< Otázka k Bibli ze Zjevení

Otázka: Jan napsal Janovo evangelium, aby vyzval lidi k víře v Krista. Evangelium je tedy určeno pro nevěřící, aby uvěřili. Zjevení však Jan napsal pro věřící v době, kdy Nero pronásledoval křesťany, aby dal věřícím naději a povzbuzení a pomohl jim zachovat víru. Je to tak? Nebo je pravdou, že tyto dvě knihy napsali dva různí autoři, vezmeme-li v úvahu rozmanitost a rozdíly ve stylu a účelu psaní?

Odpověď: Obě knihy napsal Jan a, jak jste si všimli, jejich primární cíloví čtenáři byli různí. Janovo evangelium je však cenné i pro věřící a Zjevení je vhodné ke čtení i pro nevěřící. Zjevení je obvykle považováno za knihu, jejíž výklad je nejobtížnější, ačkoli zralí věřící ji stále čtou a rozumějí jí.

Otázka: Jaké jsou v Zjevení paralely s jinými verši v ostatních částech Bible?

Odpověď: Překvapivě existuje jen málo pojmů, které jsou specifické pro Zjevení, jak ukazují těchto 121 podobností.

Vzhledem k tomu, že Zjevení má 404 veršů a asi 9 667 slov v řečtině, znamená 121 paralel 1 paralelu na 3,3 verše a 1 paralelu na 80 řeckých slov.

Částečné podobnosti

Otázka: Vzhledem k tomu, že Zjevení se jeví jako tak neobvyklé, proč by mělo být považováno za Písmo?

Odpověď: Zjevení má mnoho paralel s dřívějšími spisy Starého a Nového zákona, jak dokazuje odpověď na předchozí otázku. Irenaeus (182–188 n. l.), Justýn Mučedník, Muratoriho kánon, Tertullian, Klement Alexandrijský a Hippolytus všichni tvrdili, že ji napsal Jan. Tertullianova kniha „Pět knih proti Marcionovi“, kniha 4, řádky 180–184, velmi silně naznačuje, že Zjevení napsal Jan. Zdá se, že na ni odkazuje i „List Diognetovi“ (cca 130–200 n. l.) v 12. kapitole, a Ignác, který byl učedníkem apoštola Jana, ve svém listě Smyrňanům připomíná svým čtenářům jejich dříve známé učení, o němž nemáme vůbec žádné záznamy, kromě knihy Zjevení. Dionýsius z Alexandrie byl pravděpodobně prvním, kdo zpochybnil, zda se jedná o téhož apoštola Jana, avšak stalo se tak až 150 let po sepsání knihy.

Fragment 8 spisů týkajících se Papia, pravděpodobně sepsaný kolem roku 400 n. l., uvádí: „Pokud jde o inspiraci této knihy (Zjevení), považujeme za zbytečné přidávat další slova; neboť blahoslavený Řehoř Teolog a Cyril, a dokonce i muži z ještě dřívější doby, Papias, Irenej, Metoděj a Hippolyt, o tom podali zcela uspokojivé svědectví.“ (Ante-Nicene Fathers, svazek 1 (editoři Roberts & Donaldson, 1994), str. 155).

Otázka: Jakými způsoby lze v knize Zjevení vytvořit její osnovu?

Odpověď: Jedním ze způsobů, jak Zjevení členit, je rozdělení na to, co Jan viděl (kap. 1), věci, které jsou nyní (kap. 2–3), a to, co bude později (kap. 4–22). Druhým způsobem je rozdělení na čtyři vidění: kap. 1, kap. 2–3, kap. 21–22, přičemž vše ostatní lze zahrnout do třetího vidění. Užitečnější členění se objeví, když si uvědomíme, že Bůh uspořádal Zjevení kolem čísla 7.

1 Požehnání této knihy: sedminásobný Duch, sedminásobný popis Ježíše, sedm svícnů, sedm církví

2–3 Poslové sedmi církvím: současnost a budoucnost: Efez, Smyrna, Pergamon, Thyatira, Sardy, Filadelfie, Laodicea.

4–5 Nebeský trůn: brána, trůn, 4 živé bytosti, svitek, Beránek, andělé, bytosti

6–7 Sedm pečetí: dobytí, válka, hladomor, mor. Oltář mučedníků, zemětřesení/144 000/velký zástup (pouze 6)

8–11 Sedmá pečeť: Sedm polnic: země, moře, řeky, 3 bědy, Eufrat, 7 hromů, je čas

12–15 Sedm znamení: žena/drak, válka v nebi, mořská šelma, pozemská šelma 666, 144 000, 3 andělé, sklizeň

16–18 Sedm číší: moře, země, řeky, slunce, tma, Eufrat pro Armagedon, je čas, aby byl Babylon zničen

19–22 Sedm posledních událostí: svatební hostina, jezdec na bílém koni, tisíciletí, velký bílý trůn, Nový Jeruzalém/nebe/země, řeka života

Otázka: Jakými způsoby lidé interpretovali knihu Zjevení?

Odpověď: Zjevení je kniha, kterou je obtížné vykládat, ale navíc ji lidé ještě více zkomplikovali tím, že napsali protichůdné informace o tom, jak ji vykládat. Jak ji tedy máme vykládat? Existuje pět protichůdných odpovědí.

Pouze symbolicky: Většina událostí v Zjevení se nestane doslovně, na zemi nebude žádné tisíciletí a vše je pouze symbolem duchovních principů. Tento názor zastával Dionýsius z Alexandrie (246–265 n. l.), Eusebius z Cesareje (318–340 n. l.), Augustin z Hippa a téměř všichni křesťané po roce 325 n. l.

Historický výklad: vše se již odehrálo v době, kdy byla kniha napsána. (Tento názor zastává jen několik liberálů.)

Plný preterismus: vše se již stalo, ale až po sepsání knihy. (Plných preteristů je jen málo.)

Částečný preterista: většina událostí se již stala, ale některé se ještě nestaly. (Tento názor zastával R. C. Sproul. Částeční preteristé také popírají tisícileté království na zemi a někteří z nich popírají i vytržení.)

Futuristický: S výjimkou sedmi církví se vše teprve má naplnit. (Toto je standardní názor, který zřejmě sahá až k Janovu učedníkovi Papiasovi, 95–110 n. l.)

Raní křesťané, kteří zastávali názor, že většina událostí ze Zjevení jsou pouze symboly, které se nikdy nestanou.

Raní křesťané, kteří zastávali názor, že události popsané v Zjevení se v budoucnu doslova stanou.

Otázka: Měli by křesťané podle Zj 1,3 věnovat čas studiu konce časů?

Odpověď: Ano, protože to říká Zjevení 1:3. Jelikož se přibližně dvě třetiny doktrinálního obsahu Nového zákona zabývají druhým příchodem Krista, R. C. Sproul ve své knize Now That’s a Good Question na str. 488–490 píše: „Již z pouhého množství informací v Novém i Starém zákoně, které se zaměřují na budoucí dovršení Božího království, je zřejmé, že to byla palčivá a důležitá záležitost pro ranou křesťanskou církev i pro učení samotného Ježíše. … Zároveň bychom se tím však neměli nechat příliš pohlcovat.“

Otázka: Proč je v Zjevení 1,3; 14,13; 16,15; 19,9; 20,6; 22,7; 22,14 uvedeno sedm „blahoslavenství“?

Odpověď: Těchto sedm blahoslavenství, neboli sedm požehnání, která Bůh nabízí, je v souladu s tím, že číslo sedm je ústředním motivem této knihy. Stručně řečeno, jde o ty, kteří naslouchají, ty, kteří umírají, ty, kteří bdí a zachovávají si své roucho, ty, kteří jsou pozváni, ty, kteří se účastní prvního vzkříšení, ty, kteří zachovávají slova, a ty, kteří si perou roucha.

Otázka: Je v Zj 1,4 a Zj 4,5 Duch Svatý jeden, nebo sedm?

Odpověď: Písmo nám hovoří pouze o jednom Duchu Svatém. Zjevení 1:4 však ukazuje, že Duch má sedm odlišných částí. Ty jsou v Izaiášovi 11:2 pojmenovány jako Duch Hospodinův, moudrost, rozum, rada, síla, poznání a bázeň před Hospodinem. Zachariáš 3:9 hovoří o kameni položeném před veleknězem Jozue, o jednom kameni se sedmi očima. Zachariáš 4:10 rovněž zmiňuje sedm očí Hospodinových.

Q: Je to v Zj 1,4.8.11.17 Otec, nebo Syn, kdo je Alfa a Omega, kdo byl, je a má přijít, první a poslední?

Odpověď: Tyto dva tituly, stejně jako mnoho dalších, sdílejí Otec i Syn. Další příklad sdíleného titulu najdete v Janovi 8:58. Ambrož Milánský (kolem roku 378 n. l.) ve svém díle O Duchu svatém, kniha 1, kapitola 13, napsal více o sdílení božských jmen. Více informací najdete v knize „The Nicene and Post-Nicene Fathers“, 2. řada, str. 110–111.

Musí být těžké být svědkem Jehovovým, když Otec a Syn sdílejí tolik titulů. Časopis JW „Awake“ (8/22/1978 , str. 28) uvádí, že „Alfa a Omega“ se zde vztahuje na Jehovu Boha. Naproti tomu časopis „10/1/1978 “ (Strážná věž, str. 15) uvádí, že se to vztahuje na Ježíše Krista.

Otázka: Může se verš ze Zjevení 1:7, kde se píše o Ježíšově návratu v oblacích, vztahovat na Guru Maharaj Jiho, který letěl letadlem z Indie do Ameriky, jak učila organizace Divine Light Mission?

Odpověď: Ne, a to minimálně ze čtyř důvodů.

1. Skutky 1:11 říkají, že Ježíš se vrátí stejným způsobem, jakým vystoupil do nebe.

2. Skutky 1:11 uvádějí, že to bude ten samý Ježíš.

3. Zjevení 1:7 říká, že „každé oko ho uvidí“.

4. Zjevení 1:7 i Skutky apoštolů 1:11 naznačují zázračný příchod, který by lidé vnímali jako velkolepý. Nikdo nevěnoval přílišnou pozornost tomu, že Guru Maharaj Ji přiletěl z Indie letadlem.

Viz také diskuse k Židům 12:1.

Otázka: Ukazuje Ježíšův návrat v oblacích ve Zjevení 1:7 a Skutcích 1:11, že si lidé mysleli, že existuje nějaké kosmické „nahoře“? (Tuto otázku položil skeptik Bart Ehrman v knize Jesus, Interrupted, str. 280–281)

Odpověď: Jsem překvapen Ehrmanovým absolutním skepticismem v této věci. Kdyby kosmická loď Apollo obíhala kolem Země a v zamračený den proletěla mraky, aby přistála, řekl bych, že sestoupila skrz mraky. Kdyby letadlo vzlétlo, řekl bych, že odletělo nahoru do nebe. A nemusím věřit v kosmické „nahoru“, abych mohl říci, že z matematického hlediska je „nahoru“ jediný směr, označovaný jako r, při použití radiálních souřadnic.

Q: Je ve Zj 1,7 a Sk 1,11 „nepochopitelné“, že by se Ježíš doslova vrátil v oblacích, jak tvrdí reverend Moon?

Odpověď: Ne. Zde je to, co napsal vůdce sekty reverend Moon: „V důsledku toho je nejdůležitější věcí ze všeho úhel pohledu, z něhož člověk interpretuje Bibli... jelikož je pro intelekt moderních lidí naprosto nepochopitelné, že by Pán přišel na oblacích, je nutné, abychom Bibli podruhé podrobně zvážili...“ Božský princip, str. 500.

Není to o nic nepochopitelnější než to, že Ježíš odešel v oblacích ve Skutcích 1:11. Možná jedním z hlavních problémů mnoha členů Církve sjednocení je nedostatek víry v Boží cesty a naivita, s jakou následují cesty někoho jiného. Viz také následující otázka.

Otázka: Jak je možné, že podle Zjevení 1:7 „každé oko“ uvidí Ježíše, jak se vrací na oblacích?

Odpověď: V devatenáctém a na počátku dvacátého století skeptici tento verš používali k tomu, aby dokázali, že Bible se mýlí, protože vzhledem k tomu, že Země je kulatá, bylo nemožné, aby Ježíše vidělo každé oko. To bylo před vynálezem televize či videa.

Samozřejmě i bez televize nebo živého videa, pokud by Ježíš přišel na zem po kruhové dráze, nebo pokud by Ježíš přišel po přímé dráze a trvalo by to déle než 24 hodin, každé oko by Ježíše stále mohlo vidět.

Otázka: Bude Ježíšův návrat podle Zjevení 1:7 neviditelný, jak učí Svědkové Jehovovi?

Odpověď: Zjevení 1:7 nemůže být jasnější: „každé oko ho uvidí“. Navíc Skutky 1:10–12 říkají, že Ježíš se vrátí stejným způsobem, jakým vystoupil do nebe. Viděli, jak Ježíš viditelně vystoupil do nebe.

Otázka: Je v Zj 1,8 „Alfa a Omega“ Ježíš?

Odpověď: Ano, na rozdíl od toho, co tvrdí Svědkové Jehovovi. Podle teologie Svědků Jehovových je pouze Otec „Všemohoucím“ Bohem, zatímco Ježíš je „mocným Bohem“, a zde je zmíněn „Všemohoucí“. S jejich teologií je však problém, protože z tří důvodů je zřejmé, že se jedná o Ježíše.

1. Byl to Ježíš, nikoli Bůh Otec, kdo byl proboden.

2. Je to Ježíš, kdo přichází ve Zjevení 1:8.

3. Osoba, která zde promlouvá, je Alfa a Omega ze Zjevení 22:12–13, a touto osobou je Ježíš ze Zjevení 22:20.

Význam výrazu „Alfa a Omega“ je navíc podobný výrazu „první a poslední“, což je titul Ježíše ve Zjevení 1:17–18 a 2:8.

Otázka: Je „den Páně“ ve Zj 1,10 sobota nebo neděle?

Odpověď: S největší pravděpodobností to byla neděle, protože „den Páně“ by měl být dnem, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Jak řekl jeden kazatel, Jan se možná cítil skleslý, a tak ho Bůh vzal do kostela! Někteří křesťané s tím nesouhlasí a domnívají se, že se jednalo o sabat (sobotu).

Pavel v 1. Korinťanům 16:2 poučil Korinťany o pravidelném sbírání pro Boží lid, které se mělo konat první den v týdnu. Proč by jim to nařizoval, kdyby již první den v týdnu neměli zvláštní shromáždění? Pavel jim nikdy neřekl, aby se scházeli kvůli obětování, pravděpodobně proto, že se již první den v týdnu scházeli.

Otázka: Jak je možné, že v Zj 1,16; 2,12 vychází z Ježíšových úst ostrý meč s oběma ostřími?

Odpověď: Jan popisuje to, co viděl, a jeho účinky. Zda Jan viděl paprsky světla, nebo něco jiného, není podstatné. Jelikož Bůh stvořil vesmír svým slovem (Žalm 33:6,9), je Boží slovo tou nejmocnější zbraní, jaká existuje.

Slyšel jsem o poněkud neuctivém článku, který se ptal na výsledek hypotetického souboje mezi Ježíšem a zlou verzí Supermana. Tvrdil, že by zvítězil Ježíš, jednoduše proto, že ať se s ním stane cokoli, Ježíš vždy vstanou z mrtvých. Tento článek opomněl moc slov, která Bůh vyslovuje, a všemocnou sílu rozmetat kohokoli na téměř nekonečné množství kousků. Ježíš by stačilo jen vyslovit slova a Superman by byl zbaven všech svých schopností. Kryptonit, i kdyby byl skutečný, by nebyl zapotřebí, ačkoli i ten by Ježíš mohl stvořit.

Otázka: Proč v Zj 1,17 padl Jan k Ježíšovým nohám, jako by byl mrtvý? Opravdu Jan zemřel?

Odpověď: To je účinek Boží svatosti na lidi, dokonce i na věřící, než dojde k jejich proměně v nebi. Sám Jan možná nevěděl, zda zemřel, či nikoli. Buď Jan v Ježíšově přítomnosti skutečně zemřel, nebo omdlel, jako by byl mrtvý. Většina lidí se přiklání k druhé možnosti. V Bibli často lidé při setkání s Bohem pociťují úzkost nebo strach. Podívejte se na Izaiáše a Daniela; také andělova slova k Zachariášovi a Marii zněla: „Neboj se.“ Během proměnění, při kterém byl Jan přítomen, byli všichni ohromeni tím pohledem, ale nepadli k zemi, jako by byli mrtví.

Otázka: Proč se v Zj 1,19–20 objevují svícny a proč právě svícny?

Odpověď: Svícny byly považovány za symbol církví. V židovské tradici měla menora často sedm ramen. Svícen byl stvořen, aby svítil na temných místech. Nemá však vlastní světlo, ale má za úkol věrně spalovat olej, který v něm proudí. Číslo sedm je také metaforou pro úplnost. V té době existovalo mnoho dalších církví, ale Ježíš zřejmě neměl potřebu promlouvat k osmé či deváté církvi; stačilo mu promluvit pouze k sedmi církvím.

Otázka: Kdo jsou v Zj 1,20, Zj 2 a Zj 3 těch sedm andělů sedmi církví?

Odpověď: Řecké slovo „angelos“ zde může znamenat jak posla, tak anděla. Kristus nepovzbuzoval a nekáral anděly v nebi; Ježíš měl spíše slova povzbuzení a pokárání pro sedm církví a poselství bylo doručeno prostřednictvím andělů. Bez ohledu na to, zda těchto sedm bylo andělů nebo lidských poslů, kteří navštívili Jana, jejich úkolem bylo sdělit poselství sedmi církvím.

Otázka: Co obecně víme o sedmi církvích zmíněných ve Zj 2:1–3:22?

Odpověď: Tyto církve tvoří trojúhelník ve směru hodinových ručiček v Malé Asii (dnešní Turecko) a Jan pravděpodobně působil v této oblasti. Existovalo mnoho dalších měst s církvemi, kterým by se dalo napsat, ale z nějakého důvodu bylo pro každou z těchto sedmi církví určeno zvláštní poselství. Je pravděpodobné, že právě těchto sedm církví představovalo sedm typů církví, a to jak tehdy, tak i dnes. Pokud vám to pomůže, můžete si pořadí sedmi církví zapamatovat pomocí následující mnemotechnické pomůcky: „Sněz malé papričky, pak podávej jídlo pozdě.“

Otázka: Co víme o městě Efezu podle Zj 2,1–7?

Odpověď: Efez byl jedním z větších měst Římské říše, i když byl mnohem, mnohem menší než Řím a Alexandrie. Dokud později nevznikl Konstantinopol, byl Efez dominantním městem mezi Korintem a Antiochií. Abychom si udělali představu o jeho významu, silnice do tohoto přístavního města byla široká 70 stop a počet obyvatel činil třetinu milionu.

Efez byl osídlen již před 12. stoletím př. n. l. a v roce 133 př. n. l. pokojně přešel pod římskou nadvládu. Divadlo, do kterého vstoupil Pavel, pojalo 25 000 až 50 000 lidí. Milétos byl předním obchodním přístavem, ale když se jeho přístav zanášel (ještě před Pavlovou dobou), nahradil ho Efez. Když se později zanášel i přístav v Efezu, nahradila Smyrna Efez jako přední přístav. Dominantním prvkem v Efezu byl jeden ze sedmi divů starověkého světa, chrám Artemis, bohyně lovu. Ve městě žilo mnoho židovských obchodníků.

V 1. Timoteovi 1:3 se také píše, že Timoteus pobýval v Efezu.

Otázka: Jaký je podle Zjevení 2:7, 11, 17, 26; 3:5, 12, 21 rozdíl mezi tím být křesťanem a být křesťanem, který zvítězí, a jak se můžeme stát tím druhým?

Odpověď: Jako křesťany nás Bůh povolal nejen do nebe, ale také k tomu, abychom vedli vítězný křesťanský život. Člověk může být úspěšný ve školních známkách, ve vydělávání peněz nebo v získávání politické moci, ale Bůh nás volá k tomu, abychom byli úspěšní jako křesťané. Úspěch křesťana se však neměří žádnou z těchto věcí, ale v zásadě tím, zda projevujete svou lásku k Bohu tím, že poslušně činíte to, co Bůh chce, abyste činili, a nečiníte to, co Bůh nechce, abyste činili. Úspěch začíná v našem srdci a mysli, ale jeho plodem jsou činy a slova. Nebuďte neúspěšným křesťanem. Usilovně pracujte na tom, abyste byli vítěznými křesťany; dokážete to, protože Bůh v vás působí. Zde je několik věcí, které raní křesťané učili o úspěšném křesťanském životě.

Minucius Felix (210 n. l.) „Jak krásný je pro Boha pohled, když křesťan bojuje s bolestí; když čelí výhrůžkám, trestům a mučení; když se vysmívá řevu smrti a pošlapává hrůzu kata; když vztyčuje svou svobodu proti králům a knížatům a podřizuje se pouze Bohu, jemuž patří; když triumfálně a vítězně pošlapává právě toho člověka, který nad ním vynesl rozsudek! Neboť zvítězil ten, kdo dosáhl toho, o co bojoval.“ Octavius od Minucia Felixe, kap. 37, str. 196

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) „Ať však jde a podřídí se Slovu jako svému trenérovi a Kristu jako předsedovi soutěže; a za předepsané jídlo a pití ať má Nový zákon Páně; za cvičení přikázání; a za eleganci a ozdobu dobré sklony, lásku, víru, naději, poznání pravdy, laskavost, mírnost, soucit, vážnost: aby, až poslední polnice dá signál k závodu a odchodu odtud, jako ze stadionu života, mohl s čistým svědomím předstoupit jako vítěz před Soudcem, který uděluje odměny, a byl uznán za hodného nebeské vlasti, do níž se vrací s korunami a jásotem andělů.“ Kdo je ten bohatý muž, který bude spasen, kap. 3, str. 592

Tertullian (cca 208 n. l.) „V Zjevení najdete jeho výzvu, která vytyčuje odměny, jimiž On pobízí k vítězství – především ty, jimž náleží vyznamenání za vítězství v pronásledování, kteří ve svém vítězném boji skutečně bojují nikoli proti tělu a krvi, ale proti duchům zla.“ O útěku před pronásledováním, kap. 1, str. 116

Origenes (225–253/254 n. l.) „Mohlo by se stát bez božské pomoci, že by Ježíš, který v těchto letech toužil šířit svá slova a učení, dosáhl takového úspěchu, že všude po celém světě přijalo jeho nauku nemalé množství lidí, Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných, a že bojovali až na smrt za její obranu, než aby ji zapřeli, což se o žádném jiném učení nikdy neříká?“ Origenes, Proti Celsovi, kniha 1, kap. 26, str. 407.

Origenes (225–253/254 n. l.) „Nemají však žádnou moc nad těmi, kdo ‚oblékli celou Boží zbroj‘, kdo obdrželi sílu, aby ‚odolali úskokům ďábla‘, a kdo s nimi neustále svádějí boje, vědomi si toho, že ‚nebojujeme proti tělu a krvi, ale proti knížatstvům, proti mocnostem, proti vládcům temnoty tohoto světa, proti duchovnímu zlu na vysokých místech‘.“ Origenes, Proti Celsovi, kniha 8, kap. 34, str. 652.

Cyprian z Kartága (cca 246–258 n. l.): „Jsou stejně chvályhodní v udržování Kristova pokoje, jako byli vítězní v boji s ďáblem.“ Traktát 1, kap. 22, str. 428

Adamantius (cca 300 n. l.) říká, že v Kristu zvítězíme. Dialog o pravé víře, kap. 20, str. 105

Lactantius (cca 303–320/325 n. l.): „Odvážně se vydejme proti nepříteli, kterého známe, abychom, vítězní a triumfující nad naším poraženým protivníkem, mohli od Pána získat tu odměnu za statečnost, kterou On sám slíbil.“ Božské instituce, kniha 7, na samém konci, s. 223

Lactantius (315–315/330 n. l.) „Proto Bůh jednal s největší prozíravostí, když vložil předmět ctnosti do zla, které stvořil za tímto účelem, aby pro nás zřídil souboj, v němž by vítěze korunoval odměnou nesmrtelnosti.“ *Epitome of the Divine Institutes*, kap. 29, s. 233

Otázka: Jak se v Zj 2,2–7 ocitla efeská církev na křižovatce a jak se na křižovatce nacházejí některé církve dnes?

Odpověď: V církvi bylo mnoho dobrého. Avšak vzhledem k tomu, že mnozí opustili svou první lásku, hrozilo, že pokud by tento stav pokračoval, zlo by pohltilo dobro a církev by se stala zbytečnou. Situaci bylo v tomto okamžiku možné zvrátit, ale vedoucí a členové církve se museli rozhodnout, kterou cestou se vydají.

Církve se mohou ocitnout na křižovatce, pokud jde o nauku, o to, zda se mají stát součástí větší organizace, nebo ne, či o to, jaké programy mají podporovat. Mohou se také ocitnout na křižovatce při výběru pastora nebo při rozhodování o stavbě budovy.

Prvním krokem k úspěšnému zvládnutí situace na křižovatce je uvědomit si, že se v ní nacházíte.

Druhým krokem je modlitba, aby se zde naplnila Boží vůle.

Třetím krokem je uvědomit si důsledky každé z možných cest a náklady (nebo úsilí) spojené s volbou té správné cesty.

Dalším krokem je modlitbou vypracovat plán, jak se vydat na správnou cestu.

Otázka: Co v Zjevení 2:4 znamená, že věřící opustili svou první lásku?

Odpověď: I opravdová láska, není-li udržována a pěstována, může pohasnout. Křesťané mají povinnost vytrvat a zůstat oddaní Kristu. Bohužel mohou nechat svou lásku vychladnout a jen zřídka se chtějí přiblížit ke Kristu. Malý svícen může udržovat stejný plamen po celá léta, pokud je jeho základna pravidelně doplňována olejem. Stejně tak, aby naše láska vydržela, ať už k Bohu nebo k druhým, je třeba ji doplňovat olejem.

Q: Byly tyto zprávy ve Zjevení 2–3 a) popisem tehdejší situace, b) proroctvími, která se naplnila krátce poté, nebo c) proroctvími o dějinách církve v průběhu věků?

Odpověď: Všichni se shodují, že se zde popisuje sedm místních církví v době Zjevení a krátce poté. Kromě toho existují dva hlavní názory.

Teorie církevních období: Tento názor tvrdí, že se jedná o ilustraci sedmi období církve. Výrazným nedostatkem této teorie je, že se její zastánci neshodnou na jednotlivých obdobích, s výjimkou toho, že Efez představoval ranou církev a současná doba spadá do laodicejského období. Kdysi jsem učil v nedělní škole, kde jsem rozdělil církevní dějiny na sedm období na kartičkách. Neuvedl jsem žádná data. Každá skupina tří nebo čtyř lidí se musela pokusit přiřadit popis na kartičkách k církvi ve Zjevení. Skupiny se na přiřazení neshodly a žádné přiřazení žádné skupiny nesledovalo historické pořadí.

J. Dwight Pentecost byl jedním z učitelů této teorie ve svém kurzu o Pavlových epištolách a Zjevení. Podle poznámek z kurzu

v letech 33–100 n. l. to byl Efez

100–316 n. l. byla Smyrna – pronásledovaná církev

316–615 n. l. – Pergamon, státní církev

615–1517 n. l. – Thyatira – římský katolicismus (a co řeckokatoličtí křesťané???)

1517–1750 n. l. Sardy – reformovaná církev

1750–1850 n. l. – Filadelfie – věřící církev

1850– Laodicea – liberalismus

Teorie typů církví: Dnes je například těžké uvěřit, že církev v Číně, církev v Indonésii a církev v Severní Americe mají přesně stejné problémy, silné stránky a nedostatky. Sedm církví ve Zjevení ilustruje sedm typů církví, z nichž každý byl více či méně přítomen v celé církevní historii.

Otázka: Jaký je stručný přehled církví a církevních dějin v Zjevení 2–3?

Odpověď: Zkusme nejprve shrnout sedm církví, poté období církevních dějin a podívejme se, jak se navzájem shodují.

1. Efez – církev bez lásky

Nesnáší zlo

Prověřila a zavrhla falešné apoštoly

Opustila svou první lásku

Je dobré, že nenávidí nikolaitánské učení

2. Smyrna – pronásledovaná církev

Chudoba

Ze strany synagogy satanské

Čeká je utrpení, uvěznění

10 dní soužení

3. Pergamon – církev, která dělá kompromisy

Kde má Satan svůj trůn

Balámovy modly a sexuální nemravnost

Nikolaité

4. Thyatira – církev, která toleruje

Dělá více než zpočátku

Toleruje Jezabel, sexuální nemravnost

Konzumace obětí přinesených modlám

Soužení za jejich hříchy

5. Sardy – mrtvá církev

Tvrdí, že je živá, ale je mrtvá

Dílo není dokončeno

Někteří si nezašpinili své šaty

6. Filadelfie – „věrná“ církev

Otevřené dveře, málo síly

Synagoga Satanova padá k tvým nohám

Vytrvej. Budeš uchráněn před hodinou zkoušky

7. Laodicea – vlažná církev

Ani horká, ani studená

Myslíš si, že jsi bohatý, kup si skutečné bohatství.

Ježíš klepe

Zde je sedm období církevních dějin

1. 33–325 n. l. Církev před nicejským koncilem

10 velkých pronásledování. 40–70 tisíc mučedníků

Více než 30 herezí. Prověřujte falešné proroky

Držte se správné nauky. Odmítněte zlo

Evangelizace

2. 325–451 n. l. Církev od Niceje po Chalcedon

Falešné knihy

Spory

Spousta doktrín

Vypálení Říma

3. 451–634 n. l. předislámská církev

Justiniánova velká morová epidemie na východě

Na prahu utrpení

Falešná díla

Množství ikon a relikvií

4. 634–1215 n. l.: Od muslimů po IV. lateránský koncil

Muslimské výboje a pronásledování

Ikony a relikvie

800 n. l. Vikingové

5. 1215–1415 n. l. Od 4. lateránského koncilu po reformaci

Moc Mongolů

Křížové výpravy

Dýmějový mor

Boj

nemravnost

Papežský trůn

6. 1415–1840 Od reformace po druhé velké probuzení

1453 n. l. Turci dobývají Konstantinopol

Kolonizace

Otroctví

Nemravnost

Misionáři

7. 1840–současnost: od druhého velkého probuzení po současnost

Od 30. let 19. století: falešná náboženství (Svědkové Jehovovi, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů atd.)

Mnoho vědeckých pokroků

Darwin. Liberální teologie. Nacismus, komunismus

Mnoho pronásledování. Více mučedníků než kdykoli jindy.

Americká občanská válka, Taipingové povstání v Číně

Válka Trojité aliance v Jižní Americe

Dvě světové války. Studená válka

Epidemie (španělská chřipka atd.)

Mnoho misionářů

Některé věci se shodují, mnoho věcí však ne. Nejedná se tedy o období církevních dějin.

Otázka: Co by v Zj 2,5 znamenalo „odstranit jejich svícen“?

Odpověď: Může to znamenat jednu ze dvou věcí, nebo dokonce obě. Může to znamenat, že církev již nebude nést Kristovo světlo; stále by vypadala jako církev, ale ve skutečnosti by byla mrtvá.

Za druhé to může znamenat, že z toho dojde až k úplnému zániku.

Otázka: Kdo byli nikolaité ve Zj 2,6?

Odpověď: Učili, že pro křesťana je naprosto v pořádku vést nemravný život. Podle Eusebiovy „Církevní historie“ (kniha 3, kap. 29, str. 161) pocházeli nikolaité zmínění ve Zjevení od Nikolae. Irenaeus ve svém díle „Proti herezím“, kniha 1, kap. 26.3, str. 352, a kniha 3, kap. 11.1, str. 426 (182–188 n. l.), je rovněž popisuje jako libertiny, tedy jako ty, kteří se snaží být zároveň duchovní i nemorální. Jednou z charakteristik libertinů je, že často odmítají veškeré morální absolutní hodnoty a domnívají se, že téměř nic není černé a bílé. O nikolaitanech hovoří také Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.), Tertullian (198–220 n. l.), Hippolyt (225–234/5 n. l.) a Victorinus z Petau (umučil se v roce 307 n. l.).

Otázka: Je ten strom ve Zj 2,7 a Zj 22,2 ten samý, který byl v rajské zahradě?

Odpověď: Bůh dokáže stvořit věci, které vydrží věčně, takže by se klidně mohlo jednat o ten samý strom. Nic však nevylučuje, že se jedná o jiný strom nebo o strom, který vyrostl ze stromu zmíněného v Genesis 2:9.

Otázka: Co víme o městě Smyrně, o kterém se píše ve Zjevení 2:8–11?

Odpověď: Smyrna ležela 40 mil přímo na sever od Efezu. Jako rodiště Homéra to bylo velmi starobylé přístavní město, zřejmě pojmenované podle myrhy, voňavého oleje. Prvními obyvateli byli pravděpodobně neřeckí Lelegové, spojenci Trójanů v 10. století př. n. l. (Ilias X, 429; XX, 96). Podle Herodota Iónští Řekové dobyli město na Aeolských Řecích, kteří se před rokem 688 př. n. l. všichni nacházeli mimo město a slavili svátek na počest Dionýsa, boha vína. Mocný král Lýdie z rodu Mermnadů, Gyges (cca 687–652 př. n. l.), se postavil proti Smyrně a ta byla v roce 627 př. n. l. zničena Lýdijci pod vedením Alyatta III. (609–560 př. n. l.). Smyrna byla pouze malou skupinou vesnic, dokud ji kolem roku 288 př. n. l. „neobnovil“ makedonský vojevůdce Lysimachos. Smyrna se spojila s Římem proti Seleukovcům a v roce 195 př. n. l. zde vybudovala chrám zasvěcený bohyni Romě. V letech 41–39 př. n. l. Smyrnu obsadili Parthové. Uctívání římského císaře zde bylo silné, protože v roce 26 n. l. požádali císaře Tiberia o povolení postavit chrám zasvěcený římskému císaři jako bohu. O vybudování prvního chrámu císaři soutěžilo také jedenáct dalších měst, ale zvítězila Smyrna. Každý rok měli občané císaři obětovat kadidlo a po provedení obřadu dostávali osvědčení. Smyrna měla také početnou židovskou populaci. Na nejvyšším bodě, hoře Pagos/Pagus/Pagros vysoké 525 stop, se nacházel prstenec budov, který z dálky připomínal korunu. Říkalo se jim „koruna Smyrny“. Kolem hory se na východ a na západ vinula silnice zvaná „Zlatá ulice“. Na obou koncích této silnice pravděpodobně stál chrám. Wycliffe Bible Dictionary, str. 1601–1602, a Wycliffe Dictionary of Biblical Archaeology, str. 542–543, rovněž uvádějí, že počet obyvatel v té době činil asi 200 000. Encyklopedie Britannica (1949) uvádí, že v roce 1940 mělo moderní město Izmir, ležící na stejném místě, 184 000 obyvatel.

Geograficky leží Smyrna v místě, kde se řeka Hermus vlévá do zálivu. Má dobře chráněný přístav a podle The New International Dictionary of the Bible, str. 950, byla konečným bodem obchodní stezky vedoucí údolím Hermus.

Otázka: Proč se ve Zjevení 2:9 uvádí, že křesťané žili v chudobě, když byla Smyrna ve skutečnosti bohatým městem?

