Otázka: Proč se kniha Num v angličtině nazývá „Numbers“?
Odpověď: Tento název vychází z řeckého překladu Septuaginty (arithmoi), z něhož pochází i anglické slovo „arithmetic“ (aritmetika). Název byl odvozen od sčítání lidu, které se v knize objevuje. Hebrejský název je převzat z prvního verše „Na poušti“. Skutečnost, že se někteří lidé v poušti mohou cítit ztraceni, když přijde na matematiku, není relevantní! 😉
Otázka: Jaké je hlavní poselství knihy Čísel?
Odpověď: Zaměření knihy Čísel lze pochopit jednoduše tím, že si uvědomíme, že se jedná o knihu s mnoha rodokmeny a sčítáními lidu. Hlavní myšlenka se týká individuální i společné odpovědnosti před Bohem. Bůh považuje každého člověka za individuálně vinného za své vlastní hříchy, ale lidé často trpí i následky činů jiných.
Pro některé je Kniha Numeri jak urážkou, tak záhadou. Bůh je nejmilující bytostí ve vesmíru, ale někteří si Boha představují jako nic jiného než lásku. Kniha Numeri je jednou z knih, která každému, kdo se na ni podívá, ukazuje, že Bůh je mnohem víc než jen to. Bůh je svatý a má také hněv.
Otázka: Jaký je přehled této knihy v Knize čísel?
Odpověď: Existují různé způsoby, jak tuto knihu členit. Většina komentátorů se shoduje na menších úsecích o délce přibližně jedné kapitoly, neshodují se však v tom, které z těchto menších úseků tvoří samostatné celky a které jsou součástí větších celků. Zde je jedna struktura, která zdůrazňuje, co se můžeme z Knihy čísel naučit a aplikovat ve svém životě, když metaforicky „překročíme vrchol: poušť od Sinaje k Zaslíbené zemi“.
I. 19denní výcvik na Sinaji (Num 1–10:10)
A. Rozmístění lidu (Čís 1–4)
1. První sčítání lidu: 603 550 (Čís 1)
2. Příkazy a povinnosti (Čís 2–4)
B. Čistota lidu (Čís 5–10,10)
1. Čistota a žárlivost (Čís 5)
2. Odloučení nazirejce (Čís 6:1–21)
3. Chrámové povinnosti (Čís 6:22–7:89)
4. Povinnosti Levítů (Num 8)
5. Boží zaopatření: Pesach, oblak a stříbrné trubky (Num 9–10:10)
II. Jak zvládat vnitřní odpor: 34 let trvající putování pouští (Čís 10:11–20:13)
A. Od Sinaje do Kádeše (Čís 10:11–12:16)
1. Odchod ze Sinaje (Čís 10:11–36)
2. Oheň v Tabere, křepelky a mor (Num 11)
3. Miriam a Áron se postavili proti Mojžíšovi (Num 12)
B. Katastrofa v Kádeši (Čís 13–20,13)
1. Zpráva dvanácti zvědů; pochybnosti a zpoždění (Čís 13)
2. Vzpoura vede k porážce (Čís 14)
3. Oběti a stužky na památku (Čís 15)
4. Korachovo povstání mezi vůdci (Čís 16)
5. Áronova hůl ospravedlnění, znamení pro vzbouřence (Čís 17)
6. Kněžské povinnosti a zaopatření (Čís 18)
7. Červená jalovice a očistná voda (Čís 19)
8. Hříchy Mojžíše (Čís 20:1–13)
III. Moábské pláně: Jak se vypořádat s odporem: (Čís 20:14–25:18)
A. Jak se vypořádat s odcizením a smrtí (Čís 20:14–27)
1. Edom: když příbuzní odmítají (Čís 20:14–21)
2. Smrt Árona (Čís 20:22–27)
B. Naučit se bojovat v různých druzích bitev (Čís 21)
1. Malý útok z Aradu (Čís 21:1–3)
2. Jak bojovat proti hadímu jedu (Čís 21:4–9)
3. Boj proti Sihonovi a Ogovi (Čís 21:10–35)
C. Moáb proti Izraeli (Čís 22–25)
1. Balámova proměna z prokletí v požehnání (Čís 22–24)
2. Svádění a mor (Čís 25)
IV. Příprava na vstup do zaslíbené země (Čís 26–36)
A. Čís. 26: Druhý sčítání lidu: 601 730
B. Povinnosti: rodinné, veřejné a osobní (Čís 27–30)
C. Dobytí Zemi za Jordánem (Num 31–32)
1. Soud nad Midianity (Čís 31)
2. Ne zcela dokonalé: zastavení před hranicemi Zaslíbené země (Čís 32)
D. Zhodnocení minulosti a příprava na budoucnost (Num 33–36)
1. Důležitost ohlédnutí se za minulostí (Čís 33)
2. Stanovení budoucích hranic předem (Čís 34)
3. Znát svá útočiště (Num 35)
4. Rozhodnutí k zachování dědictví (Čís 36)
Otázka: Jak je možné, že v Num 1 a Ex 1 měli Izraelité tak vysokou porodnost, že se z 67 mužů za 430 let stalo 602 000 mužů?
Odpověď: To by znamenalo 2,15 % ročně, což není nijak vysoká roční míra populačního růstu. Pro srovnání: roční míra populačního růstu v Nové Guineji, Indonésii a Malajsii v roce 1983 činila 2,5 %. Roční míra růstu populace ve Střední Americe v roce 1983 činila přibližně 3,16 %. Pro srovnání: roční porodnost v Nové Guineji, Indonésii a Malajsii činila 4,2 %, 4,15 % a 3,07 %. Roční porodnost v Mexiku činila 4,2 % a v ostatních středoamerických zemích se pohybovala v rozmezí od 3,5 % do 4,86 % ročně.
Kdyby Izraelité byli po dobu 430 let ušetřeni války a hladomoru a měli delší délku života (jak je uvedeno v Exodu 6:16–20), mohli by se jen díky přirozeným příčinám rozmnožit o 2,15 %. Spolu s nimi šel i smíšený zástup neizraelitů (Exodus 12:38, Leviticus 24:10) a Bůh také slíbil, že rozmnoží Abrahamův rod v Genesis 17:2. Více o smíšeném zástupu najdete v knize „1001 Bible Questions Answered“ na str. 311–312.
Otázka: Jak mohl Sinajský poloostrov v knize Čísel 1 a Exodu 1 uživit více než 600 000 mužů plus ženy a děti?
Odpověď: Skeptická publikace Asimovův průvodce Biblí na str. 166 uvádí, že se jedná o nepravděpodobně vysoký počet. I kdyby v té době byly srážky hojnější, stále by je polostrov nemohl uživit, jak naznačuje 2. Mojžíšova 16:3. Proto zázraky s manou a křepelkami (2. Mojžíšova 16) nebyly pouze užitečné, ale nezbytné.
Otázka: Mohl by být v 4. knize Mojžíšově místo 600 000 mužů uveden počet 30 000?
A: Ne. Tato teorie byla poprvé zveřejněna kolem roku 1955 s cílem překládat hebrejské slovo („eleph“) jako „klan“ namísto „tisíc“. Když se však toto slovo používá, následují po něm slova označující stovky, desítky a jednotky. Kromě toho celkový počet, více než 600 000, odpovídá výkladu slova („eleph“) jako tisíc, a neodpovídá výkladu slova („eleph“) jako klan.
Q: Jaká je stručná odpověď na otázku, proč byl v Num 1 a Num 3 počet prvorozených synů relativně nízký?
Odpověď: Číslo 22 273 pravděpodobně zahrnovalo pouze ty, kteří se narodili během dvou let putování pouští. Ostatní již byli zahrnuti v rámci Pesachu. Alternativně je možné, že faraón nechal v Egyptě zabít mnoho prvorozených synů.
Otázka: Proč byl v 1. a 3. kapitole knihy Numeri počet prvorozených synů relativně nízký?
Odpověď: Nejprve základní fakta, méně relevantní informace a poté odpověď.
Základní fakta: Numeri 1:46 a Numeri 2:32 uvádějí, že při prvním sčítání lidu bylo 603 550 mužů, kteří nebyli z kmene Leví a mohli sloužit v armádě, ve věku dvacet let a starších. Kniha Čísel 3:42 uvádí, že počet prvorozených mužů ve věku od jednoho měsíce výše činil 22 273. To dává poměr 27:1. Tento poměr by se dal považovat za ještě vyšší, protože první číslo zahrnuje 20 a více zdravých mužů a druhé číslo muže ve věku od jednoho měsíce výše.
Méně relevantní informace: Ačkoli je v početných rodinách nižší podíl prvorozených synů, pravděpodobně to není hlavní důvod vysokého poměru. Samozřejmě, Bůh mohl zázračně změnit poměr žen k mužům, ale Bible nikdy netvrdila, že Bůh tento zázrak vykonal, a odvolávání se na tento zázrak není nutné k uspokojivé odpovědi na tuto otázku.
Odpověď se skládá ze tří částí.
Vzpomeňte si, proč se to udělalo. Všichni prvorození, kteří opustili Egypt, již byli „ochráněni“ krví Paschy, takže nebylo třeba obětovat za tytéž prvorozené dvakrát. Egypťanům, kteří nebyli ochráněni, již byli jejich prvorození zabiti. Nebylo tedy třeba obětovat ani vyměňovat tyto prvorozené. Potřeba výměny nebo platby za prvorozené se týkala pouze těch mužů, kteří se narodili v období po opuštění Egypta.
Jak dlouhé bylo toto období? V knize Čísel 1:1 se uvádí, že první sčítání lidu se konalo prvního dne druhého měsíce druhého roku po opuštění Egypta. Jelikož byli vyloučeni chlapci mladší jednoho měsíce, jednalo se o prvorozené chlapce narozené v období 24 měsíců. Míra populačního růstu Izraelitů v Egyptě se zdála být kolem 2,15 % ročně a roční porodnost v dnešních zemích s podobnou roční mírou růstu se pohybuje od 3 do 4,86 %. (Viz rozbor 1. knihy Mojžíšovy a 1. knihy Exodus ohledně těchto čísel.) Za dva roky by se při 603 550 mužích a porodnosti 3 až 4,86 % dalo očekávat narození 37 000 až 61 000 dalších chlapců, za předpokladu stejného poměru mužů k ženám. Tento počet by samozřejmě snížila úmrtnost dětí mladších dvou let, ale skutečnost, že páry, které byly dříve často odloučeny kvůli práci mužů na stavebních projektech, byly nyní neustále pohromadě, by tuto dětskou úmrtnost možná více než vykompenzovala.
Rozmezí 37 000 až 61 000 mužů celkově vlastně odpovídá počtu 22 273 prvorozených mužů, vzhledem k tomu, že někteří prvorození byli pravděpodobně zabiti, když se narodili v Egyptě. (Mimochodem, Exodus 13:12 ukazuje, že u člověka i zvířete se pro zasvěcení počítá prvorozený po matce, nikoli po otci. Zatímco u dědictví se často počítal prvorozený po otci, šlo o dědictví, nikoli o oběť.)
Faraonův výnos: Pokud nepřijímáte, že oběť se týkala pouze těch, kteří se narodili po opuštění Egypta, ale všech prvorozených chlapců, zvažte toto: Kdyby byl faraonův zákon přísně dodržován, nebyli by žádní prvorození izraelští chlapci. Ačkoli Exodus 1:15–20 uvádí, že Šifra a Pua nechaly prvorozené chlapce naživu, stalo se to 80 let před exodem. Kniha Exodus se nezmiňuje o tom, zda nástupkyně Šifry a Puy měly při řízení porodních bábek podobnou volnost, zejména v době těsně před exodem.
Závěr: Je pochybné, že by někdo v roce 1400 př. n. l. mohl promyslet veškerou matematiku a porodnost, aby vymyslel tato čísla. Počet prvorozených slouží jako potvrzení přesnosti sčítání lidu, vzhledem k pravdivému záznamu událostí.
Otázka: Proč v 1. kapitole knihy Numeri Bůh přikázal Mojžíšovi spočítat pouze muže?
Odpověď: Odpověď najdeme v 1. kapitole knihy Čísel, verše 3 a 49. Nesčítali všechny muže, ale pouze válečníky. Ti, kteří nemohli bojovat, a Levité, kteří bojovat nesměli, byli z sčítání vyloučeni.
Otázka: Bylo v 1. kapitole knihy Numeri, ve druhém roce exodu, sčítání lidu provedeno ve druhém měsíci, nebo v prvním měsíci, jak [údajně] naznačuje Ex 40:2?
Odpověď: Vojenské sčítání lidu se konalo ve druhém měsíci. Při odpovědi je třeba zohlednit čtyři body.
1. Sčítání podle kmenů pro vojenské účely (Numeri 1:46) se konalo ve druhém měsíci (Numeri 1:1–2).
2. Ačkoli byl svatostánek (stan setkávání) postaven v prvním měsíci (Exodus 40:2), není zde uvedeno, že by daň na svatostánek byla vybírána okamžitě v té době.
3. Pokud se konalo pouze jedno sčítání lidu, a to ve druhém měsíci, pak by se samozřejmě celkový počet a součet kmenů shodovaly.
4. Kdyby se konaly dvě sčítání lidu, jedno v prvním měsíci pro daň na Stánek a druhé ve druhém měsíci pro vojenské účely, čísla by se shodovala, protože se konala v tak krátkém časovém odstupu.
Otázka: Existuje v Num 1:2–42 nějaký mimobiblický důkaz, že některé izraelské kmeny byly v Palestině dlouho před exodem?
Odpověď: Ne. Na počátku dvacátého století někteří poukazovali na slova v ugaritských eposech, která vykazovala podobnost se jmény Ašer a Zabulon. K. A. Kitchen ve své knize *Ancient Orient and Old Testament* (str. 71) uvádí: „Údajné odkazy na Ašera, Zabulona atd. v ugaritských eposech byly již dávno vyvráceny.“ Ve svých poznámkách pod čarou zmiňuje W. F. Albright, *BASOR* 63 (1936), str. 27–32, a *BASOR* 71 (1938), str. 35–40; R. de Langhe, *Les Textes de Ras Shamra-Ugarit…*, II, 1945, str. 469–519.
Otázka: Kde se v Num 2 utábořily „smíšené zástupy“ neizraelitů, o nichž se zmiňuje Ex 12:38?
Odpověď: Někteří se pravděpodobně vydali vlastní cestou a opustili společnost Izraelitů. Jiní z nich nepochybně tábořili na okraji izraelského tábora, jako například ten rouhavý poloviční Izraelita z Leviticus 24:10. Pokud by se jim podařilo získat i manu a křepelky, stálo by to za to. Ještě jiní pravděpodobně žili uprostřed některého konkrétního izraelského kmene.
Otázka: V Čís 3,12 se píše, že prvorození ze všech kmenů měli být odevzdáni Hospodinu, proč tedy byl místo toho odevzdán Bohu celý kmen Levi?
Odpověď: Písmo neuvádí, proč byl kmen Levi nahrazen. Jelikož však všichni byli stejně Božím lidem, mohl Bůh samozřejmě uspořádat věci tak, jak si přál. Jen pro zajímavost, v Genesis 49:7 Jákob prorokoval, že kmen Levi bude rozptýlen.
Otázka: Jak to, že když Bůh v Num 3:13 zabil egyptské prvorozené, patří pak prvorození Izraelité Bohu?
Odpověď: Neexistuje žádný logický důvod, proč by to tak muselo být. Písmo nám neříká, proč se Bůh rozhodl zahrnout toto do smlouvy mezi Ním a Jeho smluvním lidem. Můžeme však uvažovat o třech důvodech.
Připomínka minulosti: Tento zvyk by sloužil jako důležitá připomínka jejich vysvobození z Egypta.
Nadčasová pravda: Ve skutečnosti všichni stejně patřili Bohu; ačkoli Bůh mohl toto vyžadovat od všech, rozhodl se to vyžadovat pouze od některých.
Budoucí záměr: Tento zvyk mohl sloužit jako určitá ochrana před tím, aby napodobovali kanaánský zvyk obětování prvorozených dětí modlám.
Otázka: Proč byli v Num 3:16–34 spočítáni pouze levitští muži?
