< Biblický dotaz z Malachiáše

Otázka: Kdy byla napsána kniha Malachiášova (Mal 1,1)?

Odpověď: Kniha Malachiáš to neuvádí. Odhaduje se, že to bylo kolem roku 433 př. n. l., jiní odhadují období mezi lety 470 a 460 př. n. l. Tři důvody jsou: chrám byl již nějakou dobu přestavěn, hradby byly přestavěny a Malachiáš použil slovo pro guvernéra, které bylo známé až v období po exilu.

Otázka: V Mal 1,1 – bylo „Malachiáš“ jméno proroka, nebo se tak nazýval jako posel?

Odpověď: Skuteční křesťané se v tom neshodují.

1. Slovo „Malachiáš“ může znamenat posel a v Malachiášovi 3:1 je použito právě v tomto významu. Na rozdíl od Zachariáše, Abrama a dalších jmen není nikde jinde známé jako osobní jméno.

2. Ani jiná jména, jako například David, nejsou nikde jinde známá jako jména. Mohlo by se jednat o zkrácenou formu jména „Malachijah“ („Posel Jahveho“) nebo něco podobného. Malachiáš 3:1 byl pravděpodobně slovní hříčkou s Malachiášovým jménem.

Otázka: Bylo slovo „Malachi“ v Mal 1:1 napsáno andělem?

Odpověď: Slovo „Malachiáš“ může znamenat posel. V řečtině slovo pro posla (angelos) znamená také anděl. Neexistuje však žádný jiný důkaz kromě Malachiášova jména, který by podporoval domněnku, že Malachiáš byl anděl.

Někteří raně církevní autoři se domnívali, že by tomu tak mohlo být. Po prozkoumání odkazů v 1. Klementově listu, v dopise Diognetovi, u Justina Mučedníka a Tertulliana se mi však nepodařilo tuto domněnku u autorů z doby před nicejským koncilem ověřit. Tertullian v díle „Odpověď Židům“, v 9. kapitole, sice uvedl, že mnozí ve Starém zákoně byli „andělé“ v tom smyslu, že byli posly. Tertullian však nikdy nenaznačuje, že by byli něčím jiným než obyčejnými lidmi.

Otázka: Bylo v Mal 1,1 Malachiášovým úkolem povzbudit skleslé Židy, protože se proroctví Aggea a Zachariáše nenaplnila, jak tvrdí Asimovův průvodce Biblí na str. 670–671?

Odpověď: Ne a ne. Malachiáš 1–2 neslouží primárně k povzbuzení Židů. Jedná se spíše o vysvětlující text, který ukazuje, že neupřímná bohoslužba pro Boha nemá velkou hodnotu. Malachiáš 3 a 4 jsou jak usvědčující, tak povzbuzující, a zároveň poněkud děsivé. V Novém zákoně má podobný tón Kniha Zjevení.

Ačkoli se proroctví Aggea a Zachariáše v Malachiášově době ještě nenaplnila, lidé jak v době před Kristem, tak i dnes tato proroctví uznávají jako vztahující se k Mesiáši. Některá z proroctví, jako například Zachariáš 12–14, se naplní při Kristově druhém příchodu.

Otázka: Jak Bůh v Mal 1,2–4 miloval Jákoba a nenáviděl Ezaua?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.

Lidé, nikoli jedna osoba: Kontextem jsou „hory“ a „dědictví“ Edomu (Malachiáš 1:3) a „země bezbožnosti a lid, nad nímž se Hospodin navždy hněvá“ (Malachiáš 1:4). Toto bylo napsáno dlouho po Ezauově smrti.

Stupně lásky: Jedná se také o židovský idiom zvaný antitetický paralelismus. Neznamená to nenávist k Ezauovým potomkům, ale rozdíl mezi mírou lásky, kterou Bůh projevil Jákobovi, a láskou, kterou Ezauovi odepřel. Více informací o tom, že Bůh má „právo“ chovat zvláštní lásku k některým, kterou ostatním odepírá, najdete v diskusi k Římanům 9:13.

Podmínky smlouvy: Slova „láska“ a „nenávist“ se vyskytují ve smlouvách té doby. Existují nejméně tři známé příklady, kde jsou „láska“ a „nenávist“ použity v nadvládních smlouvách k označení „vyvolených“ a „odmítnutých“. To je v souladu se starozákonním pojetím „smluvní lásky“, která znamená pouze sekundárně emoci a primárně volbu.

Otázka: Proč by Bůh v Mal 1,4 bránil potomkům Ezauovým (Edomitům) v obnově?

Odpověď: Bylo to součástí trestu pro edomský národ.

Otázka: Jak v Mal 1,6–8.12; 2,1 věřící někdy selhávají v tom, aby Boha ctili tak, jak by měli?

Odpověď: Mohou selhat v uctívání Boha jako Otce, Pána a Krále, a to nejméně čtyřmi způsoby.

Postoj: Svět nás může ukolébat k nevděčnosti. Můžeme jen mechanicky plnit povinnosti. Věřící mohou selhat v tom, že nejsou vděční, uctiví a plní úcty, a mohou pochybovat o Boží prozřetelnosti. Věřícím může chybět láska k Bohu i k ostatním.