Odpověď: Mohlo docházet k ekonomickému pronásledování těch, kteří odmítali kadit císaři. Navíc uvěznění obvykle nebylo formou trestu, ale spíše zadržovací celou před soudem a popravou pro viníky.

Otázka: Jak mohli Židé ve Zjevení 2:9 vytvořit synagogu satana?

Odpověď: Bible neříká, že ji výslovně nazývali synagogou satana, pouze že sloužila jako synagoga satana. Pokud se synagoga nebo jakékoli náboženské shromáždění aktivně staví proti evangeliu, je využíváno ďáblem.

V křesťanské době napsal Ignác (98–116 n. l.), učedník Jana, dopis Smyrňanům. Polykarp byl biskupem ve Smyrně, který byl umučen v roce 155 n. l. Žalobci byli Židé ze Smyrny.

Otázka: Co víme o městě Pergamu z textu „Rev 2:12 –17“?

Odpověď: Pergamon byl bohaté vnitrozemské město ležící asi 65 mil severně od Smyrny. V roce 133 př. n. l. pokojně přešlo pod římskou nadvládu. Jedním ze dvou nejvýznamnějších vlivů v Pergamonu bylo silné uctívání císaře. Druhým významným vlivem byla magie a astrologie, které pocházely z Babylonu. V Pergamu stály chrámy zasvěcené Athéně, Asklépiosovi, Dionýsovi a Soterovi Zeusovi [Zeusovi Spasiteli]. V roce 29 př. n. l. byl postaven chrám zasvěcený Augustovi. Město mělo knihovnu s 200 000 knihami, která měla konkurovat Alexandrii. Egyptský faraón zastavil vývoz papyru, aby tomu zabránil. V Pergamu však začali vyrábět speciální druh pergamenu nebo velínu z zvířecích kůží; nazývali ho pergamena.

Otázka: Jak to, že měl Satan ve Zjevení 2:13 v Pergamu „trůn“?

A: To neznamená, že právě zde Satan žije, ale spíše že se jednalo o centrum satanské činnosti zaměřené na uctívání římského císaře (na tomto trůnu). V Pergamu stál chrám zasvěcený božskému Augustovi a bohyni Romě. Nacházel se zde také chrám hadího boha Asklépia, od něhož pochází symbol moderní medicíny. Stál zde i chrám „Spasitele Dia“.

Q: V článcíchRev 2:14 –16 a2:21 –23 se ptáte, zda mohou praví věřící následovat Balámovo učení a dopouštět se sexuální nemravnosti?

Odpověď: Bohužel ano. David to ve Starém zákoně udělal a Bůh ho za jeho hříchy potrestal. Ve skutečnosti Balám nikdy nelhal ani neřekl nic nepravdivého. Ublížil však Božímu lidu a byl později Izraelity popraven za to, že poskytl Božím nepřátelům pravdivé informace, které mohli použít proti Božímu lidu. Příběh o Bileámovi a Izraelitech je vyprávěn v knize Čísel 22–24, 31:8–16 a opakován v Deuteronomiu 23:4–5; Jozue 13:22; 24:9–10; Nehemiáš 13:2; Micheáš 6:5; 2. Petrově 2:15 a Judově 11.

Otázka: Jaký význam má bílý kámen ve Zjevení 2:17?

Odpověď: V té době, když se konala veřejná událost, jako například soutěž nebo divadelní představení, sloužil bílý kámen jako vstupenka. Malé bílé kameny se také používaly při hlasování. Navíc místo vstupenky na pohanskou hostinu, kde se jedlo jídlo obětované modlám, jste měli bílý kámen, abyste mohli jít a jíst skrytou manu. Mana nebo jídlo obětované modlám – co byste si vybrali?

Otázka: Co víme o městě Thyatira z textu „Rev 2:18 –29“?

Odpověď: Z geografického hlediska byla Thyatira strategickým městem v Malé Asii, ležícím na hlavní silnici spojující údolí řek Hermus a Caicus. Nacházela se 45 mil východně od provinčního hlavního města Pergamu a k cestě z Pergamu do Laodiceje a do všech východních provincií bylo nutné projít právě Thyatirovou. Ležela 52 mil severozápadně od Smyrny. Thyatira byla založena v roce 300 př. n. l. syrským králem Seleukem I. na hranici s Bithýnií jako pohraniční pevnost. Dnes na tomto místě stojí turecké město Akhisar.

Thyatira v roce 133 př. n. l. pokojně přešla pod římskou nadvládu. Ve Skutcích 16:14–15, 40 se zmiňuje obchodnice s purpurovým suknem jménem Lydia, kterou Pavel potkal ve Filipech a která pocházela z Thyatiry. V této pohraniční pevnosti se vyráběly barviva, oděvy, mosaz a keramika. Bylo to obzvláště důležité centrum obchodu s vlnou. Existují důkazy o větším počtu obchodních cechů než v jakémkoli jiném asijském městě.

Církev v Thyatiře měla mnoho stejných silných stránek jako její soused v Pergamu, ale také větší slabiny. K práci v místním průmyslu bylo nutné patřit do obchodního cechu. Tyto obchodní cechy byly kombinací odborové organizace, občanského sdružení, společenského klubu a centra bohoslužeb (ach ne!). Důležitost členství v obchodních cechách mohla být pro tamní křesťany pokušením ke kompromisu. Křesťanští obchodníci nepochybně museli zápasit s rozhodnutím, zda se ke cechům připojit, nebo přijít o svou kariéru. Vzhledem k tomu, že věřící věděli, že modly ve skutečnosti nic neznamenají, nemohli by křesťané prostě předstírat, že modly uctívají, aby pomohli svému podnikání a mohli tak dát Bohu více peněz? Potřebovali na tuto otázku odpověď, stejně jako my dnes potřebujeme odpověď ohledně kompromisů; Bůh poskytl odpověď v dopise církvi v Thyatiře.

Ačkoli Thyatira existovala v římských dobách, věřím, že v Thyatiře dnes žije mnoho křesťanů. Křesťané z Thyatiry se nemohli vyhnout světu; všichni pozemní cestovatelé mezi Východem a Západem procházeli jejich městem. Čelili lákadlům světa a jeho bohatství a rozkoší, slibům světa a jeho poznání i nárokům světa a jeho pronásledování. Křesťané v Thyatiře, kteří v církvi hledali svaté útočiště, mohli být zklamáni; svět byl i v jejich církvi. Co měli dělat oni a co máme dělat my dnes, když je svět v církvi? Potřebujeme na to odpovědi a Bůh nám alespoň část těchto odpovědí poskytl v dopise církvi v Thyatiře.

Satan proniká do církve dvěma způsoby: vytvářením mezer a rozšiřováním těch stávajících. Pokud křesťané nemají Kristovu radost, otevírají se náhradním potěšením. Pokud nerostou v Boží moudrosti, otevírají se jakékoli takzvané moudrosti. Pokud nemají sílu od Boha, podléhají pronásledování, které potkává každého. Závažné je také to, když se stávající mezery nezavírají. Když se vlci a jiní nekřesťané vydávají za křesťany, nebo když hříšní věřící sami svádějí ostatní na scestí, dobří křesťané a křesťanky stojí stranou a nic nedělají. Pokud v církvi vidíme hřích, často ho raději ignorujeme. Neměli by místo toho jednat pastoři a ostatní křesťané? Chceme vyzařovat pozitivitu v myšlenkách a lásce, stejně jako Kristus.

Možná stejně jako lidé v Thyatiře i my potřebujeme nový pohled na Krista. Ježíš je nekompromisní jako planoucí oheň, ve své vůli a lásce pevný jako leštěná měď. Bůh nás miluje příliš na to, aby se v našich životech spokojil s něčím menším než tím nejlepším. Milujeme ostatní a církev tak málo, že nám na tom nezáleží? Kdyby věřící jen viděli Krista jasněji, pak by se světské radosti, poznání a moc jevily jako napodobeniny, kterými ve skutečnosti jsou. Upřeme svůj zrak na Ježíše.

Otázka: Byla ta nemravná žena ve Zjevení 2:20 opravdu jménem Jezabel?

Odpověď: Mohlo to být její skutečné jméno nebo přezdívka, ale je pravděpodobnější, že jde o přirovnání zla této ženy k Jezábeli, o které se dočtete v 1. Královské 21.

Otázka: Jakými způsoby by křesťané mohli v církvi připustit morální kompromisy, což by však neměli dělat, jak je uvedeno ve Zjevení 2:20?

Odpověď: Existuje řada způsobů, jak může církev, včetně jejích vedoucích a členů, hřešit tím, že připustí kompromis. Zde je několik konkrétních příkladů.

a) Z hlediska doktríny by to mohl být nadaný a výmluvný pastor a kazatel Božího slova, který však nevěří v peklo.

b) Z morálního hlediska by mohl být evangelista, který dosahuje dobrých výsledků, ale sám se dopouští sexuálního hříchu.

c) Může se stát, že vedoucí mládežnické skupiny žije v nesezdaném sexuálním vztahu se svým přítelem.

d) Mohlo by dojít ke spolupráci s jinými organizacemi, které se nazývají církvemi, ale popírají základní principy křesťanské víry.

Otázka: Jaké jsou podle Zjevení 2:20 způsoby, jakými mohou a měli by křesťané v církvi dělat kompromisy?

Odpověď: Je v pořádku dělat kompromisy v druhořadých nebo triviálních otázkách. Zde je několik příkladů církví nebo křesťanů, kteří spolupracují navzdory těmto rozdílům.

a) Věk Země, Bible a věda (s uznáním, že kniha Genesis je zcela pravdivá a je Božím slovem)

b) Křest věřících versus křest nemluvňat (jižní baptisté a Presbytariánská církev Ameriky)

c) Církve by měly sdružovat své zdroje pro společnou misijní radu a vydávání nedělních školních materiálů (jižní baptisté vs. biblické církve)

d) Den společného uctívání v sobotu vs. v neděli (Baptisté sedmého dne vs. ostatní)

e) Starší a jáhni v církvi vs. jáhni, jeden pastor a žádní další starší

f) Existuje svobodná vůle člověka, či nikoli (John Wesley a kalvinističtí metodisté)

g) Hroznová šťáva vs. víno při Večeři Páně

h) Zakrytí hlavy u žen v kostele

i) Imigrační zákony

j) Pití alkoholu (ale ne opíjení se)

k) Děti by měly být vždy přítomny na hlavním bohoslužebném shromáždění (misijní baptisté vs. jižní baptisté)

l) Je možné ztratit spasení, či nikoli (Biblickí metodisté, charismatici, Luteránská církev Missouri Synod vs. většina baptistů a Presbytariánská církev Ameriky)

m) Mechanické hudební nástroje v kostele (Církev Kristova vs. ostatní)

n) Podpora Izraele a většina politických otázek obecně

o) Pouze malé až velké církve; žádné megacírkve

p) Předtribulační, předhněvová, středotribulační, posttribulační

q) Slavení Večeře Páně jednou měsíčně vs. každý týden (většina evangelikálů vs. nazarénové, anglikáni)

r) Teologie nahrazení: Izrael již není Božím vyvoleným lidem vs. Izrael má stále své místo i v proroctvích (teologie smlouvy vs. dispensacionalismus)

s) Mluvení v jazycích (charismatici vs. necharismatici)

t) Druh hrané křesťanské hudby a církevní sbory. Lze zpívat pouze slova z Písma.

u) Římskokatolické nebo pravoslavné apokryfy jsou Písmem (většina raných křesťanů a anglikánů vs. charismatici a většina protestantů)

v) Napsal Pavel List Židům, nebo ne? (Většina raných křesťanů se domnívala, že ano.)

w) Jsou víno a chléb také přítomností Krista, či nikoli? (Luteránská církev Missouri Synod vs. baptisté)

x) Umývání nohou a svatý polibek v dnešní době

y) Různé lekce pro různé třídy vs. pouze jeden učební plán pro všechny dospělé (a starší děti)

z) Traducianismus vs. kreacionismus duší

aa) Amilenialismus a premilenialismus (Presbyteriánská církev Ameriky vs. většina ostatních)

ab) Nejlepší anglický překlad Bible, který je vhodné používat, je __________.

ac) Částečný preterismus vs. futuristický pohled na Zjevení

ad) Povolení tance či jeho zákaz.

ae) Neúplná shoda ohledně seznamu oblastí, kde můžeme dělat kompromisy a kde nikoli. (zde s nadsázkou)

Otázka: Odkazuje tento citát z Žalmu 2:9 ve Zjevení 2:27 na Krista nebo na křesťany?

Odpověď: Primárně se vztahuje na Krista a sekundárně Kristus dovoluje, aby se vztahovala i na křesťany. Kristus kraluje v nebi, ale Efezským 2:6 a Zjevení 3:21 říkají, že budeme sedět spolu s Kristem na Jeho trůnu.

Otázka: Co víme o městě Sardách ve Zjevení 3:1–6?

Odpověď: Geograficky se Sardy nacházely v údolí Hermus, 2,5 míle jižně od řeky Hermus a na úpatí hory Tmolus vysoké 1 000 stop. Ležely asi 30 mil jižně od Thyatiry a 50 mil východně od Smyrny.

Dlouho před vznikem Římské říše byly Sardy hlavním městem mocné Lydské říše. Encyklopedie Britannica uvádí, že v 7. století dobyli Sardy Kimérové a v 6. století je dobyli Peršané a Athéňané. Lydijci ze Sardis dobyli Efez v roce 560 př. n. l. Sardis bylo ideálním místem pro hlavní město, protože díky vysokým útesům hory Tmolus bylo jeho dobytí mimořádně obtížné.

Téměř každý v Janově době znal příběh o tom, jak Sardis dobyli Peršané. Některé zdroje uvádějí, že k tomu došlo v roce 549 př. n. l., jiné v roce 546 př. n. l. a další v roce 539 př. n. l. Jednomu lýdskému vojákovi náhodou upadla přilba a on, zatímco ho Peršané sledovali, opatrně sestoupil úzkou stezkou podél útesu, aby ji vyzvedl. V noci Peršané tuto cestu využili k dobytí města. To byla ale důležitá přilba! Sardis byly stejným způsobem dobyt Antiochou Velikým v roce 214 př. n. l., opět v noci. Jak říká Zjevení 3:2,3, měli bychom být bdělí.

Sardis byly v roce 17 n. l. zničeny zemětřesením, ale byly znovu vybudovány. Wycliffe Bible Dictionary na str. 1525 uvádí, že zde stál velký, avšak nedokončený chrám Artemis. Měřil 160 x 300 stop a měl 78 sloupů vysokých 58 stop.

Odkaz v knize Obadiah 20 by se mohl vztahovat na Sardis, což by znamenalo, že židovští osadníci v Sardis se tam usadili již v té době. Od třetího století se zde nacházela největší židovská synagoga, jaká byla kdy objevena. Anchor Bible Dictionary, svazek 5, str. 982–984 uvádí, že se jednalo o honosnou budovu o rozměrech 85 × 20 metrů, která mohla pojmout až 1 000 lidí. Dále se uvádí, že tato skutečnost vyvrací teorii, podle níž byli Židé v římských městech „izolováni v ghettech“. Ostatní synagogy byly mnohem menší, ale existovaly také v Acmonii, Apameii, Afrodisii, Hierapoli, Laodiceji, Milétu a Prieně.

V křesťanské době byl Melito (působil kolem roku 161 n. l.) slavným biskupem v Sardách. Perský Chosroes II. Sardy zpustošil v roce 616 n. l. Křesťanství v Sardách přežilo a biskupové tam žili až do doby Gregoria (cca 1315–1343 n. l.).

Otázka: Odkazuje výraz „přijdu jako zloděj“ ve Zjevení 3:3 na Kristův druhý příchod?

Odpověď: Jeden názor říká, že ne, protože Kristův příchod není podmíněn tím, že by se církev odmítla pokát.

Druhý, odlišný názor je, že pokud se odmítnou pokát, budou v okamžiku, kdy Kristus nečekaně přijde, stejně nepřipraveni jako majitel domu, do kterého vnikne zloděj.

Otázka: Může být v Zj 3,5 křesťan vymazán z knihy života?

Odpověď: Tento verš hovoří o dvou ze tří níže uvedených věcí, ale praví křesťané se neshodnou na tom, o které dvě věci se jedná.

1. Všichni se shodují na tom, že věřící v nebi nikdy neupadnou ani neztratí své spasení.

2a. Křesťané, kteří věří, že o spasení nelze přijít, mohou tento verš vykládat jako obecný slib, který bezpodmínečně platí pro všechny pravé věřící v nebi i na zemi.

2b. Křesťané, kteří věří, že o spasení lze přijít, mohou tento verš vykládat jako konkrétní slib, neboť určitým věřícím na zemi, nazývaným „vítězové“, je dáno zaslíbení, že o své spasení nikdy nepřijdou. Více informací najdete v diskusi k Efezským1:14 a Židům 6:4–10.

Otázka: Co víme o městě Filadelfii ze Zjevení 3:7–13?

Odpověď: Založil ho ve 2. století př. n. l. pergamský král Eumenes II. a pojmenoval ho Filadelfie (město bratrské lásky) na počest svého věrného bratra Attala. Spolu se Sardami bylo město zničeno zemětřesením v roce 17 n. l. a bylo znovu vybudováno z prostředků Římské říše. Město bylo dočasně přejmenováno na Neokaisareia na počest císaře.

Otázka: Jak v Zj 3,8 Ježíš lidem otevírá dveře?

Odpověď: Alespoň třemi způsoby.

Spása: Ježíš nám otevírá dveře do nebe. On je jak bránou (Jan 10:9), tak i strážcem brány (Jan 10:3). (Jen na okraj: kdyby nebe mělo doslovného strážce brány, byl by jím Ježíš, nikoli Petr.) Dveře na svatební hostinu byly v Matoušovi 25:10 zavřeny.

Služba: Otevřené dveře byly metaforou pro službu, jak ukazují Skutky 14:27 a 1. Korinťanům 16:9.

Pasáž: Když byl Jan ve vidění přenesen do nebe, stalo se tak skrze otevřené dveře ve Zjevení 4:1.

Naděje a obnovení: I zlé místo, jako je Údolí Achor, mohlo být branou naděje (Ozeáš 2:15).

Otázka: Vzhledem k tomu, že křesťané jsou živí lidé, jak mohou být podle Zjevení 3:12 sloupy v Božím chrámu?

Odpověď: Všemohoucí Bůh může vytvořit chrám složený z živých lidí, pokud si to přeje. Bůh tak učiní, jak uvádí 1. list Petrův 2:5–6 a 1. list Korinťanům 3:16–17. Jedná se však o symbol našeho věčného přebývání s Bohem, nikoli o to, že se proměníme v mramor.

Dalo by se předpokládat, že právě odtud pochází výraz „sloup církve“.

Otázka: Ve Zjevení 3:12; 7:15; 11:1,2,19 (2x); 14:15,17; 15:5,6,8 (2x); 16:1,17; 21:22 (bez chrámu, 2x) je chrám zmíněn celkem 16krát. Jaký má význam?

Odpověď: Není zmíněn tak často jako trůn, ale představuje významnou kulisu jako střed nebe a je naplněn Boží slávou ve Zjevení 15:8. Scéna se ve Zjevení často mění, od trůnního sálu přes chrám až po zemi.

Otázka: Co víme o městě Laodiceji z pasážeRev 3:14 –22?

Odpověď: Název „Laodikeia“ je složeninou dvou řeckých slov, č. 2992 – laos (lid) a č. 1349 – dike (právo, spravedlnost). V Gaebeleinově Stručném komentáři (autor Arno C. Gaebelein, 1861–1945) na straně 1208 uvádí autor význam slova Laodicea jako „soud nebo práva lidu“. Komentář „KJV Parallel Bible Commentary“ (vydavatelství Thomas Nelson, cca 1994) na straně 2666 v souvislosti s Laodiceou rovněž uvádí „práva lidu“.

Antiochus II. nechal Laodiceu znovu vybudovat v roce 250 př. n. l. Pojmenoval ji po své manželce Laodike. Byla zničena zemětřesením v roce 60 n. l., ještě před sepsáním knihy Zjevení.

Laodicejci byli natolik bohatí, že město znovu vybudovali bez vnější vládní pomoci. Laodicea měla úrodnou půdu, vyráběla lesklé černé vlněné oděvy a oční mast. Bohužel měla špatné zásobování vodou. Na rozdíl od nedalekého Hierapole, které mělo horkou vodu, a Kolos, které mělo studenou vodu, byla voda v Laodiceji vlažná, protože byla přiváděna potrubím z horkých pramenů. Na mnohé z těchto skutečností se naráží ve zprávě církvi v Laodiceji ve Zjevení 3:14–22.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Zj 3,14 je Kristus označen jako „počátek Božího stvoření“, znamená to snad, že je Kristus stvořenou bytostí, jak učí Svědkové Jehovovi?

A: Ne. Řecké slovo „arche“ je zde slovem, z něhož v angličtině pochází předpona „arch“. Arche znamená „hlava“ nebo „vládce“, ale také „počátek“. Slovo „architect“ (architekt) je odvozeno od slova „arche“; v tomto smyslu je Ježíš architektem celého stvoření.

Williamsův překlad je v tomto bodě velmi jasný. Uvádí: „počátek Božího stvoření“, přičemž poznámka pod čarou uvádí: „řecky: počátek, avšak ve filozofickém smyslu, tedy původ.“

Ačkoli celé stvoření mělo svůj počátek a vzniklo skrze Krista, hlavní myšlenkou zde je, že Kristus existoval již před stvořením a má nad stvořením svrchovanost.

Otázka: Co v Zj 3,15–16 znamená být duchovně vlažný?

Odpověď: Být duchovně žhavý znamená, že vroucně milujete Boha a lidé vidí, že v vás jasně hoří plamen Ducha Svatého. Takoví máme být. Být duchovně chladný znamená, že jste se odvrátili od Boha nebo jste se stali lhostejnými a apatickými vůči službě Bohu. I když je to špatné, jedinou dobrou věcí na tom je, že si daná osoba často uvědomuje, že je vůči Bohu chladná, a může se rozhodnout činit pokání. Být však duchovně vlažný znamená, že člověk nemá vroucí lásku, ale zároveň není ani zcela lhostejný. Takový věřící není tam, kde by ho Bůh chtěl mít, ale je stále dost blízko Bohu na to, aby možná neviděl žádnou potřebu pokání.

Otázka: Jaké jsou ve Zjevení 3:17 dva různé způsoby duchovní slepoty?

Odpověď: Člověk může být fyzicky slepý, nebo může mít slabý zrak a neuvědomovat si, jak moc je slepý. Vzpomeňte si na lidi, kteří si myslí, že mohou řídit v noci, přestože ve tmě dobře nevidí. Z duchovního hlediska může být člověk slepý jednak tím, že nevidí, co Bůh chce, a není schopen rozeznat, co je správné a co špatné. Druhým způsobem je domnívat se, že vidí, co se Bohu líbí a co je správné, a ve skutečnosti to vidět nedokáže. Zjevení 3:17 naznačuje, že Laodicejci byli duchovně slepí v obou smyslech.

Otázka: Proč v Zj 3,19 a Žid 12,5–6 Bůh kárá a trestá ty, které miluje?

Odpověď: Bůh trestá své děti podobným způsobem, jakým dobří rodiče vychovávají dítě, na kterém jim záleží. Milují dítě příliš na to, aby ho nechali vyrůstat bez kázně. Pro dobré rodiče je blaho dítěte, jeho morální charakter a vývoj důležitější než jeho krátkodobé pohodlí.

Otázka: Co je společného pro dopisy sedmi církvím v Zj 2–3?

Odpověď: Dopisy obecně obsahují částečný popis toho, kým je Kristus, v čem se církvím daří (s výjimkou Laodiceje) a v čem se musí zlepšit (s výjimkou Filadelfie). Nakonec jim dávají slib, na který se mohou těšit. Dalo by se předpokládat, že částečným řešením jejich nedostatků je upřít se na Ježíše těmito konkrétními způsoby a na naději, kterou nám dal.

Otázka: Zjevení 4:1 představuje zlom oproti Zjevení 3. Proč si myslíte, že jsou církve často zmiňovány až do konce 3. kapitoly, a že se o církvi už dále nemluví až do Zjevení 22:16?

Odpověď: Mnozí vnímají výzvu „pojď sem nahoru“ jako náznak toho, že církev opustí zemi při vytržení. Více o vytržení si můžete přečíst v 1. Tesalonickým 4:15–17; Matoušovi 24:36–44 a Markovi 13:32–37.

Otázka: Ve Zj 4,1 se vše, co se odehrává v kapitolách 2 a 3, děje na zemi, a většina událostí po 5. kapitole se odehrává na zemi nebo má důsledky na zemi. Proč si myslíte, že se tyto dvě kapitoly zaměřují na nebe?

Odpověď: Ve Zjevení jsou velké události na zemi vyvolány zdánlivě malými činy v nebi. Vše, co se děje na zemi, je součástí Božího plánu.

Otázka: Kdo sedí na trůnu ve Zj 4,2–4, Otec nebo Syn?

Odpověď: Je to rozhodně Otec, protože Syn vzal svitek z Jeho pravé ruky ve Zjevení 5:7. Není to Beránek, jak vyplývá ze Zjevení 5:13.

Skutečnost, že se jedná o Otce, však neznamená, že by Bůh byl člověkem nebo pocházel z člověka, což je v rozporu s Numeri23:19 a 1. Samuelovou15:29 . Bůh se spíše může zjevit jako hořící keř nebo v jakékoli podobě, kterou si přeje, a právě tak se zjevil Janovi v tomto vidění.

Bůh sedící na trůnu je zmíněn také ve Zjevení 4:9; 5:1,7,13; 6:16; 7:10,15; 19:4; 21:5; 1. Královské 22:19; 2. Paralipomenon 18:18; Žalm 47:8; Izaiáš 6:1; Ezechiel 1:26-27.

Otázka: Kdo jsou ti 24 starců, kteří sedí na svých vlastních trůnech ve Zjevení 4:4; 11:16 a 14:3?

Odpověď: Bůh nám jejich totožnost zatím neprozradil. Existují tři základní názory.

(nepravděpodobné) Andělé: Zvláštní řád andělů. Mají však koruny a trůny, a andělé jinde v Bibli koruny ani trůny nemají. Tento názor podporuje „Expositor’s Bible Commentary“, sv. 12, str. 462.

Jednotlivci: Dvanáct apoštolů a dvanáct představitelů dvanácti izraelských kmenů. Ježíš slíbil učedníkům v Matoušovi 19:28, že budou sedět na dvanácti trůnech. Jména dvanácti synů Jákoba a dvanácti apoštolů jsou uvedena na dvanácti branách a dvanácti základech Nového Jeruzaléma ve Zjevení 21:12–14.

Skupiny: Dvanáct izraelských kmenů a křesťané. Publikace *1001 Bible Questions Answered* (str. 272) zastává názor, že se jedná o církev usedlou na trůnech. Předzvěstí toho bylo 24 směn v levitském kněžství, o nichž se píše v 1. knize Paralipomenon 24. Neexistuje však žádný precedens pro tvrzení, že křesťané jsou rozděleni do dvanácti skupin, a bylo by podivné, kdyby to bylo uvedeno jako symbol, když by tento symbol pro většinu věřících, kteří to čtou, neměl žádný význam. Ve Zjevení 5:9–10 zpívají píseň, která zní buď „vykoupil jsi nás pro Boha“, nebo „vykoupil jsi lidi pro Boha“.

Otázka: Vidí Jan ve Zjevení 4:4, 9–10 v tomto vidění sám sebe?

Odpověď: Pokud je těch 24 starců jednotlivci, což je pravděpodobné, pak ano, Jan by v této vizi viděl sám sebe.

Otázka: Kdo jsou ta čtyři živá stvoření ve Zjevení 4:6–9; 5:14; 14:3; 15:7?

Odpověď: Skuteční křesťané se neshodují na totožnosti této tajemné „třídy cherubínů“ andělů. Cherubíni jsou zmíněni také v Ezechielovi 10:1–16; 1:5–21;3:12 –14,23. Cherubíni jsou buď:

ztotožnit se s serafíny v Izaiášovi 6:, protože popisy jsou shodné, anebo

Odlišní od serafínů v Izaiášovi 6: protože Starý zákon používá v Izaiášovi a Ezechielovi dvě různá slova.

Otázka: Co můžeme ve svém životě dělat lépe, abychom dosvědčili, že Bůh je hoden, jak je uvedeno ve Zjevení 4:11?

Odpověď: Když zažíváme Boha, měli bychom i my prohlásit, že je hoden. Můžeme udělat mnoho věcí.

Můžeme si připomínat, komu patříme. I když jsme jako věřící již odevzdali své životy Ježíši, můžeme každý den, když ráno vstáváme, odevzdat ten den Bohu.

Můžeme uznat svou závislost na Bohu. Před jídlem se můžeme modlit, abychom Bohu poděkovali za jídlo, požádali Ho, aby ho požehnal, a modlili se za ostatní.

Můžeme se vyvarovat chlubení se svou budoucností. Když potřebujeme někomu sdělit, k čemu se zavazujeme, neměli bychom říkat: „Zítra to udělám“, ale spíše: „Bude-li Pán chtít, zítra to udělám“, jak říká Jakub 4:15.

Můžeme se vyvarovat chlubení se čímkoli, ale raději vzdávat slávu Pánu, jak nám to ukazuje příkladem Pavel v Galatským 6,14.

Můžeme považovat druhé za důležitější než sami sebe, jak říká Filipským 2,3–4.

Pamatujte, že jedním z účelů, proč jsme zde na zemi, není jen mluvit, není jen něco dělat, ale prostě zářit. Filipským 2,15b–16a říká: „…jako Boží děti bez úhony uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, v němž záříte jako světla ve světě, když hlásáte slovo života…“

Nesnažíme se však zářit vlastním světlem, jako slunce; to je Boží úloha. Záříme odraženým světlem, jako měsíc, který osvětluje cestu, dokud lidé sami neuvidí slunce.

Otázka: Jak se v Zj 5,1–5 tento „svitek osudu“ liší od Ezechielova svitku v Ez 2,9–3,3?

A: Oba byly svitky zkázy, které se nacházely v nebi a byly popsané z obou stran. Většina svitků, které se prodávaly veřejně, měla text pouze na vnitřní straně. Pokud však obsahoval mnoho slov a jednalo se o soukromý svitek, mohl být text napsán na obou stranách. V římském právu byla závěť obvykle svitkem zapečetěným nejméně pěti pečetěmi. Pečetě mohla otevřít pouze oprávněná osoba.

Q: Ve Zj 5:2, 5:12, 6:10, 7:2, 7:10, 8:13, 10:3, 11:12, 11:15, 12:10, 14:7, 14:9, 14:15, 14:18, 16:1, 16:17, 18:2, 19:17, 21:3–4 (4:1, 14:2, 19:1, 6 naznačeno), proč anděl promlouvá „hlasitým voláním“?

Odpověď: Výraz „hlasitý hlas“, překládaný také jako „hlasitý výkřik“, se v Zjevení vyskytuje 19krát a další 3krát je naznačen. Je určen svědkům a vlastně všem, aby jej slyšeli, včetně věřících v nebi, andělů a démonů. V zásadě oznamuje, co se stane, a obvykle i proč.

Otázka: V Zj 5,5, přijde Ježíš znovu jako lev, nebo jako beránek, jak se zmiňuje v Zj 5,8?

Odpověď: Dva aspekty Krista spočívají v tom, že byl obětován jako Beránek a že přijde podruhé s dravostí lva. Jeho druhý příchod jako lva nemění to, co učinil v minulosti, když byl obětován jako beránek (Jan1:29 ). Mimochodem, v Novém zákoně je Ježíš jako beránek zmiňován pouze v Janových spisech.

Otázka: Co podle vás v Zj 5,6 představují sedm rohů a sedm očí?

Odpověď: Bůh je všemocný, vševidoucí a vševědoucí. Sedm duchů představuje sedminásobného Ducha Svatého.

Otázka: Jedná se v Zj 5,8–13 o uctívání Krista?

Odpověď: Ano. Jedná se o vynikající verše, které ukazují uctívání Krista. Všímejte si prosím následujícího.

1. Padli před Beránkem. (5:8)

2. Činili tak spolu s modlitbami svatých. (5:8)

3. Chválili Beránka jako hodného. (5:9)

4. Poté andělé chválili Beránka jako hodného. (5:12 )

5. Andělé zpívali, že Beránek je hoden přijmout mnoho věcí, včetně cti, slávy a chvály. (5:12 )

6. Poté každé živé stvoření řeklo jak Otci, tak Beránkovi: „Buď chvála, čest, sláva a moc…“ (5:13 ).

7. Čtyři živá stvoření na to vše řekla: „Amen.“

8. A konečně, když se starší v 5:14 poklonili a klaněli se, zjevně uctívali ty, které chválili v 5:8–12.

To je v ostrém kontrastu s mormonským apoštolem Brucem McConkiem, který prohlásil, že je špatné uctívat Ježíše. (McConkie to řekl v projevu „Náš vztah s Pánem“ na Brigham Young University). To je také v ostrém kontrastu se Svědky Jehovovými, kteří věří, že Ježíše lze „ctít, podobně jako mnoho lidí skládá přísahu věrnosti vlajce své země“, ale ne ho uctívat.

Otázka: Co se v Zj 5:8; 14:1–2; 15:2 říká o používání instrumentální hudby při uctívání Boha?

Odpověď: Jelikož se ve Starém zákoně i v nebi k uctívání Boha používaly mechanické hudební nástroje, je uctívání Boha prostřednictvím hudby přijatelné a Bohu se to líbí.

Církev Kristova to však vidí jinak. Brožura Církve Kristovy „Instrumentální hudba v uctívání“ na str. 25–26 uznává, že hudba je v pořádku v domácnosti, a i kdyby se odkazy na harfy měly brát doslova, „to, co Bůh nařizuje pro nebe, je jedna věc; to, co povoluje pro církev, je něco jiného.“

Zkusme se zde držet důslednosti této logiky. Zatímco Bůh měl v dobách Starého zákona radost z instrumentální hudby, nyní ji nemá rád při uctívání na zemi. Bůh nám však v Novém zákoně nikdy neřekl, že by se to změnilo. I když Bůh nyní možná má rád instrumentální hudbu v nebi, nemá ji rád při uctívání na zemi. I když je v pořádku mít nyní na zemi instrumentální hudbu (pokud je zdravá), není v pořádku ji používat při uctívání.

Dokážu si představit rodiče z Církve Kristovy, jak říkají svému teenagerovi: „Můžeš si pouštět ta křesťanská CD, jestli chceš, ale zatímco je posloucháš, raději by se ve tvém srdci nemělo odehrávat žádné uctívání Boha.“

Otázka: Jaký význam má „nová píseň“ ve Zj 5,9; Ž 33,3; 40,3; 96,1; 98,1; 144,9; 149,1; Iz 42,10?

Odpověď: Bůh nám dává novou píseň v Žalmu 40:3. Staré písně byly také v pořádku, ale Bůh chtěl také chválu novými způsoby, jakými jsme Boha dosud nechválili. Používáte k narozeninám svého manžela či manželky každý rok stejnou přáníčku, nebo každý rok dáváte nové? Bůh také hovoří o tom, že činí nové věci, v Izaiášovi 43:18–19.

Otázka: Jak jsme v Zjevení 5:10 králi a kněží?

