu Židům v Novém zákoně se v 1. kapitole nikdy nepoužívají slova „Kristus“ ani „Ježíš“, ale odkazuje se na Něho pouze jako na „Syna“. Avšak „Ježíš“ a „Kristus“ se ve zbytku Listu Židům používají často.
To neznamená, že by Korán měl více autorů, ani že by List Židům měl více autorů, stejně jako důkazy neukazují, že by kniha Genesis měla více autorů. Spíše to ukazuje, že asymetrické používání jmen nebylo v blízkovýchodní literatuře neobvyklé.
Otázka: Kdy byla napsána kniha Genesis?
Odpověď: Rané židovské a křesťanské spisy se jednomyslně shodují, že ji napsal Mojžíš. Ať už pero držel skutečně Mojžíš, nebo to za jeho vedení udělal písař, stalo se to stále za Mojžíšových časů.
Liberál Julius Wellhausen v roce 1885 tvrdil, že vznikly během babylonského exilu (598–539 př. n. l.) nebo po něm. Dnes tomu však nikdo, ani liberálové, nevěří.
Dnešní liberálové se domnívají, že byla napsána až několik století po Mojžíšově době.
Otázka: Jak můžeme vědět, že to, co máme v knize Genesis, je to, co bylo původně napsáno?
Odpověď: Jako křesťané věříme, že Starý zákon, který Kristus potvrdil, je právě ten Starý zákon, který máme. Mimochodem, pro muslimy platí, že jejich Korán v súře 5:46 uvádí, že Ježíšovi byla dána Tóra. Máme rané rukopisy z doby Krista, o nichž pojednává následující otázka. Existuje však ještě další řada důkazů. Filón z Alexandrie byl židovský učenec, který žil v letech 15/20 př. n. l. až 50 n. l. Napsal komentář k Genesis a odpovídal na otázky týkající se Starého zákona. Psal v řečtině, ale je zajímavé, že jeho řecké citace ze Starého zákona se více shodují s hebrejským masoretským textem než s řeckou Septuagintou. Velmi podrobně se zabýval významem jednotlivých veršů. Z celkových 1 533 veršů v knize Genesis se Filón odvolával na všech 410 veršů nebo na jejich části. Zde jsou verše z knihy Genesis, na které se odvolával:
1:1–2, 4, 26, 27, 31; 2:1–10, 13–25; 3:1–24; 4:1–12, 14, 25–26; 5:1, 3, 23–24, 29, 32; 6:1–12, 14–17; 7:1–2, 4–5, 10–11, 16–17, 19, 21–24; 8:1–18, 20–22; 9:1, 3–8, 10–11, 13, 18, 20–28; 10:1, 6, 8; 11:1–2, 4, 6–8, 10, 29; 12:1–4, 6–7; 13:1, 9; 14:1, 3, 7, 17, 18, 20–24; 15:1–3,5,20; 16:1–9,11–16; 17:1,6,8,10–22,24,26,27,32; 18:1,3,6,7,9–11,15–17,22,23,27,32,33; 19:4,11,20,20,32,33,35; 20:7,12; 21:1–2,5–7,11–12,14,19–20,33; 22:1–2,4,6,7,9,16,22,62–63,67; 25:5, 8, 11, 17, 21, 23–25, 27, 29, 33; 26:2, 3, 5, 9, 12, 32–33; 27:1, 20, 28, 30, 33, 36, 40–43, 45; 28:1–2, 7, 11–17, 21–22; 29:4, 13, 26, 31, 35; 30:1, 2, 13, 16, 18, 24, 30, 36, 37, 42;
31:3–5, 10–14, 20, 27–28, 33, 35, 43; 32:10, 25, 28–29, 31; 33:5, 11; 34:1, 3; 35:2, 4, 16, 18, 25; 36:12; 37:2–3, 7–9, 12–13, 15, 33, 36; 38:7, 9, 11, 20, 25; 39:1, 3, 7, 21; 40:8–10, 15–17, 20; 41:17, 28, 45, 49; 42:1, 11, 16, 18, 36; 43:9; 45:5, 11, 16, 18, 22, 26, 28; 46:1,4,27,33–34; 47:3,9,24; 48:1,5,13,15–16,22; 49:2,15–18,22,33; 50:7–8,19,24
V jeho odkazech na verše se však vyskytují čtyři rozdíly, všechny v knize Genesis.