Slova: Mohou Boha neuctívat tím, co o Něm říkají ostatním. Kromě toho, že by konkrétně říkali špatné věci, mohou mít i ležérní tón, který prozrazuje nedostatek uctivého postoje.

Činy: Mohou být neposlušní a dělat věci, které Bůh nechce, aby dělali. Římanům 14:23 říká, že cokoli, co není činěno z víry, je hřích.

Nečinnost: Věřící buď nedělají to, co Bůh chce, nebo to dělají jen napůl. Jakub 4:17 říká, že když někdo ví, co by měl dělat, a neudělá to, je to hřích.

Otázka: Jakými způsoby dnes lidé slepě přinášejí Bohu chabé oběti, jak je uvedeno v Malachiášovi 1:10,13?

Odpověď: Jedním z problémů je, když máte pocit, že Bohu prokazujete laskavost tím, že Mu něco dáváte. Bůh vám dal všechno, vy Mu dlužíte všechno a my Bohu žádnou laskavost neprokazujeme. Můžeme však dělat věci, které Ho těší, a poslušně Ho milovat. Ve skutečnosti Bohu nic nedáváme; spíše Mu to vracíme.

Druhým problémem je mylná představa, že Bohu je jedno, zda se snažíte ze všech sil, jen tak napůl, nebo vynakládáte jen symbolické úsilí. Nejen Bůh, ale i ostatní vidí, když jen mechanicky plníte povinnosti a vynakládáte symbolické úsilí. Pokud zastáváte učitelskou nebo vedoucí pozici v církvi či ve službě, může být bolestně zřejmé, když to s Bohem nemyslíte vážně, ale děláte to jen napůl.

Třetím problémem, souvisejícím s tím druhým, je dělat kompromisy v tom, co Bohu dáváte, a to v oblastech, kde to Bůh nechce. Kněží té doby obětovali jakákoli zvířata, která jim byla přinesena; koneckonců, maso, které z toho získali, bylo stejné, a koho zajímá, co Bůh přikázal? Podobně i získávání peněz pochybnými prostředky, používání nečestných slov či metod k přimění dárců k darování a pronášení věcí, které jsou v rozporu s tím, co říká Bůh, jen proto, že to lidé chtějí slyšet, to vše jsou kompromisy v poslušnosti vedoucího vůči Bohu. Zdržet se toho, co Bůh řekl, protože to lidé nechtějí slyšet, je také kompromis.

Bůh bral tyto kompromisy vážně. Bůh neváhal dokonce proklít i své vlastní kněží, když mu sloužili neupřímně. Zabil Eliho dva syny v 1. Samuelově 2:22–36; 4:11.

Otázka: Proč v Mal 1,10 zašel Bůh tak daleko, že požadoval, aby byly dveře chrámu zavřeny?

Odpověď: Bůh neignoroval pouze polovičaté a neupřímné uctívání a oběti; tyto věci Ho rozčilovaly.

Otázka: Proč Malachiáš v Mal 1,11 zde zmínil uctívání pohanů?

Odpověď: Mělo to vyvolat překvapení.

1. První hebrejské slovo lze přeložit jako „Ano, skutečně!“

2. Malachiáš říká, že k tomu dojde bez ohledu na to, zda budou židovští kněží poslušní, či nikoli.

3. Nejenže by pohané uctívali Boha, ale oběti by se přinášely všude. Všichni židovští kněží věděli, že oběti se v té době měly přinášet pouze v „jejich“ chrámu.

Otázka: Kdy je podle Mal 1,13–14 uctívání pro Boha únavnou nudou?

Odpověď: Je-li uctívání umělé, polovičaté nebo pokrytecké, je nudné nejen pro lidi, kteří předstírají, že Boha uctívají, ale může být nudné i pro Boha.

Otázka: Jak by mohl Bůh v Mal 2,3 zkazit jejich potomstvo?

Odpověď: Existují tři způsoby.

Úroda: Bůh mohl způsobit, že semeno zemědělců nebude dobře růst, protože nevěnovali Bohu náležitou pozornost.

Děti: Bůh mohl způsobit, že jejich děti zemřou, tak jako nechal zemřít prvního syna Davida a Batšeby ve 2. Samuelově 12:14,18.

Obecně řečeno, Bůh mohl způsobit, že plody jejich práce přišly vniveč přímo před jejich očima.

Otázka: Jak mohl Levi v Malachiášovi 2:6 chodit s Bohem v pravdě a pokoji, když Levi a Simeon v Genesis 34:25 oklamali celé město a jeho obyvatele zabili?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

Odpuštění: Když Bůh někomu odpustí, odpouští mu úplně a považuje jeho hřích za něco, co se nikdy nestalo. Proto jsou nejen Levi, ale i jiní, jako například David, Bohem považováni za spravedlivé – ne proto, že by nehřešili, ale proto, že je Bůh po jejich hříchu učinil spravedlivými tím, že jim odpustil a očistil je.

Život: Nikdo, kdo je Božím dítětem, nezůstává v hříchu, jak říká 1. Janův list 3:6–9.