Odpověď: Sčítání lidu mělo za účel zajištění fyzické práce související se svatostánkem a oběťmi, a tu vykonávali muži. Viz také následující otázka.
Otázka: Proč byli v Num 3:16–34 sčítáni Levité od věku jednoho měsíce, když u ostatních kmenů nebyli sčítáni muži ve věku jednoho měsíce?
A: Písmo to neuvádí. Jedním z možných důvodů by mohlo být, že poměr mužů k mladým chlapcům nebyl válkou ovlivněn, protože Levité do války nechodili.
Q: Proč se v Num 3:28 neshodují součty?
A: Pravděpodobně se zde jedná o chybu opisovače, který zapsal 8 600, zatímco mělo být 8 300.
Q: Proč se v Num 3:42–46 zdá být procento prvorozených mužů nízké?
Odpověď: Buď se jedná o prvorozené narozené na poušti, nebo faraón nechal zabít většinu prvorozených v Egyptě. Odpověď najdete v diskusi k 1. kapitole knihy Numeri.
Otázka: Proč museli v Num 3:48 zaplatit za lichý počet?
Odpověď: Bůh mohl s Izraelity nakládat, jak se mu zachtělo. Zřejmě si přál jednat s nimi způsobem, kterému by rozuměli.
Otázka: Začali Levité sloužit ve věku třiceti let (Num 4:3), dvaceti pěti let (Num 8:24) nebo dvaceti let (Ezdráš 3:8)?
Odpověď: Čísla 8:24 uvádí, že všichni Levité ve věku od 25 do 50 let se mají podílet na práci ve Stanu setkávání.
Čísla 4:3 uvádí, že se mají spočítat muži z rodu Kehatova ve věku od 30 do 50 let, „každý, kdo je způsobilý k službě ve Stanu setkávání“. Nikde se neříká, že Kehatovci ve věku 25 až 30 let nesloužili, pouze že se nemají započítávat. Mohlo to být proto, že Levité měli období výcviku.
V knize Ezdráš 3:8, když vyhnanci stavěli chrám, byli pověřeni Levité ve věku 20 let a starší, nikoli aby sloužili v chrámu, ale aby dohlíželi na jeho stavbu. Nízký věk mohl být praktickým rozhodnutím vzhledem k malému počtu Levitů.
Otázka: Měli být v Num 4:6 tyče z Archy smlouvy odstraněny, nebo měly zůstat v Arše, jak naznačuje Ex 25:15?
Odpověď: Čísla 4:6 uvádí, že tyče byly [*] truhly, když byla přepravována. Slovo v [*] může znamenat připevněné, zasunuté nebo případně upravené.
Exodus 25:15 uvádí, že tyče se neměly oddělit od truhly. To by také mohlo znamenat, že tyče se neměly vyjmout z otvorů v truhle.
Existují dvě možné odpovědi.
1. Když byla truhla v klidu, tyče byly z truhly vyjmuty, ale ponechány v její blízkosti.
2. Tyče vždy zůstávaly v otvorech truhly, ale před přepravou byly seřízeny a upevněny.
Otázka: Proč je v Num 5:8–10 kladen důraz na dávání knězi?
Odpověď: Pokud byla někomu způsobena křivda, musí být této osobě poskytnuta náhrada plus jedna pětina navíc. Pokud však již není nikdo, kdo by tuto náhradu přijal, neměl by ten, kdo se provinil, vyváznout zcela bez trestu. Nemělo by se také jednat o falešnou oběť, kdy by se oběť předala a nakonec si ji viník nechal pro sebe. Místo toho oběť předají, kněží ji přijmou a stane se majetkem kněží.
Otázka: V Num 5:13–22, pokud všichni pili stejnou vodu, nezdá se to pověrčivé?
Odpověď: Vůbec ne. Neexistovala žádná přirozená příčina, proč by viník otekl a nevinný ne. Bůh by tento rozdíl způsobil nadpřirozeným způsobem.
Otázka: Mohla být podle Num 6,2 žena nazirejkou?
Odpověď: Jistě. Čísla 6:2 výslovně učí, že i ženy mohly být nazirejkami.
Otázka: Vzhledem k tomu, že nazirejec si podle Num 6,5 neměl stříhat vlasy a Pavel v 1 Kor 11,14 řekl, že muži by neměli mít dlouhé vlasy, mohli být mužskými nazirejci pouze plešatí muži?
Odpověď: Zaprvé, Pavel hovořil o běžném životě, nikoli o zvláštním slibu nazirejce, protože po sepsání 1. listu Korinťanům sám Pavel hradil výdaje nazirejců (Skutky 21:23–24). Zadruhé, o nazirejských slibech se nemluvilo v souvislosti s ne-Židy, včetně nežidovských křesťanů.
Otázka: Proč v 4. knize Mojžíšově 7:9 Bůh nařídil, aby věci ze svatyně nesli muži na zádech, když vše ostatní mohly přepravit vozy tažené voly?
Odpověď: Bůh to pravděpodobně chtěl ze dvou důvodů.
Praktický: Předměty se méně poškrábou a promáčknou, jsou-li opatrně neseny lidmi, než když jsou na voze taženém voly, který může projet nerovným terénem.
Symbolický: Pro Izraelity to mělo být poučením, že s předměty souvisejícími s kněžskou bohoslužbou je třeba zacházet s úctou, i když se právě nekoná bohoslužba. Ve 2. Samuelově 6:6–7 byl Uza zabit Bohem, když se dotkl archy, která byla přepravována na voze.
Otázka: Proč Bůh v Num 8,17–19 „vyměnil“ izraelské prvorozené za Levity?
Odpověď: Pro možné vysvětlení je třeba zvážit čtyři body.
1. Bůh jako Stvořitel si může nárokovat právo na prvorozené, druhorozené i na všechny narozené.
2. Tímto Božím prohlášením Bůh připomněl, že během Pesachu zachránil prvorozené Izraelitů, zatímco všichni prvorození v Egyptě byli zabiti.
3. Aby to sloužilo jako připomínka, Bůh požadoval „oběť“ prvorozených ze všech zvířat i lidí. Jelikož při žádné oběti nesmějí být lidé fyzicky zabiti, mohli být na celý život zasvěceni pro Pánovo dílo.
4. Místo toho, aby byli prvorození Izraele zasvěceni na celý život pro Pánovo dílo, Bůh určil, že jejich místo zaujmou Levité.
Otázka: Měli podle Num 8:24 všichni levitští muži ve věku 25 let a starší přijít, aby se podíleli na práci ve stanu setkávání, nebo byli při sčítání lidu započítáni všichni levitští muži ve věku 30 let a starší, kteří přišli pracovat ve stanu setkávání, jak uvádí Num 4:3?
Odpověď: Mohlo by se jednat o chybu písaře, ale „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 2, str. 770, naznačuje, že mohlo existovat pětileté učňovské období.
Otázka: Měli se podle Čís 8:24 Levité podílet na práci v chrámu ve věku 25 let, nebo byli Levité, kteří pracovali, ve věku 20 let, jak je uvedeno v Ezdrášovi 3:8?
Odpověď: Obojí, protože se jedná o dvě různé věci. Nejprve uvedeme, co není správnou odpovědí, a poté správnou odpověď.
Co není odpověď: Numeri 8:24 uvádí zákon pro Levity za Mojžíšových časů, zatímco Ezdráš 3:8 popisuje, jak Zerubábel jmenoval Levity ve věku 20 let a starší pro zvláštní okolnosti v jiné době. To není správná odpověď, protože by to znamenalo, že Zerubábel ignoroval Mojžíšův zákon, a existuje mnohem jednodušší vysvětlení, které to nevyžaduje.
Odpověď: Pomocník při obětování se liší od stavebního dělníka. Předpisy v 4. knize Mojžíšově 8:24 se týkaly Levitů ve věku 25–50 let, kteří pomáhali kněžím ve svatostánku a později v chrámu. Ezdráš 3:8 hovoří o tom, že Zerubábel jmenoval Levity ve věku 20 let a starší jako stavební dozorce.
Otázka: Jak mohly v Num 9:15–21 oblak ve dne a ohnivý sloup v noci následovat Izraelity?
Odpověď: Je zřejmé, že se jednalo o nadpřirozená znamení, která Bůh používal jednoduše a velmi viditelně, aby je ujistil o své přítomnosti. I tak však Izraelité často neposlouchali. Dnes, když Bůh přebývá v nás, ale nemáme taková viditelná znamení jeho přítomnosti, by se dalo snadno říci: „Kdybych jen viděl více zázraků, byl bych poslušnější.“ Izraelité však viděli mnoho zázraků, a přesto byli neposlušní. Také mnoho lidí z davů, které později následovaly Ježíše, ho nakonec nenásledovalo. Ani nadpřirozená znamení tedy sama o sobě nestačí k tomu, aby některé lidi přesvědčila.
Otázka: Proč v Num 10,30–31 Mojžíš požádal Hobaba, aby vedl Izraelity, když v Num 10,34 a Ex 13,21–22 stojí, že je Bůh vedl oblakem a ohnivým sloupem?
Odpověď: Jednou z možných odpovědí by bylo, že se Mojžíš možná jednoduše mýlil, když si myslel, že Hobab bude potřebný, protože je vedl Bůh. To však pravděpodobně není správné; i když je vedl Bůh, Hobab by byl stále užitečný.
Exodus 13:21–22 a Numeri 10:34 naznačují, že účelem oblaku a sloupu bylo sdělit jim, kdy mají vyrazit, poskytnout jim světlo pro noční putování a vést je na jejich cestě.
V Čísel 10:30–31 nebyl Hobab požádán, aby jim říkal, kam mají cestovat, ale spíše aby jim ukazoval, kde se mají utábořit, aby byl jejich očima v poušti.
Dnes se někteří lidé spoléhají výhradně na lidský úsudek a nehledají Boha. Jiní se obracejí k Bohu o vedení a pohrdají veškerou lidskou pomocí. Měli bychom se nechat vést Bohem, ale musíme si také uvědomit, že někdy nám Bůh prozřetelně poskytuje lidi, kteří nám nabízejí pomoc a moudrou radu.
Otázka: Byla v Num 10:33 truhla před táborem, nebo uprostřed něj, jak uvádí Num 2:17?
Odpověď: Každý kmen měl svůj vlastní tábor, který směřoval do středu. Archa se tedy nacházela uprostřed, před vchodem do tábora každého kmene (kromě Levítů, kteří byli uprostřed).
Otázka: V Num 11:4-6 měl lid silnou touhu po mase a začal si stěžovat. Napadlo mě – nemohli by lidé zabít nějaká jehňata a jíst je jako maso? Ve verši 22 se Mojžíš dokonce ptá Boha, zda by se měla zvířata porazit, aby se zajistila potrava pro celý národ. Vím, že Mojžíš mluvil ve frustraci, ale možná by se mohla zabít jehňata jen pro ty, kteří měli tak intenzivní chuť. Pokud jsem to správně pochopil, lid měl povoleno jíst jehňata, krávy atd. a v té době k těmto zvířatům měl přístup, protože je musel obětovat jako oběti za provinění, smírné oběti atd. během pobytu na poušti. Je moje chápání té doby správné? Nemohli zabít část dobytka, místo aby si stěžovali na Boha? Nemyslím si, že by Mojžíš jejich žádost zamítl. Uvítám vaše názory a jakékoli postřehy, které mi můžete poskytnout.
Odpověď: Ačkoli neznáme všechny podrobnosti, můžeme k jejich situaci uvést několik postřehů. Z klimatického hlediska byla tato oblast světa v minulosti poněkud deštivější než dnes. I tak se však jednalo o suchou poušť. Mojžíš v 4. knize Mojžíšově 11:21–22 naznačil, že země by nebyla schopna uživit stáda potřebná k nasycení všech. Měli oprávněnou potřebu více jídla, než jim mohla poskytnout země a jejich stáda, a Bůh jim zajistil manu. Jsem si jistý, že manu doplňovali zabíjením některých ovcí a skotu. Není tam řečeno, že by nejedli nic jiného než manu, ale pouze to, že si stěžovali, jako by tomu tak bylo. Ale současná situace je unavila, a místo aby se Boha s úctou zeptali na své přání, neúctivě řekli: „Kdo nám dá maso k jídlu? Vzpomínáme si na ryby, které jsme v Egyptě jedli zdarma, spolu s okurkami, melouny, pórkem, cibulí a česnekem. Ale teď jsme ztratili chuť k jídlu; není tu nic jiného než tahle manna!“ (Num 11:4b–6 BSB).
Bůh se v Numeri 11:10 nerozhněval proto, že se Boha ptali, ale spíše kvůli tomu, jak se ptali. I v tom je pro nás poučení. Když máme potřeby a také touhy, je v pořádku, když se ptáme Boha, ale měli bychom dbát na to, abychom se ptali s úctou.
Otázka: Chutnala manna v Num 11:8 jako chléb s olejem, nebo jako chléb s medem z Ex 16:31?
Odpověď: Tyto dvě možnosti se vzájemně nevylučují, zejména když vezmeme v úvahu, že chuť oleje by byla silnější poté, co byla manna v oleji uvařena.
Otázka: Bylo v Num 11:16,25 sedmdesát starců Božím nápadem, nebo nápadem Jethrova z Ex 18:14-27?
Odpověď: Místo toho, aby Bůh tento nápad sdělil Mojžíšovi přímo, věděl, že Jitro na toto řešení přijde a navrhne ho Mojžíšovi. Jelikož to byl dobrý nápad, o kterém Mojžíš věděl, že ho Bůh schvaluje, udělal Mojžíš správně, že se jím řídil, bez ohledu na to, že ho nejprve slyšel od Jitra, a ne od Boha.
Tento drobný detail z té doby mohl být v Bibli snadno vynechán, ale věřím, že byl zahrnut, aby nám dal nadčasové ponaučení. Když víme, že něco je správné a Bůh chce, abychom to udělali, nezáleží na tom, zda jsme to slyšeli přímo od Boha, od křesťana nebo od nekřesťana.
Otázka: V Num 11:24 museli vyjít z tábora, aby se dostali ke svatyni; jak tedy mohla být svatyně uvnitř tábora, jak je uvedeno v Num 2?
Odpověď: Stánek obklopoval truhlu, viz tedy výklad k Numeri 10:33.
Otázka: Proč v Num 11:27–29 došlo k této situaci s Eldadem a Medadem?
Odpověď: Buď nemohli přijít, což by bylo docela pochopitelné, nebo nechtěli přijít, což je pravděpodobnější. Kdyby šlo o tu nešťastnou situaci, že mohli přijít, ale nechtěli, byla by tato situace podobná případům Jonáše a Baláma. Více informací najdete v diskusi o knize Jonáš.
Otázka: Byly v Num 11:31 křepelky nahromaděny tři stopy na zemi, nebo létaly tři stopy nad zemí?
Odpověď: Hebrejské slovo může znamenat buď „na“, nebo „nad“. V knize „Může archeologie dokázat Starý zákon?“ (str. 30) se uvádí, že i dnes občas hejna křepelek létají několik stop nad zemí a jsou chycena do sítí.
Otázka: Proč v Num 11:31–34 Bůh potrestal Izraelity za to, že jedli křepelky, které jim právě poskytl?
Odpověď: Téměř všichni lidé se více zajímali o to, jak se najíst, než o to, jak následovat Boha, který jim mohl maso dát. Bůh jim tedy dal tolik masa, kolik chtěli, a některé z nich zabil, aby to ostatním posloužilo jako varování. I když jejich smrt mohla být způsobena otravou jídlem, nevíme to s jistotou.
Každé jaro docházelo k migraci křepelek z Afriky přes Rudé moře. Pokud je silný vítr hnal na východ, křepelky se ocitly nad Sinajským poloostrovem.
Otázka: Proč v Num 11:31–34 Bůh potrestal Izraelity za reptání, když je nepotrestal, když reptali o rok dříve v Ex 16:11–18?
Odpověď: Ačkoli to Písmo přímo neuvádí, můžeme zde vidět kombinaci čtyř důvodů.