Verš | Masoretský hebrejský text | Filónův řecký text |
Gen. 4:13 | Můj zločin je větší, než mohu unést. | Můj zločin je příliš velký, než aby mohl být odpuštěn. (3x) |
Gen. 5:22 | Enoch žil 65 let před Metuzalémem a chodil s Bohem 300 let | Enoch žil 165 let před svým pokáním a dalších 200 let po něm. |
Gen. 6:6 | Bůh litoval, že stvořil člověka na zemi | Bůh se trápil, protože stvořil člověka na zemi; a tak se rozhodl takto. |
Gen. 10:9 | Byl to mocný lovec před Hospodinem | začal být obrem na zemi |
Jak je patrné z předchozího výčtu, věnoval se podrobněji dřívějším kapitolám Genesis a pozdějším kapitolám se věnoval méně. Pro všechny muslimy, kteří toto čtou: ve 22. kapitole Genesis Filón uvádí, že obětován byl Izák, nikoli Izmael, stejně jako to uvádějí kopie Genesis ze Starého zákona, které máme dnes k dispozici.
Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů knihy Genesis, které se dochovaly dodnes?
Odpověď: Svitky od Mrtvého moře: (před Kristem) 20 kopií nebo fragmentů, odhaduje se, že jde o 15 až 18 samostatných kopií. Tyto rukopisy se nazývají:
1Q1 – fragmenty Genesis
2Q1 – Genesis
4Q1 – Genesis + Exodus
4Q2 – kniha Genesis, shodná s masoretským textem
4Q3 Genesis 40–41
4Q4 Genesis 1
4Q5 Genesis, podobné masoretskému a samaritánskému textu
4Q6 – část Genesis 48
4Q7 fragmenty Genesis 1 a 2
4Q8a Genesis 2:17–18
4Q8b Parafráze Genesis 12:4–5
4Q8c Název rukopisu Genesis
(4Q8a, b a c pocházejí ze tří různých rukopisů)
4Q9 Genesis, podobná samaritánskému textu
4Q10 Genesis 1–3
4Q11 Genesis 50:26 až Exodus 36
4Q12 Genesis 26 v paleohebrejských písmenech
6Q1 fragment Genesis 5
8Q1 Dva fragmenty Genesis 17:12–19 a 18:20–25.
Celkově je v Svitcích od Mrtvého moře zachováno 265 z 1 533 veršů knihy Genesis (17,3 %).
Gen 1:1–28; 2:1–3, 6–7, 14–19; 3:1–2, 11–14; 4:2–11; 5:13–14; 6:13–21; 8:21; 10:6; 12:4–5; 17:12–19; 18:20–25; 19:27–28; 22:13–15; 23:17–19; 24:22–24; 26:21–28; 27:38–39, 42–43; 32:4–5, 30, 33; 33:1, 18–20; 34:1–3, 5–10, 17–21, 30–31; 35:1, 4–10, 25–29; 36:1–17, 19–27, 35–37, 43; 37:1–2, 5–6, 22–30; 39:11–23; 40:1, 12–13, 18–23; 41:1–11, 15–18, 23–27, 29–44; 42:15–22,38; 43:1–2,5–14; 45:14–22,26–28; 46:7–11?; 47:13–14; 48:1–11,15–17,18–22; 49:1–8; 50:3,26?
Komentář ke knize Genesis z svitků od Mrtvého moře nalezený v jeskyni č. 4
Septuaginta je řecký překlad Starého zákona a apokryfů. Fragment Rahlfs 814, Genesis 14:12–15, pochází přibližně z druhé poloviny 2. století n. l. (150–200 n. l.)
Řecká kopie Genesis, označená jako inv. 319, pochází z doby před rokem 100 n. l.
Na str. 7.2 se uvádí, že Genesis 1:1–5 v Septuagintě byla zapsána na str. 12 (Papyrus Amherst 3b). Ten je datován do let 264–282 n. l.
Vídeňský rukopis byl sepsán v pátém nebo šestém století n. l. a zachovalo se z něj 24 stran knihy Genesis.