Otázka: Jak v Mal 2,8 způsobují lživí kněží a duchovní, že ostatní klopýtají?

Odpověď: Pokrytecká duchovní a kněží ovlivňují ostatní tím, že falešně naznačují, že pravda a poslušnost nejsou pro Boha důležité. Vždyť jsou to přece kněží a prochází jim to – alespoň do té doby, než budou souzeni.

Kromě toho lidé, kteří vkládají svou důvěru do kněží místo do Boha, zakopnou, když uvidí kněze padnout.

Otázka: Máme podle Mal 2,8 dobrou výmluvu pro to, abychom klopýtli, když vidíme lživé kněze nebo duchovní?

Odpověď: Ne. Raní křesťané měli stejně mnoho výmluv jako my dnes, a ani pro ně neexistovaly žádné dobré výmluvy.

Jidáš Iškariotský byl jedním z dvanácti učedníků, přesto byl zlodějem (Jan 12:6). Jidáš, stejně jako ostatní, dokázal vyhánět démony a kázat evangelium (Matouš 10:1, 7–8).

Jezábel svedla mnoho lidí na scestí (Zjevení 2:20–23).

Diotrephes byl církevním vůdcem, který odmítl uznat Janovu autoritu (3. Janův list 9–10).

Falešní apoštolové neuznávali Pavlovu autoritu (2. Korinťanům 11:5–7).

Dokonce i Petr se choval pokrytecky vůči pohanům, když se mu Pavel postavil na odpor v Galatským 2:11–16.

Dokonce i Pavel a Barnabáš, misionáři, kteří milovali Pána, se dostali do sporu ohledně toho, zda je má Mark doprovázet (Skutky 15:36–41). (Ačkoli se zřejmě později usmířili, jak ukazuje 2. Timoteovi 4:11.)

Lidé jako tito by nás však neměli svádět k hříchu, pokud je naše víra, naděje a poučení založeno na Bohu, nikoli na lidech. Falešní učitelé jsou vždy přítomni, ale nemáme jim věnovat pozornost (2. Timoteovi 3:5) a máme se držet stranou od lenochů (2. Tesalonickým 3:6) a od těch, kteří odmítají učení apoštolů (2. Tesalonickým 3:14–15). Co se týče lidí, kteří kázali pravé evangelium neupřímně, z závisti a sváru, a způsobovali Pavlovi potíže, Pavel ve Filipským 1:15–18 řekl, že se máme radovat, protože kázali pravé evangelium.

Otázka: Proč bylo v Malachiášovi 2:9 spravedlivou odplatou, že Bůh učinil zkorumpované kněží opovrženíhodnými v očích ostatních?

Odpověď: Zkažení kněží způsobili, že Boží jméno bylo před ostatními zneuctěno, a proto bylo spravedlivé, aby i ostatní kněží pohrdali. Zkažení kněží způsobovali, že ostatní klopýtali, a pokud by nakonec byli opovrhováni, ostatní by jim nevěnovali pozornost a klopýtali by ještě více.

Otázka: Jak je zde v Malachiášovi 2:10 Bůh naším Otcem?

Odpověď: Bůh je naším Otcem ve více než jednom smyslu. Malachiáš 2:10 však zmiňuje Boha jako Stvořitele, takže se pravděpodobně odkazuje na Boha jako na Stvořitele všech lidí.

Ačkoli by se výraz „Otec“ mohl vztahovat na Jákoba jako na předka Židů, s větší pravděpodobností se vztahuje na našeho Stvořitele.

Otázka: Co znamená ve Mal 2,11 výraz „dcera cizího boha“?

Odpověď: Tento poetický výraz znamená, že muži si vzali ženy, které uctívaly modly. V dobrém křesťanském manželství jsou manžel a manželka oddaní nejprve Bohu a teprve poté jeden druhému. Představte si však, že by manželka nebo manžel byli oddaní nejprve svému pohanskému bohu a teprve poté svému partnerovi. Pro věřícího manžela či manželku je těžké sdílet naděje a radosti svého partnera, pokud zahrnují náboženskou službu démonovi nebo modle. V první řadě bychom se neměli ženit ani vdávat s nevěřícími, jak říká 2. Korinťanům 6:14–16. Pokud je však věřící již ženatý či vdaná s nevěřícím partnerem, neměl by se snažit se s ním či s ní rozvést, jak uvádí 1. Korinťanům 7:10–16. Měl by se spíše snažit přivést ho či ji k Pánu.

Otázka: Měli by Židé v Malachiášovi 2:14–16 nerozvádět své manželky, nebo se rozvádět se svými pohanskými manželkami, jak naznačuje Ezdráš 10:11–44?

Odpověď: Malachiáš hovoří o židovských mužích, kteří se rozvádějí se svými židovskými manželkami a berou si pohanské manželky.

Otázka: Proč v Malachiášovi 2:16 Bůh nenávidí rozvod?