1. Opakovaná a trvalá neposlušnost je závažnější než neposlušnost, ke které došlo poprvé.
2. Podruhé šlo pravděpodobně o víc než jen reptání. Znamenalo to také zpochybňování Boží dobroty a Jeho péče.
3. Někteří vidí význam v tom, že k tomu došlo po uzavření smlouvy na hoře Sinaj, zatímco událost popsaná v Exodu 16:11–18 se odehrála ještě předtím, než dostali Zákon Mojžíšovy smlouvy. Více o tom najdete v knize „735 Baffling Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek), str. 73.
4. Nespokojenost nepocházela pouze z nedostatku víry, neboť Bůh se o ně postaral již v předchozím roce. Místo bylo pojmenováno Kibrot-hattaava, což znamená „hroby touhy“, protože jádrem problému byla touha být uspokojeni bez Boha. I dnes se lidé mohou zbloudit, dokonce až ke smrti, tím, že touží po spokojenosti, pokoji nebo vzrušení, které nepocházejí od Boha, a tím v podstatě Bohu říkají, že pohrdají tím, co jim poskytl.
Otázka: Proč se v Num 12,1–6 Mojžíš [údajně] oženil s egyptskou ženou, když Ex 34,16 a 1 Kr 11,2 říkají, že se nemají ženit s lidmi z jiných národů? (Toto tvrdil jeden muslim.)
Odpověď: Nebyla z Egypta (Mizraim), ale byla Kušanka. 1. Královská 11:2 zmiňuje zákaz sňatků s lidmi z určitých národů, ale ne s Kušany, a Zákon byl dán až poté, co se Mojžíš oženil s Kušankou. V každém případě Exodus 34:11,16 zmiňuje zákaz sňatků s Kanaánci, což opět nejsou Kušané. V Čísel 12:1–6, když se Miriam a Áron postavili proti tomu, aby si Mojžíš vzal Kušanku (ne Egypťanku ani Mizraimku, ale Kušanku), mi poněkud uniká, jak tento muslim došel k závěru, že to dokazuje, že Boží pravidla neplatí pro Boží oblíbence, muže.
Otázka: Měl Mojžíš v Num 12:1 pravdu, když si vzal neizraelskou Etiopanku (Kušanku)?
Odpověď: Ačkoli zákon, že se smí oženit pouze s věřící, ještě nebyl dán, můžeme předpokládat, že ona věřila, protože proč by jinak chtěla strávit svůj život putováním po poušti? V tom případě je to pouze člověk, nikoli Bůh, kdo omezuje sňatky mezi lidmi kvůli jejich rase.
Otázka: Mohla být „etiopská“ žena v Num 12:1 ve skutečnosti Arabka, vzhledem k tomu, že hebrejské slovo je „Kušita“?
Odpověď: Asimovova příručka k Bibli na str. 167–168 zmiňuje tuto možnost. Nenašel jsem žádný arabský kmen té doby s tímto jménem. Existoval však mezopotámský kmen s tímto jménem a možná právě na něj Isaac Asimov odkazoval.
Ačkoli je velmi nepravděpodobné, že by ta žena pocházela z tohoto poměrně vzdáleného kmene (východně od Babylonu), je pravděpodobnější, že pocházela z Etiopie, a termín „kušitská“ by nám to naznačoval.
Otázka: Mohla být touto „kušitskou“ ženou v Num 12:1 Zippora, jak naznačuje Asimovův Průvodce Biblí na str. 168?
Odpověď: S největší pravděpodobností ne, protože Zippora pocházela z midjánského kmene, a nikoli z kmene Kušitů. Pokud však byli někteří černí lidé přijímáni jako součást Midjánců, je možné, že Zippora mohla být černá, a proto byla nazývána Kušitkou.
I kdyby měla Zippora tmavou pleť, s největší pravděpodobností nebyla ženou zmíněnou v Num 12:1, protože Mojžíš se s Zipporou oženil ještě předtím, než vyvedl Izraelity z Egypta.
Otázka: Proč by Mojžíš v Num 12:3 psal, že byl pokorný muž?
Odpověď: Tento verš byl (někým) napsán, aby vysvětlil, proč se Mojžíš v této situaci nesnažil bránit. Kniha Haley’s Alleged Discrepancies of the Bible (str. 248) se domnívá, že tento verš zapsal sám Mojžíš, aby objektivně vysvětlil, proč se nebránil. Dalšími příklady osob ve starověké literatuře, které o sobě psaly ve třetí osobě, jsou Julius Caesar (Válka v Alexandrii 75), Pavel z Tarsu (2. Korinťanům 11:5; 12:11–12), pravděpodobně Jan a s největší pravděpodobností Marek.
Mnoho jiných křesťanů se však domnívá, že je mnohem pravděpodobnější, že tento text byl sepsán v Mojžíšově době písařem pod Mojžíšovým dohledem.
Otázka: Proč by v Num 12:14 otec plival své dceři do tváře?
A: To ani nepřikazuje, ani k tomu nevybízí. Zejména na Blízkém východě je plivnutí na někoho projevem pohrdání. Tento verš říká, že kdyby otec plivl své dceři do tváře, ukázal by tím, jak pohrdavě vnímá její jednání. Bůh neříká otcům, aby to dělali, ale spíše sděluje Mojžíšovi, že z Jeho pohledu byla Miriamina kritika Mojžíše stejně závažná.
Q: V Num 13:3, přišlo těch dvanáct zvědů z Paranu, nebo z Kádeš-barnea, jak uvádí Num 20:1?
Odpověď: Tato otázka je podobná následující: žije guvernér Kalifornie v Kalifornii, nebo v Sacramentu (hlavním městě Kalifornie)? Stejně tak Kádeš-barnea bylo místo v poušti Paran.
Otázka: Jak mohl Mojžíš v Num 13:16 přejmenovat Hosheu na Jozue, když se o Jozueovi již hovořilo jako o Jozueovi v Ex 17:9; 24:13?
Odpověď: Události popsané v Exodu 17 se odehrály předtím, než Jozue dostal nové jméno. Mojžíš nebo jeho písaři však zjevně zapsali text Exodu 17 až poté, co Jozue nové jméno obdržel. Bylo lepší použít nové jméno v Číslech 13:16, protože čtenáři tehdy i dnes budou s novým jménem obeznámeni více než se starým. Podobný příklad najdeme i v Novém zákoně: Matouš třikrát označuje Šimona jako Šimona Petra a třikrát jako Petra ještě předtím, než ho Ježíš nazval Petrem.
Otázka: Jak mohla Kanaánská země v Num 13:32 „pohltit své obyvatele“, když to byla tak dobrá země, jak je uvedeno v Num 13:27?
Odpověď: Tento paradox nepředstavoval pro Izraelity žádný problém a neměl by představovat problém ani pro nikoho jiného. Země byla úrodná, avšak lidé, kteří na ní žili, byli válčiví a násilní.
Otázka: Jak mohli izraelští zvědové v Num 13:33 tvrdit, že viděli Nefilimy, když byli Nefilimové zabiti při potopě v Gen 6?
Odpověď: Řekli pouze, že viděli Nefilimy, a to, co lidé říkají, nemusí být vždy pravda. Buď:
1. Mysleli to jako metaforu.
2. Považovali velké muže za Nefilimy.
3. Zvědové, kteří promluvili, neříkali pravdu, ale přeháněli.
Otázka: Proč v Num 14:15 Bůh uvažoval o tom, že zabije všechny Izraelity?
A: Všemoudrý Bůh věděl, že všechny Izraelity nezabije. Bůh jim vyhrožoval smrtí, protože jim chtěl dát najevo, jak nebezpečně žijí. Poslušnost vůči Bohu není něco, co by se mělo brát na lehkou váhu. V té chvíli by bylo spravedlivé, kdyby na ně Bůh vylil svůj hněv, a chtěl, aby si uvědomili, že v tu chvíli jsou naživu díky Jeho milosrdenství, a ne proto, že by si to zasloužili.
Otázka: Trestá Bůh v Num 14,18 děti za hříchy jejich rodičů?
Odpověď: Děti nenesou vinu za hříchy svých rodičů (Ezechiel 18:4, 17–20). Bible však od dob Ábela ukazuje, že lidé v tomto životě trpí následky hříchů, za které nejsou vinni. Navíc, jak děti dospívají, mohou se rozhodnout, zda se budou podílet na hříších, které od malička viděly páchat své rodiče, či nikoli.
Otázka: V Num 14:20–23,29 Bůh lidu odpustil, tak proč jim nedovolil vstoupit do Zaslíbené země?
Odpověď: Bůh může lidem odpustit jejich hříchy, ale přesto je může kárat, a to jak pro jejich vlastní dobro, tak jako příklad pro ostatní.
Otázka: Jak v Num 14:31–34 řeknete svým dětem nebo ostatním, kteří následují váš příklad, aby se ujistili, že nebudou napodobovat to, co jste udělali v minulosti, když jste to opravdu zpackali?
Odpověď: Zaprvé jim to opravdu musíte říct, jinak budou mít sklon si myslet, že když to u vás dopadlo dobře, není to tak vážné, pokud to udělají také. Zadruhé nemusíte zacházet do všech podrobností toho hříchu, zvláště pokud by je to mohlo svádět k tomu, aby udělali totéž. Lidé by mohli chtít jít do větších detailů, aby omluvili nebo částečně omluvili to, co udělali, a to vy nechcete. Nakonec zdůrazněte, že když zhřeší, ať už tímto nebo jiným způsobem, mohou činit pokání a jít dál, i když existují případy, kdy by mohli metaforicky přijít o možnost vstoupit do Zaslíbené země.
Otázka: Proč v Num 14:34 Bůh považoval jeden den špehování za rovnocenný jednomu roku trestu?
Odpověď: Písmo to neuvádí. Čtyřicetidenní zpoždění za čtyřicet dní jednotné neposlušnosti by však vypadalo velmi mírně. Někdy, když se lidé rozhodnou zůstat ve stejném stavu a odmítají pokročit ve službě Bohu, zdá se vhodné, aby v tom tak zůstali.
Otázka: V Num 14:34–35 zemřeli během tohoto čtyřicetiletého období v poušti všichni dospělí kromě dvou; kde jsou dnes všechny jejich kosti?
Odpověď: Pokud těla nebyla pohřbena hluboko, musela se rozložit nebo je odnesla divoká zvířata.
Otázka: V Num 15:5,10 se píše, že pití vína je [údajně] špatné, proč tedy bylo víno obětováno Bohu?
Odpověď: Žádný verš ve Starém ani Novém zákoně neříká, že pití vína je špatné. Mnoho veršů však učí, že opíjení se je špatné. Více informací najdete v diskusi k 1. Timoteovi 5:23.
Otázka: Proč v Num 15:16 platí jeden zákon jak pro Izraelity, tak pro neizraelity v zemi?
Odpověď: U soudů nedocházelo k žádné diskriminaci. Zákony týkající se vraždy, krádeže, křivého svědectví a podobně platily pro Izraelity i pro neizraelity stejně. Svědectví neizraelity mělo stejnou váhu jako svědectví Izraelity a svědectví ženy bylo rovnocenné svědectví muže, na rozdíl od toho, co platí v mnoha muslimských zemích. Je však pravda, že neizraelité, kteří žili v Izraeli, museli dodržovat některé náboženské zákony, ale nemuseli přinášet oběti.
Otázka: Proč byl v Num 15:32–36 zabit muž za to, že v sobotu sbíral dříví?
Odpověď: Sbírání dříví bylo v jiné dny v pořádku. Jeho jednání v tomto okamžiku však projevovalo naprosté pohrdání Božím zákonem. Byl to projev pohrdavého postoje, nikoli samotné sbírání dříví, za což byl ten muž ukamenován.
Otázka: Co je na tomto úryvku z Num 15:35–36 neobvyklého?
A: Je to uspořádáno jako hebrejský chiasmus.
- A Hospodin řekl Mojžíšovi:
- - ‚Ten muž musí být jistě usmrcen.
- - - Celé shromáždění ho ukamenuje mimo tábor.“
- - - Celé shromáždění tedy vyvedlo toho muže ven z tábora a
- - ukamenovalo ho k smrti,
- jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
Otázka: Proč Mojžíš v Num 16:6-7 řekl lidem, aby vložili oheň do svých kadidelnic, když přece věděl, co se stalo s Nadabem a Abihu?
Odpověď: Věděli, co se stalo s Nadabem a Abihu, stejně jako Mojžíš. Udělali to přesto, protože byli tak odhodlaní postavit se proti Mojžíšovi. Možná k nim Mojžíš nebyl ani laskavý, ani nelaskavý, ale pokud chtěli uctívat Boha svým vlastním, odlišným způsobem, Mojžíš jim řekl, ať to zkusí, a uvidíme, co Bůh udělá.
Otázka: Co se týče stížnosti Dátana a Abirama v Num 16:13–14? Bůh jim slíbil, že vejdou do země oplývající mlékem a medem, ale Num 14:29–34 jasně uvádí, že je tam nakonec nikdy nepovede, pouze jejich děti.
Odpověď: Lidé jistě chápali tento slib tak, že Izraelité vstoupí do Zaslíbené země, nikoli však nutně, že každý z přítomných se toho dožije. Bůh neřekl, že jednotlivce do Zaslíbené země přinutí. Když odmítli vstoupit, Bůh potrestal jejich otevřenou vzpouru tím, že trvale respektoval rozhodnutí vzbouřeného lidu.
Pokud se dobrovolně rozhodnete vzbouřit se proti Bohu, Bůh vám možná později udělí pokorné srdce, abyste se k Němu později vrátili. Na druhou stranu, Bůh to nemusí udělat a není povinen tak učinit.
Otázka: Byli v Num 16:31 Korach a jeho 250 stoupenců pohlceni zemí, nebo bylo těch 250 stoupenců upáleno k smrti v Num 16:35?
Odpověď: Čísla 16:31 ukazují, že země pohltila Korácha, Dátana, Abirama a jejich rodiny. Čísla 16:35 ukazují, že oheň spálil těch dalších 250 mužů, kteří nebyli příbuzní Korácha.
Otázka: Jak bylo v číslech 16:31–35 spravedlivé, že země pohltila i malé děti (čísla 16:27) Koracha, Dátana a Abirama?
Odpověď: Bylo to spravedlivé, protože Bůh má právo přidělit každému jednotlivci takovou délku života, jakou si sám zvolí, a nezavázal se, že dá každému stejnou délku života. To je velmi podobné otázce, proč Bůh nechal zabít i kanaánské kojence. Odpověď najdete v diskusi k Jozue 6:21.
Otázka: Byli v Čís 16,32 zabiti všichni muži z Korachova rodu, nebo jen někteří, jak je uvedeno v Čís 26,11?
Odpověď: Byli zabiti všichni muži z Korachova rodu, kteří se za Korachem přidali, ale ti, kteří se za ním nepřidali, zabiti nebyli. 4. Mojžíšova 26:11 jasně ukazuje, že někteří z Korachových potomků se nevzbouřili a nebyli zabiti. Ve skutečnosti byl prorok Samuel potomkem Koracha (1. Paralipomenon 6:22–28).
Otázka: Jak se v Num 16:37–38 staly kadidelnice vzbouřených mužů svatými?
Odpověď: Čísla 16:39–40 vysvětlují, proč se Bůh rozhodl, že budou považovány za svaté.
Původ: Byl obětován Bohu.
Použití: Bronz byl použit k obložení oltáře.
Připomínka: Mělo to být znamením, že Izraelité se nebudou snažit přiblížit se k Bohu po svém.
Nic nenasvědčuje tomu, že by těch 250 mužů udělalo více zlého než kdokoli jiný. Domnívali se však, že se mohou přiblížit k Bohu svou vlastní cestou, nikoli Boží cestou, na základě své vlastní spravedlnosti namísto obětí, které Bůh vyžadoval. Lidé se o podobné věci pokoušejí i dnes.
Otázka: Proč se v Num 16:45–47 Bůh rozhodl zabít všechny Izraelity?
Odpověď: Celá obec reptala proti Mojžíšovi a Áronovi. Ačkoli Boží zásah ochránil Mojžíše a Árona, Bůh je mohl ochránit i jinými způsoby. Hlavním účelem toho, že Bůh seslal nadpřirozeně rychlou pohromu, se zdá být výchova, která měla Izraelity naučit, aby nezatvrzovali svá srdce ve vzpouře proti Bohu.