Odpověď: Nejsme si jisti, ale část o „králech“ by mohla mít dvě naplnění. Budeme kralovat s Kristem během Tisíciletí podle Zjevení 20:4. Je možné, že Bůh bude mít nějaké kralování i poté, v novém nebi a na nové zemi. Jsme kněží sloužící Bohu před Tisíciletím, během něj i po něm.

Otázka: Co podle Zjevení 5:12 máme dát Bohu?

Odpověď: Bůh již má moc nad vesmírem a církví. Měli bychom Bohu nabídnout moc nad našimi životy.

Bůh vlastní dobytek na tisíci kopcích (Žalm 50:10), proto mu obětujte veškeré své bohatství.

Bůh je vševědoucí, proto mu obětujte svůj rozum.

Bůh je všemocný, proto mu obětujte veškerou svou sílu.

Bůh je hoden, proto žijte svůj život tak, abyste Ho ctili.

Bůh je slavný, proto žijte svůj život tak, abyste Ho oslavovali.

Bůh nám dal tolik požehnání, proto žijte svůj život jako požehnání a chválu jemu.

Otázka: Proč by v Zj 5,13 a Flp 2,10–11 měl každý jazyk chválit Boha?

Odpověď: Nezdá se, že by šlo o nátlak, ale spíše o to, že i ti, kdo jsou ztraceni, uvidí Boží krásu a spravedlnost a i oni Ho budou chválit.

Otázka: Přišli již ve Zj 6,1–8 ti čtyři jezdci?

Odpověď: Pravděpodobně ne. To, co představují (dobytí, válka, hladomor a smrt/mor), existuje již od doby před Janovým narozením. Proroctví o čtyřech jezdcích ve Zjevení 6:1–8 se však pravděpodobně ještě nenaplnilo, protože tyto jevy se dosud neprojevily v takovém rozsahu a ve správném pořadí – ledaže bychom za dobytí považovali rok 1415, za válku rok 1914, za hladomor rok 1917 a za mor rok 1918.

Otázka: Je jezdec na bílém koni ve Zjevení 6:1 Ježíš Kristus, nebo někdo zlý, jako například Antikrist?

Odpověď: Není to Ježíš Kristus. Ačkoli i Ježíš přijde na bílém koni, nejedná se o něj, protože Ježíš nemá luk (ani prázdný luk), není popisován jako ten, kdo „vyjel, aby zvítězil a podmanil si“, a není stavěn na roveň válce, hladomoru a moru. Totožnost tohoto jezdce a jeho podobnost s Kristem by mohla souviset s Matoušem 24:23, kde se uvádí, že přijde mnoho Kristových podvodníků. Římané byli velkou říší, ale nebyli nijak zvlášť známí používáním luků. Parthové z Íránu luky hojně používali a představovali pro Římskou říši skutečnou hrozbu. Pozdějšími říšemi byli Hunové, Byzantinci, muslimové, Frankové, Mongolové, Tamerlán, Britové, Napoleon, nacisté, komunisté a Američané. Hunové a Mongolové byli obzvláště známí používáním luků, ačkoli luk zde může být metaforou pro válečnou zbraň. Nejsou zmíněny žádné šípy, takže by mohlo jít o boj, nebo o hrozbu boje.

Otázka: Jaká je přesně barva čtvrtého (bledého) koně ve Zjevení 6:8?

A: Řekové nepoužívali stejné popisy barev jako my. Podle knihy „Through the Language Glass: Why the World Looks Different in Other Languages“ od Guye Deutschera popisovali Řekové barvy jinak než my. Často říkali, že věci jsou černé nebo bílé, a moře popisovali jako „víno-tmavé“. Řekové neměli slovo pro modrou barvu. Řecké slovo chloros, obvykle překládané jako „zelený“, používali Řekové také k popisu medu a lidských tváří. Vzhledem k širokému spektru významů je pravděpodobně nejlepším anglickým překladem tohoto slova „bledý“.

Otázka: Kolik pronásledování křesťanů se odehrálo podle Zjevení 6:9–11?

Odpověď: Následuje částečný seznam pronásledování křesťanů a tisíců zabitých:

Pokud jde o pronásledování jiných ze strany křesťanů, nečetl jsem o tom, že by přednicejští křesťané někoho pronásledovali. Římská říše popravila kacíře Priscilliana v roce 385 n. l. Proti popravám kacířů protestovali církevní spisovatelé Ambrož, Lev a Jan Zlatoústý. Mučení a popravování kacířů bohužel schvaloval Augustin.

Otázka: Jaká velká zemětřesení se odehrála podle Zjevení 6:12?

Odpověď: Zemětřesení a temnota popsané ve Zjevení se dosud neodehrály. Zde jsou některá ze zemětřesení, která se již stala.

1201 Zemětřesení v dnešní Sýrii, 1 000 000 mrtvých

23.–24. 1. 1556     Zemětřesení v Šan-si, Čína     830 tisíc mrtvých, stupeň XI

1883 Zemětřesení poblíž Jávy, Indonésie 100 tisíc mrtvých

1883 Výbuch Krakatoa. Do atmosféry se dostalo 12 čtverečních mil (31 čtverečních kilometrů) země. Hluk byl slyšet až na vzdálenost 3 000 mil (4 800 km). Rokem bez léta v Anglii a Americe byl rok 1816, po erupci Tambory.

Otázka: Jak je možné, že se tyto události odehrály v naší sluneční soustavě (Rev 6:12 –14)?

Odpověď: Všemohoucí Bůh může změnit nebo zrušit přírodní zákony, kdykoli a jakkoli si přeje. Víte, pro některé lidi je velmi těžké smířit se s představou, že přírodní zákon může být nahrazen. Například když bratři Wrightové prováděli své experimenty, mnoho lidí bylo tak přesvědčeno, že „člověk nemůže létat“, že jejich omezený pohled na přírodní zákon týkající se objektů těžších než vzduch jim znemožnil uvěřit v letadla. Úspěchy bratrů Wrightových byly pozoruhodné nejen tím, co dokázali, ale také vzhledem ke kulturnímu klimatu domnělých „jistot“ přírodních zákonů.

Otázka: Jaký význam mají pozdní fíky ve Zjevení 6:13?

Odpověď: Zelené fíky se objevují v zimě, kdy je vítr snadno sfoukne ze stromů, protože stromy nemají listy.

Otázka: Jak by to vypadalo, kdyby se v Zj 6,14 posunuly všechny ostrovy?

Odpověď: Velká vlna tsunami, která zasáhla Indonésii a dokonce i tak vzdálený ostrov jako Madagaskar, byla způsobena posunem Malajského poloostrova o celkem 10 stop. V roce 1883 zmizely během sopečné erupce dvě třetiny ostrova Krakatoa.

Otázka: Má Ježíš, Beránek Boží, podle Zj 6,16 hněv?

Odpověď: Ano, Ježíš má hněv stejně jako milosrdenství. Římanům11:22 říká, abychom brali v úvahu jak Boží laskavost, tak i přísnost.

Otázka: Proč by se lidé v Zj 6,16 chtěli v den hněvu schovat pod hory?

Odpověď: To by nedávalo smysl, kdyby se především obávali zemětřesení. Zdá se, že se především obávali toho, co se odehraje nad zemí, jako jsou jaderné výbuchy, sluneční záření nebo dopad asteroidu či komety.

Mimochodem, co významného se stalo 19. července 2019? Vlastně nic, a díky Bohu za to. Asteroid s označením 2019 OK, letící rychlostí 15 mil za sekundu, se přiblížil k Zemi na vzdálenost 45 000 mil. Kdyby dopadl, měl by asi 30krát větší sílu než bomba v Hirošimě a mohl by zcela zničit celé město. Vědci uvedli, že šance, že by 6. května 2022 zasáhl Zemi asteroid o velikosti velké pyramidy, byla 1 ku 3 800. 13. dubna 2029 proletí kolem Země ve vzdálenosti 19 000 mil asteroid s názvem Apophis. Je široký 1 100 stop. Před deseti lety si nebyli jisti, zda do Země dopadne, či nikoli, ale vědci jsou nyní přesvědčeni, že k tomu nedojde. Dne 30. června 1908 však došlo k „tunguské události“. Zřejmě malý meteorit dopadl na Sibiř a srovnal se zemí stromy na ploše 830 čtverečních mil. Síla nárazu odpovídala 10–15 megatunám TNT.

Otázka: Znamenají čtyři andělé na čtyřech rozích země ve Zjevení 7:1, že Země má čtyři rohy?

Odpověď: Ne. Jedná se o čtyři anděly, kteří stojí ve čtyřech světových stranách. Jsou to možná ti samí jako „čtyři větry“ z Jeremjáše 49:36, které se obrátily proti Elamu, a čtyři vozy ze Zachariáše 6:1–8.

Otázka: Kdo je těch 144 000 ve Zjevení 7:1–8 a 14:1–4?

Odpověď: Jsou uvedeni jako 144 000 židovských/izraelských mužů z každého z dvanácti kmenů, s výjimkou kmene Dan. Ačkoli dnes mnoho Židů nenásleduje Krista, Zachariáš 12:10–14 ukazuje, že přijde čas, kdy budou Židé truchlit nad tím, kterého probodli (Kristem). Římanům 11:25–28 ukazuje, že nakonec se mnozí z židovského národa obrátí ke Kristu. Někteří lidé se snaží většinu věcí ve Zjevení vykládat alegoricky, což by však zbavilo smyslu velkou část Zjevení 7 a 14.

To však nepodporuje falešný, extrémní názor, že všichni Židé půjdou do nebe, bez ohledu na to, že Krista odmítli. Ježíš řekl velmi náboženským farizejům v Janovi 8:24, že pokud neuvěří, že Ježíš je Mesiáš, skutečně zemřou ve svých hříších. Další verše, které ukazují, že Židé stejně jako nežidé potřebují Ježíše, jsou Skutky 3:19–20; Matouš 23:29–33; Jan 10:7–8, 14–16. Jako důkaz toho, že Bůh Židy po příchodu Ježíše nezavrhl, uvádí Pavel v Římanům 11:1 skutečnost, že on sám uvěřil v Krista.

Více informací najdete v předchozích čtyřech otázkách.

Otázka: Mohlo by 144 000 ve Zjevení 7:1–8 a Zjevení 14:1–4 symbolizovat křesťany obecně?

Odpověď: Ne, na základě interpretačního principu se jedná jednoznačně o židovské věřící. Pokud nějaký výklad Bible činí některé z Božích drahocenných veršů bezcennými a v nejlepším případě nestojícími ani za přečtení, nebo v nejhorším případě zavádějícími, pak možná nemáte ten nejlepší výklad – jen možná. Tvrdit, že se jedná o všechny věřící, činí skutečnost, že jde o muže, bezcennou nebo zavádějící. Skutečnost, že jsou tyto kmeny výslovně zmíněny a že z každého kmene je 12 000, by znamenala, že Bůh vedl lidi po klamné cestě, když ukazoval, že 12 000 pocházelo z konkrétního kmene, zatímco ve skutečnosti to nebyla pravda. Navíc církev nebyla nazývána „Izrael“ až do roku 160 n. l.

Pravděpodobně právě ten detail, že se jedná o židovské muže, po 12 000 z každého konkrétního kmene, tam Bůh záměrně vložil, aby nám ukázal, že jde o doslovný popis, a ne jen o symbolické znázornění křesťanů.

Otázka: Vzhledem k tomu, že se v Zj 7,2–4 anděl zvedá na východě, znamená to snad, že toto proroctví předpovídá příchod reverenda Moona z východní země, jak uvádí reverend Moon ve svém díle „Božský princip“ na str. 519–520 (5. vydání, 1977)?

Odpověď: Zjevení 7:2–4 říká:

a) Anděl, nikoli Mesiáš (andělé se nemají uctívat podle Zjevení 22:8–9 a Koloským 2:18).

b) Jedná se o směr na východ, nikoli o zemi nebo město na východě.

Kromě toho to bude podle Skutků apoštolů 1:11 ten samý Ježíš a Ježíš se vrátí stejným způsobem, jakým přišel. Církev sjednocení se snaží rozlišovat mezi „Kristem“, který se vrací, a „Ježíšem“, který zemřel. Avšak každé koleno se skloní před Ježíšem, jak uvádí Filipským 2:10–11.

Otázka: Co přesně znamenala pečeť na 144 000 věřících ve Zjevení 7:3?

Odpověď: Slovo pro pečeť, „taw“, pravděpodobně vypadalo podobně jako malé písmeno „t“. Od nejstarších dob používali křesťané znamení kříže. Pečeť mohla mít tři aspekty.

1) Pečeť byla znamením vlastnictví, že těchto 144 000 mužů patří Bohu, a to zvláštním způsobem. Viz také Zjevení 14:3–4 a Ezechiel 9:4–7.

2) Šelma měla svou vlastní pečeť, možná jako padělek této pečeti, s číslem 666 ve Zjevení 14:9.

3) Pečeť jim rozhodně poskytovala ochranu před Božím hněvem a před démonickými kobylkami z pekla, jak je uvedeno ve Zjevení 9:4. Pečeť jim mohla poskytovat fyzickou ochranu, například prostřednictvím záření nebo jiným způsobem. Alternativně mohla být pečeť pouhým znamením a kobylky věděly, že by jim neměly ublížit, protože trest by byl velmi přísný.

Otázka: Byla v Zj 7,3 Boží pečeť pouze na 144 000, nebo byla později vtisknuta i těm, kteří uvěřili a uposlechli jejich poselství?

Odpověď: Zjevení 7:3 uvádí, že byla na 144 000. Jelikož však kobylky z pekla ubližují všem, kdo nemají Boží pečeť, je možné, že pečeť ochrany byla udělena i dalším, novým věřícím. Zjevení 14:3–4 také zmiňuje, že ti, kteří jsou označeni pečetí, jsou vykoupení ze země, což by pravděpodobně představovalo více než 144 000.

Otázka: Mohlo by být těch 144 000 ve Zjevení 7:3–8 a Zjevení 14:1–5 vybranou skupinou věřících, jak učí Svědkové Jehovovi (Uvažování na základě Písma, 1989, str. 76)?

Odpověď: O 144 000 se říká, že jsou to muži (nikoli ženy) z dvanácti izraelských kmenů. Ačkoli se v těchto verších nepoužívá slovo „muži“, jedná se zjevně o muže, protože Zjevení 14:4 říká, že „se neposkvrnili s ženami“. Proč by se spotřebovalo tolik inkoustu na popis každého z uvedených kmenů, kdyby to bylo nejen irelevantní, ale i zavádějící?

Nebe je pro všechny, kdo věří v Ježíše, podle Efezským2:19 ; Filipským3:20 ; Koloským 3:1; a Židům 3:1;12:22 .

Kniha „The Complete Book of Bible Answers“ (Kompletní kniha biblických odpovědí), str. 60–61, dodává: „A co tvrzení Strážné věže [Svědků Jehovových], že kmeny zmíněné ve Zjevení 7 nemohou být doslovnými kmeny Izraele? Nejprve je třeba poukázat na to, že samotná skutečnost, že jsou zmíněny konkrétní kmeny spolu s konkrétními počty těchto kmenů, vylučuje jakoukoli možnost, že by se jednalo o obrazné vyjádření. Nikde jinde v Bibli neznamená odkaz na dvanáct izraelských kmenů nic jiného než dvanáct izraelských kmenů.“ Ačkoli se slovo „kmeny“ v Písmu používá často, nikdy se nepoužívá pro nic jiného než pro doslovné kmeny.

Někteří zastávají názor, že číslo 144 000 odkazuje na všechny křesťany, ale to je nesprávné. Kdyby těch 12 000 bylo pouze symbolickým číslem, pak by i jejich součet, 144 000, musel být symbolickým číslem. Pokud ano, čeho je tedy 144 000 symbolem? (Většina svědků Jehovových, které znám, se však shoduje na tom, že 144 000 je doslovné číslo.)

Otázka: Proč v Zj 7:5–8 chybí kmen Dan?

Odpověď: Písmo to neuvádí, ale mnozí se domnívají, že to bylo proto, že Dan byl prvním kmenem, který upadl do modlářství; zcela se oddali modlářství a byli z velké části zničení. Někteří spekulují, že jelikož Jeremiáš4:15 zmiňuje Dana (stejně jako Efraima) v souvislosti se zničením Jeruzaléma, tyto kmeny zde nejsou zmíněny.

Někteří, již od dob Irenea (182–188 n. l.) v díle Irenaeus Against Heresies, kniha 5, kap. 32.2, str. 559, a jeho žák Hippolytus (222–235/6 n. l.) v díle „Traktát o Kristu a Antikristovi“, kap. 14–15, str. 207, spekulovali, že Jeremjáš 8:16 a Deuteronomium 33:22 naznačují, že Antikrist vzejde z kmene Dan. Kmen Dan je však zmíněn v rozdělení země během Tisíciletí v Ezechielovi 48:2.

Poslední možností je, že kmen Dan, na rozdíl od ostatních kmenů, vyhynul.

Otázka: Proč v Zjevení 7:6–8 chybí kmen Efraim a místo něj je zmíněn Josef?

Odpověď: Efraim se podílel na pohanském uctívání Boha (Soudců 17 a Ozeáš 4:17). Proto byl zmíněn Josef namísto kmene, který byl synonymem pro Samaří.

Otázka: Proč byl ve Zjevení 7:7 zahrnut kmen Levi, když Levité neměli žádnou zemi?

Odpověď: Jejich zařazení znamená, že se nejednalo pouze o seznam podle území. Možná to bylo proto, že jejich role jako kněží a Levitů skončila s příchodem Krista.

Q: Kdo je ten veliký zástup ve Zj 7:9–17?

Odpověď: Jsou to další věřící kromě těch 144 000. Zjevení 7:14 říká, že velký zástup tvoří ti, kteří vyšli z velkého soužení. Výraz „vyprali své roucho a vybělili je v krvi Beránka“ označuje věřící, kteří byli zabiti jako mučedníci za svou víru.

Křesťané zabití během Neronova pronásledování byli podle Klementa Římského a římského historika Tacita tím velkým zástupem. Je důležité si všimnout, že velký zástup stojí před Božím trůnem ve Zjevení 7:9. Také Zjevení 19:1 jasně říká, že jsou „v nebi“, na rozdíl od toho, co učí Strážná věž (časopis Strážná věž 1. 2. 1982, str. 26). Časopis Strážná věž z 1. 3. 1985, str. 14, se rovněž zabývá názorem Svědků Jehovových na tento velký zástup.

Otázka: Proč si myslíte, že v Zjevení 8:1 nastalo půlhodinové ticho?

Odpověď: Zpěv v nebi na půl hodiny ustal a Písmo neuvádí důvod. Lidé však přišli s pěti teoriemi. Abychom rozvinuli svou schopnost rozlišování, nejprve si projdeme čtyři z nich, které nejsou správnou odpovědí, a poté pátou, která je pravděpodobnou odpovědí.

1. Není to správná odpověď: začátek Tisíciletí. Jedná se o ticho pouze v nebi, nikoli na zemi. To by znamenalo, že sedmá pečeť by byla příjemným požehnáním, Tisíciletím, a ne utrpením jako ostatních šest pečetí.

2. Není to odpověď: krátká pauza v soudu. Stejně jako v prvním názoru by to znamenalo, že sedmá pečeť začíná jako příjemné požehnání.

3. Není to správná odpověď: pauza ve zjevení daném Janovi. Text však neříká, že bylo ticho po dobu půl hodiny; spíše bylo ticho v nebi po dobu půl hodiny. Podle tohoto názoru by půlhodinové ticho bylo v podstatě bezvýznamné.

4. Není to správná odpověď: pauza, aby se modlitby Božího lidu dostaly k trůnu. Knězi trvalo asi půl hodiny, než vykonal obětování kadidla. Modlitby však k trůnu vystoupily již předtím.

5. Odpověď: Dramatická pauza před nadcházejícími strašlivými soudy. Jedná se o tichou úctu, podobnou tichu lidu, když je Hospodin ve svém svatém chrámu (Habakuk 2:20), před soudy popsanými v Habakukovi 3:3–16. O tichu těsně před dnem Hospodinovým a soudy v Zefanjášovi 1:8, 15–18 hovoří také Zefanjáš 1:7. I Zachariáš 2:13 říká, že všechno stvoření má mlčet, když se Bůh rozhněvá.

Studium Zjevení je jako brodit se v oceánu. Můžete se procházet ve vodě na pláži, 15 nebo 20 stop, a dojít k závěru, že celý oceán je poměrně rovný a mělký. Pak se to začne zhlubokovat, a to zrychlujícím se tempem, až narazíte na strmý sráz. Zjevení začalo nádherným obrazem, poté následovaly poměrně známé okolnosti církví a pak se postupně dostávalo do stále větší hloubky, ale stále šlo o pohromy, ke kterým jsme se mohli vztahovat, protože jsme již viděli podobné věci, i když v omezenějším měřítku. V sedmé kapitole se to začalo prohlubovat a ta půlhodinová prodleva je téměř pauzou před tím srázem. Od této chvíle se dějí věci, které se vůbec nepodobají tomu, co lidstvo dosud vidělo. Toto je tedy naše poslední šance nadechnout se plnými plícemi, než se ponoříme hluboko dolů.

Otázka: Je anděl ve Zjevení 8:3 skutečně Ježíš?

Odpověď: Nic nenasvědčuje tomu, že by tomu tak bylo. V nebi bylo mnoho andělů, kteří vykonávají různé úkoly, a neexistuje žádný opodstatněný důvod tvrdit, že se jedná o Ježíše.

Otázka: Proč se v Zj 8,5 a 6,9–11 modlitby svatých vracejí na zem jako Boží hněv?

Odpověď: Nemodlí se pouze za hněv, modlí se za božskou spravedlnost a Boží hněv ji zajistí.

Otázka: Co by mohlo v Zj 8,7 způsobit, že třetina rostlinstva na zemi shoří?

Odpověď: V přírodě by to mohlo způsobit jeden nebo více meteoritů, nebo lidskou činností – radioaktivní spad z dostatečného počtu atomových výbuchů. Nebo by to mohlo být něco nadpřirozeného, bez jakýchkoli přírodních příčin.

Otázka: Co by mohlo být v Zj 8,8–9 tou velkou hořící horou?

Odpověď: V přírodě by to mohl způsobit jeden nebo více meteoritů, případně lidskou činností – radioaktivní spad z dostatečného počtu atomových výbuchů. Atomový výbuch vytváří houbovitý mrak, který má dole užší stopu a nahoře se vlnící oblak. Pamatujte, že Jan pouze zaznamenal to, co viděl a slyšel, a popsal to jazykem, kterému rozuměl. Nebo by to mohlo být něco nadpřirozeného, bez jakýchkoli přírodních příčin. Moře proměněné v krev by mohlo být doslovnou krví, nebo, což je pravděpodobnější, jde o obrazný výraz.

Otázka: Co vlastně víme o pelyňku ve Zjevení 8:10–11?

Odpověď: Pelyněk byla velmi hořká bylina s odpornou chutí, která se užívala k pročištění střev od parazitů. Z pelyňku se vyrábí alkoholický nápoj zvaný absint. Je to jeden z mála alkoholických nápojů, který byl ve Spojených státech až do roku 2007 zakázán. Byl zakázán, protože se mělo za to, že jeho dlouhodobé pití vede k šílenství. Pelyněk je zmíněn v Deuteronomiu 29:18; Příslovích 5:4; Jeremjášovi 9:15; 23:15; Pláči 3:15,19; a Amosovi 5:7.

Otázka: Proč je v Zjevení 8:10–11 planoucí hvězda nazývána pelyňkem a jak by mohla otrávit vody?

Odpověď: Nevíme, co ta hvězda byla, zda to byl meteorit, radioaktivní střely nebo výron ze Slunce, tzv. sluneční erupce.

Nejdůležitější věc ohledně slunečních erupcí je: nestávejte se před nimi. Největší sluneční erupce, o které víme, se odehrála v pondělí 2. dubna 2001 v 15:51 středního času. Nesměřovala k Zemi, ale letěla rychlostí 4,5 milionu mil (7,2 milionu km) za hodinu a k dosažení vzdálenosti 93 milionů mil jí to trvalo jen asi 21 hodin. Druhá největší erupce, která se odehrála 6. března 1989, narušila provoz některých elektrických rozvodných sítí v Kanadě. A to i přesto, že Země nebyla zasažena a je chráněna naším magnetickým polem.

Jaká je pravděpodobnost, že sluneční erupce zasáhne Zemi? Země má poloměr 3 959 mil a je od Slunce vzdálena asi 93 milionů mil. Pokud by ze Slunce vyletěl sluneční plazmový výtrysk, je mezi nimi tolik prostoru, že šance, že náhodně zasáhne celou Zemi nebo její část, je pouze 1,4 × 10⁻⁸. To je 0,000000014. Není tedy čeho se obávat – kromě Božího slova. Bůh říká, že něco, ať už jde o sluneční erupci nebo ne, zasáhne Zemi, ale zde uvedené pravděpodobnosti ukazují, že to rozhodně nebude náhoda.

Otázka: Jak je možné, že v Zj 8,12 nebeská tělesa vydávají pouze dvě třetiny svého světla?

Odpověď: Nejjednodušším vysvětlením je, že jednu třetinu světla blokuje prach nebo popel.

Někteří křesťanští komentátoři se v symbolickém výkladu úplně zbláznili. Někteří tvrdili, že šlo o odstranění světla pravdy (Lee, Scott, Kiddle), jako například duchovní temnota islámu (Lee) nebo pád vlád na Západě (Scott). To je podle knihy „Zjevení 8–22: Exegetický komentář“, str. 23. A to navzdory skutečnosti, že ve středověku věřila větší část světa v to, že Kristus je Bůh, než v době, kdy bylo Zjevení napsáno. Podle jejich logiky by tedy slunce a měsíc měly svítit jasněji, ne temněji. Jak vidíte, při tolika rozmanitých a fantazijních symbolických výkladech není naděje na pochopení Zjevení. Nejjednodušší je říci, že temnota znamená temnotu.

Otázka: Je v Zj 8,13 řeč o andělovi, nebo o „orlovi/supovi“?

Odpověď: „Anděl“ je varianta rukopisu, která se vyskytuje v arménském textu a v majoritním textu (Textus Receptus). Druhou alternativou je řecké slovo označující dravého ptáka, jako je orel nebo sup. To se vyskytuje v rukopise Sinaiticus. Zjevení 8:2–9:12 necitoval žádný z přednicejských autorů. Rukopis p115, sepsaný v polovině až na konci 3. století, cituje 119 veršů Zjevení, včetně Zjevení 8:3–8, 11–13, a uvádí dravého ptáka.

Otázka: Jsou trubky v Zj 8–9 pouze „rekapitulací“ sedmi pečetí, nebo „zhuštěním“ sedmé pečetě?

Odpověď: Vůbec ne. Mimochodem, rekapitulace se týká také trubek ve srovnání se sedmi miskami, ale zde se zabýváme pouze pečetěmi ve srovnání s trubkami. Pojďme spočítat podrobnosti v každém z nich, abychom dospěli k hrubému procentuálnímu podílu podobnosti.

První čtyři polnice postihují zemi a nebe; poslední tři postihují samotné lidi. První čtyři pečetě postihují lidi a šestá postihuje nebe.

Hlavním důkazem pro rekapitulaci je zde pouze to, že Zjevení 6:12-17 vykazuje podobnost s Matoušem 24:29. Avšak kromě skutečnosti, že Matouš 24:29 vykazuje určitou podobnost, kde jsou ostatní důkazy pro rekapitulační pohled? Z toho si můžeme vzít ponaučení. Některá učení, která vycházejí z některých seminářů, mohou být plná nesmyslů. Pokud nějaký významný profesor řekne něco, k čemu neexistuje žádný důkaz, mělo by to být odmítnuto jako pošetilost.

Otázka: Čemu se podobají trubky ve Zjevení 8–9?

Odpověď: Jsou podobné jiným částem Bible.

Někteří vidí podobnosti s některými egyptskými ranami, i když v jiném pořadí.

Otázka: Jak mohlo v Zj 8:9 dojít k zaznění sedmi polnic?

Odpověď: Všemohoucí Bůh může měnit zemi, životní prostředí a nebesa, jak se Mu zlíbí, kdykoli si to přeje.

Otázka: Co víme o propasti, neboli bezedné jámě, zmíněné v Zj 9:1-2,11; 11:7; 17:8; 20:1,3?

Odpověď: Propast není ani Hádes, ani peklo, ani ohnivé jezero. Moc toho nevíme, kromě toho, že je to místo, kam žádný démon nechce jít. Liší se od pekla, nebo je to jiná část pekla. Nevíme, zda to má nějakou souvislost s propastí v podobenství o Lazarovi a bohatém muži v Lukášovi 16:26. Tady je to, co Bible říká o propasti.

Lukáš 8:31 Démoni prosili Ježíše, aby jim nepřikázal tam jít.

Zjevení 9:1, 20:1 Stejně jako Smrt a Hádes má i propast klíč, kterým se bytosti uvnitř uzamykají.

Zjevení 9:2 Propast je jámou naplněnou kouřem.

Zjevení 9:3 Ze propasti přišly zvláštní kobylky, které trápily lidi po dobu pěti měsíců.

Zjevení9:11 . Králem kobylek, andělem propasti, je Abaddon (hebrejsky), Apollyon (řecky).

Zjevení 11:7 Šelma, která zabije dva svědky, pochází z propasti.

Zjevení 17:8 Šelma, na níž sedí žena, vychází z propasti.

Zjevení 20:2 Satan bude uvězněn v propasti na 1 000 let. Je zajímavé, že Satan je nejen uvržen do propasti, ale také spoután.

Zjevení 20:3 Bude zapečetěna na 1 000 let.

Zjevení 20:7 Propast bude vězením pro Satana. (O mučení se však nemluví.)

V Římanům 10:7 je o tom poeticky zmínka jen mimochodem. Propast je místo, ke kterému je zapotřebí klíč, jak uvádí Zjevení 9:1–2; 20:1. Satan tam bude uvězněn na tisíc let, jak uvádí Zjevení 20:1–3. Mohlo by se jednat o stejné místo jako vnější tma v Judově 6. Ta „hvězda“ nebyla hvězdou ani meteoritem, ale spíše vnímající bytostí, „onem“.

Otázka: Mohla by být tato hvězda ve Zjevení 9:1 Mohamed, jak spekulují někteří křesťané?

Odpověď: Ne, protože tyto kobylky nezabíjejí a křesťané byli ovlivněni Mohamedovými výboji.

Otázka: Co by mohly být ty kobylky ve Zjevení 9:1–11?

Odpověď: Nemohou to být obyčejné kobylky, ale věci, které Jan viděl jako něco, co má s kobylkami určité podobnosti. Z bezedné propasti vycházel kouř, který zatemňoval oblohu nad zemí, a z toho kouře vycházely tyto kobylky, téměř jako sopečná erupce z hlubin pekla. Mezi možnostmi, které lidé zvažovali, jsou zvláštní zvířata, mimozemšťané, tryskové letouny, démoni nebo pouze démoni, kteří byli uvězněni v bezedné propasti. Podívejme se tedy na jejich vlastnosti a zjistěme, co se jeví jako pravděpodobnější.

Účinky: Měli ocasy jako štíři, aby trápili lidi. Neškodí žádné vegetaci, ani nezabíjejí lidi, ale trápí je pouze po dobu pěti měsíců. Konvenční a jaderné bomby poškozují vegetaci a zabíjejí lidi, takže to nejsou ony.

Vzhled: Vypadali jako koně, až na to, že měli na hlavách zlaté koruny a lidské tváře. Měli něco jako ženské vlasy a lví zuby. Byli pokryti železem (nebo ocelí).

Organizace: Bylo jich mnoho, ale všechny vládl jeden král, démon jménem Abaddon/Apollyon.

Otázka: Proč by v Zj 9,2–10 kobylky trápily lidi po dobu pěti měsíců?

Odpověď: Písmo to neříká, ale obvyklá sezóna rojů kobylek trvá pět měsíců, od května do září.

Otázka: Co znamená ve Zj 9,6, že lidé budou hledat smrt, ale nenajdou ji?

Odpověď: Znamená to, že v této době Bůh nedovolí lidem uniknout hněvu tím, že zemřou.

Otázka: Kdo je v Zj 9,11 Abaddon (v hebrejštině) nebo Apollyon (v řečtině)?

Odpověď: Abaddon znamená v hebrejštině „Ničitel“ nebo „Zkáza“. V některých židovských náboženských spisech byl Abaddon zosobněním smrti (1QH 3,16; 19; 32; 1Q ap Genesis 12,17 [TDOT, 1,23]). V apokryfním spise 1. Enoch 86:1 spadla z nebe „hvězda“ (démon), za níž následovaly další.

Otázka: Proč v Zj 9:13 zazněl hlas z prostoru mezi čtyřmi rohy oltáře?

Odpověď: Slovo „rohy“ zde může znamenat „rohy“ oltáře. Modlitby mučedníků pod oltářem ve Zjevení 6:9–11 prosily o spravedlnost. Tento příkaz tedy pravděpodobně souvisí s jejich modlitbami.

Otázka: Co je významného na řece Eufrat ve Zj 9,13–21 a Iz 11,15–16?

A: Původně byl Eufrat jednou ze čtyř řek v rajské zahradě, jak uvádí Genesis 2:14. Byl to směr, odkud často přicházeli útočníci na Izrael, jak je uvedeno v Jeremjášovi 2:18. Sumer, Babylonie a Asýrie ležely po obou březích řeky Eufrat. Elam a později Persie se nacházely východně od ní. Egypt, Řecko a Řím však nikoli. Byli vysláni čtyři andělé, aby vedli 200 milionů jezdců k zabití třetiny všech lidí. Irácká armáda pod velením Saddáma Husajna měla asi milion vojáků. Spojenecké a osové síly ve druhé světové válce čítaly celkem asi 70 milionů. Mao Ce-tung, když byl dotázán, jak velkou armádu má Čína, odpověděl, že pokud by byly povolány všechny zálohy, bylo by to asi 200 milionů. Viz článek v časopise Time z 21. května 1965, str. 35. Aby jakákoli jiná země kromě Indie mohla shromáždit tolik vojáků, musela by se spojit s jinými zeměmi, možná v rámci rozsáhlého muslimského džihádu. Východně od Íránu žije přes 600 milionů muslimů v Pákistánu, Indii, Bangladéši, Číně, Malajsii, Indonésii a ve východních bývalých sovětských republikách.

Otázka: Co je to za armádu o síle 200 milionů v Zjevení 9:16–17?

Odpověď: Zní to podobně jako tanky a/nebo houfnice. Existují přinejmenším čtyři možnosti.

Možná nadpřirození válečníci (démoni), kteří zabíjejí lidi.

Pravděpodobněji se jedná o obyčejné lidi. V 60. letech 20. století předseda Mao prohlásil, že pokud by se povolaly všechny zálohy, mohla by samotná pevninská Čína postavit armádu o síle 200 milionů vojáků.

Robotické bojové jednotky. Robot nemusí vypadat jako člověk. Stejně jako se vyvíjejí samořídící auta, mohl by robot představovat samořídící dělostřelecké dělo nebo tank.

Kombinace výše uvedeného.

Otázka: Co je to v Zj 9,16–19 za zástup jezdců? Mohly by to být tanky a obrněná vozidla, letadla a vrtulníky?

Odpověď: Zjevení sice přímo neříká, že by tyto jednotky mohly létat, ale tuto možnost ani nevylučuje. Není nutné, aby se všechny skládaly z jednoho druhu. Mohlo by se například jednat o mechanizovanou divizi s tanky, nákladními vozy, osobními automobily a motocykly. Mohly by zahrnovat i roboty. To vše jsou však pouhé spekulace. Uvidíme, o co se vlastně jedná.