Mezi další řecké rukopisy patří
Papyrus Oxyrhynchus 656 je rukopis z 2. století n. l., který obsahuje knihu Genesis v řečtině.
Papyrus Oxyrhynchus 1007 je fragment ze 3. století n. l. Písař zde neobvykle zdvojil počáteční písmeno jod v Tetragramu.
Papyrus Chester Beatty 5 obsahuje Genesis 42:7–19. Je datován do let 350–400 n. l.
Vaticanus (325–350 n. l.) obsahuje Genesis 46:29–50:26. Vaticanus obsahuje celý zbytek Starého zákona.
Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.) obsahuje celou knihu Genesis s výjimkou pasáží Genesis 14:14–17; 15:1–5, 16–19; 16:6–9, které jsou poškozené.
Sinaiticus (340–350 n. l.) – Genesis 21:26–22:17; 22:21–23:16; 23:19–24:20; 24:23–24:46;
Samaritáni si ve 2. století př. n. l. pořídili vlastní kopii Tóry, ačkoli nejstarší dochované samaritánské kopie pocházejí ze středověku.
Rané křesťanské rukopisy: Chester-Beattyho papyry (2.–4. století n. l.) obsahují knihu Genesis.
Syrský překlad Genesis zvaný Peshitta pochází z 5. století n. l.
Syrský překlad Septuaginty pořídil biskup Pavel z Tella (616–617 n. l.), který se dochoval dodnes.
Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na knihu Genesis?
Odpověď: Žid Filón (15/20 př. n. l. – 50 n. l.) odkazuje na všech 410 veršů Knihy Genesis nebo na jejich části. Jedním z jeho děl, které hojně cituje z Knihy Genesis, je „Allegorical Interpretation, I.“
Na knihu Genesis odkazovalo 29 církevních autorů z doby před nicejským koncilem.
1. Klementův list (96–98 n. l.) cituje nebo odkazuje na obsah 25 veršů z Genesis. Gn 1,26–28; 2,23; 4,3–8 (Septuaginta); 5,24; 9,6; 12,1–3; 13:14–16; 15:5,6; 18:27; 19:24; 21:22; 22:17; 27:41; 37:6.
Justin Mučedník (působil přibližně v letech 138–165 n. l.) cituje nebo odkazuje na Gn 1,26.28; 2,3; 3,15.22; 6:16; 8:10,12; 9:24–27; 11:5,6; 15:6; 18:1,2,10,13,14,16,17,20–23,33; 19:1,10,16–25,27,28; 21:9–12; 26:4; 28:10–19; 31:10–13; 32:22–30; 35:6–10; 49:5, 8–12, 18.
Meleto/Melito ze Sard (170–177/180 n. l.) zařadil knihu Genesis mezi knihy Starého zákona ve svém dopise Onésimovi v díle *On Pascha*, str. 72. To je zaznamenáno v Eusebiově *Církevních dějinách*, kniha 4, kap. 26.
Theofil z Antiochie (168–182/8 n. l.) doslovně cituje z Genesis 2:8–3:19, v jednom bloku o 37 verších, v díle Theofil k Autolykovi, kniha 2, kap. 21, str. 102–103. Cituje také z Genesis 2:4–5,7 v díle K Autolykovi, kap. 19, str. 102.
Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) píše: „Navíc se to dozvídáme ze samotného Písma“, a hned poté cituje Genesis 17:9–11. Irenaeus, *Proti herezím*, kniha 4, kap. 26.1, str. 480. Cituje z mnoha, mnoha pasáží v Genesis.
Theodotus, pravděpodobně montanista (cca 240 n. l.), cituje z Gn 1,1 jako z „Genesis“ v díle „Výňatky z Theodota“, kap. 1, str. 43. Cituje také Genesis 1:2 v kap. 7, str. 44, Genesis 1:3 v kap. 38, str. 48, a část Genesis 1:18 v kap. 56, str. 50.
Cyprian z Kartága (cca 246–258 n. l.). Cituje z Knihy Genesis a zmiňuje ji jako z Genesis mimo jiné v „Traktátu 12“, třetí knize, 20,32.