Otázka: Vzhledem k tomu, že v Num 17:5 se píše, že Bůh použil Áronovu hůl, aby zastavil reptání Izraelitů, jak to, že v Num 20:2–5 stále reptali?
Odpověď: Zázrak s Áronovou holí měl v 17. kapitole knihy Numeri krátkodobý účinek, když zastavil jejich reptání. Ve skutečnosti se Izraelité v 17. kapitole, verších 12–13, téměř dostali do opačného extrému.
Když Izraelité později reptali v 20. kapitole, byla použita ta samá hůl (20:8–9), aby i tehdy reptání utišila.
Bohužel vnější zázrak Áronovy hole nezměnil srdce lidí uvnitř a nedokázal reptání trvale zastavit.
Otázka: Jak mohla v knize Čísel 17:8–10 odříznutá větev rozkvést a přinést mandle, když mandlové dřevo tuto vlastnost nemá?
Odpověď: Bůh, který stvořil rostliny tak, aby mohly růst a rodit semeno, to zázračně způsobil.
Otázka: Proč v Num 18:1–2 Bůh svěřil těmto lidem a jejich synům odpovědnost za své věci?
Odpověď: Áronův rod pochází z kmene Lévi, což znamená, že Levité, včetně Árona a jeho synů, nesli odpovědnost za přestupky spáchané proti svatyni. Áron, jeho synové a jejich potomci nesli výlučnou odpovědnost za přestupky spáchané proti kněžství.
Tito lidé byli zodpovědní nejen za to, co osobně udělali, ale také za přestupky proti svatyni a kněžství. Lidé se nemohli přiblížit ke svatostánku bez jejich svolení, takže pokud byli nedbalí při hlídání svatostánku a jiní jej znesvětili, nesli zodpovědnost i za svou vlastní nedbalost.
Otázka: Co je na verši Num 18:2 neobvyklého?
Odpověď: Numeri 18:2 je slovní hříčka, kde výraz „připojí se k vám“ (weyillawu) je slovní hříčkou pro „Levita“ (lewi). Doslovný překlad tedy zní: „kmen Levi… se k vám ‚levi‘ připojí.“
Otázka: Proč byl v Num 19:8 kněz nečistý až do večera, když přece poslouchal Boha ohledně oběti červené jalovice?
Odpověď: Zde máme zajímavou situaci, kdy se kněz, který poslušně plnil Boží vůli, stal nečistým. Není zde řečeno, že by kněz zhřešil, ani že by Bůh byl s knězem nespokojen, pouze že byl nečistý a po určitou dobu se nemohl přibližovat k posvátným věcem. Existuje tedy zřetelný rozdíl mezi obřadní nečistotou a osobní vinou.
Když Ježíš zemřel na kříži, stal se na určitou dobu nečistým v očích Boha Otce. Stalo se tak v poslušnosti, aby na sebe vzal trest za naše hříchy. Ježíš nebyl hříšný a Satan do něj „nevstoupil“, jak učí někteří členové sekt; Ježíš se prostě stal nečistým.
Otázka: Nacházel se Kádeš v Num 20,1 v poušti Zin, nebo v poušti Paran, jak uvádí Num 13,26?
Odpověď: Sinajský poloostrov měl čtyři pouštní oblasti:
Poušť Šur na severozápadě, ohraničená Egyptem na západě, egyptskou řekou na východě a Elimem na jihu. Genesis 16:7; 20:1; 25:18; Exodus 15:22; 1. Samuelova 15:7; 27:8
Poušť Sin na jihozápadě. Podle 2. Mojžíšovy knihy 16:1 se nacházela mezi Elimem [na severu] a Sinajem [na východě]. O poušti Sin se zmiňují také 2. Mojžíšova kniha 17:1 a 4. Mojžíšova kniha 33:11,12.
Poušť Paran na jihovýchodě. Na severovýchodě sousedila s pouští Sin a na západě s Kádešem. Genesis 21:21; Numeri 10:12; 12:16; 13:3,26; Deuteronomium 1:1; 33:2; 1. Samuelova 25:1; 1. Královská 11:18.
Poušť Zin na severovýchodě, která se rozprostírala až k Mrtvému moři a Arábě na východě a k městu Kádeš na západě. Čísla 13:21; 20:1; 27:14; 33:36; 34:3,4; Deuteronomium 32:51; Jozue 15:1,3
Kádeš ležel na hranici pouště Paran a pouště Zin.
Otázka: Měl by být zájmeno v Num 20:8 přeloženo jako „jeho“, jak uvádí KJV, nebo jako „jeho“, jak uvádějí jiné překlady?
Odpověď: Z gramatického hlediska lze hebrejské zájmeno správně přeložit buď jako „jeho“, nebo jako „toho“. V tomto kontextu by však mělo být pravděpodobně „toho“, protože Mojžíšovi bylo řečeno, aby promluvil ke skále.
Otázka: Proč se v Num 20:10–13 Bůh rozhněval na Mojžíše, když Mojžíš udělal to, co mu Bůh přikázal?
Odpověď: Mojžíš udělal správnou věc, ale měl nesprávný postoj a tento nesprávný postoj projevil i vůči ostatním. Místo toho, aby úder do skály byl zázrakem, který by upoutal pozornost na Boží milosrdnou péči, Mojžíš zřejmě udeřil do skály, jako by byl rozhněvaný, a řekl: „Poslouchejte nyní, vy vzpurní…“
Z toho si můžeme vzít ponaučení. Pokud děláme to, co Bůh chce, ale se špatným přístupem, Bůh z toho, co děláme, také nemá radost.
Otázka: Bylo Mojžíšovi v Num 20,12 zakázáno vstoupit do Kanaánu kvůli nevěře, nebo kvůli vzpouře (Num 27,12–14), přestoupení (Dt 32,51–52), či ukvapeným slovům (Ž 106,32–33)? (Tuto otázku položil ateista.)
Odpověď: Došlo pouze k jedné události, u vod Meriba, a všechny čtyři verše popisují stejný důvod.
Numeri 20:12 říká, že to bylo proto, že Mojžíš nevěřil Bohu, aby ho uctíval před očima Izraelitů.
Numeri 27:12–14 uvádí, že Mojžíš se vzepřel Božímu příkazu, aby Boha uctíval.
V Deuteronomiu 32:51 se píše, že Mojžíš se provinil [zhřešil] proti Bohu, protože mezi Izraelity Boha neuctíval.
Žalm 106:32–33 uvádí, že oni (Izraelité) se vzbouřili proti Božímu Duchu u vod sporu (Meriba), a proto Mojžíš promluvil unáhleně.
Všechny tyto verše předávají jednotné poselství. Izraelité se postavili proti Mojžíšovi (Numeri 20:2–5, Žalm 106:33), Mojžíš nevěřil v Boží zaopatření (Numeri 20:12). Jeho unáhlená slova (Numeri 20:10; Žalm 106:33) neprojevovala úctu k Bohu mezi Izraelity (Numeri 20:12; 27:12–14; Deuteronomium 32:51).
O tom, co se stalo, není pochyb, a poslední tři pasáže jsou pouze připomenutím toho, co si lidé mohli sami přečíst v 4. knize Mojžíšově 20.
Otázka: Vyvedl v Num 20:16 Izraelity z Egypta anděl, nebo to byl sám Bůh v Ex 3:8?
Odpověď: Mnoho veršů uvádí, že to byl Bůh, kdo je vyvedl z Egypta. Čísla 20:16 v hebrejštině říkají, že Bůh poslal anděla a [*] nás vyvedl z Egypta. Symbol [*] není v tomto verši výslovně uveden a může odkazovat na anděla nebo na samotného Boha.
[*] není nutné upřesňovat, protože platí obě možnosti. Bůh mohl nechat své anděly vytvořit oblak a ohnivý sloup a poslat silný vítr, který rozdělil Rudé moře. Bůh sám se na tom podílel alespoň dvěma způsoby.
1. Andělé jednali v naprosté poslušnosti Božích příkazů.
2. Bůh sám tam měl také svou přítomnost, což může vysvětlovat přísnost trestu za jejich hříchy.
Otázka: Jaký mimobiblický důkaz o tom, že Bileám byl skutečná osoba, najdeme v Num 20–24?
A: V roce 1967 objevili archeologové v Jordánském údolí v lokalitě Beir Allah (nebo Deir ‘Alla) cvičný zápis školáka, v němž se třikrát zmiňuje Bileám, syn Beorův. Radiokarbonová analýza datovala tento nález do let 800/760 př. n. l. Poprvé byl tento nález publikován v roce 1976. Viz také J. Hoftijzer, „The Prophet Balaam in a 6th-century Aramaic Inscription“ v časopise Biblical Archaeologist 39 (1976), s. 11–17, a Jo Ann Hackett, The Balaam Text from Deir ‘Alla (1984).
Viz teorie J.E.P.D. od Waltera Kaisera ml., The Expositor’s Bible Commentary, sv. 4, s. 759, nebo The NIV Study Bible, s. 223, případně si poslechněte nahrávku Johna Ankerberga „Exploding the J.E.P.D Theory“ od Waltera Kaisera ml.
Otázka: Jakým způsobem byly hadi v Num 21:6,8 „ohniví“?
Odpověď: To nutně neznamená, že zářily nebo měly jasně červenou barvu. Spíše to znamená, že jejich kousnutí působilo jako oheň.
Otázka: Proč museli Izraelité v Num 21:9 po uštknutí vzhlížet k bronzovému hadovi, když se to jeví jako modlářství?
Odpověď: Bůh jim přikázal, aby se dívali na bronzového hada na tyči, aby se zotavili z hadího uštknutí. V pozdějších dobách však lidé z toho skutečně udělali modlu a nazývali bronzového hada jménem Nehushtan. Kvůli tomuto modlářství nařídil Ezechiáš v 2. Královské 18:4, aby byl had zničen.
Prvním známým autorem, který na tuto námitku odpověděl, byl Tertullianus ve svém díle Pět knih proti Marcionovi, kniha 2, kap. 22, str. 314 (207/208 n. l.). Ještě předtím se k tomuto tématu vyjádřily také „Barnabášův list“ (cca 70–130 n. l.), kapitola 12, str. 145, a „První obhajoba Justina Mučedníka“ (150 n. l.), kapitola 50, str. 183, avšak autoři zřejmě neviděli žádný problém, který by bylo třeba řešit.
Otázka: Co je v Num 21:14 „Kniha válek Hospodinových“?
Odpověď: O této knize víme pouze z toho, že je zmíněna v Bibli. Tato kniha zřejmě obsahovala faktické historické podrobnosti o těchto událostech. Není zde žádná zmínka o tom, že by se jednalo o Boží slovo nebo že by měla být součástí Písma.
Otázka: Kdo je Chemosh v Num 21:29 a Jer 48:46?
Odpověď: Chemosh byl moábský modla. 2. Královská 3:27 uvádí, že Chemoshovi byly obětovány nemluvňata.
Otázka: Co je neobvyklého na tomto výrazu v Num 22:1; 26:3; 31:12; 33:48; 34:15; 35:1 a 36:13?
Odpověď: Fráze „Jordán u Jericha“ je neobvyklý způsob, jak tuto řeku popsat. Může se jednat pouze o popis toho, kde se řeka Jordán nacházela, ale poznámky pod čarou v překladu NIV uvádějí, že by se mohlo jednat o velmi starodávný název této řeky.
Otázka: Máme v číslech 22:5 nějaký mimobiblický důkaz o Balámově rodném městě Pethoru?
Odpověď: Je to možné. Nápis Šalmanesera II. zmiňuje město na řece Eufrat a řece Sagur, ležící západně od Karkemiše, zvané Pitru, a tím by mohl být právě Pethor. Asimovova příručka k Bibli (str. 183) také uvádí, že Egypťané toto město nazývali Pedru.
Otázka: Byl Balám v Num 22,5–7 především pravým Božím prorokem, kterého svedla chamtivost, nebo byl především pohanským věštcem, skrze něhož v této situaci promlouval Pravý Bůh?
Odpověď: Písmo to neuvádí. Avšak vzhledem k zlé radě, kterou později dal, Bileámovo srdce rozhodně nebylo nakloněno Bohu a Jeho lidu. Pokud lze věřit školnímu cvičení z let 800/760 př. n. l., které bylo vykopáno, zdá se, že Bileám byl pohanský věštec, skrze něhož v této době promlouval Pravý Bůh.
Otázka: Jak mohl Bůh v Num 22,7 dát proroctví někomu, kdo se zabýval věštěním?
Odpověď: Bůh může dát proroctví komukoli, komu chce. Písmo neříká, zda Balám nejprve provozoval věštění, nebo zda mu bylo nejprve dáno proroctví, a mohlo to být tak i tak.
Pokud se Balám nejprve pokusil věštit o pravém Bohu, Bůh mu to v jeho nevědomosti dovolil a v té době ho za to nekáral.
Pokud Bileám nejprve obdržel dar proroctví a později zhřešil tím, že se pokusil „podnítit a posílit“ svůj prorocký dar věštěním, byl by to příklad toho, že Bůh nám naše dary nebere, když zhřešíme. Jako poněkud podobný příklad lze uvést situaci, kdy Ježíš uzdravil deset malomocných v Lukášovi 17:12–17 a pouze jeden se vrátil, aby mu poděkoval; Ježíš se zeptal, kde je těch devět ostatních, ale výslovně je „neoduzdravil“.
Otázka: Když v Num 22:7 Bileám použil věštění k prokletí jiných lidí kromě Izraelitů, fungovala jeho prokletí vůbec?
Odpověď: I když lidé, kteří Balámovi zaplatili, věřili, že kletby mohou zabrat, Písmo neuvádí, zda skutečně zabraly, či nikoli. Alespoň pokud jde o Izrael, Balám věděl, že jeho kletby jsou marné.
Viz Astrologie a parapsychologické jevy, kde se dozvíte více o názoru, že žádná z Balámových kleteb nikdy nebyla účinná, s výjimkou placebo efektu.
Otázka: Proč byl Bůh v Num 22:12–17 velmi rozhněvaný na Bileáma, když mu dovolil odejít?
Odpověď: Kvůli penězům se Balám chtěl co nejvíce přiblížit k neposlušnosti vůči Bohu. Jak uvádí kniha „735 Baffling Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek), str. 74–75, Bůh mu dal svolení, ale ne pokyn. Ačkoli Balám uposlechl Boží pokyn, aby neproklínal Izrael, poradil Balákovi, jak morálně zkorumpovat Izraelity a přivodit jim Boží nelibost (Num 31:16; 25).
Q: Proč se v Num 22:22–33 Bůh hněval na Bileáma, když se Bileám zjevně Bohu podřídil?
Odpověď: Přečtení celé kapitoly nám objasňuje, jaký druh poslušnosti Bůh požaduje. Balám nikdy neudělal jedinou věc, která by byla přímým neuposlechnutím Boha. Když však přišli poslové, Balám jim neřekl, aby odešli, a že s nimi nechce jít, protože by to Bohu nelíbilo. Místo toho, i když Balám věděl, co Bůh chce, řekl, že s nimi chce jít, ale Bůh ho odmítl. Balám se snažil držet co nejdál od toho, co Bůh chtěl, aniž by se mu přímo vzepřel. Proto se na něj Bůh rozhněval.
Podrobnější rozbor najdete v knize Encyclopedia of Bible Difficulties, str. 140, a zejména v knize Hard Sayings of the Bible, str. 166–168.
Otázka: Je v Num 22:27–28 mluvící osel absurdní? (Toto tvrdí jeden muslim.)
Odpověď: Pokud by člověk skutečně věřil, že Bůh je Všemohoucí, Bůh může udělat cokoli.
Ten muslim si možná neuvědomuje, co se píše v jeho vlastních hadísech. „Prorok stával (při kázání) u kmene datlové palmy. Když mu připravili kazatelnu, slyšeli jsme, jak ten kmen naříkal jako těhotná velbloudice, dokud Prorok neslezl z kazatelny a nepoložil na něj ruku.“ (Bukhárí, sv. 2, kniha 13, kap. 24, č. 41, str. 19). Já sice nevěřím, že se to stalo, ale neodmítám, že Všemohoucí Bůh měl moc, aby to (nebo cokoli jiného) způsobil.