Otázka: Jak je možné, že v knize „Rev 9:16 “ (str. 17) je na této zemi armáda 200 milionů jezdců?

Odpověď: Nejednalo se o starověké vojáky a nejednalo se o obyčejné koně. Pamatujte, že Jan řekl, že psal to, co viděl a slyšel. Použil tedy svůj jazyk, aby popsal to, co viděl. Jan nazval tyto koně tak, že z jejich tlam vycházel kouř a oheň (výfuky?). Lokomotivy se nazývaly železnými koňmi a automobily byly původně považovány za mechanické koně. Mohlo by se tedy jednat o „koně“, i když mechanizované, nikoli biologické. Barvy jsou podobné mnoha vlajkám, které mají červenou, modrou a žlutou.

Otázka: Co znamenají slova pro tyto hříchy ve Zj 9,21 a 18,23?

Odpověď: Řecké slovo pro otravu / čarodějnictví, pharmakon, je původem anglického slova „pharmacy“ (lékárna). Může znamenat léky obecně, ať už prospěšné, nebo jedy. V tomto kontextu však zjevně nešlo o prospěšné léky. Mohlo by se to konkrétně vztahovat na otravování lidí, na obchod s drogami nebo na něco jiného? Otázka zůstává otevřená. Řecké slovo pro sexuální nemravnost, porneia, se zde nevztahuje pouze na smilstvo, ale na veškerou sexuální nemravnost.

Otázka: Kdo je ten mocný anděl ve Zjevení 10:1?

Odpověď: Písmo neuvádí, zda se jedná o jednoho ze dvou andělů (Gabriela a Michaela), jejichž jména známe, nebo o jednoho z deseti tisíců po deseti tisících andělů, jejichž jména nám nejsou sdělena. Nejedná se však o Krista, který se zjevuje jako anděl, a to ze dvou důvodů.

1) Řecký jazyk má dvě slova pro „jiný“: první znamená „jiný druh“ a druhé „jiný stejného druhu“. Zde je použito právě druhé slovo.

2) Ve Zjevení 10:5–6 anděl zvedá pravou ruku a přísahá při Bohu. Anděl přísahal při někom větším než je on sám, a Bůh nemůže přísahat při nikom větším než je On sám, podle Židům 6:13, takže se nejedná o Krista.

Otázka: Proč nás Bůh ve Zjevení 10:4 „dráždil“ tím, že sdělil Janovi slova sedmi hromů, a přesto mu přikázal, aby je nezapisoval?

Odpověď: Toto je nejvýraznější připomenutí důležitého bodu, který je v knize Zjevení často naznačován. Bůh nám ještě neřekl všechno. Vše se nám do sebe jasně nesloží, dokud se tyto události nestanou. Bůh dává velmi podobné připomenutí v knize Daniel 12:9.

Otázka: Co děláte, nebo co byste měli dělat, když máte pocit, že vám Bůh neukazuje něco, co by mohlo být velmi důležité (Zj 10,4)?

Odpověď: Měli bychom mít víru, že nám Bůh zjeví to, co potřebujeme vědět, a zároveň chápat, že nám Bůh může zatajit věci, které vědět nepotřebujeme, nebo které pro nás nejsou užitečné. Jednou pastor a jeho manželka řekli některým členům svého sboru, že se modlili, aby v případě smrti zemřeli společně. O mnoho let později oba zahynuli při noční autonehodě. Představte si, že by jim ten den někdo řekl, že se ten večer oba vrátí domů, ale ne do svého domu na zemi. Představte si ten stres a zbytečnou úzkost, kterou by pociťovali. Nebo, což je nejpravděpodobnější, nic z toho nepociťovali, protože jim nebylo řečeno, že toho večera zemřou. Měli bychom se horlivě snažit dozvědět se vše, co Bůh chce, abychom se dozvěděli. Neměli bychom však ztrácet čas tím, že se snažíme zjistit to, co Bůh nechce, abychom věděli.

Otázka: Jaký význam má ve Zjevení 10:5 a Danielovi 12:7 to, že anděl zvedá pravou ruku a přísahá?

Odpověď: Některá proroctví jsou podmíněná. Pokud lidé činí pokání, pak k pohromě nedojde atd. Tato přísaha však naznačuje, že na tomto proroctví není vůbec nic podmíněného.

Otázka: Co je zajímavého na této větě na konci Zj 10,6 a následujících verších?

Odpověď: „Už nebude žádné zpoždění“ naznačuje, že se věci nyní skutečně začnou dít. Tento řecký idiom znamená „Už nebude žádné zpoždění“, ale doslovně znamená „Už nebude žádný čas“.

Otázka: Je to Gabriel, kdo troubí na roh ve Zj 10,7?

Odpověď: Bible nikde neuvádí, kdo troubí na roh, pouze že je to anděl. Zdá se, že zdroj myšlenky, že na roh troubí Gabriel, je světská píseň „The Eyes of Texas“.

Otázka: Je ta malá knížka ve Zjevení 10:8–9 ve skutečnosti „Božská věda“ od Mary Baker Eddyové z kultu Křesťanské vědy, jak uvádí kniha Věda a zdraví (str. 558–559)?

Odpověď: Ne, i když někteří lidé by v tom mohli vidět podobnost, protože Janovi z toho bylo špatně od žaludku. Ačkoli to nebylo zamýšleno, je lákavé spojovat tuto knihu se sektami, jejichž učení se zdá být sladké, ale vede k hořkému výsledku.

Kulty však nejsou předmětem této pasáže. Ta hovoří o blížícím se Božím soudu, který se Janovi zpočátku zdál dobrý, ale po zralé úvaze mu již nepřipadal příliš příjemný.

Otázka: Jaký význam má ve Zjevení 10:9–10 to, že Jan snědl knihu, která byla v jeho ústech sladká, ale v žaludku hořká?

Odpověď: I Ezechiel byl ve vidění v Ezechielovi 3:1–3 vyzván, aby snědl svitek. I v jeho případě měl svitek sladkou chuť jako med, ačkoli byl plný smutku, nářků a běd. Některé věci znějí hezky a sladce, když se o nich dozvíte poprvé, ale při bližším zamyšlení mohou mít hořkou pachuť. Některé věci, které Jan slyšel, zněly skvěle, ale nejprve si uvědomil, jakými strašnými věcmi bude svět procházet.

Otázka: Je Zj 11,1–19 převážně doslovné, nebo převážně symbolické?

Odpověď: Je doslovná. Ti, kdo tvrdí, že je převážně symbolická, mají potíže s tím, jak vyložit význam této symboliky. Kdyby Bůh dal něco jako symbol, kterému nikdo nerozuměl, pak by poselství nebylo sděleno. Nejjednodušší je brát tuto kapitolu doslovně, tak jako to dělali raní křesťané v případě dvou svědků.

Otázka: Jaký význam má v Zj 11,1 to, že Jan měří Boží chrám?

Odpověď: Majitelé nemovitostí měří to, co vlastní, ale neměří to, co nevlastní. To také znamená, že se jedná o skutečný, reálný chrám s fyzickými rozměry. Skutečné rozměry jsou použity také v Ezechielovi 40:3–48:35. Nemá smysl interpretovat to jako metaforu.

Otázka: Co zde v Zj 11,2 znamená „pošlapávat“?

Odpověď: Pamatujte, že Antikrist postaví v chrámu modlu a bude zde uctíván. Přicházejí sem tedy lidé, kteří uctívají, ale nejsou to uctívači pravého Boha.

Všimněte si, že se zde píše „pošlapat“, nikoli „zničit“. Naznačuje to však něco, co by se nemělo stát, a to, že lidé jdou tam, kam by neměli. Dva výklady pojmu „pošlapání“ jsou pronásledování a odpadlictví. Navrhnu také třetí výklad, který se nachází někde mezi těmito dvěma.

Pronásledování proto, že věřící je tam nechtějí, a oni tam přesto jsou. Připomíná to Midianity z Knihy soudců, kteří přicházeli v době žní a brali úrodu. Zde se však o mučednictví či utrpení Židů nemluví. Slovo „šlapání“ se v Bibli nikde jinde v souvislosti s pronásledováním nepoužívá.

Odpadlictví, protože chrám je znesvěcen těmi, kteří tam nemají co dělat. Ti, kdo šlapou po chrámu, nevidí nic neobvyklého a neuvědomují si, že tam mezi Božím lidem nemají co dělat.

Kontextualizovaný synkretismus: lidé budou říkat, že jsou muslimové nebo hinduisté, kteří věří, že Mohamed, Korán nebo hinduistické písma pocházejí od pravého Boha, ale zároveň tvrdí, že následují i Ježíše jako Mesiáše. Tito lidé si myslí, že mají právo tam být, ačkoli v Božích očích ho nemají, a mají moc toto místo obsadit, aniž by jim v tom někdo bránil.

Otázka: Co je ve Zjevení 11:2 tím svatým městem, které je po 42 měsíců pošlapáváno?

Odpověď: Nejedná se o dávné židovské město Jeruzalém, které již bylo zničeno. Není to ani budoucí nebeský Jeruzalém, protože v něm není chrám a ten nikdy nebude pošlapán. Jedná se spíše o znovu vybudované město Jeruzalém, které existuje v posledních časech.

Otázka: Může v Zj 11,2 to, že je Jeruzalém pošlapáván po dobu 42 měsíců, znamenat období mezi hidžrou Mohameda a zjevením Bába v roce 1260 A.H. (1844 n. l.), jak učí bahá’í v knize „Některé zodpovězené otázky“ na str. 46–47?

Odpověď: Ne. Abdu’l-Bahá tvrdí, že jelikož den je [údajně] vždy rokem, jedná se o 1 260 let. Zvažte však toto: pokud by den zde skutečně znamenal den, jak by to Bůh mohl sdělit tak, aby to lidé přijali? Ne, není důvod pochybovat o tom, že dny zde znamenají dny.

Kromě toho, pokud by těch 42 měsíců představovalo dobu, kdy pohané šlapali po svatém městě, pak by tento výklad znamenal, že Mohamed v Medíně a později v Mekce byli zahrnuti do doby, kdy bylo svaté město šlapáno.

Ve skutečnosti se Zjevení 11:2 vztahuje ke stejnému tématu jako Daniel 12:6.

Otázka: Jaký význam mají tři a půl roku ve Zjevení 11:2?

Odpověď: Jedná se o tytéž tři a půl roku, které jsou zmíněny jako poslední polovina období v Danielovi 9:27. Jednalo by se o roky po 360 dnech.

Otázka: Mohli by být ve Zjevení 11:3–12 těmi dvěma svědky Mohamed a Alí, jak tvrdí bahá’í v knize „Some Answered Questions“ (Některé zodpovězené otázky), str. 43–61?

Odpověď: Ne, a to z následujících jedenácti důvodů.

1. Zjevení 11:3 říká, že budou prorokovat po dobu 1 260 dnů. Mohamed pronesl jen velmi málo proroctví a ‘Ali nebyl ortodoxními muslimy nikdy považován za proroka.

2. Zjevení 11:5 říká, že pokud se někdo pokusí jim ublížit, oheň pohltí jejich nepřátele. Mohamed byl otráven (ale stěží přežil) a ‘Ali byl zavražděn muslimem. ‘Aliho věc byla poražena Mu’awijou a jeho syn Husajn byl zabit. Nepohltil své nepřátele; místo toho byl jimi zabit.

3. Zjevení 11:6 Oba proroci mohou uzavřít nebe, aby nepršelo. Mohamed nikdy netvrdil, že by to dokázal, a ani ‘Ali ne.

4. Zjevení 11:6 Mohamed a ‘Ali nepřeměnili vody v krev, neboť téměř všichni lidé, které popravili stětím, upálením nebo jiným způsobem, nebyli u řek. Kdyby nějaký salafistický muslim namítal, že vytvořili řeky krve, nepočítá se to, protože Zjevení 11:6 říká, že přeměnili vody v krev.

5. Zjevení 11:7–8 Mohamed nebyl zabit násilnou smrtí a v obou případech nebyla jejich těla vystavena na veřejnosti za účelem ponížení.

6. Zjevení 11:8: Jejich těla nebyla vystavena na ulici velkého města. Ve skutečnosti vidělo Alího zemřít relativně málo lidí.

7. Zjevení 11:9 Ne všichni zírali na jejich mrtvá těla a odmítli jim pohřeb. Zejména Mohamed byl svými stoupenci pohřben poměrně rychle.

8. Zjevení 11:10 Kdo rozeslal spoustu darů, když byli Mohamed a ‘Ali zabiti?

9. Zjevení 11:11 Existuje malá muslimská sekta zvaná Muhammadiyya, která tvrdí, že Mohamed nikdy nezemřel. Saba’iyya je malá muslimská sekta, která tvrdí, že ‘Ali nikdy nezemřel. S výjimkou těchto malých skupin nemají muslimové žádný důvod tvrdit, že by Mohamed nebo ‘Ali byli vzkříšeni k životu.

10. Zjevení 11:12 Muslimové nikdy neříkají, že by Mohamed a ‘Ali vystoupili do nebe v oblaku. (Ačkoli Muhammadiyya a Saba’iyya by s tím možná nesouhlasily.)

11. Zjevení 11:13 Nedošlo k silnému zemětřesení, když Mohamed nebo ‘Ali opustili zemi v neexistujícím oblaku.

Nejde o to, zda lze některé z těchto důvodů vysvětlit alegoricky. Jde o to, že pokud nelze ani jeden z těchto důvodů vysvětlit alegoricky, pak se proroctví na ně nevztahuje.

Otázka: Kdo jsou ti dva svědkové ve Zjevení 11:3–12?

Odpověď: Existuje pět názorů, ale poslední dva jsou velmi nepravděpodobné.

Eliáš i Mojžíš vykonali podobné zázraky. Eliáš se modlil, aby tři a půl roku nepršelo (1. Královská 17:1,7; 18:1; Jakub 5:17), a byl vzat do nebe (2. Královská 2:11). Mojžíš proměnil vodu v krev (Exodus 7:17–21; 9:14; 11:10; 1. Samuelova 4:8) a Mojžíšovo tělo bylo pohřbeno Bohem a nikdy nebylo nalezeno (Deuteronomium 34:6; Juda 9). Tito dva se také zjevili Ježíši při jeho prvním příchodu při proměnění.

Enoch a Eliáš: oba dosud neokusili smrt. Tento názor zastával Tertullian (198–220 n. l.) ve svém spise „O duši“, kap. 50, str. 227–228.

Dvě osoby, které se ještě nenarodily.

(není správná odpověď) Dvě skupiny lidí, i když se jedná o velmi nepravděpodobnou interpretaci.

(není správná odpověď) Dva principy, jako je zákon a proroci. Na to žádný raný křesťan nikdy nepomyslel.

Otázka: Prorokují dva svědkové ve Zjevení 11:3–12 v první polovině Danielova sedmdesátého týdne, nebo v druhé polovině?

Odpověď: Ačkoli to Písmo výslovně neuvádí, zmiňuje se o tom poté, co pohané po dobu 42 měsíců šlapou po městě. To by naznačovalo, že by to bylo během druhé poloviny Danielova sedmdesátého týdne.

Otázka: Jaký význam má ve Zj 11,10 vzájemné posílání darů?

Odpověď: Existují přinejmenším tři možnosti.

1. Mohlo by jít o jednorázovou výměnu darů na oslavu zabití svědků.

2. Může se jednat o zcela nový svátek, zavedený tehdejšími úřady, k oslavě smrti obou svědků.

3. Mohlo by se to prostě shodovat s již existujícím svátkem, při kterém si lidé vyměňují dárky. Tři svátky, při kterých si lidé vyměňují dárky, jsou:

Vánoce: Většina křesťanů si vyměňuje dárky 25. prosince, ale někteří pravoslavní si dárky vyměňují 7. ledna.

Divali/Diwali/Deepawali/Deepavali je pětidenní hinduistický svátek světel, který má v severní a jižní Indii poněkud odlišný význam. Obvykle se koná v období od druhé poloviny října do první poloviny listopadu.

Eid al-Adha je v islámu svátek, při kterém si lidé vyměňují dárky na oslavu toho, že Abraham téměř obětoval svého syna. „Eid“ znamená v arabštině svátek a je to také poslední den pouti hadždž. Může připadnout na leden.

Otázka: Naplnilo se Zjevení 11:12–13 zemětřesením v Šírázu, když byl popraven Báb, jak učí bahá'í v knize „Některé zodpovězené otázky“ na str. 55–56?

Odpověď: Ne. Zaprvé jsem nenašel žádný důkaz o tom, že by v té době došlo v Šírázu k zemětřesení. Zadruhé, pokud bahá’í chtějí, aby se Zjevení 11 vztahovalo na Mohameda a Alího, a poté v Zjevení 11:12–13 přesouvají téma na Bába, nemohou mít všechno najednou. Zemětřesení se odehrálo poté, co byli oba svědkové vzkříšeni k životu. Mohamed a Alí žili kolem roku 632 n. l., Báb přišel kolem roku 1844 n. l., a 1200 let není „hned poté“. Buď byl Báb jedním z těch dvou svědků, nebo nebyl. Pokud nebyl, pak je to přetahování Bible, brát tento verš izolovaně a tvrdit, že se vztahuje na Bába.

Otázka: Které město je ve Zjevení 11:13 tím velkým městem?

Odpověď: Téměř jistě se jedná o Jeruzalém, kde byl ukřižován náš Pán. Někteří se však domnívají, že by se nemuselo jednat o geografickou polohu pouze jednoho města, ale o všechna města, která se v průběhu věků postavila proti Pánu.

Otázka: Je v Zj 11,14–15 Mohamed prvním bědím a Báb druhým bědím, jak uvádí kniha „Some Answered Questions“ na str. 56–57?

Odpověď: Bahá'í mohou říkat, že Mohamed je první běda, pokud chtějí, ale nemyslím si, že by to chtěli říkat, kdyby si přečetli, co první běda ve skutečnosti bylo. První běda, pátá polnice, je podrobně popsána ve Zjevení 9:1–12. Pekelné kobylky z propasti bodají nevěřící na zemi. Trápí je po dobu pěti měsíců. Bude to tak bolestivé, že lidé budou chtít zemřít, ale smrt se jim bude vyhýbat.

Druhé běda, šestá polnice, nastane, když čtyři andělé u řeky Eufrat vypustí 200 000 000 jezdců, aby zabili 1/3 lidstva. Opravdu chtějí bahá'í tvrdit, že Báb vypustil síly, které zabily 1/3 lidstva?

Otázka: Je anděl ve Zjevení 11:15 stejný jako ten ve Zjevení 10:1–10?

Odpověď: Pravděpodobně ne, protože sedmý anděl ve Zjevení 11:15 měl trubku. Pamatujte, že Bůh má alespoň myriády myriád (10 000 krát 10 000) andělů a měl z čeho vybírat.

Otázka: Je Bůh v Zj 11,18 a následujících verších proti všem, kdo znečišťují životní prostředí?

Odpověď: Ne. Představte si na chvíli, že veškeré znečišťování je hříchem. Jelikož spotřeba elektřiny vede k její výrobě a ve většině případů výroba elektřiny způsobuje znečištění, bylo by jakékoli používání elektřiny hříchem. Používáte někdy topení? Jakékoli řízení nebo jízda v autech, motorových člunech či vozidlech poháněných palivem by byla hříchem. Avšak i koně ve městě znečišťují, pokud je nenaučíte chodit na záchod, a uvolňují do atmosféry metan. Až si budete rezervovat letenku, místo toho, abyste letěli v DC-10 nebo 747, nezapomeňte jim říct, že chcete kluzák!

Na tuto otázku nemůžeme vážně odpovědět, dokud nevíme, co je to hřích. Hřích znamená minout cíl, když vaše srdce, slova nebo činy nejsou v souladu s tím, co od vás Bůh očekává.

Některé znečišťování není hříchem. Například rozdělávání ohně pro zápalné oběti nebylo hříchem a obecně platí, že znečištění, jehož účinky jsou v přiměřené době zvratné, není hříchem. Například mi nevadí házet chléb na zem, zvláště když krmím veverky. Papír ani plechovky však na zem házet nebudu, protože ty rychle nezmizí. Rozhodně nenechám na zemi kousky balónků, protože zvířata je mohou spolknout a udusit se.

Stručně řečeno, křesťané by měli usilovat o omezení veškerého znečištění, zejména toho závažnějšího. Křesťané však mají být také rozumní.

Otázka: Proč v Zj 11,18 a následujících verších Bůh ničí ty, kteří ničí zemi, když ji ničí i On sám?

Odpověď: Celá země patří Pánu (Žalm 24:1) a kdo jsme my, abychom Bohu říkali, co má dělat se svým vlastním majetkem? Bůh určil čas pro každou hmotnou věc a může své věci zničit ve svůj čas; to není naše výsada. Bůh však lidstvu svěřil úkol, aby vládlo nad zemí (Genesis 1:26,28) a staralo se o rajskou zahradu (Genesis 2:15). Místo toho, aby se lidé starali o zemi pro budoucí generace, ji vykořisťovali pro svůj vlastní prospěch a zanechali její části zdevastované a toxické pro ty, kteří přijdou po nich.

Otázka: Měli by se křesťané podle Zjevení 11:18 a následujících veršů zasazovat o ochranu životního prostředí?

Odpověď: Ano, avšak s vědomím, že lidé jsou důležitější než zvířata, a bez přijímání extrémních, bizarních opatření. Od dob Adama jsme do jisté míry správci planety, na které žijeme. I když nevíme, jak dlouho tu budeme, neměli bychom ji během našeho pobytu ničit ani otravovat pro nás a naše budoucí potomky.

Na stránceFebruary 8, 2006 si 85 evangelikálních vůdců, včetně Ricka Warrena, zaplatilo celostránkovou inzerci v New York Times, v níž uvedli, že bychom měli dělat více pro zastavení globálního oteplování. Podle článku Alana Elsnera naFebruary 9, 2006 v agentuře Reuters ukázal průzkum, že 63 % evangelikálů si myslí, že USA by se měly globálním oteplováním zabývat, a polovina uvedla, že USA by měly jednat, i kdyby to znamenalo vysoké ekonomické náklady.

Od té doby se zdá, že by se tento jev měl správně nazývat globální klimatická změna spíše než globální oteplování. Průměrné teploty v polárních oblastech stoupají, avšak v mírných pásmech ne tak výrazně. Ledovce tají, Grónsko se zmenšuje, ale v mírných oblastech je stále chladněji než v roce 1200 n. l., kdy Vikingové v Grónsku pěstovali ječmen. Krásné korálové útesy se pomalu rozpadají kvůli vyšší kyselosti oceánů. Snažme se tedy nebýt největšími znečišťovateli životního prostředí, ale udržujme si nadhled.

Otázka: Jedná se v Zj 11,19 a 15,5 o stejnou Archu smlouvy ze Starého zákona a proč se zde objevuje?

Odpověď: Mohlo by to tak být. Nevíme, co se s truhlou stalo, když Babylóňané zničili chrám. Na druhou stranu by truhla ze Starého zákona mohla být kopií a tato truhla v nebi by mohla být originálem. Mojžíšovi bylo na hoře Sinaj řečeno, jak vše vyrobit, a Židům 8:5 zmiňuje, že bylo důležité, aby Mojžíš vše vyrobil podle vzoru, který viděl na hoře.

Když zde vidíte archu, uvědomíte si kontinuitu Božího plánu. Izraelité opustili Egypt kolem roku 1445 př. n. l. a od té doby až po soužení a do nebe je archa stále přítomna. Zjevení 10 a 11 jsou poněkud znepokojující, ale Zjevení 11:19 ukazuje, že Boží plán je konstanta, na kterou se můžeme spolehnout.

I v našich životech se nám mohou dít poměrně znepokojivé věci. Můžeme si však být jisti, že navzdory našim těžkostem je s tím v Božím plánu a v Božím plánu pro nás počítáno.

Otázka: Existují ve Zjevení 12 nějaké podobnosti s pohanskými legendami?

Odpověď: Existuje několik legend, které vykazují určité podobnosti.

Podle řecké mytologie pronásledoval had Python bohyni Leto, když se chystala porodit boha Apollóna, aby ho sežral. Ostrov Delos je přijal a čtyři dny po Apollónově narození ho Apollón zabil. Zjevení však nehovoří o tom, že by malý Ježíš zabil Satana. Mýty s určitými podobnostmi se vyskytovaly také v egyptských a babylónských legendách.

V římských dějinách kolem roku 83 n. l., když zemřel desetiletý syn císaře Domitiana a jeho manželky Domitie Longiny, byly raženy mince s vyobrazením Domitie jako „Matky božského Cézara“. Na jiné minci je chlapec zobrazen, jak si hraje se sedmi hvězdami (pravděpodobně sedmi známými planetami).

Otázka: Kdo je ta žena a kdo je to dítě ve Zjevení 12:1,5?

Odpověď: Písmo to přímo neuvádí. Zde jsou tři možnosti, které je třeba zvážit, a dvanáct vodítek. Za každým vodítkem jsou uvedeny verše, které by mohly být relevantní. Poté se podíváme na nejpravděpodobnější odpověď.

1. Marie a Ježíš. Kdyby se však jednalo pouze o Marii, kdo jsou pak ostatní Mariiny děti ve Zjevení 12:17?

2. Věřící ze Starého zákona a věřící z Nového zákona. Jan píše v 2. Janově 1,5 zbožné ženě a jejím potomkům.

3. Věřící v novozákonní církvi a věřící po vytržení.

Dvanáct vodítek:

Zjevení 12:1 – Slunce, měsíc pod jejíma nohama a koruna z 12 hvězd. (Genesis 37:9–10) (12 hvězd symbolizuje Izrael)

Zjevení 12:2 – Těhotná žena, která se chystá porodit.

Zjevení 12:4 – Satan, který se chystá zabít dítě. (Matouš 2:16–18)

Zjevení 12:5 – Syn bude vládnout národům železným žezlem. (Žalm 2:9 a Zj 2:26–28)

Zjevení 12:5 – Dítě bylo vytrženo/vzato k Božímu trůnu. (Vstoupení? Vytržení?)

Zjevení 12:6 – Žena byla chráněna na poušti. (Exodus 19:4; Deuteronomium 32:11. Izrael, Marie/Josef/Ježíš na poušti? Budoucnost?)

Zjevení 12:13 – Satan pronásledoval ženu na zemi.

Zjevení12:15 – Pokusil se ženu utopit vodou.

Zjevení12:16 – Země se otevřela a pohltila vodu. (Zní to jako Rudé moře, NE jako Marie/Ježíš. Mohlo by to být v budoucnosti?)

Zjevení12:17 – Žena měla další potomky, ty, kteří poslouchají Boha. (Tuto stopu je těžké sladit s tím, že by tím dítětem byli věřící po vytržení.)

Zjevení12:17 – Drak se rozzuřil na ženu.

Zjevení12:17 – Drak se vydal bojovat proti ostatním potomkům té ženy. (Nejedná se o Izraelity.)

Odpověď: Zjevení 12:1,5 neodkazuje na žádnou konkrétní historickou událost z minulosti, protože žádná událost nesplňuje všechny detaily. Zjevení 12:1,5 je spíše aktuální připomínkou opakujícího se kosmického motivu: matka a dítě uniknou drakovi. Ze starozákonních věřících vzešla církev a z jedné židovské věřící, Marie, vzešel Ježíš. A co je nejdůležitější, z minulého svědectví církve vzejdou ti, kteří uvěří během soužení.

Otázka: Mohla by žena ve Zjevení 12:1 představovat Mariino tělesné nanebevstoupení?

Odpověď: Ne, protože bez ohledu na to, zda je zde Marie znázorněna či nikoli, ta žena nikdy nevstoupila do nebe. V Zjevení 12:5 bylo do nebe vzato dítě, nikoli matka.

Ačkoli tato otázka není zásadní, v průběhu dějin existovala tendence nesprávně přisuzovat atributy a úctu určené Kristu Marii. Máme pouze jednoho Vykupitele a prostředníka, a tím je Ježíš, nikoli Marie.

Otázka: Je v Zjevení 12:1 ta žena Božím zákonem podle Mohameda a chlapec novým Božím zákonem podle Bahá'u'lláha, jak učí bahá'í v knize „Některé zodpovězené otázky“ na str. 67–72?

Odpověď: Ne. Bahá’í, stejně jako muslimové, dnes neuznávají autoritu Krista ze Zjevení 12:10, protože se domnívají, že Jeho slova byla zfalšována. Nepřemáhají šelmu krví Beránka, jak je uvedeno ve Zjevení 12:11. Kéž by jen pochopili význam krve Beránka!

Otázka: Byl v Zj 12,3 ten obrovský červený drak zlou dynastií Umajjovců (Abu Bakr, ‘Umar, ‘Uthman, Mu’awiyah atd.), která měla sedm panství: Řím kolem Damašku, Persii, Arábii, Egypt, Afriku, Španělsko a Turky z Transoxánie, jak učí bahá’í v knize „Některé zodpovězené otázky“ na str. 69–70?

Odpověď: Ne. Tvrdí, že těch deset hlav představovalo deset velitelů: počínaje Abú Sufjánem a konče Marwánem. Připouštějí také, že se jedná o více než deset osob, ale jelikož jsou zde dva Mu’awijové, tři Jazídové, dva Walídové a dva Marwánové, pokud počítáte jména bez opakování, dostanete se na deset!

Ve skutečnosti je drakem Satan, protože Zjevení 12:10 nazývá draka žalobcem našich bratří. Drak jde po Kristu a křesťanech, protože Zjevení 12:10 hovoří o autoritě Božího Krista. Všimněte si, že o ženu se Bůh staral po dobu 1 260 dnů. Jak by se o ni však mohl starat, kdyby Umajjovci po dobu 1 260 dnů pošlapávali svatyni?

Otázka: Kdo je ten drak ve Zjevení 12:3?

Odpověď: Zjevení výslovně uvádí, že se jedná o satana (Zjevení 12:9 a 20:2).

Otázka: Jaký význam má v Zj 12:4 pád třetiny hvězd z nebe?

Odpověď: Většina křesťanů to vykládá jako jednu třetinu andělů v nebi. Opustili svá místa, aby následovali Satana, padli a stali se démony. Andělé jsou také Bůhem v knize Jób 38:7 označováni jako hvězdy.

Otázka: Je poušť zmíněná ve Zjevení 12:6 fyzickým místem?

Odpověď: I když by to tak mohlo být, nemusí to tak nutně být. Ohledně pouště je třeba zvážit dva body.

1. Pro Židy nebyla poušť suchým, nepřístupným místem, ale spíše rozlehlým, tichým místem, kde člověk mohl najít útočiště.

2. Ve Zjevení 12:6 žena uprchla do pouště, aby se o ni Bůh postaral.

Otázka: Co víme o Michaelovi na základě Zj 12:7, Da 10:13,21; 12:1 a Jud 9?

Odpověď: Michael je archanděl v nebi. Je také zmíněn v Danielovi 12:1 a v Judově 9 jako anděl, který bojuje a soupeří s ďáblem.

Na rozdíl od toho, co učí Svědkové Jehovovi, Michael nemůže být Kristem, protože:

1. Nemáme uctívat anděly (Kolosanům2:18 ; Zjevení 22:8,9) a Michael je anděl.

2. Nemáme uctívat stvořené bytosti (Římanům 1:25) a Michael je stvořená bytost, jelikož je andělem.

Daniel 12:1 zmiňuje, že Michael je kníže, které podporuje děti Izraele. Daniel 10:13,21 zmiňuje, že kníže [anděl] Michael pomohl jinému andělu proti knížeti [démonovi] Persie.

Otázka: Kdy se odehrála nebo odehraje válka zmíněná ve Zjevení 12:7?

Odpověď: Buď se jednalo o událost v minulosti, nebo o událost v budoucnosti. Pokud to byla událost v minulosti, pak k ní pravděpodobně došlo před pokušením v rajské zahradě. Pokud se jedná o událost v budoucnosti, fráze „má jen krátký čas“ naznačuje období bezprostředně před velkým soužením.

Otázka: Proč v Zj 12,7 vypukla válka v nebi, když je nebe dokonalé?

Odpověď: K otázce, kdy k této válce došlo nebo dojde, viz předchozí otázka. V odpovědi je třeba zohlednit dva body.

1. Není zde řečeno, že by Satan a jeho andělé vstoupili do nebe až po svém pádu. Spíše byli v nebi již v době svého pádu a tento text zaznamenává jejich vyhnání z nebe.

2. Existují různá nebesa a není upřesněno, jak blízko Božího trůnu se nacházeli, když k tomu došlo.

Otázka: Jaké konflikty mezi anděly zaznamenává Bible ve Zjevení 12:7–12?

Odpověď: Ve všech zaznamenaných konfliktech mezi anděly a ďáblem figuruje Michael.

Juda 8–9: Michael bojoval s ďáblem a vedl spor o Mojžíšovo tělo.

Daniel 10:12–14 Gabriel čelil odporu a zpoždění při předávání poselství Danielovi, protože se mu postavil kníže Persie. Ale přišel Michael a Gabrielovi pomohl.

Zjevení 12:7–12: Michael a jeho andělé bojovali proti drakovi a jeho andělům.

Daniel 12:1–5 V posledních časech povstane Michael, který chrání Boží lid.

Otázka: Mohl by být Michael ve Zj 12:7–9 tím andělem, který padl?

Odpověď: Ne. Nejprve několik pokynů ohledně křesťanských spekulací a poté odpověď.

Křesťanské spekulace: Zjevení je jednou z nejzábavnějších knih Bible, o které se dá spekulovat. Měli bychom však pochopit, že některé spekulace nejsou ničím jiným než pokušením. Tuto knihu jsem vyučoval již několikrát a řídím se dvěma zásadami.

Vždy zdůrazňuji, že mé úvahy nejsou Božím slovem, abych neporušil 1. Korinťanům 4:6.

Navíc Bůh v knize Zjevení říká tolik (trvá mi alespoň čtvrtinu knihy, než ji projdu), že bych se cítil provinile, kdybych trávil spoustu času tím, co Zjevení neříká, na úkor výuky všeho, co Zjevení říká.

Odpověď: V žádném případě to nemůže být Michael. Michael a jeho andělé bojovali proti drakovi a jeho andělům. Když „oni“ ztratili své místo v nebi, „oni“ se vztahuje na draka a jeho anděly. Verš 9 zcela jasně ukazuje, že to byl drak, který byl svržen na zem, nazývaný také ďábel nebo Satan. O pádu Satana se hovoří také v Ezechielovi 28:11–17 a Izaiášovi 14:12–15.

Zde jsou všechny ostatní biblické pasáže o Michaelovi.

Dan 10:13,21 Michael, kníže [anděl], pomohl jednomu z Božích andělů proti knížeti [démonovi] Persie

Dan 12:1 Vstane Michael, velký kníže [anděl], který chrání Boží lid.

Juda 9: Michael se SPORIL s ďáblem o Mojžíšovo tělo

Zjevení 12:7 Michael a jeho andělé BOJOVALI proti drakovi a jeho andělům.

Neexistují žádné další verše, které by Michaela jmenovitě zmiňovaly.

V rané církvi se Hippolyt (222–235/6 n. l.) ve svém komentáři (str. 182, 190) zabývá Danielem 10:13–21. Na str. 190 se píše: „‚A hle, Michael.‘ Kdo jiný je Michael než anděl přidělený tomuto lidu? Jak (Bůh) říká Mojžíšovi: ‚Nepůjdu s tebou po cestě, protože lid je tvrdohlavý; ale můj anděl půjde s tebou.‘“ Hippolytus tedy učil, že Michael byl s Izraelity a pomáhal jim po exodu.