Mezi další církevní spisovatele z doby před nicejským koncilem, kteří citovali z Genesis, patří Barnabášův list, Meleto/Melito ze Sard, Athenagoras, Klement Alexandrijský, Tertullian, Hippolyt, Origen, Novatian, Archelaus, Alexandr Alexandrijský a Methodius.
Po Nicejském koncilu
Jeroným (373–420 n. l.) se zabývá knihami Starého zákona. Konkrétně rozebírá knihu Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Tóru, knihu Jób, knihu Ježíše, syna Naveho [Jozue], knihu Soudců, knihu Rút, knihy Samuelovy a Královské (2 knihy), dvanáct proroků, knihy Ozeáš, Joel, Amos, Obadiah, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš, Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.
Otázka: Jak přesné byly Filónovy citace v knize Genesis?
Odpověď: Zde jsou citáty, které Filón používá v pořadí ve spise O stvoření:
„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ … „tma byla nad propastí“ … „nazval to ‚dnem‘“. … „Učiňme člověka k našemu obrazu a podle naší podoby.“ … „byli stvořeni jako muž a žena“ … „toto je kniha stvoření nebe a země, jak k němu došlo, v den, kdy Bůh stvořil nebe a zemi, a každou zelenou bylinu, než se objevila na zemi, a veškerou trávu na poli, než vyrostla.“ … „A ze země vystupoval pramen a zavlažoval celou zem.“ … „Bůh stvořil člověka z hlíny země a vdechl mu do tváře dech života.“ … „Bůh přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jaká jména každému z nich dá.“ …
Zde jsou citáty, které používá v nechronologickém pořadí v díle Alegorický výklad, I. a v malé části II.
„A nebe i země a celý jejich svět byly dokončeny.“ … „A šestého dne Bůh dokončil své dílo, které stvořil.“ … „Bůh dokončil svá díla šestého dne.“ … „Nechal odpočinout to, co započal.“ … „Proto sedmého dne Bůh nechal odpočinout od všech svých děl, která stvořil.“ … „A Bůh požehnal sedmý den a posvětil jej.“ … „Toto je kniha o vzniku nebe a země, když byly stvořeny.“ … „V ten den Bůh stvořil nebe a zemi a každou zelenou bylinu na poli, ještě než se objevila na zemi, a veškerou trávu na poli, ještě než vyrostla. Neboť Bůh ještě nespustil déšť na zemi a člověk ještě neexistoval, aby obdělával zemi.“ … „Ale na zemi vyvěral pramen a zavlažoval celou tvář země.“ … „A Bůh stvořil člověka, vzal hroudu hlíny ze země a vdechl mu do tváře dech života; a člověk se stal živou duší.“ … „A Bůh zasadil ráj v Edenu, na východě; a tam umístil člověka, kterého stvořil.“ … „A člověka, kterého stvořil,“ … „Bůh umístil do ráje.“ … „A Bůh dal vyrůst ze země každému stromu, který je příjemný na pohled a dobrý k jídlu, a strom života vztyčil uprostřed ráje, a také strom poznání dobra a zla.“ … „A z Edenu vytéká řeka, aby zavlažovala ráj. Odtud se rozděluje na čtyři ramena: jméno jednoho z nich je Feison. To je ta, která obklopuje celou zemi Evilat. Tam je země, kde se nachází zlato, a zlato té země je dobré. Tam se také nacházejí karbunkul a safír. A jméno druhé řeky je Gihon; to je ta, která obklopuje celou zemi Etiopie. A třetí řeka je Tigris. To je řeka, která teče před Asyřany. A čtvrtá řeka je Eufrat.“ … „A Hospodin Bůh vzal člověka, kterého stvořil, a umístil ho do ráje, aby jej obdělával a střežil.“ … „A Hospodin Bůh přikázal Adamovi, řka: Ze všech stromů, které jsou v ráji, smíš jíst, jak se ti zlíbí; ale ze stromu poznání dobra a zla nesmíš jíst; neboť v den, kdy z něj budeš jíst, zemřeš smrtí.“ (II) „A Hospodin Bůh řekl: ‚Není dobré, aby člověk byl sám; učiňme mu pomocníka, který by mu byl rovný.‘ … ‚A Bůh řekl: Ať země vydá živé tvory podle svého druhu, čtyřnohá zvířata, plazy a divokou zvěř.‘“ (Pokračuje až k Abrahamovi).