Otázka: Poslechl Balám v Num 22:34 Boha tím, že mluvil pouze to, co mu Bůh řekl?
Odpověď: Podle Čísel 22:38 Bileám v té chvíli poslechl. O něco později však dal zlou (ale správnou) radu, jak odvrátit Izraelity od Boha.
Otázka: Je pravda, jak tvrdí skeptická kniha Asimovův průvodce Biblí (str. 185), že Baal, což znamená „Pán“, nikdy nebyl jménem žádného konkrétního boha, jak uvádí Num 22:41?
A: Isaac Asimov zde uvádí nesprávné informace. Kromě Bible zmiňuje ugaritská literatura konkrétní modlu jménem Baal, jak uvádí Wycliffeův slovník biblické archeologie na str. 121. Na str. 593 je jeden konkrétní text nazván „Baalův epos“.
Q: Jak to, že se v Num 23:10 Bileámovo proroctví o smrti spravedlivých rozhodně nenaplnilo?
A: Balám radil Moábcům a Midianitům, aby odvrátili Izraelity od Boha tím, že k nim pošlou své ženy, aby s nimi měly pohlavní styk (Numeri 31:16). Izraelité Baláma popravili podle Numeri 31:8 a Jozue 13:22.
Balám nevyjadřoval prorockou skutečnost, ale pouze své přání, aby zemřel smrtí spravedlivých. Jeho přání se nenaplnilo kvůli jeho vlastnímu hříchu. Stejně tak i lidé dnes mohou upřímně mít dobré touhy, které se však nenaplní kvůli jejich vlastní vině.
Otázka: Proč v Num 23:24 Bileám prorokoval, že Izraelité budou jako lev, který pije krev své kořisti, když je pití krve zakázáno?
Odpověď: Lvi zabíjeli nečistá zvířata a také pili krev. Obojí bylo lidem zakázáno, lvům však nikoli. Nešlo o to, aby žili jako lvi, ale o to, že Izraelité budou v boji stejně silní a divocí jako lvi.
Otázka: Co říká Num 23:19 o pojetí Boha, které je jádrem mormonismu (LDS), že „jakým je člověk, takový byl kdysi Bůh, a jakým je Bůh, takovým se může člověk stát“?
Odpověď: Na rozdíl od mormonské teologie se zde uvádí, že
a) Pravý Bůh není člověk.
(Mormon by mohl říci, že Bůh již není člověkem, ale kdysi jím byl a nyní je oslaveným člověkem. Nikdy jsem však neslyšel, že by nějaký mormon tuto větu použil.)
b) Pravý Bůh není synem ani potomkem člověka, což v obou případech vylučuje bod a).
Viz také 1. Samuelova 15:29 a následující otázku.
Q: Jaké jsou mormonské odpovědi na Num 23:19?
Odpověď: Jeden mormon, se kterým jsem mluvil, se zdál mít k Bibli velkou úctu. Když jsem mu však dal přečíst tento verš, aniž bych mu poskytl jakékoli vysvětlení, řekl: „No, no, to je prostě špatně.“ Už jsme toho moc nenamluvili, ale měl jsem pocit, že jsem splnil svůj úkol. Ukázal jsem mu rozdíl mezi Biblí a tím, co ho naučil mormonismus, a nyní měl na výběr.
O tomto verši i o 1. Samuelově 15:29 jsem hovořil s více mormony, než si dokážu vzpomenout, a až na jednu výjimku nikdo z nich neměl odpověď.
Jeden mormonský misionář, se kterým jsem mluvil, však odpověď měl. Řekl, že ten verš znamená: „Bůh není takový člověk, aby lhal, ani takový syn člověka, aby litoval.“
Zde je několik poznámek:
1. Slova „takový“ v hebrejštině nejsou.
2. Tento nový výklad „jakýsi“ nebyl znám žádnému židovskému, křesťanskému ani dokonce kacířskému spisovateli, dokud v 19. století nevznikl mormonismus.
3. Jelikož žádný věřící hovořící hebrejsky nebo řecky by tento verš takto nepochopil, pak by v případě, že by se jednalo o správný výklad, šlo o „tajný kód“ srozumitelný pouze mormonům.
Buďte opatrní, pokud pro přežití vaší teologie musíte interpretovat větu v cizím jazyce takovým způsobem, že nelze najít žádného rodilého mluvčího tohoto jazyka, který by ji takto chápal.
Otázka: Proč bychom měli v Num 23:19 věnovat pozornost slovům člověka, který se zabýval věštěním?
Odpověď: Ačkoli Balám později těžce zhřešil, v tomto okamžiku, když Balám tato slova pronášel, mluvil slova, která mu Bůh vložil do úst (Numeri 23:16), a pouze slova, která mu Bůh vložil do úst (Numeri 22:38).
Otázka: Proč se v Num 23:19 píše, že Bůh nelituje / nemění své rozhodnutí, když 1 Sam 15:35 a Ex 32:14 říkají, že to dělá? (to řekl jeden muslim)
Odpověď: Boží zjevená vůle je často vázána na konkrétní čas a podmínky a někdy je vysvětlována jako antropomorfní vyjádření.
Vázaná na danou dobu: Bůh řekl vzpurné generaci, že s nimi nepůjde. Všichni zemřeli a Bůh šel s následující generací.
Podmíněná: Mnohé z Božích hrozeb či slibů jsou spojeny s výslovnou či implicitní podmínkou. Příklady implicitních podmíněných hrozeb najdete v knize Jonáš 3 a v Genesis 20:3.
Antropomorfní: Bůh, který je mimo čas, již věděl, co udělají, a již věděl, co udělá On sám. Pro lidi je však někdy obtížné to pochopit a zároveň si uvědomit, že lidé stále měli skutečnou volbu. Kdyby jim Bůh prostě řekl, co určitě udělají a co určitě udělá On, jistě by to omezilo jejich volbu.
Člověk nemusí souhlasit s konceptem, že Bůh je mimo čas, ani jej nemusí pochopit. Nemusí přemýšlet o věčnosti, aby s ním Bůh mohl smysluplně komunikovat. Bůh s lidmi komunikuje způsobem, kterému všichni rozumějí.
Otázka: Jak je možné, že v Num 24,7 byl Agag v té době naživu, když podle 1 Sam 15,8 žil v době krále Saula?
Odpověď: Existují dvě možné odpovědi.
Dva králové se stejným jménem: Není neobvyklé, že králové nesou jméno předchozího krále. Příkladem je mnoho britských králů jménem Jindřich, dva severoizraelští králové jménem Jeroboám, dva féničtí králové jménem Hiram a mnoho egyptských faraonů jménem Thutmose a Ramses. Agag z doby krále Saula byl tedy nástupcem Agaga zmíněného zde. Tato otázka je tedy podobná dotazu: „Jak mohl Jindřich [VIII.] z Anglie popravit své manželky, když Jindřich [I.] zemřel o staletí dříve, než se narodily?“
Agag jako titul, podobně jako faraon: Fénický Corpus Inscriptionum Semiticarum I 3196 zmiňuje Agaga v jiné době a na jiném místě než tito dva Agagové. O Amalekitech toho moc nevíme a „Agag“ mohl být titulem pro vládce Amalekitů, stejně jako „faraon“ byl titulem pro vládce Egypta. Tento názor zastává Keil-Delitzschův komentář ke Starému zákonu, sv. 1, str. 189.
Otázka: Proč některé anglické překlady v Num 24:8 a Iz 34:7 uvádějí, že se jedná o jednorožce?
Odpověď: Překládají to nesprávně. V Deuteronomiu 33:17 je použito stejné hebrejské slovo a zvíře má více než jeden roh.
V arabské poušti žije druh antilopy zvaný oryx, který má sice dva dlouhé rovné rohy, ale ty jsou blízko u sebe, a z boku to vypadá, jako by měl jen jeden roh. Možná právě odtud pochází evropská báje o jednorožcích.
Viz Stephen Caesar „Zoologie v Pentateuchu: Tři údajné chyby“ (Science, Scholarship and Scripture) v The Christian News, 2. července 2001, s. 26. Viz také Hoch, E. (1979) „Úvahy o prehistorickém životě v Umm an-Nar (Trucial Oman) na základě faunálních pozůstatků z třetího tisíciletí př. n. l.“ V South Asian Archaeology, 1977. A Harrison, D. L. a P. J. J. Bates (1991) „The Mammals of Arabia“, 2. vyd. Sevenoaks, Kent (Anglie): Harrison Zoological Museum.
Otázka: O kom se zde v Num 24:17 prorokuje?
Odpověď: Existují dva výklady.
Bezprostřední: Pro bezprostřední zničení Moábu a Edomu je prorokován král David nebo kmen Juda.
Mesiášský výklad: Pravděpodobně se jedná také o předzvěst Ježíše, rovněž z kmene Juda, který přijde a zničí všechna vojska shromážděná proti němu. Také esénové a další věřili, že se jedná o mesiášské proroctví. Šimon bar Kosiba, který v letech 132–135 n. l. vedl povstání proti Římanům, byl kvůli tomuto verši nazýván „Bar Kochba“, neboli „syn hvězdy“.
Mezi autory, kteří to považovali za mesiášské, patří Justýn Mučedník (psal cca 138–165 n. l.), Athanasius (296–373 n. l.) a židovská díla Targum Onkelos, Targum Jonathan a Jeruzalémský Talmud, Taanith 68:4; Debarim Rabba (1. část), Pesikta Sotarta 58:1. Z Svitků od Mrtvého moře pak Damašský dokument (CD 7:9–20) a Svitek války (1 QM:7).
Otázka: Jak mohou v Num 24:24 připlout lodě a přivést neštěstí na Ašur, když byl Ašur vnitrozemským městem?
Odpověď: Numeri 24:24 hovoří o „Ašúru“, nikoli o bezprostředním okolí města „Ašúru“. Jak Féničané, tak Řekové byli pro Asyrskou říši neustálým trnem v oku. Abychom vám přiblížili vliv Fénicie, uvádí The New Bible Dictionary (1978), str. 1194, že Féničané dokonce obchodovali s Indií. Více o Féničanech najdete v časopise National Geographic z srpna 1974, str. 149–189.
Otázka: Co je na výběru slov v Num 25,1 neobvyklého?
Odpověď: Může se zde jednat o slovní hříčku nebo dvojznačnost. Zatímco slovo „wayyahel“ znamená „začal“, kořen „halal“ znamená „znečistit, poskvrnit nebo znesvětit“.
Otázka: Proč v Num 25:7–13 Bůh pochválil Fíneáše za to, že zabil Kozbi a Zimriho?
Odpověď: Při zodpovězení této otázky je třeba zohlednit pět bodů.
1. Lid se chystal pustit do závažného úkolu, a to do tažení do Zaslíbené země. Fineáš ukázal, že chápe vážnost Boží svatosti. Balám sice pochopil význam svatosti, avšak záludným způsobem. Proto Balám dal účinnou radu, jak ublížit Izraelitům. Balám však byl zabit spolu s Kozbi a Zimrim v Num 31:8.
2. Vinen z trestného činu, za který se ukládá trest smrti, a to z důvodu sexuální nemravnosti.
3. Je možné (ale není to prokázáno), že tato nemravnost mohla souviset s náboženskými praktikami.
4. Zločin byl o to závažnější, že se odehrál bezostyšně a vzdorně před celým shromážděním.
5. Fíneáš nebyl samozvaným mstitelem. Jelikož se jednalo o zločin trestaný smrtí a Fíneáš zastával jako kněz autoritativní postavení, plnil Boží zákon pro Izraelity.
Otázka: Měli bychom studovat tyto rodokmeny v Num 26:5–50; 57–62, když 1 Tim 1:4 a Tit 3:9 říkají, abychom se nevěnovali rodokmenům?
Odpověď: Měli bychom respektovat Boží slovo, i když nechápeme důvod, proč Bůh chtěl, abychom si to přečetli. Tyto rodokmeny pravděpodobně měly velký význam pro starozákonní Židy, kteří je četli. My však z nich nezískáváme stejné množství moudrosti, napomenutí a povzbuzení jako z jiných druhů biblických veršů. 1. Timoteovi 1:4 říká, že se nemáme zabývat nekonečnými rodokmeny.
Otázka: Jak to, že v Num 26:14–18 a Num 1 ztratil kmen Simeon asi 60 % svých členů?
Odpověď: Většina kmenů přišla o několik členů, protože celkový počet klesl z 603 550 na 601 730. Kmen Simeon však klesl z 59 300 na 22 200, jak poukazuje Asimovův průvodce Biblí na str. 166. Zmiňuje to také Wycliffe Bible Dictionary na str. 1592, kde se uvádí, že pravděpodobným důvodem je to, že mnozí z nich mohli být popraveni spolu se svým vůdcem Zimrim během události s Baalem z Peoru popsané v Číslích 25:1–15.
Otázka: Jak to, že v Num 26:51 je počet 601 730 téměř stejný (o 0,3 % méně) jako počet 603 550 mužů ve sčítání lidu provedeném o více než čtyřicet let dříve v Num 2:32?
Odpověď: Písmo neuvádí, proč jsou tato čísla tak podobná, ale lze v tom vidět dva souběžné důvody:
Lidský: Putování pouští, bitvy a rány si vybraly svou daň na Izraelitech, a proto jejich počet nerostl.
Božský: Kdyby byl počet vyšší, mohli by si myslet, že těch čtyřicet let navíc strávených putováním bylo dobrá věc, protože měli více bojovníků. Kdyby byl počet mnohem nižší, pak by buď Bůh měl více vojáků, než bylo poprvé potřeba, nebo by měli příliš málo vojáků k boji. Skutečnost, že jsou čísla téměř stejná, ukazuje, že jejich neposlušnost a trest jim, co se týče počtu bojovníků, ani nepomohly, ani neublížily.
Otázka: Proč se v Num 27:5 musel Mojžíš ptát Hospodina, místo aby jejich nárok vyřešil rozumně?
Odpověď: Ačkoli tento konkrétní případ neznáme, existují obecně alespoň čtyři důvody, proč je dobré se modlit a obrátit se na Hospodina.
1. Možná Mojžíš již cítil, že by měly dostat dědictví, ale přesto se modlil, protože si uvědomoval, že je omylný a mohl se mýlit.
2. Jiní lidé mají odlišné představy o dědictví pro ženy. Například v islámu mají dcery podle súry 4:11 pouze poloviční podíl na dědictví oproti synům. V některých kulturách ženy nemohly zdědit vůbec nic.
3. Existoval precedens, kdy Jób dal dědictví svým dcerám (Jób 42:15). Někdy může mít někdo jako Mojžíš již správnou představu, ale přesto potřebuje Boží vedení ohledně některých detailů. Například zatímco dcery Zelofchadovy a jejich potomci zdědili zemi navždy, musely se podle Numeri 36:6–9 vdát v rámci kmene.
4. I kdyby Mojžíš již přesně věděl, co má dělat, znal všechny podrobnosti a byl si jistý, že tyto informace zná, to, že se v modlitbě obrátil k Hospodinu a čekal na odpověď, nebylo jen projevem úcty k Bohu a uznáním, že Bůh ví lépe než on, ale také ukázalo ostatním, kteří mohli mít odlišné názory, že Mojžíš nerozhodl unáhleně.
Otázka: Jaké je shrnutí obětí, které Bůh nařídil v knize Čísel 28?
Odpověď: Existovaly oběti v závislosti na událostech a okolnostech a oběti v určitých časech. 28. kapitola knihy Numeri se zabývá oběťmi v určitých časech. Jsou to:
Denní: (Exodus 29:38–42; Numeri 28:3–8)
Týdenní: (Leviticus 23:3; Numeri 28:9–10)
Měsíční – novoluní: (Numeri 28:11–15)
Svátek nekvašených chlebů a Pesach (Leviticus 23:4–14; Numeri 28:16–25; Deuteronomium 16:1–8)
Svátek týdnů (Letnice) (Leviticus 23:15–21; Numeri 28:26–31; Deuteronomium 16:9–12)
Svátek troubení na trubky (Leviticus 23:23-25; Numeri 29:1-6)
Den smíření (Leviticus 16:1-28; 23:26-32; Numeri 29:7-11)
Svátek stánků (Leviticus 23:33-39, 43; Numeri 29:12-38; Deuteronomium 16:13-17)
V knize „The Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ na str. 248 najdete tabulku s velmi podrobnými informacemi o kalendářních obětech.