Kniha 3, kapitola 3 díla Pastýř Hermův (str. 40) (cca 115–155 n. l.) rovněž zmiňuje „velkého a slavného anděla Michaela“ jako toho, kdo má moc nad tímto lidem a kdo jim dal zákon. I raně křesťanské dílo Pastýř Hermův tedy o Michaelovi hovoří pouze v pozitivním smyslu.

JEDINOU zjevenou rolí Michaela v Bibli je ochrana před démony, spor a boj. I když ďábel možná Michaela nenávidí, my máme radost z tohoto služebníka Nejvyššího Boha. Neexistuje o padlém andělovi jménem „Michael“ o nic více důkazů než o padlém andělovi jménem „Alex“.

Předpokládejme nyní, že si myslíte, že jste od Boha obdrželi zvláštní učení, které za 2 000 let křesťanství nikdo jiný neobdržel. Vyvstává otázka: mléko versus maso versus sladkosti. Jak zásadní by toto učení mohlo být, pokud v celé historii rané církve chybí? Jak důležité je pro křesťany to dnes vědět? Pokud se jedná o druhořadou záležitost, způsobí to rozkol? Pokud existují důležité, zásadní nauky, které by se noví věřící měli naučit, i kdyby tato nauka byla správná, učil byste drobné detaily, na nichž se křesťané neshodnou, místo toho, abyste učil to, co je pro všechny křesťany zásadní vědět?

Otázka: Jak ve Zjevení 12:11 svatí přemáhají satana krví Beránka?

Odpověď: To ilustruje rozdíl mezi mocí a autoritou. Jediný vojenský zvěd může zabít velké množství nepřátel, pokud vysílačkou nahlásí, kam mají bombardéry svrhnout bomby. Krev není magická, ani nemá žádné tajné smrtící síly či vojenské využití. Krev Ježíše nám spíše dává právo k Němu se modlit. Jelikož Bůh nemůže lhát a slíbil, že vyslyší naše modlitby, máme autoritu, danou Boží milostí, k tomu, abychom přemohli satana.

Otázka: Jaký význam má v knize „Rev 12:15 –16“ potopa a země?

Odpověď: Jednoznačná odpověď na tuto otázku je možná jednou z nejobtížnějších otázek Bible. Zde jsou dva názory:

Pronásledování: Jelikož klam se šíří ústy, mohlo by se jednat o pokus zničit církev prostřednictvím pronásledování. To předpokládá, že dítě v tomto znamení představuje buď křesťany obecně, nebo křesťany během soužení.

Budoucí událost soužení: Mohlo by se jednat o budoucí démonickou nadpřirozenou událost nebo prostě o budoucí pronásledování.

Otázka: Proč se v Zjevení 13 Satan a zlí lidé po celé věky tak usilovně snaží pronásledovat věřící?

Odpověď: Satan směřuje ke svému zániku a ví to; ví, že mu zbývá jen krátký čas (Zjevení 12:12). Je to, jako by chtěl vzít s sebou co nejvíce dalších lidí. Pokud nechá zabít křesťana, pak tento křesťan již nemůže na zemi svědčit o Kristu, ale to je jen vedlejší přínos. Hlavním přínosem je odradit ostatní od toho, aby se kvůli této ceně zamýšleli nad Kristem. Chce také věřícím ukrást radost, kterou mohou mít v Kristu.

Otázka: Kdo nebo co je v Zj 13:1–10 mořská šelma?

Odpověď: Počkejte a uvidíte! Písmo zde není konkrétní. Stejně jako věřící ve Starém zákoně měli mnoho dílků, ale ne úplný obraz Krista, i my dnes máme mnoho dílků, ale ne úplný obraz posledních časů. Názory na mořskou šelmu závisí na tom, jak doslovně člověk bere slovo „moře“.

Doslovně: Démonická bytost, skupina démonů nebo skupina lidí, která je nějakým způsobem doslovně spojena s oceánem.

Symbolicky: Pokud moře představuje národy a státy, pak jde o organizaci, která pochází z mnoha národů a států. Někteří v ní vidí stejnou šelmu jako v Danielovi 7:2.

Šelma pocházela původně z propasti podle Zjevení 11:7 a 17:8.

Otázka: Proč by Bůh ve Zjevení 13:6 vědomě dovolil, aby ho nějaká bytost rouhala, když to Bůh nechce a má moc tomu zabránit?

Odpověď: Ačkoli by někteří extrémisté mohli tvrdit, že vše, co se děje, je Boží přáním jako součást Jeho „tajné vůle“, zdá se to být daleko od skutečné povahy Boha.

Alespoň na určitou dobu Bůh připouští věci, které si nejenže nepřeje, ale které mu zlomí srdce. Některé příklady najdeme v Matoušovi 23:37–39, Lukášovi 19:41–44 a Jeremjášovi 19:5; 32:35.

Jak řekl Francis Schaeffer v knize Církev na konci dvacátého století: „Můžeme Boha oslavovat, a jak Starý, tak Nový zákon říkají, že můžeme Boha dokonce i zarmoutit. To je ohromující.“ (Hymns for the People of God č. 364)

Otázka: Jak může šelma ve Zjevení 13:6 rouhat se a pomlouvat nebeský příbytek a ty, kteří v něm přebývají?

Odpověď: Existuje varianta rukopisu, která by se dala číst buď jako „nebeský příbytek a ti, kdo v něm přebývají“, nebo jako „ti, kdo přebývají v nebeském příbytku“. Kromě toho, že šelma pomlouvá Boha, znevažuje také nebe a ty, kdo tam žijí v blaženosti.

Otázka: Jak může šelma ve Zj 13,7; 13–15 vést válku a porážet/přemáhat věřící, když bude žena chráněna před drakem útěkem do pouště podle Zj 12,6; 14; 16?

Odpověď: Zaprvé, výraz „vést válku“ nemusí nutně znamenat vést vojenskou válku, ale pronásledovat a zabíjet věřící. Mnoho lidí bylo zabito vládou mimo válku, stejně jako jich zemřelo v bitvách.

Za druhé, Zjevení 12 pouze uvádí, že žena bude chráněna. Zjevení 12:17 však, stejně jako Zjevení 13:7, říká, že drak bude vést válku proti potomstvu té ženy, tedy proti věřícím v té době. Někteří se domnívají, že vytržení křesťané jsou před těmito pronásledováními chráněni. Ti, kteří se stanou křesťany až po vytržení, však budou muset uprchnout.

Otázka: Jak může být v Zj 13,8 někdo obviňován z uctívání šelmy, když všichni, kdo nejsou zapsáni v Beránkově knize života, mají šelmu uctívat?

Odpověď: Jedná se o argument vycházející z křesťanského fatalismu. Neměli by uctívat šelmu, ale Bůh ví, že lidé budou dělat to, co nemají. Podobnými příklady toho, že Bůh ví, že lidé budou dělat věci, které nemají, jsou farizeové, kteří v Lukášovi 7:30 odmítají Boží záměr pro sebe, a Boží služebníci, kteří jsou v 2. Korinťanům 6:1 nabádáni, aby nepřijímali Boží milost nadarmo.

Otázka: Proč je ve Zjevení 13:11–12 šelma ze země na první pohled podobná beránkovi?

Odpověď: Je to kvůli oklamání. Po celé věky Satan oklamával mnoho lidí tím, že předstíral, že ctí Krista. Zatímco komunisté Krista znevažovali, takzvaní liberální křesťané, muslimové i násilnická římskokatolická církev středověku všichni tvrdili, že Krista ctí.

Otázka: Kdo nebo co je v knize „Rev 13:11 –15“ pozemská šelma?

Odpověď: Písmo to neuvádí. Může se jednat o jediné stvoření, osobu, skupinu stvoření nebo skupinu lidí. Šelma ze země by mohla mít zvláštní vztah k zemi a/nebo být něčím, co kontrastuje se šelmou z moře.

Otázka: Existoval ve Zjevení 13:16–18 nějaký historický precedens, kdy by vládce lidem vtiskl znamení?

Odpověď: Ano, během druhé světové války museli Židé na evropském kontinentu nosit žlutou hvězdu, i když jim nebyla vytetována. V době Makabejců se v 3. knize Makabejské 2:29 píše, že egyptský vládce Ptolemaios IV. Filopátor nechal všem Židům, kteří souhlasili s tím, že se mu podřídí, vytetovat list břečťanu. To bylo urážlivé, protože list břečťanu byl symbolem řeckého boha vína.

Q: Jaký význam má číslo 666 v knize „Rev 13:16 –18“?

Odpověď: Písmo to neuvádí. Jedním z pravděpodobných výkladů, který se stal populárním již v roce 1973 díky křesťanskému filmu „Zloděj v noci“, je, že se jedná o počítačový kód vtisknutý do kůže. Druhý výklad je, že by to mohl být počítačový čip, implantovaný pod kůži, který obsahuje naše osobní údaje. Dnes mají lidé ve Švédsku možnost za několik set dolarů nechat si implantovat čip, který mohou používat jako identifikační doklad.

Rukopis Ephraemi Rescriptus uvádí v Zjevení číslo 616 namísto 666. „Neron Caesar“ by dávalo součet 666 pouze v případě, že by se písmeno C změnilo na Q. „Nero Caesar“ však dává součet 616. Irenaeus zmiňuje změnu čísla 666 na 616 jako klamnou herezi ve svém spise Proti herezím, kniha 5, kap. 30.1–2, str. 558–559.

Viz také následující otázku.

Otázka: Proč je v knize „Rev 13:16 “–18 právě „666“ a ne nějaké jiné číslo?

Odpověď: Písmo to neuvádí. Existují různé teorie, například že „666“ nedosahuje dokonalosti jako „777“, že „666“ je číslo lidstva nebo že „666“ je číslo konkrétního člověka. Je zajímavé, že pokud sečteme hodnotu písmen jména Ježíš (Iesous), dostaneme číslo 888.

Otázka: Co je podle ZjeveníRev 13:16 –18 a Zjevení 14:9–11 špatného na přijetí malé značky?

Odpověď: V odpovědi je třeba zohlednit pět bodů.

1. I kdyby na tom nebylo nic jiného špatného, věřící by neměli přijímat znamení na pravou ruku nebo na čelo jednoduše proto, že Bůh řekl, aby to nedělali.

2. Lidé museli před přijetím znamení souhlasit s uctíváním šelmy.

3. Mnoho psů a koček má dnes pod kůží vložen malý počítačový čip pro účely identifikace. Možná právě k tomuto účelu slouží i toto znamení.

4. Všimněte si, že ve Zjevení 14:9–11, zatímco utrpení by mohlo být reakcí na znamení nebo počítačový čip, případně na proces skenování, utrpení za to, že má člověk znamení, by mohlo být způsobeno nadpřirozenou silou. Na druhou stranu by v něm mohla být toxická látka, kterou by vláda mohla uvolnit, pokud by se domnívala, že se lidé vymykají z řady, a mohlo by dojít k poruše.

5. Bůh přísně odsoudí ty, kteří mají znamení.

Otázka: Učí Zjevení 14:3–4, že budou spaseni pouze 144 000 celibátních mužů? (Jeden muslim s naprostou jistotou prohlásil, že právě to tento úryvek učí.)

Odpověď: Ne, Zjevení 14:3–4 hovoří o zvláštní skupině mužů z dvanácti izraelských kmenů. Je lží tvrdit, že učí, že „spaseno bude pouze 144 000 celibátních mužů“. Více o nich si můžete přečíst ve Zjevení 7:1–8, na které přímo navazuje velký zástup „ze všech národů, kmenů, lidů a jazyků“ ve Zjevení 7:9–10. Bylo záměrné, že jste nezmínil Zjevení 7:1–10, když jste tvrdil, že spaseno bude pouze 144 000 celibátních mužů?

Otázka: Co přesně zde v Zj 14,4 znamená slovo „panna“ (parthenos)?

Odpověď: Jeho primární význam je osoba, muž nebo žena, která nikdy neměla pohlavní styk. Odkazuje však také na někoho, kdo nyní žije v celibátu. Toto slovo bylo použito pro vdovy v Ignácově řeckém dopise Smyrňanům, kap. 13, str. 92.

Otázka: Co je zde ve Zj 14,6 míněno pod pojmem „věčné evangelium“?

Odpověď: Nejprve to, co není správnou odpovědí, a poté správná odpověď.

Co to není: Někteří tvrdí, že místo evangelia by se mohlo jednat o jiné poselství, týkající se soudu, nikoli spásy.

Odpověď: Tento termín znamená „dobrou zprávu“, nikoli špatnou zprávu o soudu. Jedná se o poselství a výzvu, aby člověk uvěřil v Krista. Navíc „věčné“ poselství naznačuje, že se nejedná o poselství určené pouze pro tuto dobu, ale pro všechny časy. V Titovi 1:2 se píše, že naše spasení skrze Ježíše bylo předurčeno již před založením světa.

Otázka: Je Zj 14,6–7 naplněním toho, že všichni uslyší evangelium, jak je uvedeno v Mt 24,14?

Odpověď: Mohlo by to tak být. Na druhou stranu by naplněním Matouše 24:14 mohlo být to, že lidé budou kázat evangelium všem národům.

Otázka: Může být zde v Zj 14,8 Babylon kódovým slovem pro Jeruzalém?

Odpověď: Tento názor předpokládá, že Zjevení bylo napsáno před rokem 70 n. l., což preteristé musí ve prospěch svého názoru obhajovat. O Babylonu se uvažovalo jako o Římě, Římě a katolické církvi, doslovném Babylonu nebo obecně o falešném náboženském systému.

Otázka: Jak v Zj 14,13 následují dobré skutky těch, kteří umírají v Pánu?

Odpověď: Věřící se dostanou do nebe z milosti, skrze víru, nikoli skrze skutky, jak říká Efezským 2:8–9. V nebi však dostaneme odměnu, či nikoli, na základě skutků, které jsme vykonali, podle 1. Korinťanům 3:12–15. Odměňované skutky nejsou jen vykonané činy, ale také slova a špatné činy a slova, kterých jsme se zdrželi. 1. Korinťanům 3:12–15 však také ukazuje, že Kristus soudí i srdce, tedy pohnutky za skutky, a ne jen samotné skutky.

Tento verš v této kapitole však zdůrazňuje, že věřící, kteří jsou zde pronásledováni a umírají mučednickou smrtí, nezemřou nadarmo. To, že svým životem oslavují Boha, bude v nebi odměněno. Žalm 116,15 říká, že v očích Hospodinových je drahocenná smrt jeho svatých.

Otázka: Znamená to v Zj 14,9–12, že bude sobota obnovena, jak učí někteří adventisté sedmého dne?

Odpověď: Ne, tento verš to neznamená. Slovo „sabbat“ se v celé knize Zjevení ani jednou nevyskytuje. Jakákoli souvislost mezi znamením šelmy a dodržováním či nedodržováním sabbatu existuje pouze v myslích vykladačů. Pro některé může být záhadou, proč by si to adventisté sedmého dne vůbec mohli myslet. Důvodem, proč si to někteří myslí, je to, že ztotožňují uctívání Boha v neděli se znamením šelmy. Měli bychom si bez obav připomínat „WHOA-Day“: Worship Him On Any Day (Uctívej Ho kterýkoli den).

Otázka: Bude v Zj 14,11 v ohnivém jezeře slunce nebo měsíc, když tam budou den i noc?

Odpověď: Ne, výraz „den a noc“ jednoduše znamená bez přestání. Člověk v zamčené místnosti bez oken by tam mohl být dnem i nocí, aniž by viděl slunce nebo měsíc.

Kdyby člověk byl neustále obrácen směrem ke světlu, neviděl by ani noc. Zatímco v pekle, v nebi ani na nové zemi nebude slunce ani měsíc, kdo ví, co by se Bůh rozhodl stvořit v jiných částech vesmíru.

Otázka: Jaký je rozdíl mezi korunami ve Zjevení 14:14 a Zjevení 19:12?

Odpověď: Jedná se o zcela odlišná řecká slova. Slovo ve Zjevení 14:14 je stephanos, což může znamenat vítězný věnec. Slovo ve Zjevení 19:12 je diadema, což znamená královskou korunu.

Otázka: Je to v Zj 14,14–16 Ježíš, kdo stojí na oblaku s srpem?

Odpověď: Ano. Výraz „Syn člověka“ má obecný význam „lidé“, ale Ježíš tento výraz také rád používal jako částečný popis sebe sama. Někteří si myslí, že to není on, protože ve verši 14:14 se píše „podobný Synu člověka“. Avšak i ve Zjevení 1:13 se píše „podobný Synu člověka“ a všichni se shodují, že se jedná o Ježíše.

Otázka: Jak je možné, že v knize „Rev 14:18 –20“ hrozny produkují krev?

Odpověď: Je zřejmé, že se nejedná o obyčejné hrozny. Tyto hrozny pravděpodobně symbolizují pronásledování lidí. Soud za to postihne ty, kteří pronásledují ostatní.

Otázka: Zkuste v Zj 14:20 odhadnout velikost řeky krve, kterou Bůh [údajně] chce mít podle Zj 14:20. K naplnění této řeky by byla zapotřebí krev přibližně jedné miliardy lidí. Proč tomu tak je?

Odpověď: Existují dvě možné odpovědi.

Na jedné straně Zjevení neříká, že by se jednalo o lidskou krev. Prostřednictvím Mojžíšovy hole Bůh proměnil vody Nilu v krev, a to nebyla krev lidí. Neříká se tam ani, že by to byla Boží dokonalá vůle; spíše to Bůh rozhodl jako součást svého soudního trestu vůči lidem. Mohla by to být krev, která nepocházela od živého člověka ani zvířete. Na druhou stranu, pokud spočítáte krev ze všech provedených potratů (kterých bylo v polovině 70. let v USA asi 1 milion ročně, v Japonsku 7 milionů ročně a další v jiných zemích), dalo by se říci, že metaforicky řečeno už dnes máme řeky lidské krve. Nemyslím si však, že Zjevení zde mluví pouze metaforicky. Kdyby Bůh stvořil nové množství krve rovnající se krvi prolité při všech potratech a válkách, mohlo by to naplnit nespočet řek.

Otázka: Jaký je účel 14. kapitoly Zjevení před 15. a 16. kapitolou?

Odpověď: Celá 14. kapitola Zjevení poskytuje nezbytné pozadí pro 15. kapitolu Zjevení. Těch 144 000 ve Zjevení 14:1–5 se vztahuje k těm, kteří zvítězili nad šelmou ve Zjevení 15:1–4. Prohlášení prvního anděla ve Zjevení 14:6–7 se vztahuje k soudu nad zemí, mořem a vodními prameny ve Zjevení 16:1–7.

Prohlášení druhého anděla ve Zjevení 14:8 se vztahuje k pádu Babylonu ve Zjevení 16:19. Prohlášení třetího anděla ve Zjevení 14:9–11 o trestu pro ty, kteří mají znamení šelmy, souvisí se Zjevením 16:2. Sklizeň hroznů hněvu ve Zjevení 14:14–20 souvisí s obsahem sedmi číší Božího hněvu ve Zjevení 15–16.

Otázka: Je moře skleněné ve Zjevení 15:2 totéž jako moře skleněné ve Zjevení 4:6, přičemž oheň možná představuje sedm lamp ve Zjevení 4:5?

Odpověď: Je velmi pravděpodobné, že ano; nic je od sebe neodlišuje a žádný verš neříká, že existují dvě skleněná moře.

Otázka: Proč podle Zj 15,4 nepůjdou všichni do nebe, když se všichni budou bát Boha a oslavovat Jeho jméno?

Odpověď: Tato otázka vychází z mylného předpokladu, že každý, kdo kdy oslavil Boha, půjde do nebe. Naopak tento verš, stejně jako Filipským 2:10–11 a další, ukazuje, že na konci budou Boha chválit i ti, kteří půjdou do ohnivého jezera.

Otázka: Jaké byly v Zj 15,7 ty číše?

Odpověď: Řecké slovo označovalo široký talíř, který se používal k rituálnímu pití nebo k vylévání nápojových obětí.

Otázka: Proč v Zj 15,8 nikdo nemohl vstoupit do chrámu, dokud nebylo dokončeno sedm ran?

Odpověď: Písmo to neříká, ale jedním z důvodů mohlo být zdůraznění toho, že k žádné přímluvě nedojde, dokud nebude vylito všech sedm číší hněvu.

Otázka: Jak se v Zj 16,1–21 těchto sedm číší Božího hněvu podobá egyptským ranám v Ex 7,14–12,30?

Odpověď: Zde je seznam deseti ran.

Deset egyptských ran

1. Vody se proměnily v krev. Ex 7:14–25

2. Žáby. Ex 8:1–15

3. Vši. Ex 8:16–19

4. Mouchy. Ex 8:20–32

5. Rána na dobytku. Ex 9:1-7

6. Vředy. Ex 9:8–12

7. Kroupy. Ex 9:13–34

8. Kobylky. Ex 10:1–20

9. Tma. Ex 10:21–29

10. Smrt prvorozených. Ex 11:1–12:30

Izraelité přešli Rudé moře jako po suché zemi a řeka Eufrat vyschla pro krále východu. Také bylo v Exodu obětováno velikonoční jehně, aby odvrátilo anděla smrti, a Ježíš je naším velikonočním jehnětem, ale pro ty, kteří v Zjevení odmítají Beránka, není možné odvrátit Boží hněv.

Otázka: Byl Boží hněv na zemi patrný již před touto dobou, jak je uvedeno ve Zjevení 16:1?

Odpověď: Ano. Mnoho veršů ukazuje, jak Bůh projevuje svůj hněv. Žádný verš však, snad s výjimkou těch, které se týkají potopy, neukazuje, že by se Boží hněv na zemi projevoval v tak velkém rozsahu až do této doby.

Otázka: Je v Zj 16,2 první číše spojena s modlitbami svatých?

Odpověď: Ne. To by se dalo předpokládat pouze v případě, že by se vycházelo z toho, že a) sedm číší je totožných se sedmi trubkami (tzv. teorie rekapitulace) a b) kadidlo z modliteb svatých ve Zjevení 8:3–4 souvisí s první trubkou ve Zjevení 8:7.

Avšak

a) teorie rekapitulace není správná, protože sedm trubek představuje

T1: kroupy, oheň a krev, které spálily 1/3 země a rostlinstva

T2: obrovská hora, 1/3 moře se proměnila v krev a 1/3 mořského života zahynula

T3: velká hvězda pelyňku, která zamořila sladkou vodu

T4: 1/3 nebeských světel

T5: kobylky z propasti po dobu 5 měsíců

T6: 4 andělé a armáda 200 milionů zabijí 1/3 lidstva

T6 1/2: 7 hromů a dva svědkové

T7: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a Jeho Krista.“

Těch 7 číší se zcela neshoduje. Jsou to:

B1: ošklivé a bolestivé vředy

B2: Celé moře se proměnilo v krev a veškerý mořský život zahynul

B3: Sladká voda se proměnila v krev

B4: slunce spálilo lidi ohněm

B5: tma

B6: Eufrat vyschl a králové východu se shromáždili v Armagedonu

B7: Je dokonáno, nastalo velké zemětřesení a Babylón byl zničen

b) I kdyby byla teorie rekapitulace správná, v Zjevení 8:3–7 se sedm andělů se sedmi trubkami liší od osmého anděla, který měl kadidlo s modlitbami svatých.

Otázka: Jelikož Zjevení 16:3 v řečtině uvádí, že „duše“ v moři zemřely, což odkazuje na mořský život, znamená tedy „duše“ život a člověk nemá „duši“ oddělenou od svého těla o nic více než zvíře.

Odpověď: V 1. Petrově 3:20 se v řeckém textu uvádí, že na arše bylo zachráněno pouze osm „duší“. Slovo „duše“ někdy znamená „život“, jako je tomu ve Zjevení 16:3. Jindy „duše“ označuje duchovní část křesťana, která je „doma u Pána“, když jsme „pryč z těla“, jak uvádí 2. Korinťanům 5:8. Všimněte si, že v tomto okamžiku nemáme tělo, ale jsme „mimo tělo“. Zvířata mají zvířecí duše/život a lidé mají lidské duše/život, ale 1. list Petrův 3:20 ukazuje, že pouze lidé mají duše, které lze spasit.

Křesťané se neshodují v tom, zda pro zvířata existuje nějaký posmrtný život.

Otázka: Jak se v Zjevení 16:3–4 může voda proměnit v krev?

Odpověď: Zeptejte se Mojžíše. Vážně, Všemohoucí Bůh může vykonat jakýkoli zázrak, který si přeje. Zdálo by se jako poetická spravedlnost, že společnost, která prolévá tolik krve věřících, by dostala k pití krev. Pamatujte, že Jan píše to, co viděl a slyšel (Zjevení 1:19), takže ta krev byla buď doslovná krev, nebo něco, co vypadalo jako krev.

Otázka: Čemu se to podobá ve Zj 16,5?

A: Řeka Nil se proměnila v krev během první egyptské rány, jak je popsáno v Exodu 7:14–25.

Také mimo Bibli, v 1. knize Henochově, se nachází proroctví, v němž Henoch viděl anděly, kteří ovládali vody, aby přinesli zkázu (1. kniha Henochova 66:1–3). Zde je citát: „Poté mi ukázal anděly trestu, kteří jsou připraveni přijít a uvolnit síly vod, jež jsou pod zemí, aby se staly soudem a zkázou pro všechny, kdo žijí a přebývají na zemi. Ale Pán duchů dal rozkaz andělům, kteří byli ve službě, aby nezvedali (vodní) hráze, ale je střežili – neboť to byli andělé, kteří měli na starosti vody. Poté jsem odešel z přítomnosti Enocha.“ The Old Testament Pseudepigrapha, sv. 1, str. 45–46. Z toho vyplývá, že Bůh svěřil kontrolu nad vodami andělům, ale kontextem je zde Noe a potopa, nikoli konec časů.

Otázka: Co je ten hlas pod oltářem ve Zjevení 16:7?

Odpověď: Pravděpodobně jde o hlas mučedníků ze Zjevení 6:9–11.

Otázka: O jaké bolesti a vředy se jedná ve Zj 16,11?

Odpověď: Písmo to neuvádí. Mohly by být způsobeny nemocí, otravou radiací nebo nadpřirozenou příčinou bez přirozené.

Otázka: Jak by mohla v Zj 16,12 vyschnout řeka Eufrat?

Odpověď: Řeka Eufrat odvádí srážky z hor východního Turecka a Iráku do Perského zálivu. Mohlo by jít o náhlou zázračnou událost bez přírodního ekvivalentu. Nebo je možné, že v horním toku přestalo pršet. Existuje však i jednodušší vysvětlení. I dnes jsou některé úseky řeky Eufrat prakticky vyschlé, protože velká část vody je odčerpávána pro zavlažování.

Otázka: Co jsou ty tři žáby ve ZjeveníRev 16:13 –14?

Odpověď: Zjevení16:14 říká, že jsou to duchové démonů. Bible říká, že jsou to duchové démonů, takže to nemohou být lidé.

Otázka: Mohou démoni v Zj 16:14 také konat zázraky?

Odpověď: Démoni mohou nejen klamat a předstírat zázraky, ale ve skutečnosti také dokážou vykonat mnoho zázraků. Vzpomeňte si, že faraonovi kouzelníci proměnili hole v něco, co vypadalo jako pohyblivé hady. Avšak ani v tomto verši není žádný důkaz, že by Satan nebo démoni mohli stvořit život.

Stejně jako ďábel dokázal oživit podobu Antikrista, i lidé dokážou oživit roboty.

Stručně řečeno, démoni dokážou mnoho věcí, které dokážou i lidé; démoni mají navíc nadpřirozené schopnosti, ale to, co démoni dokážou, je velmi málo ve srovnání s tím, co dokáže Všemohoucí Stvořitel.

Otázka: Co znamená ve Zjevení 16:15 „nechat si zde své šaty“?

Odpověď: Znamená to být ostražitý. Konkrétně, jelikož Efezským6:11 –18 zmiňuje obléknutí plné Boží zbroje, včetně pancíře spravedlnosti, měli bychom si je ponechat u sebe.

To odráží hebrejskou kulturu, nikoli řeckou či římskou. Řekové často pořádali atletické soutěže nazí a římský voják, který usnul na stráži, nebyl zneuctěn, ale spíše zabit. Podle židovské Mišny, pokud velitel chrámové stráže našel jednoho ze svých strážců, jak pod ním spí, jeho šaty mu byly svlečeny a spáleny a on byl propuštěn v hanbě.

Otázka: Dochází k Armagedonu ve Zjevení 16:16, nebo až po miléniu ve Zjevení 20:8?

Odpověď: Křesťané zastávající amilenialismus tvrdí, že oba verše popisují stejnou událost. Považují za nepravděpodobné, že by se odehrály dvě velké bitvy namísto jedné.

Křesťané zastávající premilenialismus by se drželi doslovného výkladu těchto veršů. Jsou zde dvě velké bitvy. Pouze ta před Tisíciletím je označována jako Armagedon a pouze ta po Tisíciletí je spojována s Gogem a Magogem. Navíc bitva s Gogem a Magogem se neodehrává v Armagedonu, ale v okolí města Božího lidu.

Otázka: Je „velké město“ ve Zjevení 16:19 Babylón?

Odpověď: Ne, je to jiné město, protože o Babylonu se zmiňuje samostatně ve verši 16:19 a následujících a v 17. kapitole. Hlavním komentátorem, který toto učil, byl Beckwith.

Otázka: Co by mohlo v Zj 16,21 způsobit kroupy o váze 100 liber?

Odpověď: Nejedná se o obyčejné kroupy. Mohlo by jít o nadpřirozený jev, nebo o úlomky z dopadu meteoritu.

Otázka: Jsou sedm misek/čáší ve Zjevení 16 totéž jako sedm trubek ve Zjevení 8–9?

Odpověď: Skuteční křesťané se v tomto názoru neshodují.

Teorie rekapitulace tvrdí, že jsou totožné kvůli podobnostem, a klíčové rozdíly jednoduše přehlíží. Africký donatista Tyconius (370–380/390 n. l.) byl jedním z prvních, kdo učil teorii rekapitulace v souvislosti s miléniem.

Při doslovném výkladu není problém uznat, že existuje mnoho podobností, ale klíčové rozdíly ukazují, že se jedná o dvě odlišné věci, přičemž sedm číší je mnohem závažnějších (často až třikrát) než sedm trubek. Zde jsou podobnosti a rozdíly.

Ačkoli existují podobnosti, jsou tyto události odlišné. Například první mísa nemá žádný protějšek. Čtvrtá mísa nejenže nemá protějšek, ale je také přesným opakem čtvrté trubky. Na druhou stranu, šestá mísa i šestá trubka odkazují na řeku Eufrat, u které ležel Babylon.

Sedm trub

1. Spálena byla třetina stromů a trávy. Zj 8:7

2. Třetina mořských tvorů a lodí byla zničena. Zj 8:8-9

3. Hvězda zvaná pelyněk; třetina sladké vody. Zj 8:10–11

4. Třetina slunce, měsíce a hvězd, třetina dne a třetina noci byla zasažena. Zj 8:12–13

5. Stvoření podobná kobylkám z bezedné propasti. Zj 9:1-12

6. Andělé vypuštění u Eufratu. Jezdci na koních zabijí třetinu lidstva. Zj 9:13-21

7. Hlasité prohlášení. Zj 11:15–19

Sedm číší

1. Vředy na tělech těch, kteří mají znamení šelmy. Zj 16:2

2. Moře se promění v krev; veškerý mořský život zahyne. Zj 16:3

3. Sladká voda se promění v krev. Zj 16:4–7

4. Slunce spaluje lidi ohněm. Zj 16,8–9

5. Tma. Zj 16:10-11

6. Eufrat vyschne, aby králové z východu mohli přijít do Armagedonu. Zj 16:12-16

7. Velké zemětřesení. Město se rozdělilo na tři části. Zj 16:17-20

Otázka: Byla Babylón zničena zde, ve Zj 16:19, nebo byla zničena ve Zj 18?

Odpověď: Oba verše hovoří o stejné budoucí události.

Otázka: Kdo je ta žena, Babylon, ve Zj 17:1-18?

Odpověď: Křesťané se neshodují na tom, o které město přesně jde. Dva hlavní názory jsou: 1) Řím a římskokatolická církev a 2) doslovný Babylon. Další, méně běžné názory, jsou sekularismus, liberální křesťanství a mormonismus. Pojďme si k tomuto úryvku uvést několik postřehů.

1. Je to mocné město (Zjevení17:18 )

2. Je velmi zlá (Zjevení 17:4–6; 18:3)

3. Zabila mnoho křesťanů (Zjevení 17:6)

4. Bude zničeno (Zjevení 17:16; 18:2)

Křesťané se neshodují na tom, o které město se jedná nebo o které město půjde. Dvě nejčastější možnosti jsou doslovný Babylon a Řím.

Zde jsou další podrobnosti o Babylonu ve Zjevení.

Město Babylón

Město: (Zjevení17:18 ,18:10 , 16, 18, 19, 21)

Město na sedmi kopcích: (Zjevení 17:3,9)

Leží na mnoha vodách, které představují národy, zástupy, národy a jazyky (Zjevení 17:1,15).

Z moře bude vidět kouř z jejího hoření: (Zjevení18:17 –18).

Budoucí místo zpustošení (Zjevení16:19 ;17:15-18:24 ).

Celé nebe se bude radovat ze zničení tohoto místa (Zjevení 19:1–3).

Bohatství a moc Babylonu

Oblečený v purpuru a šarlatu, třpytící se zlatem, drahokamy a perlami (Zjevení 17:4,16).

Obchodníci zbohatli na jejím nadměrném luxusu (Zjevení 18:3,11-17).

Obchodovalo se zde jak s lidskými těly, tak s dušemi (Zjevení 18:13).

Vládlo 7/8+10 králů (Zjevení17:10 ).

Šestý král vládl v době, kdy bylo Zjevení napsáno (~69–96 n. l.)     (Zjevení 17:10).

Vládla nad králi země (Zjevení17:18 ).

Zlé ohavnosti Babylonu

Náboženské s rouhavými, démonickými a magickými aspekty (Zjevení 17:3, 18:2,23).

Chlubí se sňatkem s králem, který nikdy nezemře (Zjevení 18:7).

Cizoložná; Velká nevěstka (Zjevení 14:8, 17:1-5,15-16, 18:3,9, 19:2).

Nejlepším symbolem je zlá žena (Zjevení 17:1–7 a Zachariáš 5:5–11).

Opojná (Zjevení 17:2; 18:3,23).

Výrazný zlatý pohár šílenství (Zjevení 14:8, 17:2,4; 18:3,6).

Vede válku proti Beránkovi (Zjevení17:14 ).

Opilý krví svatých, těch, kteří vydávali svědectví o Ježíši (Zjevení 17:6,18:24 , 19:2).

Útočiště démonů a doupě každého nečistého ducha (Zjevení 18:2).

Věřící musí nyní utéct! (Zjevení 18:4, Jeremjáš 50:8, 51:6,45-47)

V každém případě se máme vždy vyhýbat babylonskému způsobu života.

Otázka: Jaké další souvislosti mezi Římem a Babylónem najdeme ve Zjevení 17:1–18?