Porovnání těchto dvou úryvků ukazuje, že Filón při citování stejné pasáže nepoužíval nutně přesně stejná slova.
Otázka: Jaké jsou v knize Genesis některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?
Odpověď: Zaměříme-li se především na 1. kapitolu, zde je několik překladových rozdílů v 1 533 verších Genesis. Podle Anchor Bible Dictionary, sv. 5, str. 934, se Samaritánský Pentateuch shoduje se Septuagintou proti masoretskému textu v 1 900 případech. Není-li uvedeno jinak, první věta pochází z masoretského textu (MT) a druhá ze Septuaginty (LXX).
Gn 1,1 „nebesa“ (MT) vs. „nebe“ (Septuaginta)
Gen 1:2 „beztvaré a prázdné“ vs. „ošklivé a nezařízené“ (Septuaginta) vs. „prázdné a nic“ (Aquila) vs. „ležící ladem a nejasné“ (Symmachus) vs. „pusté, bez lidí i zvířat a bez jakéhokoli pěstování rostlin a stromů“ (Targum Neofita I. [parafráze]) vs. „prázdná a bez obsahu“ (Vulgata)
Gen 1:2 „povrch propasti“ vs. „propast“
Gen 1:2 „povrch vod“ vs. „voda“
Gen 1:5 „den“ (MT, Septuaginta) vs. „denní doba“ (Svitky od Mrtvého moře 4QGen(g))
Gen 1:6 „vody“ vs. „voda“ (3krát)
Gen 1:7 „A tak se stalo“ vs. (chybí) (2 hebrejská slova, 3 řecká slova)
Gen 1:8 „nebesa“ vs. „nebe“
Gen 1:9 „a tak se stalo“ vs. „a tak se stalo. A voda, která byla pod nebem, se shromáždila na svá místa a objevila se suchá země.“ (17 řeckých slov)
Gen 1:11-12 „křehké výhonky“ vs. „byliny“ (dvakrát)
Gen 1:14 „nebesa, aby oddělovala“ vs. „nebesa, aby svítila na zemi, aby oddělovala“
Gen 1:16 „vládnout“ vs. „řídit“ (dvakrát)
Gen 1:16 „a hvězdy, aby vládly noci“ vs. „uspořádávající noc, i hvězdy.“
Gen 1:20 „hmyz“ vs. „plazi“ (reptilia v řečtině)
(Všimněte si, že v Gn 1:20,21 má Greenův doslovný překlad chybně uvedeno „ptáky“, zatímco by tam mělo být „létající tvory“, protože stejné hebrejské slovo označuje netopýry a okřídlený hmyz v Leviticus 11:19–22 a Deuteronomium 14:18–20.)
Gen 1:21 „a všechno, co se plazí“ vs. „a každé živé plazové“
Gen 1:21–25 „to“ vs. „oni“ (mnohokrát) (jedná se o detailní gramatický problém)
Gen 1:22 „rozmnožujte se“ vs. „ať se rozmnožují“
Gen 1:24 „dobytek a plazi“ vs. „čtyřnožci a plazi“
Gen 1:26 „k našemu obrazu, podle naší podoby“ vs. „podle našeho obrazu a podoby“
Gen 1:26 „divoká zvířata a nad celou zemí“ (MT, Septuaginta) vs. „divoká zvířata země“ (syrština)
Gen 1:26 „plazi plazící se“ vs. „plazi plazící se“
Gen 1:27 „k obrazu svému; k obrazu Božímu“ vs. „podle obrazu Božího“
Gen 1:28 „A Bůh jim požehnal a Bůh jim řekl“ vs. „A Bůh jim požehnal a řekl“
Gen 1:30 „každý živý tvor“ vs. „všechna divoká zvířata“
Gen 2:1 „celé jejich vojsko“ vs. „celý jejich svět“
Gen 4:8 „Ábel“ vs. „Ábele, pojďme na pole“ (Samaritánský Pentateuch, Septuaginta, Targum Neofiti I, syrština, srovnej Vulgátu)
Gen 4:15 „Proto“ (MT, targumy) vs. „Ne tak. Proto“ (Septuaginta, syrština, Vulgata) (žádná změna ve významu)
Genealogické tabulky v Genesis 5 a 11:10–26 se v Samaritánském Pentateuchu mírně liší (The Anchor Bible Dictionary, sv. 5)
Gen 5:24 „chodil s Bohem“ (MT) vs. „se líbil Bohu“ (LXX, Židům 11:5b)
Gen 6:4 „synové Boží“ (MT, některé verze Septuaginty) vs. „andělé Boží“ (některé verze Septuaginty) vs. „synové bohů“ (překlad Žida Aquily). Viz Augustin z Hippa, *O Božím městě* (413–426 n. l.), kniha 15, kap. 23, s. 304
Gen 6:5 „Hospodin“ (MT, targumy) vs. „Hospodin Bůh“ (Septuaginta) vs. „Bůh“ (Vulgata)
Gen 7:22 „dech ducha života“ vs. „dech života“ (Septuaginta, Vulgata)
Gen 9:25 Některé rukopisy Septuaginty a arabského Starého zákona uvádějí, že prokletí se nevztahovalo na „Kanaána“, ale na „Chama, otce Kanaána“.