Otázka: Proč Bůh v Num 30:1–15 stanovil tato pravidla týkající se slibů, když o staletí později Jakub 5:12 říká, že se nemá přísahat vůbec?
Odpověď: Jakub 5:12 se týká skládání přísahy, nikoli všech slibů. Čísla 30:1–15 jsou obecnější a vztahují se na skládání slibů, ať už jsou doprovázeny přísahou, či nikoli.
Otázka: Proč se v Num 30:3–16 píše, že slib ženy může zrušit její otec nebo manžel? (Tuto otázku položil muslim.)
Odpověď: Věty vdaných žen i žen, které ještě nebyly vdané (a pravděpodobně žily v domě svých rodičů), mohl zrušit jejich manžel, respektive otec. Ve starověku byl manžel nebo otec tím, kdo nesl hlavní odpovědnost za výdělek, a slib mohl být finančně nákladný. Jak však uvádí kniha 735 Baffling Bible Questions Answered na str. 75: „Je důležité si uvědomit, že na vdovu nebo rozvedenou ženu, která byla zodpovědná sama za sebe, se takové omezení nevztahovalo. Toto pravidlo týkající se slibů tedy v žádném případě nebylo pohrdáním ženami. Naopak jednoduše odráželo ekonomickou realitu té doby a Boží pečlivou péči o každý detail života Jeho lidu.“
To skutečně ukazuje vedoucí postavení otce v rodině a manžela nad manželkou. Muslimové obecně (s výjimkou tohoto člověka) by s tím neměli žádný problém. Jelikož se o tom chtěl zmínit, může klidně vysvětlit následující skutečnosti v islámu.
Manželka nesmí bez svolení svého manžela dodržovat (dobrovolný) půst ani dovolit někomu vstoupit do jejich domu. Abu Dawud, sv. 2, č. 2452, 2453, s. 677–678. (Dobrovolný znamená nad rámec toho, co je požadováno.)
Mimo ramadán může manželka držet půst pouze se svolením manžela. Ibn-i-Majah, sv. 3, č. 1761–1762, s. 62
Mohamed neokřikl manžela, který zbil svou manželku za to, že se modlila a postila nad rámec povinností. Abu Dawud, sv. 2, č. 2453, s. 677–678
Muži určují svým manželkám, kdy se mají koupat. „Kdo přiměje (svou manželku), aby se umyla, a sám se v pátek umyje, vyjde brzy (na páteční modlitbu), zúčastní se kázání od začátku, půjde pěšky, ne na koni, usedne poblíž imáma, bude pozorně naslouchat a nebude se oddávat prázdným řečem, ten za každý krok, který udělá, získá odměnu za roční půst a noční modlitby.“ Abu Dawud, sv. 1, č. 345, s. 91. O odměně pro manželku se výslovně nehovoří.
Žena by neměla dávat dar ze společného majetku se svým manželem. Abu Dawud, sv. 2, č. 3539, s. 1006. Důvodem je obecně to, že ženě chybí moudrost a inteligence. Abu Dawud, sv. 2, poznámka pod čarou 2991, s. 1006.
Manželka nemůže darovat dar bez souhlasu svého manžela. Ibn-i-Majah, sv. 3, č. 2388, s. 423
Otázka: Byla válka s Midianity popsaná v Num 31:1–24 nehistorickým příběhem, který měl zakrýt nerozhodnou válku s Moabity, jak tvrdí Asimovova příručka k Bibli, str. 190?
Odpověď: Izraelité bojovali proti Midianitům kvůli událostem popsaným v Číslech 22:4 a 25:14–18. Asimov, jak je pro něj typické, nepředkládá pro své tvrzení žádné důkazy. Zdravý rozum však napovídá, že pokud starověký lid žil po mnoho let v těsné blízkosti jiného národa, buď se stali přáteli, nebo mezi nimi došlo k nějakým střetům. Izraelité a Midianité se nikdy nestali přáteli.
Otázka: Proč v knize Numeri 31:1–24 spravedlivý a dobrý Bůh přikázal Izraelitům, aby Midianity vyhladili?
Odpověď: Izraelité bojovali proti Midianitům kvůli událostem popsaným v Num 22:4 a 25:14–18.
Bůh je svatý a zničení zla je v souladu s Jeho spravedlností, dobrotou a svatostí. Midianité byli podle Genesis 25:1–4 potomky Abrahama. Jejich předkové nejenže znali Boha Abrahama a přestali ho následovat, ale také úmyslně sváděli izraelské muže k hříchu.
Jiné národy v jiných částech světa mohly být stejně zlé jako Midianité, a přesto nebyly hned vyhlazeny. Midianité však věděli více, protože pocházeli od Abrahama, a s větším poznáním přichází i větší zodpovědnost. (Viz Římanům 4:15; 5:12; ~Jan 9:41) Bůh je sice spravedlivý, ale v tomto životě nemusí být nutně rovný. Bůh vše napraví v den soudu, ale do té doby jsou někteří lidé vyhlazeni, ačkoli měli být ušetřeni, a jiní, kteří měli být vyhlazeni, na čas uniknou.
Otázka: Posílila vzpomínka na událost u Peoru v Num 31:16 postoj pozdějších jahvistů proti smíšeným sňatkům s cizinci?
Odpověď: Asimov předpokládá, že Starý zákon nepochází od Boha. Snaží se do něj vkládat politický boj mezi těmi, kteří byli proti smíšeným sňatkům, a těmi, kteří je podporovali.
Ačkoli ve Starém zákoně docházelo k bojům mezi Izraelity, kteří brali dodržování Božího zákona vážně, a těmi, kteří tak nečinili, rané datum vzniku knihy Genesis předcházelo údajným politickým skupinám, které se Asimov snaží vytvořit.
Otázka: Proč v Num 31:17 zabíjeli midjánské chlapce ještě jako kojence?
Odpověď: To je velmi podobné otázce, proč Bůh nechal zabít i kanaánské kojence. Odpověď najdete v diskusi k Jozue 6:21 a také v následující otázce.
Otázka: Proč se v Num 31:17–18 zabíjeli všichni midjánští chlapci, ale ne panenské ženy a malé dívky?
Odpověď: Písmo to neuvádí. Možná proto, že izraelský rodokmen se sledoval po mužské linii, chlapci by se do společnosti tak dobře nezapadli, protože nepocházeli z dvanácti kmenů a adopce nebyla jejich zvykem.
Písmo zde pouze poctivě zaznamenává, co Mojžíš nařídil. Neexistuje žádný náznak, že by Bůh tento postup schvaloval či neschvaloval. Viz také následující otázka.
Otázka: Proč v Num 31:17–18 Mojžíš nařídil, aby si mladé zajatkyne nechali pro sexuální účely? (Tuto otázku položil ateista.)
Odpověď: Zaprvé, výraz „z sexuálních důvodů“ je narážka, která se v Písmu nevyskytuje. Tito vojáci byli Izraelité, nikoli muslimové (což některým americkým ateistům zjevně tolik nevadí).
Ženy se měly stát otrokyněmi a muži si je mohli vzít za manželky, pokud si to přáli. Muži, kteří však měli pohlavní styk se ženami, a to i s zajatými, aniž by se stali jejich manžely, měli podle Bible být potrestáni smrtí.
Otázka: Proč si v Num 31:18 mohli muži, dokonce i ženatí, ponechat zajaté ženy pro sebe, když Ex 20:14 a Dt 5:18 přikazují lidem, aby se nedopouštěli cizoložství?
Odpověď: Manželství není cizoložství. Tato otázka zaměňuje legitimní sňatek s zajatou ženou za cizoložství. Při sňatku se ženou, ať už zajatou nebo svobodnou, byly děti legitimní, nesly jméno otce a patřily k jeho rodovému kmeni. Pokud jde o dědictví, podezření z cizoložství a další záležitosti, měla manželka, která byla dříve zajatkyní, všechna práva manželky, která zajatkyní nikdy nebyla.
Otázka: Proč bylo Izraelitům v Num 31:18 a dalších pasážích povoleno brát si za manželky ženy, které zajali?
Odpověď: Klement Alexandrijský ve svém díle Stromata (193–202 n. l.), kniha 2, kap. 18, str. 367, tento zvyk dobře vysvětluje. „Dále zakazuje pohlavní styk s zajatou ženou, aby ji nezneuctil. ‚Ale dej jí,‘ říká, ‚třicet dní na truchlení podle jejího přání, a až si převlékne šaty, stýkej se s ní jako se svou zákonnou manželkou.‘ … Vidíte, jak se zde snoubí lidskost s zdrženlivostí? Pánovi, který se zamiloval do své zajaté služebnice, se nedovoluje uspokojit svou rozkoš, ale jeho chtíč je krotěn stanovením časového odstupu; a dále se zajatkyni ostříhají vlasy, aby se zahanbila hanebná láska: neboť pokud je to rozum, co ho vede k sňatku, zůstane jí věrný i poté, co bude znetvořena [ostříhaná].“
Otázka: Proč se v Num 32:1–2 Ruben a Gád usadili mimo Zaslíbenou zemi?
Odpověď: Hranice uvedené v Num 34:12 jasně ukazují, že se jednalo o území mimo Zaslíbenou zemi. Pragmatické důvody, proč se usadili na východní straně řeky Jordán, jsou následující:
1. Tato země již byla dobyta,
2. Viděli, že země je vhodná pro chov dobytka
3. Mojžíš s nimi souhlasil, že ji mohou mít, pokud pomohou ostatním kmenům bojovat o Zaslíbenou zemi.
Pokud jde o to, zda měli tuto zemi obsadit, viz následující otázka.
Q: Měl by se podle Num 32:1-2 někdo z Izraelitů usadit na východní straně řeky Jordán?
Odpověď: Bible říká, že se měli usadit v Zaslíbené zemi. Ostatní kmeny v Jozue 22:19 zmínily, že by ta země mohla být znesvěcena, a vyzvaly je, aby přešli do Zaslíbené země. V budoucnu kmeny v Zaslíbené zemi potřebovaly více lidí, aby porazily zbývající Kanaánce a Filištínce. Pokud se podíváme na budoucí osud těch dvou a půl kmenů, byli neustále napadáni Edomity, Ammonity a Moabity, až byli všichni jejich potomci, kteří nebyli zabiti, asimilováni do jiných národů a zcela zapomněli na Hospodina, svého Boha. Ke konci Jozueho dobývání si ty dva a půl kmene uvědomily, že by je ostatní kmeny mohly zanedbávat (Jozue 22:24–28).
Z toho plyne poučení pro dnešní křesťany. 1. Korinťanům 12:21–27 říká, že všechny části Kristova těla se navzájem potřebují. Když nejsme tam, kde nás Bůh chce mít, nevzniká jeden problém, ale dva. Jedním problémem je, že svou neposlušností přicházíme o určité aspekty společenství s Bohem. Druhým problémem je, že o ně přicházejí i ostatní, kteří potřebují naši pomoc a dary, které nám dal Bůh.
Otázka: Trval Boží hněv proti Izraelitům v Num 32:13 40 let, nebo trvá jen minutu, jak říká Ž 30:5? (Tuto otázku položil muslim.)
Odpověď: Může existovat rozdíl mezi tím, jak dlouho trvá Boží hněv v Božím čase, a tím, jak dlouho trvají jeho následky v našem čase. Bez ohledu na to však Žalm 30,5 neříká „60 sekund“; říká, že Jeho hněv je „prchavý“ (hebrejské slovo znamená „okamžik“). Boží hněv a kázeň vůči Jeho lidu jsou pouze okamžité ve srovnání s Jeho přízní, která s nimi zůstává navždy.
Izraelity na poušti, stejně jako ostatní, kteří odmítli následovat Ho, Bůh posílá navždy do pekla. Bůh se však na izraelský lid rozhněval natolik, že jim po čtyřicet let nedovolil vstoupit do Zaslíbené země. Avšak pozemský trest, i kdyby trval čtyřicet let, je ve srovnání s věčností jen okamžik.
Otázka: Jak Bůh v Num 33:4 vykonal soud nad egyptskými modlami?
Odpověď: Modly samy o sobě byly neživé, ale Bůh zjevně „vynesl rozsudek“, aby uctívačům těchto modl velmi konkrétním způsobem ukázal, jak bezmocné tyto modly byly.
Většina z deseti ran z knihy Exodus byla symbolem konkrétního egyptského boha.
1. Krvavý Nil: Apis, Isis a Chnum byli bohové Nilu.
2. Žáby: Bohyně Heqet, která pomáhala ženám při porodu, měla žabí hlavu.
3. Komáři: Set byl bohem pouště. V rané egyptské mytologii byl považován za dobrého, avšak v pozdější egyptské mytologii byl považován za zlého, neboť to byl on, kdo rozčtvrtil Osirise.
4. Mouchy: Pravděpodobně související s bohem slunce Reem.
5. Mrtvá zvířata: Bohyně Hathor měla hlavu krávy a bůh Apis měl hlavu býka.
6. Vředy: Sekhmet byla bohyně, která léčila nemoci; Sunu byl bůh moru a Isis byla bohyně uzdravování.
7. Kroupy: Nut byla bohyně nebe.
8. Kobylky: Osiris byl bohem úrody a plodnosti.
9. Tma: Re byl bůh slunce.
10. Pesach: Bohyně Isis měla chránit děti. Samozřejmě, že syn faraóna, budoucí faraón, byl považován za boha.
Po tomto období měli Egypťané ke svým modlám méně úcty než většina jiných kultur. Když se modlili k modle a modlitba nebyla vyslyšena, bylo o nich známo, že vzali bič a modlu zbičovali. (Everyday Life in ANCIENT EGYPT od Jona Manchipa Whitea (Dorset Press 1963), str. 131.)
Otázka: Jak by mohla být v Num 34:5 jihozápadní hranicí Zaslíbené země [údajně] řeka Nil, řeka Egyptská?
Odpověď: „Egyptský potok“ (jak jej překládá BSB; některé překlady uvádějí „egyptská řeka“) neodkazuje na velkou řeku Nil. Jedná se spíše o malý potok oddělující Egypt od Kanaánu. Mnohé mapy tuto řeku znázorňují v severovýchodní části Sinajského poloostrova, kde se vlévá do Středozemního moře.
Otázka: Kde se nachází Kinneretské moře, o kterém se zmiňují Num 34:11, Dt 3:17, Joz 12:3 a Joz 13:27?
Odpověď: Jezero Kinneret je starověký název pro Galilejské jezero. Podle studijní Bible NIV znamená Kinneret „harfa“ a Galilejské jezero má tvar starověké harfy.
Otázka: V Num 34:13–15 – vzhledem k tomu, že Mojžíš zemřel ještě předtím, než vstoupil do Kanaánu, jak to, že řekl Židům, že kmeny Ruben, Gád a polovina Manasse již vlastní zemi východně od Jordánu?
Odpověď: Řeka Jordán tvoří hranici Kanaánu, takže země Rúbenova, Gádova a poloviny Manasseho, ležící východně od Jordánu, se nachází mimo Kanaán. Mojžíš sám mohl být v zemi, která již byla přidělena těmto 1,5 kmenům, a mohl vidět Kanaán z hory východně od Jordánu, ale bylo mu zakázáno překročit řeku Jordán.
Z teologického hlediska se zde objevují některé zajímavé aspekty. Bůh slíbil Izraelitům zemi Kanaán. Ale tyto dva a půl izraelských kmenů se rozhlédly a usoudily, že tato země je docela dobrá, a tak se rozhodly nežít v Boží zaslíbené zemi. Země vypadala v pořádku, až na to, že byla náchylnější k útokům, a po Davidově době už o těchto kmenech moc neslyšíme. Někteří z nich byli zabiti a někteří se asimilovali, čímž ztratili povědomí o tom, kým vlastně byli. I dnes nám Bůh může něco slíbit, a my se můžeme rozhlédnout a život někde jinde se nám může jevit lákavější než život pod Božím zaslíbením. Bůh však zná budoucnost a vždy je bezpečnější žít pod Božím zaslíbením a nezapomínat, kým vlastně jsme.