Odpověď: Malachiáš 2 naznačuje, že důvodem je to, že Bůh zamýšlel, aby se ti dva stali [a zůstali] jedním. Při rozvodu často dochází k velkému zármutku mezi dospělými. O kolik těžší to pak může být pro děti. 1. Korinťanům 7:14 zmiňuje děti jako jeden z důvodů, proč by žena měla zůstat v manželství i s nevěřícím manželem.

Otázka: Proč jsou v Mal 2,16 rozvod a násilí spojeny dohromady?

Odpověď: Ačkoli rozvod může někdy vést k násilí, ve většině případů tomu tak není. Rozvod však často znamená, že alespoň jedna ze stran hledá vlastní pohodlí, komfort nebo potenciální příležitosti (romantické či jiné), aniž by se starala o utrpení a škodu způsobenou manželovi, dětem a rodině. Stejně tak násilnické chování spočívá v hledání vlastního prospěchu bez jakéhokoli ohledu na škodu způsobenou druhým. Oba případy jsou opakem lásky a empatie vůči druhým.

Otázka: Jak mohou slova některých lidí v Mal 2,17 unavovat Boha?

Odpověď: Na některé modlitby Bůh odpovídá „ne“, protože nejsou dobré pro nás ani pro ostatní. Na jiné modlitby však Bůh řekl, že na ně vůbec neodpoví, a ty jsou pro Boha zjevně pouze únavné. Existuje nejméně čtrnáct důvodů, proč Bůh někdy na modlitby neodpovídá.

1. Ne za to, abychom je utráceli za své vášně. Jakub 4:3

2. Prosby musí být o dobré věci. Matouš 7:11

3. Není Boží vůlí, abychom je dostali. Marek 14:36

4. On slyší, ale my musíme čekat. Daniel 10:12–14

5. Naše modlitby jsou prostě marným opakováním. Matouš 6:7

6. Přesto musíme [smysluplně] vytrvat. Lukáš 11:5–10; 18:1–7

7. Potřebujeme sebeovládání (1. Petr 4:7), jinak jsme nerozhodní. Jakub 1:7–8

8. Zhřešili jsme, například rozvodem. Malachiáš 2:13–14

9. Ignorujeme Boha a Jeho zákon. Zachariáš 7:13; Přísloví 28:9

10. Ignorujeme volání chudých. Přísloví 21:13

11. Nebereme ohled na své manželky. 1. Petr 3:7

12. Bůh nás nevyslyší, pokud stále uctíváme modly. Ezechiel 8:8-18

13. Naše ruce jsou plné krve. Izaiáš 1:15

14. V srdcích si hýčkáme hřích. Žalm 66:18-19; anebo jsme bezbožní, Přísloví 15:29; Izaiáš 59:1-3; anebo děláme, že neslyšíme chudé (Přísloví 21:13). Bůh nás nevyslyší, když se rozhodneme nevyslyšet Boha. Zachariáš 7:11-14.

Otázka: Kdo jsou poslové v Malachiášovi 3:1-3?

Odpověď: Prvním poslem je Jan Křtitel, jak ukazuje Matouš 11:10 a Lukáš 7:27. Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) ve svém díle Proti herezím, kniha 3, kapitola 11, také uvádí, že se jednalo o Jana Křtitele. Poté, co je zmíněn Pán, je zde poslem smlouvy Ježíš Kristus.

Otázka: Byl Ježíš Kristus v Mal 3,1 andělem?

Odpověď: Ne, ne v běžně chápaném smyslu. Ježíš byl Božím poslem. V nejširším smyslu, jelikož anděl je posel, by se dalo říci, že Ježíš plnil roli posla/anděla. V běžném smyslu však Ježíš podle Židům 1:5,6 andělem není. Židům 2:16–17 ukazuje, že Ježíš přijal lidskou přirozenost, nikoli andělskou. Pavel v Galatským 4:14 řekl, že ho Galatští přijali, jako by byl andělem. Pavel tím však nemyslel, že by byl něčím jiným než člověkem.

Otázka: Jakými způsoby mohou být podle Malachiáše 3:5 vykořisťováni dělníci a vdovy?

Odpověď: Dělníci, kteří pracují za mzdu, jsou v kontrastu s lidmi, kteří vlastní tolik půdy nebo mají tolik investic, že nepotřebují každodenní práci. Zde jsou alespoň čtyři věci, nad kterými je třeba se zamyslet.

1. Představte si vyjednávání, při kterém chcete něco koupit od někoho, kdo je v zoufalé situaci. Možná se vám podaří smlouvat na nízkou cenu, ale v jakém bodě byste už nešli níže, i když by ta zoufalá osoba neochotně souhlasila, protože byste tím druhou osobu zneužívali? Někteří lidé takový bod nemají. Můžete se zeptat sami sebe: pokud Bůh vidí vaše vyjednávání (a On ho vidí) a pokud by se o něm dozvěděli ostatní, v jakém bodě by přestali považovat vás za dobrého vyjednavače a začali by vás považovat za bezcitného a nespravedlivého?