Gen 10:4 „Dodanim“ (většina masoretských rukopisů) vs. „Rodanim“ (některé masoretské rukopisy, Samaritánský Pentateuch, Septuaginta)
Gen 10:23 „Mash“ (MT) vs. „Meshech“ (Septuaginta a 1. Paralipomenon 1:17, masoretský text)
V Gen 11:12 je v Septuagintě i v Lukášovi 3:36 mezi Arfaxadem a Šelachem vloženo jméno „Kainan“.
Gen 11:32 Terach zemřel ve věku „205 let“ (MT) oproti „145 let“ (Septuaginta, Samaritánský Pentateuch)
Gen 14:1,9 „Arioch z Ellasaru“ (hebrejské rukopisy) oproti parafrázi „král Arioch, král Ellasar“ v knize Theofila Autolykovi, 2. kniha, kap. 31, str. 107. Sumerská archeologie objevila „krále Ariochu z Larsy“.
Gen 14:23 „řemínek/sandál“ (MT) vs. neznámé slovo v Samaritánském Pentateuchu (rozdíl v jednom písmenu, s největší pravděpodobností se jedná o zkomoleninu)
Gen 18:22 „muži zůstali stát před Hospodinem“ vs. „Hospodin zůstal stát před Abrahamem“ (starověká hebrejská písařská tradice)
Gen 19:17 „řekl“ vs. „řekli“ (Septuaginta, syrština, Vulgata)
Gen 20:13; 31:53; 35:7 „Elohim“ vs. „El“ (Samaritánský Pentateuch). Také v Exodu 22:8.
Gen 21:9 „s Izákem“ vs. „se svým synem Izákem“ (Septuaginta, Vulgata)
Gen 22:2 „tvého syna Izáka, tvého jediného, kterého miluješ“ vs. „Vezmi svého syna, toho milovaného, kterého jsi miloval, Izáka“
Gen 22:13 „beran za [ním]“ (většina masoretských textů) vs. „beran“ (některé masoretské texty, samaritánský Pentateuch, Septuaginta, syrština)
Gen 23:1 „roky, roky Sáry“ vs. „roky“ (Septuaginta, Vulgata)
Gen 24:62 „od příchodu do“ vs. „od“ (syrské targumy)
Gen 30:36 chybí vs. „že se Jákobovi ve snu zjevil anděl a zjevil mu jeho podíl na Lábanově stádu“ (Samaritánský Pentateuch)
Gen 30:11 „s/v štěstí“ (MT, Kethib, Septuaginta, Vulgata) vs. „vojsko“ (Qere, syrština, targumy) (Qere jsou určitá aramejská slova čtená nahlas, lišící se od psaných slov v masoretském textu. Kethib (psáno v aramejštině) jsou psaná slova hebrejského Starého zákona)
Gen 31:40 „pálivé horko“ (MT, Septuaginta) vs. „dobu žní“ (Samaritánský Pentateuch, zjevně zkomolenina)
Gen 31:49 „Mizpa“ vs. „sloupi svědkové“ (Septuaginta) vs. „sloup v Mizpě“ (Samaritánský Pentateuch)
Gen 33:4 „a [on] ho políbil“ (v masoretském textu je přítomno, ale označeno tečkami) vs. chybí (Septuaginta)
Gen 36:2,14 „dcera“ vs. „syn“ [Zibeon/Sebegon] (Pentateuch, syrština)
Gen 36:3 „Basemat“ (MT, Septuaginta) vs. „Mahalat“ (Samaritánský Pentateuch)
Gen 36:16 „Korah/Core“ (MT a Septuaginta) vs. (chybí) (Samaritánský Pentateuch, 1. Paralipomenon 1:36)
Gen 36:24 „voda“ (MT, Vulgata) vs. „horké prameny“ (Septuaginta)