Otázka: V Num 34:14; 1:18–44 a Lev 24:10 se údajně uvádí, že židovský kmenový původ se dědil pouze po biologickém otci. Pokud Ježíš neměl lidského otce, jak by pak mohl patřit ke kmeni Juda?
Odpověď: Než na tuto otázku odpovíme, ujasněme si nejprve, co tyto verše NEŘÍKAJÍ. Numeri 34:14 NEŘÍKÁ, že příslušnost k kmeni se dědí pouze po biologickém otci. Říká: „Neboť kmeny Rubenovců a Gádovců spolu s polokmenem Manasseovým již obdržely své dědictví.“ Čísla 1:18–44 pouze uvádějí seznam kmenů a počet mužů. Ani Leviticus 24:10 se touto otázkou přímo nezabývá, ale vzhledem k tomu, že syn měl izraelskou matku a egyptského otce a že byl součástí skupiny, naznačuje to, že byl považován za Izraelitu. Navíc se zde skutečně zmiňuje kmenová příslušnost kmenu Dan – po matce.
Dvě doplňující se odpovědi: Příslušnost k kmeni či rodu se obvykle odvozovala od otce; v několika případech se však brala v úvahu i příslušnost po matce. Mohlo se také jednat o právního otce.
Biologický původ výhradně z Judy: Ježíš neměl žádný lidský původ kromě židovského. Jelikož Marie pocházela z rodu Davida (z kmene Judy), byl Ježíš biologicky spjat s Judou. Starý zákon nám uvádí tři příklady, kdy kmenová příslušnost byla odvozena od matky.
Attai: Ve kmeni Juda neměl Šešan žádné syny, pouze dcery. Proto dal svou dceru za ženu svému egyptskému sluhovi Jarhovi a ti měli syna jménem Attai. Attaiův rodokmen je uveden spolu s ostatními Izraelity v 1. knize Paralipomenon 2:34–41.
Jair byl vnukem Hezrona z kmene Juda a dcery Makira, Manassité. V 1. knize Paralipomenon 2:21–23 ovládal Jair dvacet tři města v Gileádu (na území Manasse). Přestože byl Jairovův otec z Judy, je Jair v 4. knize Mojžíšově 32:41 a v 5. knize Mojžíšově 3:14 stále označován za Manassité.
Synové dcery Barzillaiovy. Třetím příkladem je 2. kniha Ezdrášova 2:61 a kniha Nehemiášova 7:63, kde byli synové kněze, který si vzal dceru Barzillaiovu, nazýváni syny Barzillaiovými.
Právní původ rovněž z Judy: Bylo důležité, aby i Ježíšův adoptivní/právní otec pocházel z Judy. Kdyby Josef nebyl potomkem Davida, Ježíš by neměl nárok na Davidův trůn.
Deuteronomium 25:5–10 ukazuje, že dědická práva se odvozovala od právního otce, nikoli od biologického otce. Když zemřel ženatý muž bezdětný, měl si jeho bratr vzít vdovu za ženu a právním otcem syna byl zemřelý muž, nikoli biologický otec. Deuteronomium 25:6 říká: „První syn, kterého porodí, ponese jméno zemřelého bratra, aby jeho jméno nebylo vymazáno z Izraele“ (BSB). Kniha Rút 4:5–6 ukazuje, že to byl zákonný otec, nikoli biologický otec, kdo ovlivňoval dědictví.
Kmenová příslušnost byla důležitá pro rozdělení půdy a ta se obvykle odvozovala od otce. Nicméně, když nebyl k dispozici žádný otec ani muž, Numeri 27:1–11 ukazuje, že se počítalo s výjimkami pro zvláštní situace.
Shrnutí: Ježíš byl biologicky pouze z kmene Juda a ve Starém zákoně se příslušnost ke kmeni někdy určovala i podle matky. Ježíš byl také z kmene Juda prostřednictvím svého adoptivního otce a zákon o levirátním sňatku ukázal, že pro to byl důležitý zákonný otec, nikoli biologický otec.
Otázka: Mělo by v Num 34:24 (NIV) být uvedeno „syn Josefův“ před „z kmene Efraimova“?
Odpověď: V knize „Expositor’s Bible Commentary“, sv. 2, str. 998, se uvádí, že v hebrejském textu to není. Angličtí překladatelé to přidali, aby text byl vyváženější a srozumitelnější, protože to již bylo implicitně obsaženo.
Otázka: Proč v Num 35:31 není uvedeno žádné výkupné za vraždu, když u jiných zločinů bylo výkupné zřejmě povoleno?
Odpověď: V Tóře bylo uvedeno několik zločinů, za které hrozila smrt. U většiny z nich však mohl viník zaplatit dohodnutou pokutu a vyhnout se tak trestu smrti. Dvěma výjimkami byly vražda a rouhání proti Bohu.
Otázka: Mohl být v Num 35:30 člověk odsouzen za vraždu na základě nepřímých důkazů?
A: Ano, pokud by existovalo více svědků. V knize Numeri 35:30 se uvádí, že jsou zapotřebí dva svědci, ale není tam řečeno, že by to museli být očití svědci. Leviticus 5:1 ukazuje, že svědek nemusí být nutně očitým svědkem, ale tím, kdo má relevantní znalosti o něčem, „čeho byl svědkem, ať už to viděl, nebo se o tom dozvěděl“. Například pokud někdo slyšel, jak se vrah chlubil svým činem nebo vyhrožoval, že jej spáchá, byl by tento člověk svědkem toho, co slyšel.
Otázka: Vzhledem k tomu, že podle Čís. 35:33 nelze zemi očistit od neprávem prolité krve, je dnes celá země nečistá?
Odpověď: Ne. Země nemůže být člověkem očištěna od neprávem prolité krve. Bůh však může posvětit i místo, kde byl Ježíš neprávem zabit za naše hříchy.
Otázka: Proč podle 4. Mojžíšovy 36 ženy [údajně] nemohly dědit? Například v islámu mají dcery právo na dědictví, i když je to polovina toho, co dostávají synové.
Odpověď: V odpovědi je třeba zohlednit pět bodů.
Dcery Zelofchadovy skutečně zdědily majetek po svém otci. To bylo správné a v souladu s Boží vůlí, jak uvádí 4. kniha Mojžíšova 27:7–8. Navíc 4. kniha Mojžíšova 36:8 hovoří také o budoucnosti, kdy každá dcera zdědí pozemek, takže zdědit mohly.
Ještě předtím zdědily Jóbovy dcery spolu se svými bratry, jak je uvedeno v knize Jób 42:15.
Jde zde o dědictví přecházející z kmene na kmen v knize Čísel 36:9, nikoli o majetek dcer Zelofchadových.
Řešením bylo, že dcery si pozemek ponechaly, ale musely se vdát v rámci svého vlastního kmene Manasse. V budoucnu se všechny ženy, které zdědily pozemek, musely vdát v rámci svého kmene.
V Novém zákoně 1. list Petrův 1:3–4 ukazuje, že všichni, kdo věří, mají to nejdůležitější dědictví ze všech, dědictví v nebi, které je pro nás uchováno.
Jen pro doplnění: v ortodoxním islámu dostávají dcery pouze polovinu dědictví svých bratrů. Súra 4:11 říká: „Alláh vám (tedy) dává pokyny ohledně dědictví vašich dětí: mužský potomek dostane podíl rovnající se podílu dvou žen:…“ (překlad Yusufa Aliho, str. 209).
Stručně řečeno, jelikož Numeri 36:8 hovoří o tom, že dcery dědí půdu, a Numeri 27:7–8 hovoří o dědictví dcer obecně, bylo by v rozporu se Starým zákonem nedovolit dcerám dědit. Galatským 3:28 říká, že v Kristu není muž ani žena, a ve zbytku Bible, staré i nové, není nic, co by omezovalo dědická práva žen nebo jejich ekonomické příležitosti obecně. Na rozdíl od islámu se ženy v křesťanství mohou v nebi těšit na totéž jako muži.
Otázka: Jaké odkazy na knihu Numeri najdeme v spisech Filóna z Alexandrie, židovského filozofa?
Odpověď: Jako křesťané věříme, že Starý zákon, který Kristus potvrdil, je právě ten Starý zákon, který máme. V tomto ohledu ostatně i muslimům jejich Korán v súře 5:46 říká, že Ježíšovi byla dána Tóra. Máme rané rukopisy z doby Krista, o nichž pojednává následující otázka. Existuje však ještě další řada důkazů. Filón z Alexandrie byl židovský učenec, který žil v letech 15/20 př. n. l. až 50 n. l. Psal v řečtině, ale je zajímavé, že jeho řecké citace ze Starého zákona se více shodují s hebrejským masoretským textem než s řeckou Septuagintou. Velmi podrobně se zabýval významem jednotlivých veršů. Zde jsou kapitoly a verše z knihy Numeri, na které odkazoval:
3:12; 5:2, 14, 15, 18, 27; 6:2, 9, 14, 18; 7:5, 14; 8:24; 9:10; 10:29; 11:4, 5, 7, 8, 11, 16, 17, 20, 23, 31; 12:6, 7, 12–14; 13:18, 23, 25; 14:1, 9, 11, 20, 24, 44; 15:19, 30; 16:1, 15, 48; 18:12, 20, 26, 28, 31; 19:1, 15; 20:17, 25; 21:5, 6, 17, 18, 27, 30; 22:29, 31; 23:7, 8, 19; 24:7, 17, 20; 25:1, 4, 7, 8, 11, 12; 26:16; 27:3, 4, 16, 17; 28:2; 29:13; 30:10; 31:8, 26, 28, 40; 35:1, 5, 25, 30
Více informací najdete v knize „The Works of Philo: Complete and Unabridged new updated version“ (Dílo Filóna: Úplné a nezkrácené nové aktualizované vydání).
Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů knihy Numeri, které se dochovaly dodnes?
Odpověď: Zde jsou ty nejstarší.
Svitky z Ketef Hinnom pocházejí z let 650–587 př. n. l., jsou napsány na stříbře (díky čemuž se dochovaly) a obsahují úryvky z Exodu 20:6; Čísel 6:24–26; Deuteronomia 5:10; 7:9; Nehemiáše 1:5 a Daniela 9:4.
Svitky z Mrtvého moře obsahující Bibli: (před Kristem) 8 kopií. (The Dead Sea Scrolls Today, str. 30; The Dead Sea Scrolls in English, 4. vyd.; a The Dead Sea Scrolls Translated: The Qumran Texts in English, 2. vyd.). Svitky od Mrtvého moře obsahují části všech kapitol knihy Čísel s výjimkou kapitol 6 a 14. Rukopisy svitků od Mrtvého moře jsou:
1Q3 150–100 př. n. l. (paleo-Leviticus, obsahuje však 8 slov z Čísel 1:48–50 a 36:7–8?).
2Q6 (=2QNum(a)) (dva samostatné fragmenty) 40–60 n. l. (24 slov) Numeri 3:38–41, 51; 4:1–3
2Q7 30–1 př. n. l. (19 slov)
2Q8 (=2QNum(b)) 20–50 n. l. Čísla 33:47–53
2Q9 (pravděpodobně stejný rukopis jako 2Q7) 30–1 př. n. l. (3 slova) Numeri 7:88
4Q23 (=4QLevNum(a)) 150–100 př. n. l. (710 slov) Ze 40 textových variant v těchto částech knihy Numeri se 4Q23 shoduje s masoretským textem v 30 z nich, se samaritánským Pentateuchem v 12, s Septuagintou v 8 a v 5 se neshoduje s žádným jiným rukopisem. 1:1–5, 21–22, 36–40; 2:18–20, 31–32; 3:3–19, 51; 4:1–2, 40–49; 5:1–9; 8:7–12, 21–22; 9:3–10, 19–28; 10:13–23; 11:4–5, 16–22; 12:3–11; 13:21; 26:5–7; 30:3?, 7?, 9?, 13?; 32:8–15, 23–42; 33:5–9, 22–34, 52, 54
4. čtvrtletí 27. století př. n. l. (400–20 př. n. l.) (1528 slov) To představuje asi 9 % celé knihy. Obsahuje Numeri 11:31–35; 12:1–6, 8–11; 13:7, 10–13, 15–24; 15:31; 16:1–11, 14–16; 17:12–17; 18:25–32; 19:1–6; 20:12–13b, 16–17, 19–29; 21:1–2, 12a–13a, 20–21a; 22:5–21, 31–34, 37–38, 41; 23:1–4, 6, 13–15, 21–22, 27–30; 24:1–10; 25:4–8,16–18; 26:1–5,7–10,12,14–34,62–65; 27:1–5,7–8,10,18–19,21–23b; 28:13–17,28,30–31; 29:10–13, 16–18, 26–30; 30:1–3, 5–9, 12–17; 31:2–6, 21b–25, 30–33, 35–36, 38, 43–44, 46–54; 32:1, 4–5, 7–10, 13–17, 19, 21–30, 35, 37–39, 41; 33:1–4, 23, 25, 28, 31, 45, 47–48, 50–52; 34:4–9, 19–21, 23; 35:3–5, 11–12, 14–15, 18–25, 27–28, 33–34; 36:1–2a, 4a–7;
4Q121 (4QLXXNum) 25 př. n. l. až 25 n. l. (134 slov) Jedná se o poměrně zajímavý rukopis v řečtině. Masoretský text a Septuaginta jsou v knize Numeri poměrně blízké, ale 4Q121 se nachází někde mezi nimi. Odborníci se přou o to, zda se 4Q121 více podobá původní verzi Septuaginty a pozdější verze Septuaginty se od ní více odchýlily, anebo zda byl 4Q121 pokusem přiblížit Septuagintu ještě více k masoretskému textu. Kniha Numeri 4:1?, 5–9, 11–16; 3:3a?, 40–43, 50–51?
Wycliffe Bible Dictionary na str. 436–438 uvádí, že existuje 6 kopií. Nathan Jastram, badatel zabývající se Svitky od Mrtvého moře, uvedl, že jedna kopie knihy Čísel pochází z let 30–50 př. n. l. (rozhlasový pořad „Issues etc.“ ze dne 17. 4. 1999)
Expositor’s Bible Commentary, sv. 2, str. 551 uvádí: „Hebrejský text (MT) Knihy Čísel je relativně bez obtíží. Vzhledem k tomu, že Tóra byla ve starověku zvláště uctívána, zdá se, že její předávání bylo čistší než u většiny ostatních biblických knih.“
Parabiblické svitky od Mrtvého moře: Mezi nebiblické texty z Kumránu, které odkazují na knihu Čísel, patří 4Q364–366; 4Q423 5.2; 11Q19 49.5–51.6; 4Q251 6.2–6; 4Q276–277; 4Q284 4; 4Q394–399 B 13–17, 72–74; 11Q19 13–14, 17–19, 25–29; 11Q19 52:13–54.5;
Svitek z Wadi Murabba’at 1, řádky 6–7 (75–125 n. l.) obsahuje 31 slov z knihy Čísel 34:10; 36:7–11
Svitek z Nahal Hever v Jeskyně písmen (= 5/6Hev 1a) (50 př. n. l. až 50 n. l.) obsahuje Čísla 19:2–4; 22:7–8.
Nahal Hever (X Hev/SeNum) obsahuje verše z knihy Čísel 27:2–13; 28:11–12
Celkově je v Svitcích od Mrtvého moře zachováno následujících 461,5 veršů z 1 288 veršů knihy Čísel.
Num 1:1–5, 21–22, 36–40, 48–50; 2:18–20, 31–32; 3:3–19, 38–43, 50–51; 4:1–16, 40–49; 5:1–9; 6:žádný; 7:88; 8:7–12, 21–22; 9:3–10, 19–20; 10:13–23; 11:4–5, 16–22, 31–35; 12:1–11; 13:7, 10–13, 15–24; 14:žádné; 15:41; 16:1–11, 14–16; 17:12–17; 18:8–9 (nebo Lev 23:1–3), 25–32; 19:1–6; 20:1–2, 7–8, 12–13, 16–17, 19–29; 22:5–24, 31–34, 37–38, 41; 23:1–4, 6, 13–15, 21–22, 27–30; 24:1–10; 25:4–8, 16–18; 26:1–10, 12, 14–34, 62–65; 27:1–13, 18–19, 21–23b; 28:11–17, 28, 30–31; 29:10–13, 16–18, 26–30; 30:1–3, 5–9, 13?, 15–17; 31:2–6, 21b–25, 30–33, 35–36, 38, 43–44, 46–54; 32:1, 4–5, 7–17, 19, 21–42; 33:1–9, 22–34, 45, 47–53; 34:4–10, 19–21, 23; 35:3–5, 11–12, 14–15, 18–25, 27–28, 33–34; 36:1–2a, 4a–11
Samaritáni si ve 2. století př. n. l. pořídili vlastní kopii Tóry, ačkoli nejstarší dochované samaritánské kopie pocházejí ze středověku. Viz The Dead Sea Scrolls Today, str. 125–126.