2. Někdy lidé zneužívají druhé prostřednictvím strachu. Četl jsem o vyjednávání ohledně pozemku, na kterém stál staticky nebezpečný dům. Prodejci jasně zdůraznili, že na pozemku stojí dům, který nelze bezpečně obývat a který musí být zbourán. Ještě před uzavřením prodeje však vypukl požár, který zchátralý dům zcela zničil. Právník kupujícího proto požadoval, aby byl pozemek prodán za nižší cenu, protože zchátralý dům již neexistoval. Dům měl být stejně zbourán, ale právník využil strachu prodávajících, aby z nich získal nespravedlivou výhodu.

3. Někdy se produkt nebo služba prodává za dohodnutou cenu, ale po prodeji se k ní připočítá řada poplatků, o nichž kupující nevěděl. Také mnoho investičních fondů uvádí své roční výnosy, ale to je před odečtením poplatků. U některých fondů mohou poplatky činit až 50 % zisků. Špatné nebylo to, co řekli; špatné bylo to, co zatajili a neoznámili.

Na druhou stranu se softwarový dodavatel ucházel o zakázku a prohrál s uchazečem, který nabídl nižší cenu. Celou zakázku tedy znovu nabídl za pouhý 1 dolar. Díky všem požadavkům na změny nakonec na práci pro tohoto klienta dosáhl slušného zisku. Je v pořádku mít poplatky a požadavky na změny, které jsou ziskové. Ty by však měly být potenciálním kupujícím sděleny předem, a ne vpašovány až později.

4. Ve starověku byla velká část práce spojena s fyzickou námahou. Ačkoli u některých povolání, jako například tkaní, tomu tak nebylo, vdova nemusela mít muže, který by se za ni postavil, pokud byla vykořisťována nebo jí byla zadržována mzda. Kdykoli se ocitnete v situaci, kdy můžete někoho zneužít jen proto, že vám to projde, pamatujte, že Bůh vás sleduje a že se budete muset zodpovídat ze všeho, co jste udělali, i ze všeho, co jste zadrželi.

Otázka: Ukazuje Mal 3:6, že Bůh bude vždy komunikovat prostřednictvím nových zjevení a písem, jak tvrdí někteří mormoni?

Odpověď: Podle knihy *When Cultists Ask* (str. 90) mormoni, jako je Van Gordon, tvrdí, že jelikož se Bůh nemění a kdysi použil zjevení a nové Písmo, činí tak vždy.

Logicky by se neměly zaměňovat Boží metody, které se mohou měnit, s Bohem samotným, který je neměnný.

Jedním z klíčových atributů Boha je, že nelže (Numeri 23:19; Židům 6:18) a že si neodporuje. Někteří mormonští proroci však předkládali velmi podivná učení. Například Brigham Young kázal, že Adam je náš Bůh a Otec, jediný Bůh, s nímž máme co do činění (Journal of Discourses, svazek 1, str. 50–51). Neměli bychom se snažit ospravedlňovat podivná učení, včetně učení Brighama Younga, tím, že se schováváme za myšlenku, že Bůh se musí měnit.

Otázka: Jak mohou lidé v Mal 3:8–10 okrádat vševědoucího a všemocného Boha?

Odpověď: Je zřejmé, že Bůh by nebyl „okraděn“ o chválu, čest a oběti, které mu náleží, pokud by to sám nedovolil tím, že nám dal svobodu se tak rozhodnout.

Bůh se však nedá zesměšňovat a nakonec nikdo neunikne bez trestu.

Otázka: Měli by věřící dnes podle Mal 3,10 odevzdávat desátek ze svých peněz?

Odpověď: Od Kristovy smrti a vzkříšení jsou křesťané vedeni Duchem, nikoli zákonem (Galatským 5:18; viz také Koloským 2:14), takže nemáme žádné „pravidlo“, že musíme dávat přesně deset procent. Jelikož jsme však zasvětili své životy Kristu, mnoho křesťanů dává více než deset procent, nikoli proto, aby dodržovali nějaké pravidlo, ale z lásky a vděčnosti vůči Kristu. V jistém smyslu „deset procent“ vymezuje základ štědrosti při dávání.

Otázka: Učí Malachiáš 3:10, že desátek se nám v tomto životě vždy finančně vyplatí?

Odpověď: Ne. Mohli bychom skončit stejně materiálně bohatí jako Ježíš, Pavel a ostatní apoštolové. Nikdo z nich neměl žádné materiální bohatství, o kterém by se dalo mluvit. Podrobnější odpověď najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ (Těžká slova Bible) na stranách 351–352.

Otázka: Proč si někteří v Mal 3,14 myslí, že je marné sloužit Bohu?

Odpověď: Z pozemského hlediska je služba Bohu často finančně nerozumná a fyzicky nebezpečná. 1. Korinťanům 1:18–26 však říká, že Boží moudrost je pro svět bláznovstvím. Z věčného hlediska je služba Bohu tou nejmoudřejší dlouhodobou investicí do budoucnosti, jakou člověk může učinit.

Druhým bodem je, že je marné sloužit Bohu bez nadšení. Jak říká Jakubův list 1:6–8, ten, kdo je rozpolcený, nic od Pána nedostane.

Otázka: Učí Malachiáš 4:1 a Amos 2:9 o úplném zničení, jak tvrdí někteří adventisté sedmého dne?