Gen 36:39 „Hadar“ (většina masoretských textů) vs. „Barad“ (Septuaginta) vs. „Hadad“ (některé masoretské texty, Samaritánský Pentateuch, syrština)
Gen 37:36 „Medanité“ vs. „Midianité“ (Septuaginta, Samaritánský Pentateuch, Vulgata, syrština)
Gen 41:22 „a viděl jsem“ vs. „usnul jsem podruhé a viděl jsem“ (Septuaginta, syrština, Vulgata)
Gen 41:48 „potrava těch sedmi let, která byla v zemi“ vs. „potrava těch sedmi let, v nichž byla hojnost v zemi“ (Septuaginta, Samaritánský Pentateuch)
Gen 41:56 „otevřeli vše, co v nich bylo“ vs. „všechny sklady“ (Septuaginta, Vulgata, syrský překlad)
Gen 44:4 „dobře?“ vs. „dobře? Proč jste mi ukradli můj stříbrný pohár?“ (Septuaginta, Vulgata)
Gen 46:13 „Puah“ vs. „Phua“ (Septuaginta) vs. „Puvah“ (Samaritánský Pentateuch, syrština, 1. Paralipomenon 7:1)
Gen 46:13 „Iob“ vs. „Jashub“ (některé verze Septuaginty, Samaritánský Pentateuch)
Gen 46:16 „Ziphion“ vs. „Zephon“ (Septuaginta, Samaritánský Pentateuch, Numeri 26:15)
Gen 46:20 „ho“ vs. „ho, [a také] Manasse a Efraima. A Manassovi se narodili synové, které mu porodila syrská konkubína, [a to] Machir. A Machir zplodil Gileáda. A synové Efraima, bratra Manasse: Sutalaam a Taam. A synové Sutalaama: Edom.“ (Septuaginta, srovnej Svitky od Mrtvého moře 4QExod(a))
Gen 46:23 „Hušim“ vs. „Hašum“
Gen 46:27 „v Egyptě dvě duše. Všech duší z domu Jákobova, které přišly do Egypta, bylo sedmdesát.“ (MT) vs. „v egyptské zemi bylo devět duší; všech duší z domu Jákobova, které přišly s Josefem do Egypta, bylo sedmdesát pět duší.“ (Septuaginta)
Gen 47:21 „přestěhoval je do měst“ vs. „učinil z nich otroky“ (Septuaginta, Samaritánský Pentateuch)
Gen 49:4 „znesvětil ji – on“ vs. „znesvětil ji – vy“ (Septuaginta, syrský překlad, targumy)
Gen 49:5 „Josef“ vs. „oni“
Gen 49:7 „jejich hněv je prokletý“ vs. „jejich hněv je krásný“ (Samaritánský Pentateuch)
Gen 49:20 „z Ášera“ vs. „Ášer“ (Septuaginta, Vulgata, syrština)
Gen 50:16 „nařídili Josefovi“ vs. „přišli k Josefovi“ (Septuaginta, syrština)
Gen 50:23 „na kolenou Josefových“ vs. „za dnů Josefových“ (Samaritánský Pentateuch)
Používání výrazů Elohim a Jehova se v Septuagintě a v masoretském textu liší. Julius Wellhausen to považoval za nejslabší bod své teorie dokumentární hypotézy.
Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z díla Jaye P. Greena Literal Translation a překlad Septuaginty je převzat z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity publikace The Expositor’s Bible Commentary, The Anchor Bible Dictionary, sv. 5, a poznámky pod čarou v biblických verzích NASB, NIV, NKJV a NRSV.
autor: Steven M. Morrison, PhD.