Křesťanské biblické rukopisy, pocházející přibližně z roku 350 n. l., obsahují Starý zákon, včetně knihy Numeri. Podle publikace The Encyclopedia of Religious Knowledge, str. 746, obsahují papyry z Chester Beatty (2.–4. století n. l.) knihu Numeri.
Chester Beatty VI (Kniha čísel–Deuteronomium) 2. století (Kenyon) nebo 117–138 n. l. (Wilcken).
Vaticanus (325–350 n. l.) obsahuje celou knihu Čísel.
Sinaiticus (340–350 n. l.) obsahuje Knihu čísel 5:26–6:18; 6:22–7:20; 16:7–16:31; 16:31–20:28; 23:22–26:2.
Alexandrinus (cca 450 n. l.) obsahuje celou knihu Numeri.
Syrský překlad Septuaginty pořídil biskup Pavel z Tella (616–617 n. l.), který se dochoval dodnes.
V jeskyni nedaleko Jeruzaléma byl nalezen stříbrný svitek ze 7. století př. n. l., který obsahuje text z Knihy čísel 6:24–26.
Raní církevní autoři uznávali knihu Čísel jako autoritativní Písmo. Úplný seznam autorů z období před nicejským koncilem najdete v následující otázce.
Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na knihu Čísel?
Odpověď: Spisovatelé z doby před Nicejským koncilem, kteří citovali nebo naráželi na verše z knihy Čísel, jsou:
Klement Římský (96–98 n. l.) cituje Knihu čísel 12:7: „Požehnal také Mojžíš, ‚věrný služebník v celém jeho domě‘, a zapsal do posvátných knih všechna nařízení, která mu byla dána…“ 1. Klementův list, kap. 43, str. 16
Barnabášův list (cca 70–130 n. l.), kap. 12, str. 145, odkazuje na Čís. 21:8–9: „A Mojžíš k nim promluvil a řekl: ‚Když bude někdo z vás uštknut, ať přistoupí k hadovi pověšenému na tyči; a ať doufá a věří, že i když je mrtvý, je schopen mu dát život, a ihned bude uzdraven.‘ A oni tak učinili.“ I v tom máš [náznak] slávy Ježíše;“
Justýn Mučedník (150 n. l.) rovněž vypráví o měděném hadovi v Číslech 21:6–9. Začíná slovy: „Neboť v Mojžíšových spisech se vypráví, jak v té době, když Izraelité vyšli z Egypta a byli na poušti, narazili na jedovatá zvířata, jak na zmije, tak na aspy…“ První apologie Justýna Mučedníka, kap. 50, str. 183.
Pastýř Hermův (cca 115–155 n. l.), kap. 3, str. 12, naráží na Eldada a Modata v knize Numeri 11:26–27.
Meleto/Melito ze Sard (170–177/180 n. l.) ve svém dopise Onésimovi zařadil knihu Čísel mezi knihy Starého zákona. Je neobvyklé, že zaměnil pořadí knih Čísel a Leviticus. O Velikonocích, str. 72. Zachováno v Eusebiově Církevních dějinách 4.26.
Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) cituje Numeri 16,15 jako slova Mojžíše. Irenej, Proti kacířstvím, kniha 3, kap. 26.4, s. 497
Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje Numeri 6:9 jako slova „Učitele“, pronesená skrze Mojžíše. Učitel, kniha 1, kap. 2, str. 210.
Tertullian (198–220 n. l.) pojednává o události u Baal-Peoru „tak, jak je popsána v knize Numeri“ (Scorpiace, kap. 3, s. 636). O 21. kapitole knihy Numeri se zmiňuje také v díle Pět knih proti Marcionovi, kniha 2, kap. 22, s. 314 (207/208 n. l.).
Hippolyt (222–235/6 n. l.) napsal dílo nazvané „Balaamova požehnání“. Zachoval se z něj jeden odstavec (81 slov v angličtině), který je uveden v díle „The Ante-Nicene Fathers“, sv. 5, str. 160.
Origenes (240 n. l.) odkazuje na knihy Exodus, Leviticus a Numeri. Komentář k Písni písní, prolog, str. 47
Anonymní pojednání „Proti Novatianovi“ (cca 246–258 n. l.), kap. 2, str. 658, cituje Čísla 5:2 jako slova Mojžíše.
Anonymní pojednání o křtu (cca 248–256 n. l.), kap. 15, str. 676, cituje Čísla 11:17 jako slova, která Bůh řekl Mojžíšovi ve Starém zákoně.
Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje z „Čísel“ v Traktátu 12, třetí knize, 14.
Archelaus (262–278 n. l.) Křesťanský Diodorus pojednává o Mojžíšově rozkazu ukamenovat muže, který v den sabatu sbíral dřevo, jak je uvedeno v Číslech 15:32. „Disputace s Manesem“, kap. 40, s. 214. Na Čísla 15:32 také naráží v „Disputaci s Manesem“, kap. 31, s. 204.
Victorinus z Petau (mučednická smrt r. 304 n. l.) zmiňuje 4. knihu Mojžíšovu 23 při pojednání o Bileámovi a Balákovi, kteří kladli Izraeli překážku. Komentář k Zjevení, 2. kapitola, 14–16, ANF sv. 7, s. 346–347.
Methodius z Olympu a Patary (270–311/312 n. l.) cituje Septuagintu z 4. knihy Mojžíšovy 6:2 jako „To, co je stanoveno v Knize čísel“. „Hostina deseti panen“, Rozprava 5, kap. 4, str. 326.
Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.) píše: „[Mojžíš také říká] V knize Čísel“ a parafrázuje Čísla 23:19 v díle „Epitome of the Divine Institutes“, kap. 46, str. 241.
Po Nicejském koncilu se na Knihu Čísel odvolávají (v chronologickém pořadí) Eusebius z Cesareje, Afrahat Syrský, Athanasius, Efraim Syrský, Basileios z Kappadokie, Cyril Jeruzalémský, Ambrož Milánský, Řehoř Nazianský (narážka), Řehoř z Nyssy, Rufinus, Jeroným, Kartáginský koncil (393–419 n. l.), Epifanius ze Salamisu, Jan Zlatoústý, Orosius z Bragy (narážka), kacíř Theodor z Mopsuestie (narážka), Augustin z Hippa, Jan Cassian a další.
Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Tórou, Jóbem, Ježíšem, synem Naveho [Jozue], Soudci, Rút, Samuelovými knihami (2 knihy), dvanácti proroky, Ozeášem, Joelem, Amosem, Obadiášem, Jonášem, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš, Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.
Otázka: Jaké jsou v knize Numeri některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem, řeckou Septuagintou a dalšími překlady?
Odpověď: Zde uvádíme několik překladových rozdílů a několik dalších nejistot v rukopisech v 1 288 verších knihy Numeri. Zaměřujeme se zejména na 21. kapitolu knihy Numeri. Pokud není uvedeno jinak, první věta je z masoretského textu (MT) a druhá ze Septuaginty (LXX).
Num 2:14 jméno „Reuel“ oproti „Deuel“ v samaritánském Pentateuchu, Vulgátě a mnoha masoretských rukopisech. Hebrejská písmena pro „r“ a „d“ jsou si velmi podobná, a je to podobné jako „Rodanim“ vs. „Dodanim“ v Genesis 10:4. Komentář Expositor’s Bible Commentary, sv. 2, str. 715 uvádí, že Deuel je pravděpodobně správnější čtení.
Num 3:9 „jemu“ vs. „mně“ v samaritánském Pentateuchu, Septuagintě a některých masoretských rukopisech.
Num 3:12 „Vzal jsem Levity … místo každého prvorozeného“ (MT a 4Q23) vs. „Vzal jsem Levity … oni budou těmi, kdo budou vykoupeni místo každého prvorozeného“ (Samaritánský Pentateuch)
Num 3:28 „8 600“ vs. „8 300“ v některých rukopisech Septuaginty
Num 3:39 „a Áron“ se speciálními tečkami nad slovem (mnoho masoretských textů) vs. „a Áron“ (Septuaginta) vs. chybí v četných hebrejských rukopisech, syrštině a Samaritánském Pentateuchu. Písaři tak činili, aby vyjádřili pochybnosti o tomto verši. Více k tomuto tématu viz The Expositor’s Bible Commentary, sv. 2, str. 728.
Num 4:3 „od 30 let“ (MT, 4Q23, Samaritánský Pentateuch) vs. „od 25 let“ (Septuaginta)
Num 6:2 „složí zvláštní slib nazirejský“ (MT) oproti „zvláště složí slib, že se oddělí“ (Septuaginta, Methodius (270–311/312 n. l.), Rozprava o hostině deseti panen, 5. kapitola, str. 326)
Num 9:3 „večer“ (MT, Samaritánský Pentateuch, Septuaginta) vs. „ve dne“ (4Q23)
Num 9:16 „to“ vs. „to ve dne“ (řečtina, syrština, Vulgata)
Num 10:11 bezprostředně předchází Dt 1:6–8 v Samaritánském Pentateuchu. (The Anchor Bible Dictionary, sv. 5, str. 937)
Num 13:8 Hoshea (hebrejsky) vs. „Oshea“ (Septuaginta, Vulgata)
Num 14:33 „pastýři“ vs. „putující/kočovníci“ (Vulgata)
Num 14:41 bezprostředně předchází Dt 1:20–23 v Samaritánském Pentateuchu. (The Anchor Bible Dictionary, sv. 5, s. 937)
V samaritánském Pentateuchu bezprostředně po Num 20:13 následuje Dt 3:24–28. (The Anchor Bible Dictionary, sv. 5, s. 937)
V Samaritánském Pentateuchu bezprostředně po Num 20:13b následuje Dt 2:2–6. (The Anchor Bible Dictionary, sv. 5, s. 937)
Num 21:1 „žili na jihu“ vs. „bydleli u pouště“
Num 21:2 „ruka“ vs. „moc“ (v tomto kontextu stejný význam)
Num 21:2 „zcela zničit jejich města“ vs. „vydat je i s jejich městy“
Num 21:3 „vydal Kanaánce“ vs. „vydal Kanaánce do jeho moci“
Num 21:3 „zcela je a jejich města zničit“ vs. „vydat ho a jeho města“
Num 21:4 „netrpěliví“ vs. „ztratili odvahu“
Num 21:5 „Proč jsi přivedl“ vs. „Proč je to tak? Proč jsi přivedl“
Num 21:6 „ohniví hadi“ vs. „smrtící hadi“
Num 21:7 „A Mojžíš se modlil za lid“ vs. „A Mojžíš se modlil k Hospodinu za lid“
Num 21:8 „položil ho na tyč“ vs. „položil ho na signální tyč“
Num 21:8 „kdykoli někoho uštkne“ vs. „kdykoli had uštkne člověka,“
Num 21:8 „když na něj pohlédne, bude žít“ vs. „každý, kdo byl uštknut a pohlédne na něj, bude žít“
Num 21:9 „měď … tyč … měď“ vs. „mosaz … signální tyč … mosaz“
Num 21:11 „Ije-abarim, v poušti, která leží před Moábem, směrem k východu slunce“ vs. „Achalgai, na druhé straně v poušti, která leží naproti Moábovi, směrem na východ“
Na Num 21:11 bezprostředně navazuje Dt 2:9 v Samaritánském Pentateuchu. (The Anchor Bible Dictionary, sv. 5, s. 937)
V Samaritánském Pentateuchu bezprostředně po Num 21:12 následuje Dt 2:17–19. (The Anchor Bible Dictionary, sv. 5, s. 937)
Num 21:13 „která je v poušti“ vs. „v poušti“
Num 21:14 „Waheb v Suphá“ vs. „Co učinil u Rudého moře“ (Vulgata)
Na Num 21:20 bezprostředně navazuje Dt 2:24–29,31 v Samaritánském Pentateuchu. (The Anchor Bible Dictionary, sv. 5, s. 937)
Num 21:28 „jako Ar [oblast nebo město] Moábské“ vs. „jako Moáb“ (Septuaginta)
Num 21:28 „a vládci výšin“ vs. „a pohltili výšiny“
Num 21:30 „stříleli jsme na ně; Heshbon zahynul“ vs. „Tak zahynulo jejich potomstvo z Heshbonu“ (Septuaginta)
Num 22:20; 23:4,5,16 „Bůh“ (MT) vs. „anděl Boží“ (Samaritánský Pentateuch) (The Anchor Bible Dictionary, sv. 5)
Num 24:6 Tetragram (pro Hospodina) byl v 4Q27 vynechán, ale byl opraven.
Num 24:9 V 4Q27 došlo k náhodnému prohození dvou písmen ve slově.
Num 24:17 (nejisté) vs. „lebky“ v samaritánském Pentateuchu
Num 26:17 „Arod“ vs. „Arodi“ v Samaritánském Pentateuchu a v syrském překladu
Num 26:23 „přes Puvah/Puwah/Puwwah, Punita“ (mnoho hebrejských rukopisů) vs. „přes Pu’ah, Puita“ v Septuagintě, Samaritánském Pentateuchu, Vulgátě a syrském překladu.
Num 26:39 „Shephupham“ vs. „Shupham“ v Samaritánském Pentateuchu, Vulgátě, syrském překladu, Septuagintě a některých masoretských rukopisech
Num 26:40 chybí vs. „skrze Arda“ v Samaritánském Pentateuchu a Vulgátě
Num 27:7 ženský rod u zájmen oproti mužskému rodu u dcer Zelofchadových.
Num 27:22 „vzal Jozue“ vs. „vzal Jozue, syna Nuna“ (Svitky od Mrtvého moře 4QNumb)
Num 27:23 Samaritánský Pentateuch doplňuje „a řekl mu“ a následně přidává Deuteronomium 3:21–22. The Expositor’s Bible Commentary, sv. 2, str. 947
Num 27:23 „skrze Mojžíše“ oproti „Mojžíšem. [A Mojžíš] mu [řekl]: ‚Tvé oči viděly, co učinil Hospodin, tvůj Bůh, [těmto] dvěma kr[álům]; tak učiní Hospodin všem královstvím, do nichž jdeš. Nebudeš se jich bát, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je ten, kdo za tebe bojuje.]“ (Svitek od Mrtvého moře 4QNumb) Kniha The Meaning of the Dead Sea Scrolls, str. 110, nazývá 4QNumb (30 př. n. l.) „Židovskou živou Biblí“ a uvádí to jako jeden z příkladů doplněných rozšíření.
Num 31:6 „kněz do války“ vs. „kněz“ (Septuaginta)
Num 32:11 „ve věku dvaceti let a více“ vs. „ve věku dvaceti let a více, kteří rozeznávají dobro a zlo“ (Septuaginta)
Num 32:29,31,33 „Gad … Ruben“ třikrát (masoretský text, 4Q23) vs. „Ruben … Gad“ třikrát (samaritánský Pentateuch, Septuaginta)
Num 33:8 „před Hahirotem“ vs. „Pi Hahirot“ v samaritánském Pentateuchu, Vulgátě a mnoha masoretských rukopisech
Num 33:52 V Svitku od Mrtvého moře 2Q7 chybí první „všichni“.
Num 34:6 „a pobřeží“ vs. „a jeho pobřeží“ (syrština)
Literatura k této otázce: hebrejský překlad pochází z díla Jaye P. Greena „Literal Translation“ a překlad ze Septuaginty je převzat z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona „The Septuagint: Greek and English“. Byly rovněž použity publikace „The Expositor’s Bible Commentary“, „The Anchor Bible Dictionary“ (sv. 5) a poznámky pod čarou v biblických vydáních NASB, NIV, NKJV a NRSV.