Odpověď: Babylón byl původně domovem mystického náboženství. Poté, co však Peršané nejprve Babylón dobyli a později ho zničili, potlačili toto mystické náboženství, a tak se přesunulo do Pergamu v Malé Asii. Jeho vůdce byl nazýván „Strážcem mostu“ mezi tímto životem a životem příštím. V latině se tento titul nazývá „Pontifex Maximus“. Později tento titul používali papežové.

Modlářství a odpadlictví Božího lidu bylo popsáno jako cizoložství v Izaiášovi 23:15–17; Jeremiášovi 2:20–31; 13:27; Ezechielovi 16:17–19; Ozeášovi 2:5; Nahumovi 3:4. Na druhou stranu Ninive v Nahumovi 3:1,4; Týros v Izaiášovi 23:15–17 a Babylón v Jeremiášovi 23:17 byly obviněny z toho, že jsou nevěstkami. Nikdy nepatřily k Izraeli, takže nebyly „cizoložné“ jako takové, ale pohanské.

Otázka: Jaký důkaz v Zj 17:1–18 naznačuje, že Babylón zde nemusí být pouze Řím?

Odpověď: Řím byl původně postaven na sedmi kopcích: Palatinu, Aventinu, Caeliu, Esquilinu, Viminalu, Quirinalu a Kapitolinu. Později se však rozšířil o osmý kopec, Pincio. Řím se však stále nazýval Septimontium, neboli „město sedmi kopců“. Sedm císařů je příliš málo pro Neroovu dobu, ale příliš mnoho pro dobu Domitiana.

O Babylonu, městě ležícím u mnoha vod, se hovoří v Jeremjášovi 51:13.

Babylon se nachází v pustině podle Izaiáše 21:1 a jeho pád je předpovězen ve Zjevení 14:8; 18:2; Jeremjáš 51:8.

Někteří se domnívali, že by se mohlo jednat o Evropský společný trh, později Evropskou unii, protože původně bylo deset zemí, jenže nyní jich je více. (Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Francie, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Irsko, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko atd.)

Někteří se domnívají, že Babylón představuje odpadlé křesťanství, a to jak katolické, tak protestantské, nebo ekumenickou církev. (Není zde zmínka ani pro, ani proti východním pravoslavným, koptským křesťanům či nestoriánům.)

Někteří věří, že to nemůže být Řím, protože Řím nebyl takto náhle zničen. Ve skutečnosti byl Řím vypleněn v roce 410 n. l. Góty a navždy ztratil své výsadní postavení poté, co ho v roce 455 n. l. vyplenili Vandali.

Zatímco Řím leží velmi blízko moře, s přístavem Ostia v těsné blízkosti, Babylon se nachází hluboko ve vnitrozemí. Řeka Eufrat by však v posledních časech mohla být upravena tak, aby po ní mohly plout lodě. Eufrat je již dostatečně široký, ale na některých místech není příliš hluboký. Mohl by však být prohlouben. Pro srovnání: Panamský průplav má ponor 15,2 metru, zatímco hloubka řeky Eufrat se pohybuje od 1 m do 45 m. V současné době by se Eufrat nepoužíval pro námořní plavidla, protože je dnes přehrazen 22 přehradami.

Jeden autor tvrdí, že Zjevení 17:8–9 dokazuje, že se nemůže jednat o Řím, protože římští králové by na město Řím nezaútočili. Nezohledňuje však skutečnost, že šelma představuje politickou moc a žena náboženskou. Ve skutečnosti se světské vlády v Itálii s papeži mnohokrát střetávaly, útočily na ně, zabíjely je a nahrazovaly.

Otázka: Jaké jsou v Zj 17,1–18 podobnosti s Babylónem v Iz 13 a Jer 51?

Odpověď: Zde jsou tyto podobnosti.

Otázka: Kdo nebo co je šarlatová šelma ve Zj 17:1-18?

Odpověď: Bůh to zatím nezjevil, ale dal nám dvanáct vodítek.

1. Šarlatová šelma

2. Pokrytá rouhavými jmény

3. Sedm hlav, které představují jak 7 pahorků, tak 7 králů

4. Pět králů již padlo, jeden je a jeden ještě přijde

5. Deset rohů, symbolizujících deset králů, kteří dosud neobdrželi království

6. Šelma sama je osmým králem

7. Těchto 11 králů povede válku proti Ježíši, ale Ježíš je porazí

8. Žena Babylón je velké město, které na této šelmě jede

9. Šelma kdysi byla, nyní není, a vystoupí z propasti.

10. Nakonec šelma dojde ke své záhubě

11. Ztracení lidé budou nad šelmou žasnout, protože kdysi byla, nyní není, a přesto přijde

12. Šelma zničí ženu

Viz také Zjevení 19:19–21. Mnozí komentátoři se domnívají, že jde o stejnou šarlatovou šelmu ze Zjevení 13:1.

Otázka: Mohly by hlavy šarlatové šelmy ve Zjevení 17:1–18 představovat římské císaře?

Odpověď: Pravděpodobně ne, protože vzkříšení Babylonu je budoucí událost, která se dosud nenaplnila. Pokud si chcete zkusit porovnat římské císaře, zde je jejich seznam. Předpokládá se, že Zjevení bylo napsáno kolem let 95–96 n. l., krátce před smrtí Domitiana.

Otázka: Proč měla žena ve Zjevení 17:5 své jméno napsané na čele?

Odpověď: Podle římských spisovatelů Seneky a Juvenala bylo u římských prostitutek běžné nosit své jméno napsané na čele. Tak si je zákazníci mohli zapamatovat a žádat o ně jménem. Jeremjáš 3:3 se také zmiňuje o čele nevěstky, což by mohl být stejný zvyk i mimo Řím.

Otázka: Jak to, že v Zj 18,1–3 je Babylón zkorumpovaným městem obchodu a moci, zatímco v Zj 17 představuje náboženský systém?

Odpověď: Pokud si myslíte, že náboženský systém, který vypadá čistě, nemůže být zároveň zkorumpovaným centrem ziskuchtivosti a moci, mýlíte se. Bohužel i Ježíš a kříž byly zneužity jako ospravedlnění pro páchání zla a ovládání druhých. Ačkoli kapitoly 17 a 18–19 zdůrazňují různé aspekty města, jedná se o stejné město.

Otázka: Jak může být místo v Zj 18,2 „útočištěm pro každého nečistého ducha“?

Odpověď: Některé překlady uvádějí místo „útočiště“ slovo „vězení“, protože tam zlý duch přebývá, ale nikde se neříká, že je to proti jeho vůli.

Je fascinující zamyslet se nad tím, co přitahuje zlé duchy k určitému místu. Je to nedostatek křesťanského svědectví, které by jim připomínalo jejich drtivou porážku smrtí a vzkříšením Ježíše? Je to tolerance vůči jiným zlým duchům? Je to podpora zla ze strany lidí a jejich otevřenost vůči zlým duchům? Jsou to pohanské modly, které lidé uctívají? Nevíme, co z toho je hlavní příčinou, zda jde o všechny výše uvedené důvody, nebo zda existují ještě další. Nechceme však, aby naše domácnost přitahovala jakékoli zlé duchy, a proto nechceme, aby jakékoli obrazy modl nebo okultní předměty byť jen naznačovaly, že by se zlí duchové v našem domě cítili dobře.

Otázka: Jaký je v Zj 18,3 rozdíl mezi touhou po zvýšení zisku a chamtivostí?

Odpověď: Existuje více než jeden způsob, jak být chamtivý. I když nejste chamtiví ve všech těchto ohledech kromě jednoho, stále můžete být chamtiví.

Za prvé, zvyšování zisků za každou cenu – ať už legální, etickou nebo morální – znamená upřednostňovat peníze před Bohem. Můžete však zvyšovat zisky i legálními způsoby, do kterých se podle Boží vůle nemáte zapojovat – co třeba akcie společností zabývajících se marihuanou?

Za druhé, prodejci někdy lžou (říká se tomu „přikrášlování pravdy“), aby prodali své výrobky. Na jednom místě, kde jsem pracoval, se zákazník zeptal prodejce, zda výrobek umí to a to. Prodejce věděl, že ne, ale zákazníkovi přesto řekl, že ano. Poté se do kanceláře doneslo, že lidé musí na této funkci okamžitě zapracovat.

Je nákup a prodej částí těl plodů pro výzkum špatný, když by k potratu došlo tak jako tak?

Za třetí, můžete se snažit získat co nejnižší cenu nebo platit co nejnižší mzdu, bez ohledu na to, co je spravedlivé.

Za čtvrté, pokud tyto věci nechcete praktikovat sami, můžete i tak najímat a odměňovat lidi, kteří je praktikují, a přivírat oči nad jejich chamtivostí, pokud plní své úkoly.

Otázka: Jak mohou křesťané podle Zj 18,4 hřešit tím, že jsou dnes součástí zlého systému, když Bůh chtěl, aby Josef byl součástí egyptské vlády v Gn 41–47 a Daniel v Da 2 a 6?

Odpověď: Josef zastával velmi vysokou funkci ve vládě, která Boha neuznávala. Ačkoli egyptské náboženství uctívalo falešné bohy, nepraktikovalo zla jako lidské oběti nebo náboženskou prostituci, jak to činila některá jiná náboženství. Nehemiáš, ačkoli byl Žid, byl perským guvernérem Judeje a byl přesně tam, kde ho Bůh chtěl mít. Danielův případ je zajímavější. Babylóňané se věnovali astrologii a magii a Daniel byl v jejich očích považován za někoho podobného těmto lidem. Daniel se těmito věcmi sám nezabýval, a když se v Betlémě objevila Ježíšova hvězda a mudrci věděli, že se Mesiáš narodí v Judeji, jak by to mohli vědět, kdyby je Daniel nepoučil o jediném pravém Bohu?

Dnes si můžete položit pět otázek. Pokud je vaše odpověď na kteroukoli z nich negativní, začněte si hledat jinou práci.

1. Musíte hřešit (ať už v oblasti osobní morálky, nebo špatným zacházením s ostatními), abyste mohli vykonávat svou práci, nebo abyste splnili přání svého šéfa? Technicky vzato by v tomto konkrétním případě to nemusel být důvod k odchodu z práce. Neměli byste hřešit, ani byste neměli dát lidem důvod si myslet, že hřešíte. Lepším svědectvím by mohlo být, kdybyste byli propuštěni, než kdybyste odešli sami.

2. Podporujete svou prací hřích, hříšný životní styl nebo falešného boha?

3. Přináší vaše práce a činnost vaší společnosti nějaký prospěch ostatním lidem nebo společnosti? Pokud ne, není to tak zlé jako první dvě věci, ale nepracovali byste mnohem raději pro společnost, která prospěch přináší?

4. Máte v práci vůbec nějaké příležitosti, jak s ostatními sdílet svůj život a evangelium?

5. Přibližují vás vaše vztahy v práci k Bohu, nebo vás od něj vzdalují?

Otázka: Proč je v Zj 18,6 Babylonu vráceno dvojnásobně za to, co udělala?

Odpověď: Jedná se s velkou pravděpodobností o řecký výraz, který znamená, že zlo, které způsobila, se k ní „vrátilo dvojnásobně“. Je to podobné anglickému idiomu „what goes around, comes around“ (co se stane, to se vrátí). Spálení Babylonu však neznamená zničení veškeré politické moci, protože ostatní králové stále vládnou a sledují dění z bezpečné vzdálenosti.

Otázka: Mělo by se v Zj 18,13 říkat „otroci“ nebo „těla“ lidí?

Odpověď: Obchodování s otroky by znamenalo obchodování s těly mužů. Doslovným řeckým slovem je zde „soma“, což znamená „tělo“ a od kterého pochází i naše slovo „somatický“. Na druhou stranu někteří dnes obchodují s částmi těl potratených dětí pro výzkumné účely. Také někteří vydělávají peníze na částech těl určených k transplantaci orgánů.

Otázka: Jak mohou lidé ve Zjevení 18:13 obchodovat s dušemi lidí?

Odpověď: Lidé mohou obchodovat s dušemi lidí nejméně třemi způsoby.

Životy: Řecké slovo pro duši může znamenat také život. Obchodníci s otroky mohou unášet lidi a prodávat je jako otroky, a mnoho starověkých říší v podstatě fungovalo na otroctví. Odhaduje se, že dvě třetiny obyvatel Římské říše tvořili otroci.

Duchovní: Mnoho lidí na všech kontinentech využívalo náboženství jako prostředek k finančním ziskům, jak varuje 1. list Timoteovi 6:5. Jejich „obchod“ se týká duší lidí.

Odpustky: Katolická církev, zejména ve středověku, učila, že katolíci, kteří se dopustili lehčích hříchů, budou před vstupem do nebe trpět v ohnivém očistci. Tento pobyt však bylo možné zkrátit – pro sebe i pro jiné – zaplacením peněz církvi, tzv. odpustků.

Otázka: Jak je možné, že v Zj 18,9–19 byl Babylon tak oblíbený u králů, obchodníků a námořníků, poté co se opil krví svatých, jak je uvedeno v Zj 17,6?

Odpověď: Tři slova: bohatství, krátká paměť a lhostejnost.

Bohatství: Byla oblíbená u všech těchto králů a obchodníků země, i když jaksi vládla nad ostatními městy, protože oni oceňovali bohatství, které díky ní získávali. Byli ochotni přehlédnout nějaké zlo, vlastně hodně zla, pokud tím získali více peněz. Je příznačné, že obchodníci nemohli najít nikoho, kdo by kupoval jejich zboží, když Babylón nedovolil nikomu kupovat ani prodávat, pokud neměl znamení šelmy.

Krátká paměť: Zvykem padlých lidí je zapomínat na zlou povahu některých lidí a entit, když je to pro ně výhodné nebo výnosné.

Lhostejnost: Zabíjení věřících ve Zjevení 17:6 a 18:24 jim neublížilo, tak proč by se měli starat o věci, které jim neubližují? Existovalo rčení: „Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale budu bránit tvé právo to říkat.“ Jak často vidíte někoho, kdo se zastává práv někoho, s kým osobně nebo politicky nesouhlasí? Zdá se, že je to čím dál vzácnější.

Jen pro zajímavost: řecké slovo pro obchodníka, emporoi, znamenalo „ten, kdo cestuje“, a odtud pochází anglické slovo emporium.

Otázka: Jak se mohou v Zj 18,20 a Zj 19,3 bohabojné bytosti v nebi radovat ze zničení druhých?

Odpověď: Oni, stejně jako my, se mohou radovat z toho, že byla vykonána spravedlnost, stejně jako se všichni Američané, dokonce i Američané německého původu, radovali, když byli poraženi nacisté.

Otázka: Proč si myslíte, že v Zj 18,22–23 hrají tak významnou roli hudebníci, dělníci a čarodějnictví?

Odpověď: V moderní západní společnosti hrají významnou roli rocková hudba a továrny. Čarodějnictví není v západní kultuře tak běžné, ale řecké slovo „pharmakon“, které se zde používá, může také odkazovat na drogy a jedy.

Otázka: Co je neobvyklého na slově „Hallelujah“ ve Zj 19,1.3.4.6?

Odpověď: Je to hebrejské slovo, které znamená „Chvála Bohu“. Toto slovo se často vyskytuje v žalmech Starého zákona, ale v Novém zákoně je použito pouze čtyřikrát, a to výhradně v této kapitole. Toto vítězství si jistě zaslouží více než jedno „Hallelujah“!

Otázka: Jsou v Zj 19,8 bílé roucho svatých symbolem, který podporuje katolickou nauku o odpustcích, jak tvrdí někteří katolíci?

Odpověď: Ne. Bílá roucha jsou symbolem, ale Zjevení 19,8 podává úplné vysvětlení toho, co bílá roucha znamenají. Představují spravedlivé skutky svatých. Nic nenasvědčuje tomu, že by spravedlivé skutky jedné osoby mohly být připsány jiné, nebo že by mohly zkrátit něčí pobyt v očistci.

Zde je třeba si všimnout jedné důležité věci. Mnoho lidí, nejen někteří katolíci, dokáže do Bible vkládat zcela nepodložené představy, aniž by si vůbec uvědomovali, že v daném úryvku nenajdou ani jediné místo, které by tuto novou představu podporovalo.

Představte si na chvíli, že byste měli bláznivý výklad, podle kterého tento úryvek prorokuje oživení oděvního průmyslu. Jak byste mohli zjistit, zda je váš výklad šílený, nebo ne?

Zde je několik návrhů.

1. Modlete se a proste Boha o pomoc při pochopení toho, co měl na mysli. Pokud se snažíte pochopit, co Bible říká, a nezajímá vás pomoc při rozpoznání významu, který Bůh zamýšlel, je to jak logický rozpor, tak ztráta času.

2. Pochopte, co je to výklad. Výklad znamená použití (Bohem daného) uvažování k logickému propojení verše s verši před ním a za ním, s verši v jiných částech Bible a/nebo s vnějšími událostmi, aby se dospělo k tvrzením, která v Bibli nejsou. Každý něco vykládá, nejen Bibli, ale vše, co čteme. Správný výklad je dobrá věc, ale lidé si mohou vybrat, že do Bible vkládají cokoli, co se jim zlíbí, a vydávají to za výklad.

3. Rozlišujte mezi tím, co pasáž výslovně říká, a tím, co podle vašeho výkladu znamená. Neříkejte „Bible říká“ nebo „Bůh říká“ o něčem, co Bible ve skutečnosti neříká, ale co je pouze výkladem.

4. Křesťané se při výkladu Písma navzájem potřebují, protože nikdo není neomylný. Pokud váš výklad předpokládá, že daný úryvek byl napsán v tajném kódu, který po tisíce let nikdo nedokázal rozluštit, je dobré svůj výklad zpochybnit.

5. Ověřte si svůj výklad. Pokud tvrdíte, že řecký jazyk znamená „tohle“, a raní křesťané, kteří mluvili řecky a psali o daném úryvku, by neuznali váš výklad toho, co pro mnohé z nich bylo jejich rodným jazykem, jste zase zpátky u tajných kódů. Raní křesťané nebyli neomylní a neměli na všechno stejný názor. Čtením dopisů a komentářů těchto zbožných mužů však můžeme lépe pochopit šíři (a co je důležitější, omezenost) významu řeckých vět v Bibli.

Otázka: Proč Jan v Zj 19,10 a 22,8 padl k nohám těch andělů?

Odpověď: Pro padlé lidi je zjevně až příliš snadné uctívat anděly, Marii nebo jiné svaté. Obecně platí, že i křesťané snadno sklouznou k modlářství v té či oné podobě.

Otázka: Jak je v Zj 19,10 Ježíšovo svědectví duchem proroctví?

Odpověď: Zde jsou tři výklady Zjevení 19:10.

1. Výrazem „svědectví Ježíše“ se míní Ježíšovo vlastní svědectví o sobě samém. Jeho život, učení a duch jsou zdrojem proroctví. Toto svědectví se značně vztahuje k budoucnosti.

2. Výrazem „svědectví Ježíše“ se míní naše svědectví o Ježíši. Proroctví, které pochází od Boha, je založeno na svědectví o Ježíši a je potvrzeno tím, že Ježíše nazývá Pánem (1. Korinťanům 12:3, 1. Janův 4:1–3). Skutečné proroctví bude v souladu s Ježíšovým životem a slovy.

3. Obě možnosti mohou být pravdivé.

Otázka: Vztahuje se Zj 19,11–18 na Ježíše?

A: Rozhodně ano, podle starověkých autorů z doby před nicejským koncilem:

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) říká a znovu [v Apokalypse] a hned cituje Zjevení 19:11 a dále (citováno 19/24 slov) a 19:12–16 (úplná citace). Říká, že se to týká Beránka, Slova Božího, Syna člověka, Syna Božího. Irenej, Proti kacířstvím, kniha 4, kap. 21.11, s. 491–492

Hippolyt z Portu (222–235/236 n. l.) cituje v plném znění Zjevení 19,11–12, jak je zaznamenáno u Jana v Apokalypse. Říká, že se to vztahuje na Slovo. Proti herezi Noeta, kap. 15, s. 229

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) doslovně cituje Zjevení 19,11–16 tak, jak je uvedeno v Apokalypse. Říká, že se to vztahuje na Slovo Boží, Syna člověka. Cypriánovy spisy, spis 12, část 2, kap. 30, s. 527–528

Origenes (cca 227–240 n. l.) ve svém Komentáři k Janovu evangeliu, kniha 2, kap. 4, str. 325 uvádí, že se jedná o Logos, Slovo Boží

V novější době: „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“, str. 976–977, v „Expositor’s Bible Commentary“, svazek 12, str. 573–575, v „New International Bible Commentary“, str. 1623, v „Expositor’s Greek Testament“, svazek 5, str. 466, v „Revelation 8–22: An Exegetical Commentary“, str. 381–382, 387, 396, a v „Believer’s Bible Commentary“, str. 2376, se uvádí, že se zde jedná o Ježíše.

Otázka: Jak souvisí Zj 19,11–21 s dalšími verši o druhém příchodu Krista, konkrétně s Ž 9,1–9; 24,7–10; 96,10–13; 110; Iz 9,6–7; Jer 23,1–8; Ez 37,15–28; Dan 2,44–45; 7,13–14; Oz 3,4–5; Am 9,11–15; Mi 4,7; Za 2,10–12; 12; 14,1–9; Mt 19:28; 24:27–31; 25:6, 31–36; Mk 13:24–27; Lk 12:35–40; 17:24–37; 18:8; 21:25–28; Sk 1,10–11; 15,16–18; Řím 11,25–27; 2 Tes 2,8; 2 Petr 3,3–4; Juda 14–15; Zj 1,7–8; 2,25–28; 16,15; 22,20?

Odpověď: Všechny tyto verše podávají velmi soudržný obraz, přičemž některé z nich obsahují doplňující podrobnosti.

Otázka: Jak Ježíš vede válku ve Zj 19:11 a Iz 11:4, když je podle Iz 9:6 Knížetem pokoje?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

Dva příchody: Izaiáš 9:6 se vztahuje především na Kristův první příchod, zatímco ostatní dva verše se vztahují na Kristův druhý příchod.

Současně: Ježíš vede válku proti hříchu a přináší svému lidu skutečný mír a smíření.

Otázka: Jak by v Zj 19,11 mohlo být nebe „otevřené“, když Jan v Zj 4,1 viděl pouze bránu do nebe?

Odpověď: Ty malé dveře sloužily pouze k vstupu do nebe. Byly otevřeny také tehdy, když Jan viděl chrám ve Zjevení 11:19. Zde však nebe stojí dokořán, aby mohl sestoupit Ježíš se svou celou armádou.

Otázka: Proč v Zj 19,11 nemůže jít o vytržení?

Odpověď: Při vytržení Kristus náhle a neviditelně přichází pro své svaté, aby je vzal ze země. Zde však Kristus přichází majestátně se svými svatými na zem. Kristus se během vytržení nikdy nedotkne země; svatí se s ním setkávají ve vzduchu.

Otázka: Odkud pochází krev, která skvrní Ježíšův plášť ve Zjevení 19:13?

Odpověď: Zajímavou poznámkou je, že židovský Targum Jonatana (napsaný po Zjevení) k Genesis 49:10 a následujícím veršům uvádí, že bojující Mesiáš bude mít své šaty potřísněné krví svých nepřátel. K tomu však došlo předtím, než Kristus své nepřátele zničil, takže jde o krev z hroznů hněvu.

Když je Ježíšův plášť ponořen do krve ve Zjevení19:13 a On šlape v lisu Božího hněvu ve Zjevení19:15 , jedná se o stejnou obraznost jako v Izaiášovi 63:1-3. Lis je zmíněn také v Joeli 3:13 a ve Zjevení 14:17-20.

Někteří se domnívají, že jde o krev Jeho nepřátel, které pošlapal v lisu Božího hněvu. Jak by však mohl být Kristův plášť ponořen do krve Jeho nepřátel, když s nimi ještě nebojoval? Hippolyt (222–235/236 n. l.) a Origenes (225–254 n. l.) se domnívali, že jde o Kristovu krev.

Ačkoli by krev na rouchu mohla představovat Ježíšovu vlastní krev, krev svatých nebo krev bezbožných, s největší pravděpodobností se jedná o krvavě červenou barvu vzniklou lisováním hroznů hněvu, i když ne nutně o krev Božích nepřátel.

Otázka: Proč je ve Zjevení 19:16 jméno napsáno na Kristově stehně?

Odpověď: Existují dvě různé odpovědi.

Stehno: Pokud se blíží jezdec na koni, jméno by nebylo vidět na hřbetě, břiše ani na dolní části nohy, ale nejzřetelněji by bylo vidět na stehně.

Prapor: Řecký text uvádí, že Jeho jméno je napsáno na Jeho stehně. Někteří se však domnívají, že Zjevení mohlo být původně sepsáno v aramejštině. Pokud bychom předpokládali, že za Janovým řeckým textem stojí semitský originál, mohla by kopistova chyba nahradit hebrejské nebo aramejské slovo pro prapor, degel, slovem pro nohu, regel. Neexistují však žádné důkazy o semitském originálu.

Otázka: Proč je ve Zj 19,17–19 tato večeře krvavá?

Odpověď: Zní to skutečně trochu jako jatka, kde se zabíjejí zvířata, jen v mnohem větším měřítku. Toto právo máme nad zvířaty a – ať už oprávněně či ne – všichni vojevůdci si myslí, že mají toto právo nad lidmi ve válce. A ještě více – Bůh má právo ukončit život člověka, kdykoli si to přeje a jakkoli si to přeje.

Mimochodem, velká budoucí bitva mezi Bohem a Jeho nepřáteli je zmíněna také v mimobiblických spisech 1. Enocha 90:13–19, 4. Ezdráše 13:1–13; Vzestup Mojžíše 10; Žalmy Šalomounovy 17:23–31; a Svitky od Mrtvého moře 1QMH a 1QH 6:25f. Tyto popisy se však týkají boje mezi božskými silami vedenými Mesiášem a bezbožným vládcem.

Otázka: Bude podle Zj 20,1–15 na zemi doslova tisícileté království?

Odpověď: Zjevení 20:1–7 učí o tisíciletém období, během něhož bude Satan spoután a věřící budou vzkříšeni k životu a budou kralovat s Kristem. Zde jsou tři hlavní názory.

Premilenialisté považují Zj 20,1–7, stejně jako další biblická proroctví, za pravdivá a nezavádějící prohlášení o budoucnosti. Proroctví však často obsahují určitou symboliku, takže 1 000 let může znamenat dlouhé časové období. Premilenialisté věří, že:

Satan není v současné době uvězněn v propasti (Zjevení 20:3)

Dnešní národy jsou stále oklamávány (Zjevení 20:3)

Nikdo dosud nebyl sťat za to, že nepřijal znamení, a poté vzkříšen k životu (Zjevení 20:4)

Věřící s Kristem v této době ještě nevládnou. (Zjevení 20:4,6)

Bez ohledu na to, jaké teologické názory má člověk v jiných bodech, víra v doslovný význam budoucího tisíciletého Kristova panování ve Zjevení 20 z člověka činí premilenialistu. Pokud jde o vytržení, premilenialisté mohou zastávat názor před soužbou, uprostřed soužby, po soužbě, před Božím hněvem nebo „pan-trib“ (Nevíme, kdy k vytržení dojde, ale nakonec se to všechno vyřeší!). Premilenialisté mohou na ostatní pohlížet jako na „liberály posledních časů“, kteří neberou Ježíše vážně ve Zjevení 1:3; 22:7 a tvrdí, že tato kniha Bible má pro nás dnes jen malý význam.

Amilenialisté popírají existenci tisíciletí na zemi, ale místo toho věří, že tisíciletí v alegorickém smyslu probíhá v nebi již od počátku církevního věku a/nebo právě teď v životech věřících na zemi. Hlavní rozdíl mezi premilenialistou a amilenialistou nespočívá v interpretaci určitých pasáží, ale spíše v tom, že amilenialisté považují většinu knihy Zjevení za pravdivou, avšak nerozluštitelnou. Většinu proroctví, například v knize Daniel, rovněž vykládají jako ne doslovná, nikoli jako skutečné předpovědi budoucnosti. Amilenialisté potvrzují, že úplné dovršení Božího království čeká na budoucí návrat Ježíše a že dojde k vytržení. Domnívají se, že premilenialisté vydávají lidské dogma za Boží slovo, což je v rozporu s 1. Korinťanům 4:6 a Přísloví 30:5–6.

Postmilenialisté jsou ve svém ne doslovném výkladu tak podobní amilenialistům, že může být obtížné určit, zda Augustin a další byli amilenialisté, či postmilenialisté. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že postmilenialisté věří, že tisíciletí se odehrává na zemi již nyní a že svět se bude stále zlepšovat, až dokud Kristus konečně nepřijde. Tento názor byl populárnější před druhou světovou válkou.

Kdo zastává který názor

Mezi premilenialisty v rané církvi patří Papias (zemřel r. 163 n. l.), Justýn Mučedník v „Dialogu s Tryfonem“ 80:1 (zemřel r. 165 n. l.), Irenej v díle „Proti herezím“, kap. 34, 35 (182–188 n. l.), Commodianus, kap. 43, str. 211 (198–220 n. l.), Tertullianus v díle „Proti Marcionovi“3:25 (207 n. l.) a Augustin před setkáním s donatistou Tyconiem.

Mezi dnešní premilenialisty patří dispensacionalističtí teologové, biblické církve, většina konzervativních baptistů, mnoho charismatiků a někteří členové nezávislých křesťanských církví. Mezi známé premilenialistické autory patří Chuck Swindoll, John Walvoord a mnoho dalších. Dallas Theological Seminary dříve umožňovalo absolvovat studium pouze premilenialistům, ale podle jednoho současného studenta tuto politiku změnilo.

Mezi ty, kteří v rané církvi popírali doslovných 1 000 let, patřil Dionýsius Alexandrijský (kolem roku 265 n. l.). V době Eusebia (kolem roku 325 n. l.) již mnozí křesťanští vůdci nebyli premilenialisty. Jak amilenialisté, tak postmilenialisté tvrdí, že Augustin později zastával jejich názor. Postmilenialismus se jevil jako atraktivní, jakmile se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím Římské říše.

Mezi amilenialisty dnes patří teologové smlouvy, luteráni, menšina baptistů, katolíci, většina presbyteriánských a reformovaných církví a R. C. Sproul.

Raní, řecky mluvící křesťané se neshodovali na doslovném tisíciletí. Avšak i v rané církvi se obě skupiny navzájem přijímaly v Kristu. Zbožní křesťané zastávají oba názory.

Klady a zápory

Učí tedy Bible o doslovném tisíciletí na zemi, nebo ne? I když přiznávám, že já sám jsem silným zastáncem premilenialismu, mým záměrem zde není přesvědčit vás, že premilenialismus je pravdivý. Spíše vám chci představit obě strany, abyste se mohli rozhodnout sami.

Zde jsou tři výklady Zjevení 20:

Premilenialistický postoj

1–2) V budoucnu anděl s klíčem od bezedné jámy zajme Satana a sváže ho buď na tisíc let, nebo na delší dobu.

3) Satan bude uvržen do bezedné propasti. Jelikož Satan může být v daném okamžiku pouze na jednom místě, nebude se nacházet na zemi, v nebi ani nikde jinde. V současné době se Satan potuluje jako řvoucí lev, jak uvádí 1. list Petrův 5:8.

Dnes je mnoho národů oklamáno v tom smyslu, že popírají Boží pravdu a pronásledují Boží služebníky. Národy země uznají Krista během milénia.

4) Ti, kteří byli sťati za to, že neuctívali šelmu ani nepřijali znamení na čele či na ruce, byli fyzicky vzkříšeni a žili s Kristem. K šelmě a těmto popravám sťatím ještě nedošlo.

5) Zbytek mrtvých ve verši 5 ještě nebyl vzkříšen k životu. (stejné řecké slovo pro „vzkříšen“ jako ve verši 4)

6) Ti, kteří se zúčastní prvního vzkříšení, budou kněžími a budou vládnout během Tisíciletí. Všechny nesplněné starozákonní sliby dané Židům se naplní a bude postaven chrám Tisíciletí.

7) Po Tisíciletí bude Satan propuštěn a bude svádět národy.

8–9) Poté se národy shromáždí v obrovské armádě a obklíčí Jeruzalém. Jedná se o soud v údolí Jošafat, nikoli o Armagedon, který se odehrál před více než 1 000 lety. Z nebe sestoupí oheň a zahubí je. Jedná se o jinou bitvu než tu ve Zjevení 19.

10) Ďábel se připojí ke šelmě a falešnému prorokovi, kteří již byli v Zjevení 19:20 uvrženi do ohnivého jezera. Budou tam navždy trpět při plném vědomí.

11) Poté mrtví stanou před Bohem a někteří budou souzeni podle Knihy života, jiní podle svých skutků. Každý, jehož jméno není v Knize života, utrpí druhou smrt v ohnivém jezeře.

Amilenialistické [a postmilenialistické] postoje

1–3) Satan byl svázán, zatímco byl Kristus na zemi. Satan již byl svázán a uvržen „do propasti“ při Kristově vzkříšení [nebo kolem roku 325 n. l.].

Satan v současné době již národy na zemi neklame, ačkoli tak učiní na konci. „Oklamáni“ zde může znamenat, že se vzdali své suverenity, aby následovali Satana.

4) Mezi těmi, kteří byli sťati za to, že neuctívali šelmu, jsou pravděpodobně všichni křesťané. Ti nyní kralují s Kristem v nebi [nebo Kristus nyní kraluje s věřícími na zemi]. Verš 4 se nevztahuje na fyzické vzkříšení, ale na duchovní vzkříšení k novému životu v Kristu.

5) Zbytek mrtvých nebude fyzicky vzkříšen až do skončení tohoto období. [Variantou tohoto názoru je, že jelikož jsou řecká slova v tomtéž kontextu stejná, je i toto druhé vzkříšení pouze duchovní.]

6) První vzkříšení se týká buď našeho nového života v Kristu, anebo fyzického vzkříšení pouze věřících po uplynutí této doby. Věřící nyní vládnou s Kristem v nebi [nebo také Kristus nyní vládne v jejich srdcích na zemi].

7) Nakonec Satan opět použije přímou moc.

8–9) Poté se národy shromáždí v obrovské armádě a obklíčí Jeruzalém. Bitva u Armagedonu a v údolí Jošafat jsou jedna a táž bitva. Z nebe sestoupí oheň a zahubí je. Jedná se o stejnou bitvu jako ta ve Zjevení 19. Ve skutečnosti je celý text Zjevení 20:1–10 „rekapitulací“ dřívějších částí Zjevení z jiného úhlu pohledu.

10) Ďábel je uvržen do ohnivého jezera ihned poté, co jsou do něj uvrženi šelma a falešný prorok. Budou tam navždy trpět při plném vědomí.

11) Poté mrtví stanou před Bohem a někteří budou souzeni podle Knihy života, jiní podle svých skutků. Každý, jehož jméno není v Knize života, utrpí druhou smrt v ohnivém jezeře.

Argumenty premilenialistů k Zj 20

„A“ (v řečtině „kai“) je první slovo ve Zjevení 20:1. To často naznačuje návaznost na předchozí text.

Janovi byly ve dvou vizích, které na sebe bezprostředně navazovaly, ukázány stejné události.

V 20. kapitole se 1 000 let zmiňuje šestkrát. Pokud by Bůh skutečně myslel přesně 1 000 let, jak by amilenialisté vysvětlili, že Bůh mohl říci přesně 1 000 let, aniž by to bylo považováno za symbol? 1 260 dní, 42 měsíců atd. jsou v Zjevení doslovné časové údaje, tak proč právě 1 000 let vyzdvihovat jako obrazné?