Odpověď: Ne. Malachiáš 4:1 říká, že pyšní a všichni, kdo páchají zlo, budou jako strniště a „nezůstane jim ani kořen, ani větev“. Žádné větve znamenají žádné potomky a žádný kořen znamená, že jsou zničeni tak, že už nikdy nemohou vyrůst. Stejně tak, když Amos 2:9 říká, že Amorejci byli zničeni, znamená to pouze, že byli zabiti, a nezmiňuje se nic o tom, co následuje po smrti.

Otázka: Jak v Malachiášovi 4:2 vychází slunce spravedlnosti s uzdravením na svých křídlech?

Odpověď: Tento krásný poetický výraz má dva výklady.

Na individuální úrovni Bůh odpustí lidem jejich hříchy a uzdraví je z jejich nepravosti.

Z hlediska společenství, když se Boží lid obrátí k Němu, Bůh uzdraví jejich zemi, jak slíbil v 2. Paralipomenon 7:14.

Otázka: Kdy a jak budou věřící v Mal 4,3 šlapat na bezbožné?

Odpověď: Juda 14–15 říká, že až Kristus znovu přijde v triumfu, přijde s nesčetnými zástupy svých svatých. Ani Malachiáš 4:3, ani Juda však neříkají, že by věřící někoho zabili. Malachiáš 4:3 jednoduše říká, že bezbožní „budou popelem pod vašimi chodidly“.

Otázka: Kdo je ten Eliáš v Malachiášovi 4:5–6?

Odpověď: Podle Ježíšových slov v Matoušovi 11:14 a Matoušovi 17:12–13 je to Jan Křtitel.

Otázka: Jak se v Mal 4,5–6 obrátily děti ke svým otcům a otcové ke svým dětem?

A: K tomu došlo, když se mnoho lidí obrátilo k pokání poté, co vyslechli poselství Jana Křtitele. Lidé se vrátili k způsobům života svých zbožných předků a učili tak i své děti.

Bohužel ne všichni Janovi Křtiteli naslouchali, jak ukazuje Lukáš 7:29–35.

Q: Odkazuje Mal 4:5–6 na křest za mrtvé, jak tvrdil mormonský apoštol James Talmage v knize The Vitality of Mormonism na str. 71?

Odpověď: Ne, a to ze tří důvodů.

1. Tento verš se nevztahuje na křest, na mrtvé ani na žádné svátosti či obřady. Spíše se týká Jana Křtitele, který sloužil jako předchůdce Ježíše a navracel lid zpět k Bohu.

2. Ani mormoni, ani nikdo jiný nenašel v historii žádný důkaz o křtu za mrtvé, dokud to nezačala praktikovat falešná náboženská skupina zvaná cerinthiáni v Pavlově době.

3. Je těžké uvěřit, že by i mormoni považovali toto za křest za mrtvé. Pro mormony je křest za mrtvé tajný obřad, který smí sledovat pouze členové mormonského chrámu. Jan to však činil veřejně a zatímco Jan křtil, přicházeli a odcházeli skeptičtí farizeové a zákoníci.

Otázka: Jaké jsou v knize Malachiáš některé z nejstarších rukopisů, které se dochovaly dodnes?

Odpověď: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) Mezi svitky od Mrtvého moře se nacházejí 2 kopie knihy 12 proroků, označené jako 4Q76 (=4QXIIa) a 4Q78 (=4QXIIc). (The Dead Sea Scrolls Translated, str. 478–479)

4Q76 obsahuje Malachiáš 2:10–17; 3:1–24

4Q78 obsahuje Malachiáš 3:6–7?

Svitek z Nahal Hever a svitek z Wadi Murabba’at Malachiáše neobsahují.

Celkově jsou v svitcích od Mrtvého moře zachovány následující verše Malachiáše: 2:10–17; 3:1–24. Více podrobností najdete v knize The Meaning of the Dead Sea Scrolls.

Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně knihy Malachiáše. Dva z nich jsou rukopis Vaticanus (325–350 n. l.) a rukopis Alexandrinus (cca 450 n. l.), v nichž byly knihy dvanácti malých proroků zařazeny před knihu Izaiáše. Kniha Malachiáše je v rukopisech Vaticanus i Alexandrinus úplná.

Také rukopis Sinaiticus (340–350 n. l.) obsahuje celou knihu Malachiáše. Začíná na stejné stránce, na které končí kniha Zachariáše.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na Malachiáše?

Odpověď: Mezi přednicejskými autory, kteří odkazovali na verše z Malachiáše nebo na ně naráželi, patří následující.

Klement Římský (96–98 n. l.) cituje polovinu Malachiáše 3:1 v 1. Klementově listě, sv. 1, kap. 23, str. 11

„Dopis Diognetovi“ (cca 130–200 n. l.), kap. 7, str. 27, cituje Malachiáše 3:2, aniž by uvedl zdroj.