2. Petr 3:8 a Žalm 90:4 ukazují, že 1 000 let může znamenat dlouhé časové období.

Kdyby byl Satan v současné době spoután, jak by mohl stále:

Působit v Efezským 2:2

kroužit jako řvoucí lev v 1. Petrově 5:8

bránit Pavlovi v 1. Tesalonickým 2:18

vstoupit do Jidáše Iškariotského (Lukáš 22:3)

naplňovat srdce Ananiáše ve Skutcích 5:3

Nech si předat lidi v 1. Korinťanům 5:5; 1. Timoteovi 1:20

Satan nás stále může pokoušet (1. Korinťanům 7:5)

Lákat lidi do pasti ve 2. Timoteovi 2:26

Jestliže je Satan nyní uvězněn v propasti, jak to, že zároveň stále obchází jako řvoucí lev (1. Petr 5:8)?

Dnešní národy jsou oklamávány, což je v rozporu s Zjevením 20:3 v tisíciletí.

Satan nás může přelstít (oklamat) (2. Korinťanům 2:11).

Satan stále zaslepuje nevěřící (2. Korinťanům 4:3–4).

Národy budou oklamány, aby následovaly Antikrista.

Byli již věřící sťati za to, že nepřijali znamení šelmy a neklaněli se šelmě ani jejímu obrazu, jak je uvedeno ve Zjevení 20:4? Ani zdaleka ne. Jedna věc je říkat, že některé pasáže jsou symbolické, ale zcela jiná věc je zbavit celé pasáže nejen veškerého významu, ale také tvrdit, že jejich doslovný význam lidi svádí na scestí.

Protiargument: Bylo mnoho křesťanských mučedníků, kteří odmítli uctívat císaře.

Byli již vzkříšeni věřící, kteří byli údajně zabiti za to, že nepřijali znamení šelmy, jak uvádí Zjevení 20:4? Rozhodně ne!

Protiargument: Když se Zjevení 20:4 zmiňuje o vzkříšení k životu, může se jednat o jejich duchovní vzkříšení k novému životu v Kristu. Právě teď žijí v nebi v duchovním těle.

Protiargument: Řecké slovo pro „vzkříšení k životu“ ve Zj 20,4 je stejné jako slovo pro vzkříšení mrtvých na konci milénia ve Zjevení 20,5. Výklad tohoto textu jako symbolického zpochybňuje, zda vůbec existuje nějaké tělesné vzkříšení, což je v rozporu s 1. Korinťanům 15,12–14.

Proti-protiargument: Vzkříšení ve Zjevení 20:5 může být tělesné (navzdory stejnému řeckému slovu) nebo může mít duchovní význam. Pokud má duchovní význam, pak by mohlo existovat i tělesné vzkříšení, které není ve Zjevení 20 zmíněno.

Zjevení 20:4,6 znamená vládnout s Kristem na zemi; jinak by to znamenalo, že v tomto období vládneme s Kristem pouze v nebi.

Vyvrácení: Zjevení 20 nikdy výslovně nezmiňuje konec vlády věřících s Kristem.

Doslovné tisíciletí chápali někteří Židé, jak ukazují 2. kniha Henochova a babylonský Talmud, Sanhedrin 97b. Použití doslovného pojetí, které již bylo přijato, bez jakékoli zmínky o opravě, ukazuje, že autor toto pojetí považoval za pravdivé.

Protiargument: Jiní se k miléniu nehlásili.

Argumenty amilenialistů ke Zjevení 20

K Zjevení 20 je třeba si položit šest otázek „proč“.

Proč existuje „evangelium zjevení“, když je Kristus během milénia viditelný, a navazuje tak na současné evangelium víry?

Proč je Kristovo království odloženo?

Proč existuje dlouhá prodleva mezi Kristovým příchodem, vzkříšením a soudem, které Bible uvádí společně?

Proč jsou zde dvě velké bitvy a dvě vzkříšení?

Proč se zbytek Nového zákona nezmiňuje o spojení druhého příchodu s pozemským královstvím se střediskem v Jeruzalémě?

Proč jako křesťan po smrti očekáváte, že budete vzkříšeni, abyste žili s bezbožnými lidmi na téže zemi?

Nezakládejte zásadní doktrínu pouze na jednom verši.

Protiargument: Doslovné tisíciletí je založeno na velkém počtu dalších biblických textů, jak ukazuje následující část.

Argumenty premilenialistů kromě Zjevení 20

Nejlépe to vysvětluje pozemské tisíciletí

Poté, co vyschne Eufrat, vznikne dálnice pro zbytek Božího lidu (Izaiáš11:16 ; 35:8-10).

Armagedon předchází tisíciletí (Zjevení16:16 ; Zachariáš 12:7–11; 14:2–8,12).

Izraelité zaútočí na neizraelskou zemi (Izaiáš11:13 –14).

Jákob učiní ze svých zajatců služebníky (Izaiáš 14:1–17).

Po velké bitvě musí ostatní národy slavit Svátek stánků (Zachariáš14:12 –21).

Po velké bitvě budou neizraelští přeživší prosit Boha (Zachariáš8:21 –23).

Přinesou Hospodinu oběti a někteří z nich budou vybráni jako Levité (Izaiáš 66:20–21).

Oběti budou v chrámu přinášet eunuchové i cizinci (Izaiáš 56:3–7).

Chrám bude naplněn slávou (Aggeus 2:7).

Chrám během Tisíciletí (Ezechiel 40–48).

Zvířecí oběti v chrámu během tisíciletí (Ezechiel 40:38,42; 43:20–22).

Místnost pro omývání zápalných obětí v chrámu (Ezechiel 40:38–42).

Levité budou mít vždy muže, který bude před Bohem přinášet zápalné oběti (Jeremiáš 33:18).

Očistěte Levity, ať muži přinášejí oběti, jako za dávných časů (Malachiáš 3:3-4).

Nebeské vojsko je potrestáno (Izaiáš 24:21–22).

Zlí andělé budou souzeni (1. Korinťanům 6:3; Zjevení 20:10).

Sodoma se vrací do svého původního stavu (Ezechiel16:55 ).

Lidé jsou nešťastní, pokud zemřou ve věku 100 let (Izaiáš 65:20).

Bůh urovnává spory mezi národy (Izaiáš 2:4).

Celá země pozná slávu Hospodinovu (Izaiáš 11:9; Habakuk2:14 ; Sofoniáš2:11 ).

Vlk bude žít s beránkem (Izaiáš 11:6-8).

Abrahamovi potomci získají celou zemi až k řece Eufrat (Genesis15:18 ).

Bůh odvrátí nepřítele a Jeruzalém se již nikdy nebude bát žádného nebezpečí (Sofoniáš3:13 –16; Zachariáš 12:7–11; 14:2–8,12).

Jeruzalém (nikoli ten nový) bude svatý (Izaiáš 4:3).

Židé budou truchlit nad tím, kterého probodli (Zachariáš12:10 ).

Proroctví pomine (Zachariáš 13:3–6; 1. Korinťanům 13:9; Micheáš 2:6).

David bude vládnout jako kníže (Ezechiel 34:23).

Ztráta odměn u některých křesťanů by mohla zahrnovat i ztrátu během této doby (Židům 6:4-12).

Zlí budou vzkříšeni (Daniel 12:2; Jan5:29 ).

[Někteří se domnívají, že] Gog a Magog (Ezechiel 38–39).

Soud v údolí Jošafat (Joel 3:1-2).

Na konci milénia obklíčí Jeruzalém armády (Joel2:20 ;3:10 ).

Zázračné vysvobození Jeruzaléma (Izaiáš 29:5–9).

Argumenty proti milenialismu kromě Zjevení 20

Stejně jako nebyly mesiášské proroctví jasné v dobách Starého zákona, jsou i proroctví o konci časů v naší době nejasná. Jsou buď symbolická, nebo se naplnila ještě před Kristovým návratem.

Dva triumfální návraty Krista, při nichž porazí své nepřátele ve dvou bitvách, se jeví jako zbytečné opakování. Tyto podobnosti naznačují jednodušší řešení: existuje pouze jedna bitva a jeden triumfální návrat Krista.

Protiargument: Ačkoli Bůh může činit věci tolikrát, kolikrát si přeje, Kristus se na konci pozemského milénia „nevrací“. Zjevení 20:6 říká, že budeme s Kristem kralovat po dobu 1 000 let.

Proč existuje chrám tisíciletí, když je Stará smlouva zastaralá (Židům8:13 )? Ne, chrám tisíciletí je nebeský, jehož kopií je pozemský chrám, jak ukazuje Židům 9:23–24.

V Židům10:18 již není žádná oběť za hřích, protože v Židům 10:9 Kristus zrušil první smlouvu. Židům9:10 uvádí, že zvířecí oběti byly vnější předpisy platné pouze do nastolení nového řádu. Stejně tak je dřívější předpis (o levitském kněžství) zrušen naší lepší nadějí v Židům 7:18. (Viz také Židům 9:12, 24, 25.)

Jelikož se na tom všichni křesťané shodují, proč se v údajném chrámu tisíciletí v Ezechielovi 40:38,42; 43:20–22 přinášejí oběti? Proč je v Ezechielovi 40:38–42 místnost na omývání zápalných obětí? Tyto úkony se na zemi již nebudou opakovat; jsou spíše symbolem Krista, našeho velekněze v nebi.

Protiargument: Možná jsou všechny fyzické rozměry a obřadní detaily na zemi ze stejného důvodu, z jakého amilenialisté tvrdí, že Levité mají i dnes v nebi místnosti na omývání krve býků! Někteří se domnívají, že se jedná o oběť za hřích (i po Kristu), ale jiní říkají, že jde pouze o památku.

Proti-odpověď: Ezechiel 43:19 říká, že býci byli obětí za hřích pro kněží, a verš 20 říká, aby se očistil oltář a učinilo se za něj smíření.

Proti-protiargument: 1 000 let má:

1. Triumfálně vládnout na staré zemi (Zjevení 20:6)

2. Dát některým příležitost k vzpouře (Zjevení 20:8-9)

3. Naplnění všech starozákonních zaslíbení

Stejně jako v dávných dobách (Malachiáš 3:3–4) nebudou jen oběti (Zachariáš14:12 –21; Izaiáš 56:3–7), ale Bůh vybere některé pohany, aby se stali Levity (Izaiáš 66:20–21). Stejně jako Bůh využil období zákona k poučení Židů, může jim Bůh na určitou dobu dát lekci.

Otázka: Jaká je v Zj 20:1–15 raná historie premilenialistů?

Odpověď: Mezi premilenialisty patří Papias (žák apoštola Jana), Barnabášův list a většina křesťanů až do doby Augustina z Hippa. Jak říká Thomas Constable (premilenialista) ve svém komentáři k Zjevení: „Když jsem na semináři studoval hebrejštinu u dr. Merrilla Ungera, někdo se ho ve třídě zeptal, co by řekl Pánu, kdyby po příchodu do nebe zjistil, že amilenialismus je pravdivý a premilenialismus je mylný. Dr. Unger, který byl premilenialistou, žertovně odpověděl, že by řekl: ‚Je mi líto, Pane. Prostě jsem Tě vzal za slovo.‘ Mnozí amilenialisté připouštějí, že pokud vykládáte odkazy na Izrael v Novém zákoně jako odkazy na fyzické potomky Jákoba, dojdete k premilenialismu. To je běžný význam slova ‚Izrael‘. Tento přístup však odmítají, protože věří, že proroctví vyžaduje zvláštní (duchovní, vlastně mystickou) hermeneutiku.“

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) ve spise „Dialog s Tryfonem“ zmiňuje, že křesťané měli na tuto otázku rozdílné názory.

Otázka: Je had ve Zjevení 20:2 tentýž had, který se vyskytuje v Genesis 3:1–15?

Odpověď: Ano, je to Satan. Byl mezi lidmi od samého počátku a podle Zjevení 20:10 bude navždy uvržen do ohnivého jezera.

Otázka: Bude to ve Zjevení 20:2 opravdu 1 000 let?

Odpověď: S možnou výjimkou čísla 666 není v Zjevení žádné číslo, které by nebylo doslovné. Neexistuje žádné číslo, které by bylo „nesprávné“ v doslovném smyslu a „správné“ v symbolickém smyslu, takže pokud by to nebylo 1 000 let, bylo by to první takové číslo. Zjevně byl z Božího pohledu výraz „1 000 let“ natolik důležitý, že byl v Zjevení 20:2, 3, 4, 5, 6, 7 zopakován šestkrát. V židovském učení existoval pojem „dny Mesiáše“ ve 2. Esdrasovi 7:28 a následujících verších, ale tam se uvádí, že to bude 400 let.

Otázka: Jak je Satan uvězněn ve Zjevení 20:2–3?

A: Satan je uvězněn ve čtyřech úrovních. Je spoután řetězem, poté je uvržen do bezedné propasti, ta je uzavřena a nakonec je na něj položena pečeť. I tomu nejlepšímu mistrovi útěků by trvalo dlouho, než by se z toho dostal. Všimněte si, že Satan býval nejvyšším andělem. Nyní ho uvěznil jiný anděl.

Q: Ve Zjevení 20:2–15, během tisícileté vlády na zemi, před „Novým Jeruzalémem“, budou lidé stále z masa a kostí a budou se pářit jako muži a ženy? Vrátí se ti, kteří zemřeli před vytržením, tehdy, nebo až po tisíciletí?

Odpověď: To jsou dvě zajímavé otázky. Základnější otázkou je, zda budou všichni lidé během tisíciletí stejní. Někteří/všichni věřící budou s Kristem vládnout po dobu 1 000 let (Zjevení 20:4), ale co lidé, kteří s Kristem nevládnou? Zbytek mrtvých se nevrátí k životu, dokud neskončí těch 1 000 let (Zjevení 20:5). Po skončení těch 1 000 let bude Satan schopen a podaří se mu oklamat národy, které obklíčí Boží lid (Zjevení 20:7–9).

Je také docela pravděpodobné, že někteří lidé přežijí celé soužení a vstoupí do tisíciletí, aniž by zemřeli.

Neexistuje žádný verš, který by přímo říkal, že nikdo / někteří lidé / všichni lidé se tehdy nebudou moci rozmnožovat. Odpověď však můžeme odvodit z druhé zásadní otázky: zda se během tisíciletí budou rodit děti. Pokud ano, znamenalo by to, že alespoň někteří lidé se tehdy budou moci rozmnožovat. Může během tisíciletí někdo zemřít?
Izaiáš 65:17–25 je rozsáhlý úryvek, proto si jej prosím vyhledejte. Uvidíte, že naznačuje, že se tehdy někteří mohou narodit a někteří zemřít. Izaiáš 65:17–25 se vztahuje k období tisíciletí.

Písmo neříká s jistotou, kdy budou vzkříšeni věřící, kteří zemřeli před vytržením; většina křesťanů však věří, že to bude na začátku tisíciletí. Písmo však jasně říká, že alespoň někteří z nevěřících, kteří zemřeli před vytržením, se po tisíciletí vrátí.

Otázka: Proč jsou v Zjevení 20:5 na konci tisíciletí vzkříšeni mrtví nezachránění lidé?

Odpověď: Bible neuvádí, proč jsou na konci tisíciletí vzkříšeni lidé, kteří nebyli spaseni. Jedna z hypotéz zní, že zatímco lidé po smrti nedostávají druhou šanci, ti, kteří nikdy neměli ani jedinou příležitost slyšet pravé evangelium, by tak měli možnost se rozhodnout.

Otázka: Vzhledem k tomu, že podle Zj 21,8 a Zj 21,27 budou lidé, kteří páchají hanebné skutky, mimo nebe, jak je možné, že různí zlí lidé mohou jít do nebe, i když činili pokání a odevzdali svůj život Bohu?

Odpověď: Zjevení 21:8 a Zjevení 21:27 se vztahují na lidi, kteří tyto věci páchají nyní, nikoli na ty, kteří je páchali v minulosti, ale byli očištěni a jim bylo odpuštěno.

Otázka: Kdo jsou Gog a Magog ve Zj 20,7–10?

Odpověď: O Gogovi a Magogovi se zmiňuje také Ezechiel 38–39. Jelikož se jedná o dvě jména, jde o dvě (nebo více) země, ačkoli někteří se domnívají, že jde o jeden národ a jeho vládce. Existují tři názory:

Obě se nacházejí na území bývalého SSSR, tedy v Rusku a v některých nebo ve všech bývalých sovětských republikách.

Bývalý SSSR a Turecko – podle tohoto názoru je Gog skýtští (kteří žili na Ukrajině a v Rusku) a země Turecka.

Třetím názorem je, že se jedná o nežidovské národy obecně. Ale pokud je tomu tak, proč se pak neříká prostě „národy“?

Z geografického hlediska je Rusko rozlehlé, ale má velmi nízkou hustotu obyvatelstva, s výjimkou Moskvy, nejjižnějších a nejzápadnějších částí.

Otázka: Co učili raní křesťané ve Zjevení 20:10,15 o věčnosti trestu pro ty, kteří Krista odmítli?

Odpověď: Zjevení 20:14–15 říká: „Potom byla Smrt a Hádes uvrženy do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt – ohnivé jezero.“ Po této době již nebude žádná smrt. Zjevení 21:4 říká: „… již nebude smrti, ani smutku, ani pláče, ani bolesti, neboť to, co bylo dříve, pominulo.“

Znamená to však, že skončil i veškerý trest? To nemůže, protože Zjevení20:10 říká, že ďábel a falešný prorok budou trpět den i noc na věky věků.

Co se stane s lidmi, jejichž jména nejsou zapsána v knize života? Zjevení 20:15 říká: „A kdokoli byl nalezen, jehož jméno nebylo zapsáno v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“ Verš 14 právě uvedl, že to je druhá smrt. Po této době tedy nikdo nezemře, ať už duchovně či jinak, ale lidé, kteří jsou již duchovně mrtví v ohnivém jezeře, tam zůstanou.

Nyní se můžeme shodnout na tom, že spisy rané církve nejsou Písmem, protože se mohou mýlit. Mnozí z nich však znali novozákonní řečtinu lépe, než by ji dnes mohl znát kdokoli, a jejich názory, ačkoli neposkytují absolutní důkaz, podle mého názoru silně podporují to, co bylo v novozákonní řečtině skutečně zamýšleno.

Polykarp (155 n. l.) statečně řekl svým vrahům, než byl upálen: „Vy mi vyhrožujete ohněm, který může hořet hodinu a po chvíli zhasne, ale nevíte nic o ohni nadcházejícího soudu a o věčném trestu, který je připraven pro bezbožné.“ O mučednictví Polykarpa, kap. 11, str. 41

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) Těla všech lidí budou vzkříšena, některá k nesmrtelnosti a některá s věčnou vnímavostí k věčnému ohni spolu s bezbožnými ďábly. První apologie Justýna Mučedníka, kap. 52, str. 180

Zmínka o věčném ohni. Druhá obhajoba Justina Mučedníka, kap. 2, str. 188

Ďáblové a ti, kdo jim slouží, budou uvězněni ve věčném ohni. Druhá obhajoba Justina Mučedníka, kap. 8, str. 191; kap. 9, str. 191

Justýn Mučedník má i další zmínky.

Athenagoras (177 n. l.) „Jelikož však z Božích skutků je vyloučena marnost (marnost), pak nejenže duše trvá věčně, ale i tělo.“ Z díla Vzkříšení mrtvých, kap. 15, str. 157

Theofil, biskup Antiochie (168–181/188 n. l.) „…pokud nyní zůstaneš nevěřící, přesvědčíš se o tom v budoucnu, až budeš trpět věčnými tresty…“ Dopis Autolykovi, kniha 1, kap. 14, str. 93

Theofil uvádí i další odkazy.

Irenaeus (182–188 n. l.) Zmínil věčný oheň pro ďábla a jeho anděly. Irenaeus, *Proti herezím*, kniha 2, kap. 7.3, str. 367

Ti, kdo popírají (Adamovo) spasení, se navždy vylučují z života, neboť nevěří, že se našla ovce, která zabloudila. Irenaeus, Proti herezím, kniha 3, kap. 23, str. 457.

Minucius Felix (210 n. l.) Zmínka o ohni věčného trestu v díle *Octavius* od Minucia Felixe, kap. 35, str. 195. Poznamenejme, že věčný nebyl pouze oheň, ale věčný byl i trest.

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) „Neboť hřích je věčná smrt.“ *Výzva pohanům*, kap. 11, str. 204

Tertullian (198–220 n. l.) zmiňuje věčný život a věčný trest v podobě nekonečného ohně v díle *Ad Nationes*, kniha 1, kapitola 7, str. 116

Po smrti neškodné dítě netrpí věčným trestem. Tertullianovo dílo Pět knih v odpovědi na Marciona, kniha 4, str. 157

Hippolyt (222–236 n. l.) ve svém Fragmentu 40 z díla „Rozpravy a kázání“ (str. 252) uvádí, že odsouzení a ztracení lidé podléhají věčnému trestu.

Cyprian z Kartága (cca 246–258 n. l.) říká: „kterého po jeho odchodu z tohoto světa bude věčný oheň trápit nekonečnými tresty.“ Cyprianův Traktát 7.13, str. 472

A nakonec, když se vrátíme až k Pavlovi, všimněte si závažnosti jeho prokletí (řecky anathema). „Divím se, jak rychle opouštíte toho, kdo vás povolal milostí Kristovou, a obracíte se k jinému evangeliu – které ani není evangeliem. Zjevně vás někteří lidé znepokojují a snaží se zkreslit Kristovo evangelium. Ale i kdybychom my nebo anděl z nebe kázali evangelium odlišné od toho, které jsme vám kázali, ať je proklet! Jak jsme již dříve řekli, tak nyní znovu říkám: Jestliže vám někdo káže evangelium odlišné od toho, které jste přijali, ať je proklet!“ (Galatským 1:6–9)

Jaké je tedy peklo? Věřím, že by se dalo přirovnat ke kosmické zoo. Je to, jako by někdo řekl Bohu: „Nechci, abys byl Pánem mého života, a svůj názor nezměním.“ Bůh jim odpoví: „Je mi líto, ale dám vám, o co žádáte. Stvořím další vesmír a vy můžete odejít do toho vesmíru a dělat si, co chcete.“ Samozřejmě tam nebudou sami; budou tam i démoni a další, kteří se rozhodli podobně. Jelikož Bůh je zdrojem veškeré lásky, budou od ní také odděleni. Kdyby měli přátele, kteří šli také do ohnivého jezera, už by to nebyli přátelé, jakmile se v ohnivém jezeře ocitnou. Nevím, zda budou lidé šílení, když se dostanou do Ohnivého jezera, ale domnívám se, že šílení budou, až tam budou nějakou dobu. Ó, jak strašné je místo, kde se svoboda člověka rozhodnout se oddělit od Boha rozplyne ve spravedlnosti svých následků.

Jednou z doporučených knih je Velký rozvod od C. S. Lewise. Nemá to nic společného s manželstvím a rozvodem, ale je to fiktivní příběh o lidech, kteří se dostali do pekla, dostali možnost odejít a jít do nebe, ale po zralé úvaze se rozhodli, že přesto dávají přednost pobytu v pekle. Je to fikce, ale fascinující kniha. Je v ní však jedna věc, která není v souladu s Písmem. C. S. Lewis se domníval, že člověk v pekle by se mohl případně pokát a jít do nebe. Lukáš 16:26 však říká, že tam je nepřekonatelná propast.

Pokud však potvrdíme, že jak Písmo, tak raná církev všeobecně učily o věčném trestu pro ty, kdo Krista odmítli, vyvstává další otázka: jak to může být v souladu s tím, co Bůh zjevil v Písmu o své spravedlnosti vůči těm, kteří o něm vůbec nikdy neslyšeli? Viz stránka na www.BibleQuery.org/Doctrine/NeverHeardTheGospel/WhatAboutThoseWhoDiedBeforeHearingTheGospel.html

Otázka: Co je to Kniha života ve Zjevení 20:12; 3:5; 13:8; 17:8?

Odpověď: Jedná se o knihu, do níž jsou zapsána jména všech spasených. Podle jednoho názoru jsou v ní zapsána jména všech, kteří budou spaseni, a pouze těchto lidí, a to již od založení světa, jak uvádí Zjevení 17:8. Druhý názor je, že jména všech lidí jsou původně zapsána v Knize života, ale jména některých lidí jsou později vymazána, jak uvádí 2. Mojžíšova 32:32–33. David se v Žalmu 69:28 modlí, aby byli zlí lidé vymazáni z knihy života a nebyli zapsáni spolu se spravedlivými.

S tím nesouvisí, že Nehemiáš v Nehemiášovi 13:14 prosí Boha, aby jeho dobré skutky nebyly vymazány, ale to je jiná kniha. Bůh také vyhrožuje, že vymaže jména některých zločinců z pod nebem, ale to je něco jiného.

Otázka: Jak je možné, že v Zjevení 20:14 mohou být smrt a Hádes uvrženy do ohnivého jezera?

Odpověď: Ohnivé jezero může přijmout jak neživé věci, tak i živé bytosti.

Otázka: Slyšel už někdo předtím o druhé smrti, jak je uvedeno ve Zjevení 20:15?

Odpověď: Ano, nešlo o zcela nový pojem. Palestinský Targum k Deuteronomiu 33:6 říká: „Ať Ruben žije v tomto světě a nezemře druhou smrtí, v níž zemřou bezbožní v budoucím světě.“

Otázka: Bude nová země ve Zjevení 21:1 v podstatě obnovenou starou zemí?

Odpověď: V jádru by to mohla být ta samá země, ale na povrchu bude velmi odlišná. Zjevení 21:1 říká: „Moře již nebylo,“ a Zjevení 21:5 uvádí, že Bůh činí vše nové. Také Římanům 8:19–22 ukazuje, že Bůh nedovolil padlému člověku žít v nepadlém stvoření. Samotné stvoření bude obnoveno.

Slovo „nové“ zde znamená nové co do kvality nebo osvěžené, nikoli nové v časovém smyslu, jak uvádí The Expositor’s Bible Commentary, sv. 12, str. 592–593. Zjevení 21:1 a následující však říkají, že první nebe a země pominuly.

Bez ohledu na to však Zjevení 21:1 a následující na konci uvádí, že již nebude moře, takže to bude zásadně odlišné.

Otázka: Popisuje Zj 21 stejné místo jako Ez 40–48, Iz 60 a Iz 65,17–25, nebo ne?

Odpověď: Ne, pokud jde o první dvě pasáže, a částečně ano v případě Izaiáše 65:17–25. Ezechiel 40–48 popisuje chrám v tisíciletí. To není totéž, protože nové nebe a nová země nemají chrám. I když Izaiáš 60:1–5a dobře zapadá do Zjevení 21, nejedná se o totéž. Zjevení 21:1 říká: „moře již nebylo“, ale Izaiáš 60:5 říká: „bohatství moře ti bude přineseno“. Izaiáš 60 se vztahuje k období Tisíciletí. Izaiáš 65:17–25 hovoří o nových nebesích a nové zemi. Tisíciletí a nová nebesa a země však mohou být zde spojeny dohromady, jelikož se zde hovoří o budoucnosti.

Otázka: Je možné, že by se Zjevení 21 mohlo týkat také Tisíciletí?

Odpověď: Ne, a odpověď je snadná – „moře“. Moře je významnou součástí Tisíciletí v Žalmu 72:8 („bude vládnout od moře k moři“); Izaiáš 11:9,11 („poznání Hospodina bude jako moře plné vody“); Ezechiel 47:8–20; 48:28; Zachariáš 9:10; 14:8. V Zjevení 21:1 již moře není. Budeme však mít stále dostatek sladké vody z Řeky života ve Zjevení 22:1–2.

Otázka: Znamená v Zj 21:1–3 první nebe a země starý zákon a nové nebe a země nový zákon podle Bahá'u'lláha, a to, že není moře, znamená, že všichni budou následovat Bahá'u'lláha, jak učí bahá'í v knize Některé zodpovězené otázky na str. 67–68?

Odpověď: Ne. Zjevení 21:2 říká, že Nový Jeruzalém je jako nevěsta pro svého manžela (Boha). My křesťané jsme metaforicky nevěstou Kristovou, nikoli nějakého zákona. Zjevení 21:4–5 říká, že Bůh setře každou slzu z jejich očí. Už nebude smrt, ani smutek, ani pláč, ani bolest. Toto proroctví se nenaplnilo za života Bahá'u'lláha. Naplní se až po Kristově návratu.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v nebi již nebudou žádné slzy (Zj 21,4), pláčou andělé, když hřešíme, a pláče Bůh?

Odpověď: Tento biblický text neříká, zda andělé nyní někdy pláčou. Zjevení 21:4 pouze říká, že od této chvíle již nevěsta Kristova (věřící) nebude plakat, a lze předpokládat, že ani andělé nebudou plakat. Možná se v minulosti během války v nebi plakalo. Na zemi samozřejmě Ježíš plakal nad městem Jeruzalémem v Matoušovi 23:37–39 a Lukášovi 19:41–44.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Zjevení 21:8 Bůh posílá všechny lháře do ohnivého jezera, proč pak v 2. Tesalonickým 2:9–12 posílá lidem klamy?

Odpověď: V odpovědi je třeba zvážit čtyři body.

Hypoteticky řečeno, i kdyby Bůh trestal jiné za to, že posílají klamy, zatímco On sám klamy posílá, nebylo by to v rozporu. Neexistuje žádný požadavek, aby Bůh dodržoval to, co přikazuje svým stvořením. Například Bůh přijímá uctívání, ale my uctívání přijímat nemáme. Bůh má právo na pomstu, ale my se nemáme mstít. Nicméně Bůh lidi neklame.

Lhát znamená říkat nebo psát něco, o čem víte, že není pravda. Bůh má absolutní poznání a Boží slovo stvořilo všechny věci (Genesis 1:1). Bůh nejenže nelže, ale ani nemůže lhát, jak říká Židům6:18 .

Vytváření falešných dojmů je něco, co dělají i poctiví lidé, když při odchodu nechávají rozsvícená světla, aby odradili zloděje. To však není lhaní.

Bůh sesílá klamné představy, ale přitom nelže. Například v 1. knize Samuelově 16:1–5 Bůh nařídil Samuelovi, aby šel do Betléma a podal zavádějící vysvětlení. Jen o kapitolu dříve, v 1. knize Samuelově 15:29, se píše, že Bůh nelže. Lhaní zde tedy nezahrnuje to, že Bůh dopouští, aby byli lidé uvedeni v omyl.

Viz také odpověď na 2. Tesalonickým 2:11 v knize „When Critics Ask“ (Když se ptají kritici), str. 495.

Otázka: Kdo přesně je těch dvanáct apoštolů ve Zjevení 21:14?

Odpověď: Většina lidí je považuje za dvanáct učedníků bez Jidáše Iškariotského a s Pavlem. Matěj zde pravděpodobně neměl být zahrnut. Ve Skutcích 1:23–26 šlo o lidské jmenování, které Bůh ani neodsoudil, ani neschválil. O Matějovi se poté už nikdy nic nedozvídáme, ani v Novém zákoně, ani v církevních dějinách.

Otázka: Co je zajímavého na rozměrech města ve Zj 21,14–17?

Odpověď: Délka, šířka i výška jsou stejné, a to 12 000 furlongů neboli stadií. Někteří se domnívali, že by mohlo jít o krychli, pyramidu, kouli nebo nějaký jiný tvar, avšak řecké slovo tetragonos, tedy „čtyřúhelník“, zde označuje krychli. Babylon a Ninive byly vytyčeny jako čtverce a židovský Talmud (Baba Bathra 75b) předpokládal, že Nový Jeruzalém bude kostkou. Symetrii lze považovat za krásnou. Tento rozměr odpovídá přibližně 1 400 mil nebo 2 200 kilometrů, ačkoli někteří se domnívají, že jde o 1 500 mil. To je přibližně vzdálenost vzdušnou čarou z New Yorku do Houstonu v Texasu, nebo z Houstonu do Malibu v Kalifornii, severozápadně od Los Angeles, nebo z Brownsville v Texasu do Farga v Severní Dakotě, či z Bejrútu v Libanonu do Benátek v Itálii. Je to také vzdálenost z Hanoje do Pekingu a z Alsaska-Lotrinska ve Francii do Moskvy v Rusku. Je to rovněž vzdálenost od hranice Ugandy a Jižního Súdánu na sever až k hranici Egypta a Súdánu. To je tedy opravdu velké město. Samozřejmě nevíme, jakou velikost budeme mít v nebi, ani zda budeme moci svou velikost měnit, a ne každý bude nutně vždy v Novém Jeruzalémě, protože tam jsou brány, kudy se vchází a vychází, a národy země do něj vnesou svou slávu a čest, jak je uvedeno ve Zjevení 21:24–25. Bude to „město, které nikdy nespí“, neboť tam nebude noc.

Toto město, jehož každá strana měří asi 1 400 mil, se velmi liší od Ezechielova města v tisíciletí, jehož každá strana měřila asi 4 500 loktů, tedy asi 1,25 míle.

Tloušťka hradby činila asi 200/216 stop (67/72 yardů). Pro představu: tloušťka kosmické lodi Apollo se pohybuje od 1,8 do 6,9 centimetrů.

Otázka: Proč mají lidé ve Zjevení 21:17–21 rádi drahé kameny a v čem máme být jako drahé kameny?

Odpověď: Neobroušený drahokam je matný, může být částečně obklopen jinou horninou a obecně nepůsobí nijak působivě. Není to barva kamene, co ho činí krásným, protože můžeme vyrobit barevný papír, který přesně odpovídá dané barvě. Dobře vyleštěný diamant nebo jiný drahokam je však považován za krásný, protože se třpytí, nebo jinými slovy, odráží a soustřeďuje světlo. Může odrážet a soustřeďovat světlo na stejných vlnových délkách, na jakých světlo přijímá, jako zrcadlo nebo diamant, nebo ho může přeměnit na jinou barvu, jako rubín či jiný barevný drahokam. Chalcedon, pocházející z Chalcedonu, měl světle modrozelenou barvu s pruhy jiných barev. Řecké slovo pro „zář“ nebo „světlo“ ve Zjevení 21:11 doslovně znamená „nositel světla“. V Septuagintě se v Genesis 1:3, 14, 16 používá pro slunce, měsíc a hvězdy.

Z historického hlediska byl jedním z klíčových důvodů, proč se Julius Caesar rozhodl napadnout Velkou Británii, fakt, že se doslechl o lovu perel ve sladkovodních přístavech a řekách v severním Walesu a Skotsku.

Mimochodem, v počítačové grafice se krásná pozadí často vytvářejí napodobováním odrazu a zaostření světla. V počítačových hrách je „ray-tracing“ matematicky složitým aspektem realismu, který zajišťuje správné osvětlení a stíny na základě světelných zdrojů. V minulosti byli mnozí slavní umělci, jako například Rembrandt, proslulí tím, jak ve svých obrazech využívali světlo a stíny.

V našich životech je naším posláním, dokud jsme ještě na zemi, v podstatě odrážet a soustředit Kristovo světlo. Měli bychom učit Boží pravdu bez zkreslení, ale měli bychom její uplatnění přizpůsobovat podle odstínu okolností, v nichž se nacházíme. Měli bychom soustředit Boží světlo pro ostatní, jak pro nevěřící, tak pro věřící, aby ostřeji viděli ten kontrast.

A konečně, jelikož máme odrážet Boží lásku a dát lidem nahlédnout do jiskry nebe, měli bychom se těšit na to, že půjdeme na tak krásné místo, zaplavené jiskřivým Božím světlem, které se odráží jeden od druhého.