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) cituje Malachiáše 1:10 atd. v „Dialogu s Židem Tryfonem“, kap. 28, 41, str. 208, 215

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) zmiňuje, že Eliáš přijde před velkým a strašným dnem Páně, a mylně to připisuje Zachariášovi. „Dialog s Židem Tryfonem“, kap. 49, str. 219

Justýn Mučedník zmiňuje to, co Malachiáš napsal v Písmu, v „Dialogu s Židem Tryfonem“, kap. 117, str. 258

Melito ze Sard (170–177/180 n. l.) (implicitně) zmiňuje „Starý zákon“ a uvádí seznam knih. Dvanáct malých proroků neuvádí jednotlivě, ale nazývá je „Dvanáct“. Fragment 4 z Knihy výňatků, sv. 8, s. 759

Theofil z Antiochie (168–181/188 n. l.) cituje Mal 4,1 jako „prorok Malachiáš předpověděl“ v díle Theofil Autolykovi, kniha 2, kap. 37, str. 110

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) v díle Proti herezím, kniha 4, kapitola 10, cituje Malachiáše 3:10.

Klement Alexandrijský cituje Malachiáš 1:10, 11, 14 jako slova „proroka Malachiáše“ ve spise Stromata (193–202 n. l.), kniha 4, kap. 14, s. 475. Cituje také Mal 2:17 jako slova Malachiáše ve spise Stromata, kniha 3, kap. 4, s. 388

Tertullian (198–220 n. l.) uvádí, že Malachiáš 4:2–3 pochází od Malachiáše. V díle O vzkříšení těla, kap. 31, str. 567

Hippolyt (225–235/6 n. l.) cituje Malachiáš 4:2 jako „z úst Malachiáše“ v díle „Traktát o Kristu a Antikristu“, kap. 61, s. 217

Origenes (225–254 n. l.) cituje Malachiáš 3:6 jako text od Malachiáše. Origenes, Proti Celsovi, kap. 62, str. 602

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje Malachiáše 2:5–7 jako „v Malachiášovi“ ve spisech „Cypriánovy spisy“, spis 12, druhá kniha, kap. 5, str. 517. Na jiných místech cituje Malachiáše 1:14; 2:1–2; 2:10; 4:1–2 a další verše.

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) „I prorok Malachiáš dosvědčuje, že se Mu říká Slunce, když říká: ‚Ale vám, kteří se bojíte jména Hospodinova, vzejde Slunce spravedlnosti, a v Jeho křídlech je uzdravení.‘“ Cypriánovy spisy, spis 4, kapitola 35, str. 457

Cyprian z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje z Malachiáše 2:5 jako „v Malachiášovi“ ve spisech „Cyprianovy pojednání“, pojednání 12, třetí kapitola, 20, str. 541.

Adamantius (cca 300 n. l.) cituje Malachiáše 2:10 (ze Septuaginty) jako „u proroka“. *Dialog o pravé víře*, druhá část, oddíl c, str. 104

Metodios z Olympu a Patary (270–311/312 n. l.) odkazuje na Malachiáše 4:6, který je citován také v Lukášovi 1:17, v „Projevu o žalmech“, kap. 1, str. 394.

Alexandr z Alexandrie (313–326 n. l.) cituje Mal 3,6 jako „od proroka“ v „Epištolách o ariánské herezi“, dopis 2, kap. 3, s. 298

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.) cituje Mal 1,10–11 jako slova Malachiáše v díle „Božské instituce“, kniha 4, kap. 11, str. 109. Stejné verše cituje jako slova Malachiáše také v díle „Epitome Božských institucí“, kap. 48, str. 242

Po Nicejském koncilu

Afrahat Syrský (337–345 n. l.)

Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) (vyplývá z toho, že zmiňuje dvanáct proroků) „Ve Starém zákoně je tedy celkem dvacet dva knih; … pak Proroci, přičemž dvanáct z nich se počítá jako jedna kniha…“ Athanasius, Velikonoční list 39, kap. 4, str. 552.

Hilarius z Poitiers (355–367/368 n. l.)

Efraim Syrský (350–378 n. l.)

Basil z Kappadokie (357–378 n. l.)

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) cituje Malachiáše 3:1–3,5 jako slova proroka Malachiáše v Přednášce 15, kap. 2, s. 104

Ambrož Milánský (370–390 n. l.)

Řehoř z Nazianzu (330–391 n. l.)

Syrská Kniha kroků (Liber Graduum) (350–400 n. l.) odkazuje na Malachiáše jako na Malachiáše. „Abyste se mohli ujistit, že tomu tak je, bylo v Malachiášovi napsáno následující: ‚Odmítnu vaše oběti, neboť jsem byl svědkem mezi vámi a ženami vašeho mládí, že jste byli nevěrní těm, které jsou ženami vaší smlouvy. Ale já k vám budu věrný.‘“ Memra 22, kap. 19, str. 268

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.)

Překladatel Rufinus (374–406 n. l.)

Jan Zlatoústý (-407 n. l.) cituje Malachiáše 3:2–3 jako Malachiášovo dílo. Sv. 9, Dopisy padlému Theodorovi, kap. 12, str. 101

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ješua, syn Nave [Jozue], Soudců, Rút, Samuelových a Královských (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáše, Joela, Amose, Obadja, Jonáše, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš, Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.

Pelagiánský kacíř Theodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.) napsal celý komentář k Malachiášovi.

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) zmiňuje Aggea, Zachariáše a Malachiáše v díle „O Božím městě“, kniha 17, kap. 35, str. 380 a kniha 18, kap. 36, str. 382

Semi-pelagián Jan Cassian (419–430 n. l.)

Sokratova „Církevní historie“ (cca 400–439 n. l.)

Otázka: Jaké jsou v knize Malachiáš některé překladové rozdíly mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Zde uvádíme několik příkladů rozdílů mezi hebrejským masoretským textem (uvedeným jako první) a řeckou Septuagintou (uvedenou jako druhou), pokud není uvedeno jinak.

Mal 1,1 Malachiášovo jméno jako „můj posel“ (masoretský text) vs. „Jeho posel“ (Septuaginta, Theodor z Mopsuestie v Komentáři k Malachiášovi, kap. 1, s. 398)

Mal 1:1 doplněno „vezměte si to, prosím, k srdci.“

Mal 1:3 „učinil své hory pustinou a své dědictví příbytkem šakalů pouště“ vs. „spustošil své hranice a učinil své dědictví příbytkem pouště“.

Mal 1:4 „oblast bezbožnosti“ vs. „hranice bezbožnosti“

Mal 1:5 „za hranicí“ vs. „na hranicích“

Mal 1:7 „znesvětili jste“ vs. „znečistili jste to“

Mal 1:7 „stůl Hospodinův je opovrhován“ vs. „Stůl Hospodinův je znečištěn, a to, co na něm bylo položeno, jste opovrhli.“

Mal 1:10 „Kdo je mezi vámi, kdo zavře dveře, abyste na mém oltáři nezapalovali oheň nadarmo!“ vs. „Neboť i mezi vámi budou dveře zavřeny a nikdo nebude zapalovat oheň na mém oltáři nadarmo“

Mal 1:11 „Neboť od východu až po západ bude mé jméno veliké mezi národy a všude bude mému jménu obětována kadidlo i čistá potravinová oběť. Neboť mé jméno bude veliké mezi národy, praví Hospodin zástupů.“ vs. „Neboť od východu slunce až po jeho západ je mé jméno oslavováno mezi pohany; a na každém místě se mému jménu obětuje kadidlo a čistá oběť; neboť mé jméno je veliké mezi pohany, praví Hospodin Všemohoucí.“ (Septuaginta) vs. „Od východu slunce až po jeho západ je mé jméno proslaveno mezi všemi národy, praví Pán Všemohoucí; a na každém místě přinášejí mému jménu čistou oběť“ (Tertullian (198–220 n. l.), Odpověď Židům, kapitola 5, a Proti Marcionovi, kniha 3, kapitola 22, a kniha 4, kapitola 2)

Mal 1:12 „a jeho plody, Jeho pokrm“ vs. „a jeho pokrm“

Mal 1:13 „kořist“ vs. „roztrhané oběti“

Mal 1:13 „a přinášíte“ vs. „pokud tedy přinášíte“

Mal 1:14 „ale prokletý buď podvodník“ vs. „prokletý je ten, kdo měl moc“

Mal 1:14 „mé jméno je třeba se bát“ vs. „mé jméno je třeba oslavovat“

Mal 2:3 „a on vás k tomu přivede“ (masoretský text) vs. „a já vás vyženu ze své přítomnosti“ (Septuaginta, syrský překlad)

Mal 2:3 „On vás k tomu přenese“ vs. „Odnesu vás pryč od sebe“ (Septuaginta a syrský překlad)

Mal 2:12 „vzbudit nebo odpovědět“ vs. „svědčit nebo odpovědět“

Mal 2:12 „probuďte se“ vs. „k/dokud“

Mal 3:1 „vyčistěte cestu“ vs. „prozkoumejte cestu“

Mal 3:9 „prokletí“ (masoretský text) vs. „pohled“ (Septuaginta, Theodor z Mopsuestie v Komentáři k Malachiášovi, kap. 3, str. 419)

Mal 4:2-3 „…A vy vyjdete a budete skákat jako telata z chléva. A budete šlapat po bezbožných …“ vs. „…a vy vyjdete a budete skákat jako mladá telata osvobozená z pout. A budete šlapat po bezbožných;“ (Septuaginta) vs. „Vyjdete,“ (říká Malachiáš), „ze svých hrobů jako mladá telata osvobozená z pout a pošlapete své nepřátele.“ (Tertullian (198–220 n. l.) v díle O vzkříšení těla, kapitola 31). Viz také „Dialog s Tryfonem“ Justina Mučedníka (napsáno cca 138–165 n. l.), kapitola 117, a „Proti kacířstvím“ Irenea z Lyonu (182–188 n. l.), kniha 4, kapitola 17.

Všimněte si, že v hebrejské Bibli je to, co křesťané nazývají Malachiáš 4:1–6, Židy považováno za Malachiáš 3:19–24.

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma jsou převzaty z „The Holy Bible, Berean Standard Bible“ (BSB), která byla uvolněna do veřejné domény: https://berean.bible