Otázka: Budou v Zj 21,17–21 vypadat přesně jako tyto drahokamy a zlato?

Odpověď: Nemusí vypadat přesně jako drahokamy a zlato má jiné vlastnosti než zlato na zemi.

Otázka: Symbolizuje voda ve Zj 22,1–2 Ducha Svatého a znamená tento verš, že Duch Svatý pochází od Otce a Syna?

Odpověď: Ne. Ačkoli Duch Svatý skutečně vychází z Otce a Syna, tento verš to neříká. Voda zde je prostě voda a nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o Ducha Svatého. Mimochodem, je zajímavé, že žádný z autorů z doby před nicejským koncilem necitoval Zjevení 22:1–7a.

Otázka: Je strom života ve Zjevení 22,2 stejný jako v Genesis 2,9, nebo je jím Ježíš?

Odpověď: Ano i ne. Jedná se o „ten“ strom života. Nic v Písmu nenaznačuje, že by se jednalo o jiný strom života než ten z Genesis 2:9, ani že by existovalo více stromů života. Ježíš nikdy nebyl nazýván stromem života a tato metafora by byla v rozporu s následujícím veršem, kde je Ježíš zmíněn jako Beránek.

Otázka: Jakým způsobem slouží listy ve Zjevení 22:2 k uzdravení národů?

Odpověď: Ačkoli to Písmo přímo neuvádí, můžeme si všimnout několika věcí. Řecké slovo „therapeian“ zde doslovně znamená „dávající zdraví“ a je zdrojem, z něhož pochází anglické slovo „therapy“ (terapie). Zřejmě bude i nadále nutné jíst ze stromu života, aby člověk získal nesmrtelnost, a budou zapotřebí i listy, „aby všichni zůstali zdraví“.

Otázka: Jak významné je ve Zjevení 22:3 to, že již neexistuje prokletí?

Odpověď: Žádná smrt, žádná nemoc, žádný hřích, žádná hříšná přirozenost, žádné namáhavé získávání potravy a žádné otroctví přírody – to vše jsou důvody, proč si myslet, že je to velmi významné.

Otázka: Jaký význam má v Zj 22,4a to, že uvidíme Boží tvář?

Odpověď: Adam a Eva mohli vidět Boží tvář před pádem, ale po pádu se schovali. Ani Mojžíšovi nebylo dovoleno vidět Boží tvář. Zde však budou všichni věřící moci vidět Boží tvář.

Otázka: Jaký význam má ve Zjevení 22:4f to, že mají Boží jméno na čele?

Odpověď: Stejně jako tetování to byla trvalá značka toho, kým jste nebo komu patříte. Když byli kněží pomazáni, část oleje byla nanesena na jejich čelo.

Lidé se znamením šelmy nemohli mít Boží jméno na čele, protože místo na jejich čele bylo již obsazeno. Někteří lidé odmítají Krista, ne proto, že by nebyli dost chytří, ani kvůli nenávisti ke Kristu, ale proto, že jejich hlava je „již obsazena“ něčím jiným.

Otázka: Jak mohl Ježíš ve Zjevení 22:6–20 říci, že přijde brzy, když to bylo před téměř 2 000 lety?

Odpověď: I když je 2 000 let pro Boha velmi krátká doba a některé události popsané v dopisech sedmi církvím se odehrály jen o několik let později, existuje zde významnější důvod.

Slovo „brzy“ zde může znamenat kdykoli a tato nauka se nazývá „bezprostřední návrat Krista“. Kristus říká: „Proto bděte, neboť nevíte, v který den váš Pán přijde.“ (Matouš 24:42) Viz také výklad k Filipským 4:5, 1. Tesalonickým 4:15 a 1. Petrovu 4:7.

Navíc i náš vlastní odchod ze země je „bezprostřední“. Ví snad někdo z nás s absolutní jistotou, že se zítra ráno probudíme?

Otázka: Má být v Zj 22,9f–10 tato kniha odpečetěna, aby si ji lidé mohli přečíst, nebo má zůstat tajemstvím?

Odpověď: Řecké slovo pro „tajemství“, mysterion, má v řečtině poněkud odlišný význam než v angličtině. V řečtině nemusí „tajemství“ nutně znamenat něco, co je těžké určit nebo pochopit; spíše to jednoduše znamená něco, co dosud nebylo odhaleno. Například evangelium bylo pro svaté Starého zákona tajemstvím. Nyní je tedy odhaleno a my jsme zde povzbuzováni, abychom je četli a rozuměli mu.

To však neznamená, že by některé aspekty Zjevení, jako například sedm hromů, nebyly stále zapečetěny. Můžeme číst a do určité míry rozumět proroctvím ve Zjevení, ale celý obraz uvidíme jasně až tehdy, až se to stane. Je to podobné tomu, jak svatí ve Starém zákoně mohli mít určité pochopení o Mesiáši, ale celý obraz nebyl jasný, dokud Ježíš nepřišel poprvé.

Otázka: Proč se ve Zj 22,11 píše, že „někteří“ ať jsou zlí?

Odpověď: Podle knihy „Zjevení 8–22: Exegetický komentář“ (str. 502–503) se jedná o „nechání v smyslu zdržení“, nikoli o „nechání v smyslu nabádání“. Znamená to, že lidem je dovoleno páchat zlo, nikoli že jsou k tomu povzbuzováni.

Otázka: Proč je ve Zjevení 22:12 slovo „dílo“ v jednotném čísle?

Odpověď: Namísto toho, abychom na svůj život nahlíželi jako na souhrn mnoha malých skutků (dobrých i špatných), zdůrazňuje to, že náš život lze vnímat jako jedno jediné souvislé dílo. Podobně lidé nemluví o „svých životních dílech“, ale spíše o „svém životním díle“. Toto slovo je v jednotném čísle také v 1. Korinťanům 3:12–15.

Otázka: Kde jsme již dříve viděli tyto tři tituly ve Zjevení 22:13?

Odpověď: Na začátku knihy je „Alfa a Omega“ titulem pro Boha Otce ve Zjevení 1:8 a také 21:6. Titul „První a Poslední“ se vztahuje na Krista ve Zjevení 1:17; 2:8, ale byl použit i pro Boha (JHWH) v Izaiášovi 44:6; 48:12. Označení „Počátek a Konec“ se vztahuje na Boha Otce ve Zjevení 21:6. Otec a Syn sdílejí více než 30 jmen a označení.

Otázka: Zj 22,14; 1,3; 14,13; 16,15; 19,9–10; 20,6; 22,7 jsou „blahoslavenství“ neboli požehnání. Jaké jsou podobnosti a rozdíly v těchto sedmi blahoslavenstvích?

Odpověď: Těchto sedm blahoslavenství, neboli sedm požehnání, která Bůh nabízí, je v souladu s tím, že číslo sedm je ústředním tématem této knihy. Stručně řečeno, jde o ty, kteří naslouchají; ty, kteří umírají; ty, kteří bdí a zachovávají si své roucho; ty, kteří jsou pozváni; ty, kteří se účastní prvního vzkříšení; ty, kteří zachovávají slova; a ty, kteří si perou roucha. Všechna z nich mají určité podmínky. Pouze verš 16:15 hovoří o těch, kteří tyto podmínky nesplňují. Pouze verše 20:6 a 22:14 uvádějí výsledek požehnání.

Otázka: Proč je v Zj 22,14 důležité plnit Jeho přikázání, když jsme spaseni milostí?

Odpověď: Efezským 2:8–9 říká, že jsme spaseni milostí, a ne skutky, ale Efezským 2:10 říká, že jsme spaseni k tomu, abychom konali dobré skutky. Ježíš v Matoušovi 7:16–27 řekl: „Po jejich ovoci je poznáte“, a Jakub 2:14–26 říká, že víra bez skutků je mrtvá. Plnění Božích přikázání nám nezajišťuje spasení, ale spasení lidé budou chtít Boží přikázání plnit. Pokud nechcete plnit Boží přikázání, je velmi pravděpodobné, že nejste spaseni.

Otázka: Kde se v Zjevení 22:15 nachází „mimo město“?

Odpověď: Nejedná se o třetí osud. Znamená to prostě vyloučení z města, a tedy v jezeře ohně. Psi byli metaforou pro lidi, kteří páchali ohavné činy. Čarodějové, v řečtině pharmakoi, mohou označovat čaroděje nebo ty, kdo vyrábějí jedy či jiné drogy. Mohli by sem tedy patřit i drogoví dealeři.

Otázka: Kdo je v Zj 22,16a anděl Ježíšův?

Odpověď: Anděl může znamenat posla. Ačkoli by se to mohlo vztahovat na Jana, autora Zjevení, s největší pravděpodobností se jednalo o nebeskou bytost, která byla poslem od Ježíše k Janovi.

Otázka: Proč je v Zj 22,16b důležité, že Ježíš je kořenem a potomkem Davida?

Odpověď: Zadruhé, Ježíš je plně člověkem, součástí lidstva, protože je potomkem Davida. Ale především se v Kristu naplňují sliby, které Bůh dal Davidovým potomkům.

Otázka: Kdo je v Zj 22,16 „jasná jitřenka“?

Odpověď: Tento verš výslovně uvádí, že se jedná o Ježíše. Satan byl jitřenkou, protože všichni andělé byli jitřenkami v knize Jób 38:7. Avšak zatímco Satan byl také jitřenkou, Izaiáš 14:12 říká, že to byla jitřenka, která spadla z nebe. „Jitřenka“ je titul velké nebeské slávy a Ježíš slíbil, že dá těm, kteří zvítězí, jitřenku ve Zjevení 2:28.

Jako ranou historickou poznámku uvádí Hippolyt (222–235/6 n. l.) ve svém díle „Vyvrácení všech herezí“, kniha 10, kap. 29, str. 151, že Boží Logos je Jitřenka.

Otázka: Ve Zjevení 22:16, než začnete kázat o Ježíši z Nového zákona, měli byste si přečíst Izaiáše 14:12, kde Bůh označuje Satana jako „Jitřenku“ (NIV) či „Lucifera“ v King Jamesově verzi (Lucifer = Jitřenka). Poté byste si měli přečíst Zjevení22:16 , kde se Ježíš sám nazývá Jitřenkou. Ano, Ježíš tvrdí, že je Lucifer.

Díky těmto informacím můžete konečně pochopit, proč je křesťanství ovlivněno tolika pohanskými rituály a vírami – je to právě Satan, kdo je stvořil. Jedna skutečnost, kterou víme s jistotou, je, že skutečný Ježíš byl poslán k dětem Izraele. Ježíš poslaný k pohanům tedy nebyl nikdo jiný než sám Satan.
„A nebylo jim přikázáno nic jiného než toto: uctívat Boha a prokazovat mu upřímnou oddanost, být věrní ve víře, pravidelně se modlit a pravidelně konat dobročinnost. To je náboženství správné a přímé. Ti, kdo odmítají pravdu z řad Lidu Knihy i z řad polyteistů, BUDOU v OHNI PEKELNÉM, aby v něm přebývali navždy; oni jsou NEJHORŠÍ z tvorů. Ti, kdo mají víru a konají spravedlivé skutky, ti jsou nejlepší z tvorů (Korán 98:5–7). (Toto řekl jeden muslim)

Odpověď: Výraz „ranní hvězda“ neznamená Lucifera; ranní hvězda znamená mít nebeskou slávu, a Lucifer byl ranní hvězdou, která spadla z nebe. Existuje mnoho ranních hvězd, protože tento výraz se vztahoval na anděly (Jób 38:7) a ve zvláštním smyslu na Krista (2. Petr 1:19; Zjevení 22:16b). Zjevení 22:16b také nazývá Ježíše potomkem Davida. Bylo mnoho potomků Davida, ale Ježíš je potomkem Davida ve zvláštním, zaslíbeném smyslu.

Izaiáš 14:12 říká, že i Satan měl kdysi ohromnou nebeskou slávu jitřní hvězdy, dokud o ni nepřišel, když spadl z nebe.

Tento titul je podobný tomu, jak jsou všem věřícím, mužům i ženám, uděleny titul a výsady Božích synů (Galatským 3:26–29), ale zejména Ježíš je jednorozený Syn Boží (Jan 3:16). Mimochodem, i věřícím bude Ježíšem v Zjevení 2:28 udělen titul „ranní hvězda“.

Co se týče údajných pohanských kořenů, někdo kdysi řekl: „Kdo bydlí ve skleněném domě, neměl by házet kameny.“ Mnozí muslimové si možná nejsou vědomi důkazů, že sám Mohamed učil mnoho věcí, které mají společného s předislámským arabským náboženstvím.

Arabové uctívali beztvarý kámen. Arnobius, Proti pohanům (297–303 n. l.), kniha 6, kap. 10, str. 510

Tertullian, píšící v letech 198–220 n. l., zmiňuje, že arabské pohanské ženy byly zcela zahalené s výjimkou jednoho oka. O zahalování panen, kap. 9, str. 37

Podle Bardaisana ze Sýrie (154–224–232 n. l.) praktikovali Arabové stejně jako Židé obřízku. *Kniha zákonů různých zemí*, str. 730.

Arabové jedli velbloudí maso, ale považovali za hříšné jíst vepřové. Jeroným, Proti Jovinianovi (393 n. l.), kniha 2, kap. 7, str. 393

Černý kámen z nebe byl vysoce ctěn a umístěn v rohu Ka’by, která se nazývala „Dům Alláha“. Ka’ba byla centrem uctívání 360 idolů podle Buchárího, sv. 3, kniha 43, kap. 33, č. 658, str. 396, a sv. 5, kniha 59, kap. 47, č. 583, str. 406. Encyklopedie islámu (vydaná Eliadem), str. 303 a následující, uvádí, že lidé před příchodem islámu se modlili pětkrát denně směrem k Mekce a po celý měsíc se postili po část dne. Kmen Kurajšovců se postil 10. dne měsíce Muharram. To nařídil i Mohamed, ale později se z toho stala dobrovolná záležitost (Bukhárí, sv. 5, kniha 58, kap. 25, č. 172, s. 109), viz také Bukhárí, sv. 6, kniha 60, kap. 24, č. 31, s. 25.

Předislámští Arabové podnikali poutě („Umra“) do Mekky. Fiqh us-Sunnah, sv. 5, s. 122, a Buchárí, sv. 2, kniha 26, kap. 33, č. 635, s. 371–372 uvádějí, že považovali neprovedení „Umry“ za jeden z nejzávažnějších hříchů na zemi. V Mekce zakrývali Ka’bu látkou (Fiqh, sv. 5, str. 131) a již před příchodem islámu dodržovali posvátný měsíc, během něhož se nevedly války (Bukhárí, sv. 2, kniha 23, kap. 96, č. 482, str. 273).

Ve srovnání se čtyřmi z pěti pilířů islámu se Mekkané již před Mohamedem postili ve stejný den, rozdávali almužny svým blízkým, modlili se směrem k Mekce a podnikali poutě („Umrah“) do Mekky. Existovalo sice i mnoho rozdílů, ale někteří žasnou nad kontinuitou těchto nezměněných zvyků, které mají společné s pohanským uctíváním kmene Kurajšovců.

Západní Arabové se vyznačovali tím, že uctívali boha Měsíce a jeho manželku, bohyni Slunce. Existují předislámské sochy jeho symbolu: půlměsíce. Vypadá přesně jako půlměsíc šíitských muslimů, až na to, že šíité k němu přidali malou hvězdu. Podle Encyklopedie islámu (str. 303) měli Jemenité/Sabejci boha Měsíce. Kmen Kurajšovců mohl tento idol převzít právě od nich.

Kmen Kurajšovců v Mekce uctíval Hubala, Al-iláha a Al-iláhovy tři dcery jménem Lat, ‘Uzza a Manat.

Symbol může mít v různých kontextech odlišný význam. Jak muslimové, tak křesťané obecně považují hada za znamení Lucifera, avšak Korán v súře 7:107 uvádí, že Mojžíšův had byl znamením od Alláha.

Otázka: Jak si jako věřící můžeme v Zjevení 22:17,20 tento postoj v sobě pěstovat?

Odpověď: Nejprve tím, že si uvědomíme, jaký by měl být náš postoj. Ačkoli by věřící měli být spokojeni v Kristu, tyto verše ukazují, že by se neměli uspokojovat. Měli bychom v sobě pěstovat touhu po Kristu a touhu po jeho příchodu, který naplní dějiny a uvede nejprve Tisícileté království a poté nové nebe a novou zemi. Křesťané se někdy mohou příliš usadit. Měli bychom toužit po tom, abychom odtud odešli.

Otázka: Proč jsou lidé v knize „Rev 22:18 –19“ zvláště varováni, aby k této knize nic nepřidávali ani z ní nic neubírali?

Odpověď: Také Přísloví 30:6 a 1. Korinťanům 4:6 varují před přidáváním k Božímu slovu. Někteří to chápou v obecném smyslu jako odkaz na celou Bibli, jiní, například v knize „1001 Bible Questions Answered“ (str. 13), to chápou v užším smyslu jako odkaz pouze na knihu Zjevení. Pokud předpokládáme, že se to týká pouze Zjevení, jedním z důvodů by mohlo být to, že se v něm hodně hovoří o budoucnosti a velká část textu se zabývá soudem a hněvem; někteří, kteří chtějí z evangelia odstranit vše kromě lásky, by mohli být v pokušení pokusit se Zjevení z Bible omezit nebo z ní úplně vyřadit. Dnes je kniha Zjevení v některých liberálních „křesťanských“ denominacích odmítána.

Joseph Smith, zakladatel mormonismu, toto porušil ve své „inspirované verzi“ Bible. Ve Zjevení 5:6 změnil Smith „mající sedm rohů a sedm očí, což je sedm Duchů Božích…“ na „mající dvanáct rohů a dvanáct očí, což je dvanáct služebníků Božích…“.

Již v letech 182–188 n. l. raně křesťanský spisovatel Irenej ve svém spise Proti kacířstvím, kap. 20, při zmínce o tom, že cituje Jana, cituje Zjevení 5:6. RLDS a ostatní mormoni tedy nemohou tvrdit, že Smith opravoval to, co bylo ve středověku zkomolené, protože Irenej nám ukázal, jak to znělo v jeho době.

Joseph Smith také převzal z 1. listu Janova4:12 slova „nikdo nikdy neviděl Boha“, a doplnil „kromě těch, kteří věří“.

Otázka: Existovaly v literatuře nějaké další „přísahy“ podobné té v Zj 22,18–19?

Odpověď: Ano. Irenej z Lyonu ve svém spise uvádí následující: „Zapřísahám tě, kdo budeš kopírovat tuto knihu, při našem Pánu Ježíši Kristu a při jeho slavném příchodu, až přijde soudit živé i mrtvé, abys porovnal to, co napíšeš, a pečlivě to opravil podle tohoto rukopisu, a také abys napsal tuto přísahu a vložil ji do kopie.“ Z Eusebiovy Církevní historie, kniha 5, kap. 20, str. 238.

Otázka: Kdo napsal knihu Zjevení?

Odpověď: Většina křesťanů se shoduje, že to byl apoštol Jan:

1. Justýn Mučedník v „Dialogu s Tryfonem“, kap. 81, str. 240 (napsáno mezi lety 138–165 n. l.)

2. Irenej v díle „Proti herezím“ (182–188 n. l.), kapitoly 17, 20 a 23. Také kapitola 30, str. 559

To je obzvláště významné, protože Irenej byl žákem Polykarpa, který byl žákem apoštola Jana. Jan je zmíněn také v knize „Proti herezím“, kap. 34.

3. „Pokyny“ Commodiana (kolem roku 240 n. l.), kapitola 43, str. 211, narážejí na Jana: „…Médové a Parthové budou hořet po tisíc let, jak prohlašují skrytá slova Jana.“ A dále zmiňují mnoho dalších věcí ze Zjevení.

4. Tertullianus uvedl, že Jan je autorem své Apokalypsy, a to v díle „Proti Marcionovi“, kniha 14, kapitola 5 (207 n. l.).

5. Athanasius (326–373 n. l.) ve spise Čtyři rozpravy proti ariánům, IV, str. 444.

Na druhou stranu církevním spisovatelem, který se domníval, že by se mohlo jednat o jiného Jana, byl Dionýsius Alexandrijský (200–265 n. l.).

Cyprián, biskup Kartága (cca 246–258 n. l.), cituje z „Zjevení“ ve svém spise č. 12, třetí knize, v bodech 34, 36 a 59. Cyprián však autorství Zjevení nezmiňuje.

Otázka: Jak můžeme v knize Zjevení vědět, zda to, co máme dnes, je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?

Odpověď: Existují přinejmenším čtyři důvody.

1. Bůh slíbil, že zachová své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. Petrově 1:24–25 a Matoušovi 24:35.

2. Raně křesťanští spisovatelé citovali a odkazovali na Zjevení, mnozí z nich ho připisovali Janovi.

Klement Římský (96–98 n. l.) cituje Zjevení 22:12 (což se shoduje také s Izaiášem 40:10; 62:11) – 1. Klement, kap. 34, sv. 1, str. 14

Didaché (cca 60–120 n. l.), kap. 16, str. 382, naráží na Zjevení 12:9 a další verše. Píše se tam: „Tehdy se objeví ten, kdo svádí svět, jako Syn Boží, a bude konat znamení a zázraky, a země bude vydána do jeho rukou, a on bude páchat bezbožné skutky, jaké se od počátku ještě nikdy nestaly. Tehdy bude lidstvo vystaveno ohni zkoušky a mnozí budou svedeni a zahynou; ti však, kteří vytrvají ve své víře, budou zachráněni před samotnou kletbou. A tehdy se zjeví znamení pravdy; nejprve znamení rozprostření na nebi; poté znamení zvuku trubky; a třetí, vzkříšení mrtvých; avšak ne všech, ale jak je řečeno: Pán přijde a s Ním všichni Jeho svatí. Tehdy uvidí svět Pána přicházejícího na oblacích nebes.“

Didaché (cca 60–120 n. l.), kap. 11, str. 380, používá slovo Maranatha, které se nachází ve Zjevení 22:20.

List Diognetovi (cca 130–200 n. l.), kapitola 12, odkazuje na Zjevení: „… a spása se zjevuje, a apoštolové jsou naplněni porozuměním, a Pánova Pascha se blíží, a sbory se shromažďují a jsou uspořádány v náležitém pořadí, a Slovo se raduje z učení svatých…“

„Pastýř Hermův“ (cca 115–155 n. l.) na ni na několika místech sporně odkazuje.

Justín Mučedník (cca 138–165 n. l.) řekl: „A dále byl mezi námi jistý muž jménem Jan, jeden z Kristových apoštolů, který na základě zjevení, které mu bylo dáno, prorokoval, že ti, kdo uvěří v našeho Krista, budou tisíc let přebývat v Jeruzalémě; a že poté nastane všeobecné, zkrátka věčné vzkříšení a soud všech lidí.“ Kapitola 81 z Dialogu s Tryfonem. V „Dialogu s Tryfonem“, kap. 81, str. 240, odkazuje na to, že křesťané budou s Kristem přebývat po dobu 1 000 let (Zjevení 20:4,5).

Křesťané z Vienne a Lugduna (177 n. l.) citují část Zjevení 14:4 na str. 779 a parafrázují Zjevení 22:11 (což je také Daniel 12:10) na str. 783. Citují Zjevení 1:5 a polovinu Zjevení 3:14 na str. 784.

Irenej, 182–188 n. l. Jedním z příkladů je dílo Proti herezím, kniha 4, kap. 20.6, str. 489: „I Jan, učedník Páně, když spatřil kněžský a slavný příchod Jeho království, říká v Zjevení: ‚Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů; a uprostřed svícnů někoho podobného Synu člověka, oděného…“ (a text pokračuje ještě mnohem, mnohem déle). Irenej ve 33 odkazech citoval 46 veršů ze Zjevení.

Irenaeus (182–188 n. l.) cituje Zjevení 6:2 jako text od Jana v Apokalypse. Irenaeus, Proti herezím, kniha 3, kap. 21.3, s. 493

Irenaeus (182–188 n. l.) cituje Zjevení 5:8 jako dílo Jana v Apokalypse. Irenaeus, Fragment 37, str. 575

Muratoriho kánon (170–210 n. l.), ANF, sv. 5, str. 603–604, uvádí, že Jan napsal Apokalypsu.

Klement Alexandrijský: Jan napsal Zjevení. Stromata (193–202 n. l.), kniha 6, kap. 13, str. 504

Tertullian (198–220 n. l.) podrobně rozebírá Zjevení 2:18, 20–22 jako dílo Jana v Zjevení a učení Ducha Svatého. O skromnosti, kap. 19, s. 95

Tertullian (207/208 n. l.) zdůrazňuje autorství Matouše, Marka, Lukáše, Jana, Zjevení a mnoha Pavlových listů v díle Pět knih proti Marcionovi, kniha 4, kap. 5, str. 350.

Komodianus (kolem roku 240 n. l.) naráží na Zjevení 3:14: „Nebude žádné útočiště ani loď na moři. Amen plápolá nad národy a Médové i Parthové hoří po tisíc let, jak prohlašují skrytá slova Jana. Neboť poté, po tisíci letech, jsou vydáni do Gehenny; a ten, jehož dílem byli, je spolu s nimi spálen.“ „Pokyny Commodiana“, kap. 43, str. 211

Komodianus (kolem roku 240 n. l.) „Z nebe sestoupí město při prvním vzkříšení; toto můžeme říci o takové nebeské stavbě. My, kteří jsme se Mu zasvětili, opět vstaneme k Němu. A budou neporušitelní, již nyní žijící bez smrti. A v tom městě nebude ani žádný zármutek, ani žádné sténání. …“ Pokyny Commodiana, kap. 44, str. 214

Hippolytus (222–235/6 n. l.) Hippolytus mimo jiné cituje Zjevení 1:8; 2:6,24; 3:14,21; 5:5,10; 6:14; 11:3,4–6; 12:1–6; 13:11–18; 17, 18; 20:6,11; 21:1; 22:15. To je mnoho veršů ze Zjevení.

Origenes (225–254 n. l.) označuje Zjevení 21 jako „z Janovy Apokalypsy“ (Origenes, Proti Celsovi, kniha 6, kap. 23, s. 583).

Origenes zmiňuje Zjevení 5:8 jako pocházející od Jana ve Zjevení; Origenes, Proti Celsovi, kniha 8, kap. 17, str. 645

Origenův Komentář k Janovi (cca 227–240 n. l.) zmiňuje evangelia Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Zmiňuje Pavla píšícího ve 2. listu Korinťanům a Jana v Apokalypse.

Anonymní „Traktát proti Novatianovi“ (cca 250–257 n. l.), kapitola 17, str. 663, cituje Zjevení 20:11–13 slovy: „Jak říká Jan ve Zjevení“.

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) zmiňuje Zjevení a poté cituje Zjevení 18,4–9 v díle „Cypriánovy spisy – Svědectví“, kap. 36, s. 544.

Moyses a kol. v díle „K Cypriánovi“ (250–251 n. l.) citují polovinu Zjevení 3:21: „Tomu, kdo zvítězí, dám sedět na mém trůnu, tak jako i já jsem zvítězil a usedl na trůnu svého Otce.“ Dopisy Cypriána, dopis 25, str. 303

Gregor Thaumaturgos (240–265 n. l.) cituje polovinu Zjevení 3:7, která se podobá Izaiášovi 22:22: „A tento stejný princip je skutečně vyjádřen v samotných Svatých písmech, kde se říká, že pouze Ten, kdo zavírá, otevírá, a nikdo jiný.“

Dionýsius Alexandrijský (246–265 n. l.) cituje Zjevení 1,1.2.9 a zabývá se otázkou autorství, přičemž uvádí, že autorem byl Jan, avšak ne nutně apoštol Jan. Jako Písmo ji však neodmítl. Z díla Dvě knihy o zaslíbeních, kap. 4, str. 83

Victorinus z Petau (umučil se v roce 304 n. l.) napsal celý komentář k Zjevení.

Metoděj (260–312/3 n. l.) cituje Zjevení 12,1–6 jako slova „Jana v rámci Zjevení“. Z díla „Hostina deseti panen“, rozprava 8, kap. 5, str. 336

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.) odkazuje na Zjevení 19,12: „Jeho jméno nezná nikdo kromě Něho samého a Otce, jak učí Jan ve Zjevení.“ „Epitome Božských institutů“, kap. 41, s. 238. Na Zjevení 13 také naráží v díle „Božské instituty“, kniha 7, kap. 17, s. 214. Lactantius naráží na Zjevení 2:17 a 22:17 v díle „Božské instituty“, kniha 7, kap. 27, s. 223. To jsou všechny jeho odkazy na Zjevení.

X Eusebius z Cesareje (318–325 n. l.) popíral, že by Zjevení mělo být součástí Písma

Po nicejském koncilu

Athanasius (367 n. l.) uvádí seznam knih Nového zákona, včetně Zjevení, ve svém „Svátečním dopise“ č. 39, str. 552

Hilary z Poitiers (355–367/368 n. l.)

Dílo Synopsis Scripturae Sacrae (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje Janovo Zjevení jako součást Nového zákona. Cituje celý text Zjevení 1:1.

Efraim Syrský (350–378 n. l.) na Zjevení naráží

Ambrosiaster (latinsky, po roce 384 n. l.)

Ambrož Milánský (370–390 n. l.) cituje Zjevení 1:8 jako „Písmo“. V díle O křesťanské víře, kniha 2, kap. 4.35, str. 228

Gregor z Nazianzu (330–391 n. l.)

Gregor z Nyssy (356–397 n. l.) odkazuje na Zjevení

Pacian z Barcelony (343–377–379–392 n. l.) odkazuje na Zjevení 2,5 jako na „Apokalypsu“. V díle O pokání, kap. 11 (3), str. 86

Gregor z Elviry (po r. 392 n. l.)

Gregor z Nyssy (cca 356–397 n. l.) zmiňuje Zjevení 1,6 v díle O panenství, kap. 24, s. 376

Didymus Slepý (398 n. l.)

Rufinus (374–406 n. l.)

Jan Zlatoústý (–407 n. l.) odkazuje na Zjevení (sv. 14)

Sulpicius/Sulpitius Severus (363–420 n. l.) uvádí ve své knize „Dějiny“, sv. 2, kap. 31, str. 112, že Zjevení napsal apoštol a evangelista Jan

Kartáginský koncil (393–419 n. l.)

Epifanius ze Salamíny (360–403 n. l.)

Chromatius (zemřel 407 n. l.)

Orosius/Hosius z Bragy (414–418 n. l.) odkazuje na Zjevení 20:12 jako na „Apokalypsu Jana“. Obrana proti pelagiánům, kap. 13, str. 131

Augustin z Hippa (388–28. 8. 430 n. l.) cituje Zjevení 5:9 jako slova Jana. O odpuštění hříchů a křtu, kniha 1, kap. 51, s. 34. Odkazuje také na Zjevení 21:3.

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) cituje Zjevení 1:8 jako Ježíšova slova v Apokalypse. O víře a vyznání víry, kap. 5.15, str. 327

Jan Cassian, semi-pelagián (419–430 n. l.), cituje Zjevení 4:4 jako Svatou apokalypsu v díle „Rozhovory s opatem Abrahamem“, kap. 1, str. 531.

Quodvultdeus (kolem 453 n. l.)

Theodoret z Kyrusu (423–458 n. l.)

Lev I. Římský (440–461 n. l.) cituje Zjevení 3:2 v „Dopise“ 108.6, str. 79

Varimadum (445/480 n. l.)

3. Svědectví kacířů a dalších autorů

Kacíř Priscillian (385 n. l.) odkazuje na Zjevení 18:2, 3, 12

Donatistický kacíř Tyconius (po r. 390 n. l.) odkazuje na Zjevení 1:15

4. Nejstarší rukopisy Zjevení, které máme k dispozici, vykazují drobné odchylky, avšak žádné teologicky významné chyby. Publikace Manuscripts of the Greek Bible, str. 72, uvádí, že existuje přibližně 250 rukopisných svědectví [raných i pozdních] o Zjevení. Zde jsou ta nejstarší.

str. 18 (= papyrus Oxyrhynchus 1079) (250–300 n. l.) Zjevení 1:4–7. Kniha „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“ (Úplný text nejstarších rukopisů Nového zákona), str. 94, obsahuje obrázek tohoto rukopisu a uvádí, že písmo nepochází od školeného písaře.

str. 24 (= papyrus Oxyrhynchus 1230) cca 300 n. l. Zj 5:5–8; 6:5–8. Kniha „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“ na str. 106 obsahuje obrázek tohoto rukopisu a uvádí, že z rukopisu je patrné, že jej napsal obyčejný člověk. Přesto je velmi blízký rukopisu Sinaiticus a od rukopisu Alexandrinus se liší pouze ve třech případech.

7. století – 1968 – Text Nového zákona

4. století – 1975 – Aland a kol., třetí vydání

4. století – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání

str. 43 Zjevení 2:12–13; 15:8–16:2 (6. nebo 7. století)

6. nebo 7. století – 1968 – Text Nového zákona

6. nebo 7. století – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání

str. 47 Chester Beatty III. 250–300 n. l. obsahuje 125 veršů Zjevení. Konkrétně obsahuje Zjevení 9:10–11:3; 11:5–16:15; 16:17–17:2. Kniha The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts na str. 326 obsahuje obrázek tohoto rukopisu a na str. 25 uvádí, že rukopisný styl svědčí o tom, že písař měl zkušenosti s psaním dokumentů. Tento rukopis je nejbližší rukopisu Sinaiticus.

Druhá polovina 3. století – 1934 – Kenyon podle publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“, str. 325

Konec 3. století – 1968 – Publikace „The Text of the New Testament“ rovněž uvádí verše 11:4;16:16 , avšak publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“ uvádí 100 % těchto veršů v závorkách.

Konec 3. století – 1975 – Aland et al., třetí vydání

Konec 3. století – 1998 – Aland et al., čtvrté revidované vydání

Druhá polovina 3. století – 1999 – „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“.

str. 85 Zjevení 9:19–10:1; 10:5–9 (4. nebo 5. století)

str. 98 2. století Zjevení 1:13–2:1 Kniha „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“ na str. 618 obsahuje obrázek tohoto rukopisu a uvádí, že text je značně poškozen.

0169 (= papyrus Oxyrhynchus 1080) (4. století) (jeden list) obsahuje Zjevení 3:19–4:1.

0163 (jeden list)

0207 (jeden list)

str. 115 (= papyrus Oxyrhynchus 4499) Zjevení 2:1–3, 13–15, 27–29; 3:10–12; 5:8–9; 6:5–6; 8:3–8, 11–13; 9:1–5, 7–16, 18–21; 10:1–4, 8–10, 12–17; 13:1–3, 6–16, 18; 14:1–3, 5–7, 10–11, 14–15, 18–20; 15:1, 4–7 (vydáno v roce 1999) (3. nebo 4. století)

Londýnský 3./4.

Sinaiticus [Si] (340–350 n. l.) obsahuje celé Zjevení

Alexandrinus [A] (kolem roku 450 n. l.) obsahuje celé Zjevení.

046 obsahuje celé Zjevení

Zjevení chybí ve Vaticanu.

Bohairský koptský rukopis [Boh] 3./4. století

Sahidský koptský [Sah] 3./4. století

Efraemův Rescriptus [C] 5. století

Arménština [Arm] od 5. století

Etiopština [Eth] od cca 500 n. l.

Více informací o raných rukopisech Zjevení najdete na stránce www.BibleQuery.org/RevelationManuscripts.html.